28 Co 155/2021-212

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudců JUDr. Zdeňka Bureše a JUDr. Evy Gregorové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 204 280,98 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. května 2021, č. j. 7 C 190/2017-166 takto:

Výrok

I. Rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. května 2021, č. j. 7 C 190/2017-166, se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 22 844,80 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Břeclavi jako soud prvního stupně vydal ve věci výše označený rozsudek, jehož výrokem č. I uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 190 575 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 214 170 Kč od 31. 1. 2017 do 2. 3. 2017 a z částky 190 575 Kč od 3. 3. 2017 do zaplacení a částku 13 705,98 Kč, a jehož výrokem č. II uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 74 319,61 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalované nároků vycházejících ze smlouvy o dílo č. [anonymizována dvě slova] [číslo], kterou žalobkyně jako zhotovitel uzavřela dne 9. 11. 2011 se společností [právnická osoba], [IČO] jako objednatelem, na základě níž se žalobkyně zavázala provést projektovou a inženýrskou činnost pro stavbu„ Bytový dům společnosti [právnická osoba]“ Dohodou o postoupení práv a převodu závazků uzavřenou dne 15. 2. 2015 mezi žalobkyní, společností [právnická osoba] a žalovanou společnost [právnická osoba] s výslovným souhlasem žalobkyně postoupila všechna svoje práva a převedla všechny svoje povinnosti ze smlouvy o dílo žalované, která tímto vstoupila do právního postavení objednatele. Dle tvrzení žalobkyně byla cena díla v celkové výši 1 440 000 Kč v souladu se smlouvou o dílo účtována jednotlivými fakturami podle jednotlivých provedených částí díla. Na základě dodatku ke smlouvě uzavřeného dne 15. 6. 2016 mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem se žalobkyně zavázala provést vícepráce – autorský dozor z důvodu posunu termínu dokončení stavby, za což se žalované zavázala zaplatit smluvenou cenu ve výši 17 000 Kč. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 190 575 Kč, která zůstala z její strany neuhrazena na fakturu žalobkyně č. FV [číslo] ze dne 16. 12. 2016 znějící na částku 214 170 Kč se žalobkyní tvrzenou splatností dne 30. 1. 2017 (odpovídající ve smlouvě sjednaným 45 dnům), na niž žalovaná až dne 2. 3. 2017 uhradila částku 23 595 Kč. Fakturovaná částka odpovídala ceně sjednané za činnosti provedené žalobkyní dle smlouvy a jejího dodatku, a to za spolupráci při realizaci stavby, spolupráci po dokončení stavby a vícepráce. Za prodlení žalované s placením fakturované ceny díla žalobkyně žádala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 214 170 Kč od 31. 1. 2017 do 2. 3. 2017 a z částky 190 575 Kč od 3. 3. 2017 do zaplacení a dále žádala zaplacení smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení žalované v čl. VII. bodu 1. smlouvy o dílo výší 0,05 % denně z dlužné částky, již za dobu od 31. 1. 2017 do dne 19. 6. 2017 (tj. ke dni odeslání předžalobní výzvy žalobkyně určené žalované) vyčíslila žalovanou částkou 13 705,98 Kč.

3. Žalovaná se zaplacením žalované částky nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby s tvrzením, že žalovaná pohledávka zanikla započtením vzájemné pohledávky žalované prohlášením o jednostranném zápočtu ze dne 1. 3. 2017. Ke své vzájemné pohledávce žalovaná tvrdila uzavření smlouvy o dílo [číslo] ze dne 30. 9. 2014 se žalobkyní jako zhotovitelem, na základě níž se žalobkyně zavázala provést pro ni jako objednatele za podmínek stanovených touto smlouvou projektovou a inženýrskou činnost pro stavbu„ Polyfunkční bytový dům II, [právnická osoba] S. [právnická osoba]“ Ve smlouvě (článek. II. bod 1.) bylo ujednáno, že dokumentace bude řešit umístění objektu, návrh objektu, veškeré nezbytné přípojky energií, vody a kanalizace, zpevněné plochy, parkovací plochy, konečné terénní úpravy a bude v takovém znění a rozsahu, aby na jejím základě mohla být vydána příslušnými orgány příslušná rozhodnutí. K vydání územního rozhodnutí, na jehož základě by žalovaná mohla žádat o vydání stavebního povolení pro stavbu domu, nedošlo, a to z důvodů uvedených v odstavcích 5 a 4 odůvodnění rozhodnutí [stát. instituce] jako stavebního úřadu č.j. [spisová značka], sp.zn. výst [číslo], ze dne 30. 5. 2016, jímž zamítl žádost žalované zastoupené žalobkyní o vydání vydání územního rozhodnutí o umístění stavby„ Polyfunkčního bytového domu II, [ulice] ulice“. Odvolání žalované podané proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [územní celek] [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] - [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] ze dne 12. 9. 2016 zamítnuto a napadené rozhodnutí stavebního úřadu potvrzieno. Žalovaná podle této smlouvy uhradila žalobkyni částku celkem 190 575 Kč. S poukazem na článek VIII. odst. 5. smlouvy (podle tohoto usanovení zhotovitel nese plnou odpovědnost za případně vzniklou škodu v případě, pokud při projekční, či inženýrské činnosti, vyplývající z předmětu této smlouvy, prokazatelně přehlédne nebo nevezme v úvahu vážnou překážku, která znemožní vydání pravomocného územního rozhodnutí a v takovém případě je povinen vrátit přijaté úhrady či zálohy) žalovaná dovodila odpovědnost žalobkyně za vznik škody žalované, jíž jsou uvedené platby žalované žalobkyni v celkové výši 190 575 Kč. Částku ve výši 190 575 Kč žalovaná vyúčtovala žalobkyni fakturou [číslo] ze dne 1. 3. 2017 se splatností 15. 3. 2017 a současně prohlášením o jednostranném zápočtu ze dne 1. 3. 2017 oznámila žalobkyni provedení zápočtu této své pohledávky ve výši 190 575 Kč proti předmětné pohledávce žalobkyně, z níž zbývající částku ve výši 23 590 Kč následně dne 2. 3. 2017 žalobkyni uhradila.

