28 CO 145/2019 - 1198

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Zdeňka Bureše a soudců JUDr. Evy Gregorové a JUDr. Josefa Růžičky ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zast. konkursním správcem [jméno] [příjmení], narozeným [datum], číslo licence [číslo], v souladu s článkem 27, 136 odst. 1, 3 a 4 srbského zákona o konkursu, sídlem [adresa], [anonymizováno] [země] zast. advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zast. advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu škody ve výši 1 825 500 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. března 2019, č. j. 16 C 74/2017-1075, takto:

Výrok

I. Rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. března 2019, č. j. 16 C 74/2017-1075, se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit 1. žalované náklady odvolacího řízení v částce 680.809,50 Kč a zaplatit ji zástupci 1. žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátovi, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit 2. žalované náklady odvolacího řízení v částce 641.305 Kč a zaplatit ji zástupci 2. žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátovi, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kroměříži jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 3. 2019, č. j. 16 C 74/2017-75, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované č. 1 a žalované č. 2 zaplacení částky 1 825 500 EUR společně s úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 352/2013 Sb. od 23. 3. 2017 do zaplacení (výrokem č. I), dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. 1 na náhradě nákladů řízení částku 737 739,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrokem č. II) a naposledy rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. 2 na náhradě nákladů řízení částku 552 631,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrokem č. III).

2. Vzhledem k problematice sporu, argumentaci žalobkyně a obraně obou žalovaných uvádí odvolací soud výjimečně rovněž i podstatnou část odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně stejně jako některých podání (vyjádření) účastníků.

3. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně těmi skutečnostmi, že v této věci, v níž bylo řízení zahájeno dne 31. 3. 2017, se žalobou ze dne 31. 3. 2017 žalobkyně domáhala po žalovaných uhrazení částky 1 825 500 EUR s příslušenstvím na základě žalobních tvrzení, že dne 12. 12. 2011 byla mezi 1. žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o dílo č. E [číslo], přičemž 1. žalovaná vystupovala ve smlouvě jako zhotovitel a žalobkyně jako objednatel. Předmětem smlouvy bylo kompletní zhotovení stavby na výrobu agropelet z kukuřičné slámy o předpokládané kapacitě 10 000 tun ročně v lokalitě [anonymizováno], Srbská republika. Cena za dílo byla dohodnuta ve výši 11 490 519 EUR, tato cena byla 1. žalované v plné výši uhrazena. Technologickou část výrobny pelet měl dle ustanovení čl. 23 písm. a) smlouvy o dílo zhotovit subdodavatel, kterým se na základě subdodavatelské smlouvy ze dne 6. 1. 2012 č. 2011 uzavřené mezi 1. žalovanou a 2. žalovanou stala žalovaná [právnická osoba] s.r.o. (právní předchůdce 2. žalované). Předmětem tohoto řízení pak žalobce učinil nárok na náhradu škody vůči žalovaným, přičemž škodu měli žalovaní způsobit porušením svých smluvních povinností při realizaci projektové a technologické části díla.

4. První žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, přičemž namítala jednak nedostatečnou aktivní legitimaci žalobkyně s ohledem na prohlášený konkurs na žalobkyni, dále namítla, že dílo bylo předáno v rámci smluvního vztahu včas a v pořádku a příčinou nedostatků v díle spatřovala na straně žalobkyně a jí dodávané suroviny. Dále poukázala na to, že byl sepsán předávací protokol, kde žalobkyně prohlásila, že přebírá dílo řádně a včas s tím, že drobné vady a nedodělky nebrání řádnému užívání díla. Dále poukázala na to, že v případě, že by dílo nebylo v pořádku, nedošlo by k proplacení ceny díla od úvěrující banky. V neposlední řadě poukázala na uzavřený dodatek č. 3 smlouvy o dílo, kterým byla doplněna původní smlouva o dílo o ujednání, dle kterého je podmínkou úspěšného předání díla provedení komplexního vyzkoušení a až poté má zhotovitel nárok na zaplacení celé kupní ceny, přičemž v případě, že dojde ke komplexnímu vyzkoušení a předání, nemůže objednatel na zhotoviteli požadovat jakékoli nároky, mj. nárok na náhradu škody, a to v případě, že zhotovitel prokáže objednateli provozuschopnost díla a dosažení požadovaných parametrů provedením komplexního vyzkoušení. Toto ustanovení smlouvy bylo možno dle platné právní úpravy ve smyslu § 386 odst. 1 tehdy platného obchodního zákoníku a vyloučit tím právo žalobkyně na náhradu škody.

5. Druhá žalovaná také navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout, kdy poukázala na skutečnost, že jedinou příčinou, proč nesplňuje dílo požadovaných parametrů je nevhodná dodaná surovina žalobkyní.

6. V rámci replik na vyjádření žalovaných se žalobkyně vyjádřila a odkázala na příslušná ustanovení srbského konkursního zákona a rozhodnutí konkursního soudu, aby odůvodnila svou aktivní věcnou legitimaci ve sporu, dále se ohradila vůči tvrzení žalovaných stran nevhodné vstupní suroviny tím, že uvedla, že pro své propočty použila minimální dosahovaný výkon. Argumentovala také specifikací vad díla. Dále zpochybnila platnost dodatku č. 3 smlouvy a uvedla, že má za to, že se jedná o ujednání absolutně neplatné. Následně zpochybnila také provedení komplexního vyzkoušení vyžadovaného uzavřenou smluvní dokumentací. Poukázala též na to, že ke komplexnímu vyzkoušení díla vůbec nedošlo a uvedla, že má za to, že se žalovaná 1. nemůže dovolávat vyloučení její odpovědnosti. Následně uvedla, že dodatek č. 3 byl ve zjevném rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku.

7. První žalovaná se ve svém vyjádření opětovně vyjadřovala k námitce absence aktivní věcné legitimace, k námitce garantovaného výkonu linky, k tomu, zda bylo či nebylo předáno dílo řádně a včas a zda byl aplikován dodatek č. 3 smlouvy, a poukázala na to, že žalobkyně bezdůvodně ignoruje jeden ze zásadních smluvních dokumentů – předávací protokol a zopakovala svou argumentaci stran toho, že se žalobkyně platně a výslovně vzdala práva na náhradu škody. Zpochybnila také kalkulaci škody, kterou žalobkyně předložila.

8. Druhá žalovaná pak poukázala opětovně na nedostatky na straně žalobkyně, jež spočívaly ve vadách na vstupní surovině pro výrobu pelet.

9. Žalobkyně ve svém vyjádření argumentovala stran závadných vstupních surovin do linky, dále argumentovala k úmyslnému dodání nezpůsobilých lisů do linky.

10. Na jednání dne 30. 10. 2017 1. žalovaná vznesla námitku promlčení s tím, že nároky na náhradu škody nebyly uplatněny v zákonem stanovené čtyřleté subjektivní promlčecí lhůtě. Žalobkyně uvedla, že o vzniku škody se mohla dozvědět až prvního dne po převzetí díla, tzn. dne 26. 3. 2013 a proto neuplynula subjektivní promlčecí lhůta ve vztahu k žalované škodě, ať už se týká o škodu skutečnou nebo o ušlý zisk. Dále ve svém vyjádření uvedla, že dodatek č. 3, který byl uzavřen 19. 1. 2012, uzavřel za žalobkyni pan [jméno] [příjmení], který však nebyl při podpisu dodatku č. 3 osobou oprávněnou za žalobkyni jednat. Dále poukázala na stanovisko srbské advokátní kanceláře, které doložila v překladu, a které rozvádí, že dodatek [číslo] by mohl být aplikován pouze po dodatečném odsouhlasení ze strany zmocněného zástupce společnosti.

11. Ve svém vyjádření pak 1. žalovaná argumentovala stran vznesené námitky promlčení, a to podepisování smluv a dodatků panem [jméno] [příjmení] a poukázala na to, že by bylo proti zásadám poctivého obchodního styku, aby po několika letech účastníky ze smluv podepsaných panem [příjmení] byla namítána neplatnost pouze určité části těchto smluv. Dále pak bylo argumentováno k tomu, že by měl být dodatek č. 3 a neplatný, přičemž zopakoval svou argumentaci s tím, že považuje tento dodatek za platný a že se jím strany mají řídit.

12. Žalobkyně ve svém vyjádření zopakovala svou argumentaci k veškerým replikám žalované č. 1.

13. Na jednání soudu dne 17. 1. 2018 pak účastníci shrnuli své argumentace stejně tak jako ve vyjádření žalobkyně na čl. 811, přičemž žalobkyně se zde podrobně vyjadřovala k jednání pana [příjmení] za žalobkyni a uvedla, že považuje za nesporné, že smlouva o dílo je platná a naopak, že je neplatný dodatek č. 3 ke smlouvě o dílo.

14. Ve svém vyjádření ze dne 7. 2. 2019 pak žalobkyně zopakovala svou argumentaci stran jednání [jméno] [příjmení] za žalobkyni a úpravě nezmocněného jednatelství v srbském a českém právu. Poukázala na to, že 1. žalovaná tak nemá právo vznést námitku, že je údajně smlouva o dílo neplatná, zdánlivá či nezávazná, protože za žalobkyni při podpisu smlouvy o dílo jednala osoba, která k tomu nebyla oprávněna, tuto námitku může vznést pouze žalobkyně. Dále se žalobkyně vyjádřila k tomu, že o tom, že pan [příjmení] nebyl oprávněn jménem žalobkyně jednat, se dozvěděla až v průběhu sporu.

15. Soud prvního stupně za citace ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. především uvedl, že s ohledem na znění citovaného přechodného ustanovení soud s ohledem na datum uzavření smlouvy a realizaci díla posuzoval danou věc podle předpisů platných do 31. 12. 2013. Dále za citace ust. § 386 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, platného do 30. 6. 2012, (dle něhož ve vztazích upravených tímto zákonem se lze dohodou vzdát práva na náhradu škody či toto právo omezit i před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout. Před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout, se však nelze vzdát práva na náhradu škody způsobené úmyslně ani toto právo omezit), ust. § 15 odst. 1, 2 zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, platného do 30. 6. 2012, (dle něhož kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Překročí-li zástupce podnikatele zmocnění podle odstavce 1, je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla). Podle odstavce 3 cit. zák. ustanovení zmocnění podle odstavce 1 nezaniká smrtí podnikatele, pokud podnikatel nestanovil, že má trvat pouze za jeho života. Zmocněnec však může po smrti podnikatele činit jen úkony v rámci obvyklého hospodaření. Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření může činit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu) a ust. § 265 zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, platného do 30. 6. 2012, (dle něhož výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany a ust. § 324 odstavec 1 zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, platného do 30. 6. 2012, (dle něhož závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas a řádně).

16. Soud uvedl, že v rámci obrany žalovaných soud nejprve přezkoumával aktivní právní legitimaci žalobkyně a mezinárodní příslušnost soudu. S ohledem na to, že z provedeného dokazování (listiny na čl. 914-957 a listiny na čl. 22 a 26, memorandum o srbském konkursním právu na čl. 268, zákony o konkursu Srbské republiky čl. 253 a souhlas konkursního soudu s žalobou na čl. 562) vyplývá, že podle § 30 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém se právní osobnost právnické osoby a způsobilost jiné než FO řídí právním řádem státu, podle něhož vznikla. Tímto právním řádem se řídí i obchodní firma nebo název či vnitřní poměry, poměry mezi takovou osobou a jejími společníky nebo členy a vzájemné poměry společníků nebo členů, ručení společníků nebo členů za závazků takové osoby a kdo za osobu jako její orgán jedná, jakož i její zánik. Rozhodnutím hospodářského soudu v Novém Sadu ze dne 7. 12. 2015 byl na majetek žalobce prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl jmenován [jméno] [příjmení]. Podle ustanovení § 19 srbského zákona o úpadku provádí insolvenční správce činnost dlužníka a zastupuje ho, pokud není v tomto zákonu uvedeno jinak. Podle § 27 odst. 17 srbského zákona o úpadku je insolvenční správce především povinen zastupovat dlužníka, resp. konkursní podstatu při zahajování a vedení soudních, správních a jiných řízení. Podle § 27 odst. 24 srbského zákona o úpadku může insolvenční správce při provádění svých činností najímat odborné zahraniční nebo domácí právní nebo fyzické osoby, pokud s tím bude souhlasit insolvenční soudce. Dozor nad činností takto najatých osob provádí insolvenční správce dle § 74 odst. 1 srbského zákona o úpadku, dnem zahájení insolvenčního řízení pozbývají statutární orgány úpadce svá zastupitelská a řídící práva, tato přechází na insolvenčního správce. Z citovaných ustanovení srbského zákona o úpadku je zřejmé, že insolvenční správce má oprávnění ve věci jednat jménem žalobce, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, dle zákona také udělil plnou moc k zastupování advokátu, s tímto vyslovil souhlas srbský insolvenční soud. Aktivní právní legitimace i oprávnění zastupovat žalobce ve sporu je tedy dle názoru soudu dána a z provedeného dokazování a obsahu spisu má soud za to, že tato záležitost je nesporná.

17. Z provedeného dokazování soud dále zjistil, že mezi žalobkyní a 1. žalovanou byla dne 12. 12. 2011 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo dodání komplexu (závodu) na výrobu agropelet z kukuřičné slámy v lokalitě [anonymizováno], Republika Srbsko Smlouva je založena na čl. 64 spisu s tím, že tato byla za objednatele podepsána panem [jméno] [příjmení], za zhotovitele panem [jméno] [příjmení]. Ve smlouvě byla dohodnuta cena díla ve výši 11 490 519 EUR s tím, že tato byla stanovena jako cena pevná, konečná a nepřekročitelná. V čl. 5 smlouvy byla stanovena také doba pro zhotovení díla a v čl. 6 pak byly specifikovány podmínky pro provedení a předání díla. V rámci smlouvy byla také stanovena limitace náhrady škody na 10 000 EUR s tím, že obě strany se dohodly, že celková odpovědnost zhotovitele za jakékoli a všechny náhrady škod je omezena touto částkou. Ve smlouvě pod bodem 22 bylo dohodnuto, že se smlouva řídí českým právem, a veškeré spory vniklé z této smlouvy a souvislosti s ní bude rozhodováno příslušnými soudy v České republice. Ve smlouvě bylo také uvedeno, že technologickou část díla bude na základě subdodávky provádět [právnická osoba], s.r.o. (právní předchůdce žalované č. 2). V závěrečných ujednáních bylo uvedeno, že změny a doplňky smlouvy mohou být realizovány pouze písemnými dodatky ke smlouvě, které budou číslovány postupně a podepsány oprávněnými zástupci stran.

