28 CO 145/2021-1195

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobců: a) Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] b) Mgr. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupení advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným:

1. Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená opatrovnicí [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátkou sídlem [adresa]

3. Město Kolín, [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. Bc. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] 4. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 5. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 6. [příjmení] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizováno] 7. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 8. [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupení advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně 3. žalovaného: [osobní údaje žalovaného] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o odvolání žalobců a 1., 7. a 8. žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 9. 2020, č. j. 10 C 70/2008-884, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 11. 2020, č. j. 10 C 70/2008-893, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením se ve výrocích II. - XI. mění tak, že: a) pozemek parc. č. [číslo], zapsaný v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], se přikazuje do vlastnictví 3. žalovaného, b) 3. žalovaný je povinen zaplatit přiměřenou náhradu žalobcům a) a b) oprávněným společně a nerozdílně ve výši 102 971 Kč, 1. a 2. žalovaným oprávněným společně a nerozdílně ve výši 28 663 Kč, 4. žalovanému ve výši 143 Kč, 5. žalované ve výši 143 Kč, 6. žalovanému ve výši 287 Kč, 7. žalovanému ve výši 4 586 Kč a 8. žalované ve výši 2 293 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, c) část pozemku parc. č. [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], o výměře 307 m2, oddělená geometrickým plánem ze dne [datum], [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum], který je nedílnou součástí rozsudku soudu prvního stupně, označená podle nového stavu jako parc. č. [číslo], se přikazuje do společného jmění manželů žalobců a) a b), d) část pozemku parc. č. [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], o výměře 158 m2, oddělená geometrickým plánem ze dne [datum], [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum], který je nedílnou součástí rozsudku soudu prvního stupně, označená podle nového stavu jako parc. č. [číslo], se přikazuje do společného jmění manželů 1. a 2. žalovaných, e) část pozemku parc. č. [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], o výměře 236 m2, oddělená geometrickým plánem ze dne [datum], [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum], který je nedílnou součástí rozsudku soudu prvního stupně, označená podle nového stavu jako parc. č. [číslo], a část pozemku parc. č. [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], o výměře 4 045 m2, oddělená geometrickým plánem ze dne [datum], [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], odsouhlaseným [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum], který je nedílnou součástí rozsudku soudu prvního stupně, označená podle nového stavu jako parc. č. [číslo], se přikazuje 3. žalovanému, f) 3. žalovaný je povinen zaplatit přiměřenou náhradu žalobcům a) a b) oprávněným společně a nerozdílně ve výši 227 446 Kč, 1. a 2. žalovaným oprávněným společně a nerozdílně ve výši 26 521 Kč, 4. žalovanému ve výši 533 Kč, 5. žalované ve výši 533 Kč, 6. žalovanému ve výši 1 066 Kč, 7. žalovanému ve výši 17 064 Kč a 8. žalované ve výši 8 532 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve výroku I. se rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením potvrzuje.

III. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 3. žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 162 841,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce 3. žalovaného.

IV. Ve vztahu mezi žalobci a 1., 2., 4., 5., 6., 7. a 8. žalovaným a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

V. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 3. žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 86 749,70 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce 3. žalovaného.

VI. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně vedlejšímu účastníku plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 008,90 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Ve vztahu mezi žalobci a 1., 2., 4., 5., 6., 7. a 8. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

VIII. Žalobci a) a b) jsou povinni nahradit České republice na účet Okresního soudu v Kolíně na nákladech řízení před soudem prvního stupně společně a nerozdílně 20 340 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. IX. 1. 2., 4., 5., 6., 7. a 8. žalovaní jsou povinni nahradit České republice na účet Okresního soudu v Kolíně na nákladech řízení před soudem prvního stupně společně a nerozdílně 25 340 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

X. Žalobci a) a b) jsou povinni nahradit České republice na účet Okresního soudu v Kolíně na nákladech odvolacího řízení společně a nerozdílně 2 657,78 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. XI. 1. a 2. žalovaní jsou povinni nahradit České republice na účet Okresního soudu v Kolíně na nákladech odvolacího řízení společně a nerozdílně 2 657,78 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 4. 9. 2020, č. j. 10 C 70/2008-884, Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], zapsaným u [stát. instituce], [stát. instituce], pro katastrální území a [územní celek] (výrok I.), pozemek parc. č. [číslo] na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemku vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení] pod [číslo] opatřeného souhlasem [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne [datum], pod PGP [číslo], rozdělil na pozemky parc. č. [číslo] o výměře 4 045 m, parc. č. [číslo] o výměře 158 m, parc. č. [číslo] o výměře 307 m a parc. č. [číslo] o výměře 236 m; geometrický plán učinil soud prvního stupně nedílnou součástí rozsudku (výrok II.). Dále soud prvního stupně přikázal nově vzniklý pozemek parc. č. [číslo] a pozemek parc. č. [číslo] do vlastnictví 3. žalovaného (výrok III.), nově vzniklý pozemek parc. č. [číslo] přikázal do společného jmění manželů 1. žalovaného a 2. žalované (výrok IV.), nově vzniklé pozemky parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] přikázal do společného jmění žalobce a) a žalobkyně b) (výrok V.), uložil 3. žalovanému na vypořádání podílů zaplatit žalobci a) a žalobkyni b) přiměřenou náhradu ve výši 292 951,50 Kč, 1. žalovanému a 2. žalované ve výši 79 157,80 Kč, 4. žalovanému přiměřenou náhradu ve výši 676,60 Kč, 5. žalované přiměřenou náhradu ve výši 676,60 Kč, 6. žalovanému přiměřenou náhradu ve výši 1 353,20 Kč, 7. žalovanému přiměřenou náhradu ve výši 21 650 Kč a 8. žalované přiměřenou náhradu ve výši 10 825 Kč (výrok VI.). Výrokem VII. rozhodl soud prvního stupně o tom, že žádný z účastníků, včetně účastníka vedlejšího, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Usnesením ze dne 30. 11. 2020, č. j. 10 C 7/2008-893, soud prvního stupně doplnil své rozhodnutí o další výroky, a to tak, že žalobci a) a žalobkyni b) uložil nahradit společně a nerozdílně náklady státu ve výši 20 340 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII.), 1. žalovanému a 2. žalované uložil nahradit společně a nerozdílně náklady státu ve výši 12 670 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IX.), 7. žalovanému uložil nahradit náklady státu ve výši 6 335 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok X.) a nakonec 8. žalované uložil nahradit náklady státu ve výši 6 335 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok XI.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemků parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce], pro katastrální území a [územní celek] (dále jen„ pozemek parc. č. [číslo]“ a„ pozemek parc. č. [číslo]“); žalobce a) a žalobkyně b) s podílem o velikosti [číslo] (ve společném jmění manželů), 1. žalovaný a 2. žalovaná s podílem o velikosti [číslo] (ve společném jmění manželů), 3. žalovaný s podílem o velikosti [číslo], 4. žalovaný s podílem o velikosti [číslo], 5. žalovaná s podílem o velikosti [číslo], 6. žalovaný s podílem o velikosti [číslo], 7. žalovaný s podílem o velikosti [číslo] a 8. žalovaná s podílem o velikosti [číslo].

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1143 a § 1144 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud prvního stupně uzavřel, že mezi spoluvlastníky probíhají dlouhodobé spory ohledně spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem, ale i ohledně jejich využití. Žádný z účastníků řízení netvrdil, že by žalobci žádali zrušení spoluvlastnictví v nevhodnou dobu nebo k újmě žalovaných, ani taková skutečnost nevyšla v řízení najevo. Pokud jde o pozemek parc. č. [číslo], soud prvního stupně s ohledem na závěry znaleckého posudku Ing. [anonymizováno], s přihlédnutím k výši spoluvlastnických podílů, funkčnímu využití a souvislosti tohoto pozemku se stavbou, jejímuž lepšímu využití slouží, dospěl k závěru, že lze tento pozemek rozdělit na pozemky parc. č. [číslo] o výměře 4 045 m, parc. č. [číslo] o výměře 158 m, parc. č. [číslo] o výměře 307 m a parc. č. [číslo] o výměře 236 m. Nově vzniklý pozemek parc. č. [číslo] přikázal do vlastnictví 3. žalovaného, neboť jeho spoluvlastnický podíl činí [číslo], pozemek z největší části slouží jako komunikace pro pěší a pro motorová vozidla pro obyvatele uvedené lokality. Podle soudu prvního stupně je zároveň 3. žalovaný garantem a zárukou toho, že na tomto pozemku budou vystavěny chodníky, řádná komunikace a osvětlení. Nově vzniklý pozemek parc. č. [číslo], který bezprostředně souvisí s pozemky žalobců a) a b), a pozemek parc. č. [číslo], ke kterému je přístup z pozemku parc. č. [číslo], soud prvního stupně přikázal žalobcům a) a b). Soud prvního stupně uvedl, že žalobci se domáhali přikázání dalších částí pozemku parc. č. [číslo], zejména těch, které bezprostředně souvisejí s pozemky 1. žalovaného a 2. žalované, takové řešení však soud prvního stupně nepovažoval za vhodné, neboť další požadované části jednoznačně nesouvisejí s pozemky žalobců a) a b) a jimi požadované řešení by se stalo zdrojem dalších nesvárů mezi žalobci a 1. žalovaným a 2. žalovanou, případně i 7. žalovaným a 8. žalovanou. Nově vzniklý pozemek parc. č. [číslo] soud prvního stupně přikázal 1. žalovanému a 2. žalované, a to s ohledem na velikost jejich podílu na společném pozemku a na skutečnost, že nově vzniklý pozemek bezprostředně souvisí s jejich pozemky. Rozdíl mezi výměrou pozemků, které soud prvního stupně přikázal účastníkům, a výměrou, která by odpovídala jejich spoluvlastnickému podílu na původním pozemku, soud prvního stupně vypořádal v penězích. U menšinových spoluvlastníků pak zvolil náhradu v penězích bez přikázání pozemků, a to s ohledem na výši jejich spoluvlastnických podílů, funkční a účelovou souvislost s pozemkem parc. č. [číslo] a s pozemky 4., 5., 6., 7. a 8. žalovaného.

4. V případě pozemku parc. č. [číslo] soud prvního stupně dospěl k závěru, že by bylo nesprávné ho dělit. Vzal v potaz výši podílů jednotlivých spoluvlastníků, funkční využití pozemku, který slouží jako komunikace a má význam toliko pro 7. žalovaného a 8. žalovanou. S ohledem na to, že největší podíl na pozemku má 3. žalovaný, pozemek slouží jako komunikace pro pěší a pro motorová vozidla pro obyvatele uvedené lokality a 3. žalovaný zajistí, že i zde dojde k vybudování chodníků, komunikace a osvětlení, přikázal celý pozemek 3. žalovanému a rozhodl o tom, že je povinen ostatním spoluvlastníkům zaplatit přiměřenou náhradu. Při určení její výše soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba], která stanovila celkovou obvyklou cenu pozemků na 2 165 000 Kč.

5. Pokud jde o náklady řízení, soud prvního stupně odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 572/19; vzal v úvahu, že se jedná o iudicium duplex, že soud při vypořádání není vázán návrhy účastníků a že tak účastníci nemohou plně ovlivnit konečné rozhodnutí soudu o způsobu vypořádání. Soudu prvního stupně se jevilo jako spravedlivé východisko, aby si každý ze spoluvlastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. V této konkrétní věci však takové zvláštní důvody soud prvního stupně neshledal.