4. Po dokazování provedeném listinnými důkazy soud prvního stupně dospěl ze zjištěných skutečností, na něž odvolací soud v podrobnostech odkazuje, k závěru o plné důvodnosti žaloby. Za citace ustanovení § 2586 odst. 1 o.z. týkajícího se právní úpravy smlouvy o dílo přijal závěr o uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o dílo č. [anonymizována dvě slova] [číslo] dne 9. 11 2011 a dodatku ze dne 15. 6. 2016 k ní a dovodil oprávněnost nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla v její neuhrazené žalované výši 190 575 Kč, k nímž se vázala faktura žalobkyně č. FV [číslo] ze dne 16. 12. 2016, a to poté, kdy na základě dohody o postoupení práv a převodu závazků ze dne 15. 2. 2015 vstoupila do právního postavení objednatele žalovaná společnost. Za citace ustanovení § 2048 odst. 1 o.z. týkajícího se právní úpravy smluvní pokuty přijal závěr o právu žalobkyně na zaplacení žalované smluvní pokuty ve výši 13 705,98 Kč sjednané pro případ prodlení objednatele s úhradou faktury v čl. VII. bod 1. smlouvy ve výši 0,05 % z fakturované částky za každý den prodlení. Obranu žalované proti žalobě soud prvního stupně posoudil za nedůvodnou. Měl za prokázáno uzavření žalovanou tvrzené smlouvy o dílo [číslo] ze dne 30. 9. 2014. Konstatoval, že z provedeného dokazování vyplynulo, že tvrzená pohledávka žalované vůči žalobkyni z této smlouvy je pohledávkou nejistou. Poukázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) sp. zn. 31 Cdo 684/2020, v němž Nejvyšší soud definoval pohledávku nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. V této věci žalovaná ve své obraně proti nároku žalobkyně tvrdila, že jí vznikla škoda na základě jednání žalobkyně, a to proto, že nedodržela podmínky smlouvy o dílo [číslo] dne 30. 9. 2014 a z tohoto důvodu [stát. instituce] nevydal ve prospěch žalované územní rozhodnutí a nemohlo tak být vydáno ani stavební povolení. Naproti tomu žalobkyně tvrdila, že všechny podmínky zadání, včetně podmínek stanovených v územním plánu pro lokalitu, ve které mělo být dílo zrealizováno, dodrženy byly, a proto tedy svým jednáním zamítnutí návrhu na vydání územního rozhodnutí nezpůsobila. Jak uvedl soud prvního stupně, k tomu předložila soudu mimo jiné písemné odborné posouzení vypracované Ing. [jméno] [příjmení], ve kterém je konstatováno a odargumentováno, že podmínky stanovené pro výstavbu v [obec], jak z hlediska dodržení koeficientu zeleně, tak z hlediska dodržení výškové hladiny okolní zástavby, splněny byly. To by v daném případě znamenalo, že by soud k posouzení oprávněnosti zápočtu pohledávky žalovaného musel provádět složité a zdlouhavé dokazování formou znaleckého posudku, zatímco žalobou uplatněná pohledávka žalobkyně plynoucí ze smlouvy o dílo č. [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 9. 11. 2011 a dodatku k ní je jednoznačná a žalovanou nezpochybňovaná. Soud prvního stupně tedy pohledávku žalované považoval co do základu za nejistou a tudíž podle § 1987 odst. 2 o. z. za nezapočitatelnou.

5. Žalobě v celém rozsahu vyhověl, to včetně žádaného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. a plně úspěšné žalobkyni přiznal částkou 74 319,61 Kč plnou náhradu nákladů řízení vzniklých jí zaplacením soudního poplatku ve výši 8 172 Kč a za její zastoupení advokátem, jak tyto náklady v odůvodnění svého rozsudku specifikoval.

6. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná podáním ze dne 1. 7. 2021, které na výzvu soudu prvního stupně odůvodnila podáním ze dne 23. 7. 2021. S odkazem na odvolací důvody uvedené v ustanoveních § 205 odst. 2 písm. d/, e/ a g/ o.s.ř. vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že jí započítávaná pohledávka proti pohledávce žalobkyně ve výši 190 575 Kč dle faktury žalované [číslo] je nejistá, když důvod, z jakého by měla být nejistá, však v podstatě neuvedl. Opřel se jen o tvrzení, že prokázání toho, že tato není nejistá, by vyžadovalo rozsáhlejší nebo složitější dokazování. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 684/2020, z něhož soud prvního stupně vyšel, uvádí, že za nejistou pohledávku nelze považovat pohledávku jen proto, že ji druhá strana neuznává nebo že je sporná její právní kvalifikace. V souzené věci jde o pohledávku, jejíž právní kvalifikace není sporná, neboť nárok na její úhradu vyplývá přímo z čl. II. odst. 1 smlouvy o dílo [číslo] z 30. 9. 2014, kdy žalobkyně měla dokumentaci zpracovat tak, že na jejím základě bude moci být vydáno územní rozhodnutí. To se nestalo a to pouze díky tomu, že žalobkyně dle žalované prokazatelně přehlédla nebo nevzala v úvahu závažnou překážku, která znemožnila vydání pravomocného územního rozhodnutí a v takovém případě byla povinnna vrátit přijaté úhrady či zálohy či (čl. VIII, odst. 5) smlouvy. Žalobkyně dokumentaci vypracovala tak, že přehlédla a nevzala v úvahu závažné překážky uvedené v územním plánu (koeficient zeleně), které znemožnily vydání pravomocného územního rozhodnutí. Toto pochybení v dokumentaci dodané žalobkyní je jednoznačně konstatováno v rozhodnutí [stát. instituce] č.j. [spisová značka], spis zn. výst [číslo] z 30.5. 2016 na straně 4, odstavce 5 a 6 a v rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] - [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] z [datum] na straně 3 a 4 (zde se výslovně uvádí, že zjištěný rozpor s územně plánovací dokumentaci znemožňuje vydání požadovaného územního rozhodnutí). V podrobnostech k tomu žalovaná odkázala na své dřívější argumenty obsažené zejména v podání ze dne [datum] se zdůrazněním, že nebýt pochybení žalobkyně, předmětné rozhodnutí by bylo vydáno. Označil-li tedy soud prvního stupně pohledávku žalované za nejistou, měl řádně její nejistotu zkoumat a ne jen onu nejistotu bez řádného skutkové odůvodnění konstatovat. To však neučinil a není ani zřejmé, zda proto, že ji skutkově považoval za nejistou nebo spíše z toho důvodu, že dle jeho názoru k prokázání jistoty či nejistoty by bylo třeba složitého a rozsáhlého dokazování, dokonce snad nařízení znaleckého posudku. K prokázání jistoty započítávané pohledávky dle žalované žádné složité nebo rozsáhlé dokazování není třeba, listinné důkazy (např. i faktura č. FV [číslo] s oním zúčtovacím razítkem, prokazující, že žalobkyně se zápočtem počítala) byly provedeny, stačilo vyslechnout navržené svědky, což snad není složité ani rozsáhlé dokazování. Dle žalované tedy postačuje, když soud posoudí, zda započítávaná pohledávka žalované vznikla dle smlouvy o dílo oprávněně či nikoli. Dle žaloané jde pouze o otázku právního posouzení, zda předmětná pohledávka vznikla či nikoli, tedy zda by případně žalovaná s její oprávněností u soudu uspěla čí nikoli. K tomu, aby si soud takovýto názor mohl vytvořit dle žalované žádné složité či rozsáhlé dokazování není třeba. Stejně jako není zřejmé, k čemu by měl směřovat soudem avizovaný znalecký posudek, resp., jak by měl vyřešit stěžejní otázku ve věci, tedy, zda pohledávka je po právní stránce nejistá či nikoli. To, k čemu by se vlastně měl vyjádřit znalecký posudek z odůvodnění napadeného rozsudku neplyne. V zájmu ekonomiky řízení dle žalované je, aby soud zkoumal oprávněnost započítávané pohledávky již v tomto řízení, aby se předešlo dalšímu soudnímu řízení, když je na místě dále úvaha, zda by se nároku na zaplacení pohledávky žalobkyně nebránila námitkou promlčení. Soudem prvního stupně miňané Písemné odborné vyjádření k přípravě a zabezpečení v projektové dokumentaci„ Polyfunkčního bytového domu II., [ulice] ulice“ nelze považovat za důkaz, neboť nebylo zpracováno soudním znalcem a nejde o znalecký posudek, přičemž ani vztah žalobkyně k jeho zpracovateli Ing. [příjmení], jemuž vypracování vyjádření zadala. Tato lůistina jako jediná jde zcela proti názorům a závěrům MÚ [obec] a [anonymizována dvě slova], jejichž izávěry však nemůže vyvrátit ani zpochybnit. Závěrem žalovaná vyjádřila, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je neurčité, nesrozumitelné, jeho obsah neodpovídá provedeným důkazům, je vágní a tudíž nepřezkoumatelné. Odvolacímu soudu navrhla jeho změnu zamítnutím žaloby a uložením povinnosti žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalované, případně jeho zrušení a vrcení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované pro jeho nedůvodnost navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zdůraznila, že již ve svém dopisu žalované ze dne 20. 3. 2017 nesouhlasila s jednostranným zápočtem neexistující pohledávky žalované, ze strany žalobkyně sporné, a tudíž nejisté, kterou započítat podle § 1987 o. z. nelze. K tomu poukázala na své podrobné argumenty v podání ze dne 19. 10. 2017, v němž rovněž vyjádřila, že v dopisu z 20. 3. 2017 namítla i neplatnost zápočtu jako takového.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací na základě včasného (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), přípustného (§ 201 o.s.ř., § 202 odst. 2 o.s.ř. – a contrario) a řádného (§ 205 odst. 1 o.s.ř.) odvolání žalované přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, postup soudu prvního stupně jeho vydání předcházející, zopakoval dokazování některými listinnými důkazy provedenými již v řízení před soudem prvního stupně (čtením podstatných údajů z faktury žalované [číslo] ze dne 1. 3. 2017 se splatností 15. 3. 2017, z prohlášení o jednostranném zápočtu dopisem žalované ze dne 1. 3. 2017 a z dopisu žalobkyně žalované ze dne 20. 3. 2017) a učinil ve věci následující zjištění a závěry.