18. Z dalšího dokazování bylo zjištěno, že postupně bylo uzavřeno 8 písemných dodatků ke smlouvě o dílo, přičemž tyto byly podepisovány panem [jméno] [příjmení]. Z předávacího protokolu na čl. 170 pak bylo zjištěno, že dne 25. 3. 2013 bylo dílo kompletně převzato s tím, že bylo provedeno komplexní vyzkoušení díla, a to ve dnech 1. 3. 2013 – 20. 3. 2013, o čemž byl sepsán protokol, podepsaný za objednatele panem [příjmení] (čl. 172). V tomto protokole je uvedeno, že se smluvní strany dohodly na tom, že došlo k prokázání provozuschopnosti paletizační linky, došlo i ke komplexnímu vyzkoušení předmětu díla s tím, že je její výkon ještě dalšími testy a měřeními potřeba dokázat. V dodatku smlouvy č. 3 ze dne 19. 1. 2012 bylo dohodnuto v bodě II .6.6, že„ podmínkou úspěšného předání díla je provedení komplexního vyzkoušení, při kterém bude prokázána provozuschopnost paletizační linky. Předáním díla má zhotovitel nárok na zaplacení celé smluvní ceny díla. Dílo se považuje za řádně dokončené předáním objednateli již po provedení komplexního vyzkoušení, a pokud se následně zjistí, že dílo nedosahuje objednatelem požadovaných parametrů, není objednatel z tohoto důvodu a v souvislosti s tímto oprávněn požadovat po zhotoviteli jakékoli nároky (např. smluvní pokuty, požadavek na úpravu díla, odstoupení od smlouvy, slevy z ceny díla, náhradu škodu apod.) a případně se jich tímto výslovně vzdává, neboť si smluvní strany výslovně sjednali, že zhotovitel splní a prokáže objednateli provozuschopnost díla a dosažení požadovaných parametrů provedením komplexního vyzkoušení.“ 19. Ze zjištěného skutkového stavu také vyplývá, že obě strany smlouvy postupovaly v průběhu realizace díla podle uzavřené smlouvy a jejích dodatků. Smlouvou se řídily a došlo také k plné úhradě smluvené ceny za provedení díla. Z dalších doložených důkazů, jež byly především obsahem realizovaného dožádání do Srbska (čl. 839 a násl.) bylo zjištěno, že žalobkyně byla zakladatelskou listinou založena dne 6. 5. 2011 (tedy asi 6 měsíců před uzavřením smlouvy). Ze zakladatelské listiny (čl. 878) je pak zřejmé, že pan [jméno] [příjmení] byl zpočátku veden jako člen správní rady bez oprávnění podepisovat samostatně za společnost. V rámci několika změn, které proběhly od založení společnosti, nedošlo ke změně jednatelského oprávnění [jméno] [příjmení] až do dne 27. 1. 2012. Z uvedeného se tak podává, že jak smlouvu o dílo dne 12. 12. 2011, tak její dodatek dne 19. 1. 2012 podepisoval pan [jméno] [příjmení], aniž by k tomu byl v rámci společenské smlouvy či srbských předpisů upravujících jednání za podnikatele, oprávněn. Tato skutečnost byla předložena soudu až v průběhu předmětného řízení, kdy žalobkyně zpochybnila na základě těchto skutečností platnost dodatku č. 3 smlouvy, ve kterém (jak je shora uvedeno) byly omezeny práva na náhradu škody a nároky z vad díla, kterých by se mohla domáhat žalobkyně na žalované. Soud má za to, že je skutečností, že [jméno] [příjmení] nebyl oprávněn za žalobkyni jednat, a to až do 27. 1. 2012, kdy došlo k příslušné změně společenské smlouvy. Soud však má za to, že s ohledem na to, že se obě strany smlouvy smlouvou o dílo uzavřenou dne 12. 12. 2011 řídily, dle této smlouvy byla podána jednak předmětná žaloba a jednak žaloba vedená u zdejšího soudu pod sp.zn. 16 C 241/2014, a že žalobkyně nezpochybňuje platnost smlouvy o dílo ani platnost jakýchkoli dodatků ke smlouvě o dílo kromě dodatku č. 3 smlouvy, resp. části dodatku č. 3 smlouvy týkající se převzetí díla a limitace náhrady školy, nejedná se o jednání, které by bylo možno označit za jednání souladné s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku. Podle názoru soudu není možné, aby v rámci dlouhodobé obchodní spolupráce, která probíhala na základě písemné smluvní dokumentace, následně po více než 5 letech byla zpochybňována pouze nepatrná část této dokumentace s odkazem na to, že tuto za jednu stranu podepisovala osoba, která k tomu nebyla oprávněna. Soud má za to, že předmětem smlouvy byla zakázka velkého rozsahu několikamilionové hodnoty a k běžné profesionální zodpovědnosti žalobkyně by mělo patřit to, aby zajistil, že jeho jménem budou jednat oprávněné osoby. Pokud se tomu tak nestalo, spatřuje v tom soud minimálně hrubou nedbalost, kdy po několika letech vedení sporu tuto skutečnost žalobkyně použije pouze v nepatrné části smluvní dokumentace. Soud má za to, že žalovaní postupovali v dobré víře s tím, že za žalobkyni jedná osoba oprávněná jednat. Jak již bylo uvedeno shora, spolupráce byla dlouhodobá, dodatků bylo uzavřeno několik, došlo k předání díla komplexním přezkoušením díla a následně k zaplacení smluvené ceny, to vše za dohledu [obec] exportní banky. Vzhledem k tomu, že došlo ke komplexnímu vyzkoušení a předání díla a zaplacení smluvní ceny, tímto okamžikem se„ aktivoval“ bod II .6.6 dodatku č. 3 smlouvy o dílo a žalobkyně se výslovně vzdala vůči žalované jakýchkoli nároků spojených se zmíněným dílem. Veškeré vztahy mezi účastníky smlouvy probíhaly v rámci uzavřených smluvních ujednání, žalovaní jednali v dobré víře a důvěře v uzavřenou smluvní dokumentaci a„ zneplatnění“ jedné části smluvní dokumentace by znamenalo připustit hrubý zásah do oprávněného očekávání v dodržování smluv uzavřených mezi podnikateli. Za nepřípustné soud považuje především to, že žalobkyně namítá neplatnost pouze článku 6.6. dodatku č. 3 smlouvy. Tím, že žalobkyně„ zneplatňuje“ pouze část jednoho z dodatků, připouští tím zároveň, že zbytek smluvní dokumentace (podepisovaný [příjmení]) považuje za platný a cítí se jím vázán. Soud má za to, že žalobkyně byla (nebo měla být) se zněním dodatku č. 3 seznámena (byly uzavírány další dodatky vyšší číselné řady) a minimálně konkludentně toto právní jednání schválila. Dílo bylo komplexně přezkoušeno, převzato a zaplaceno. Nebylo zjištěno, že by byla škoda (jakákoliv) způsobena úmyslně, k tomuto závěru dospěla v rámci svého šetření i PČR.

20. S ohledem na skutečnost, že žalovaná č. 2 vystupovala v daném smluvním vztahu jako subdodavatel, kdy smlouva o dílo byla uzavřena mezi žalovanou č. 1 a žalovanou č. 2 (čl. 88), nelze podle názoru soudu podle úpravy platné ke dni uzavřené smlouvy o dílo mezi žalobcem a žalovanou č. 1 nebo žalovanou č. 1 a žalovanou č. 2 požadovat samostatně náhradu škody po žalované č. 2 jako subdodavateli, a to za situace, kdy na základě smluvní dokumentace bylo vyloučeno nárokování náhrady škody po žalovaném č. 1.

21. S ohledem na shora uvedené pak soud zamítl návrhy na provedení dokazování svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno], Ing. [jméno] [příjmení], Doc. [obec], Ing. [příjmení], Ing. [příjmení], Ing. [anonymizováno], Ing. [anonymizováno], Ing. [příjmení], Ing. [anonymizováno], paní [příjmení], Ing. [příjmenířešitele], Ing. [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [příjmení] a jednatele žalované č. 2 Ing. [příjmení], Ing. [anonymizováno], Ing. [příjmení], ohledáním linky v podniku žalobkyně, ustanovením znalce pro jištění současného stavu linky, znaleckým posudkem č. VÚZT/196/2018 ze dne 9. 4. 2018 (čl. 819), listinami ze spisu PČR konstatovaném na spisu 953: úplný výpis z OR čl. 958, smlouva o převodu obchodního podílu čl. 972-973, souhlas se změnou majetkové struktury čl. 974, žádost o poskytnutí informací čl. 977, smlouva o dílo čl. 978-987, dodací list s přílohami čl. 988-995, faktura čl. 996, výpis z účtu čl. 996, výpisy z policejního spisu čl. 997-1000, [číslo], rozhodnutí o pozastavení insolvenčního řízení čl. 1001-1003, rozhodnutí o schválení žádosti navrhovatele o registraci do konkursního rejstříku čl. 1004-1005; dále inspekční zprávou ze dne 26. 3. 2013, inspekční zprávou ze dne 19. 6. 2013, protokolem ze dne 4. 4. 2013, zápisem ze dne 17. 6. 2013, předžalobní korespondencí mezi žalobkyní a první žalovanou, tabulkou zobrazující výpočet ušlého zisku, montážní zprávou ze dne 30. 1. 2013, diplomovou prací Bc. [jméno] [příjmení], potvrzením objednávky – žalovaná 2, fotodokumentací a videonahrávky z provozu včetně příloh [číslo] na čl. 382 – 524, projektovou dokumentací doloženou žalobkyní, zprávou z 9. 2. 2012, přehledem publikační činnosti Ing. [příjmení], odborným posouzením Ing. [příjmení], informačním přehledem ohledně prof. [ulice], odborným posouzením prof. [ulice], prohlášením [příjmení] o shodě a vydané pro lisy, zprávou [anonymizována dvě slova] [číslo], odborným posouzením [jméno] [příjmení], znaleckými posudky ohledně vlivu starých lisů na výkon linky a vlivu nezařazení homogenizéru na chod linky, zápisy ze stavebního deníku, monitoringem činností, předžalobní komunikací mezi účastníky, zápisem o průběhu prověření kapacity technologie, obchodním plánem předloženým žalobcem, potvrzením ČNB, objednávkou [anonymizováno], smlouvou s [anonymizováno] Polska s.p., smlouvou [anonymizováno], a.d., monitoringem činností Ing. [anonymizováno], zprávou ze zahraniční cesty Ing. [příjmení], úplným výpisem [právnická osoba] z českého OR (čl. 833), zajištěním smluvní dokumentace k převodu předmětu díla a spisem PČR, údaji srbského konkursního spisu stran oprávnění právního zástupce žalobkyně k oprávnění ve sporu, kopií emailové zprávy ČZÚ, neboť by tyto důkazy s ohledem na vyloučení nároků na náhradu škody dle dodatku č. 3 byly nadbytečné. Dále soud pro úplnost uvádí, že část navržených důkazů (např. důkazy znaleckým posudkem k prokázání výše škody, byl žalobkyní navržen až po koncentraci řízení).

22. Vzhledem k tomu, že subjektivní promlčecí doba u nároku na náhradu škody počíná běžet okamžikem, kdy se poškozená osoba o vzniklé škodě dozví, nemůže být dle názoru soudu počátek promlčecí doby vázán ke dni 25. 3. 2013 (kdy došlo k předání díla) a žalovaný návrh tak není v obecné čtyřleté promlčecí lhůtě (počítané dle obchodního zákoníku) promlčen.

23. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., 149 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když úspěšným žalovaným bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud stanovil výši odměny advokátů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění.

24. Náklady řízení žalované č. 1 spočívají v odměně advokáta za 9 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, příprava k jednání, písemná vyjádření a účasti u jednání), kdy jednotlivé tarifní hodnoty jsou počítány dle směnného kurzu ke dni prvního úkonu právní služby ve věci. Věc byla právním zástupcem žalovaného č. 1 převzata dne 19. 5. 2017, kurz za 1 EUR – 26,50 Kč, sazba odměny 63 660 Kč 1 úkon právní služby za účast u vyhlášení rozsudku podle § 11 odst. 2 vyhlášky ve vši 31 830 Kč, v náhradě hotových výdajů advokáta podle za 10 úkonů právní služby po 300 Kč, cestovné za 4 cesty k jednání celkem 1 132 Kč, náhradu za promeškaný čas za 8 půlhodin v celkové výši 800 Kč, to vše navýšeno podle § 137 odst. 1, 2 o. s. ř. o 21 % daň z přidané hodnoty. Celkové náhrady přiznané žalovanému č. 1 činí 737 739,42 Kč. Soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady za nahlížení do soudního spisu, proto tyto žalovanému č. 1 nepřiznal.

25. Náklady řízení žalované č. 2 spočívají v odměně advokáta za 7 úkonů právní služby po 63 620 Kč podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, příprava k jednání, písemná vyjádření a účasti u jednání), kdy jednotlivé tarifní hodnoty jsou počítány dle směnného kurzu ke dni prvního úkonu právní služby ve věci. Věc byla právním zástupcem žalovaného č. 2 převzata dne 26. 5. 2017, kurz za 1 EUR – 26, 435 Kč, sazba odměny 63 660 Kč 1 úkon právní služby v náhradě hotových výdajů advokáta podle za 7 úkonů právní služby po 300 Kč, cestovné za 3 cesty k jednání celkem 9 280 Kč, náhradu za promeškaný čas za 8 půlhodin v celkové výši 800 Kč, to vše navýšeno podle § 137 odst. 1, 2 o. s. ř. o 21 % daň z přidané hodnoty. Celkové náhrady přiznané žalovanému č. 2 činí 552 631,2 Kč.

26. Proti tomuto zamítavému rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně podáním ze dne 30. 5. 2019, jež doplnila dalším podáním ze dne 21. 6. 2019. V takto podaném obsáhlém odvolání žalobkyně namítala, že napadený rozsudek je postižen vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním; a spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

27. Předmětem žaloby je nárok žalobkyně na náhradu škody vůči žalovaným č. 1 a č. 2, kterou žalobkyni způsobily porušením svých smluvních povinností při realizaci projektové a technologické části díla, peletizační linky a jejích součástí v širších souvislostech, a dále neodstraněním vytčených vad díla při jeho předání a následně v záruční době. Žalobkyni v důsledku porušení vznikla jí specifikovaná skutečná škoda i ušlý zisk. Žalobkyně náhradu škody požadovala jak po žalované č. 1, která byla jejím smluvním partnerem, tak i v souladu se závěry judikatury Nejvyššího soudu na základě oddělené separátní odpovědnosti i po žalované č. 2, která byla subdodavatelem žalované č. 1 realizujícím technologickou část díla.

28. Žalobkyně namítá, mimo jiné, že soud prvního stupně uvedl, že bylo údajně zjištěno, že žádné škody nebyly způsobeny úmyslně, což bylo potvrzeno dle názoru soudu prvního stupně i závěry Policie České republiky. Dle soudu prvního stupně konečně žalobkyně nemůže z důvodu, že byly dle závěrů soudu smluvně vyloučeny nároky na náhradu škody vůči žalované č. 1, nárokovat náhradu škody ani po žalované č. 2 jakožto po subdodavateli žalované č. 1, tj. soud fakticky jím dovozené smluvní vyloučení náhrady škody mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 prostřednictvím čl. 6 dodatku č. 3 smlouvy o dílo rozšířil i na žalovanou č. 2 jako subdodavatele žalované č. 1, soud prvního stupně opomenul rozhodná tvrzení žalobkyně a žalobkyní navržené důkazy, 1. žalovaná se nemůže předem zříci odpovědnosti za vadné provedení díla a uzmout objednateli s vadami díla a jejich neodstraněním žalovanými související nároky; textace žalovaným č. 1 tvrzeného čl. 6 dodatku č. 3 smlouvy o dílo logicky nedopadá a ani nemůže dopadat na případy, kdy jsou po předání díla vytčeny vady díla, které jsou zjištěny nebo dokonce vznikly po předání díla ve stanovené záruční lhůtě, a které žalovaný č. 1 svévolně (úmyslně, přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu) neodstranil a tím způsobil žalobci (úmyslně) škodu.

29. Žalovaní přitom potvrdili mimo jiné v Předávacím protokolu a protokolu ze Zkoušky výkonu a funkce ze dne 4.4.2013, existenci vad díla, a sam žalovaný č. 1 v dopise ČEB ze dne 17.5.2013 hodnotil identifikované vady díla jako„ zapříčiňující stav, kdy linka není schopná produkovat projektované množství agropelet.“ Přes tyto skutečnosti žalovaní vady a nedodělky díla, včetně těch, které sami ve výše uváděných dokumentech potvrdili, nikdy neodstranili, resp. jejich odstranění odmítli. Žalovanou č. 1 předložený dodatek č. 3 stanoví v čl. 6 jako jednu z podmínek pro vyloučení náhrady škody prokázání provozuschopnosti díla prostřednictvím realizace úspěšného komplexního vyzkoušení. Komplexní vyzkoušení ve vztahu k dílu však nikdy neproběhlo. Jediným dokumentem, který definoval požadavky na komplexní vyzkoušení byla Subdodavatelská smlouva mezi žalovanou č. 1 a žalovanou č. 2, která byla dle Smlouvy o dílo po svém uzavření pokládána mezi žalovaným č. 1 a žalobkyní ze nedílnou součást Smlouvy o dílo, dle které měl komplexní vyzkoušení provádět žalovaný č. 2 Ta stanovila základní parametry požadovaného komplexního vyzkoušení (zejména běh celé linky po stanovenou dobu) a jeho úspěšného výstupu. Jak vyplývá z dokumentů předložených v řízení ke komplexnímu vyzkoušení v tomto smluvně zakotveném smyslu s těmito parametry nikdy nedošlo. Vyloučení náhrady škody dle čl. 6 dodatku č. 3 je vyloučeno i z tohoto důvodu; vyloučení nároků žalobce vůči žalovanému [číslo] dle čl. 6 tvrzeného dodatku [číslo] smlouvy o dílo bylo dále přivázáno dle své textace pouze a výlučně k nárokům zjištěným v době provádění tzv. garančních zkoušek, ty však v daném případě prováděny nebyly a ani být prováděny nemohly. Garanční zkoušky nedefinovala ani neupravovala Smlouva o dílo, ale pouze Subdodavatelská smlouva (viz její úvodní ustanovení a čl. 10 a 11 Subdodavatelské smlouvy). Garanční zkoušky (čl. 10 Subdodavatelské smlouvy) v daném případě v období duben – červenec 2013 prováděny nebyly (ani nemohly, neboť pro jejich provádění nebyly splněny podmínky stanovené Subdodavatelskou smlouvou). Tvrzení žalovaných o tom, že údajně garanční zkoušky a komplexní vyzkoušení jsou totéž, bylo v řízení žalobcem vyvráceno jako zjevně nepravdivé, neboť je v přímém rozporu s textací smluvních dokumentů, které jasně komplexní vyzkoušení a garanční zkoušky definují a rozlišují. Čl. 6.6 tvrzeného dodatku č. 3 tak na žalobcem požadovanou náhradu škody ani věcně nedopadá; 30. Tvrzený čl. 6 dodatku č. 3 předloženého žalovaným č. 1, se fakticky později stal věcně neaplikovatelným v důsledku pozdějších dodatků smlouvy o dílo a dohod žalobce a žalovaného č.

