28 Co 165/2024 - 255

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 914 239,13 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 5. 2024, č. j. 22 C 355/2023-125 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a III. výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 29 899,10 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 914 239,13 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení ročně od 7. 11. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v té části, kde se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 15% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 914 239,13 Kč od 26. 8. 2023 do 6. 11. 2023 (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 157 735,65 Kč (výrok III.).

2. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalovaný, a to pouze do výroku I. a III., zamítavý výrok II. tak nabyl samostatně právní moci. V odvolání (ve znění doplnění předneseného u jednání před odvolacím soudem) žalovaný soudu prvního stupně vytýká, že nesprávně posoudil otázku zániku závazku, závazek mezi účastníky nezanikl předtím, než banka žalovanému peníze vyplatila, k zániku závazku mělo dojít až 31. 8. 2022, nikoliv, jak uzavřel soud prvního stupně, 17. 8. 2022. Protože soud prvního stupně nesprávně posoudil, kdy dluh zanikl, nesprávně rozhodl i o otázce bezdůvodného obohacení. Odvolatel dále uvedl, že jednoznačně určil, že chce dluh žalobkyni splatit předčasně, a to ke dni 31. 8. 2022, to byl skutečný obsah jeho vůle. K tomuto okamžiku vznikla žalobkyni povinnost plnění přijmout, před tímto okamžikem bylo přijetí plnění na jejím rozhodnutí, z jednání žalobkyně je zjevné, že banka neměla za to, že by peníze už po připsání na účet byly její, jinak by je ani nevracela zpět. Soud prvního stupně nesprávně pochopil konstrukci § 117 zákona o spotřebitelském úvěru, toto ustanovení je třeba chápat tak, že je výlučně na vůli dlužníka, aby určil, k jakému okamžiku dluh zanikne, a to tím, že dluh předčasně splatí. Pokud žalovaný v písemném odvolání namítal, že soud prvního stupně v rozporu s ustanovením § 135 o. s. ř. nerespektoval pravomocné rozsudky z trestního řízení proti žalovanému, ve kterém byl shledán vinným z přečinu podvodu, u jednání před odvolacím soudem sdělil, že na této námitce již netrvá s ohledem na následné zprošťující rozhodnutí trestního soudu (viz níže). Žalovaný odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a přizná žalovanému náhradu nákladů řízení.

3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila písemně, s odvoláním nesouhlasila, ztotožnila se s napadeným rozsudkem a navrhla jeho potvrzení. Žalobkyně odkázala na ustanovení § 1936 a 1937 o. z., dle kterých věřitel musí přijmout plnění, které mu nabídne třetí osoba, souhlasu dlužníka není třeba při plnění zástavního dlužníka, kterým byl v daném případě syn žalovaného. Pokud žalobkyně 17. 8. 2022 přijala platbu ve výši 914 239,13 Kč, pak okamžikem připsání této platby na meziúvěrový účet v této části zanikl dluh splacením. Syn žalovaného, který platbu provedl, měl ve smyslu zákonných ustanovení speciální postavení zástavního dlužníka, který má právní zájem na splnění dluhu i bez souhlasu dlužníka obligačního, zástavní dlužník může projevit vlastní vůli ohledně splacení dluhu, a tak se tomu stalo v daném případě. Zástavní dlužník [Jméno žalovaného] mladší (syn žalovaného), splnil dluh v částce 914 239,13 Kč dne 17. 8. 2022, v této části dluh zanikl zaplacením. Plnění, které poté dne 30. 8. 2022 žalobkyně poskytla žalovanému, tak bylo plnění bez právního důvodu, kterým se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil. Žalovaný se svojí argumentací snaží odvolací soud přesvědčit, že dluh žalovaného z úvěrové smlouvy nezanikl, a tedy trvá, logickým závěrem této argumentace tedy musí být skutečnost, že poskytnutím finančních prostředků ve výši 914 239,14 Kč dne 30. 8. 2022 žalobkyní žalovanému bylo novým čerpáním meziúvěru, který ale žalovaný nesplácí a nesplácel. Žalovaný tak nikterak nezpochybňuje, že by se finanční prostředky nedostaly do jeho dispozice, avšak napřímo říká, že je nehodlá žalobkyni vracet. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou, ve znění její změny, domáhala zaplacení 914 239,13 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na její úkor s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o stavebním spoření, na kterou navázala smlouva o poskytnutí úvěru a meziúvěru. V průběhu splácení meziúvěru žalovaný požádal o předčasné splacení za účelem vyvázání nemovitosti (bytové jednotky č. [Anonymizováno] v budově č.p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], a příslušného spoluvlastnického podílu, vše v obci a k. ú. [adresa], dále bytová jednotka) ze zástavního práva, jímž byl meziúvěr zajištěn. Žalobkyně žádost akceptovala a vyčíslila mimořádnou splátku ke splacení meziúvěru, mimořádnou splátku žalobkyně obdržela 17. 8. 2022 ve výši 914 239,13 Kč z účtu vedeného na jméno [Jméno žalovaného] mladší (syn žalovaného). Dne 25. 8. 2022 však žalovaný zaslal žalobkyni žádost o vrácení mimořádné splátky z důvodu změny osobní situace, žalobkyně proto žalovanému poukázala mimořádnou splátku v uvedené výši zpět na jeho účet. Mimořádnou splátkou však fakticky došlo ke splacení meziúvěru již k 17. 8. 2022 a zpětným poukázáním předmětné částky se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně.