9. Již v řízení před soudem prvního stupně byla z celkem žalované částky 204 280,98 Kč v zásadě nesporná pohledávka žalobkyně ve výši 190 575 Kč jako část sjednané ceny díla, která zůstala neuhrazena na fakturu žalobkyně č. FV [číslo] ze dne 16. 12. 2021. Žalovaná za řízení před soudem prvního stupně tuto pohledávku žalobkyně nerozporovala, žádné věcné výhrady proti ní neuváděla. Svůj nesouhlas s jejím zaplacením spojovala za řízení výlučně s tvrzením o jejím zániku započtením své vzájemné pohledávky vůči žalobkyni prohlášením o jednostranném zápočtu ze dne 1. 3. 2017. Konečně sám tento zápočet žalované je projevem nespornosti předmětné pohledávky žalobkyně, proti níž žalovaná započetla svoji tvrzenou vzájemnou pohledávku vůči žalobkyni právě ve výši 190 575 Kč. Žádné věcné výhrady proti této pohledávce žalobkyně co do jejího vzniku a výše žalovaná neuváděla ani v podaném odvolání a ani při jednání odvolacího soudu.

10. V rámci právního posouzení žalobou uplatněných nároků žalobkyně s příslušenstvím soud prvního stupně vlastní právní závěry odkazující na příslušná užitá právní ustanovení výslovně neučinil. Z jím citovaných ustanovení § 2586 odst. 1 o. z., § 2048 odst. 1 o. z. a § 1970 o. z. k tomu body 25., 26. a 31. odůvodnění rozsudku) lze usuzovat, že nároky posuzoval podle právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.). Odvolací soud však nemá pochybnosti o tom, že tyto nároky podle skutkových tvrzení žalobkyně a také skutkových zjištění soudu prvního stupně vycházející ze smlouvy o dílo ze dne 9. 11. 2011, tedy ze smlouvy uzavřené za účinnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v jeho tehdy platném znění (obch. zák.), a dodatku ze dne 15. 6. 2016 k ní, bylo třeba posuzovat podle právní úpravy obchodního zákoníku, v návaznosti na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. (v řízení nebylo v tomto směru nic tvrzeno ani prokazováno).

11. Odvolací soud tedy uzavřel, že z předmětného smluvního vztahu jako vztahu ze smlouvy o dílo podle § 536 odst. 1 obch. zák. vzniklo zhotoviteli vůči objednateli právo na zaplacení ceny díla (§ 536 odst. 1, § 546 odst. 1 věta první a § 548 odst. 1 obch. zák.) za činnosti jako části provedeného díla, k nimž se vázala faktura žalobkyně č. FV [číslo] ze dne 16. 12. 2016 znějící na částku 214 170 Kč, z níž zůstalo neuhrazeno žalovaných 190 575 Kč.

12. Problematika sporu mezi stranami tak byla soustředěna do obrany žalované postavené na tvrzení o zániku předmětné pohledávky žalobkyně ve výši 190 575 Kč započtením vzájemné pohledávky žalované prohlášením o jednostranném zápočtu ze dne 1. 3. 2017. Z tohoto prohlášení odvolací soud zjistil, že žalovaná jím oznamuje žalobkyni, že v souladu s § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ke dni 1. 3. 2017 provedla zápočet své pohledávky proti„ svému závazku“ vůči žalobkyni. Pohledávka žalované vůči žalobkyni je identifikována variabilním symbolem [číslo] odpovídajícím číslu faktury žalované a údaji„ vystaveno dne 1. 3. 2017, splatno dne 15. 3. 2017, částka celkem včetně DPH 190 575 Kč, k započtení 190 575 Kč“ Pohledávka žalobkyně vůči žalované je identifikována interním [číslo] variabilním symbolem FV [číslo] odpovídajícím předmětné faktuře žalobkyně a údaji„ vystaveno 16. 12. 2016, splatno 31. 1. 2017, částka 214 170 Kč včetně DPH, započteno 190 575 Kč a zůstatek 23 595 Kč“ V textu prohlášení je uvedeno, že se započítává část pohledávky [právnická osoba], s.r.o. vůči společnosti [právnická osoba], a to ve výši 190 575 Kč vč. DPH. Zbývající částku ve výši 23 590 Kč č. DPH uhradí společnost [právnická osoba] na účet [právnická osoba], s.r.o. do 6. 3. 2017 (tuto částku žalovaná uhradila dne 2. 3. 2017). V textu je uvedeno, že účinky tohoto zápočtu nastávají v okamžiku, kdy se staly obě pohledávky způsobilými.