1. Tvrzený dodatek č. 3 je dle jeho textu uzavřen dne 19.1.2012. Dne 18.6.2012 ovšem smluvní strany uzavřely dodatek č. 6 smlouvy o dílo, v němž výslovně (i) sjednaly garantovaný minimální provozní výkon linky 13 t pelet / hod., resp. v případě, že nebude domícháno potřebné množství přídavné suroviny (otrub), 11 tun / hod., a (ii) hodnoty provozního výkonu peletizační linky a veškerých zařízení, které jsou její součástí, byly žalovaným č. 1 garantovány pro osm tisíc (8.000) provozních hodin za jeden (1) rok. Zároveň bylo dodatkem č. 6 stanoveno, že zařízení musí při každé zkoušce minimálního provozního výkonu splnit v nepřetržitém období 90 dnů výše stanovenou minimální provozní kapacitu. Tyto přímé garance žalovaného č. 1 dříve ve Smlouvě o dílo nebyly. Sjednáním dodatku č. 6 ke smlouvě o dílo dali žalobce a žalovaný č. 1 jasně najevo, že žalovaný č. 1 garantuje (tedy je povinen zajistit) žalobci minimální provozní výkon linky ve stanoveném rozsahu i po předání díla. Výkladem za pomoci argumentu ad absurdum lze dovodit, že je zcela absurdní dovozovat, že by žalobce dodatkem č. 6 nově ve smlouvě o dílo uzavřené se žalovaným č. 1 sjednával, že dílo musí mít po předání určité minimální výkonové parametry, aniž by to mělo zakládat příslušné korespondující povinnosti na straně žalovaného č.

1. Pozdější dodatek č. 6 v daném rozsahu fakticky nahrazuje a mění žalovaným č. 1 tvrzený čl. 6 dodatku č. 3, který je dle svého textu koncipován pro situaci, kdy žalovaný č. 1 žádnou odpovědnost za prokázání minimálního garantovaného provozu po provedení komplexního vyzkoušení dle tvrzení žalovaného č. 1 nemá. Obdobně smluvní strany v Předávacím protokolu výslovně dohodly, že žalobce sice převzal dílo, ale žalovaný č. 1 má nadále povinnost výkon linky prokázat (tj. jeho povinnosti předáním nekončí).

31. Soud prvního stupně důkaz Předávacím protokolem sice provedl, to, že bylo v Předávacím protokolu výslovně uvedeno, že i po podpisu Předávacího protokolu existuje nadále povinnost výkon linky prokázat, však zcela opomněl a vůbec se s touto skutečností nevypořádal, byť žalobce na toto opakovaně ve svých podáních poukazoval.

32. Žalovaná č. 1 se nemůže dovolávat ustanovení čl. 6 Smlouvy o dílo, pokud sama neplnila povinnosti, které z tohoto ustanovení pro ni vyplývaly a byly stanoveny k ochraně žalobkyně a které byly s ostatními částmi tvrzeného dodatku č. 3 nerozdílně spojeny (postoupit žalobkyni práva vůči subdodavatelům). Žalobkyně žalovanou č. 1 spolu s návrhem k uzavření dodatku č. 9 smlouvy o dílo vyzvala k tomu, aby mu postoupil práva z odpovědnosti za vady vůči žalovanému č. 2, žalovaná č. 1 tak odmítla učinit. Subdodavatelská smlouva přitom kupříkladu obsahovala výrazně delší záruční lhůtu (24 měsíců), než Smlouva o dílo (6 měsíců). Žalovaná č. 1 se za situace, kdy úmyslně nepostupovala v souladu s dodatkem č. 3 a neumožnila uplatňovat žalobkyni odpovědnost za vady a další nároky přímo vůči žalované č. 2 (když v subdodavatelské smlouvě žádné limitace nároků nejsou) nemůže dovolávat toho, že je údajně u něho náhrada škody dle shodného smluvní dokumentu vyloučena. Ustanovení čl. 6 dodatku č. 3 a výkon práva z tohoto ustanovení je neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, výkon práva dle článku 6.6 je při daných okolnostech ve zjevném rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, když není přípustné, aby se žalovaní dovolávali tvrzeného smluvního vyloučení odpovědnosti za situace, kdy žalovaní (i) podvodně implementovali do linky zcela nevyhovující staré zařízení (lisy), které v lince neměly co dělat (dle vlastního sdělení žalovaného č. 1 žalovanému [číslo]) a nikdy nemohly dosáhnout projektovaného výkonu, (ii) kdy byly žalobcem řádně vytčeny vady a nedodělky, a tyto žalovaní – přestože je nejprve uznali a byli si vědomi jejich závažnosti - v rozporu s jejich povinnostmi neodstranili, v důsledku čehož vznikla žalobci škoda, a (iii) kdy sám žalovaný neplnil povinnosti, které pro něj z tvrzeného dodatku č. 3 vyplývaly (postoupit žalobkyni práva vůči subdodavatelům).

33. Ke všem těmto tvrzením žalobce předložil či navrhl soudu rovněž i příslušné důkazy. Soud se však těmito tvrzeními a námitkami žalobce vůbec nezabýval. Soudem prvního stupně zcela opominutá rozhodná tvrzení žalobkyně a žalobkyní navržené důkazy týkající se skutečnosti, že komplexní vyzkoušení díla ve skutečnosti nikdy nebylo provedeno a úspěšně dokončeno; zcela nedostatečné odůvodnění závěru soudu, dle něhož údajně k provedení komplexního vyzkoušení došlo 34. Otázka, zda došlo či nedošlo k úspěšnému provedení komplexního vyzkoušení díla, je jednou z otázek rozhodných pro posouzení, zda vůbec lze uvažovat o aplikaci vyloučení náhrady škody dle čl. 6 dodatku č. 3 smlouvy o dílo, neboť vyloučení se dle textace citovaného dodatku mohlo aplikovat pouze za předpokladu, že proběhlo úspěšně komplexní vyzkoušení díla. Soud prvního stupně konstatoval, že komplexní vyzkoušení úspěšně proběhlo, neboť to žalobce a žalovaná č. 1 uvedli v Předávacím protokolu. Žalobkyně přitom v řízení opakovaně uváděla, že tato skutečnost nemohla ničeho změnit na tom, že komplexní vyzkoušení tak, jak bylo definováno a požadováno uzavřenými smlouvami, ve skutečnosti nikdy neproběhlo (ani před ani po 25.3.2013), což koneckonců v řízení potvrdila i žalovaná č. 2 Komplexní vyzkoušení text samotné Smlouvy o dílo nedefinoval ani nijak konkrétně neupravoval, ale činila tak subdodavatelské smlouva. Žalobkyně ve svém podání ze dne 9.11.2017 namítala, že strany nemohou právně relevantně určit, že určitá skutečnost nastala, pokud ve skutečnosti nenastala. S těmito námitkami žalobkyně se soud prvního stupně v napadeném rozsudku vůbec nevypořádal. Soud se při hodnocení možnosti aplikace vyloučení náhrady škody vůbec nevypořádal s námitkou žalobkyně, že Předávacím protokolem bylo dílo převzato s výhradou dohodnutého dodatečného prokázání výkonu linky dalšími testy a měřeními, ke kterému však nikdy nedošlo, a mimo jiné i z tohoto důvodu není možné vyloučení náhrady škody aplikovat 35. Ve zmíněných ohledech je proto napadený rozsudek dle názoru žalobkyně stižen vadou nepřezkoumatelnosti, neboť nebyla jakkoliv soudem vypořádána námitka žalobkyně, že došlo k převzetí díla s výhradou prokázání výkonu linky dalšími zkouškami a měřeními, k čemuž však nikdy nedošlo, tj. že povinnost prokázat provozuschopnost linky žalovaných trvala i po podpisu Předávacího protokolu a nebyla nikdy splněna, a poukazovala na soudem opominuté důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro rozhodnutí soudu ve věci 36. Závažná vada napadeného rozsudku spočívá i v neprovedení relevantních důkazů navržených žalobkyní, kteréžto se vztahují převážně k žalobkyní výše uváděným námitkám opominutých soudem, a které se mimo jiné týkaly charakteru a závažnosti vytčených vad díla, vědomosti žalovaných o těchto vadách a jejich závažnosti, a to ještě před předáním díla žalobkyni v březnu 2013, a dále vědomého odmítnutí žalovaných tyto vady díla jakož i další podstatné vytčené vady díla odstranit.

37. Soud tak odmítl provést a vyhodnotit důkazy, kterými se žalobkyně snažila dokázat porušení vymezených právních povinností žalovaných a zároveň u nich i prokázat, že k porušení došlo úmyslně, přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu. Soud odmítl tyto důkazy provést s odkazem na údajné smluvní vyloučení náhrady škody, které se však v případě prokázaní úmyslně (byť v nepřímém úmyslu) způsobené škody neaplikuje. Soud tak nelogicky a nesprávně odepřel žalobkyni možnost prokazovat existenci úmyslné škody, na kterou se žádné vyloučení náhrady vztahovat nemůže, právě s odkazem na závěr soudu o existenci údajného smluvního vyloučení náhrady škody.

38. K prokázání skutečností tvrzených žalobkyní zejména k prokázání existence vad a vědomosti žalovaných o jejich charakteru a závažnosti a k prokázání způsobení škody ve formě nepřímého úmyslu ze strany žalovaných [příjmení] neprovedl zejména důkazy navrhované žalobkyní, jež žalobkyně v odvolání podrobně uvádí.

39. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním; soud zároveň své rozhodnutí opřel o důkazy, které v řízení dle rozhodnutí soudu nebyly provedeny. Závěr soudu prvního stupně o tom, že nebyla zjištěna žádná škoda způsobená úmyslně, a že k tomuto závěru údajně dospěla i Policie ČR, nemá dle mínění žalobkyně oporu.

40. Napadený rozsudek spočívá dále na nesprávném právním posouzení věci, závěr soudu o údajném rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku žalobkyní uplatněné námitky nevázanosti ustanovení čl. 6 dodatku č. 3 pro podpis dodatku č. 3 za žalobkyni osobou, která za ní nebyla oprávněna jednat; nesprávný je rovněž závěr soudu o údajné hrubé nedbalosti žalobkyně a dobré víře žalovaných při uzavírání dodatku č.3; závěr soudu o údajném vyloučení nároku žalobkyně na náhradu škody vůči žalovanému č. 2 jakožto subdodavateli žalované č. 1 z důvodu smluvního vyloučení náhrady škody mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 dle dodatku č. 3 smlouvy o dílo. Žalobkyně, resp. její konkurzní správce, nejednal v rozporu s dobrými mravy ani zásadami poctivého obchodního styku, pokud uplatnil námitku nevázanosti u ustanovení čl. 6 Z toho, že argumentem rozporu s dobrými mravy má být odepřen výkon práva, vyplývá, že odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními, a že musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. května 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněného pod číslem 16/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a též R 15/2015). Soud prvního stupně v napadeném rozsudku nijak nevysvětlil, proč jednání konkurzního správce dne 9.11.2017, který poté, co zjistil, že při podpisu dodatku č. 3 zastupovala žalobkyni (dlužníka) neoprávněná osoba, namítl nevázanost čl. 6 dodatku č. 3, mělo být údajně v rozporu s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku z hlediska výše uvedených kautel.

41. Dále žalobkyně poukazuje na to, že (jak již žalobkyně uváděla v řízení před soudem prvního stupně ve svém vyjádření ze dne 9.11.2017 na str. 7), že otázka nekonvalidace a dodatečné konvalidace jednání srbské právnické osoby (žalobkyně), které bylo učiněnou nezmocněným jednatelem, a s tím související otázka vázanosti čl. 6 dodatku č. 3 pro žalobkyni, je otázkou statusovou a otázkou srbského práva, k čemuž rovněž v řízení doložila právní posouzení srbské advokátní kanceláře [anonymizováno] & [příjmení] ze dne 29.9.2017 42. Nedošlo a nemohlo dojít k vyloučení náhrady škody mezi žalobkyní a žalovanou č. 2; žalovaná č. 2 odpovídá žalobkyně za škodu na základě od žalované č. 1 separátní odpovědnosti za škodu v souladu s žalobkyní odkazovanou judikaturou, závěr soudu prvního stupně je nesprávný.

43. Žalobkyně má rovněž zato, že není správný výrok o náhradě nákladů řízení.

44. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 o.s.ř. v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení spolu se sdělením závazného právního názoru.

45. K projednání odvolání žalobkyně proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně nařídil Krajský soud v Brně jako soud odvolací jednání na den 31. 3. 2021, na němž se žalované č. 1 a č. 2 vyjádřily k odvolání žalobkyně tak, že je za důvodné nemají.

46. K odvolání žalobkyně se zástupkyně 1. první žalované vyjádřila mimo jiné tak, že má za to, že napadené rozhodnutí je vystavěno na jasných a odůvodněných závěrech. Okresní soud v Kroměříži se také v návaznosti na své závěry vypořádal s veškerými návrhy účastníků řízení na doplnění dokazování. Nelze tedy tak dovozovat jakoukoliv pochybnost o vedení spravedlivého procesu ve smyslu nálezu Ústavního soudu. Žalovaná č. 1 trvá na tom, že dílo bylo předávacím protokolem předáno žalobkyni řádně a včas a že dílo odpovídá smlouvě o dílo. Tato skutečnost byla potvrzena nezávislým odborným dozorem [anonymizováno] [právnická osoba], který odsouhlasil čerpání úvěru žalobkyně. Žalobkyně nikterak neprokázala vady díla ani příčinnou souvislost s jí tvrzenou škodou. Naopak opakovaným porušováním povinnosti ze smlouvy o dílo docházelo samotnou žalobkyní například nedodáním kontrahované parametrizované vstupní suroviny, což způsobilo i nemožnost provedení technologických zkoušek díla s dohodnutou vstupní surovinou a tedy následkem porušení povinnosti žalobkyně nemohl být řádně prokázán výkon paletizační linky, dále servis a péče o dílo, jakož i odborné personální vedení provozu díla. I v těchto případech je dle obchodního zákoníku zcela vyloučen nárok na náhradu škody. Žalobkyní specifikované odvolací důvody korespondují s vyjádřeními žalobkyně učiněnými před soudem prvního stupně, žalovaná č. 1 se k nim v průběhu řízení vyjádřila a odkazuje tímto jak má toto vyjádření založeno v soudním spise, tak na svůj závěrečný návrh předložený soudu před vydáním napadeného rozhodnutí. Dodatkem č. 3 smlouvy o dílo byl doplněn čl. 6 smlouvy o dílo o odst. 6.6, jímž se žalobkyně platně a výslovně vzdala práva na náhradu škody. Žalobkyní uplatněná námitka neplatnosti právního úkonu ve vztahu k tomuto ustanovení, byla vznesena opožděně a v návaznosti na námitku promlčení žalovaným č. 1 je tato promlčena. Žalovaná č. 1 taktéž trvá na tom, že došlo k promlčení tvrzeného nároku žalobce, jak již žalovaný č. 1 upřesnil v podání ze dne 24. 11. 2017, pokud žalobkyně na ústním jednání ve věci konaném dne 30. 10. 2017 uvedla, že„ s ohledem na to, že k předání díla došlo dne 25. 3. 2013, nejzazší lhůta pro předání byla 31. 3. 2013 a od té doby počítáme běh promlčecí lhůty, neboť je žalována vzniklá škoda.“, je jednoznačné, že žalobkyně vztahuje počátek běhu promlčecí lhůty k předání díla. Je tak zřejmé, že počátek běhu promlčecí doby je nezbytné vázat na tento okamžik s tím, že promlčecí doba počala běžet dne 26. 3. 2013, když k tomuto okamžiku se žalobkyně dozvěděla nebo minimálně mohla dozvědět (s akcentem na vázání žalobce běhu promlčení k předání díla) o tvrzené škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě. Žalovaná č. 1 taktéž zcela odmítá žalobkyní přednesený úmysl způsobit tvrzenou škodu a odkazuje v tomto směru na své podání ze dne 24. 11. 2017 bod 10. Žalovaná č. 1 konstantně v řízení před soudem prvního stupně upozorňovala nejen na absenci prokázání vad díla, jakož i příčinné souvislosti s tvrzeným vznikem škody, tak i absenci obligatorní náležitosti žaloby, kterým je kalkulace výše škody, včetně pregnantního odůvodnění. Žalovaná č. 1 poukazuje na existující nepravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně v souběžně vedeném řízení o odstranění vad díla (o slevu z ceny díla), kdy tato žaloba byla Okresním soudem v Kroměříži zamítnuta. 1. žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.