6. Nakonec soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení vzniklých státu v souvislosti s vypracováním znaleckých posudků. Uvedl, že neuložil povinnost k jejich náhradě 3. žalovanému, neboť ten od počátku řízení souhlasil s přikázáním předmětných pozemků do jeho vlastnictví s tím, že by ostatním účastníkům zaplatil přiměřenou náhradu. Dále povinnost k jejich úhradě neuložil 4., 5. a 6. žalovanému, neboť tito od počátku řízení souhlasili s přikázáním pozemků do výlučného vlastnictví 3. žalovaného a s vyplacením přiměřené náhrady. S ohledem na uvedené uložil povinnost k náhradě nákladů státu žalobcům a) a b), 1., 2., 7. a 8. žalovanému. Žalobci a) a b) požadovali, aby jim z obou pozemků byla přikázána část odpovídající jejich spoluvlastnickému podílu, tedy o výměře 1 365,83 m, přikázány jim však byly pouze pozemky o výměře 543 m, měli tedy podle soudu prvního stupně úspěch pouze přibližně ve výši 50 %, soud prvního stupně jim proto uložil nahradit 50 % z celkové částky znalečného (se zohledněním složené jistoty ve výši 5 000 Kč). S vypořádáním podílového spoluvlastnictví rozdělením pozemků nesouhlasili 1. žalovaný a 2. žalovaná, přikázán jim byl nově vzniklý pozemek odpovídající výměrou 50 % jejich spoluvlastnického podílu, soud prvního stupně jim proto uložil zaplatit 25 % z celkové částky znalečného. Povinnost nahradit zbývající část nákladů státu soud prvního stupně rozdělil mezi 7. žalovaného a 8. žalovanou s odůvodněním, že žádali přikázat do svého vlastnictví pozemek parc. č. [číslo], čemuž však nebylo možné vyhovět a náleží jim pouze přiměřená náhrada, proto soud prvního stupně rozhodl o tom, že každý z nich má nahradit 12,5 % nákladů řízení státu.

7. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobci a) a b), kteří uvedli, že v případě pozemku parc. č. [číslo] sice soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že je pozemek dělitelný, nesouhlasili však s jeho názorem, že ho lze dělit jinak než podle spoluvlastnických podílů. Podle žalobců nemůže být důvodem pro takový postup skutečnost, že společný pozemek slouží zčásti jako komunikace. Připomněli, že některé části tohoto pozemku mají pro spoluvlastníky sousedících nemovitých věcí zásadní význam, což vyplynulo i z, podle žalobců netypických, závěrů znaleckého posudku, který stanovil jeho obvyklou cenu. Pokud soud prvního stupně provedl rozdělení společného pozemku jinak než podle existujících spoluvlastnických podílů, podle žalobců za situace, kdy různé části pozemku mají podle posudku různou cenu, poškodil spoluvlastníky, kterým přikázal do výlučného vlastnictví ty části pozemku, které po přepočtení stanoveného vypořádání v penězích hodnotu původního podílu na společném pozemku nevyvažují. Podle žalobců je uvedený postup v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1450/2015. Soud prvního stupně podle žalobců nesprávně zhodnotil návrh žalobců na vypořádání spoluvlastnictví, spekuloval o možných budoucích nesvárech mezi sousedními vlastníky za situace, kdy ani není jasné, jakým způsobem by dané části společného pozemku měly být do budoucna využívány. Soud prvního stupně se podle nich nezabýval námitkami žalobců, že při úvahách o způsobu reálného rozdělení společného pozemku nelze přeceňovat existující územní plán už jen proto, že orgán samosprávy, který územní plán vydává, je v daném případě účastníkem řízení jako jeden ze žalovaných. Z tohoto důvodu 3. žalovaný z pozice svých veřejnoprávních oprávnění nepřímo vydaným územním plánem ovlivňoval znalce a následně také soud při vybírání nejvhodnějšího možného způsobu vypořádání spoluvlastnictví; tím byla popřena zásada rovnosti stran. Žalobci mají za to, že postupem soudu prvního stupně jim byla neoprávněně odňata část výměry pozemku za nepřiměřeně nízkou náhradu. V souvislosti s náhradou připomněli, že v současné době ani do budoucna nebude možné části pozemku používat jako přístupovou komunikaci, neboť se v podstatě jedná o rozšíření stávajících stavebních pozemků v lokalitě. Za této situace zprůměrování ceny, které použil soud prvního stupně, žalobce výrazně poškozuje. K pozemku parc. č. [číslo] žalobci uvedli, že soud prvního stupně v rozporu s hmotným právem rozhodl o jeho přikázání do vlastnictví 3. žalovaného, aniž byly splněny podmínky pro takový postup. V řízení nebylo prokázáno, že by pozemek nebyl vůbec reálně dělitelný, nebo že by se při reálném rozdělení tohoto pozemku podstatně snížila jeho hodnota. Soud prvního stupně podle žalobců přehlédl, že pozemek v současné době neslouží k dopravě obyvatel dané lokality, je porostlý zasazenými stromy a příjezd k pozemku 7. a 8. žalovaného je zajištěn mimo tento společný pozemek. Pokud soud prvního stupně označuje tento pozemek jako pozemní komunikace, je to v rozporu s jeho skutečným stavem. Pozemek je v územním plánu označen jako veřejná zeleň, žádný z pozemků severozápadně ani jihovýchodně od něj není na společný pozemek dopravně ani jinak napojen. Z uvedených důvodů žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a sám ve věci rozhodl tak, že pozemky rozdělí podle návrhu, který žalobci v řízení učinili.

8. Odvoláním napadl rozsudek soudu prvního stupně také 1. žalovaný, který uvedl, že soud prvního stupně nesprávně zjistil stav věci, pokud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobci v důsledku neshod s 1. žalovaným a 2. žalovanou nemohou řádně užívat stavbu zřízenou na pozemku parc. č. [číslo]. Žalobcům podle 1. žalovaného nic nebrání uvedenou stavbu užívat, je řádně povolena, žalobci měli neshody se sousedy ještě dříve, než 1. žalovaný s manželkou pozemek koupil. Žalovaný zdůraznil, že z jejich strany nikdy nedošlo k porušení zákona ke škodě některého z ostatních účastníků, naopak u většiny ostatních spoluvlastníků by bylo možné doložit celou řadu neoprávněných zásahů do práv 1. žalovaného a 2. žalované. Připomněl, že 3. žalovaný neměl předpokládat, že mu ostatní spoluvlastníci postupně odprodají své podíly, tuto transakci si měl řádně dojednat. Podíly na pozemku si nechali všichni hlavní investoři a majitelé vybudovaných hlavních řadů inženýrských sítí, které jsou pod předmětným pozemkem, 3. žalovaný přislíbil úhradu 50 % ceny investic, což však nesplnil. Brojil také proti účasti vedlejšího účastníka v řízení na straně 3. žalovaného, neboť podle názoru 1. žalovaného nesplňuje podmínku, že má právní zájem na výsledku řízení. Podle 1. žalovaného nejsou pravdivá tvrzení, která vedlejší účastník v řízení uváděl, tedy že pozemek parc. č. [číslo] se již desítky let užívá jako veřejná komunikace bez omezení pro všechny chodce i dopravní prostředky. Podle 1. žalovaného však zde nevede žádná spojovací cesta ke čtvrti rodinných domů [anonymizována tři slova] a do areálu garáží, což mohl vidět i soud prvního stupně při místním šetření. Správní řízení o charakteru pozemku není dosud ukončeno, a pokud někdo pozemek používá jako veřejný, činí tak neoprávněně, podmínky pro vznik práva veřejného užívání nebyly doloženy. Podle 1. žalovaného nelze přijmout zjištění učiněná v posudku Ing. [jméno] [příjmení] a znalecké kanceláře [právnická osoba], jejíž podjatost v řízení namítal. Upozornil, že se soud prvního stupně nevypořádal s jeho námitkami vznesenými proti posudku znalecké kanceláře [právnická osoba], a jeho závěry bez výhrad přijal. Tím podle 1. žalovaného zatížil řízení vadou. Podle 1. žalovaného je jediným seriózním posudkem v řízení znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], který naopak [právnická osoba], shledala nesprávným; 1. žalovaný je přesvědčen, že [právnická osoba], se nesprávně vypořádala s otázkou vlivu zatížení pozemku zástavním právem či věcným břemenem. Soud prvního stupně podle 1. žalovaného chybně zjistil skutkový stav týkající se pozemku parc. č. [číslo], neboť soud prvního stupně uvedl, že pozemek slouží jako komunikace pro pěší i pro motorová vozidla, ve skutečnosti podle 1. žalovaného slouží jako komunikace pouze část předmětného pozemku, ale podstatná část jako komunikace neslouží, k domu 1. žalovaného totiž vede slepá příjezdová cesta od severu, u domu 1. žalovaného končí a slouží jen pro vozidla, která jedou k jeho domu. Ač pozemek dále pokračuje až do ulice [ulice], není průjezdný, je tam porost, stromy a složený stavební materiál. Dále 1. žalovaný namítl, že soud prvního stupně nehodnotil existenci oprávněného zájmu 1. žalovaného, vycházející z jeho základního práva vlastnit majetek, a nemít na svém pozemku právo veřejného užívání. Pokud jde o pozemek parc. č. [číslo], podle 1. žalovaného soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že pro ně nemá význam. Přidělení tohoto pozemku 3. žalovanému podle 1. žalovaného umožní do budoucna vytvoření průjezdní komunikace v těsné blízkosti domu 1. žalovaného, což je v přímém rozporu s jeho legitimním očekáváním, že tam bude vilová čtvrť s neprůjezdní komunikací. Pozemek neslouží jako komunikace pro pěší a motorová vozidla, jak uvedl soud prvního stupně, slouží jako komunikace pouze spolumajitelům tohoto pozemku a nikomu jinému. Neslouží tedy po právu pro všechny obyvatele blíže neupřesněné lokality. Soud v řízení nezohlednil okolnosti nezákonného vzniku komunikace na předmětném soukromém pozemku v roce 2004. Dále 1. žalovaný namítl, že pokud by soud rozdělil pozemek tak, že by 1. žalovaný přišel o možnost v daném místě dále bránit vzniku práva veřejného užívání, jednalo by se o nucené omezení jeho vlastnického práva, které je možné jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Za stávajících podmínek je podle 1. žalovaného jakékoli dělení pozemku bez jeho souhlasu nepřípustné. Vzhledem k tomu, že dosud není rozhodnuto o tom, zda na pozemku je či není veřejně přístupná komunikace a zda bude na předmětném pozemku povinnost strpět veřejné užívání, nelze pozemek ocenit, neboť tento právní stav má zásadní vliv na cenu pozemku. Výsledek zmíněného, dosud neskončeného řízení, je podle 1. žalovaného předběžnou otázkou pro toto řízení. Dále 1. žalovaný upozornil, že pod částí předmětného pozemku se nacházejí inženýrské sítě, avšak nejsou jen pod pozemkem, ale na některých místech vystupují i na povrch pozemku. Pokud by došlo k tomu, že pozemek se rozdělí tak, že sítě bude vlastnit někdo jiný, než kdo bude vlastnit pozemek nad sítěmi, vzniknou komplikace spojené s údržbou a provozem sítí, dále nebezpečí poškození sítí následkem veřejného užívání pozemku a bylo by nutné upravit právo užívání pozemku zřízením věcného břemene. Ze všech uvedených důvodů 1. žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil.