13. V zápočtu označená faktura žalované [číslo] ze dne 1. 3. 2017 s datem splatnosti 15. 3. 2017 určená žalobkyni zní na zaplacení částky celkem 190 575 Kč (včetně DPH). V textu této faktury se uvádí, že na základě ustanovení čl. VIII. odst. 5 smlouvy o dílo [číslo] ze dne 30. 9. 2014 žalovaná fakturuje žalobkyni doposud provedené úhrady v souvislosti s touto smlouvou s označením faktur žalobkyně č. FV [číslo] na částku 54 450 Kč včetně DPH, FV [číslo] na částku celkem 54 450 Kč včetně DPH a FV [číslo] na částku celkem 81 675 Kč. Pod těmito údaji se uvádí, že faktura je vydána z důvodu, že žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby„ Polyfunkční bytový dům II., [ulice] ulice, byla stavebním úřadem [územní celek] dne 30. 5. 2016 zamítnuta (zamítnutí žádosti bylo potvrzeno rozhodnutím [anonymizována tři slova] ze dne 12. 9. 2016), a to z důvodu nesouladu projektu s Podmínkami prostorového uspořádání stanovenými pro plochu označenou SM – [příjmení] smíšené obytné městské, které vychází z platné Územně plánovací dokumentace [územní celek] účinné ode dne 5. 11. 2013.

14. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s jednostranným zápočtem žalované v dopisu ze dne 20. 3. 2017, jímž současně žalované vrátila její fakturu [číslo] ze dne 1. 3. 2017 s tím, že byla vystavena neoprávněně. Vyjádřila nesouhlas s tvrzeními obsaženými ve sdělení k jednostrannému zápočtu. Uvedla, že své povinnosti ze smlouvy o dílo [číslo] ze dne 30. 9. 2014 řádně splnila. To, že byla žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby Polyfunkční bytový dům II, [právnická osoba] S. [právnická osoba]“ stavebním úřadem [územní celek] zamítnuta, nelze žalobkyni klást za vinu. Rozhodně nedošlo dle žalobkyně k porušení dané smlouvy o dílo z její strany. Zápočet není možno provést, neboť žalovanou tvrzená pohledávka neexistuje. Poznamenala, že pohledávka žalobkyně vůči žalované, které se měl zápočet týkat, je pohledávkou mezi stranami nespornou, což vyplývá jak z dopisu žalované z 1. 3. 2017 a vlastního zápočtu, tak i z dřívější komunikace, zatímco údajná pohledávka žalované fakturovaná fakturou [číslo] je pohledávkou dle názoru žalobkyně neexistující, rozhodně tedy ze strany žalobkyně spornou. Tudíž jde o tzv. nejistou pohledávku, kterou podle platného práva vůbec započíst nelze, a to bez ohledu na to, jaký je názor žalované na její opodstatněnost (k tomu odkázala na § 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

15. Rovněž datem 1. 3. 2017 je datováno sdělení žalované k provedenému jednostrannému zápočtu určené žalobkyni. Jím s odkazem na uváděné skutečnosti sdělila žalobkyni, že vystavila fakturu [číslo] na vrácení uhrazených plateb celkem 190 575 Kč (včetně DPH), kterou zasílá v příloze a dále že provedla jednostranné započtení závazku a pohledávek s konstatováním svého závazku vůči žalobkyni z neuhrazené faktury č. FV [číslo] ve výši 214 170 Kč a že prohlášení o provedeném jednostranném zápočtu zasílá také v příloze.

16. Žalovanou tvrzená vzájemná pohledávka vůči žalobkyni, která byla předmět jejího zápočtu ze dne 1. 3. 2017 je spojována se smlouvou o dílo uzavřenou mezi nimi pod [číslo] dne 30. 9. 2017, tedy za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná takto započetla svoji tvrzenou vzájemnou pohledávku podléhající režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku proti pohledávce žalobkyně podléhající režimu zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku. V té souvislosti odvolací soud zmiňuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 23/2020 s právní větou: Pro způsobilost pohledávek řídících se různými právními úpravami (jedna pohledávka se řídí právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013, druhá pohledávka právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014) k započtení je vždy rozhodná právní úprava, kterou se řídí každá z těchto pohledávek.

17. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

18. Předpoklady zániku pohledávek započtením podle právní úpravy obsažené v ustanovení § 1982 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o z.) jsou vzájemnost pohledávek, stejný druh plnění, způsobilost pohledávek k započtení (nejde o pohledávky, jejichž započtení je vyloučeno zákonem nebo dohodou účastníků) a právní jednání směřující k započtení (jednostranné či dvoustranné). Žalovaná spojovala svou obranu proti žalobě argumentem o zániku pohledávky žalobkyně ve výši 190 575 Kč zápočtem své vzájemné pohledávky výlučně se svým prohlášením o jednostranném zápočtu ze dne 1. 3. 2017. V tomto prohlášení žalovaná nezaměnitelným způsobem identifikovala obě pohledávky, jichž se zápočet týkal. [jméno] žalovaná v tomto podání ke své započítávané pohledávce (aktivní pohledávka) uvedla její splatnost dnem 15. 3. 2017 stanovenou v její faktuře [číslo] ze dne 1. 3. 2017. Takto sama žalovaná ve svých důsledcích dala najevo, že proti splatné pohledávce žalobkyně dle faktury č. FV [číslo] ze dne 16. 12. 2016 se splatností 30. 1. 2017 započítává svou v době zápočtu ještě nesplatnou pohledávku. Již jen fakt, že prohlášení o zápočtu a faktura [číslo] jíž žalovaná vyzvala žalobkyni k zaplacení fakturované částky 190 575 Kč, byly vystaveny ve stejný den (1. 3. 2017), společně byly odeslány a společně byly také žalované doručeny, může případně nasvědčovat tomu, že v době doručení prohlášení o jednostranném zápočtu žalobkyni tak ještě žalovanou započítávaná pohledávka splatná nebyla.