47. Zást. 2 žalované se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že předně poukázal na dnešní vyjádření právní zástupkyně žalované č. 1, k němuž se žalovaná č. 2 připojuje. Žalovaná č. 2 nepovažuje za důvodné odvolací námitky žalobkyně, když má za to, že prvoinstanční soud provedl řízení veškeré důkazy potřebné pro své rozhodnutí, na jejichž základě dospěl ke správným skutkovým zjištěním a provedl i správné hodnocení věci. V rozporu s názorem žalobkyně považuje žalovaná č. 2 rozsudek za řádně odůvodněný, když argumentace prvoinstančního soudu nedosahuje rozsahu argumentace žalobkyně, je z ní jasně patrno, jakými úvahami se prvoinstanční soud řídil a jeho rozhodnutí proto nelze označit za neodůvodněné. Žalovaná č. 2 považuje za správný závěr prvoinstančního soudu o vázanosti účastníků, tedy žalobkyně a žalované č. 1 dodatkem č. 3 včetně jeho ujednání o vzdání se práva na náhradu škody. Prvoinstanční soud s ohledem argumentací žalované č. 2 správně odmítl, že by toto ujednání nemělo být pro účastníky závazné a správně odkázal na minimálně konkludentní potvrzení takovéhoto ujednání a na případný rozpor s dobrými mravy. Nad rámec toho žalovaná č. 2 poukazuje i na její v rámci prvoinstančního řízení vznesenou námitku promlčení případného práva žalobkyně namítat překročení oprávnění pana [příjmení] jednat za žalobkyni. Považuje za nutné zdůraznit, že žalobkyně a žalovaná č. 1 předmětný dodatek uzavřeli zcela svobodně a vážně a obě strany si musely být i vzhledem ke svým podnikatelským aktivitám vědomy toho, jaké důsledky z předmětného ustanovení plynou. Pokud takto učinili, pak i žalobkyně byla srozuměna s tím, že za stanovených podmínek se vzdává případných budoucích nároků na náhradu škody. Vzhledem k tomu se žalobkyně, respektive správce konkursní podstaty, takovéto náhrady škody nemůže dovolávat. Proto žalovaná č. 2 považuje napadený rozsudek za správný a zdůvodněný a navrhuje jeho potvrzení.

48. Na tomto jednání odvolací soud zopakoval dokazování čtením podstatných údajů ze smlouvy o dílo č. E [číslo] ze dne 12.12.2011. K věci se dále, v návaznosti na toto jednání, vyjádřila 1. žalovaná podáním ze dne 6.5.2021, v němž vysvětlila skutečnosti, jež vedly k její účasti na předmětném projektu a k uzavření smlouvy se žalobkyní.

49. Další odvolací jednání nařídil odvolací soud na 12. 5. 2021, na němž se k uvedenému podání 1. žalované ze dne 6.5.2021 zást. žalobkyně vyjádřil mimo jiné tak, že žalobkyně může potvrdit, že jednání o projektu se vždy účastnili společně pan [příjmení] a pan [příjmení]. Toto vyplývalo z požadavku stanov žalobkyně, dle kterých za žalobkyni byl povinen jednat předseda představenstva pan [příjmení], kterého na základě plné moci zastupoval pan [příjmení] a dále osoba s právem spolupodpisu pan [příjmení]. Takto byla podepsána i úvěrová smlouva s bankou, což žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně doložila včetně plné moci, kterou měl p. [příjmení] od p. [příjmení] udělenu. Tvrzení žalované č. 1 jsou tedy věcně pravdivá, potvrzují však to, že pan [příjmení] samostatně nejednal a oprávněn jednat nebyl.

50. Zást. 2. žalované uvedl, že žalovaná č. 2 se ke čtenému podání žalované č. 1 vyjadřuje tak, že žalovaná č. 2 potvrzuje skutková tvrzení žalované č. 1 uvedená v jejím podání, neboť tato se shodují s informacemi, které má žalovaná č. 2 k dispozici. Žalovaná č. 2 do předmětného projektu vstoupila ve 2. pol. r. 2011, kdy byla kontaktována panem [příjmení] ze společnosti žalobkyně s požadavkem na případné zajištění technologické části dodávky peletizační linky do Srbska. Následně po určitou dobu probíhalo prověřování žalované č. 2 ze strany žalobkyně, které prováděl vždy pan [příjmení] a pan [příjmení] včetně jimi osobně provedené kontroly provozovny žalované č.

2. Důvodem, pro který byla žalovaná č. 2 oslovena, byl požadavek [obec] exportní banky financující projekt, aby dodávka do Srbska byla realizována českou právnickou osobou. V této fázi byla žalovaná č. 2 prověřována i ze strany TÜV, následně probíhala samotná jednání o uzavření smlouvy a cenových podmínkách, přičemž v té době měla být generálním dodavatelem společnost [právnická osoba] S touto společností také žalovaná č. 2 na počátku 11/ 2011 uzavřela subdodavatelskou smlouvu o dílo, přičemž uzavření této smlouvy předcházelo uzavření primární smlouvy o dílo mezi žalobcem a [právnická osoba] export. Poté došlo k odstoupení [právnická osoba] export od předmětného projektu a byl proto vyhledáván nový generální dodavatel celého díla, což dle výsledku jednání byl žalovaný č.

1. Následně proto byly opětovně uzavírány jak primární smlouva od dílo, tak subdodavatelská smlouva uzavíraná žalovaným č.

2. Základní koncept a podmínky těchto smluv již vycházely z již předchozích uzavřených smluv. Žalovaná č. 2 nikdy nevyhotovovala jakékoliv návrhy smlouvy o dílo a tyto jí byly předkládány ze strany žalobkyně v připomínkování. Žalované č. 2 je rovněž známo, že znění smluv o dílo podléhalo odsouhlasení ze strany [obec] exportní banky. Zást. žalované č. 2 byl opakovaně přítomen při různých jednáních se žalobkyní, přičemž osobami, které vždy za žalobkyni vystupovaly, byl pouze pan [příjmení] a pan [příjmení]. Nikdy pak nebylo zmíněno, že by tyto osoby měly při daných jednáních vystupovat jako zmocněnci na základě udělené plné moci a tato plná moc nikdy nebyla žalované č. 2 předložena.

51. K soudem čtenému bodu 6.6 zmíněného dodatku č. 3 se zást. žalobkyně vyjadřuje tak, že nad rámec toho, co již uvedl v odvolání k čl. 6 dodatku č. 3, že i v tomto článku, tak i v samotné smlouvě o dílo je zakotvena povinnost žalované č. 1 postupovat nároky vůči žalovanému č. 2 jakožto subdodavateli technologické části díla. Zároveň pro jakákoliv omezení či vyloučení škody platí, že takto nelze vylučovat a omezovat škody způsobené úmyslně, byť s nepřímém úmyslu. Úmyslem stran rozhodně nebylo na základě jakýchkoliv smluvních ustanovení dosáhnout stavu, kdy je předáno vadné dílo a jakékoliv nároky žalobkyně jsou následně odmítány z důvodu jejich údajného vyloučení, aniž by žalovaná č. 1 postoupila nároky vůči subdodavateli, ačkoliv o to byla výslovně žádána.

52. Zást. žalované č. 1 se k výše citovanému vyjádřil tak, že Dodatek č. 3 byl uzavřen dne 19. 1. 2012 a právní úprava zakotvená v obch. zákoníku účinná od 1. 1. 2012 umožňovala dohodou vzdát se práva na náhradu škody i před porušením povinnosti, z níž může škoda vzniknout Žalovaná č. 1 trvá na tom, že žalobkyně se nejen výslovně, ale i platně vzdala práva na náhradu škody. Za důležité považuje poukázat na ujednání bodu 6.6 o tom, že následný zkušební provoz nebo garanční zkoušky nemohou na skutečnosti, že dílo dosahuje požadovaných parametrů ničeho změnit. Ke komplexnímu vyzkoušení díla se žalovaný č. 1 podrobně vyjádřil ve vyjádření z 24. 11. 2017. Žalovaná č. 1 a, že předávací protokol, který byl mezi smluvními stranami následně uzavřen, jednoznačně deklaroval řádně a včas provedené dílo s tím, že přílohou č. 3 tohoto protokolu je také protokol o komplexním vyzkoušení díla.

53. Zást. žalované č. 2 k uvedenému uvedl, že považuje ujednání bodu 6.6 dodatku č. 3 za platné právní ujednání, které je plně v souladu s právními předpisy. Považuje za nutné zdůraznit, že předmětná smlouva vč. jejích pozdějších změn byla sjednávána mezi významnými podnikatelskými subjekty a již hodnota této celé zakázky vypovídá o významnosti projektu. Proto je přesvědčen o tom, že smluvní strany si musely být plně vědomi důsledků, které takovéto ujednání bude mít na jejich právní vztah, a s tímto dodatek uzavřely. K námitce žalobkyně, že jistě úmyslem stran nebylo vyloučit nároky na náhradu škody v případě zjevně vadného plnění, je nutno uvést, že bylo plně v dispozici žalobkyně, aby nepodepsala protokol o komplexním vyzkoušení díla a aby dle ní zjevně vadné dílo nepřevzala.

54. Na jednání dále odvolací soud četl údaje z dodatku č. 6 ke smlouvě o dílo č. E [číslo]. Zást. žalobkyně se k uvedenému vyjádřil tak, že: žalovaná č. 1 v předcházejícím ústním podáním zdůraznila, že dodatek č. 3 vylučoval odpovědnost žalované č. 1 za zkušební provoz a garanční zkoušky. V době podpisu dodatku č. 3 smlouva o dílo konkrétní povinnost žalované č. 1 tyto provádět, resp. konkrétně odpovídat za to, že linka bude dosahovat po předání určitých výkonových parametrů, nestanovila. Dodatkem č. 6 však byla explicitně zavedena, čímž byl logicky modifikován i dodatek č. 3, pokud by k němu mělo být přihlíženo, resp. v jeho čl. 6 pro úplnost žalobkyně uvádí, že dodatek č. 6 již podepisoval pan [příjmení] jako oprávněná osoba dle stanov žalobkyně na rozdíl od dodatku č. 3.

55. Zást. žalované č. 1 k dodatku č. 6 uvedla, že jím byl řešen minimální garantovaný provozní výkon linky, nikoliv garanční zkoušky, jak nesprávně směšuje žalobkyně. Specifikace vstupního materiálu původně obsažená čl. 1 odst. 1.1 smlouvy o dílo byla upravena s účinností k 18. 6. 2012 čl. 2 dodatku č. 6 smlouvy o dílo. Jak tento dodatek deklaruje, podmínky pro zajištění garantovaného provozního výkonu výroby pelet jsou upraveny v souladu se změnami vyžádanými žalobkyní. Nutno uvést, že čl. IV tohoto dodatku se ostatních částech smlouva o dílo ve znění jejich dodatku č. 1-5 nemění a zůstává v platnosti. Bylo tedy nejen potvrzeno, že nic dalšího se na původních ujednáních nemění, ale nemění se nic ani na ujednání dodatku č. 3, jehož existence byla tímto potvrzena i ze strany žalobkyně samotné.

56. Zást. žalované č. 2 uvedl, že chce poukázat na skutečnost, že dle předmětného dodatku č. 6 bylo dosažení zde uvedených výkonů výslovně podmíněno dodávkami vstupního materiálu se sjednanými parametry, přičemž povinnost zajistit takto kvalitní materiál byla na straně žalobkyně. Předmětný dodatek č. 6, tam je uvedena předmětná specifikace materiálu, pouze převzal specifikaci, která byla od počátku smluvního vztahu součástí subdodavatelské smlouvy o dílo mezi žalovanými jako příloha č.

1. Právě nedostatky v kvalitě dodávané suroviny tak byly jediným důvodem z hlediska dosahování výkonosti peletizační linky.

57. Na dalším jednání dne 6. 10. 2021 odvolací soud zopakoval dokazování z listin týkajících se založení společnosti žalobkyně a osob oprávněných za ni jednat.

58. Na odvolacím jednání dne 24. 11. 2021 soud zopakoval dokazování čtením podstatných údajů z předávacího protokolu a z příloh č. 1-4 k tomuto protokolu.

59. K textu předávajícího protokolu se zást. žalobkyně vyjadřovala tak, že žalobkyně v řízení opakovaně uvádí, že samotný text předávacího protokolu je v přímém v rozporu s textem příloh a že bez ohledu na jeho textaci není možné, aby právně dílo bylo bezvadné, jestliže jsou v jeho přílohách některé části díla označován jako nefunkční či chybějící. Žalobkyně uvádí, že předávací protokol s výrokem s ojedinělými vadami byl požadavkem financující banky pro uvolnění poslední části úvěru na financování díla. Z jeho textu je naprosto zjevné, že strany podepsaly protokol s tímto výrokem, aby úvěr byl načerpán, přestože tento výrok nekorespondoval se skutečností, úvěrovaným byla v tomto případě srbská společnost.

60. Žalovaná č. 1 konstatuje, že zpochybňování předávacího protokolu ze strany žalobkyně proběhlo již u řízení u soudu prvního stupně, který se s argumentací řádně vypořádal. V žádném případě nelze tvrdit jakýkoliv rozpor mezi textem samotného předávacího protokolu a jeho příloh. Pokud došlo k zcela ojedinělým drobným nedodělkům, jednalo se o ty, které byly způsobeny v příčinné souvislosti s nevhodným vstupním materiálem dodávaným konstantně žalobkyní do paletizační linky. Pokud žalobkyně zpochybňuje předávací protokol stran nutnosti financování projektu prostřednictvím úvěru, pak je nutno zdůraznit, že uzavření předávacího protokolu předcházelo odborného stanovisko nezávislého dozoru [právnická osoba], který byl do projektu přizván právě na základě volby žalobkyně. Je zcela absurdní, aby žalobkyně zpochybňovala řádné předání díla a čerpání úvěru teprve v rámci sporného soudního řízení, když společnost žalobkyně, resp. jeho právnímu zástupci, tak mohl učinit mnoho let nazpět, pokud taková důvodná pochybnost vůbec existuje. Žalovaný č. 1 zdůrazňuje, že vůle stran projevená v předávacím protokolu byla zcela jasná, srozumitelná a svobodná, proto naznačování žalobkyně o tom, že byl spáchán úvěrový podvod, považuje za zcela nepřijatelné.

61. Zást. 2 žalované uvedl, že za žalovaného č. 2 považujeme za nutné uvést, že byť tento nebyl účastníkem samotného předávacího protokolu, tak se ze své pozice subdodavatele podílel na postupu k jeho uzavření, když se účastnil i všech testů přísl. zařízení, které probíhaly v 3/ 2013. Žalovaná č. 2 tedy může potvrdit žalované č. 1, že jednání těchto účastníků jednoznačně směřovala k finálního předání celého díla srbské společnosti a nikoliv, že by účelem předání bylo pouze a jen vyčerpání fin. prostředků ze strany banky. Chce zdůraznit, že smluvní partnerem financující banky byla výhradně srbská společnost a veškerá odpovědnost za listiny předkládané bance v souvislosti s čerpáním úvěru leží na této společnost, a dále, že textace předávacího protokolu je zcela konkrétní a jednoznačná a účastníci si museli být vědomi toho, co podepisují a jaké důsledky takovéto jejich jednání v souvislosti se smlouvou o dílo a jejími dodatky bude mít. Rovněž tak chce potvrdit tvrzení žalované č. 1, že zákl. problém, který v souvislosti s provozem s paletizační linky spočívá v nekvalitní vstupní surovině, kterou byla povinna zajišťovat srbská společnost a která neměla parametry odpovídající příslušné smlouvě.

