28 CO 178/2021 - 140

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň JUDr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 129 550 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. května 2021, č. j. 45 C 7/2018-103, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 11 704 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 129 550 Kč s 36,5% úrokem z prodlení ročně z částky 129 036,60 Kč od [datum] do zaplacení (I. výrok) a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 45 902 Kč k rukám jejího zástupce (II. výrok), to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu podal žalovaný odvolání. Namítl, že soud prvního stupně se v napadeném rozsudku nevypořádal se všemi námitkami a skutkovými tvrzeními žalovaného. Odůvodnění rozsudku nevyhovuje požadavkům stanoveným v § 157 odst. 2 o. s. ř. Soud v podstatě převzal názory žalobkyně, s celou řadou důkazů svědčících ve prospěch žalovaného se naprosto nezabýval a tyto nikterak nehodnotil. Závěry soudu se nezakládají na racionálním zjištění a napadené rozhodnutí se tak jeví nepřezkoumatelné. Žalovaný trval na tom, že nárok žalobkyně je promlčen. Nárok žalobkyně neuznal rovněž z důvodu, že mu jako ručiteli žalobkyně nesdělila stav tvrzené pohledávky a že žalobkyně nereagovala na nabídku žalovaného na odkup předmětu leasingu a vozidlo zpeněžila pod cenou, čímž došlo ke škodě, která se následně ve vztahu k žalovanému projevila v zůstatku mezi zápornou a kladnou položkou. V popsaném jednání žalobkyně spatřoval žalovaný i rozpor s dobrými mravy. Tvrdil rovněž, že se nelze domáhat zaplacení splátek leasingu po odstoupení od leasingové smlouvy. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne, případně aby tento rozsudek zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku řádně vypořádal se všemi námitkami žalovaného. K promlčení nároku nedošlo, neboť mezi účastníky hlavního závazkového vztahu došlo k dohodě na prodloužení promlčecí lhůty na 10 let. Nesouhlasila rovněž s tím, že by vozidlo prodáno pod cenou, neboť žalobkyně nechala zpracovat znalecký posudek a vozidlo prodala za vyšší cenu, než bylo v tomto posudku stanoveno. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne [datum], ve spojení s vyjádřeními ze dne [datum] a [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 129 550 Kč s 36,5% úrokem z prodlení ročně z částky 124 036,60 Kč od [datum] do zaplacení. V žalobě uvedla, že žalobkyně uzavřela se [právnická osoba] jako příjemcem leasingu dne [datum] leasingovou smlouvu, na jejímž základě poskytla předmět nájmu – osobní automobil. Žalovaný se smlouvou o ručení ze dne [datum] zavázal, že jako ručitel uhradí pohledávky z leasingové smlouvy, pokud tak neučiní příjemce leasingu. Smlouva byla dne [datum] v souladu s článkem VII. odst. 4 písm. a) obchodních podmínek finančního leasingu předčasně ukončena z důvodu neplacení, předmět leasingu byl příjemci leasingu odebrán a po jeho následném prodeji za cenu 340 000 Kč včetně DPH bylo dne [datum] vyhotoveno tzv. finanční vyrovnání z předčasně ukončené leasingové smlouvy, na jehož základě vznikl žalobkyni nárok na zaplacení žalované částky. Celkovou dlužnou částku ve výši 129 550 Kč tvoří součet -) současné hodnoty budoucích splátek ve výši 299 920,30 Kč dle čl. VII. odst. 10 obchodních podmínek finančního leasingu -) dlužných leasingových splátek ve výši 70 722,50 Kč, -) náhrady škody ve výši 9 385,50 Kč představující náklady na servisní práce na vozidle, doplnění kapaliny a jeho parkovné, -) smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč za porušení povinnosti hlavního dlužníka přistavit předmět leasingu, a to dle čl. X odst. 4 obchodních podmínek -) úroků z prodlení z opožděných splátek ve výši 5 513,40 Kč, od něhož byla odečtena prodejní cena vozidla ve výši 280 991,70 Kč (bez DPH). Uvedenou částku příjemce leasingu neuhradil ani přes písemnou výzvu žalobkyně ze dne [datum] a neučinil tak ani žalovaný jakožto ručitel, přestože k tomu byl doporučeným dopisem ze dne [datum] a předžalobní upomínkou ze dne [datum] písemně vyzván.

6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě vznesl námitku promlčení žalovaného nároku s tím, že počátek běhu a délka promlčecí lhůty se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem účinným do 31.12. 2013 (dále jen„ obč. zák“) a splatnost tvrzených položek nastala nejpozději k datu [datum], kdy bylo realizováno finanční vypořádání. Navíc, přinejmenším část nároku je nárokem na náhradu škody, u níž je promlčecí lhůta dvouletá, a u plnění ve splátkách počíná běžet promlčecí lhůta jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Žalovaný dále s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2155/2007, namítl, že přestože byla leasingová smlouva jednostranným právním úkonem vypovězena, je nutno tuto výpověď, danou v souladu se všeobecnými podmínkami, považovat za odstoupení od smlouvy. Pokud by vztah účastníků byl hodnocen jako obchodní závazkový vztah, běh promlčecí lhůty by se řídil ustanovením § 394 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“) ode dne, kdy žalobkyně od leasingové smlouvy odstoupila. Žalobkyně svůj nárok řádně procesně uplatnila až počátkem roku 2018, tedy po uplynutí zákonné promlčecí doby. V tomto směru je irelevantní, že žalobkyně tentýž nárok uplatnila žalobou podanou v rozhodčím řízení u rozhodce JUDr. Bc. [jméno] [příjmení], Ph.D., který sice nálezem ze dne [datum] č. j. [číslo], uplatněný nárok žalobkyně přiznal, nicméně tento nález byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. [jednací číslo], pravomocně zrušen. Žalovaný zdůraznil, že vztah mezi ním a žalobkyní je vztahem spotřebitelským, poukázal na to, že v celé věci figuroval jako ručitel a žalobkyně porušila svou povinnost, když nesdělila žalovanému stav tvrzené pohledávky, resp. i skutečnosti týkající se nehrazení leasingových splátek ze strany příjemce leasingu, a rovněž vytkl, že vozidlo bylo žalobkyní zpeněženo pod cenou. Na nabídku žalovaného, v níž deklaroval zájem o odkup předmětu leasingu za podstatně vyšší cenu, žalobkyně reagovala s odstupem času tak, že vozidlo již bylo prodáno jinému zájemci. Při vypořádání je nutné vždy posuzovat přiměřenost ceny, za níž byl předmět leasingu prodán a dle názoru žalovaného prodejem vozidla pod cenou žalobkyně poškodila žalovaného o částku téměř 100 000 Kč. Takový postup žalobkyně by měl být podroben přezkumu i z hlediska jeho souladu s dobrými mravy. Konečně žalovaný tvrdil, že se nelze domáhat zaplacení splátek leasingu po odstoupení od leasingové smlouvy.

7. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že žalobkyně a [právnická osoba] uzavřely leasingovou smlouvu jako smlouvu nepojmenovanou v souladu s § 269 odst. 2 obch. zák. a bylo otázkou smluvní volnosti, jak si smluvní strany vzájemná práva a povinnosti ve smlouvě, resp. ve všeobecných smluvních podmínkách v souladu s ustanovením § 273 odst. 1 obch. zák. upravily. Bylo prokázáno, že příjemce leasingu byl v prodlení s placením leasingových splátek, došlo tím k předčasnému ukončení smlouvy ze strany žalobkyně a žalobkyni vznikl dle čl. VII. odst. 10 obchodních podmínek nárok na finanční vyrovnání ve výši žalované částky, přičemž uvedený článek obsahuje přesný popis, jak bude výše nároku žalobkyně zjištěna. [ulice] dlužník ani přes výzvy žalobkyně žalobou uplatněnou částku 129 550 Kč neuhradil. Žalovaný se podpisem smlouvy o ručení stal podle § 303 obch. zák. ručitelem za závazky hlavního dlužníka z leasingové smlouvy včetně závazků plynoucích ze zániku vztahu touto smlouvou založeného a bylo tak jeho povinností tento závazek vůči žalobkyni zaplatit. Soud neshledal důvodnou námitku promlčení, neboť účastníci hlavního závazkového vztahu si v souladu s § 401 obch. zák. dohodli v článku X. odst. 2 obchodních podmínek prodloužení promlčecí doby ohledně práv žalobkyně z leasingové smlouvy i práv vzniklých v důsledku případného porušení leasingové smlouvy či jejího předčasného ukončení na 10 let ode dne, kdy začne běžet promlčecí doba poprvé, a pro počátek běhu promlčecí doby je podstatné odstoupení od leasingové smlouvy (v obchodních podmínkách označené jako„ výpověď“), ke kterému došlo nejdříve dne [datum]. Desetiletá promlčecí doba zajištěného závazku tedy stále běží, předmětné právo mohlo být vůči ručiteli v návaznosti na výzvu k plnění uplatněno nejdříve dne [datum]. Právo bylo v souladu s leasingovou smlouvou uplatněno dne [datum] v rozhodčím řízení a rozhodčí nález nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] nabyl právní moci rozsudek o zrušení tohoto rozhodčího nálezu a žaloba v této věci byla podána dne [datum]. Účinky podání žaloby k rozhodci tak dle § 16 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. zůstaly zachovány. K námitkám žalovaného soud zdůraznil, že není pravdou, že by žalobkyně nesdělila žalovanému stav pohledávky, neboť tak učinila výzvou k úhradě ze dne [datum], dále že by žalobkyně prodala vozidlo pod cenou, když ke dni [datum] činila cena vozidla částku 279 000 Kč a vozidlo bylo prodáno za 340 000 Kč, když soud o takto stanovené ceně neměl pochybnosti, a pokud jde o tvrzenou nabídku žalovaného k odkupu vozidla, tato byla datována až po prodeji vozidla, ke kterému došlo dle kupní smlouvy dne [datum]. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšné žalobkyni v tomto sporu přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 45 902 Kč, a to za soudní poplatek ve výši 6 478 Kč, paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 900 Kč za 3 úkony po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) této vyhlášky (žaloba, výzva k plnění a vyjádření ze dne [datum]) a dále náklady vzniklé zastoupením advokátem, tj. odměna za 4 úkony právní služby po 6 300 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, účast na jednáních soudu dne [datum], [datum] a [datum]), 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle této vyhlášky, cestovné v celkové výši 5 438 Kč (cestovné k jednání dne [datum] a zpět vlakem ve výši 748 Kč a náhrada cestovného za 410 km jízdy z [obec] do [obec] zpět osobním automobilem [registrační značka], při spotřebě nafty pro kombinovaný provoz 4,8 l [číslo] km, a to na jednání dne [datum] při ceně nafty 33,60 Kč a sazbě náhrady 4,10 Kč/km podle zákona č. 119/1990 Sb. a vyhlášky č. 333/2018 Sb. a na jednání dne [datum] při ceně nafty 31,80 Kč a sazbě náhrady 4,20 Kč/km podle zákona č. 119/1990 Sb. a vyhlášky č. 358/2019 Sb.) a 21% náhrada DPH ve výši 6 686 Kč, stanovená z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů a cestovného.

8. Odvolací soud podle ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: leasingové smlouvy [číslo] ze dne [datum], smlouvy o ručení ze dne [datum], obchodních podmínek finančního leasingu, faktury [číslo] ze dne [datum] a znaleckého posudku [číslo] o stanovení ceny motorového vozidla ze dne [datum]. Ohledně ostatních důkazů provedených před soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil s jeho skutkovými zjištěními.

9. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 269 odst. 2 věta prvá obch. zák., účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy 11. Podle § 303 obch. zák., kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, stává se dlužníkovým věřitelem.

12. Podle § 306 odst. 1 obch. zák., věřitel je oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní.

13. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že s ohledem na přechodná ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění, se poměry účastníků řídí dosavadními právními předpisy. Mezi žalobkyní a [právnická osoba], obě v postavení podnikatelů při jejich podnikatelské činnosti (§ 261 odst. 1 obch. zák.), byla uzavřena leasingová smlouva, která byla zajištěna ručitelským prohlášením žalovaného podle § 303 obch. zák. Soud prvního stupně správně konstatoval, že závazek mezi žalobkyní a žalovaným není spotřebitelským závazkem ve smyslu ustanovení § 52 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť hlavní vztah mezi žalobkyní a příjemcem leasingu je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a akcesorický zajišťovací vztah ručení za závazky hlavního dlužníka z leasingové smlouvy, jenž na sebe žalovaný vzal, sleduje osud tohoto hlavního vztahu (§ 261 odst. 4 obch. zák.). Uvedené závěry ostatně potvrzuje i ujednání v článku III. leasingové smlouvy, podle něhož se tato smlouva řídí obchodním zákoníkem. Leasingová smlouva byla s ohledem na obsah ujednání vyplývajících z dané smlouvy leasingem finančním, jehož podstatou je, že pronajímatel zajistí financování předmětu leasingu tím, že ho opatří a předmět leasingu předá nájemci do užívání a příjemci leasingu zakládá právo na následné odkoupení předmětu leasingu. Primární funkcí finančního leasingu je pořizovací funkce a jeho cílem je zpravidla konečný převod vlastnictví k předmětu leasingu. Soudní judikatura se ustálila na závěru, že leasingová smlouva je nepojmenovanou smlouvou ve smyslu § 269 odst. 2 obch. zák. Práva a povinnosti jejích účastníků se řídí především ustanoveními leasingové smlouvy; všechna práva a povinnosti stran je tudíž potřeba dohodnout ve smlouvě, příp. ve všeobecných obchodních podmínkách podle § 273 dost. 1 obch. zák., jež jsou nedílnou součástí smlouvy.

14. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním závěrem o vzniku nároku žalobkyně na finanční vyrovnání (jež bylo stanoveno v souladu s pravidly sjednanými v čl. VII. odst. 10 obchodních podmínek), dále o právu žalobkyně odstoupit od smlouvy podle článku VII. odst. 4 písm. a) obchodních podmínek (přestože citovaný článek označuje takový úkon žalobkyně jako„ výpověď“ a o povinnosti žalovaného jako ručitele zaplatit žalobkyni závazek leasingového příjemce, jakož i s přiléhavými odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011).

15. Ve vztahu k námitkám žalovaného, které uplatnil ve svém odvolání, nutno konstatovat, že totožné skutečnosti byly ze strany žalovaného uplatněny v rámci jeho obrany proti žalobě v řízení před soudem prvního stupně. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí pak vyplývá, že soud prvního stupně se se všemi námitkami žalovaného logicky a komplexně vypořádal způsobem, se kterým se ztotožňuje i soud odvolací.

16. Jde-li o námitku promlčení žalovaného nároku, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně a příjemce leasingu jako účastníci hlavního závazkového vztahu si v souladu s § 401 obch. zák. dohodli v článku X. odst. 2 obchodních podmínek prodloužení promlčecí doby ohledně práv žalobkyně z leasingové smlouvy i práv vzniklých v důsledku případného porušení leasingové smlouvy či jejího předčasného ukončení na deset let ode dne, kdy začne běžet promlčecí doba poprvé. Soud prvního stupně se pečlivě zabýval otázkou počátku běhu promlčecí doby i účinky podání rozhodčí žaloby na běh této lhůty a správně uzavřel, že desetiletá promlčecí doba zajištěného závazku stále běží a právo žalobkyně tak promlčeno není. S ohledem na to, že hlavní závazkový vztah byl podřízen režimu obchodního zákoníku a rovněž s ohledem na shora zmíněnou skutečnost, že došlo ke smluvnímu prodloužení promlčecí doby, nelze dát žalovanému za pravdu, že počátek běhu a délka promlčecí lhůty se v dané věci bude řídit zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem ve znění účinném do 31. 12. 2013 a že některé z dílčích nároků žalobkyně včetně nároků na zaplacení jednotlivých leasingových splátek jsou promlčeny. Podle § 310 obch. zák. se právo věřitele vůči ručiteli nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.

17. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku také správně dovodil, že není pravdou, že by žalobkyně nesdělila žalovanému stav tvrzené pohledávky; učinila tak ve smyslu ustanovení § 305 obch. zák. výzvou k úhradě ze dne [datum], která byla dle doručenky žalovanému doručena do vlastních rukou dne [datum]. Nelze souhlasit ani s námitkou žalovaného, že vozidlo bylo prodáno tzv. pod cenou. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] o stanovení ceny motorového vozidla ze dne [datum], jehož obsah byl v rámci dokazování odvolacím soudem zopakován, vyplynulo, že obvyklá cena vozidla činila k uvedenému dni částku 279 000Kč. Dle faktury [číslo] ze dne [datum] bylo vozidlo prodáno bylo za cenu 340 000 Kč včetně DPH. Pokud žalovaný argumentoval tím, že měl zájem o odkup předmětu leasingu za podstatně vyšší cenu, soud prvního stupně správně poukázal na to, že tvrzená nabídka žalovaného ze dne [datum] by byla datována až po prodeji předmětného vozidla. V postupu žalobkyně, jakým provedla finanční vypořádání závazků z leasingové smlouvy, tedy nelze shledat rozpor s dobrými mravy, resp. se zásadami poctivého obchodního styku, jak soud prvního stupně uvedl v 8. odstavci odůvodnění svého rozhodnutí.

18. Namítal-li žalovaný, že se nelze domáhat zaplacení splátek leasingu po odstoupení od leasingové smlouvy, nutno odkázat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2155/2007, z jehož závěrů mimo jiné vyplývá, že strany mohou ve smyslu § 351 odst. 1 obch. zák. projevit v leasingové smlouvě vůli, aby v případě odstoupení od smlouvy právo na zaplacení leasingových splatných ode dne odstoupení od smlouvy trvalo i po ukončení smlouvy. Takové ujednání smluvních stran v dané věci vyplývá z článku VII. odst. 10 písm. b) obchodních podmínek. Lze odkázat i na závěry vyplývající z rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4356/2008,„ sjedná-li si leasingová společnost (pronajímatel) ve smlouvě s leasingovým nájemcem pro případ předčasného ukončení leasingové smlouvy z důvodů na straně nájemce právo na úhradu všech dlužných splátek, tedy i splátek splatných po odstoupení od smlouvy, není výkon tohoto práva v rozporu s poctivým obchodním stykem jen proto, že jde o splátky splatné po odstoupení od smlouvy (po odebrání vozidla leasingovému nájemci). Je-li právním důvodem pro plnění ve splátkách smlouva, vzniká věřiteli právo na plnění sjednaných splátek dnem vzniku (účinnosti) smlouvy, která toto právo na dílčí plnění zakládá (pokud jeho vznik neváže na další právní skutečnost - např. převzetí předmětu leasingu nájemcem), nikoli až dnem splatnosti jednotlivých splátek. Právním důvodem vzniku pohledávky, představující souhrn splátek splatných po dni účinnosti odstoupení od smlouvy, je ujednání stran smlouvy o majetkovém vyrovnání pro případ odstoupení od smlouvy, které není v rozporu s dispozitivním ustanovením § 351 obch. zák.“ 19. Konečně, nelze přisvědčit ani námitce žalovaného, že soud prvního stupně se nevypořádal všemi jeho námitkami a skutkovými tvrzeními, dále že odůvodnění rozsudku nevyhovuje požadavkům stanoveným v § 157 odst. 2 o. s. ř., že závěry soudu se nezakládají na racionálním zjištění a napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně vycházel ze skutkového stavu, který zcela správně z provedených důkazů zjistil a vyvodil z něj též správný a právu odpovídající závěr, z nímž se odvolací soud ztotožňuje. Odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je přesvědčivé, komplexní a logické, přičemž nechybí ani úvahy vztahující se k jednotlivým námitkám, které žalovaný vznesl v průběhu řízení před tímto soudem. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 989/08). Také nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 222/18 odkazuje k této otázce mimo jiné na rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1407/18, nebo též např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum] ve věci stížnosti [číslo] [jméno] de [příjmení] proti [stát], bod 61, a ze dne [datum] ve věci stížnosti [číslo] [příjmení] [jméno] proti [stát], bod 29)„ … to neznamená, že součástí odůvodnění musí být výslovné vypořádání se s každým tvrzením či námitkou účastníků řízení, nebo jakákoli dílčí úvaha soudu, kterou učinil v rámci svého rozhodování, ať už se týkala jeho procesního postupu, skutkových zjištění nebo právního posouzení. Jako celek však odůvodnění musí účastníkům řízení umožňovat seznatelnost těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti. Pro přesvědčivost soudního rozhodnutí je třeba, aby soudy reagovaly na substantivní argumenty a námitky stěžovatelů a vysvětlily, proč je nepřijaly.“ 20. Na základě všech výše uvedených skutečností odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno, je věcně správné, a jako takové bylo odvolacím soudem potvrzeno (§ 219 o. s. ř.) Odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil i věcně správný výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo opakováno shora, pro stručnost odkazuje.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, proto jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 11 704 Kč, a to odměna advokáta za jeden úkon právní služby po 6 300 Kč (účast na jednání odvolacího soudu) podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jeden režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, dále cestovné k jednání odvolacího soudu ve výši 3 073 Kč, na trase z [obec] do [obec] a zpět za celkem 420 km jízdy osobním automobilem [registrační značka], při spotřebě motorové nafty pro kombinovaný provoz podle norem Evropského společenství 4,8 litrů [číslo] km, její ceně ve výši 44,10 Kč a sazbě náhrady 5,20 Kč/km podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2 031,33 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

Poučení