19. K této problematice odvolací soud zmiňuje, že použitelností své dosavadní judikatury řešící otázku započtení vzájemných pohledávek podle § 581 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, při aplikaci § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), jak to uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3418/2019), se zabýval Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 29. 8. 2018, č. j. 33 Cdo 1534/2018, a dospěl ke kladnému závěru. V rozsudku ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4967/2017, pak Nejvyšší soud uvedl, že zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o. z.). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem).

20. Výše uvedeným tak dle názoru odvolacího soudu byla otevřena i otázka„ splatnosti“ žalovanou započítané pohledávky prohlášením o jednostranném zápočtu ze dne 1. 3. 2017. Jednoznačné vyřešení této otázky, k níž se ani soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku nevyjádřil, by mohlo vyžadovat provedení dalších důkazů za účelem potřebných zjištění k posouzení této problematiky jako jednoho z předpokladů kompenzability žalovanou započítané pohledávky (aktivní pohledávky). I tato problematika tak ve svých důsledcích podílí na nejistotě započítané pohledávky.

21. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku, a také žalovaná ve svém odvolání, odkázaly na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2021 s těmito právními větami: I. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. II. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka "jistá a určitá", odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne). V jeho odůvodnění též uvedl, že za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněný pod číslem 23/2020 Sb. rozh. obč.). S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné. Účinnost právního jednání, která zpravidla nastává v okamžiku, kdy projev vůle dlužníka pasivní pohledávky dojde věřiteli (srov. § 570 a násl. o. z.), je přitom nutné odlišit od účinků tohoto právního jednání (k nimž dochází ex tunc, k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení - § 1982 odst. 2 in fine o. z.). Přesto, že je likvidita aktivní pohledávky hmotněprávním předpokladem jednostranného započtení, ochrana poskytovaná vykládaným ustanovením se prosadí zpravidla až v soudním řízení, v němž se věřitel pasivní pohledávky domáhá jejího splnění. Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Taktomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Uvedené závěry se obdobně prosadí i tehdy, provede-li dlužník pasivní pohledávky započtení mimo soudní řízení o žalobě na splnění pasivní pohledávky (ať už před jeho zahájením, či v jeho průběhu) a vznese-li v řízení námitku zániku žalobou uplatněné pohledávky v důsledku tohoto započtení. I v tomto případě jsou přitom pro posouzení, zda aktivní pohledávka vyhovuje požadavku § 1987 odst. 2 o. z., rozhodné okolnosti, které zde byly v okamžiku účinnosti právního jednání dlužníka (jednostranného započtení).

22. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně namítla vůči žalované nezpůsobilost vzájemné pohledávky žalované k započtení jako neexistentní, sporné a tudíž nejisté (§ 1987 o. z.) již v dopisu určeném žalované ze dne 20. 3. 2017 bezprostředně po doručení jejího zápočtu ze dne 1. 3. 2017. [jméno] žalobkyně na tento dopis nahlížela tak, jak to vyjádřila v podání soudu ze dne 19. 10. 2017, že namítla i neplatnost zápočtu [anonymizováno] takového. Z procesní opatrnosti neplatnost zápočtu v tomto podání znovu namítla. Na to poukazovala i při jednání odvolacího soudu s argumentem vznesené námitky relativní neplatnosti zápočtu žalované.

23. V daném případě vycházela žalovanou tvrzená vzájemná pohledávka z jiného právního vztahu účastníků, než pohledávka žalobkyně uplatněná v řízení, vázala se tedy k jiným skutkovým okolnostem. Žalovaná v době svého zápočtu kvalifikovala svou pohledávku jako škodu vzniklou jí ve výši 190 570 Kč spojenou s porušením smlouvy ze dne 30. 9. 2014 žalobkyní, což bylo dle jejího jedinou příčinou toho, že nebylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí. Dle žalované tedy byla dána odpovědnost žalobkyně za škodu. K tomu žalovaná poukázala na ustanovení článku VIII bodu 5. smlouvy, podle něhož zhotovitel nese plnou odpovědnost za případně vzniklou škodu v případě, pokud při projekční, či inženýské činnosti, vyplývající z předmětu této smlouvy prokazatelně přehlédne nebo nevezme v úvahu závažnou překážku, která znemožní vydání pravomcného územního rozhodnutí a v takovém případě je povinen vrátit přijaté úhrady či zálohy. Přes formulační nejednoznačnost tohoto ustanovení (zejména jde-li o případně vzniklou škodu), což je otázka jeho výkladů (případně i cestou výslechů při uzavírání smlouvy jednajícíh osob) toto ustanovení pro jeho aplikaci vyžaduje„ prokazatelné přehlédnutí nebo nevzetí v úvahu závažné překážky, která znemožní vydání pravomocného územního rozhodnutí“ ze strany zhotovitele, jinak tedy výlučně a právě jen ze strany zhotovitele. [stát. instituce] jako stavební úřad ve svém rozhodnutí č.j. [spisová značka], spis zn. výst [číslo] ze dne 30. 5. 2016 v průběhu územního řízení posuzoval předloženou žádost žalované o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby„ Polyfunkčního bytového domu II, [ulice] ulice“ z hledisek uvedených v § 90 stavebního zákona. V návaznosti na svá zjištění uvedl důvody, které jej vedly k zamítnutí žádosti. Rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [územní celek] [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] - [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] ze dne 12. 9. 2016 byla posuzována věcná správnost uvedeného žalovanou napadeného rozhodnutí stavebního úřadu, které bylo potvrzeno s konstatováním, že zjištěný rozpor s územně plánovací dokumentací zmemožňuje vydání požadovaného územního rozhodnutí (koeficient zeleně nesplňuje požadavky prostorového uspořádání stanovené územním plánem města Hustopeče). V tomto nalézacím řízení nemohou být účinně zpochybňovány závěry přijaté správními orgány v jejich zmíněných rozhodnutích, která cestou správního soudnictví přezkoumávána nebyla. Ani žalobkyní navrhovaný znalecký posudek by na závěry přijaté oběma správními úřady žádný vliv neměl. Logicky v žádném z těchto rozhodnutí nebyla jako samostatná posuzována problematika právního vztahu ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 30. 9. 2014. Jen z těchto rozhodnutí nelze bez dalšího„ prokazatelné přehlédnutí nebo nevzetí v úvahu závažné překážky, která znemožní vydání pravomocného územního rozhodnutí“ ze strany žalobkyně dovodit.