62. K příloze č. 1 uvedl zást. žalované č. 1, že tvrzení žalobkyně o vadnosti homogenizačního míchače a třídiče, které měly odpovídat projektu, jsou tvrzení zcela nerelevantní nemající oporu v žádných důkazech předložených žalobkyní a nejsou tedy podloženy skutkově ani technicky. Žalovaná č. 1 k obsahu přílohy č. 1 protokolu zdůrazňuje, že v tomto je mimo jiné popis nápravy několika nedodělků zjištěných před předáním díla, současně je nutno vycházet při výkladu přílohy č. 1 z bodu 1 samotného předávacího protokolu, kde je jednoznačně konstatováno, že v příloze 1 je nejen soupis nedodělků, ale zejména požadovaných víceprací technologické části díla. Nelze proto v žádném případě směšovat domnělé vady s faktickými vícepracemi požadovanými žalobkyní.

63. K příloze č. 1 uvedl zást. žalované č. 2, obecně zdůrazňuje, je především věcí účastníků přísl. smluvního vztahu a předávajícího a přebírajícího díla, aby si vymezili, jaké případné nedostatky díla budou považovat za drobné, nebránící řádného provozu díla a jaké nikoliv z obsahu předávacího protokolu je zřejmé, že v posuzovaném případě si srbská společnost a žalovaná č. 1 vyhodnotili situaci tak, že případné nedostatky specifikované v příloze č. 1 jsou pouhými drobnými nedostatky a dohodli se na způsobu jejich odstranění. Toto však žádným způsobem nezpochybňuje fakt, že dle předávacího protokolu došlo k řádnému předání a dokončení finálního díla. Ke konkrétním závadám uvedeným v příloze č. 1 pak žalovaná č. 2 uvádí, že řada technologických částí nebyla vůbec součástí původního projektu peletizační linky a dodání těchto technologií bylo pouze reakcí žalovaných na nekvalitní surovinu dodávanou srbskou společností. Jedná se o veškeré technologie jako je odsávání prachu, odkamenování, separování hlíny, kdy za podmínky, že by vstupní surovina byla v takové kvalitě, jako předpokládala smlouva, pak by tyto technologie součástí paletizační vůbec nebyly. Žalovaní se tak umístěním těchto přístrojů pouze snažili řešit situaci zaviněnou srbskou společností.

64. Na jednání četl soud přílohu č. 3 – protokol o komplexním vyzkoušení díla od 1.3.2013 20.3.2013.

65. Ke čtené příloze č. 3 protokol o komplexním vyzkoušení díla zást. žalobkyně uvedl, že tato část předávacího protokolu potvrzuje, že dílo před podpisem předávacího protokolu nikdy nebylo provozováno vcelku, vždy pouze po částech a vykazované hodnoty ani samotný průběh testů nenaplnil požadavky čl. 25 smlouvy o dílo ve spojení s čl. 8 a 8.5 subdodavatelské smlouvy, které vyžadovaly, aby dílo bylo provozováno nepřetržitě 72 hodin na jmenovitou hodnotu, kterou smlouvy stanovily, tedy 11 tun za hodinu jak potvrdil žalovaný č. 2 v jeho reakci na reklamační výzvu ze dne 17. 4. 2013, toto komplexní vyzkoušení neprováděl, ani za provedené nepovažoval. Mimoto by žalobkyně chtěla upozornit na dovětek posledního odstavce přílohy č. 3 předávacího protokolu, ve které strany jasně vyjádřily vůli, že je povinností zhotovitelů výkon díla dalšími testy prokázat.

66. Ke čtené příloze č. 3 protokol o komplexním vyzkoušení díla se zást. žalované č. 1 vyjadřuje tak, k vyjádření zást. žalobkyně, který konstatoval požadovaný výkon linky 11 t za h žalovaná č. 1 upozorňuje, že tento výkon peletizační linky bylo smluvními stranami ujednán dodatkem č. 6 ke smlouvě o dílo ze dne 18. 6. 2012. Jelikož tento výkon předpokládá dodání konstrahovaného materiálu ze strany žalobkyně, žalobkyně přímo potvrdila, že kontrahovaný vstupní materiál nikdy žalobkyni nikdy dodáván nebyl. Z přílohy č. 3 protokolu jednoznačně vyplývá, že došlo ke komplexnímu vyzkoušení díla, jak jej předpokládá čl. 6 odst. 6.3 smlouvy o dílo. Dovětek o tom, že výkon linky je potřeba je ještě dalšími testy a měřením dokázat, tak nemá žádný vliv na potvrzení komplexního vyzkoušení díla. S ohledem na to, že v rámci testování jednotlivých lisů vstupoval do těchto jednotlivých případech pouze 50 %, 60 % a 75 % kapacity vstupního materiálu, lze dovozovat, že dalšími testy bylo míněno učinění měření při 100 % kapacity materiálu. Z testování, tak jak jsou popsány v příloze č. 3 protokolu je ale zřejmé, že ani k tomuto nebyl žalobce schopen dodat 100 % vstupního materiálu tak, aby výsledek testování odpovídal plnému zatížení lisu. Pakliže žalobkyně a žalovaný č. 1 konstatovali maximální kapacitu lisu na 11 až 12,5 t za h a dále i splnění zadání dle smlouvy o dílo je bez pochyb, že dílo splňovalo parametry ujednané.

67. Ke čtené příloze č. 3 protokol o komplexním vyzkoušení díla se zást. žalované č. 2 uvedl, že samotná smlouva o dílo mezi srbskou společností a žalovanou č. 1 sama nedefinuje termín komplexního vyzkoušení a je tedy věcí samotných těchto stran, aby rozsah a obsah tohoto vyzkoušení provedly. Z přílohy č. 3 v předávacím protokolu je zřejmé, že tyto subjekty za kompletní vyzkoušení považovaly právě testy, které byly na peletizační lince provedeny v období od 1. 3. - 20. 3. 2013, přičemž výsledkem těchto testů je konstatování úspěšného vyzkoušení a souhlasu obou stran s tím, že byla prokázána provozuschopnost linky v rozsahu dle uzavřené smlouvy. Má za to, že znění přílohy č. 3 je ze svého obsahu naprosto jednoznačné a neumožňuje jiné výklady, než jsem uvedl.

68. K listině označené jako zkouška funkce a výkon technologie ze dne 4. 4. 2013 uvedl zást. žalobkyně, že žalovaní v řízení opakovaně odkazují na údajně nekvalitní vstupní surovinu, žalobkyně považuje za potřebné ve stručnosti k tomuto i s přihlédnutím k textu dokumentu zkouška funkce a výkonu technologie ze dne 4. 4. 2013 následující: Žalobkyně nikdy ani v tomto řízení nepřiznávala, že by surovina byla nekvalitní, jak zde tvrdila zást. žalované č. 1, co přiznává, že do suroviny nebyly přidávány přísady umožňující navýšení garantovaného výkonu na 13 t za h z důvodu neekonomičnosti. Bez těchto přísad by linka měl dosahovat výkonu 11 t za h. Jak zde uvedl žalovaný č. 2 linka od samého počátku nebyla připravena zpracování balíku slámy sbíraných standartním postupem prostřednictvím strojů, které v rámci plnění smlouvy o dílo dodal žalovaný č. 1 žalobkyni. Veškeré výhrady k údajně nekvalitnímu materiálu, že v balíku slámy nemá být žádný prach, žádné předměty sesbírané kombajnem z pole, vycházejí jednak z úplného odtržení od technologického postupu při sběru slámy, jednak vůbec nerespektují to, že vstupní suroviny sjednanou ve smlouvě nebylo individuální stéblo slámy ale právě balík slámy. Balík slámy, ve kterém by nebyl žádný prach a nemohly se do něj náhodou dostat některé předměty z pole či jinak ještě nikdo nevymyslel. Mělo to být právě technologické řešení v úvodní části linky, které mělo připravit vstupní surovinu k dalšímu zpracování v rámci linky, což však tato část linky nikdy nedokázala, jak žalobkyně v řízení doložila znaleckými posudky, balíky slámy dodávané do linky nijak nepřekračovaly standardní parametry. Zároveň žalobkyně dodává, že jak vyplývá z této zprávy, nefunkční byla i lisová část linky, tedy ta část do které procházela surovina zbavena prachu, hlíny a či jakýkoliv jiných předmětů. Tedy tyto údajné vady materiálu na ni nemohlo mít žádný vliv. Co však nepochybně vliv mít mělo, bylo to, že byly do linky dodány dva 20 let staré lisy nakoupené společností jednatele žalované č. 2 v Německu za cenu cca 60 000 EURO, které byly po určitých pracech, nikoliv však generální repasy, upraveny v ČR za cenu 40 000 EURO, aby je následně žalobkyně nabyla v rámci dodávky dle smlouvy o dílo za cenu 550 000 EURO. Na vadnost a nedostatečnosti výkonosti těchto lisů žalobkyně opakovaně odkazovala a to jak před předáním díla, tak i po jeho předání. Tuto vadnost a nedostatečnost potvrzují žalobkyní doložené postupy.

69. K této listině uvedl zást. žalované č. 1, že žalobkyně zcela nepochopila a účelově vykládá problematiku nevhodného vstupního materiálu, který byla povinen dodat. Nejen, že vstupní materiál obsahoval kusy kamenů, železa a dalších předmětů, které způsobovaly znehodnocení technologických částí linky, ale hl. problémem vstupního materiálu bylo nedodržení nasmlouvané vlhkosti, k tomuto předložil žalovaný č. 1 soudu dva znalecké posudky, oba z r. 2013, které tuto skutečnost právě v inkriminované době jednoznačně potvrzují a prokazují. Pokud žalobkyně odkazuje na jí předložený znalecký posudek z r. 2018, pak již z data posudku je zřejmé, že tento se nemůže jakkoliv věrohodně a objektivně zabývat otázkou vstupního materiálu, zda tento v inkriminované době odpovídal kontrahovaným parametrům. Žalovaná č. 1 dále konstatuje, že i z řady dokumentace obsažené v soudním spise vyplývá, že problém s vlhkostí vstupního materiálem a jeho nedostatkem byl opakovaně mezi smluvními stranami řešen a žalovaná č. 1 opakovaně vyzývala žalobkyni k dodání odpovídajícího vstupního materiálu vč. jeho množství, protože se tak nedělo, byl dodatkem smlouvy o dílo upraveno složení vstupního materiálu vč. návaznosti na požadovaný výkon peletizační linky, nicméně ani nadále nebyl žalobkyní dodáván vstupní materiál, který by splňoval dohodnutou vlhkost. Parametr vlhkosti vstupního materiálu byl sml. stranami sjednán právě proto, že tato veličina má zásadní vliv na funkci peletizační technologie. Pouze krátce doplňuje k argumentaci žalobkyně o dodání lisů v rámci technologie to, že podezření žalobkyně, které učinila oficiálním podáním orgánům činným v tr. řízení bylo těmito prověřováno a věc byla odložena. Opakováním této argumentace se tedy jistě na tomto závěru nic nemění.

70. K této listině uvedla zást. žalované č. 2, že přísl. listina byla vyhotovována v době po předání výsledného díla srbské společnosti a ta jednoznačně v důsledku problémů vznikajících s nekvalitní vstupní surovinou dodávané srbskou společností. V této listině se všechny zúčastněné subjekty potvrdily, že požadované parametry produkce pelet jsou dosažitelné právě v závislosti na kvalitě a charakteru dodávané suroviny. Jiné závěry podle žalovaného č. 2 z této listiny neplynou. Pokud jde o vstupní surovinu, tak považuji za potřebné zdůraznit, že v souvislosti s projektováním přísl. technologie, byl ze strany srbské společnosti žalovaného č. 2 dodán vzorek suroviny, která měla být zpracovávána v objemu dvou kamiónů a na takovouto surovinu byla peletizační linka projektována. Teprve následně srbská společnost začala provádět sama sběr kukuřičné slámy, avšak zcela jiným technologickým způsobem, než kterým byl dodáván vzorek. Docházelo tak zcela ke zcela nadměrnému sběru zeminy, kamenů a ostatních nepatřičných materiálu. Vzhledem k tomu, že došlo k posunu realizace projektu, byl přísl. materiál dlouhodobě nevhodně skladován na venkovních plochách a docházelo k jeho vlhnutí a plesnivění. Surovinu dodávanou srbskou společností tedy nelze považovat za řádný vstupní materiál 71. Poté, kdy odvolací jednání byla postupně odročována k žádosti účastníků, a to rovněž v souvislosti s nemocí covid-19, jednal odvolací soud dále dne 26. 4. 2022, na němž vedl řízení k závěru a účastníci dali najevo, že hodlají ve věci předložit písemné závěrečné návrhy. V návaznosti na uvedené jednání zaslali účastníci odvolacímu soudu své závěrečné návrhy v písemné podobě, žalobkyně podáním ze dne 1.5.2022, 1. žalovaná podáním ze dne 29.4.2022 a 2. žalovaná podáním ze dne 1.5.2022.

72. Krajský soud v Brně jako soud odvolací na základě včasného odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně stejně jako řízení jeho vydání předcházející a učinil ve věci následující zjištění a právní závěry:

73. Z předloženého spisu vyplývá, jak uvedeno výše, že řízení v této věci bylo zahájeno dne 31. 3. 2017, žalobou datovanou téhož dne se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 1 825 500 EUR s příslušenstvím na základě žalobních tvrzení, že dne 12. 12. 2011 byla mezi žalobkyní a 1. žalovanou uzavřena smlouva o dílo č. E [číslo] (1.) žalovaná vystupovala ve smlouvě jako zhotovitel) a žalobkyně jako objednatel. Předmětem smlouvy bylo kompletní zhotovení na výrobu agropelet z kukuřičné slámy o předpokládané kapacitě 10 000 t ručně v lokalitě [anonymizováno], [ulice] republika, cena za dílo byla dohodnuta ve výši 11 490 519 EUR a tato cena byla 1.´žalované v plné výši uhrazena. Technologickou část výrobny pelet měl dle ustanovení čl. 23 písm. a/ smlouvy o dílo zhotovit subdodavatel (2.) žalovaná) na základě subdodavatelské smlouvy ze dne 6. 1. 2012, č. 2011, jež byla uzavřena mezi prvou a druhou žalovanou. Předmětem tohoto sporu byl uplatněný nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku za období od 1.4.2013 do 31.12.2014 a škody ve formě skutečné škody za období od 1.4.2013 do 31.12.2013 vůči oběma žalovaným, přičemž dle žalobních tvrzení ji měli způsobit porušením svých smluvních povinností při realizaci projektové a technologické části díla.

74. Odvolací soud se shodl se závěry soudu prvního stupně v prvé řadě v tom, že ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. a s ohledem na datum uzavření smlouvy mezi žalobkyní a 1. žalovanou a mezi 1. a 2. žalovanou bylo třeba posuzovat danou věc podle předpisů platných do 31. 12. 2013, dále se závěry o aktivní právní legitimaci žalobkyně tak, jak je podrobně uvedeno v bodu 19. rozsudku soudu prvního stupně.

75. Z obsahu smlouvy o dílo č. E [číslo] uzavřené mezi žalobkyní jako objednatelem a 1. žalovanou jako zhotovitelem, vyplývá mimo jiné, že tato smlouva byla uzavřena dle ustanovení § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník), za smluvní stranu objednatele je jako jednající uveden [jméno] [příjmení], člen představenstva. Předmětem této smlouvy je závazek zhotovitele realizovat výstavbu komplexů na výrobu agropelet z kukuřičné slámy o předpokládané kapacitě 100 000 tun ročně v lokalitě [anonymizováno], republika Srbsko a objednatele zaplatit za provedení díla smluvenou cenu. Smluvní cena díla činí 11 490 519 EUR, byla stanovena dohodou jako pevná, konečná a nepřekročitelná. Obsahuje veškeré práce a dodávky, poplatky a jiné náklady nutné k realizaci díla v rozsahu a za podmínek stanovených touto smlouvou. Z bodu 3.3 smlouvy vyplývá, že zhotovitel se zavazuje za sjednanou mluvní cenu dílo v požadovaném rozsahu a kvalitě zbudovat, dokončit, zprovoznit a předat objednateli do užívání. V čl. 6 smlouvy – provedení a předání díla se účastníci dohodli, že zhotovitel je povinen provést dílo řádně a včas v souladu s podmínkami této smlouvy. Dle bodu 6.2 o předání a převzetí bude vyhotoven předávací protokol podepsaný statutárním orgánem objednatele a zhotovitele anebo osobami, které byly k jeho podepsání zmocněny příslušnými stranami písemnou plnou mocí podepsanou statutárními orgány. Dle bodu 6.3 po provedeném individuálním a komplexním vyzkoušení a proškolení obsluhy objednatele v souladu s požadavkem smlouvy vystaví zhotovitel předávací protokol a předá jej objednateli k odsouhlasení. Součástí komplexního vyzkoušení bude prokázání provozuschopnosti penalizační linky tím, že linka bude provozována nepřetržitě po dobu 72 hodin na výkon 13tun hod. pelet, eventuálně na výkon, který bude odpovídat podmínkám provozu v době konání komplexního vyzkoušení. Dle bodu 6.5 objednatel není oprávněn odmítnout převzetí díla, pokud k tomu nebudou závažné důvody specifikované touto smlouvou. V bodu 10 byly dohodnuty otázky vad díla, záruční doba, dále celková limitace škod způsobených zhotovitelem, v této smlouvě se strany dohodly, vzhledem k ust. § 379 obch. zák., že veškerá úhrnná škoda předvídatelná škoda, jež může vzniknout z jednoho či více porušení smluvních nebo zákonných povinností zhotovitele při provádění této smlouvy může činit maximálně 10 000 EUR, a proto se smluvní strany dohodly, že celková odpovědnost zhotovitele za jakékoliv a všechny náhrady škod je omezena touto částkou. Z uvedeného odst. dále vyplývá, že nehledě na jiná ust. této smlouvy, smluvní strany se dohodly, s ohledem na ust. § 379 obch. zák., že nepředvídají žádnou nepřímou anebo následnou škodu, jakou je například ušlý zisk, ztrátu produkce, ztrátu kontraktu, ztrátu užití, ztrátu dobré pověsti a další hospodářské ztráty, ani žádnou zvláštní škodu, jako například ekologickou škodu a tak dále, jež by mohla vzniknout v důsledku přímé škody, za kterou odpovídá zhotovitel nebo z jednoho či více porušení smluvních nebo zákonných povinností zhotovitele při provádění této smlouvy (dále jen souhrnně„ nepřímé škody“) a proto se smluvní strany dohodly, že zhotovitel není zodpovědný za jakékoliv nepřímé škody. V bodu 22.1 se účastníci dohodli, že smlouva se řídí českým právem, smlouva je datována v [obec] dne 12. 12. 2011 a za účastníky podepsána jak shora uvedeno.