9. V doplnění odvolání, které 1. žalovaný adresoval soudu podáním ze dne [datum], 1. žalovaný uvedl, že je nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že 3. žalovaný bude garantem a zárukou jakéhosi obecného dobra. Připomněl, že již čtyřikrát se musel spolu s manželkou bránit proti úřední svévoli u správního soudu, pátá správní žaloba je podaná. Dvě z žalob se týkaly pozemku parc. č. [číslo]. Dále namítl, že zastupitelstvo obce schválilo dne [datum] převod předmětného pozemku na [územní celek], přestože bylo jasné, že kompletní převod nebude možný, protože část spolumajitelů s tím nesouhlasí. V usnesení o schválení výkupu pozemků jsou uvedeni i 1. žalovaný a 2. žalovaná, ač pozemek prodat nechtěli a neprodali. Jestliže zastupitelstvo schválilo odkup celého pozemku a nikdy nerozhodlo o tom, že obec vykoupí jen neúplný podíl na pozemku, smlouvy uzavřené starostkou jen na výkup části podílu jsou s přijatým usnesením zastupitelstva v zásadním rozporu a kupní smlouvy jsou tak od počátku neplatné, neboť byly uzavřeny bez příslušného schválení (v tomto směru odkázal na zákon č. 367/1990 Sb., § 103 odst. 1 a § 41 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 21 Cdo 224/2002 a další). Podle 1. žalovaného tak 3. žalovaný není spoluvlastníkem předmětného pozemku.

10. Proti rozsudku, a to pouze proti výrokům X. a XI., se odvolali rovněž 7. žalovaný a 8. žalovaná. Uvedli, že souhlasili s odprodejem svých podílů na pozemku parc. č. [číslo], neměli námitek ani proti oddělení dvou částí z tohoto pozemku a jejich přikázání žalobcům a 1. žalovanému a 2. žalované. Proto považují za nespravedlivé, aby se podíleli na placení nákladů spojených s geometrickým zaměřením nově vzniklých pozemků. Mají za to, že by se neměli podílet ani na placení dalších nákladů spojených s oceněním a přikázáním pozemku parc. č. [číslo] a pozemků z něj oddělených. Po celou dobu řízení nebránili zvolenému řešení žádnými obstrukcemi a s konečným rozhodnutím soudu v tomto směru souhlasili. Pokud jde o pozemek parc. č. [číslo], 7. žalovaný a 8. žalovaná předložili svůj návrh, který všichni žalovaní včetně 3. žalovaného odsouhlasili a podpořili (nesouhlasili pouze žalobci). Svůj vlastní návrh na dělení pozemku byli nuceni podat, protože návrhy žalobců omezovaly nebo dokonce zamezovaly přístupu na pozemky žalovaných. Žalovaní nic nenamítali již proti prvnímu posudku vypracovanému v řízení, nepožadovali výslech znalce ani další posudek. I z tohoto důvodu by to tedy měli podle nich být žalobci, kdo ponese náklady státu v plné výši, neboť to byli oni, kdo cenu sporoval a považoval ji za nízkou. K odvolání žalobců 7. žalovaný a 8. žalovaná uvedli, že způsob vypořádání akceptují, přikázání pozemku parc. č. [číslo] i parc. č. [číslo] do vlastnictví 3. žalovaného považují za správné, neboť od něho 7. žalovanému a 8. žalované nehrozí žádná šikana ohledně blokování cesty a přístupu k jejich vlastnímu pozemku. Pokud by odvolací soud považoval za správné dělení přesně podle výše podílů, musel by být zachován přístup na pozemky 7. žalovaného a 8. žalované a nesmělo by být dotčeno právo vedení plynového potrubí, které není zapsáno v katastru nemovitostí a soud ho při rozhodnutí o dělení pozemku nezřídil. Způsob vypořádání, jak ho navrhují žalobci, je podle žalovaných šikanózní.

11. K odvolání žalobců se vyjádřil 3. žalovaný, který uvedl, že soud prvního stupně se ve svých úvahách o možnosti dělit pozemky řádně vypořádal s kritérii vhodnosti, účelnosti a využitelnosti, včetně zájmu zajištění přístupu pro všechny subjekty v lokalitě, tedy nejen pro účastníky daného řízení. K námitce žalobců akcentoval, že nikdy neprojevil jakoukoli tendenci kvůli ovlivnění výsledku projednávaného řízení měnit územní plán, připomněl, že se jedná o složitý, nákladný a dlouhodobý proces, do kterého mohou vstupovat svými návrhy, námitkami i ostatní účastníci řízení, tedy i žalobci. Uvedl, že svým procesním postupem akceptoval řešení doporučené znalcem – geodetem, navíc deklaroval připravenost převzít zvýšený rozsah pozemků nad výši dosavadního spoluvlastnického podílu pro zabezpečení činností a zájmů veřejného charakteru, byť to pro něho znamená zvýšené výdaje (nejen na zaplacení přiměřené náhrady ostatním spoluvlastníkům, ale i na údržbu a správu veřejného prostoru). Dále 3. žalovaný k odvolání 1. žalovaného uvedl, že jeho odvolání obsahuje množství osobních výtek na konkrétní osoby, což pramení z dlouhodobě nevyřešené situace v dané lokalitě a nepřímo dokládá nutnost meritorního rozhodnutí ve věci. Odvolací námitky 1. žalovaného však neshledává důvodnými. K odvolání 7. žalovaného a 8. žalované uvedl, že ve svém závěrečném návrhu upozorňoval na existenci průtahů v řízení nejen na straně soudu, ale i některých účastníků řízení, kteří se svými podáními snažili docílit toho, aby věc nemohla být rozhodnuta. Právě tyto okolnosti by měl soud podle 3. žalovaného zohlednit i při rozhodování o nákladech řízení.

12. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, podle § 212 ve spojení s § 212a odst. 1, odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání účastníků jsou pouze částečně důvodná.

13. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na něž pro stručnost odkazuje, dále podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování výslechem znalce [příjmení] [jméno] [jméno] a podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování dále uvedenými listinnými důkazy a výslechy svědků.

14. Ing. [jméno] [jméno] před odvolacím soudem uvedl, že znalecký posudek byl sice zpracován v červenci 2019, s ohledem na charakter oceňovaných pozemků však nedošlo k nárůstu jejich ceny. Nárůst cen, který se za dané období projevil u jiných pozemků, na posuzované pozemky nedopadá. Jedná se o typ pozemků, které zpravidla bývají převedeny na obec. Upozornil, že obce mají cenovou mapu, která je platná pět až deset let, podle této cenové mapy se pozemky vykupují nebo naopak prodávají a ta cena je dlouhodobě neměnná. Znalec uvedl, že pokud jde o zástavní právo, to podle jejich názoru nemá na hodnotu pozemku vliv, z pohledu znalce se jedná o způsob financování, existence zástavního práva je v současnosti zcela standardní situace a jde jen o otázku zohlednění v rámci kupní smlouvy. Na cenu pozemku nemá vliv, ten se prodává stále za stejnou cenu, pokud by závazek nebyl řádně splacen, lze zástavu realizovat a vymáhat na zatíženém majetku. Z tohoto důvodu existenci zástavního práva v ocenění pozemků nezohlednili. Cena pozemků se nezměnila ani u pozemků, které jsou územním plánem určené jako stavební, neboť se jedná o pozemky, které nejsou samostatně využitelné, není reálné, aby tyto pozemky někdo koupil k výstavbě, nejedná se o plnohodnotné stavební pozemky, proto se jejich cena blíží cenám ploch ostatních. Uvedl, že okruh investorů je v dané lokalitě omezený, většina okolních pozemků patří obci. Za koupěchtivé by bylo možné považovat vlastníky vedlejších pozemků, tam lze předpokládat, že budou mít o pozemky zájem a budou mít i zájem o zaplacení vyšší ceny, než by platili za zeleň a komunikace, ale nikoliv cenu za plnohodnotný stavební pozemek. Tento rozdíl byl zohledněn ve znaleckém posudku. Znalec dále vysvětlil, že pokud jde o komunikace, určení vyplývá z územního plánu, vliv na cenu nebude mít to, zda je komunikace veřejná či nikoliv.

15. Z vyjádření [jméno] [příjmení] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že [obec] [anonymizováno] prohlásil, že poskytl půjčku ve výši 1 750 000 Kč s úrokem 15 % ročně, smlouva byla ze dne [datum].

16. Ze zástavní smlouvy ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že [obec] [anonymizováno] jako zástavní věřitel a 1. a 2. žalovaní jako zástavci uzavřeli smlouvu, jíž zástavci zastavili svůj podíl o velikosti [číslo] na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], k zajištění budoucích pohledávek, které vzniknou zástavnímu věřiteli za dlužníkem [jméno] [příjmení], ze smluv o půjčce uzavřených v období od [datum] do [datum] Tyto pohledávky byly zajištěny do výše 3 000 000 Kč Smlouva je podepsána všemi účastníky, podpisy byly ověřeny dne [datum].

17. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že [obec] [anonymizováno] uzavřel s [jméno] [příjmení] smlouvu o zápůjčce ve výši 1 750 000 Kč, zápůjčka byla sjednána jako úročená, a to 15 % ročně. [obec] [anonymizováno] ve smlouvě uvedl, že uvedenou částku předal [jméno] [příjmení] v hotovosti při podpisu smlouvy. [jméno] [příjmení] se zavázala uvedenou zápůjčku zaplatit včetně sjednaných úroků do [datum]. Dále si ujednali, že v případě prodlení se zavazuje dlužník platit ze zápůjčky také úrok z prodlení. Dále zde bylo uvedeno, že zápůjčka je zajištěna zástavním právem k podílu o velikosti [číslo] na pozemku parc. č. [číslo] a na pozemku parc. č. [číslo], oba v [katastrální uzemí], a to na základě zástavní smlouvy ze dne [datum], která byla zapsána v katastru nemovitostí s účinky ke dni [datum] Smlouva je podepsána, podpis [jméno] [příjmení] byl ověřen [datum].

18. Svědek [příjmení] [příjmení] při svém výslechu uvedl, že z účastníků zná 1. a 2. žalované, znají se asi 20 let, jsou kamarádi, před výslechem se informoval u 1. žalovaného o důvodu výslechu, bylo mu sděleno, že se bude jednat o půjčku. Před více než deseti lety půjčil svědek peníze své kamarádce [jméno] [příjmení], poprvé někdy kolem roku 2010, měla problém ve firmě, jednalo se o částku kolem 300 000 Kč. Potom jí půjčoval opakovaně v částkách okolo 150 000 – 200 000 Kč, nakonec to dosáhlo částky 1 750 000 Kč. Pokud jde o vrácení peněz, dohodli se tak, že mu peníze vrátí, až je bude mít. Půjčky si svědek zapisoval do notýsku a na papírky, aby věděli, kolik již půjčil. V roce 2015 to sepsali písemně, uvedl, že kopii smlouvy má u sebe 1. žalovaný. To je z toho důvodu, že 1. žalovaný ho s paní [příjmení] seznámil, 1. žalovaný svědkovi řekl, že má paní [příjmení] potíže a ať jí půjčí. Nejprve byla půjčka bezúročná, ale když to sepisovali, dohodli se na úrocích 15 % ročně, někdo jim řekl, že úroky tam musí být. Smlouvu nesepisoval svědek, ale kamarád mu doporučil nějakého právníka, jen to podepsali, co přesně je ve smlouvě, to svědek neví, s paní [příjmení] si věří. Posléze řešili, že by svědek chtěl něco do zástavy, a 1. žalovaný řekl, že dá svůj pozemek, byl to pozemek před jejich domem, svědek nezjišťoval, jaký je to konkrétní pozemek, je mu to jedno. Pokud jde o hodnotu pozemku, svědek uvedl, že myslí, že měl hodnotu asi poloviny dluhu. O zajištění dalšími nemovitými věcmi 1. a 2. žalovaných neuvažoval, neboť by bylo sprosté prodat jim střechu nad hlavou. Paní [příjmení] dosud z půjčené částky nic nevrátila, neřeší to spolu, finanční prostředky v takové výši mu nechybí, vlastní několik nemovitých věcí, je řidič mezinárodní dopravy, má úspory z minulého období ve výši několika milionů, provozuje s otcem včelí farmu a je potápěčský záchranář. Dále uvedl, že poslední částku paní [příjmení] půjčil na podzim 2015, nejspíš před tím, než byla podepsána smlouva. Půjčuje i jiným lidem, ale menší částky, a ti to vracejí.

19. Svědkyně [jméno] [příjmení] při svém výslechu uvedla, že zná 1. a 2. žalované, označila je jako rodinné přátele. Před výslechem mluvila o věci s 2. žalovanou, jen o tom, že půjde k jednání, s 1. žalovaným řešila, že výslech se asi bude týkat dluhů, co má u svědka [příjmení]. Svědkyně uvedla, že si kdysi v minulosti půjčovala peníze od 2. žalované, vždy to byla částka do 100 000 Kč, kterou následně vracela. Ale když měla větší problémy, zkrachovala firma, potřebovala víc peněz, a 2. žalovaná jí nabídla, že se domluví s 1. žalovaným a následně jí řekli, že se domluvili s [příjmení], tedy panem [příjmení], toho také znala, hodně se s 1. žalovaným a 2. žalovanou kamarádil. První částka, kterou jí půjčil, byla kolem 300 000 Kč, pak si od něho půjčovala dál, nakonec to dalo dohromady 1 750 000 Kč nebo 1 760 000 Kč, svědkyně uvedla, že naštěstí pan [příjmení] nepožaduje úroky, neboť se zná se žalovanými. Splatnost nebyla dohodnutá, dohodli se tak, že se bude snažit mu to splácet hned, stejně jako to měla dohodnuté s 2. žalovanou. [příjmení] říkal, že to není problém, že dluh mu uhradí, až bude mít. Peníze si vždy předávali u 1. a 2. žalovaných, finanční prostředky se předávaly bez papírů, podle svědkyně si při předávání peněz nepodepisovali potvrzení, ona si to pouze poznamenávala do diáře. Pan [anonymizováno] nejdřív nechtěl nic podepsat, ale pak se bavila s 1. a 2. žalovanými a ti jí říkali, že by chtěl nějakou jistotu. Svědkyně bydlela v domě, který byl dcery, ten se zastavit nemohl, proto 1. žalovaný a 2. žalovaná nabídli, že jí budou ručit. Nejdřív se podle svědkyně mluvilo o domě, ale pak se řešilo, že mají pozemky a bude se to řešit jejich prostřednictvím. Svědkyně nevěděla, o jaké pozemky se konkrétně jedná, bylo to někde kolem domu nebo u domu, bavila se o tom s 2. žalovanou. Svědkyně uvedla, že nemá žádný jiný majetek, svůj dluh v současné době nesplácí; byla na operaci, dostala invalidní důchod, v tom byla asi 4 roky, od roku 2020 je ve starobním důchodu. Uvedla, že dcera by chtěla prodat svůj dům a z něj by mohla svůj dluh uhradit. Následně však uvedla, že na nemovitých věcech dcery vázne zástavní právo, je tam exekuce a je nařízen exekuční prodej; přesto myslela, že by mohly být nějaké získané finanční prostředky z prodeje nemovitých věcí použity na úhradu dluhu. Neví, v jaké výši je dluh dcery, pro který je exekuce nařízena. Dále uvedla, že sama je v exekuci, má dluh u finančního úřadu, asi ve výši 180 000 Kč nebo 200 000 Kč Pan [anonymizováno] o tom dluhu ví. Svědkyně měla za to, že podepsala pouze zástavní smlouvu, pokud jde o smlouvu s panem [příjmení], tam asi smlouvu písemně neuzavírali. Pokud něco podepisovala, měl by to u sebe pan [příjmení]. Peníze, které si půjčovala, byly pro firmu jejího manžela, dělala účetnictví, měla na starost peníze. Všechny peníze byly poskytnuty v hotovosti, do firmy se dostaly jako osobní vklad. Firma již v současné době nefunguje, skončila bez insolvence. Manžel podnikal nejdřív jako fyzická osoba, potom ve společnosti s ručením omezeným, jednalo se o [právnická osoba] s.r.o. a [právnická osoba]; smlouvu neuzavíral manžel, o dluhu ví, ale peníze vždy byly její starost. Svědkyně neví, pro kterou společnost peníze použila. Pokud jde o [právnická osoba] s.r.o., ta patřila její sestře, manžel ji řídil, ale nebyl společníkem, svědkyně nevěděla, zda byl jednatelem. Svědkyně pracovala v obou firmách jako účetní. Peníze dávala do firem, protože cítila zodpovědnost za manžela. V případě [právnická osoba] s.r.o. svědkyně posléze uvedla, že je v insolvenci, jednatelkou je dcera svědkyně, pokud byla společnost v insolvenci od roku 2010, tak tam peníze asi nedávala. Pan [anonymizováno] ji o zaplacení dluhu neupomíná, na jejich vztah to nemá vliv. Ani v současné době nejsou dohodnuti, kdy mu dluh vrátí. Svědkyně si nepamatovala, jak se s žalovanými dohodla, jak by nahradila škodu, pokud by došlo k prodeji zástavy.

20. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku k osobě [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že jeho identifikační číslo bylo zapsáno od [datum], živnostenské oprávnění měl k předmětu podnikání opravy silničních vozidel (od [datum] na dobu neurčitou), podnikání v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady (od [datum] na dobu neurčitou) a podnikání v oblasti výroby, obchodu a služeb neuvedených v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (od [datum] na dobu neurčitou). Ostatní živnosti již má ukončené.

21. Z údajů o subjektech DPH odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byl registrován jako plátce daně od [datum] do [datum].

22. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o., [IČO], odvolací soud zjistil, že společnost vznikla [datum], jednatelem byl [jméno] [příjmení], narozen [datum], jediným společníkem byla [jméno] [příjmení], narozena [datum], insolvenční řízení bylo zahájeno [datum]. Předmětem podnikání byl nákup, prodej a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu.

23. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o., [IČO], odvolací soud zjistil, že společnost vznikla [datum], jednatelkou a jediným společníkem je [jméno] [příjmení], narozena [datum]. Předmětem podnikání byla výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. [ulice] podíl byl dne [datum] postižen exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres]. Insolvenční řízení bylo zahájeno dne [datum].

24. Z výpisu z obchodního rejstříku pro [jméno] [příjmení], [IČO], odvolací soud zjistil, že uvedená začala podnikat [datum], předmětem podnikání byla silniční motorová autodoprava.

25. Z rozhodnutí [stát. instituce] č. j. [spisová značka] ze dne 25. 10. 2021 odvolací soud zjistil, že [stát. instituce], odbor dopravy a silničního hospodářství, rozhodl o tom, že na pozemku parc. č. [číslo] v [katastrální uzemí] se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že na předmětném pozemku se sice nachází v terénu patrná dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, tato komunikace slouží ke spojení jednotlivých nemovitých věcí pro potřeby jejich vlastníků, konkrétně v ulici [ulice] pro domy [adresa] a v ulici [ulice] pro domy [adresa], nebo ke spojení těchto nemovitých věcí s ostatními pozemními komunikacemi, zejména k propojení ulic [ulice] a ulice [ulice], a že cesta na uvedeném pozemku představuje nezbytnou spojnici pro vlastníky konkrétních nemovitých věcí a byla prokázána nutná komunikační potřeba některého z uživatelů předmětné cesty, nebyl však předložen žádný doklad, který by prokazoval, že cesta na pozemku parc.č. [číslo] v [katastrální uzemí] byla svěřena veřejnému užívání a že by byl dán souhlas všech spoluvlastníků s obecným užíváním pozemků, což je nezbytná podmínka. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že proti rozhodnutí ze dne [datum] nebylo podáno odvolání a rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

26. Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva [územní celek] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že byl projednán návrh na výkup pozemků parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v [katastrální uzemí], obytná zóna [příjmení] [jméno], a bylo přijato usnesení [číslo] jimž byl schválen výkup od jednotlivých spoluvlastníků do vlastnictví [územní celek] za kupní cenu 150 Kč za 1 m, tedy za celkovou kupní cenu 912 600 Kč, která bude rozdělena podle spoluvlastnických podílů. Usnesení bylo přijato 30 hlasy.

27. Odvolací soud po doplnění dokazování uzavřel, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemků parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo]; žalobce a) a žalobkyně b) s podílem o velikosti [číslo] (ve společném jmění manželů), 1. žalovaný a 2. žalovaná s podílem o velikosti [číslo] (ve společném jmění manželů), 3. žalovaný s podílem o velikosti [číslo], 4. žalovaný s podílem o velikosti [číslo], 5. žalovaná s podílem o velikosti [číslo], 6. žalovaný s podílem o velikosti [číslo], 7. žalovaný s podílem o velikosti [číslo] a 8. žalovaná s podílem o velikosti [číslo]. Pozemek parc. č. [číslo] je zatížen věcným břemenem chůze a jízdy ve prospěch pozemků parc. č. st. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], a parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [číslo] dle geometrického plánu [číslo] [číslo] na základě smlouvy o věcném břemeni V3 [číslo]. Dále je pozemek parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] zatížen zástavním právem smluvním, a to k podílu o velikosti [číslo], k zajištění budoucích dluhů, které vzniknou v období od [datum] do [datum] až do výše 3 000 000 Kč, na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum]. Dále odvolací soud zjistil, že na pozemku parc. č. [číslo] se nenachází veřejná komunikace. Pokud jde o cenu pozemků, odvolací soud zjistil, že i pro jeho rozhodování je možné vycházet ze znaleckého posudku [právnická osoba], [číslo] [číslo], neboť znalec při svém výslechu uvedl, že s ohledem na jejich specifičnost se u pozemků růst cen na jejich ocenění neprojevil.

28. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 téhož ustanovení může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

29. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

30. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 téhož ustanovení rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

31. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

32. Pokud jde o způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví, vycházel odvolací soud stejně jako soud prvního stupně z § 1147 o. z., který upřednostňuje vypořádání zrušeného spoluvlastnictví rozdělením společné věci, je-li to dobře možné. Podmínka dobře možného rozdělení věci není naplněna jen faktickou možností a technickou proveditelností, ale i funkčním opodstatněním rozdělení. Je třeba, aby nově rozdělené nemovitosti bylo možno řádně užívat a aby náklady na rozdělení nebyly nepřiměřeně vysoké. Přitom ale rozdělení věci nebrání nemožnost rozdělit ji na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se podíl v penězích (§ 1144 odst. 2 o. z.). Při posouzení kritéria nákladů na rozdělení věci je třeba zohlednit nejen hledisko objektivní, pokud jde o výši těchto nákladů, ale i hledisko subjektivní, to je ochotu spoluvlastníků tyto náklady na rozdělení věci hradit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2057/2008). Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.).

33. Při rozhodování o vypořádání podílového spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy hlediska uvedená v § 1142 a násl. o. z., nejde však o hlediska rozhodující; to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií, respektujících základní principy soukromého práva (§ 2 a násl. o. z.) Soudní praxe dospěla k závěru, že soud se v rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných skutečností. Uvedené platí v zásadě i v poměrech občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.; soud musí i nadále přihlížet k účelnému využití věci a k výši podílů spoluvlastníků (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015).

34. V první řadě se odvolací soud zabýval požadavkem 1. žalovaného, aby návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví byl zamítnut. Judikatura i odborná literatura přijala závěr, že žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze podle § 1140 odst. 2 o. z. zamítnout pouze v případě, že jde o nevhodnou dobu takového návrhu, nebo že žaloba byla podána jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Pro posouzení nevhodné doby k požadavku na zrušení spoluvlastnictví jsou rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, nikoli osobní poměry spoluvlastníka, zatímco pro újmu některého spoluvlastníka jsou podstatné jejich subjektivní poměry přechodné povahy. Námitky proti zrušení spoluvlastnictví se musejí vztahovat ke skutečnostem, pro něž se momentálně (dočasně) jeví„ pro tentokrát“ namístě nevyhovět zrušení spoluvlastnictví. Musí tak jít o skutečnosti, u kterých je dán objektivní předpoklad jejich možné změny, v jejímž důsledku by nastalá změna poměrů umožnila opětovné projednání požadavku na zrušení spoluvlastnictví (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014). Pokud tedy 1. žalovaný požadoval zamítnout žalobu z toho důvodu, že by byl porušen jeho zájem na klidném užívání nemovitých věcí v jeho výlučném vlastnictví, které sousedí s pozemky, jež jsou předmětem tohoto řízení, že by bylo ohroženo jeho právo zabránit vzniku veřejné cesty na celém pozemku parc. č. [číslo], není kritérium dočasnosti splněno, neboť tato jím tvrzená újma je trvalého (dlouhodobého) charakteru.

35. Žalobci navrhli zrušit spoluvlastnictví k oběma pozemkům, zbývající spoluvlastníci uvedli, že ve spoluvlastnickém vztahu rovněž nechtějí setrvat, soud neshledal žádný důvod, který by zrušení spoluvlastnictví bránil. Z toho důvodu i odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně, který podílové spoluvlastnictví k předmětným pozemkům zrušil.

36. Shoda však nepanovala mezi jednotlivými spoluvlastníky o tom, jakým způsobem by zrušené spoluvlastnictví mělo být vypořádáno.

37. V případě pozemku parc. č. [číslo] v [katastrální uzemí], vzal odvolací soud v potaz, že se jedná o pozemek o výměře 1 337 m, evidován je v druhu pozemku ostatní plocha, způsob využití jiná plocha. Při zohlednění výše spoluvlastnických podílů jednotlivých spoluvlastníků je zřejmé, že žalobcům by měl připadnout pozemek o velikosti 300,2 m, 1. a 2. žalovaným by náležel pozemek o velikosti 83,65 m, 3. žalovanému pozemek o velikosti 931,50 m, 4. žalovanému pozemek o velikosti 0,41 m, 5. žalované pozemek o velikosti 0,41 m, 6. žalovanému pozemek o velikosti 0,83 m, 7. žalovanému pozemek o velikosti 13,37 m a 8. žalované pozemek o velikosti 6,69 m. Pozemek je obdélníkového tvaru, jednou z delších stran přiléhá k pozemku 3. žalovaného, druhou z delších stran k pozemkům ve vlastnictví osob odlišných od účastníků řízení. Pozemek navazuje na pozemek parc. č. [číslo], který je rovněž předmětem vypořádání. Žádný z účastníků by nemohl nově vzniklý pozemek využít pro zajištění lepšího přístupu na svůj vlastní pozemek nebo ke zvětšení velikosti svých stávajících pozemků, většina z nově vzniklých pozemků by byla samostatně nevyužitelná. Je tedy zřejmé, že byť by dělení bylo technicky proveditelné, z hlediska funkčního využití není dobře možné. Odvolací soud neshledal účelným ani návrh dělení, prezentovaný účastníky v průběhu řízení, tedy že by předmětný pozemek byl rozdělen mezi žalobce, 1., 2., 3., 7. a 8. žalovaného, neboť by vznikly pozemky, kterým by chyběla souvislost se stávajícími pozemky uvedených žalovaných a nově vzniklé pozemky by na stávající nenavazovaly, s výjimkou 3. žalovaného, neboť tam by část pozemku parc. č. [číslo] navazovala na pozemky parc. č. [číslo], [rok] [anonymizováno] [rok]. S ohledem na jejich funkční určení dle územního plánu (částečně jako účelová komunikace, částečně jako veřejná zeleň), stávající využití, kdy slouží jako zeleň, by byly pro žalobce a žalované nevyužitelné.

38. Z tohoto důvodu odvolací soud zvažoval možnost přikázat uvedený pozemek některému ze spoluvlastníků, přičemž posuzoval všechny skutečnosti, jež mohou v projednávané věci podpořit výlučné vlastnictví toho kterého z účastníků, konkrétně velikost jejich spoluvlastnických podílů, budoucí účelné využití pozemku, existenci osobních vazeb i další okolnosti (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016). V tomto konkrétním případě odvolací soud zohlednil, že pozemek je v současné době využíván jako plocha zeleně, není zastavěn, jsou na něm pouze rostlinné porosty. V územním plánu je určen částečně jako účelová komunikace, částečně jako veřejná zeleň. Největší podíl na předmětném pozemku má 3. žalovaný, a to podíl o velikosti [číslo], současně tento pozemek sousedí s dalšími pozemky ve vlastnictví 3. žalovaného a spolu s těmito dalšími pozemky tvoří logickou strukturu komunikací a ploch zeleně ve stávající rezidenční zástavbě. Odvolací soud vzal v potaz i budoucí využití pozemku a to, že pozemek vyžaduje údržbu, úklid, péči o zeleň, což jsou povinnosti, které 3. žalovaný bude vykonávat společně s péčí o další komunikace a zeleň v lokalitě.

39. Pokud jde o přiměřenou náhradu za tento pozemek, odvolací soud vyšel ze závěrů znaleckého posudku [právnická osoba] Ke stanovení výše obvyklé ceny předmětných pozemků byly v řízení vypracovány celkem tři znalecké posudky. Soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku [právnická osoba], odvolací soud má po výslechu znalce za to, že znalec posudek obhájil a vypořádal se i se závěry předchozích znaleckých posudků, zdůvodnil, proč se s nimi v některých posuzovaných aspektech rozešel. Znalec obhájil použitou metodu i to, proč nepřistoupil ke stanovení ceny metodou porovnávací, neboť vysvětlil, že v daném případě neexistuje srovnatelný vzorek pozemků podobného charakteru. Dále vysvětlil, jakým způsobem byly jednotlivé pozemky oceněny, jak bylo přihlédnuto k charakteru a určení pozemků a jaká kritéria byla při ocenění vzata v potaz. Znalec se vypořádal i s námitkou 1. žalovaného týkající se vlivu existence věcných břemen váznoucích na pozemku, když vysvětlil, že pozemek parc. č. [číslo] není pozemkem stavebním, je územním plánem určen a využíván především jako veřejná zeleň, proto věcné břemeno chůze a jízdy nemůže mít na cenu pozemku zásadní vliv. Namítal-li 1. žalovaný podjatost znalecké kanceláře, o té již bylo rozhodnuto soudem prvního stupně, usnesením ze dne 7. 5. 2019, č. j. 10 C 70/2008-670.

40. Znalecký posudek ocenil pozemek parc. č. [číslo] co do výměry 1 241 m jako ostatní plochy – zeleň částkou 344,36 Kč za 1 m, co do výměry 96 m jako ostatní plochy – komunikace částkou 325,57 Kč za 1 m. Celková cena pozemku tedy činí 458 605,48 Kč. S ohledem na podíly ostatních spoluvlastníků náleží žalobcům přiměřená náhrada ve výši 102 971 Kč, 1. a 2. žalovaným ve výši 28 663 Kč, 4. žalovanému ve výši 143 Kč, 5. žalované ve výši 143 Kč, 6. žalovanému ve výši 286 Kč, 7. žalovanému ve výši 4 586 Kč a 8. žalované ve výši 2 293 Kč (po zaokrouhlení).

41. Dále se odvolací soud zabýval způsobem vypořádání spoluvlastnictví k pozemku parc. č. [číslo] v [katastrální uzemí]. I zde odvolací soud v první řadě shodně jako soud prvního stupně zvažoval, zda je možné pozemek rozdělit mezi jednotlivé spoluvlastníky podle jejich podílů. Odvolací soud vzal v potaz, že se jedná o pozemek o výměře 4 746 m, evidován je v druhu pozemku ostatní plocha, způsob využití jiná plocha. Při zohlednění výše spoluvlastnických podílů jednotlivých spoluvlastníků je zřejmé, že žalobcům by měl připadnout pozemek o velikosti 1 065,62 m, 1. a 2. žalovaným by náležel pozemek o velikosti 296,62 m, 3. žalovanému pozemek o velikosti 3 306,62 m, 4. žalovanému pozemek o velikosti 1,48 m, 5. žalované pozemek o velikosti 1,48 m, 6. žalovanému pozemek o velikosti 2,96 m, 7. žalovanému pozemek o velikosti 47,46 m a 8. žalované pozemek o velikosti 23,73 m. Pozemek je nepravidelného tvaru, přiléhá jednak k pozemkům účastníků, jednak k pozemkům ve vlastnictví třetích osob, navazuje na pozemek parc. č. [číslo], který je rovněž předmětem vypořádání. Dělením pozemku podle spoluvlastnických podílů by vznikly mimo jiné pozemky velmi malých rozloh, které by nebyly samostatně využitelné. V tomto případě by bylo možné uvažovat o tom, že by pozemek byl rozdělen tak, aby nově vzniklé pozemky o malé výměře bezprostředně navazovaly na pozemky 4. – 8. žalovaného, a tím by fakticky došlo k rozšíření plochy jejich stávajících pozemků, nicméně právě s ohledem na velikost nově vzniklých pozemků by se nejednalo o dělení účelné. Odvolací soud neshledal účelným ani návrh dělení, tak jak byl prezentován žalobci v průběhu řízení, tedy že by předmětný pozemek byl rozdělen mezi žalobce, 1., 2. a 3. žalovaného, neboť by sice vznikly pozemky, které by měly souvislost se stávajícími pozemky uvedených účastníků, ale žalobci požadovali, aby jim byla přikázána i část pozemku parc. č. [číslo], která se nachází mezi pozemky 1. žalovaného a 2. žalované parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], což odvolací soud nepovažuje za vhodné řešení.

42. Ve shodě se soudem prvního stupně však odvolací soud dospěl k závěru, s ohledem na specifičnost daného pozemku (tvarovou i funkční) a jeho umístění v dané lokalitě, že je možné přistoupit na rozdělení pozemku parc. č. [číslo] podle jiného principu a přikázat pozemky vzniklé oddělením od pozemku parc. č. [číslo] uvedeným účastníkům, tedy žalobcům, 1., 2. a 3. žalovanému, podle jiného klíče. Tyto nové pozemky jsou totiž umístěny mezi stávajícími pozemky účastníků, které jsou v současné době oddělené, a je tedy logické, aby jim tyto oddělené části byly přikázány a došlo tak k jejich spojení a rozšíření jejich celkové výměry. Rozsah pozemků, které odvolací soud ve shodě se soudem prvního považoval za vhodné k oddělení od stávajícího pozemku parc. č. [číslo], byl vymezen geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], z něhož odvolací soud vycházel. Část pozemku o výměře 307 m2, oddělená zmíněným geometrickým plánem, označená podle nového stavu jako parc. č. [číslo], byla přikázána do společného jmění žalobců, neboť se nachází mezi jejich pozemky parc.č. [číslo] a parc. č. [číslo], část pozemku o výměře 158 m2, oddělená uvedeným geometrickým plánem, označená podle nového stavu jako parc. č. [číslo], byla přikázána do společného jmění 1. a 2. žalovaných, neboť se nachází mezi pozemky 1. žalovaného a 2. žalované parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo].

43. Část pozemku o výměře 236 m2, oddělená geometrickým plánem, označená podle nového stavu jako parc. č. 1963, a část pozemku parc. č. [číslo], o výměře 4 045 m2, oddělená geometrickým plánem, označená podle nového stavu jako parc. č. [číslo], byla přikázána 3. žalovanému, přičemž odvolací soud vyšel z obdobných kritérií, která uvedl již v případě pozemku parc. č. [číslo] Odvolací soud však zastává jiný názor oproti soudu prvního stupně, pokud jde o přikázání nově vzniklého pozemku parc. č. [číslo]. Soud prvního stupně tento pozemek přikázal do vlastnictví žalobců, nicméně podle odvolacího soudu takové řešení není vhodné, neboť tento pozemek nijak nesouvisí s pozemky žalobců, nenavazuje na ně, s ohledem na svou výměru je samostatně nezastavitelný, nemá tedy pro žalobce podle odvolacího soudu žádný význam. Z tohoto důvodu rozhodl o tom, že i tento pozemek bude přikázán 3. žalovanému.

44. Nově vzniklý pozemek parc. č. [číslo] je územním plánem určen k využití částečně jako komunikace, částečně jako doprovodná rozptýlená zeleň, pozemek parc. č. [číslo] je pozemek určený k zástavbě. V současné době se v části, která sousedí s pozemky 1. a 2. žalovaných, nachází plocha zeleně (a k námitkám 1. žalovaného je nutné uvést, že územní plán zde nepředpokládá průjezdnou komunikaci, plocha je označena jako drobná a rozptýlená zeleň), v dalších částech cesta užívaná vozidly a chodci; částečně se jedná o zatravněnou cestu osázenou dlaždicemi, částečně zpevněnou cestu s prašným povrchem, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitých věcí pro potřeby jejich vlastníků a ke spojení s dalšími pozemními komunikacemi, což bylo konstatováno i v rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. Pokud jde o budoucí využití, i zde odvolací soud zvažoval, že se jedná o pozemek, který sousedí mimo jiné s dalšími pozemky ve vlastnictví 3. žalovaného (zde zejména s pozemkem parc. č. [číslo]) a spolu s těmito dalšími pozemky tvoří logickou strukturu komunikací a ploch zeleně ve stávající rezidenční zástavbě. Pozemek vyžaduje údržbu, úklid, péči o zeleň, což jsou povinnosti, které 3. žalovaný bude vykonávat společně s péčí o další komunikace a zeleň v lokalitě.

45. Pokud jde o přiměřenou náhradu za tento pozemek, odvolací soud vyšel ze závěrů znaleckého posudku [právnická osoba], který pozemek parc. č. [číslo] ocenil co do výměry 888 m jako stavební částkou 507,14 Kč za 1 m (celkem 450 340 Kč), co do výměry 3 858 m jako ostatní plochy částkou 325,57 Kč za 1 m (celkem 1 256 049 Kč), cena celého pozemku by činila 1 706 389 Kč (po zaokrouhlení).

46. Žalobcům a) a b) se dostane pozemek parc. č. [číslo] o výměře [výměra], jehož cena podle znaleckého posudku by činila 155 691,98 Kč (jedná se o pozemek, který je dle územního plánu určen k zastavění), s ohledem na výši spoluvlastnického podílu by však měli právo na pozemek v ceně 383 137,74 Kč, náleží jim tedy přiměřená náhrada ve výši 227 446 Kč (po zaokrouhlení).

47. Pokud jde o 1. žalovaného a 2. žalovanou, dostane se jim pozemek parc. č. [číslo] o výměře 158 m2, jehož cena podle znaleckého posudku by činila 80 128,12 Kč (jedná se o pozemek, který je dle územního plánu určen k zastavění), s ohledem na výši spoluvlastnického podílu by však měli právo na pozemek v hodnotě 106 649,33 Kč, náleží jim tedy přiměřená náhrada ve výši 26 521 Kč.

48. Zbývající část pozemku parc. č. [číslo] o výměře 4 045 m2, jehož cena by podle znaleckého posudku činila 1 350 884 Kč (ve výměře 187 m2 oceněn jako pozemek určený k zastavění, ve výměře 3 858 m2 jako ostatní plochy), a pozemek parc. č. [číslo] o výměře 236 m2, jehož cena podle znaleckého posudku (jedná se rovněž o pozemek, který je dle územního plánu určen k zastavění) by činila 119 685 Kč (celkem 1 470 569 Kč), jsou přikazovány 3. žalovanému, který by s ohledem na velikost svého podílu na pozemku měl právo na pozemek v hodnotě 1 188 873 Kč. S ohledem na uvedené tedy má 3. žalovaný povinnost vyplatit ostatním přiměřenou náhradu.

49. Pokud jde o ostatní spoluvlastníky, žádná část pozemku jim nebude přikazována, proto jim s ohledem na velikost jejich spoluvlastnických podílů náleží přiměřená náhrada; 4. žalovanému ve výši 533 Kč, 5. žalované ve výši 533 Kč, 6. žalovanému ve výši 1 066 Kč, 7. žalovanému ve výši 17 064 Kč a 8. žalované ve výši 8 532 Kč.

50. K dalším odvolacím námitkám odvolací soud uvádí:

51. Další námitka 1. žalovaného směřovala ke zpochybnění vlastnického práva 3. žalovaného k pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], neboť 1. žalovaný namítal, že 3. žalovaný schválil převod pozemků přesto, že bylo zřejmé, že s tím část spolumajitelů nesouhlasí, bylo tedy přijato usnesení, které nebylo možné splnit, a uzavřené smlouvy schválenému usnesení neodpovídají. V tomto případě podle 1. žalovaného zastupitelstvo schválilo odkup celého pozemku, nikdy nerozhodlo, že odkoupí neúplný podíl. Výsledek je s přijatým usnesením zastupitelstva v zásadním rozporu, kupní smlouvy jsou proto od počátku neplatné.

52. Podle § 41 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), podmiňuje-li tento zákon platnost právního jednání obce předchozím zveřejněním, schválením nebo souhlasem, opatří se listina o tomto právním jednání doložkou, jíž bude potvrzeno, že tyto podmínky jsou splněny. Je-li listina touto doložkou obcí opatřena, má se za to, že povinnost předchozího zveřejnění, schválení nebo souhlasu byla splněna. Podle odst. 2 téhož ustanovení právní jednání, která vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, jsou bez tohoto schválení neplatná. Podle odst. 3 téhož ustanovení k neplatnosti právního jednání z důvodů stanovených v odstavci 2 a v § 38 odst. 4 a § 39 odst. 1 a 2 přihlédne soud i bez návrhu.

53. Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva [územní celek] ze dne [datum] vyplývá, že byl projednán návrh na výkup pozemků parc. č. [číslo] o výměře 4 747 m a parc. č. [číslo] o výměře 1 337 m v [katastrální uzemí], obytná zóna [příjmení] [jméno], a bylo přijato usnesení [číslo] jimž byl schválen výkup od jednotlivých spoluvlastníků, v usnesení vyjmenovaných, do vlastnictví 3. žalovaného za kupní cenu 150 Kč za 1 m, tedy za celkovou kupní cenu 912 600 Kč, která bude rozdělena podle spoluvlastnických podílů. Usnesení bylo přijato 30 hlasy.

54. Uvedeným usnesením bylo schváleno právní jednání obce, kterým mělo být docíleno vykoupení podílů jednotlivých spoluvlastníků uvedených pozemků a získání obou pozemků do vlastnictví obce, za v usnesení prezentovaných podmínek, tedy za kupní cenu 150 Kč za 1 m, přičemž celková finanční částka, která měla být v souvislosti s převody vynaložena, činila 912 600 Kč. Vůlí obce bylo uzavřít postupně jednotlivé smlouvy a naplnit uvedený záměr obce. Pouze z toho, že se nepodařilo vykoupit všechny spoluvlastnické podíly na pozemcích, nelze uzavřít, že starosta při uzavírání smluv projevoval navenek jinou vůli, než kterou obec měla (jednotlivé smlouvy totiž směřovaly k naplnění uvedeného záměru obce), a že uzavírání smluv s jednotlivými spoluvlastníky nekoresponduje s obsahem rozhodnutí zastupitelstva. Na smlouvy, jimiž byla část spoluvlastnických podílů na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] převedena, z tohoto důvodu nelze pohlížet jako na neplatné.

55. Další námitky žalovaných směřovaly k tomu, že překážkou vypořádání spoluvlastnictví je umístění inženýrských sítí v části pozemku parc. č. [číslo], případně že umístění sítí v pozemku může mít vliv na cenu předmětného pozemku.

56. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, vlastník vodovodu nebo kanalizace je oprávněn za účelem kontroly, údržby nebo stavební úpravy vodovodu nebo kanalizace vstupovat a vjíždět na příjezdné, průjezdné a vodovodem nebo kanalizací přímo dotčené cizí pozemky, a to způsobem, který co nejméně zatěžuje vlastníky těchto nemovitostí. Stejné oprávnění má i provozovatel za účelem plnění povinností spojených s provozováním vodovodu nebo kanalizace. Obdobná oprávnění má provozovatel distribuční soustavy podle zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon.

57. S ohledem na uvedené má odvolací soud za to, že umístění inženýrských sítí (účastníci shodně uvedli, že v části pozemku parc. č. [číslo] je uložen vodovod, kanalizace a plynové potrubí, přičemž ve vlastnictví 1., 2., 4.. 5., 7., 8. žalovaného a [jméno] [příjmení] jsou pouze plyn a kanalizace, sítě jsou uloženy v pozemku a nevystupují na povrch), nemá vliv na otázku zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání, neboť přístup k inženýrským sítím má jejich vlastník zajištěn dle zvláštních předpisů. Pokud 1. žalovaný namítal, že v důsledku veřejného užívání pozemku může dojít k poškození inženýrských sítí, je třeba v první řadě uvést, že v současné chvíli se na daném pozemku nenachází veřejně přístupná účelová komunikace, územním plánem je část pozemku určena k užívání jako drobná a rozptýlená zeleň. Dále je třeba zmínit, že k ochraně vodovodních řadů a kanalizačních stok, stejně jako elektrizačního či plynového vedení, před poškozením, se vymezují ochranná pásma, a některé činnosti v ochranném pásmu jsou vázány na souhlas vlastníka sítě. Pokud jde o otázku, zda má existence inženýrských sítí vliv na cenu pozemku, odvolací soud vychází ze znaleckého posudku, který konstatoval, že inženýrské sítě omezují pozemek jen minimálně a nemají vliv na jeho hodnotu.

58. Dále se odvolací soud zabýval tím, zda a jaký vliv na stanovení přiměřené náhrady za vypořádání má zástavní právo, kterým jsou pozemky zatíženy.

59. Podle § 1311 odst. 1 o. z. lze zástavním právem zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva. Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý, podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v budoucnu. Podle odst. 2 téhož ustanovení lze zástavním právem zajistit i dluhy určitého druhu vznikající dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v určité době nebo i různé dluhy vznikající vůči zástavnímu věřiteli z téhož právního důvodu.

60. Podle § 1312 odst. 1 o. z. se zástavní právo zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje. Podle odst. 2 téhož ustanovení zástava může být určena jednotlivě, nebo jiným způsobem tak, aby ji bylo možné určit kdykoli v době trvání zástavního práva.

61. Podle § 1351 o. z. při rozdělení zastavené věci zatíží zástavní právo všechny věci vzniklé rozdělením.

62. Zástavní právo má především funkci zajišťovací; zabezpečuje pohledávku zástavního věřitele již od okamžiku svého vzniku, vede (motivuje) dlužníka k tomu, aby pohledávku zástavního věřitele dobrovolně splnil, a zástavnímu věřiteli poskytuje jistotu, že se bude moci uspokojit ze zástavy, nebude-li jeho pohledávka řádně a včas splněna. Nebyla-li pohledávka zástavního věřitele řádně a včas splněna, uplatní se uhrazovací funkce zástavního práva; zástavní věřitel je oprávněn uspokojit se ze zástavy (z výtěžku prodeje zástavy), aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady své pohledávky z majetku dlužníka. Zástavní právo je právem subsidiárním a akcesorickým. Subsidiarita zástavního práva vyjadřuje, že jde o podpůrný zdroj uspokojení pohledávky zástavního věřitele, který se uplatní jen tehdy, jestliže pohledávka nebyla dlužníkem dobrovolně splněna a ani nezanikla jiným způsobem. Akcesorickým je zástavní právo zejména proto, že vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit, a že dochází k jeho zániku, pokud zanikla zajištěná pohledávka (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 21 Cdo 582/2018).

63. Přiměřenou náhradu je nutné chápat jako hodnotový ekvivalent, vyjádřený v penězích; ekvivalent, umožňující podle místních podmínek obstarání obdobné věci, jaká byla představována podílem spoluvlastníka, jenž byl přisouzen ostatním spoluvlastníkům. To akceptoval i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdo 425/96; základem pro stanovení přiměřené náhrady za nemovitosti je její obecná cena obvyklá v daném místě v době rozhodování s tím, že tuto náhradu soud určí odpovídajícím podílem z ceny celé věci, nikoliv cenou, za kterou by bylo možno prodat spoluvlastnický podíl.

64. Při stanovení přiměřené náhrady se přihlíží především k cenám, za něž by byly v daném místě a čase v souladu s nabídkou a poptávkou prodány nemovitosti obdobných kvalit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 885/2001), a náhrada musí vyjadřovat cenu závislou nejen na konstrukci a vybavení, ale i na poptávce a nabídce v daném místě a čase (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 356/2000). Má-li být účastníku vylučovanému ze spoluvlastnictví poskytnuta přiměřená náhrada, odpovídající majetkové újmě, která mu nastane v důsledku zániku podílového spoluvlastnictví, je třeba vzít v úvahu všechny významné okolnosti, které mají vliv na stanovení obvyklé ceny, která je i cenou„ tržní“.

65. V tomto konkrétním případě jsou pozemky parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] zatíženy zástavním právem smluvním, a to k podílu o velikosti [číslo], k zajištění budoucích dluhů, které vzniknou v období od [datum] do [datum] až do výše 3 000 000 Kč, na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum]. Z jejího obsahu vyplývá, že zástavní právo se vztahuje na podíl 1. žalovaného a 2. žalované o velikosti [číslo] na pozemcích, a slouží k zajištění budoucích pohledávek, které vzniknou ze smluv o půjčce uzavřených mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dlužnicí v období od [datum] do [datum], a to do výše 3 000 000 Kč.

66. Ze zástavní smlouvy ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že [jméno] [anonymizováno] jako zástavní věřitel a 1. a 2. žalovaní jako zástavci uzavřeli smlouvu, jíž zástavci zastavili svůj podíl o velikosti [číslo] na pozemku parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], k zajištění budoucích pohledávek, které vzniknou zástavnímu věřiteli za dlužníkem [jméno] [příjmení], ze smluv o půjčce uzavřených v období od [datum] do [datum] Tyto pohledávky byly zajištěny do výše 3 000 000 Kč Smlouva je podepsána všemi účastníky, podpisy byly ověřeny dne [datum]. Zároveň z obsahu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] vyplynulo, že mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] mělo dojít k uzavření smlouvě o zápůjčce, na jejímž základě měla být dlužnici poskytnuta částka 1 750 000 Kč v hotovosti při podpisu této smlouvy. Odvolací soud vyslechl i obě smluvní strany smlouvy o zápůjčce, přičemž vyslechnutí svědkové se shodli na tom, že finanční prostředky byly [jméno] [příjmení] předávány [jméno] [příjmení] postupně, v částkách okolo 150 000 - 200 000 Kč, poprvé někdy kolem roku 2010, poslední částka měla být poskytnuta na podzim 2015, avšak ještě před tím, než byla podepsána smlouva. Je tedy zřejmé, že svědky popisovaný průběh poskytování finančních prostředků neodpovídá tomu, co je uvedeno ve smlouvě o zápůjčce. Pochybnosti vzbuzují svědky popisované okolnosti poskytování finančních prostředků, tedy že částky nezanedbatelné výše byly dlužnici poskytovány bez jakéhokoli potvrzení, nebyla nijak dohodnuta splatnost zápůjček, finanční prostředky byly poskytnuty dlužnici, která má dlouhodobé finanční problémy, nevlastní žádný majetek, ze kterého by bylo možné pohledávku uspokojit, pobírá důchod (nejprve invalidní, nyní starobní), je vůči ní vedena exekuce. Věřitel, který podle svého tvrzení poskytl částku 1 750 000 Kč, tuto na dlužnici nijak nevymáhá, ač dlužnice za celou dobu ani částečně na svůj dluh neplnila, a spokojil se se zřízením zástavního práva k podílu na pozemcích, jehož hodnota neodpovídá ani poskytnuté jistině. Odvolací soud dospěl k závěru, že pohledávka, k jejímuž zajištění bylo zástavní právo zřízeno, neexistuje a smlouvy byly uzavřeny pouze pro účely řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným pozemkům, a to i na základě dalších okolností. Svědkyně [jméno] [příjmení] při svém výslechu uvedla, že součástí dohody o zapůjčení finančních prostředků nebyla dohoda o úrocích, byť podle písemné smlouvy byly sjednány úroky ve výši 15% ročně, nebyla schopná potvrdit, zda byla smlouva sepsána písemně, ač je na smlouvě dne [datum] ověřen její podpis a na ověřovací doložce je uvedeno, že tohoto dne smlouvu vlastnoručně podepsala. Svědek [příjmení] i svědkyně [příjmení] uvedli, že přesně neví, co je obsahem smlouvy, svědkyně [příjmení] uvedla, že smlouvu nemá k dispozici, ale měla za to, že ji má svědek [příjmení], ten uvedl, že kopii smlouvy má u sebe 1. žalovaný, a to z toho důvodu, že ho se svědkyní [příjmení] seznámil. Pochybnosti vyvolává i důvod, pro který si měla svědkyně [příjmení] uvedené finanční prostředky půjčit, neboť uvedla, že je použila na podnikání manžela ve [právnická osoba] s.r.o. a [právnická osoba], přičemž první ze společností byla v insolvenčním řízení od března 2010, druhá od května 2015, manžel svědkyně byl jednatelem ve [právnická osoba] s.r.o., ve [právnická osoba] s.r.o. nebyl ani společníkem, ani jednatelem. Pokud jde o hodnocení hodnověrnosti svědků, je nutné připomenout i to, že oba konstatovali, že jsou dlouholetými přáteli 1. žalovaného a 2. žalované, oba s nimi komunikovali i ohledně své přítomnosti u soudního jednání.

67. S ohledem na uvedené tedy dospěl odvolací soud k závěru, že v tomto konkrétním případě nebude mít zástavní právo zapsané v katastru nemovitostí na stanovení výše přiměřené náhrady vliv.

68. Dále 1. žalovaný namítal, že vedlejší účastník nemá právní zájem na výsledku řízení, nicméně tato otázka již byla vyřešena v řízení před soudem prvního stupně. O přípustnosti účasti vedlejšího účastníka v řízení již bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 4. 2016, č. j. 10 C 70/2008-378. Namítal také to, že pokud by soud rozdělil pozemek tak, že by 1. žalovaný přišel o možnost bránit v daném místě vzniku práva veřejného užívání, jednalo by se o nucené omezení jeho vlastnického práva, které je možné jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Tomuto názoru 1. žalovaného však nelze přisvědčit. Možnost rozdělit pozemek v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je důsledkem pravomoci, jíž jsou nadány soudy v tomto typu řízení. Právo na ochranu majetku zaručuje nejen čl. 11 Listiny, ale také čl. 1 Dodatkového protokolu [číslo] k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Ochrana poskytovaná Protokolem [číslo] podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva sestává ze vzájemně propojených tří pravidel, zjednodušeně řečeno, a) práva na pokojné užívání majetku, b) práva nebýt zbaven majetku (s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva) a c) práva státu upravovat užívání majetku v souladu s obecným zájmem. Právem„ nebýt zbaven majetku“ se rozumí nejen ochrana před vyvlastněním ve prospěch státu, ale i před nuceným převodem ve prospěch třetích osob (sem patří též kupř. povinnost vydat věc v restituci původnímu vlastníkovi). Obdobně je třeba hledět na rozhodnutí soudu o zrušení spoluvlastnictví a přikázání celé věci za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům podle § 1147 o. z. Je-li dán veřejný zájem na nekonfliktním a účelném využívání majetku (vlastnictví zavazuje), pak tento zájem opravňuje, aby jeden ze spoluvlastníků byl zbaven majetku. Oprávnění soudu přikázat věc za náhradu ostatním spoluvlastníkům či spoluvlastníkovi je také projevem práva státu upravovat užívání majetku v souladu s obecným zájmem a odrazem zásady, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat; spoluvlastnictví je institut postavený zásadně na dobrovolnosti. Podmínkou zbavení majetku je poskytnutí přiměřené náhrady (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 560/20). Nakonec je třeba uvést, že pokud 1. žalovaný namítal, že zrušení spoluvlastnictví k pozemku parc. č. [číslo] a jeho rozdělení může do budoucna umožnit vytvoření průjezdní komunikace v blízkosti jeho domu, což je v rozporu s jeho legitimním očekáváním, že tam bude vilová čtvrť s neprůjezdní komunikací, ani toto tvrzení není důvodem pro zamítnutí žaloby, případně pro jiný než zvolený způsob vypořádání. Pozemek parc. č. [číslo], stejně jako pozemky 1. žalovaného, se nacházejí v lokalitě zastavěné rodinnými domy, tvořícími vilovou čtvrť, lze tedy očekávat, že se v dané lokalitě vytvoří systém komunikací, které propojí pozemky jednotlivých vlastníků a budou sloužit k jejich účelnému využívání. Nicméně v současné chvíli není na pozemku parc. č. [číslo] deklarována veřejná komunikace, pozemek ani není v celé své rozloze podle územního plánu určen k užívání jako komunikace.

69. Odvolací soud uvádí, že neshledal důvodnou ani námitku žalobců, že pokud soud vycházel při svém rozhodování (a znalec při oceňování) z územního plánu [územní celek], došlo ke zvýhodnění postavení 3. žalovaného v řízení, neboť to byl on, kdo územní plán schválil. Odvolací soud má za to, že posuzování využití či budoucího využití pozemku podle územního plánu dané obce je obvyklým postupem, jedná se navíc jen o jedno z kritérií, nikoli jediné, která se při posuzování věci uplatní. Dále je třeba připomenout, že to není pouze obec, kdo má vliv na vznik a podobu územního plánu. O tom, jestli obec pořídí územní plán, rozhoduje zastupitelstvo obce v rámci samostatné působnosti. Zastupitelstvo obce může rozhodnout, že pořídí územní plán z vlastní iniciativy, ale pořízení územního plánu mohou navrhnout i další subjekty, přičemž o pořízení územního plánu může zastupitelstvo rozhodnout mimo jiné i na návrh občana obce či fyzické nebo právnické osoby, která v obci vlastní pozemek nebo stavbu. Do procesu pořizování územně plánovací dokumentace lze zasáhnout podáváním podnětů a námitek, a to jak ve fázi projednávání konceptu územního plánu, tak ve fázi posuzování návrhu, je možné se účastnit veřejného projednání návrhu územního plánu (viz § 43 a násl. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

70. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil, ve výrocích II. – XI. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a rozhodl o přikázání pozemku parc. č. [číslo] do výlučného vlastnictví 3. žalovaného a o rozdělení pozemku parc. č. [číslo] a přikázání jeho jednotlivých částí žalobcům, 1., 2. a 3. žalovanému, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

71. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhrada nákladů byla přiznána úspěšnému 3. žalovanému. S ohledem na okolnosti případu je podle názoru odvolacího soudu třeba vycházet z rozsahu úspěchu a neúspěchu toho kterého z účastníků (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 186/20), a to v návaznosti na to, jaká otázka byla v řízení sporná. Mezi účastníky byl spor již o to, zda spoluvlastnictví k předmětným pozemkům zrušit, neboť 1. žalovaný navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta. Účastníci se dále neshodli ani na způsobu vypořádání (žalobci i žalovaní chtěli rozdělit oba pozemky podle jimi navrženého způsobu, který však soud prvního stupně ani soud odvolací neakceptoval), ani na výši přiměřené náhrady, a k těmto otázkám bylo vedeno dokazování. Žalobci a žalovaní, s výjimkou 1. žalovaného, se zrušením spoluvlastnictví souhlasili. Ve vztahu ke sporným otázkám svědčí úspěch 3. žalovanému, neboť v průběhu řízení souhlasil s návrhy žalovaných na vypořádání spoluvlastnictví, navíc však jednoznačně deklaroval, že je připraven převzít i pozemky nad rámec svého spoluvlastnického podílu a nakonec převzít pozemky zcela. Stejně tak nesporoval ocenění pozemků a již v průběhu řízení navrhoval cenu, za kterou by pozemky převzal, jež se nakonec zásadně nelišila od ceny stanovené znaleckým posudkem (3. žalovaný navrhoval, že bude akceptovat částku 350 Kč za 1 m pozemku, znalecký posudek ocenil pozemky o celkové výměře 6 083 m částkou 2 165 000 Kč, průměrná cena tedy činí 356 Kč za 1 m). Lze tak uzavřít, že ve vtahu ke sporným otázkám svědčí úspěch 3. žalovanému (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3082/2016). Proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, které spočívají v odměně advokáta podle § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), ve výši 10 940 Kč za jeden úkon právní služby (kalkulované z tarifní hodnoty sporu 656 604 Kč; pokud jde o určení tarifní hodnoty, vyšel odvolací soud z pravidel § 8 odst. 5 advokátního tarifu, přičemž s ohledem na povahu řízení (iudicium duplex) zohlednil, že ve věci úspěšný 3. žalovaný navrhl, aby předmětné pozemky byly přikázány do jeho vlastnictví), a to celkem za 10 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast na místním šetření dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), dále v odměně ve výši 50 % za sepis vyjádření k odvolání žalovaného ze dne [datum] (jež bylo jednoduchým podáním) podle § 11 odst. 2 písm. h) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu, v paušální náhradě hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za každý z 11 uvedených úkonů, v náhradě podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu za účast na jednání [datum], [datum] a [datum] (kdy došlo k odročení jednání bez projednání věci) ve výši 50 % odměny, a v náhradě 21 % sazby DPH, jejímž je zástupce 3. žalovaného plátcem, z odměny a náhrad ve výši 28 261,80 Kč, tj. celkem v částce 162 841,80 Kč.

72. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a právo na náhradu nákladů odvolacího řízení bylo přiznáno v odvolacím řízení úspěšnému 3. žalovanému. Ten nebrojil proti rozhodnutí soudu prvního stupně, ostatní účastníci, kteří odvolání podali, nebyli s odvoláním úspěšní. Náklady odvolacího řízení spočívají v odměně podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 5 advokátního tarifu ve výši 10 940 Kč za každý z 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu (vyjádření k odvolání žalobců a 1. žalovaného, účast na jednání soudu dne [datum], [datum] v délce přesahující dvě hodiny a [datum] v délce přesahující dvě hodiny), v náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu, v částce 1 800 Kč jako náhradě za promeškaný čas při cestě na jednání soudu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, v částce 2 454 Kč jako náhradě cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu za cestu k jednání dne [datum], [datum] a [datum] na trase [obec] - [obec] a zpět, celkem 135 km za každou jízdu, osobním vozem [registrační značka], při průměrné spotřebě ve výši 6,1 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 27,20 Kč za 1 litr a za použití základní sazby náhrady za 1 km jízdy, která podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, činí u osobních silničních motorových vozidel 4,40 Kč. Dále náklady řízení představuje náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 15 055,70 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., celkem náklady 3. žalovaného v řízení před odvolacím soudem činily 86 749,70 Kč.

73. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že se zabýval otázkou účelnosti nákladů vynaložených 3. žalovaným na zastupování advokátem (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3202/17). Ústavní soud uvedl, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného personálního vybavení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Ústavní soud však výše uvedenou presumpci dostatečné materiální a personální vybavenosti nevztáhl na všechny obce, ale pouze na statutární města, kterým [územní celek] podle § 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, není, a vztahuje se tak na něj pro účely rozhodování o nákladech řízení závěr vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2315/15, že u menších obcí, zejména u obcí vykonávajících přenesenou působnost v základním rozsahu ve smyslu § 61 odst. 1 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, lze obecně presumovat, že nejsou materiálně ani personálně vybaveny dostatečně, aby hájily své zájmy bez zastoupení advokátem. Kromě toho podle odvolacího soudu se v posuzované věci s ohledem na předmět řízení, počet účastníků, rozsáhlost dokazování i okruh řešených právních otázek nejednalo o běžnou agendu při správě obce, proto odvolací soud nepovažoval tyto náklady za neúčelně vynaložené.

74. Pokud jde o náklady vedlejšího účastníka, má rovněž právo na náhradu nákladů řízení. V tomto případě se nepoužije vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, neboť vedlejší účastník předložil doklady vztahující se k výši jeho nákladů. Vedlejšímu účastníku, jehož jménem v řízení vystupoval [jméno] [příjmení], náleží náhrada ušlého výdělku ve výši 105,11 Kč za hodinu za osm hodin z důvodu účasti na jednání odvolacího soudu (§ 137 odst. 1 o. s. ř., § 29 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy), celkem 840,88 Kč, cestovné. [ulice] účastník požadoval, aby mu bylo uhrazeno cestovné za jízdu na jednání odvolacího soudu osobním automobilem, vedlejší účastník však neměl předchozí souhlas soudu s použitím vlastního vozidla, proto mu odvolací soud přiznal cestovné pouze ve výši nákladů na jízdu k soudu a zpět prostřednictvím veřejné dopravy ve výši 168 Kč (cena jízdného vyplývá z údajů na www.idos.idnes.cz). Zvažoval při tom i to, že dopravní dostupnost z [obec] do [obec] je dobrá a že použití vozidla nebylo hospodárnějším řešením ani z toho důvodu, že by vedlejší účastník (ten, kdo za něho vystupoval) mohl nastoupit do zaměstnání v průběhu směny a užití flexibilnějšího dopravního prostředku by tak bylo hospodárnější. Celkem náklady vedlejšího účastníka činí 1 008,90 Kč.

75. Povinnost k náhradě nákladů řízení ve věci úspěšných účastníků byla v řízení před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím stanovena ve věci neúspěšným žalobcům a) a b) (neboť byť nebyli ve věci úspěšní ani zbývající žalovaní, není možné uložit povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaným jako účastníkům na stejné straně sporu mezi sebou). Z uvedených důvodů pak odvolací soud rozhodl o tom, že ve vztahu mezi žalobci a zbývajícími žalovanými nikdo právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nemá.

76. O náhradě nákladů řízení státu před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. O znalečném bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 4. 2017, č. j. 10 C 70/2008-455, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2017, č. j. 28 Co 306/2017-488, jímž bylo přiznáno Ing. [příjmení] znalečné ve výši 1 064 Kč, usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 10. 2017, č. j. 10 C 70/2018-494, jímž bylo přiznáno Ing. [anonymizováno] znalečné ve výši 19 080 Kč, usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 10. 2018, č. j. 10 C 70/2008-588, jímž bylo přiznáno Ing. [příjmení] znalečné ve výši 3 756 Kč, usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 3. 2019, č. j. 10 C 70/2008-649, jímž bylo Ing. [příjmení] přiznáno znalečné ve výši 1 422 Kč, usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 8. 2019, č. j. 10 C 70/2008-751, jímž bylo [právnická osoba], přiznáno znalečné 24 026 Kč, usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 12. 2019, č. j. 10 C 70/2008-792, jímž bylo [právnická osoba], přiznáno znalečné ve výši 1 332 Kč. Povinnost k náhradě nákladů státu byla uložena podle výsledku řízení rovným dílem na straně jedné žalobcům a) a b) a na straně druhé všem žalovaným, s výjimkou ve věci úspěšného 3. žalovaného (a v případě žalobců a) a b) bylo zohledněno, že v řízení zaplatili zálohu ve výši 5 000 Kč).

77. Usnesením odvolacího soudu ze dne 22. 9. 2021, č. j. 28 Co 145/2021-1096, bylo přiznáno znalecké kanceláři [právnická osoba], znalečné 3 577,15 Kč, usnesením odvolacího soudu ze dne 16. 12. 2021, č. j. 28 Co 145, [číslo], bylo svědkovi [jméno] [příjmení] přiznáno svědečné ve výši 1 738,40 Kč Celkem náklady státu v odvolacím řízení činí 5 315,55 Kč. Povinnost k jejich úhradě pak byla stanovena podle výsledku řízení v odvolacím řízení neúspěšným žalobcům a 1. žalovanému a 2. žalované rovným dílem, tedy částkou 2 657,78 Kč.

78. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.), náhrada nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).