24. Kromě žalovanou navržených a předložených listinných důkazů k jejím tvrzením, které soud prvního stupně provedl při jednání dne 30. 9. 2020, žalovaná na výzvu soudu prvního stupně v podání ze dne 27. 10. 2020 ke svým doplňujícím tvrzením navrhla za důkaz e-mailovou komunikaci z ledna 2015, dále e-mail komunikaci svého jednatele [jméno] [příjmení] a Ing. [příjmení] (zástupce žalobkyně pro věci technické) z 3. 6. a 6. 6. 2016, e-mail Mgr. [jméno] [jméno] (jednajícího za žalovanou) z 2. 6. 2016 a výpověď svého jednatele [jméno] [příjmení] a svědka [příjmení] [jméno] [jméno].

25. Žalobkyně poté ke svým tvrzením a argumentacím proti obraně žalované v podání ze dne 30. 10. 2020 navrhla za důkaz písemné odborné vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 26. 10. 2020, které současně předložila, a výslech této osoby, dále výslech Ing. [jméno] [příjmení] a výslech Ing. [jméno] [příjmení] jednajících za žalobkyni, vyjádření [územní celek] z 18. 2. 2015 zn. [spisová značka] [číslo], vyjádření odboru regionálního rozvoje [stát. instituce] zn. reg. / [číslo] z 18. 2. 2015, předávací protokoly k projektové dokumentaci, jak jsou v podrobnostech uvedeny pod písm. g. bodu I. tohoto podání, znalecký posudek z oboru geodézie a kartografie a projektování a odvolání proti zmíněnému rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 30. 5. 2016. K navrhovanému znaleckému posudku uvedla, že ten by měl být vypracován ohledně toho, zda je možné vykládat příslušná ustanovení územního plánu [územní celek] platného k 30. 5. 2016 (problematika tzv. intenzitivy využití pozemku – koeficientu zeleně a prostorového uspořádání – podlažnosti) způsobem, který je uveden žalovanou v odvolání proti zmíněnému rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 30. 5. 2016 odmítnutí žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby„ Polyfunkčního bytového domu II, [ulice] ulice“, nebo jiným způsobem, který není shodný s tím, co je uvedeno v citovaném rozhodnutí [stát. instituce], a zda by toto vedlo k tomu, že předmětné žádosti o vydání územního rozhodnutí mělo být vyhověno. Dle názoru žalobkyně tu byla velká šance na úspěch takového návrhu. V té souvislosti žalobkyně zmínila, že žalovaná upustila od svého záměru na výstavbu stavby„ Polyfunkčního bytového domu II, [ulice] ulice“ a prodala své pozemky, na kterých měl tento dům stát.

26. Při jednání konaném dne 19. 5. 2021 soud prvního stupně vyhlásil usnesení o neprovedení důkazů účastnickou výpovědí p. [příjmení], výslechy svědků p. [příjmení], p. [příjmení], p. [příjmení] a p. [jméno], znaleckým posudkem a územním plánem [územní celek].

27. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že k posouzení oprávněnosti zápočtu pohledávky žalované, přesněji k existenci započítávané pohledávky žalované, by vyžadovalo další dokazování svým charakterem zřejmě složitější a rozsáhlejší. Šlo by především o výslechy osob navrhovaných oběma stranami, soud prvního stupně zmiňoval i znalecký posudek. Odvolací soud současně dodává, že nejistotu započítávané pohledávky lze spatřovat nejen v tom, zda započítávaná vzájemná pohledávka vznikla a z jakého důvodu, ale i v otázce její splatnosti či její výše (k tomu již výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, bod 32. a v tomto bodu označená rozhodnutí).