76. Z obsahu smlouvy o dílo č. 2011 uzavřené mezi 2. žalovanou jako zhotovitelem a 1. žalovanou jako objednatelem vyplývá mimo jiné, že zhotovitel se touto smlouvou zavazuje provést pro objednatele řádně a včas na svůj náklad sjednané dílo dle čl. 2 této smlouvy a objednatel se zavazuje za provedené dílo zaplatit. Ze smlouvy vyplývá (bod 7.9), že smluvní strany se dohodly, že objednatel je oprávněn jednostranným právním úkonem bez předchozího souhlasu zhotovitele převést práva vyplývající z dohodnuté záruky dle této smlouvy na zákazníka. V takovém případě je oprávněn zákazník reklamovat vady díla přímo u zhotovitele a tento je povinen reklamaci řádně vyřídit. Smlouva je datována dnem 6. 1. 2012, podepsána v [obec].

77. V průběhu řízení bylo zjištěno, že v souvislosti se smlouvou o dílo bylo postupně uzavřeno 8 písemných dodatků k této smlouvě, z jejichž obsahu vyplývá, že byly, stejně jako smlouva o dílo samotná, podepisovány v [obec] a za žalobkyni všechny tyto listiny (včetně sporného dodatku č. 3) podepsány výlučně panem [jméno] [příjmení].

78. Z těchto dodatků byl mezi účastníky sporný především dodatek č. 3 uzavřený mezi žalobkyní a 1. žalovanou dne 19. 1. 2012, ohledně něhož žalobkyně namítala jeho neplatnost, zatímco jiné smluvní dokumenty nezpochybňovala, obě žalované společnosti trvaly na platnosti všech těchto smluvních ujednán, tedy včetně platnosti dodatku č. 3.

79. Z obsahu dodatku č. 3 ze dne 19. 1. 2012 vyplývá mimo jiné, že se smluvní strany dohodly na změně a doplnění dále uvedených čl. 6 (vzniká nově) smlouvy o dílo ze dne 12. 12. 2011, které se mění a doplňují tak, že nově zní: Textem je předávací protokol čl. 1 definici se upravuje takto: Předávací protokol: Písemné potvrzení stran o konečném předání a převzetí funkčního díla objednatelem po komplexní vyzkoušení díla a proškolení obsluhy objednatele potvrzující způsobilost užívání díla pro sjednaný účel, uzavřený v souladu s čl. 6 této smlouvy. V bodu 6.6 tohoto dodatku se strany dohodly tak, že podmínkou úspěšného předání díla je provedení komplexního vyzkoušení, při kterém bude prokázána provozuschopnost peletizační linky dle čl. 6 této smlouvy. Předáním díla objednateli má zhotovitel nárok na zaplacení celé smluvní ceny díla bez ohledu na následnou kolaudaci díla a bez ohledu na to, jak bude vyhodnocen případný zkušební provoz nebo garanční zkoušky prováděné objednatelem po předání díla. Výsledek případného zkušebního provozu nebo garančních zkoušek nemá žádný vliv na skutečnost, že došlo k řádnému předání a dokončení díla zhotovitelem, neboť smluvní strany výslovně uvádí, že zkušební provoz a garanční zkoušky díla nejsou součástí předmětu plnění zhotovitele dle této smlouvy. Dílo se považuje za řádně dokončené předáním objednateli již po provedení komplexního vyzkoušení. Pokud se v průběhu garančních zkoušek zjistí, že dílo nedosahuje objednatelem požadovaných parametrů, není objednatel z tohoto důvodu a v souvislosti s tímto oprávněn požadovat po zhotoviteli jakékoliv nároky (např. smluvní pokuty, požadavek na úpravu díla z titulu reklamace vad díla, odstoupení od smlouvy, slevu z ceny díla, náhradu škody a podobně) a případně se jich tímto výslovně vzdává, neboť smluvní strany výslovně sjednaly, že zhotovitel splní a prokáže objednateli provozuschopnost díla a dosažení požadovaných parametrů provedením komplexního vyzkoušení. Následný zkušební provoz nebo garanční zkoušky nemohou na skutečnosti, že dílo dosahuje požadovaných parametrů ničeho změnit. Zhotovitel se zavazuje, že se subdodavateli sjedná postoupit bezplatně práva z odpovědnosti za vady subdodavatele (včetně práv z poskytnutých záruk) na objednatele, bez souhlasu subdodavatele. Zhotovitel se zavazuje, že nejpozději do 15 dnů ode dne obdržení výzvy objednatele s ním uzavře písemnou smlouvu o bezúplatném postoupení práv z odpovědnosti za vady subdodavatele, včetně práv z poskytnutých záruk a oznámí subdodavateli, že osobou oprávněnou uplatňovat vady a nároky z nich vzniklé, se stal objednatel.

80. Z obsahu dodatku č. 6 ze dne 18.6.2012 vyplývá, že žalobkyně s 1. žalovanou dohodla bližší podmínky pro zajištění garantovaného provozního výkonu výroby pelet, v tomto dodatku specifikované, a dále specifikaci materiálů pro výrobu pelet, parametry hotové produkce - pelet, s tím, že v ostatních částech se smlouva o dílo ve znění dodatků č. 1 - 5 se nemění a zůstává v platnosti, z obsahu tohoto dodatku je dle názoru odvolacího soudu zjevné, že zde uvedené výkony byly podmíněny dodávkami odpovídajícího vstupního materiálu.

81. Jde-li o jednání pana [jméno] [příjmení] za žalobkyni, z provedených důkazů, jak již bylo zjištěno v řízení před soudem prvního stupně, ke změně jednatelského oprávnění pana [jméno] [příjmení] došlo až po dni 27. 1. 2012, kdy tak smlouvu ze dne 12. 12. 2011, jejíž dodatek z 19. 1. 2012 za žalobkyni podepisoval pan [jméno] [příjmení], jako osoba, jež k uvedenému nebyla oprávněna dle společenské smlouvy žalobkyně (dle srbských předpisů upravujících jednání za podnikatele). Z provedeného dokazování vyplynulo, že od vzniku žalobkyně do 9.2. 2012 bylo statutárním orgánem tříčlennné představenstvo, jehož předsedou byl [jméno] [jméno] a členy [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] s tím, že společnost zastupuje předseda představenstva, který pro právní činnosti, jež přesahují [číslo] dinárů potřebuje ještě podpis jednoho člena představenstva nebo souhlas valné hromady. Od 10.2.2012 byl orgánem zastupujícím žalobce jednak ředitel a jednak zástupce, kterým byl bez omezení v zastupování jmenován [jméno] [příjmení] (jak vyplývá z předložených dokumentů tehdy bytem v [obec a číslo], [část obce], [ulice a číslo]). Toto vše bylo doloženo až z průběhu soudního řízení, kdy žalobkyně až v rámci soudního řízení po více letech začala zpochybňovat platnost dodatku č. 3 Odvolací soud se obecně shodl se závěry soudu prvního stupně, že smluvní strany (žalobkyně a 1. žalovaná) se smlouvou o dílo ze dne 12. 12. 2011 v průběhu jejího naplňování řídili, žalobkyně nezpochybňovala platnost smlouvy o dílo ani platnost jakýchkoliv dodatků kromě dodatku č. 3 a shodně se závěry soudu prvního stupně má odvolací soud obecně za to, že když smlouva a dodatky (tedy i dodatek č. 3) byla takto podepsána, účastníci se podle ní po celou dobu před zahájením soudního řízení chovali a jednali podle, aby pak až po letech až v soudním řízení následně byla žalobkyní zpochybňována platnost jednání pana [příjmení] za společnost, byť pouze v případě podpisu sporného dodatku č. 3, shodně se závěry soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že žalovaní postupovali v dobré víře s tím, že za žalobkyni takto jednala osoba oprávněná jednat, když následně se i sama společnost žalobkyně, jež se smlouvou a dodatky řídila, jak lze usuzovat, jeho jednání i tak konkludentně odsouhlasila, kdy dle smlouvy a dodatků v souladu s těmito písemnými ujednání i tak konkludentně postupovala.

82. V uvedeném směru poukazuje odvolací soud rovněž i na vysvětlení, jež podala soudu 1. žalovaná podáním ze dne 6. 5. 2021, kde byla podrobně vysvětlena předsmluvní fáze celého projektu, rovněž potvrzeno i to, že za žalobkyni vždy jednali pánové [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kdy všech jednáních se zúčastňoval i pan [příjmení] a jeho vystupování tak nezavdávalo žádnou pochybnost o jeho oprávněnosti žalobkyni zastupovat a jednat za ni, to za situace, kdy v kontraktu figurovala [právnická osoba], kdy je tak zřejmé, že 1. žalovaná jednala v dobré víře v oprávněnost osob jednajících za žalobkyni, tedy i [jméno] [příjmení]. V poměrech této věci je třeba zdůraznit, že jedinou (stejnou) osobou, která v průběhu celého právního vztahu vystupovala za žalobkyni (to ve smyslu podepisování příslušných smluvních ujednání a dodatků), a rovněž v předsmluvní fázi to byl právě pan [jméno] [příjmení], jenž se prezentoval jako osoba, jež je oprávněna za žalobkyni takto jednat a sjednávat příslušné smluvní podmínky daného kontraktu, kdy tak samotná smlouva o dílo a navazující dodatky k ní představují ucelený komplex právních jednání a vztahů a takto je třeba dle názoru odvolacího soudu na ně pohlížet a posuzovat je.

83. Ke shora uvedeným jednáním pana [jméno] [příjmení] za žalobkyni a podepisování smlouvy a všech dodatků je třeba dále zdůraznit, že všechna tato jednání se uskutečnila na území České republiky, v [obec], a v uvedeném směru je tak třeba poukázat i na příslušná ustanovení zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém upravující obecně právní způsobilost zahraničních osob a rovněž i na zákon č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, účinném od 1. 1. 2014.

84. Dle ust. § 3 odst. 1 zák č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém způsobilost osoby k právům a k právním úkonům se řídí, nestanoví-li se v tomto zákoně něco jiného, právním řádem státu, jehož je příslušníkem. Dle ust. § 3 odst. 2 cit. zák. činí-li právní úkon v Ćeské republice (Ćeskoslovenské socialistické republice) cizinec, stačí, není-li uvedeno něco jiného, je-li k úkonu způsobilý podle práva českého (československého). Dle ust. § 4 cit. zák. pokud není stanoveno nebo k rozumnému uspořádání vztahů nezbytno něco jiného, řídí se platnost právního úkonu, jakož i následky jeho neplatnosti týmž právním řádem jako účinky právního úkonu, pokud však jde o formu, postačí, bylo-li učiněno zadost právu místa, kde k projevu vůle došlo, vyjma, že by právní řád, jímž se řídí smlouva, předepisoval písemnou formu úkonu jako podmínku jeho platnosti.

85. Dle ust. § 123 odst. 1 (přechodná a závěrečná ustanovení) zák.č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém účinného od 1.1.2014, vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení tohoto zákona se použije i pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti jeho účinnosti, jestliže jsou trvalé dlouhodobé povahy a dochází v nich k opětovným nebo trvajícím jednáním účastníků a skutečnostem pro ně významným po dni nabytí jeho účinnosti, pokud jde o taková jednání a skutečnosti 86. Jak uvedeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 23 Cdo 342/2020 mimo jiné, podle § 30 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, účinném od 1. 1. 2014, právní osobnost právnické osoby a způsobilost jiné než fyzické osoby se řídí právním řádem státu, podle něhož vznikla. Tímto právním řádem se řídí i obchodní firma nebo název a vnitřní poměry takové osoby, poměry mezi takovou osobou a jejími společníky nebo členy a vzájemné poměry společníků nebo členů, ručení společníků nebo členů za závazky takové osoby a kdo za osobu jako její orgán jedná, jakož i její zánik (odst. 1). Pro vázanost takové osoby z běžných jednáních stačí, je-li k nim způsobilá podle právního řádu platného v místě, v němž bylo takové jednání učiněno (odst. 2). Dle § 123 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení tohoto zákona se použije i pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jestliže jsou trvalé dlouhodobé povahy a dochází v nich k opětovným nebo k trvajícím jednáním účastníků a skutečnostem pro ně významným po dni nabytí jeho účinnosti, pokud jde o taková jednání a skutečnosti. V projednávané věci (projednávané v dovolacím řízení, když odvolací soud má tyto závěry za akceptovatelné i v této odvolací věci) je rozhodnou právní úpravou mezinárodního práva soukromého ve znění právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, jde tak především o aplikaci zákona č. 97/1963 Sb. a obchodního zákoníku. Ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb. upravuje obecně právní způsobilost zahraničních osob. Způsobilost osoby k právům a právním úkonům se řídí, nestanoví-li se v tomto zákoně něco jiného, právním řádem státu, jehož je příslušníkem. Právním řádem, podle něhož má být způsobilost posouzena, je tak právo státu, jehož je osoba příslušníkem. Pro fyzické osoby to znamenalo užití hraničního určovatele státní příslušnosti, pro právnické osoby se příslušností chápal vztah státu, jehož právo bylo rozhodné pro společnost, a tím byl dle § 22 obchodníku zákoníku právní řád založení – takzvaný princip in korporace. Výjíimkou z posuzování způsobilosti dle práva státu příslušností osoby je potom právní úprava § 3 odst. 2 zákona č. 97/1963 Sb., který stanoví, že pro právní úkon učiněný na území České republiky zahraniční osobou postačuje, je-li k úkonu dána způsobilost dle českého práva. Uvedené ustanovení využívá státní suverenitu na území České republiky a připouští výjimku ve prospěch platnosti právního úkonu. Cílem tohoto pravidla je ochrana tuzemských osob, které by usoudily, že právní způsobilost zahraniční osoby je dána a nezkoumaly zahraniční právo. Dále je v tomto rozhodnutí podpůrně poukazováno na to, že zákon č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém účinný od 1. 1. 2014, obsahuje v úpravě takzvaného osobního statut právnických osob § 30 odst. 2 obdobnou subsidiární kolizní normu jako § 3 odst. 2 zákona č. 97/1963 Sb., dle níž provázanost osoby z běžných jednáních stačí, je-li k nim způsobilá podle právního řádu platného v místě, v němž bylo takové jednání učiněno. Jakkoliv ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 97/1963 Sb. užívá termínu„ cizinec“ je třeba tuto subsidiární kolizní normu vztáhnout i na právnické osoby. Přiměřené použití pravidla vyplývající z ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 97/1963 Sb. i právnické osoby, tedy že postačí, jestliže by způsobilost k právním úkonům měla v obdobné situaci česká právnická osoba podle českého práva, dovozuje i odborná literatura (citovaná v závěrech tohoto dovolacího rozhodnutí).