6. Žalovaný se proti žalobě bránil zpočátku tím, že ve věci není aktivně legitimován, neboť dle dohody o vypořádání společného jmění manželů s bývalou manželkou připadla povinnost k úhradě předmětného úvěru právě jeho bývalé manželce. Dále u jednání před soudem prvního stupně (14. 3. 2024) odkázal na rozhodnutí soudu v jeho věci, ve které trestní soud došel k závěru, že úhradou splátky ze strany jeho syna dluh nezanikl, závazek z úvěru tak trval. Žaloba nemůže být proto důvodná, úhradou mimořádné splátky nemohl zaniknout závazek žalovaného, který se tak nemohl bezdůvodně obohatit.

7. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, provedl rozsáhlé dokazování listinnými důkazy, přesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané, jakož i to, o jaké důkazy svá skutková zjištění opřel. Jasně a srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, důkazy posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž postupoval v souladu s pravidly logického myšlení. Pečlivý rozsah dokazování byl plně dostačující pro učinění jednotlivých skutkových zjištění i celkového závěru o skutkovém stavu věci, s nímž se odvolací soud ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na přiléhavé odůvodnění soudu prvního stupně. Pro přehlednost odvolací soud shrnuje následující podstatné skutkové závěry: a) Dne 29. 9. 2011 uzavřela žalobkyně s žalovaným, jakožto dlužníkem, smlouvu o stavebním spoření, na jejímž základě byla 21. 2. 2012 uzavřena smlouva o meziúvěru mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným a jeho bývalou manželkou [jméno FO] jako dlužníky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření do výše 1 169 000 Kč, který byl vyčerpán 2. 3. 2012. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky (VOP), jejich čl. XIX odst. 8 stanoví, že splátka se považuje za splněnou připsáním na úvěrový účet. K zajištění meziúvěru byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k bytové jednotce (k bytové jednotce blíže odst. 5.). b) Vlastnické právo k bytové jednotce bylo převedeno v roce 2014 žalovaným a jeho bývalou manželkou na jejich syna [Jméno žalovaného] mladšího, tuto skutečnost vzala žalobkyně jako věřitel na vědomí, syn žalovaného se tak stal vlastníkem zástavy (bytové jednotky). c) Manželství žalovaného a [jméno FO] bylo pravomocně rozvedeno 2. 3. 2015. d) Dne 1. 6. 2016 byl soudem schválen smír uzavřený mezi žalovaným a [jméno FO] ve věci jejich nevypořádaného společného jmění tak, že dluh vůči žalobkyni z předmětné úvěrové smlouvy se přikazuje k úhradě [jméno FO]. e) Dne 2. 8. 2022 požádal žalovaný žalobkyni o možnost předčasného splacení meziúvěru s navrhovaným termínem k 31. 8. 2022, jako důvod žádosti uvedl vyvázání nemovitosti (bytové jednotky) ze zástavního práva. Žalobkyně žádost akceptovala dopisem ze dne 10. 8. 2022, ve kterém sdělila žalovanému informace k předčasnému splacení úvěru, dle kterých k vyrovnání meziúvěru mělo dojít zaplacením částky 918 915,60 Kč na účet č. [č. účtu] pod příslušným variabilním symbolem. Dne 17. 8. 2022 žalobkyně mimořádnou splátku obdržela na uvedený meziúvěrový účet ve výši 914 239,13 Kč, a to z účtu č. [č. účtu] vedeného na jméno [Jméno žalovaného] mladšího (syna žalovaného). f) Dne 25. 8. 2022 žalovaný písemně požádal žalobkyni o vrácení mimořádné splátky s odůvodněním, že provedl předčasné splacení meziúvěru, ovšem jeho osobní situace se změnila, a proto žádá o vrácení předčasně splacené částky a přeje si pokračovat ve smlouvě o meziúvěru. Žalobkyně žalovanému poukázala částku ve výši 914 239,13 Kč zpět na jím uvedený účet č. [č. účtu]. g) Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 10. 10. 2023, č. j. 3 T 41/2023-189, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2024, č. j. 8 To 356/2023, kterým bylo zamítnuto odvolání žalovaného proti prvostupňovému rozsudku, byl žalovaný pravomocně uznán vinným, že dne 25. 8. 2022 v úmyslu se neoprávněně obohatit, požádal jako majitel meziúvěrového účtu žalobkyni o vrácení mimořádné splátky meziúvěru ve výši 914 239,13 Kč, ačkoliv věděl, že tyto peněžní prostředky vložil na příslušný účet jeho syn z důvodu vyvázání nemovitosti ze zástavy zajišťující meziúvěr, což ale v žádosti nezmínil, přičemž žalobkyně tuto částku žalovanému vrátila. Byl uznal vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, dále mu byla uložena povinnost uhradit poškozenému [Jméno žalovaného] mladšímu částku 914 239,13 Kč k náhradě způsobené škody. h) Finanční arbitr se z podnětu bývalé manželky žalovaného v řízení vedeném pod č. j. FA/SR/SU/1334/2023–21 dne 14. 12. 2023 vyjádřil k předmětné věci tak, že ačkoliv byla předmětná úvěrová smlouva uzavřena ještě za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, dopadají na ni pravidla (pokud jde o předčasné splacení) zakotvená v pozdějším zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předčasné splacení meziúvěru se tedy použije nová právní úprava § 117 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého má dlužník právo splatit svůj dluh z úvěrové smlouvy kdykoliv předčasně, aniž by k tomu potřeboval souhlas věřitele. Účastníci sporu si neujednali výslovně, že k zániku dluhu dojde až 31. 8. 2022, podle Všeobecných obchodních podmínek platí, že splátka se považuje za splněnou připsáním na úvěrový účet, pokud žalobkyně obdržela mimořádnou splátku meziúvěru 17. 8. 2022, považuje se za splněnou tímto okamžikem a rovněž k tomuto datu došlo k předčasnému splacení meziúvěru co do částky 914 239,13 Kč. Pokud tedy žalobkyně tuto částku zaslala dne 31. 8. 2022 žalovanému, učinila tak bez právního důvodu a žalovaný se na její úkor bezdůvodně obohatil. i) Dohodou o narovnání ze dne 12. 3. 2024 uzavřenou mezi žalobkyní na straně jedné a synem žalovaného ([Jméno žalovaného] mladším) a bývalou manželkou žalovaného ([jméno FO]) na straně druhé, si strany dohody ujednaly vyvázání [jméno FO] z předmětné smlouvy o úvěru (od smlouvy o úvěru žalobkyně odstoupila 15. 2. 2023), vrácení plateb uhrazených [jméno FO] žalobkyni z titulu předmětné smlouvy po 1. 9. 2022, dále na zpětvzetí podaných žalob o nařízení soudního prodeje zástavy (bytové jednotky) a o určení zániku zástavního práva k nemovitým věcem, a dále na tom, že žalobkyně se vzdává zástavního práva k bytové jednotce.

8. Odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování rozhodnutími ze související trestní věci, která byla vydána v mezidobí od vyhlášení napadeného rozsudku.: a) Usnesením ze dne 21. 8. 2024, č. j. 4 Tdo 668/2024-268, Nejvyšší soud zrušil shora citované usnesení Krajského soudu v Brně i shora citovaný rozsudek Okresního soudu v [adresa] (viz odst. 7, písm. g/) a přikázal Okresnímu soudu v [adresa], aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí konstatuje, že soud prvního stupně a soud odvolací se nedostatečně zabývaly otázkou zániku závazku z předmětné smlouvy o úvěru, přičemž vyřešení této otázky mělo pak rozhodující vliv na to, zda mohli být [Jméno žalovaného] mladší a [jméno FO] vůbec jednáním obviněného (žalovaného) poškozeni. Dle dovolacího soudu z úvěrové dokumentace vyplynulo, že smlouva o úvěru byla uzavřena ve smyslu § 497a násl. obch. zák., byla uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, na smlouvu se však následně vztahovala i právní úprava podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně ustanovení § 167 a § 117 odst. 1, co do úpravy upravující možnost předčasného splacení spotřebitelského úvěru na bydlení. Pokud jde o okamžik předčasného splacení meziúvěru, strany smlouvy si nesjednaly, že by k zániku dluhu mělo dojít až 31. 8. 2022, bylo nutno vycházet z čl. [jméno FO], podle kterého se splátka považuje za splněnou připsáním na účet, tj. v dané věci dnem 17. 8. 2022, a tímto dnem došlo k předčasnému splacení meziúvěru. Pokud tedy banka (žalobkyně) obdržela od [Jméno žalovaného] mladšího (syna žalovaného) mimořádnou splátku již dne 17. 8. 2022, pak k tomuto datu došlo k předčasnému splacení meziúvěru. Jestliže následně banka předmětnou částku 914 239,13 Kč zaslala obviněnému (žalovanému), aniž by reflektovala skutečnost, že závazek z meziúvěru již zanikl splněním ve smyslu § 1908 o. z., učinila tak bez právního důvodu a obviněný se na její úkor bezdůvodně obohatil. [Jméno žalovaného] mladšímu tak nemohla vzniknout škoda, neboť k tomuto datu zaniklo i zástavní právo banky k bytové jednotce. b) Okresní soud v [adresa] následně rozsudkem ze dne 25. 3. 2025, č. j. 3 T 41/2023-345, vázán právním názorem dovolacího soudu zprostil obviněného [Jméno žalovaného] (žalovaného) viny, neboť označený skutek (ke skutku podrobněji viz odst. 7, písm. g/) není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 tr. řádu byl poškozený [Jméno žalovaného] mladší odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, rozsudek nabyl právní moci dne 25. 3. 2020. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal syn žalovaného [Jméno žalovaného] mladší odvolání, a to pouze v té části, kde byl ve smyslu § 229 odst. 3 tr. řádu odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních s odůvodněním, že se sice původně připojil s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení, avšak podáním ze 7. 1. 2024 vzal svůj uplatněný nárok na náhradu škody zpět v celém rozsahu. O jeho odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 5. 2025, č. j. 8 To 356/2023-355 tak, že jeho odvolání zamítl jako odvolání podané osobou neoprávněnou.

9. Soud prvního stupně v rovině právního posouzení věci, vycházeje z ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, § 164 a § 117 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dospěl k závěru, ve kterém se shodl se shora prezentovaným názorem finančního arbitra, že žalovaný měl jako spotřebitel právo předčasně meziúvěr splatit kdykoliv po dobu trvání spotřebitelského úvěru, z doložených listin nevyplynulo, že by se účastníci pevně dohodli na splacení k datu 31. 8. 2022, a že pokud částka předčasné splátky byla na příslušný účet složena již 17. 8. 2022 synem žalovaného, předčasná splátka byla zaplacena v souladu se smlouvou a VOP. Dne 17. 8. 2022 tak došlo k předčasnému splacení meziúvěru co do částky 914 239,13 Kč a k zániku meziúvěru v této výši, pokud následně žalobkyně vrátila dne 31. 8. 2022 žalovanému tuto částku, aniž by reflektovala nejen to, že to nebyl žalovaný, kdo jí částku zaslal, ale zejména skutečnost, že závazek z meziúvěru již zanikl splněním, učinila tak bez právního důvodu a žalovaný se na její úkor bezdůvodně obohatil, žalovaný je tak povinen z tohoto důvodu žalobkyni částku vrátit. Jako důvodný posoudil i nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení s odůvodněním, že nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, kdy počátek prodlení soud vázal na okamžik, kdy žalovaný obdržel žalobu v předmětné věci, tedy ke dni 3. 11. 2023, pokud žalovaný neplnil nejbližší pracovní den, tj. pondělí 6. 11. 2023, pak ode dne následujícího se dostal se splněním svého dluhu do prodlení.

10. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odkázal na úspěch žalobkyně a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně specifikoval zaplaceným soudním poplatkem ve výši 38 247 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem specifikované a vyčíslené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., konkrétně odměnu za osm úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) citované vyhlášky (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření k odporu proti platebnímu rozkazu, změna žaloby, trojí účast u soudního jednání), přičemž sazbu odměny za první čtyři úkony vyčíslil ve smyslu § 7 citované vyhlášky částkou 11 300 Kč, za další dva úkony po částečném zpětvzetí žaloby částkou 11 260 Kč a poslední dva úkony po změně žaloby částkou 11 980 Kč, ke každému úkonu přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, dále náhradu za promeškaný čas v souvislosti s jednáním u soudu, a to za dvanáct započatých půl hodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, a v souvislosti s trojí cestou k jednání soudu cestovné ve výši 3 470,12 Kč (třikrát cesta vozidlem RZ: [Anonymizováno] [adresa] a zpět o celkové délce 148 km, při ceně benzínu 38,20 Kč/l, průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a základní náhradě ve výši 5,60 Kč/km), dále připočetl 21 % DPH z odměn a náhrad advokáta ve výši 20 737,54 Kč, celkem tak přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 157 734,65 Kč.

11. Podle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 332 obch. zák., jestliže plnění závazku není vázáno na osobní vlastnosti dlužníka, je věřitel povinen přijmout plnění jeho závazku nabídnuté třetí osobou, jestliže s tím dlužník souhlasí. Souhlas dlužníka není zapotřebí, jestliže třetí osoba za závazek ručí nebo jeho splnění jiným způsobem zajišťuje a dlužník svůj závazek porušil (odst. 1). Nevyplývá-li z právního vztahu mezi dlužníkem a třetí osobou něco jiného, vstupuje třetí osoba s plněním dlužníkova závazku do práv věřitele, který je povinný jí vydat a na ni převést všechny své důkazní prostředky (odst. 2).

14. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

17. Podle § 117 odst. 1, věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je oprávněn spotřebitelský úvěr zcela nebo zčásti splatit kdykoliv po dobu trvání spotřebitelského úvěru.

18. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posuzoval daný závazkový vztah založený předmětnou smlouvou o meziúvěru podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, neboť smlouva byla uzavřena před 1. 1. 2014. Předmětná smlouva o meziúvěru byla tak uzavřena ve smyslu shora citovaného § 497a násl. obch. zák. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně (a ve shodě se shora citovaným názorem finančního arbitra a dále ve shodě s názorem dovolacího soudu ve výše citovaném usnesení v související trestní věci) má za to, že s odkazem na ustanovení § 117 ve spojení s § 167 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byla úprava předčasného splacení úvěru zakotvená touto právní úpravou použitelná i na předmětnou smlouvu o meziúvěru, která byla uzavřena přede dnem účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., který je účinný od 1. 12. 2016. Odvolací soud se rovněž shoduje s názorem soudu prvního stupně (i finančního arbitra a dovolacího soudu), že účastníci si neujednali v rámci komunikace před splacením mimořádné splátky, že by k předčasnému splacení úvěru mělo dojít až k datu 31. 8. 2022. Odvolací soud doplňuje, že v daném případě uhradil předčasnou splátku syn žalovaného, který byl zároveň zástavním dlužníkem, a pokud ke dni 17. 8. 2022 uhradil mimořádnou splátku vyčíslenou žalobkyní, pak v tomto rozsahu závazek žalovaného (i spoludlužnice) jako obligačního dlužníka uvedeným dnem zanikl. Z dokazování nepochybně vyplynulo, že žalovaný o mimořádnou splátku sám písemně žalobkyni požádal z důvodu vyvázání bytové jednotky (ve vlastnictví syna žalovaného) ze zástavy, žalobkyně žalovanému na základě jeho žádosti písemně poskytla pokyny k provedení předčasné splátky (výše mimořádné splátky, číslo účtu, na který má být uhrazena, včetně variabilního symbolu). Následně úhradu mimořádné splátky provedl jeho syn přesně dle pokynů žalobkyně (jenž zaslala pouze žalovanému), které nemohl získat od nikoho jiného, než od svého otce - žalovaného. Je tak nepochybné, že žalovaný jako dlužník se splněním závazku v rozsahu předmětné mimořádné splátky ze strany jeho syna jako zástavního dlužníka souhlasil. Souhlas spoludlužnice, bývalé manželky žalovaného a matky zástavního dlužníka, byl rovněž dán, jak vyplývá z listinného dokazování ve věci provedeného, kdy syn žalovaného se svou matkou vystupovali při právním jednání týkajícím se předčasné splátky a vyvázání bytové jednotky ze zástavy ve shodě. Na danou situaci tak dopadá shora citované ustanovení § 332 odst. 1 obch. zák., kdy banka byla povinna přijmout plnění předčasnou splátkou, kterou uhradil syn žalovaného, a dnem připsání na označený účet žalobkyně byl v rozsahu předčasné splátky meziúvěr splacen a závazek zanikl splněním. Pokud následně banka vyplatila žalovanému zpět částku v rozsahu 914 239,13 Kč z předčasné splátky, pak tak učinila bez právního důvodu, neboť závazek z úvěrové smlouvy v tomto rozsahu zanikl splněním a nebylo jakéhokoliv důvodu k vrácení této částky žalovanému, který ostatně předmětnou mimořádnou splátku ani neuhradil. Ke stejnému závěru došel i dovolací soud ve shora citovaném usnesení v související trestní věci. Nárok žalobkyně z bezdůvodného obohacení už bylo třeba posoudit dle shora citovaných zákonných ustanovení nového občanskému zákoníku, neboť k převodu žalované částky z mimořádné splátky žalobkyní žalovanému došlo již za účinnosti nové právní úpravy. Soud prvního stupně proto správně žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 914 239,13 Kč. Správně rovněž posoudil nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, kdy za výzvu k plnění považoval předmětnou žalobu, která žalovanému byla doručena dne 3. 11. 2023, následující pracovní den byl žalovaný povinen k úhradě bezdůvodného obohacení, pokud tak neučinil, následujícím dnem (7. 11. 2023) se dostal do prodlení. Zákonný úrok z prodlení z žalované částky tak byl přiznán v souladu s ustanovením § 1970 o. z. v odpovídající výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

19. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích jako věcně správný potvrdil s odkazem na ustanovení § 219 o. s. ř. Správné bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, soud prvního stupně sice nesprávně odkázal na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž správný by byl poukaz na ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně neměla plný úspěch, její procesní neúspěch byl však pouze v poměrně nepatrné části předmětu řízení (viz výrok II. napadeného rozsudku, který nabyl samostatně právní moci). Žalobkyně má tak právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, přičemž soud prvního stupně tyto náklady správně specifikoval a vyčíslil (viz odst. 10).

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla žalobkyně plně procesně úspěšná a má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které tvoří náklady na právní zastoupení vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby. Náklady na právní zastoupení tvoří odměna za dva úkony právní služby, za každý ve výši 11 980 Kč (počítáno z tarifní hodnoty dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 citované vyhlášky), a to za vyjádření k odvolání žalovaného z 11. 11. 2024 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 22. 7. 2025 (dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, jeden režijní paušál ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, dále daň z přidané hodnoty v celkové výši 5 189,10 Kč dle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobkyně představují částku 29 899,10 Kč.

Poučení