28. Soud prvního stupně správně uzavřel, že tvrzená vzájemná pohledávka žalované, která byla předmětem zápočtu žalované ze dne 1. 3. 2017, nebyla jako pohledávka nejistá způsobilá přivodit svým započtením zánik žalobou uplatněné pohledávky na zaplacení ceny díla v žalované výši 190 575 Kč. Již výše odvolací soud konstatoval, že žalobkyně relativní neplatnost zápočtu žalované namítla (k tomu dopis žalobkyně ze dne 20. 3. 2017 žalované a podání žalobkyně soudu ze dne 19. 10. 2017). Odvolací soud tak sdílí závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti uvedené obrany žalované proti žalované pohledávce na zaplacení ceny díla ve výši 190 575 Kč.

29. K argumentu žalované o možné námitce promlčení protistrany v případě samostatného uplatnění předmětné vzájemné pohledávky žalované u soudu by nic nebránilo žalované namítnout rozpor takové námitky s dobrými mravy. Konečně nic nebránilo žalované uplatnit svoji tvrzenou pohledávku vůči žalobkyni u soudu již poté, kdy se dozvěděla o odmítavém stanovisku žalobkyně k této pohledávce.

30. K nároku žalobkyně na zaplacení žalované smluvní pokuty 13 705,98 Kč soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku toliko konstatoval (závěr bodu 30. odůvodnění jeho rozsudku), že„ smluvní pokutu žalobkyně vyčíslila v částce 13 705,98 Kč (viz. žaloba) za prodlení s placením od splatnosti faktury FV [číslo] ze dne 16. 12. 2016 (splatnost do 16. 12. 2016) do dne odeslání předžalobní výzvy žalované (do 19. 6. 2017)“. Je skutečností, že vyhotovení faktury žalobkyně č. FV [číslo] ze dne 16. 12. 2016 znějící na částku 214 170 Kč, kterou předložily obě sporné strany, má uvedeno datum splatnosti dnem 16. 12. 2016. Je zjevné, že uvedením tohoto dne nebylo respektováno ujednání obsažené ve smlouvě o dílo ze dne 9. 11. 2011 v čl. IV. bodu 3 (platební podmínky), podle něhož je splatnost faktur 45 dnů. To ozřejmila i sama žalobkyně v rámci svých žalobních tvrzení s konstatováním splatnosti této faktury do 30. 1. 2017. K žalované smluvní pokutě ve výši 13 705,98 Kč vycházející z ujednání čl. VII. bodu 1. smlouvy o dílo pro případ prodlení s úhradou faktury ve výši 0,05 % z fakturované částky za každý den prodlení, žalobkyně uvedla, že k jejímu zaplacení za období od 31. 1. 2017 do 19. 6. 2017 byla žalovaná vyzvána výzvou ze dne 19. 6. 2017. Z této předžalobní výzvy advokáta žalobkyně je zřejmé vyčíslení smluvní pokuty částkou 3 319,54 Kč z dlužné částky 214 170 Kč od 31. 1. 2017 do 2. 3. 2017 a částkou 10 386,34 Kč z dlužné částky ve výši 190 575 Kč od 3. 3. 2017 do 19. 6. 2017, což činí celkem žalovaných 13 705,98 Kč.

31. Podle § 365 obch. zák. dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. Podle § 369 odst. 1 obch. zák ve znění do 30. 6. 2013 je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.) sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle § 544 odst. 2 obč. zák. smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

32. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně v tom, že za prodlení žalované s placením dosud neuhrazené ceny díla, k níž se vázala faktura žalobkyně č. FV [číslo] ze dne 16. 12. 2016 znějící na částku 214 170 Kč (která byla v souladu se smlouvou splatná do 30. 1. 2017) náleží žalobkyni jak žalované úroky z prodlení, tyto však podle § 369 odst. 1 obch. zák. ve výši podle § 517 odst. 2 obč. zák. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (k prodlení došlo za účinnosti tohoto nařízení) za dobu od 31. 1. 2017 do 2. 3. 2017 z částky 214 170 Kč a za dobu od 3. 3. 2017 do zaplacení z částky 190 575 Kč, jakož i smluvní pokuty v žalované výši 13 705,98 Kč, této však podle § 544 odst. 1 a 2 obč. zák., a to za období od 31. 1. 2017 do 2. 3. 2017 z dlužné částky 214 170 Kč ve výši 3 319,54 Kč a za období od 3. 3. 2017 do 19. 6. 2017 z dlužné částky 190 575 Kč ve výši 10 386,34 Kč.

33. Odvolací soud uzavřel, že důvodně podané žalobě soud prvního stupně správně napadeným rozsudkem zcela vyhověl a správně rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za splnění předpokladů uvedených v § 142a odst. 1 o.s.ř., o právu plně úspěšné žalobkyni na plnou náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované i o výši této náhrady. Pro nedůvodnost odvolání žalované odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

34. Odvolací soud přisoudil úspěšné žalobkyni vůči žalované jako neúspěšné odvolatelce podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. plnou náhradu nákladů odvolacího řízení vzniklých jí za její zastoupení advokátem částkou celkem 22 844,80 Kč. Z této odměna za 2 úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání ze dne 31. 8. 2021 a účast u jednání odvolacího soudu dne 15. 3. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. k/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif) činí po 9 140 Kč za každý z nich (§ 7 bod 6. advokátního tarifu) z tarifní hodnoty 204 280,98 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu) s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý z nich (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a zbývající částka 3 964,80 Kč je náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů (z 18 880 Kč), jejímž plátcem advokát žalobkyně je. Žalobkyni přisouzenou náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.) v zákonné třídenní lhůtě počítané od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř.).

Poučení