87. Již nad rámec uvedeného uvádí odvolací soud, z dostupných podkladů ([jméno] J. [příjmení] – Mezinárodní právo soukromé - překlady předpisů mezinárodního práva soukromého s poznámkami a související informace - nakladatelství C.H. Beck 1.vydání 2010) – překladu Zákona o řešení kolize zákonů SRFJ s cizími právními předpisy ve vybraných právních věcech (publikováno in Úřední věstník SRFJ [číslo] – z jeho článku 1, že tento zákon upravuje pravidla rozhodného práva ve věcech osobního statusu, rodinných a majetkových nebo jiných vztazích a procesně právních vztazích s mezinárodním prvkem, dle čl. 7 pokud tento zákon nebo jiný zákon Svazové republiky Jugoslávie nestanoví jinak, platí, že právní úkony z hlediska formy jsou platné, pokud jsou platné podle práva platného v místě, kde byl právní úkon učiněn, anebo podle práva, které se řídí právem pro obsah předmětného právního úkonu. Dle čl. 9 právo cizího státu bude vykládáno a aplikováno podle smyslu a podle pojmů, jež obsahuje. Dle čl. 19 smlouva se řídí právem, které si smluvní strany zvolili, pokud není tímto zákonem nebo mezinárodní smlouvou stanoveno jinak. Dle čl. 79, poslední odstavec, právní subjektivita právnické osoby se řídí právem rozhodným podle ust. čl. 17 tohoto zákona. Dle čl. 17 uvedeného zákona právní status právnické osoby se určí podle právního řádu státu, podle jehož práva byla tato právnická osoba založena.

88. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 30.10.2009 č.j. 23 Cdo 1102/2008, základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy (nevede k závěru o její neplatnosti), před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou–li možné oba výklady, je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy.

89. Odvolací soud tak shodně se závěry soudu prvního stupně neshledal, že by jednání pana [příjmení] při uzavírání smlouvy o dílo s 1. žalovanou, stejně jako podpis všech dodatků, včetně dodatku č. 3 a č. 6 žalobkyni jako zahraniční právnickou osobu zřízenou dle srbského práva, na území České republiky nezavazovalo, když ostatně žalobkyně jednání pana [příjmení] i tak následně konkludentně odsouhlasila (odsouhlasovala), když dle smlouvy a všech uzavřených dodatků jednala a chovala se dle nich.

90. Jde-li o stanovisko žalobkyně, jež výhradou nevázanosti uvedeným jednáním pana [příjmení] a dodatečným neschválením uvedeného úkonu (podpisu dodatku [číslo] z jeho strany) dovozovala neplatnost uvedeného smluvního ujednání, odvolací soud uvádí, že s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.3.2017 sp.zn. 23 Cdo 3983/2016 je skutečností, že následkem situace, kdy za právnickou osobu jedná jiná osoba, která k tomuto jednání nemá odpovídající oprávnění, není absolutní či relativní neplatnost, nýbrž takto učiněné jednání právní jednání osobě, za kterou bylo jednáno, nelze přičítat a nezavazuje ji, přičemž právo namítat překročení oprávnění pak svědčí pouze tomu za něhož bylo předmětné jednání učiněno, přičemž nedovolá-li se tohoto práva, je tato osoba právním jednáním vázána.

91. Dle ust. § 267 odst. 1 obch. zák. jestliže je neplatnost právního úkonu stanovena pouze na ochranu některého účastníka, může se této neplatnosti dovolávat pouze tento účastník. To neplatí pro smlouvy uzavřené části druhé tohoto zákona.

92. Dle ust. § 390 obch. zák. jestliže se promlčí právo uskutečnit právní úkon, účinky tohoto právního úkonu nenastanou vůči osobě, která namítne promlčení.

93. Odvolací soud má v daných souvislostech věci zato, že takovéto právo dovolat se nevázanosti právním jednáním (části dodatku č. 3) podléhá obdobně jako veškerá práva ze závazkových vztahů promlčení dle ust. § 387 a násl. obch. zákoníku. V daném případě žalobkyně vznesla výhradu nevázanosti dodatkem č. 3 a v průběhu soudního řízení, jež bylo zahájeno v březnu roku 2017, přičemž výhrada nevázanosti se vztahuje k právnímu jednání dne 19.1.2012, když toto právo mohlo být učiněno již bezprostředně po tomto jednání uvedeného, dnem promlčecí lhůta tak uplynula dne 19.1.2016 a v době, kdy tuto výhradu žalobkyně vznesla, bylo toto právo (právní úkon) dle názoru odvolacího soudu již promlčeno (námitka promlčení vznesená na jednání dne 6.3.2019 1. žalovanou), z čehož odvolací soud i tak dále dovozuje, že předmětným dodatkem č. 3 a jeho obsahem byla žalobkyně vázána.

94. Dle ustanovení § 373 obchodního zákoníku, kdo poruší svou povinnost ze závazkové vztahu, je povinnost nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, leda že prokáže, že porušení povinnosti bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

95. V ustanovení § 374 odst. 1 až 3 obchodního zákoníku jsou upraveny okolnosti vylučující odpovědnost.

96. Jak uvedeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 32 Odo 739/2006, ustanovení § 374 obchodního zákoníku nebrání účastníků v tom, aby si sjednali jiné nebo další důvody vylučující odpovědnost za škodu.

97. Dle ustanovení § 375 obchodního zákoníku, bylo-li porušení povinnosti ze závazkového vztahu způsobeno třetí osobou, které povinná strana svěřila plnění své povinnosti, je u povinné strany vyloučena odpovědnost jen v případě, kdy je u ní vyloučena odpovědnost podle § 374 a třetí osoba by rovněž podle tohoto ustanovení nebyla odpovědnou, kdyby oprávněné straně byla přímo zavázána místo povinné strany.

98. Dle ustanovení § 376 obchodního zákoníku poškozená strana nemá nárok na náhradu škody, pokud nesplnění povinnosti povinné strany bylo způsobeno jednáním poškozené strany nebo nedostatkem součinnosti, ke které byla poškozená strana povinna.

99. Dle ustanovení § 386 odst. 1 obchodního zákoníku ve znění od 1.1.2012 do 30. 6. 2012 ve vztazích upravených tímto zákonem se lze dohodou vzdát práva na náhradu škody či toto právo omezit i před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout. Před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout, se však nelze vzdát práva na náhradu škody způsobené úmyslně ani toto právo omezit.

100. Dle ustanovení § 265 obchodního zákoníku platného do 30. 6. 2012, výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodníku styku, nepožívá právní ochrany.

101. Dle ustanovení § 729 obchodního zákoníku ustanovení této hlavy se použijí vedle ostatních ustanovení tohoto zákona na závazkové vztahy uvedené v § 261 a 262, na jejíchž vzniku se podílí alespoň jeden účastník, který má sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště na území jiného státu, než ostatní účastníci, jestliže tyto vztahy se řídí československým právním řádem.

102. Dle § 730 obch. zák. (zvyklosti) podle § 264 se přihlédne k obchodním zvyklostem obecně zachovávaným v mezinárodním obchodě v příslušném obchodním odvětví.

103. Dle ust. § 266 odst. 1 obch. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám.

104. Dle ust. § 266 odst. 2 obch. zák. v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá.

105. Dle ust. § 266 odst. 3 obch. zák. při výkladu vůle dle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jako i následnému chování stran, pokud to připouští povaha věci.

106. Dle ust. § 266 odst. 4 obch. zák. projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostem vykládat k tííži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila 107. Odvolací soud především zmiňuje, že předmětem tohoto sporu nebyly konkrétní nároky ze žalobkyní tvrzených vad díla (odpovědnostní nároky z těchto tvrzených vad – odstranění vad), ale předmětem tohoto sporu bylo zaplacení tvrzené škody (ušlého zisku), jež měla žalobkyni vzniknout jednáním obou žalovaných, a pokud se týká tvrzených vad linky - odstranění žalobkyní tvrzených vad linky - předmětného díla, a uplatněných odpovědnostních nároků z tvrzených vad díla – odstranění vad, ohledně tohoto předmětu sporu probíhá samostatné soudní řízení před Okresním soudem v Kroměříži pod sp. zn. 16 C 241/2014, v němž byla žaloba na odstranění vad díla (v průběhu řízení změněná na nárok na zaplacení peněžní částky) zamítnuta rozsudkem tohoto soudu ze dne 29.1.2020 č.j. 16 C241/2014-957, proti němuž bylo podáno odvolání. V uvedeném sporu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, na základě něhož by [právnická osoba] a.s. (1. žalovaná v této věci) byla povinna provést na svůj náklad soubor 9 oprav. Dle mínění odvolacího soudu převážná část rozsáhlé argumentace žalobkyně ohledně tvrzených vad díla (linky), stejně jako, mimo jiné, argumentace ohledně toho, že 1. žalovanou nebyla postoupena práva z odpovědnosti za vady a žalobkyně tak byla dle svého tvrzení zbavena možnosti reklamovat vady díla, a další, spadá svým charakterem do sporu (nároků), v němž se žalobkyně domáhá odstranění vad díla (slevy z ceny díla).

108. V rozhodnutí ze dne 29.5.2009 sp. zn. 23 Cdo 1155/2009, Nejvyšší soud ČR uvedl, že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu.

109. Jak vyplývá z obsahu předávacího protokolu o předání a převzetí díla dle smlouvy o dílo č. E [číslo] ze dne 12. 12. 2011 ve znění jejích pozdějších dodatků, v němž je jako předávající uvedena 1. žalovaná a přebírající žalobkyně, dne 25. 3. 2013 se podle shora uvedené smlouvy o dílo uskutečňuje protokolární a fyzické předání předmětu díla: Stavby komplexu na výrobu agropelet z kukuřičné slámy, lokalita [anonymizována dvě slova], republika Srbsko. Předávané/přebírané dílo sestává z části 1) technologická část: výrobna pelet, mezisklad, dopravní technologie, 2) stavební část, 3) protokol o komplexním vyzkoušení díla a 4) protokol o proškolení přebírající o obsluze díla. Z předávacího protokolu vyplývá, že v něm jednající uvedli, že nedílnou součástí tohoto protokolu jsou přílohy 1 – 4 uvedené výši. Přebírající podpisem tohoto předávacího protokolu od předávajícího přebírá řádně a včas provedené dílo, přičemž smluvní strany shodně konstatují, že zjištěné ojedinělé a drobné vady a nedodělky nebrání řádnému užívání díla. Okamžikem podpisu tohoto předávacího protokolu se tak dílo považuje za řádně předané a převzaté s tím, že není-li v jednotlivém případě (protokole či jeho příloze) dohodnuto jinak, pak se předávající zavazuje veškeré zjištěné závady a nedodělky odstranit nejpozději do tří měsíců od vyhotovení tohoto protokolu. Listina je datovaná v [obec] 25. 3. 2013, podepsána za 1. žalovanou, 2. žalovanou a žalobkyní. Vedle toho je listina je opatřena rovněž otiskem razítka TUV SUD. Z obsahu přílohy č. III tohoto protokolu – protokol o komplexním vyzkoušení díla se uvádí, že smluvní strany se dohodly na tom, s ohledem na shora uvedené skutečnosti, že došlo k prokázání provozuschopnosti peletizační linky dle uzavřené smlouvy o dílo a došlo tedy i ke komplexnímu vyzkoušení předmětu díla ve smyslu čl. 6 odst. 6.3 smlouvy o dílo, její výkon je potřeba ještě dalšími testy a měřeními prokázat. Tato listina je opatřena rovněž podpisy 1. a 2. žalované a za žalobkyni podpisem [jméno] [příjmení]. Listina je rovněž dále opatřena i otiskem razítka odborné organizace [právnická osoba] a nečitelným podpisem.

110. V poměrech této věci má odvolací soud, shodně se závěry soudu prvního stupně zato, že v protokolu ze dne 12.12.2011, jenž obsahuje rovněž i razítko odborné organizace [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], projevily zúčastněné strany zcela jasnou shodnou vůli, jež v tehdejší době vycházela ze smluvní dohody obsažené v dodatku č. 3 a tuto smluvní dohodu odráží, jasným shodným projevem vůle zúčastněných stran je rovněž dle názoru odvolacího soudu rovněž příloha č. III – protokol o komplexním vyzkoušení díla o výše uvedeném obsahu. Za situace, kdy Dodatek č. 3 včetně navazujícího Protokolu o předání a převzetí díla, obsahují jasné projev vůle žalobkyně, shodné se stejnými projevy vůle 1. žalované, a žalobkyně v souvislosti se svým projevem vůle musela být zjevně srozuměna s tím, že se vzdává budoucích nároků na náhradu škody, a za těchto okolností odvolací soud nemá současně zato, že by tyto listiny či projevy vůle či výkon práva (právo na náhradu škody) měly být v rozporu s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku.

111. Ohledně následného chování stran je dle názoru odvolacího soudu třeba vycházet především z obsahu dodatku [číslo] protokolu o převzetí a jeho přílohy 3 obsahující jasné shodné projevy vůle účastníků uvedených ujednání, ze zaplacení ceny díla v řádu téměř dvou milionů EUR, jež nasvědčují tomu, že jednání účastníků (projevy vůle) směřovala k celkovému (finálnímu – konečnému) předání díla.

112. Pokud jde o dovětek v příloze protokolu č. 3, že výkon díla je potřeba ještě dalšími testy a měřením prokázat, ten se jeví být (v poměrech této věci, jejímž předmětem je náhrada škody) již bez vztahu k povinnostem 1. žalované dle čl. 6 odst. 6 dodatku č. 3 (zkušební provoz a garanční zkoušky díla nejsou součástí předmětu plnění 1. žalované dle smlouvy o dílo), v němž se smluvní strany dohodly, že pokud se v průběhu garančních zkoušek zjistí, že dílo nedosahuje žalobkyní požadovaných parametrů, není žalobkyně z tohoto důvodu a v souvislosti s tím požadovat po 1. žalované náhradu škody a případně se jich výslovně vzdává, což ohledně škody odpovídalo ust. § 386 odst. 1 obch. zák. ve znění do 31.12..2011, po novelizaci provedené zák. č. 351/ 2011 Sb. s účinností od 1.1.2012 uzavřely žalobkyně a 1. žalovaná dodatek č. 3, jenž uvedené modifikoval pro období i před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout. V rozsáhlé obraně 1. žalovaná poukazovala na ust. čl.18 18.4 smlouvy o dílo, dle něhož se za záruční vady nepovažují vady způsobené použitím suroviny, která neodpovídá podmínkám smlouvy, což v průběhu celého řízení zdůrazňovala spolu se 2. žalovanou,. a dokládala odborným posouzením a znaleckým posudkem.

113. Odvolací soud přijal závěr, že bylo výlučně věcí zúčastněných subjektů, obchodních společností, jde-li o předávací protokol a rovněž jeho přílohy o komplexním vyzkoušení díla, to za účasti odborné organizace TUV SUD Czech. s.r.o., aby tyto smluvní ujednání obsažená v předmětných listinách v rámci smluvní volnosti takto formulovaly a skutečnosti v nich uvedených ze vší odpovědnosti a vážností důsledky z ní vyplývající posoudily a zvážily, přičemž bylo rovněž výlučně věcí těchto osob, aby jako subjekty soukromého práva samy o své svobodné vůli formulovaly, co, jaké skutečnosti budou považovat za komplexní vyzkoušení díla či za jeho drobné vady a nedodělky, které nebrání řádném používání díla a jaké konkrétní skutečnosti potom budou považovat za takové, jimiž budou mít za dané situace shodně prokázáno (to tím spíše, že jak se shodly, sama smlouva o dílo mezi nimi pojem komplexního vyzkoušení a některé další pojmy neupravuje), bylo tedy výlučně na svobodné vůli smluvních stran, jak tuto skutečnost smluvně upraví na základě svobodně projevené vůle, jakým obsahem tento pojem naplní a současně, kdy budou mít shodně zato, kdy bylo dílo úspěšně vyzkoušeno a jaké budou důsledky této skutečnosti a jaké případné vady a nedodělky budou shodně považovat za ojedinělé a drobné vady a nedodělky, jež nebrání řádnému užívání díla. V daném případě se tak strany dohodly na tom, že za komplexní vyzkoušení budou shodně považovat individuální zkoušky v březnu rou 2013. Na základě těchto listin také došlo k zaplacení ceny díla, což ostatně v řízení nebylo sporné.

114. Předmětné ustanovení v dodatku č. 3 jasně stanoví, že v případě kdy proběhne a strany si odsouhlasí provedení komplexního vyzkoušení, žalobkyně jako objednatel již nemůže nárokovat po zhotoviteli jakékoli plnění spočívající (mající původ) v případném nedosažení požadovaných parametrů. Vzhledem k tom, že uplatněné nároky na náhradu škody (ušlý zisk) mají spočívat v tvrzené neprovozuschopnosti předmětné peletizační linky, jedná se o nárok, jehož se takto žalobkyně ve smyslu smluvních ujednání dle dodatku č. 3 a protokolu o komplexním vyzkoušení díla již nemůže domáhat, jak již předtím uzavřel soud prvního stupně.

115. V této souvislosti odvolací soud současně uvádí, že považuje za značně problematické, aby v době, kdy se uvedené listiny sepisovaly a v těchto listinách zúčastněné osoby v rámci mezinárodního obchodu takto projevily zcela konkrétní a jednoznačnou (shodnou) vůli, aby následně, po více letech, až pro potřeby soudního řízení, žalobkyně tato jednání a projevy vůle zpochybňovala. Bylo výlučně věcí žalobkyně, zda listiny o uvedeném znění a obsahu, jehož si musela být vědoma, v tehdejší době podepíše.

116. Odvolací soud se tak s poukazem na shora uváděné skutečnosti shodl se závěry soudu prvního stupně, že za situace, kdy došlo dle dohody a shodné vůle žalobkyně a 1. žalované ke komplexnímu vyzkoušení a k předání díla a zaplacení smluvní ceny, to vše dle výslovné dohody stran, v návaznosti na bod II. 6.6 dodatku č. 3 smlouvy o dílo se žalobkyně nemůže po 1. žalované domáhat náhrady škody uplatněné touto žalobou a jež je předmětem tohoto sporu. Veškeré vztahy vzniklé tak na základě smlouvy a dodatku probíhaly v rámci sjednaných smluvních ujednání, žalovaní tak jednali, jak uvedl soud prvního stupně, v dobré víře a důvěře v uzavřenou smluvní dokumentaci a opačný závěr by znamenal zásah do oprávněného očekávání dodržování smluv uzavřením mezi podnikatelskými subjekty. V daných souvislostech v poměrech této věci odvolací soud rovněž opakovaně poukazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.2009 č.j. 23 Cdo 1102/2008 o podpoře principu autonomie stran a povaze soukromého práva a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí ze dne 31.1.2017 sp. zn. 29 Cdo 868/2015 v němž uvedl, že smlouva o dílo je (zhotovitelem) splněna, když zhotovitel dílo dokončí a předá objednateli nebo je-li zhotovitelem splněna provedením díla (§ 554 odst. 1 obch. zák.) a objednatelem zaplacením ceny díla (§546 odst. 1 obch. zák.).

117. S poukazem na shora uvedené závěry odvolacího soudu rovněž i on nepovažoval již za potřebné za dané situace provádět dokazování listinami, jež zmínil v odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně, jimiž dokazování neprováděl, jimiž tedy vzhledem ke svým závěrům ani on dokazování neprováděl.

118. Jde-li o tvrzení (námitku) žalobkyně, že škoda měla být způsobena žalovanými úmyslně, a to přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu, žalovaní takovéto tvrzení zcela popřeli. 1. žalovaná již v rámci své obrany uvedla, že zcela vylučuje takovéto tvrzení žalobkyně, že by svým jednání způsobila žalobkyni škodu, natož úmyslně, a zásadně se ohradila proti tvrzení o záměrném dodání starých nezpůsobilých lisů, poukázala v uvedeném směru i na obsáhlé vyjádření 2. žalované ze dne 5.9.2017. Tvrzené úmyslné zavinění má za naprosto vyloučeno, neboť realizaci, použití i cenu repasovaných lisů potvrdil inspekční zprávou nezávislý odborný technický dozor [právnická osoba], oprávněnost jejich implementace a provozuschopnost, byla potvrzena mezi žalobkyní a žalovanou [příjmení] protokolem, dle kterého bylo dílo předáno řádně a včas a drobné nedodělky nebrání řádnému užívání díla, 1. žalovaná postupovala při provádění díla s náležitou odborností, při vynaložení maximálního úsilí o dosažení smluvně garantovaného výkonu peletizační linky, v těchto souvislostech však naopak docházelo k porušení povinností vyplývajících ze smlouvy o dílo ze strany žalobkyně, která dlouhodobě nenaplňovala smluvně sjednané parametry vstupní suroviny a nebyla schopna dodávat do výroby vstupní materiál garantovaný smlouvou o dílo, v důsledku čehož nebylo možno objektivně stanovit, zda je možné dosáhnout výsledků minimálního garantovaného výkonu výroby pelet, přes řádně a včasně předané provozuschopné dílo. 2. žalovaná uvedené tvrzení žalobkyně rovněž zcela popřela, zdůraznila, že žalobkyně si byla vědoma, že na díle budou použity repasované lisy, možnost jejich použití a cenu potvrdila [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] (revizní zpráva ze dne 15.12.2011). Uvádí-li k tomu žalobkyně, že Policie ČR, která řešila dílčí trestní oznámení vztahující se k dodávce 2 lisů do peletizační linky, učinila závěr, že nebylo prokázáno, že by byl přítomen podvodný úmysl 1. žalované vztahující se k podvodnému dodání peletizačních lisů a žalobkyně poukazuje na cenové rozdíly ohledně předmětných lisů a závěry Policie ČR nemá ve vztahu k věci za komplexní, s odkazem na další dokazování, odvolací soud v poměrech této věci s poukazem na shora uvedenou obranu žalovaných i závěry Policie ČR již v uvedeném směru další dokazování neprováděl, to rovněž i s přihlédnutím k tomu, že k jednotlivým skutkům v daných souvislostech došlo v době před cca 10 lety (v době řízení před soudem prvního stupně rovněž před značnou dobou) a lze mít pochybnosti o věrohodnosti dalšího dokazování o skutcích z uvedené doby pro značný časový odstup a za dané situace vyplývající ze spisu nelze dospět k závěru, že škoda byla žalovanými způsobena úmyslně, proti čemuž se zásadně ohradila 1. žalovaná na jednání soudu při vyhlášení odvolacího rozhodnutí.

119. Odvolací soud při vědomí judikatury dovolacího soudu, jde-li o možnost domáhat se náhrady škody po subdodavateli zhotovitele (v daném případě po 2. žalované, jež zhotovovala dílo na základě smlouvy s 1. žalovanou), uvedené např. rozhodnutí ze dne 15.8.2009 sp. zn. 25 Cdo 1843/2007 (v němž dovolací soud uvedl mimo jiné, že„ …jestliže následkem vadné práce provedené osobou použitou k realizaci díla je způsobena škoda…jednalo se přitom o situaci, kdy následkem vadné práce provedené osobou použitou k realizaci díla byla způsobena škoda a zhotovitel ji poškozenému uhradí a má proti této třetí osobě tzv. postih), v této věci však soudy obou stupňů ve svých důsledcích nedovodily nárok na náhradu tvrzené škody, jež měla vzniknout žalobkyni vůči 1. žalované, když žaloba na její náhradu byla zamítnuta (náhrada škody byla ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou smluvně vyloučena). Dílo, které žalobkyně převzala od 1. žalované, bylo zhotoveno 2. žalovanou, ze spisu nevyplývá, že by žalobkyně takto přebírala dílo, jež by se odlišovalo od díla, zhotoveného 2. žalovanou pro 1. žalovanou, jež dílo následně předala shora uvedeným Protokolem žalobkyni. Pokud tedy žalobkyně v Protokolu shodně uzavřela o tomto díle, reálně zhotoveném 2. žalovanou, že žalobkyně přebírá řádně a včas zhotovené dílo, proběhlo úspěšné komplexní vyzkoušení tohoto díla a byla jím prokázána provozuschopnost linky, má odvolací soud v poměrech této věci zato, vycházeje především z obsahu Předávacího protokolu, protokolu o komplexním vyzkušení díla obsahující rovněž razítko odborné organizace [právnická osoba], že se jeví, že, odpovědnost 2. žalované za žalobkyní tvrzenou škodu není dána. Argumentací obou žalovaných (tedy i 2. žalované), že největším problémem byla nekvalita vstupní suroviny, dodávané žalobkyní nasvědčuje obsah listiny Zkouška funkce a výkonu technologie ze dne 4.4.2013, podepsaná samotnou žalobkyní, 1. a 2. žalovanou, jež je součástí spisu, v níž je konstatováno, že všechny výkony a parametry jsou dosažitelné v závislosti na kvalitě vstupní suroviny a jejím charakteru. Reklamační nároky (nároky z odpovědnosti za tvrzené vady díla – odstranění vad díla) jsou předmětem jiného řízení. Odvolacímu soudu se tak jeví, stejně jako soudu prvního stupně, že nárok na náhradu škody vůči 2. žalované dán není (nejsou splněny předpoklady její odpovědnosti za škodu poukazem na výše uvedené (§ 376 obch. zák.), kdy se jeví být zásadně zpochybněna příčinná souvislost mezi tvrzeným jednáním 2. žalované a vznikem tvrzené škody. Odvolací soud tak, stejně jako soud prvního stupně, nedovodil vyhovění žalobě ve vztahu ke 2. žalované.

120. Pro úplnost odvolací soud závěrem zmiňuje, že podáním ze dne 19.1.2019 žalobkyně sdělila soudu, že dne 30.4.2018 došlo k prodeji konkursního dlužníka – [právnická osoba] [anonymizováno] jako právnické osoby v rámci insolvenčního řízení zákazníkovi [anonymizována dvě slova] d.o.o [příjmení] [příjmení], jako novému vlastníkovi, v souvislosti s tímto prodejem přestala být součástí konkursní podstaty i předmětná výrobní linka (předmět díla) s tím, že pohledávka na náhradu škody vymáhaná v tomto soudním řízení však nebyla předmětem prodeje a zůstala i nadále součástí konkursní podstaty.

121. Odvolací soud dále uvádí, že vycházeje z obsahu podání samotné žalobkyně ze dne 17.2.2019, v němž sama žalobkyně se označuje jako konkursní podstata [příjmení] [příjmení] [jméno], respektoval tento projev vůle samotné žalobkyně, jak má být, vycházejíce ze srbských předpisů, označována.

122. Závěrem uvádí odvolací soud, že má, stejně jako soud prvního stupně, za to, že nárok žalobkyně na náhradu škody (ušlého zisku) promlčen není, vycházeje ze žalobního požadavku v žalobě, v němž se žalobkyně domáhá náhrady škody (ušlého zisku) za období od 1. 4. 2013 do zaplacení, když řízení ve věci bylo zahájeno dne 31. 3. 2017, řízení bylo tedy ve vztahu k takto uplatněnému nároku zahájeno v rámci čtyřleté promlčecí lhůty.

123. S poukazem na shora uváděné skutečnosti již odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, neprováděl dokazování dalšími listinami či výslechem svědků. S poukazem na shora uváděné skutečnosti proto odvolací soud žalobkyní napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný dle ustanovení § 219 o. s. ř, když má za věcné správně i rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení.

124. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy výsledek odvolacího řízení lze posoudit za procesní úspěch žalovaných, jimž je žalobkyně povinna nahradit náklady odvolacího řízení.

125. V odvolacím řízení vznikly procesně úspěšné 1. žalované, zastoupené advokátem, náklady řízení spojené s účastí zástupkyně 1. žalované na jednáních odvolacího soudu ve dnech 31.3.2021 (jednání přesáhlo 2 hodiny – odměna za 2 úkony právní služby), 12.5.2021, 6.10.2021, 24.11.2021 (jednání přesáhlo 2 hodiny – odměna za 2 úkony právní služby), v souvislosti s podáním ze dne 6.5.2021, jednání dne 26.4.2022 a písemným závěrečným návrhem ze dne 29.4.2022, ve výši odměny 63.660 Kč za 10 úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 1 vyhl. [číslo] Sb, celkem 10 úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), za účast na vyhlášení rozhodnutí dne 26.4.2022 dle ust. § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve výši odměny 31.830 Kč cit. vyhl., k nimž dále přísluší 11x režijní paušál dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl. po 300 Kč 1. žalované dále přísluší náhrada cestovních výdajů za cesty na uvedená jednání na trase [obec] – [obec] a zpět k uvedeným soudním jednáním os. automobilem Śkoda Superb, [registrační značka], PHM benzin, 1 cesta 85 km, celkem 1 cesta 170 km, při průměrné spotřebě 7 l benzinu Natural [číslo] km, při ceně benzinu Natural 95 33,80 Kč l v roce 2021 dle vyhl. č. 589/2020 Sb. a náhradě za použití předmětného vozidla 4,40 Kč, přičemž částka 402,20 Kč představuje náhradu za spotřebované poh. hmoty a částka 748 Kč představuje náhradu za použití předmětného vozidla, náklady jedné cesty 1.150,20 Kč, celkem 4x, celková částka náhrady cestovních výdajů činí částku 4.600,80 Kč Náklady cestovného na jednání dne 24.11.2021 činí dle vyhl. č. 375/2021 Sb. účinné od 19.10.2021 při ceně benzinu Natural 95 33,80 Kč (ostatní parametry stejné) částku 1.150,20 Kč (vyhl. č. 375/2021 Sb. účinná od 19.10.2021 cena benzinu Natural 95 33,80 Kč l.) V roce 2022 činily náklady na jednu cestu při ceně benzinu Natural 95 44,50 Kč l,, a náhradě za použití vozidla 4,70 Kč dle vyhl. č. 375/2021 Sb., při stejné cestě, vzdálenosti a použití stejného os. vozidla, 1. žalované dále přísluší žalobkyní požadovaná náhrada za ztrátu času 20x půlhodin po 100 Kč, což spolu s s 21% DPH v částce 142.970 Kč činí celkem 680.809,50 Kč.

126. V odvolacím řízení vznikly procesně úspěšné 2. žalované zastoupené advokátem náklady právního zastoupení spočívající v odměně za právní úkony - účast na odvolacích jednáních dne 31.3.2021 (jednání přesáhlo 2 hodiny –odměna za 2 úkony právní služby), 12.5.2021, 6.10.2021, 24.11.2021 (jednání přesáhlo 2 hodiny – odměna za 2 úkony právní služby) a 26.4.2022 a za písemné podání ve věci samé (písemný závěrečný návrh) ze dne 1.5.2022, dle ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb, (advokátní tarif) ve výši odměny 63.620 Kč (tarifní hodnota 1.825.000 Kč, přepočet měny EUR na Kč provedený dle devizového kurzu ČNB platného v den prvního úkonu právní služby 1 EUR – 26, 435 Kč, tarifní hodnota 48.257.092,50 Kč) stejně jako soud prvního stupně), celkem odměna za 8 úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., k nimž dále náleží 8x 300 Kč režijní paušál dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl. K těmto nákladům dále náleží náhrada za ztrátu času celkem 50 půlhodin x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl., dále náhrada cestovních nákladů spojené s účastí zástupce 2. žalované na jednáních odvolacího soudu 31.3.2021, 12.5.2021, 6.10.2021, 24.11.2021, 26.4.2022 os. automobilem Audi A 5, [registrační značka], při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km,, poh. hm. motorová nafta, 1 cesta 218 km, celkem 434 km, náhrada za použití vozidla v roce 2021 (4,40 Kč) dle vyhl. č. 589/2020 Sb. Náklady cesty dne 31.3.2021 celkem 2, 538,20 Kč, z níž částka 628,60 Kč představuje náhradu za spotřebované poh. hmoty, nákup. doklad ze dne 19.3.2021 28,40 Kč l., částka 1.909,60 Kč náhradu za použití vozidla. Náklady cesty dne 12.5.2021 celkem 2.538 č, z níž částka 628,60 Kč tvoří náhradu za spotřebované poh. hmoty, nákup. doklad ze dne 3.5.2021 28,40 Kč, částka 1909,60 Kč náhradu za použití vozidla.. Náklady cesty 6.10.2021 celkem 2581,10 Kč, z níž částka 671,50 Kč tvoří náhradu za spotřebované poh. hmoty, nákup. doklad ze dne 14.9.2021 30,20 Kč l, částka 1.909,60 Kč představuje náhradu za použití vozidla, Náklady cesty 24.11.2021, celkem 2.930,20 Kč, z níž částka 1.020,60 Kč představuje náhradu za spotřebované poh. hmoty, nákup. doklad ze dne 1.11.2021 35,10 Kč l, a částka 1.909,60 Kč náhradu za použití vozidla, náklady cesty 26.4.2022 celkem 3.055,80 Kč, z níž částka 1.016 Kč představuje náhradu za spotřebované poh, hmoty, nákup. doklad ze dne 8.4.2022 45,90 Kč l a částka 2.039,80 Kč představuje náhradu za použití vozidla, což spolu s 21% DPH v částce 111.300,90 Kč činí částku celkem 641.305 Kč.

127. Náklady odvolacího řízení je žalobkyně povinna zaplatit zástupci 1. žalované [příjmení] [jméno] [anonymizováno], advokátovi a zástupci 2. žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení