28 CO 181/2021 - 510

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. dubna 2021, č. j. 6 C 111/2019-129, a proti doplňujícímu rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. června 2021, č. j. 6 C 111/2019-146, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem se ve výroku III. rozsudku mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu ve výši 3 674 000 Kč, ve zbývající části výroku III., ve výrocích I. a II. rozsudku a ve věcném zamítavém výroku doplněném výrokem I. doplňujícího rozsudku se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 15 477,69 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 15 477,69 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa], a k pozemku parc. [číslo] zapsaným pro obec a [katastrální uzemí] (výrok I.), uvedené nemovité věci přikázal do vlastnictví žalobkyně (výrok II.), uložil žalobkyni zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu ve výši 2 950 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Doplňujícím rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně, která se domáhala rozhodnutí, že přebírá práva a povinnosti z Hypotečního úvěru u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet], a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení spojených s vydáním doplňujícího rozsudku.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa], a pozemku parc. [číslo] zapsaných pro obec a [katastrální uzemí] (dále jen„ Nemovitosti“), každý s podílem o velikosti . Žalobkyně s žalovaným žili jako druh a družka, v průběhu soužití zakoupili do podílového spoluvlastnictví další nemovité věci, a to bytovou jednotku [číslo] na adrese [adresa], a dům [adresa] na pozemku parc. [číslo] na adrese [adresa]. Účastníci ukončili soužití a postupně došlo k vypořádání dvou ze tří společných nemovitých věcí, v [anonymizováno] [rok] žalobkyně darovala žalovanému svůj podíl na nemovitých věcech v [obec a číslo], žalovaný daroval synovi účastníků [jméno] [příjmení] svůj podíl na bytové jednotce [číslo] v [obec]. Dále soud prvního stupně zjistil, že [právnická osoba], jako úvěrující banka, žalobkyně jako klient a žalovaný jako původní klient se měli dohodnout na vyvázání žalovaného ze smlouvy o úvěru a převzetí dluhu žalobkyní; dohoda byla dne [datum] podepsána žalobkyní a bankou, žalovaný listinu nepodepsal. Pokud jde o cenu Nemovitostí, soud prvního stupně vyšel z posudku Ing. [jméno] [příjmení], kterým byla obvyklá cena Nemovitostí stanovena částkou 5 900 000 Kč. Oba účastníci v řízení prokázali svou solventnost.

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 1140 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je na místě spoluvlastnictví k Nemovitostem zrušit, neboť žádný z účastníků nechtěl ve spoluvlastnictví nadále setrvat a žalovaný netvrdil, že by se žalobkyně domáhala zrušení v nevhodnou dobu nebo k jeho újmě. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že rozdělení domu na dvě samostatné části není prakticky možné, jedná se o jednu bytovou jednotku s jednou kuchyní, jedním obytným prostorem a několika ložnicemi, rozloženou v několika podlažích. Proto zvažoval další způsob vypořádání, a to přikázání Nemovitostí jednomu ze spoluvlastníků. V tomto případě požadovali přikázání Nemovitostí do svého vlastnictví oba účastníci. Soud prvního stupně konstatoval, že oba mají shodnou velikost podílu, oba prokázali, že jsou schopni zajistit si finanční prostředky na výplatu přiměřené náhrady. Soud proto přihlédl k účelnému využití věci, k tomu, že žalovaný opustil společnou domácnost a nyní žije v jiné obci s přítelkyní a dcerou. V domě zůstala bydlet žalobkyně a společné děti účastníků, žalobkyni v domě často navštěvuje matka, která zde pravidelně tráví víkendy. Podle soudu prvního stupně je proto logickým uspořádáním přikázání Nemovitostí žalobkyni. Soud prvního stupně nezohlednil, že každý z účastníků vlastní další nemovité věci, případně je jejich spoluvlastníkem, neboť to podle soudu prvního stupně nemá pro rozhodnutí dle shora uvedených hledisek význam. Soud prvního stupně dále uvedl, že nepřihlédl k návrhu žalobkyně, aby rozhodl o převzetí práv a povinností z hypotečního úvěru u [právnická osoba] žalobkyní. Úvěr sloužil jednak ke splacení úvěru, který byl použit k zaplacení kupní ceny Nemovitostí, jednak k úhradě dalších dluhů. Soud prvního stupně uvedl, že je na účastnících, aby si případné vzájemné nároky vypořádali mezi sebou nebo v jiném soudním řízení, a upozornil, že nelze ze závazku vůči bance vyvázat bez účasti věřitele.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť dospěl k závěru, že úspěch a neúspěch účastníků byl v řízení zhruba stejný, protože oba souhlasili se zrušením spoluvlastnictví, žalobkyně uspěla, pokud jde o způsob jeho vypořádání, avšak neměla úspěch, pokud jde o výši vypořádacího podílu. Proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

5. Proti rozsudku i doplňujícímu rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud nezohlednil darovací smlouvu, na jejímž základě žalobkyně nabyla od žalovaného darem jednu ideální polovinu Nemovitostí. Z předmětné darovací smlouvy je patrné, že byla podepsána [datum] žalovaným, dne [datum] žalobkyní. Tato darovací smlouva podle žalobkyně dokládá úmysl obou účastníků převést ideální polovinu žalovaného na Nemovitostech na žalobkyni, a to bezplatně. Ač již uplynula lhůta k předložení smlouvy příslušnému katastrálnímu úřadu, žalobkyně zdůraznila zásadu pacta sunt servanda a měla za to, že žalovaný by měl dostát svému slibu. Soud by měl při svém rozhodování, a především při určení výše přiměřené náhrady, zohlednit úmysl žalovaného převést na žalobkyni bezplatně svůj podíl na Nemovitostech, což však soud prvního stupně při svém rozhodování neučinil. Podle žalobkyně měl soud prvního stupně přistoupit k přikázání Nemovitostí žalobkyni bez náhrady pro žalovaného. Žalobkyně zdůraznila, že bezplatné nabytí domu bylo součástí dohody, se kterou soud seznámila ona i vyslechnutí svědkové, která se v podstatné části již realizovala (převod bytu a chaty) a kterou žalovaný konzumoval. Pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni má být stanovena povinnost k zaplacení přiměřené náhrady, neměl by dle žalobkyně vycházet pouze z posudku Ing. [jméno] [příjmení], neboť žalobkyně předložila v řízení další dva znalecké posudky, a soud by tedy měl vyjít z průměru částek znaleckými posudky zjištěných. Soud prvního stupně však žalobkyní předložené posudky nijak nezohlednil. Žalobkyně nesouhlasila ani se zamítnutím návrhu na převzetí práv a povinností z hypotečního úvěru u [právnická osoba]; měla za to, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, jelikož oba účastníci shodně v řízení uvedli, že si předmětný hypoteční úvěr brali za tím účelem, aby z něj byla hrazena pořizovací cena za vypořádávané Nemovitosti. Proto měl soud prvního stupně rozhodnout tak, že žalobkyně převezme práva a povinnosti z hypotečního úvěru v aktuální výši 3 469 409 Kč. Z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. a doplňující rozsudek a rozhodl tak, že žalobkyně nebude povinna zaplatit žalovanému žádnou přiměřenou náhradu na vypořádání a že přebírá práva a povinnosti z hypotečního úvěru u [právnická osoba]

6. Proti rozsudku podal včasné odvolání rovněž žalovaný, který uvedl, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o nedělitelnosti Nemovitostí, i s rozhodnutím o zamítnutí návrhu žalobkyně na převzetí práv a povinností z hypotečního úvěru u [právnická osoba], jelikož úvěr sloužil jednak ke splacení úvěru, který byl použit k doplacení kupní ceny Nemovitostí, jednak k úhradě dalších dluhů. Žalovaný se však domnívá, že Nemovitosti měly být přikázány do jeho vlastnictví. Uvedl, že žalobkyně v řízení dostatečně neosvědčila svou solventnost pro zaplacení přiměřené náhrady. Předložila sice potvrzení o možnosti převzít úvěr žalovaného a dále kalkulaci bank k úvěrům, které by žalobkyně případně mohla čerpat. Tyto kalkulace však nepočítají s převzetím hypotečního úvěru, žalobkyně tak podle žalovaného nedisponuje dostatečnými finančními prostředky, aby jí Nemovitosti mohly být přikázány. Žalovaný dále uvedl, že hradil a hradí splátky na oba úvěry čerpané na Nemovitosti, hradí poplatky spojené s užíváním domu i daň z nemovitosti. V průběhu let dům na své náklady zrekonstruoval a svépomocí opravil. V řízení doložil nabídku hypotečního úvěru, ze které je zřejmé, že by mu [právnická osoba], poskytla úvěr do výše 4 900 000 Kč, a to při zohlednění skutečnosti, že je již zavázán úvěrem u [právnická osoba] Žalovaný se domnívá, že není rozhodné, kolik nemovitých věcí má každý z účastníků, za stěžejní považuje fakt, že sám vykonává zaměstnání v [obec], kde se Nemovitosti nacházejí. Žalovaný nakonec namítl, že soud prvního stupně při stanovení přiměřené náhrady vycházel ze znaleckého posudku Ing. [příjmení], který nebyl v době rozhodování soudu aktuální, proto by měl být pro další rozhodování zpracován posudek nový, neboť ceny se v mezidobí zvýšily. Uvedl, že je připraven vyšší náhradu žalobkyni vyplatit, pokud by Nemovitosti byly přikázány do jeho vlastnictví.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, odvolání žalovaného je důvodné zčásti.

8. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl správně zjištěn soudem prvního stupně po provedeném dokazování a dále zopakoval a doplnil dokazování podle § 213 odst. 2, odst. 4 o. s. ř.

9. Ze znaleckého posudku [číslo] [rok] odvolací soud zjistil, že obvyklá cena Nemovitostí činí 7 348 000 Kč. Znalec při svém výslechu uvedl, že ocenění Nemovitostí bylo provedeno porovnáním se šesti transakcemi uskutečněnými v dané lokalitě a pro ověření správnosti i orientačním srovnáním s cenami nabídkovými, přičemž vysvětlil, že ve smlouvách, které se týkají realizovaných obchodů, obvykle schází detailní popis nemovitých věcí, ten je naopak uveden v inzerátech; srovnání s nabídkovými cenami se dělá z toho důvodu, aby bylo postaveno najisto, že se cena pohybuje řádově ve správné hladině. Dále uvedl, že zpracovaný znalecký posudek nijak nenavazoval na posudek, který byl v řízení zpracován původně, nešlo o to, transformovat tehdy zjištěnou cenu do nové, bylo provedeno nové ocenění, na základě vlastního šetření a cena byla určena na základě vlastní metodiky. Připomněl, že v mezidobí od zpracování předchozího znaleckého posudku došlo k cenovému vývoji, ceny trvale rostou, poměrně prudce za poslední dva roky. K námitce žalobkyně, že se znalecký posudek nevypořádal s tím, že část úprav v domě byla provedena svépomocí, znalec uvedl, že místního šetření se zúčastnily obě strany, ale takovou informaci znalci neposkytly. Nemovitost nebyla k datu ocenění dokončená, bylo však zřejmé, že je užívána, funguje, užívání to nebrání. K námitce žalobkyně, že Nemovitosti byly srovnávány s objekty, které jsou samostatně stojícími domy, znalec uvedl, že v případě realizovaných prodejů se jednalo o objekty obdobné, stojící v uliční frontě, samostatně stojící byly pouze mezi vzorky nabídkových cen, což bylo pouze orientační hledisko a nesloužilo k ocenění. Dále k námitkám žalobkyně uvedl, že při zpracování posudku neměli k dispozici kolaudační rozhodnutí, zprávy o revizi elektřiny apod., ani se je nesnažili získat, vycházeli z informací z místního šetření a z obsahu spisu, přičemž namítané skutečnosti nebyly zjišťovány ani u porovnávaných nemovitostí. Znalec uvedl, že není možné kvantifikovat, jaký dopad na cenu by měla skutečnost, že část Nemovitosti není dosud zkolaudována, musel by najít stejnou nemovitost, stejného stáří, se stejnými nedostatky, což nelze, proto je nutné při porovnání nemovitostí vycházet z více vzorků, aby průměr eliminoval rozdíly mezi jednotlivými nemovitostmi.

10. Svědkyně [jméno] [příjmení] při svém výslechu uvedla, že s oběma účastníky měla dobré vztahy do roku 2018, s žalovaným nyní žádné vztahy nemá, s žalobkyní bydlí. Popsala, že v roce 2018 chodila pomáhat žalobkyni s úklidem a dětmi, v té době viděla dokument, podle kterého si žalovaný měl ponechat nemovité věci v [obec], žalobkyně byt a dům, bylo to oběma podepsáno. Jednáním o majetku nebyla jinak přítomna. Uvedla, že byt na adrese [adresa], který v roce 1987 žalobkyně dostala po babičce. Byt v [obec] je v současné době opět ve vlastnictví svědkyně, uvedla, že měli strach, že žalovaný žalobkyni nic nedá. Dále uvedla, že možná existuje darovací smlouva ohledně Nemovitostí, prohlásila však, že ji neviděla a že neví o tom, že by byla smlouva založena do soudního spisu.

11. Svědkyně [jméno] [příjmení] při svém výslechu uvedla, že je dcerou účastníků, s žalobkyní má dobrý vztah, žalovaný s ní přestal komunikovat. O předmětu řízení věděla, uvedla, že dříve, než se věc začala projednávat před soudem, se řešila i doma, a to i v její přítomnosti. Uvedla, že účastníci se dlouho hádali a řešili, co komu připadne. Jednalo se o byt [ulice], chatu v [obec] a dům. Byt měl připadnout dětem, přepsal se na bratra, protože svědkyně v té době nebyla dosud zletilá, a také se bála, že to žalovaný započte proti výživnému a bude to chtít zpět, jako to udělal u bratra. Majetek se podle ní řešil někdy v době, kdy jí bylo čtrnáct nebo patnáct let, debatám byla přítomná, domlouvalo se to v obývacím pokoji nebo v jídelně, která je s ním propojená, takže většinu věcí slyšela. Řešily se i další věci, řešilo se výživné s bratrem. Podle svědkyně měla být chata přepsána na žalovaného, byt na bratra, ale víc se nedořešilo a uvedla, že neví, proč to nedopadlo. Následně uvedla, že pokud jde o dům, bylo dohodnuto, že ten připadne žalobkyni, ta převezme hypotéku po žalovaném a žalovaný bude mít chatu. Těm debatám nebyl kromě ní a účastníků nikdo další přítomný. Podle svědkyně se žalobkyně a žalovaný bavili o řešení těchto věcí asi 3x nebo 4x, nejdřív se na něčem nemohli dohodnout, ale v čem byl problém, to si již nepamatovala. Dále uvedla, že pokud jde o jejího bratra a jeho roli při vyjednávání účastníků, na něj přešel ten byt, ještě před tím, když měl žalovaný pocit, že dává do domu víc než žalobkyně, to bratr všechno přepočítal a zjistil, že to vychází obdobně. Svědkyně rovněž uvedla, že neví přesně, jak se mělo realizovat vypořádání mezi rodiči, viděla nějaké dokumenty, ale nevěděla, kterých nemovitých věcí se týkaly. Uvedla, že má za to, že byla asi udělána i smlouva týkající se Nemovitostí, ale že jí není nic známo o jejím založení do soudního spisu. Hypotéku na dům platil žalovaný, nyní ji platí žalobkyně.

12. Svědek [jméno] [příjmení] při svém výslechu uvedl, že je synem účastníků, s žalobkyní má dobré vztahy, s žalovaným se jeho vztahy po rozchodu rodičů zhoršily, nyní jsou chladné. Uvedl, že v době, kdy se jeho rodiče rozcházeli, mu žalovaný daroval polovinu bytové jednotky v [obec]. Bylo to v době, kdy se snažili dohodnout, aby nemuseli k soudu, dělal jim jakéhosi mediátora, rozhodli se dát byt jemu, aby neměl nikdo z nich pocit, že někomu bylo ublíženo. Svědek slíbil, že až bude jeho sestra zletilá, polovinu z daru jí převede. Jednání o ostatním majetku nebyl přítomen, uvedl, že existovalo vícero variant, ale vždy to skončilo tím, že žalovaný z toho vycouval. Svědek věděl, že byla varianta, že by nemovité věci v [obec] byly převedeny na něho a jeho sestru. Také byla varianta, že by šlo o dar a byla by to výměna za [obec]. Polovinu bytu již nevlastní, je to převedeno na babičku, původní investice na byt byla její, to ví od ní. Jednalo se o nějaké částky za prodej její chaty, ze stavebního spoření, investovala do obydlí účastníků, aby mohli bydlet společně. Žalovaný požádal o vrácení daru svědkovi. Svědek si nepamatoval, jak probíhal podpis smlouvy. Vlastnické právo k bytu převedl nejprve na matku, ta spolu se svým podílem převedla byt na babičku.

13. Žalobkyně při svém výslechu uvedla, že s žalovaným jednali o rozchodu poprvé v létě 2018, na podzim se dohodli na tom, jak se vypořádají. Následně onemocněla [anonymizováno], byla v pracovní neschopnosti, teprve v [anonymizováno] [rok] byla schopna zajistit převzetí úvěru. Podle žalobkyně bylo logické, aby ten, kdo převezme Nemovitosti, převzal také úvěr. V tu dobu měli připravené darovací smlouvy, darovací smlouva na Nemovitosti se opozdila právě kvůli úvěru. Žalobkyně uvedla, že o převzetí úvěru požádala v březnu, ale nemohli jí ho poskytnout, neboť kvůli pracovní neschopnosti měla v předchozím období malý příjem, takže tu žádost opakovala v [anonymizováno] [rok], kdy už měla příjem dostatečný. Přes prázdniny to banka nevyřídila, žalobkyně se znovu dotazovala v září, ale v té době se již vztahy s žalovaným zhoršily a on uvedl, že toto řešení nechce a souhlas s darováním jí nedá. Smlouvy připravovali společně, žalovaný to hlídal a kontroloval, u ověřování podpisů byli většinou společně. Smlouvy u sebe míval žalovaný, vždy se o takové věci staral on. Prohlásila, že neví nic o smlouvě, která byla založena do spisu, pokud by ji měla k dispozici, podala by ji na katastr. Darovací smlouvu ohledně Nemovitostí podepisovali v době, kdy ještě nebyl převzat úvěr, s tím, že se potom vše vyřídí a následně se to dá na katastr. Proto si ji ponechal žalovaný, aby měl jistotu, že dojde k převedení úvěru. Žalobkyně uvedla, že úvěr splácí od podzimu 2020, energie v domě hradí od [anonymizováno] [rok] nebo ledna 2020. Pokud jde o zaplacení kupní ceny za nemovitosti v [obec], žalobkyně uvedla, že byla placena z peněz za prodej jejích nemovitostí. Všechen majetek v souvislosti s rozchodem řešili jako celek. Uvedla, že pokud by nebyly další smlouvy, nemovitosti v [obec] by na žalovaného nepřevedla. Dále konstatovala, že pokud jde o byt, dohodli se na tom, že bude převeden na děti, polovina žalovaného na syna, její polovina na dceru, až bude plnoletá.

14. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum] odvolací soud zjistil, že vlastníkem jednotky [číslo] vymezené v budově [adresa] v [obec], která stojí na pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí pro [územní celek], [katastrální uzemí], je žalobkyně.

15. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum] odvolací soud zjistil, že spoluvlastníky bytové jednotky [číslo] vymezené v budově [adresa], na pozemku parc. č. st. [číslo], zapsané pro obec a [katastrální uzemí], byla žalobkyně a [jméno] [příjmení], každý s podílem o velikosti .

16. Z kopie darovací smlouvy ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalovaný je v ní označen jako dárce a žalobkyně jako obdarovaná, dárce touto smlouvou převádí vlastnické právo k polovině pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], polovině pozemku parc. [číslo] vše zapsáno pro obec a [katastrální uzemí] Smlouva byla podepsána, podpisy účastníků byly ověřeny. Kopie darovací smlouvy byla ověřena [datum], podle doložky kopie souhlasila s předloženou listinou, z níž byla pořízena.

17. Ze žádosti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že bylo prověřováno podezření ze spáchání zločinu podvodu ve stádiu pokusu, ke kterému mělo dojít ze strany neznámého pachatele v souvislosti se zfalšováním darovací smlouvy ze dne [datum], na jejímž základě měl žalovaný darovat polovinu označených nemovitostí žalobkyni.

18. Z úředního záznamu [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalovaný podal vysvětlení, které se týkalo jednání v souvislosti s vyhotovením a předložením darovací smlouvy. Žalovaný uvedl, že podal trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z podvodného jednání v souvislosti s vyhotovením a předložením darovací smlouvy, týkající se darování poloviny nemovitých věcí v [obec] zapsaných na listu vlastnictví [číslo]. Konstatoval, že se žalobkyní se rozešel v roce [rok], v tomto období došlo i k vyřešení majetkových práv k movitému i nemovitému majetku, vyjma nemovitých věcí v [obec], v ulici [ulice]. Uvedl, že na žalobkyni převedl vlastnická práva ke garáži v [anonymizováno] v [obec], na syna [jméno] vlastnické právo k polovině bytu v ulici [ulice] v [obec], a na osobu žalovaného byla převedena polovina rekreačního objektu v [obec]; každá smlouva byla tzv. dvoulist a byla vyhotovena ve třech originálech, každá ze stran obdržela jedno vyhotovení, jedno bylo vloženo do katastru nemovitostí. Žalovaný uvedl, že v domě má jeden obytný prostor, uzamčený, má zde uloženy osobní věci, v domě nebydlí. Při odvozu trezoru a svých věcí zjistil, že se mu ztratily označené smlouvy.

19. Z úředního záznamu Policie České republiky, [stát. instituce] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že Policie České republiky při zkoumání darovací smlouvy z [datum], uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným k převodu podílu nemovitých věcí v [anonymizováno], darovací smlouvy z [datum], uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným k převodu podílu na garáži, darovací smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným k převodu podílu na bytu v [obec] a darovací smlouvy z [datum], uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným k převodu podílu na domě v [obec], uzavřela, že smlouva z [datum], jíž měl být převeden podíl na domě v [obec], byla vyhotovena podvodným způsobem, následně byla opatřena ověřovacími doložkami z jednoho originálu legálně uzavřené smlouvy ze dne [datum] (na převod garáže).

20. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalobkyně podala vysvětlení v souvislosti s podvodným jednáním při vyhotovení a předložení darovací smlouvy. Uvedla, že s žalovaným se rozešli na [anonymizováno] [rok], vztah byl neutěšený již od roku 2016. V [anonymizováno] [rok] řešili rozdělení majetku v souvislosti s rozchodem, šlo o uzavření čtyř darovacích smluv mezi ní, žalovaným a [jméno] [příjmení]. Rozdělení majetku se týkalo poloviny pozemku parc. č. st. [číslo] s garáží, poloviny pozemků parc. č. st. [číslo] se stavbou [adresa] v [obec], poloviny bytu na adrese [ulice a číslo] a rodinného domu [adresa] v ulici [ulice]. Vznik smlouvy ze dne [datum] týkající se darování domu ve [ulice] ulici odůvodnila tím, že kdyby tato smlouva nevznikla, nikdy by nepodepsala darovací smlouvu ohledně nemovitostí v [obec] Smlouvy si ponechal žalovaný, vše se mělo řešit až v návaznosti na převzetí úvěru, k čemuž nedošlo, neboť žalobkyně měla nízký příjem a nesplňovala úvěrové podmínky. Pokud jde o okolnosti vidimace smlouvy a jejího zaslání na soud, nebyly jí známy.

21. Ze zprávy Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že na základě dosud shromážděného spisového materiálu bylo možné uzavřít, že listina označená jako Darovací smlouva, zaslaná neznámým odesílatelem soudu prvního stupně, byla vyhotovena podvodným způsobem, bez vůle smluvních stran, byla opatřena ověřovacími doložkami z jednoho originálu řádně uzavřené darovací smlouvy, jejímž předmětem byl převod spoluvlastnického podílu ke garáži.

22. Z kopie z ověřovací knihy bylo zjištěno, že došlo k ověření podpisů na třech darovacích smlouvách dne [datum] a [datum], byly ověřeny podpisy žalobkyně a žalovaného na smlouvách.

23. Z vyjádření k žádosti ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že bylo provedeno šetření na poště [obec a číslo] a [obec a číslo] a bylo zjištěno, že dne [datum] a [datum] ověřoval podpis na listině Darovací smlouva žalovaný, dne [datum] ověřovala podpis na listině Darovací smlouva žalobkyně. Dále zde bylo uvedeno, že ověřující pracovník musí vyloučit důvody podle § 10 odst. 4 a § 13 písm. a) – h) zákona č. 21/2006 Sb., jinak legalizaci neprovede. Při legalizaci podpisů účastníků byla takové důvody vyloučeny.

24. Z vyjádření [anonymizována dvě slova], ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že dne [datum] byla provedena vidimace listiny, a to Darovací smlouvy, jednalo se o úplnou kopii předložené listiny. Upozornila, že Úřad za obsah vidimované listiny neodpovídá, při vidimaci dokumentu klient nepředkládá doklad totožnosti, nelze tedy zjistit, která osoba o vidimaci předložené listiny žádala.

25. Z usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel, bylo odloženo, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti, opravňující zahájit trestní stíhání.

26. Z nedatované Darovací smlouvy odvolací soud zjistil, že žalovaný jako dárce daroval [jméno] [příjmení] jako obdarovanému jednu polovinu jednotky [číslo] podpisy byly legalizovány [datum] (žalovaný) a dne [datum] ([jméno] [anonymizováno]).

27. Z Darovací smlouvy ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalobkyně jako dárce darovala žalovanému polovinu nemovitých věcí v [obec]; podpis žalobkyně byl legalizován [datum], podpis žalovaného dne [datum].

28. Ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] ze [datum], ve znění dodatku [číslo] odvolací soud zjistil, že [právnická osoba] (jako věřitel) a žalobkyně a žalovaný (jako dlužníci) uzavřeli smlouvu, jíž se banka zavázala poskytnout žalobkyni a žalovanému úvěr ve výši 4 200 000 Kč za účelem uhrazení peněžitých závazků žalovaného vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] za účelem úhrady kupní ceny nemovitých věcí v [katastrální uzemí], obci [obec] (části [územní celek]), a uhrazení peněžitých závazků žalovaného vyplývajících z refinancovaného úvěru, který byl poskytnut na úhradu kupní ceny pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí].

29. Z dodatku [číslo] ke shora uvedené smlouvě o úvěru ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalobkyně měla přijmout všechny dluhy a povinnosti původního klienta z úvěrového vztahu, tedy žalovaného. Dodatek [číslo] byl ze strany úvěrující banky a žalobkyně podepsán dne [datum], ze strany žalovaného zůstal nepodepsán, 30. Z přehledu splátek hypotečního úvěru [číslo] odvolací soud zjistil, že první splátku dne [datum] platila žalobkyně, další splátky až do [datum] platil žalovaný, počínaje dnem [datum] platí splátky úvěru žalobkyně. 31. [právnická osoba], ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že zůstatek úvěru č. [bankovní účet] činí 3 321 069,18 Kč na jistině, na úroku 6 623,40 Kč. Ze sdělení ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že zůstatek úvěru činí na jistině 3 170 927,40 Kč, na úroku 7 201,49 Kč.

32. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. [číslo] odvolací soud zjistil, že [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalobkyni úvěr v celkové výši 6 270 000 Kč, přičemž část ve výši 4 610 000 Kč má být použita pro bydlení a vypořádání úvěru na investice do nemovitostí a vypořádání podílu na nemovitosti, a po pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], a dále pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí].

33. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a manžely [příjmení] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalobkyně prodala pozemek parc. č. st. 129, jehož součástí je budova [adresa], a pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], za kupní cenu 1 720 000 Kč.

34. Z kupní smlouvy uzavřené mezi manžely [příjmení] (jako prodávajícími) a účastníky ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že byly koupeny pozemky v [katastrální uzemí], [územní celek] (část [územní celek]) za kupní cenu 1 995 000 Kč, každý z účastníků nabyl podíl o velikosti .

35. Z kupní smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (jako prodávajícími) a [jméno] [příjmení] jako kupující ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že touto smlouvou prodávající prodali budovou č. e. 223, postavenou na pozemku parc. č. st. 55, v obci a [katastrální uzemí], za kupní cenu 255 000 Kč.

36. Ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že [právnická osoba], se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 200 000 Kč za účelem koupě rodinného domu [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo], pozemku parc. č. st. [číslo] a pozemku parc. [číslo] na adrese [adresa].

37. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že [anonymizována tři slova] [právnická osoba], se zavázala poskytnout [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] jako dlužníkům a žalovanému jako spoludlužníku překlenovací úvěr ve výši 160 000 Kč za účelem odkupu bytu.

38. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že [anonymizována tři slova] [právnická osoba], se zavázala poskytnout žalobkyni jako dlužníkovi překlenovací úvěr ve výši 160 000 Kč za účelem odkupu bytu.

39. Z oznámení žalovaného ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalovaný informoval Bytové družstvo [ulice] o záměru uzavřít s žalobkyní dohodu o převodu členských práv a povinností v družstvu.

40. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet], vedeného na jméno žalobkyně, za období od [datum] do [datum] odvolací soud zjistil, že dne [datum] byla na účet připsána částka 762 523,46 Kč jako mimořádná splátka jistiny, z výpisu z téhož účtu z [datum] odvolací soud zjistil, že dne [datum] byla připsána mimořádná splátka jistiny ve výši 800 000 Kč.

41. Z přehledu pravidelných plateb ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně platí pravidelné platby elektřiny ve výši 2 500 Kč a zemního plynu výši 3 500 Kč. Z vyúčtování za elektřinu za období od [datum] do [datum] odvolací soud zjistil, že přeplatek na vyúčtování činil 4 040,13 Kč, z vyúčtování za plyn ze období od [datum] do [datum] odvolací soud zjistil, že přeplatek na vyúčtování činil 7 399,15 Kč.

42. Ze stanovení tržní ceny Nemovitostí ze dne [datum], jehož přílohou byl znalecký posudek Ing. [příjmení], odvolací soud zjistil, že společnost RE/MAX stanovila cenu Nemovitostí na základě uvedeného posudku a s ohledem na stav a opotřebení Nemovitostí a s přihlédnutím k lokalitě a prodejním cenám na 7 800 000 Kč.

43. Z usnesení [stát. instituce] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že bylo zastaveno řízení vedené proti žalovanému, který se měl dopustit přestupku proti občanskému soužití ve vztahu k žalobkyni, neboť spáchání skutku, o němž se řízení vede, mu nebylo prokázáno.

44. Z oznámení o přestupku ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalobkyně byla podezřelá z přestupku proti občanskému soužití, který měla spáchat tím, že ukončila smlouvu na dodávku elektřiny uzavřenou žalovaným a k odběrnému místu si sjednala smlouvu na své jméno.

45. Z e-mailové komunikace mezi účastníky a jejich zástupci z období od [datum] do [datum] odvolací soud zjistil, že žalobkyně žádala o návrh dohody o vypořádání spoluvlastnictví k Nemovitostem, zástupce žalovaného nakonec sdělil zástupci žalobkyně, že žalovaný je ochotný zrušit a vypořádat podílové spoluvlastnictví k Nemovitostem tak, že budou ve vlastnictví žalobkyně, která zároveň převezme hypoteční úvěr u [právnická osoba], žalovaného z něj vyváže a vyplatí mu vypořádací podíl.

46. Z protokolu o jednání ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 20 C 156/2019 ze dne 6. 2. 2020 odvolací soud zjistil, že byla projednána žaloba o zvýšení výživného pro zletilé dítě, [jméno] [příjmení], při jednání [jméno] [příjmení] uvedl, že od otce dostal polovinu bytu v ulici [ulice], slíbil, že polovinu svého podílu převede sestře, až nabyde zletilosti. Uvedl, že rodiče jednali o majetkovém vypořádání, jednalo se o tom, že žalovaný by si ponechal chatu, žalobkyně byt a dům.

47. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ve věci sp. zn. 23 Co 228/2020 (řízení o zvýšení výživného pro zletilé dítě) ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalovaný žije se svou partnerkou a nezletilou dcerou [jméno] ve společné domácnosti od [anonymizováno] [rok], kdy odešel ze společné domácnosti s žalobkyní.

48. Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví [číslo] odvolací soud zjistil, že ke dni [datum] byl žalovaný vlastníkem bytové jednotky [číslo] vymezené v budově [adresa], na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí].

49. Ze smlouvy o vkladu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalovaný a [jméno] [příjmení] jako svěřenský správce uzavřeli smlouvu o vkladu do [anonymizováno], soukromého svěřenského fondu, přičemž předmětem vkladu byly nemovité věci žalovaného v [katastrální uzemí] (rekreační objekt [obec]). Podle výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum] je vlastníkem nemovitých věcí v [katastrální uzemí] i bytové jednotky [číslo] v [katastrální uzemí] na základě smlouvy o vkladu 3N, soukromý svěřenský fond, svěřenským správcem je [jméno] [příjmení].

50. Z notářského zápisu sp. zn. NZ [číslo] [rok], [spisová značka], sepsaného dne [datum rozhodnutí] jménem JUDr. [jméno] [příjmení], notářky v [obec], jejím stálým zástupcem Mgr. [jméno] [příjmení], notářským kandidátem, odvolací soud zjistil, že zakladatel učinil právní jednání, jehož obsahem byl statut soukromého svěřenského fondu, dále prohlášení osob zúčastněných na Svěřenském fondu v souvislosti se zápisem do evidence svěřenských fondů.

51. Z žaloby na určení vlastnického práva k darované věci ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalovaný podal u soudu prvního stupně návrh, jímž se vůči žalobkyni, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] domáhá určení vlastnického práva k jedné ideální polovině jednotky [číslo] vymezené v budově [adresa], postavené na pozemku parc. č. st. [číslo], spoluvlastnickému podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemku, v obci a [katastrální uzemí]. Má za to, že [jméno] [příjmení] se s ním přestal stýkat, o styk nejeví zájem, což žalovaný (v roli žalobce) pociťuje jako nevděk, za projevení nevděku považuje i řízení ve věci zvýšení výživného za situace, kdy byl ochoten se o zvýšení výživného dohodnout mimosoudně. [jméno] [příjmení] podle něho zjevně porušil dobré mravy, jeho jednání je úmyslné a žalovaný (v roli žalobce) je nemůže prominout. Dále uvedl, že [jméno] [příjmení] účelově převedl jemu darovanou nemovitou věc na svou matku [jméno] [příjmení] a ta následně celou bytovou jednotku převedla na svou matku, [jméno] [příjmení]. Žalovaný proto od darovací smlouvy odstoupil a vyzval [jméno] [příjmení] k vrácení daru, což [jméno] [příjmení] odmítl.

52. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Jičíně žalobu na určení vlastnického práva k nemovitým věcem v [katastrální uzemí], řízení je vedeno pod sp. zn. 11 C 50/2022, řízení je v současné době přerušeno.

53. Z žaloby, která byla žalobkyní podána u Okresního soudu v Jičíně, odvolací soud zjistil, že žalobkyně se domáhá určení, že je vlastníkem podílu o velikosti na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] na pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], vše zapsáno pro [katastrální uzemí]. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že darovací smlouvou, kterou došlo k převodu jedné ideální poloviny označených nemovitých věcí na žalovaného, byla realizována část partnerského vypořádání v souvislosti s jejich rozchodem, toto právní jednání nestálo samo o sobě, ale bylo součástí ústně sjednané dohody o způsobu vypořádání jejich majetkových vztahů. Mezi účastníky však zůstaly nevypořádány nemovité věci v [obec] (dům), neboť žalovaný poté, co byla uzavřena darovací smlouva týkající se nemovitých věcí v [katastrální uzemí], nedokončil předpokládanou transakci. Podle žalobkyně jednal v rozporu s dobrými mravy. Je zřejmé, že vůle žalobkyně nesměřovala k tomu, zbavit se hodnotného majetku bez další náhrady ve prospěch bývalého partnera v situaci, kdy je zjevné, že se na jejich pořízení podílela shodně s ním, zatímco o nemovitých věcech v [obec] je třeba vést soudní řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, na jehož základě může být žalobkyně povinna žalovaného finančně vypořádat. Dále uvedla, že pokud nedošlo k naplnění jejich ujednání, lze označit jako uvedení v omyl ze strany žalovaného. Z uvedených důvodů považuje žalobkyně uzavřenou darovací smlouvu týkající se nemovitých věcí v [katastrální uzemí] za absolutně neplatnou.

54. Na základě provedeného dokazování odvolací soud dospěl k následujícímu zjištění o skutkovém stavu: Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky Nemovitostí, každý s podílem o velikosti . Nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem k zajištění hypotečního úvěru č. [bankovní účet] ze smlouvy o úvěru, kterou účastníci uzavřeli s [právnická osoba]; žalobkyni a žalovanému byl na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 4 200 000 Kč za účelem uhrazení peněžitých závazků žalovaného vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] jímž byla hrazena kupní cena nemovitých věcí v [katastrální uzemí], obci [obec] (části [územní celek]), a uhrazení peněžitých závazků žalovaného vyplývajících z refinancovaného úvěru, který byl poskytnut na úhradu kupní ceny Nemovitostí. Zůstatek na jistině činí 3 170 927,40 Kč, na úroku 7 201,49 Kč. Splátky úvěru platil do [datum] žalovaný, počínaje [datum] platí splátky úvěru žalobkyně. Účastníci uzavřeli darovací smlouvu ze dne [datum], jíž žalobkyně darovala žalovanému podíl o velikosti na nemovitých věcech v [katastrální uzemí] (rekreační objekt v [obec]), dále nedatovanou darovací smlouvu, jíž žalovaný daroval podíl o velikosti na bytové jednotce [číslo] synovi [jméno] [příjmení] a darovací smlouvu ze dne [datum], jíž žalovaný daroval žalobkyni podíl o velikosti na garáži na adrese [adresa]. Nemovité věci v [katastrální uzemí] žalovaný dne [datum] vložil do 3N, soukromého svěřenského fondu, stejně jako svou bytovou jednotku [číslo] v [katastrální uzemí]. V řízení byla předložena darovací smlouva, kterou žalovaný daruje žalobkyni podíl o velikosti na Nemovitostech, tato smlouva byla vyhotovena podvodným způsobem a byla opatřena ověřovacími doložkami z jednoho originálu řádně uzavřené darovací smlouvy, jejímž předmětem byl převod spoluvlastnického podílu ke garáži. Uzavření darovacích smluv odpovídalo dohodě účastníků o uspořádání jejich majetkových vztahů v souvislosti s jejich rozchodem, dohoda účastníků zahrnovala i to, že žalovaný daruje svůj spoluvlastnický podíl na Nemovitostech žalobkyni a ona se zaváže doplatit zůstatek hypotečního úvěru souvisejícího s Nemovitostmi. Nemovitosti užívá žalobkyně a společné děti účastníků, rovněž matka žalobkyně, žalovaný se z Nemovitostí odstěhoval a bydlí se svou novou partnerkou a potomkem. Žalobkyně se o nemovitosti stará, platí platby vztahující se k užívání Nemovitostí, od listopadu 2020 platí splátky úvěru, jímž byla mimo jiné hrazena i kupní cena Nemovitostí. Vztahy mezi účastníky jsou narušeny, oba účastníci vyvolali řízení o přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl ve vztahu k nim dopustit druhý z účastníků. Cena Nemovitostí byla zjištěna znaleckým posudkem [číslo] 2021, podle odvolacího soudu se znalec vypořádal s námitkami účastníků a závěry znaleckého posudku obhájil. Takto zjištěná cena odpovídá i v řízení předloženému posouzení nemovitosti ze strany realitní kanceláře RE/MAX. Žalovaný se žalobou domáhá vůči [jméno] [příjmení], žalobkyni a [jméno] [příjmení] určení vlastnického práva k podílu o velikosti na bytové jednotce [číslo] v [katastrální uzemí], žalobkyně se žalobou domáhá určení svého vlastnického práva k podílu o velikosti na nemovitých věcech v [katastrální uzemí] (rekreační objekt [obec]). Žalobkyně prokázala svou schopnost vyplatit žalovanému přiměřenou náhradu, neboť [právnická osoba], se zavázala poskytnout žalobkyni úvěr v celkové výši 6 270 000 Kč, část ve výši 4 610 000 Kč má být použita pro bydlení, vypořádání úvěru na investice do Nemovitostí a vypořádání podílu na Nemovitosti.

55. Ze zbývajících provedených důkazů odvolací soud neučinil skutkové závěry, neboť jak bude uvedeno dále, s ohledem na skutečnost, že oba účastníci se nyní cestou žalob na určení vlastnického práva domáhají navrácení stavu před uzavřením darovacích smluv, ztratily pro rozhodnutí ve věci samé význam a odvolací soud z nich nevycházel.

56. Soud prvního stupně správně konstatoval, že žalobkyně nemůže být v souladu s § 1140 o. z. nucena setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovaným, má tedy právo dožadovat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k Nemovitostem. Vypořádání musí proběhnout jedním ze způsobů podle § [číslo], § 1145 a § 1147 o. z.

57. Podle § 1148 odst. 1 o. z. si při zrušení spoluvlastnictví spoluvlastníc vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Podle odst. 2 téhož ustanovení každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví.

58. Mezi účastníky nebyl spor o tom, že spoluvlastnictví k Nemovitostem má být zrušeno. [příjmení] mezi nimi byl až do posledního jednání před odvolacím soudem způsob vypořádání, neboť oba tvrdili, že mají zájem o přikázání Nemovitostí do jejich vlastnictví a že jsou schopni druhému z účastníků vyplatit přiměřenou náhradu za vypořádání. Žalovaný následně uvedl, že již o přikázání Nemovitostí nemá zájem a souhlasí s tím, aby Nemovitosti byly přikázány žalobkyni. Odvolací soud toto jeho stanovisko při svém rozhodování zohlednil, dále vzal v úvahu, že žalobkyně má i nadále zájem o přikázání Nemovitostí do svého vlastnictví, že v Nemovitostech žije s dětmi účastníků, o Nemovitosti dlouhodobě pečuje, udržuje je, platí splátky dle úvěrové smlouvy, kterou účastníci uzavřeli v souvislosti s pořízením Nemovitostí. Zároveň žalobkyně prokázala, že disponuje prostředky potřebnými pro vyplacení přiměřené náhrady žalovanému. 59. [příjmení] mezi účastníky panoval ohledně toho, zda bude žalobkyni stanovena povinnost zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu za vypořádání, a pokud ano, v jaké výši.

60. Za odnětí vlastnického práva ke spoluvlastnického podílu náleží spoluvlastníkovi náhrada, kterou zákonná úprava vymezuje jako přiměřenou, aniž by stanovila kritéria a hlediska pro určení její přiměřenosti. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu výše náhrady má základ v obvyklé ceně společné věci, tedy ceny v daném místě a čase v době rozhodování. Při stanovení náhrady se vychází z podílu ceny, za niž by bylo reálně možno prodat celou věc, nikoliv ceny, za niž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl. Dále Nejvyšší soud dovodil, že výjimečně lze modifikovat vypořádací podíly účastníků řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví oproti výši spoluvlastnických podílů s odkazem na princip dobrých mravů. S účinností od [datum] soud rozhodující o přikázání společné věci některému ze spoluvlastníků nemusí stanovit spoluvlastníkovi, který přichází o své vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu, náhradu vždy jen podle výše podílu na obvyklé ceně společné věci, nýbrž může s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu náhradu zvýšit či naopak (výjimečně s ohledem na dobré mravy) snížit, případně ji nepřiznat vůbec (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5348/2016, dostupný na [webová adresa]).

61. Žalobkyně v řízení tvrdila a prokazovala, že mezi účastníky byla v souvislosti s rozpadem jejich partnerského vztahu uzavřena dohoda o vypořádání jejich majetkových vztahů, která spočívala v rozdělení společně nabytých nemovitých věcí. Tvrdila, že se s žalovaným dohodli na tom, že žalobkyně bezplatně převede svůj podíl na nemovitých věcech v [katastrální uzemí] do vlastnictví žalovaného, což bylo realizováno darovací smlouvou ze dne [datum], dále že žalovaný převede svůj podíl na bytové jednotce [číslo] v [katastrální uzemí] na syna [jméno] [příjmení], což bylo realizováno darovací smlouvou mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], a dále že žalovaný bezplatně převede na žalobkyni svůj spoluvlastnický podíl na Nemovitostech a žalobkyně převezme práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou účastníci uzavřeli u [právnická osoba] Tato část dohody však realizována nebyla a darovací smlouva, která byla v kopii založena do spisu neznámou osobou, byla podle šetření Policie České republiky vyhotovena podvodným způsobem a byla opatřena ověřovacími doložkami z jednoho originálu řádně uzavřené darovací smlouvy, jejímž předmětem byl převod spoluvlastnického podílu ke garáži z žalovaného na žalobkyni. Žalovaný dohodu o vypořádání spoluvlastnických vztahů k Nemovitostem popíral. O existenci tvrzené dohody vypovídali v řízení slyšení svědkové, byť se jednalo o informace spíše obecného charakteru; svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že jednáním o majetku mezi účastníky nebyla přítomna, darovací smlouvu, která se týkala Nemovitostí, neviděla a nevěděla o tom, že by byla založena do soudního spisu. Tvrdila však, že viděla dokument, podle kterého si žalovaný měl ponechat nemovité věci v [anonymizováno], žalobkyně dům a byt v [obec]. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že jednáním o majetku nebyl přítomen, věděl, že existovalo více variant, že by nemovité věci v [obec] byly převedeny na děti účastníků, nebo že by se jednalo o dar výměnou za [obec], ale vždy to skončilo tím, že žalovaný s tím nesouhlasil.

62. Jediný svědek, který tvrdil, že byl jednáním účastníků o majetku přítomen, byla jejich dcera [jméno] [příjmení], bylo to však v době, kdy jí bylo čtrnáct nebo patnáct let, uvedla, že rodiče se o takových věcech bavili asi třikrát nebo čtyřikrát. Je však zřejmé, že události nemá dobře časově zařazené, neboť uvedla, že podíl na bytové jednotce v [obec] byl převeden pouze na jejího bratra, neboť ona v té době byla nezletilá a bála se, že žalovaný to započte proti výživnému a bude to chtít zpět, jako to udělal u bratra, což jsou však události, které nastaly až později, neboť žaloba na určení vlastnického práva byla ze strany žalovaného podána až v roce 2021, řízení o výživném pro zletilé dítě bylo zahájeno v [anonymizováno] [rok]. Měla za to, že chata měla připadnout žalovanému, byt bratrovi a dům žalobkyni, která měla převzít hypotéku, ale nevěděla, jak přesně měla být dohoda mezi rodiči realizována, nevěděla, jakých nemovitých věcí se dokumenty, které viděla, týkaly. Věděla, že účastníci se nemohli na některých věcech dohodnout, nevěděla, proč to nakonec nedopadlo.

63. Provedenými důkazy nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že byla uzavřena darovací smlouva, jíž měl žalovaný převést svůj spoluvlastnický podíl na Nemovitostech na žalobkyni a že se tak stalo ještě před tím, než byla připravena dohoda o převzetí práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o hypotečním úvěru. Je však zřejmé, že účastníci jednali o vypořádání jejich majetkových vztahů, částečně své vztahy vypořádali uzavřenými smlouvami a provedené důkazy ve svém souhrnu nasvědčují tomu, že účastníci skutečně zamýšleli upravit své majetkové vztahy komplexně, neboť vskutku nebyl v řízení zjištěn důvod, pro který by měli své majetkové vztahy vyřešit jen zčásti, a to souborem darovacích smluv, v jejichž důsledku měly být společně nabyté nemovité věci mezi účastníky rozděleny. Tomuto záměru odpovídá i to, že žalobkyně byla připravena převzít povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřeného účastníky u [právnická osoba], neboť jinak nebyl důvod, aby se žalobkyně v době, kdy ukončila partnerské soužití s žalovaným, vzdala podílu na společných nemovitých věcech v [katastrální uzemí] bez jakékoli náhrady a zároveň byla připravena převzít povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru a vyvázat z něho žalovaného. Nicméně ani tato zjištění nemohla vést k závěru, že je na místě neuložit žalobkyni povinnost k zaplacení přiměřené náhrady. Z provedených důkazů a tvrzení účastníků je totiž také zřejmé, že ač jednali o způsobu uspořádání jejich majetkových poměrů, v současné chvíli se žádný z nich těmito dohodami necítí být vázán. Žalovaný podal žalobu na určení vlastnického práva k jedné ideální polovině jednotky [číslo] vymezené v budově [adresa], postavené na pozemku parc. č. st. [číslo], spoluvlastnickému podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemku, v obci a [katastrální uzemí], žalobkyně se naopak domáhá určení vlastnického práva k jedné ideální polovině dříve společných pozemků v [katastrální uzemí] a tvrdí, že darovací smlouva, jíž došlo k převodu vlastnického práva je neplatná.

64. Z tohoto důvodu tedy odvolací soud rozhodl o její povinnosti zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu odpovídající podílu účastníků na společné věci, neboť neshledal důvody ani pro její modifikaci. Obvyklá cena Nemovitostí byla zjištěna znaleckým posudkem [číslo] 2021 ve výši 7 348 000 Kč; oba účastníci disponují podílem o velikosti na Nemovitostech, žalobkyně je proto povinna zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu ve výši 3 674 000 Kč. K odvolací námitce žalobkyně je nutné uvést, že při stanovení přiměřené náhrady nebylo možné vyjít z průměru cen zjištěných jednak znaleckým posudkem vypracovaným Ing. [příjmení] v řízení před soudem prvního stupně, jednak znaleckými posudky, které žalobkyně sama v řízení před soudem prvního stupně předkládala; základem pro určení přiměřené náhrady je cena nemovitých věcí obvyklá v daném místě v době rozhodování (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2903/2010, dostupný na [webová adresa]), proto odvolací soud vyšel z aktuálně zpracovaného znaleckého posudku.

65. Žalobkyně dále odvoláním brojila proti výroku doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut její návrh na převzetí práv a povinností ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] ze [datum], kterou účastníci uzavřeli s [právnická osoba]

66. Úprava podílového spoluvlastnictví nemá podobné ustanovení, jako společné jmění manželů (§ 737 odst. 2 o. z.), pokud jde o vypořádání dluhu vůči třetím osobám, ani výsledkem řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví však nemůže být právo třetích osob negativně dotčeno, neboť obecně platí, že vztah mezi dlužníky navzájem, který co do velikosti může být modifikován právním předpisem, rozhodnutím nebo dohodou, není pro věřitele závazný. Každý ze solidárních spoludlužníků je ve vztahu k věřiteli zavázán k plnění celého dluhu, věřitel je oprávněn požadovat celé plnění na kterémkoliv ze zavázaných ddlužníků nebo může podel své úvahy plnění mezi ně rozvrhnout. Jakmile dluh splnil i jen jeden z dlužníků, zaniká povinnost všech ostatních bez ohledu na to, kteří z nich se na plnění podíleli a kteří nikoliv. Pokud dlužník splnil víc, než odpovídalo vzájemnému poměru mezi dlužníky, má proti ostatním následný regres (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 5276/2008).

67. V tomto případě žalobkyně tvrdila, že zájem o převzetí společného dluhu její osobou vyplývá z dohody, kterou s žalovaným uzavřela ohledně způsobu vypořádání jejich majetkových poměrů, a souvisel s tím, že žalobkyně se měla stát výlučným vlastníkem Nemovitostí. Z provedeného dokazování i postojů účastníků, jak již bylo uvedeno, je zřejmé, že žádný z nich podle tvrzené dohody nejedná; žalovaný nesepsal darovací smlouvu, jíž by byl převeden jeho podíl o velikosti na žalobkyni, sám podal žalobu na určení vlastnického práva k jedné ideální polovině jednotky [číslo] v [katastrální uzemí], žalobkyně se naopak domáhá určení vlastnického práva k jedné ideální polovině dříve společných pozemků v [katastrální uzemí]. Úvěr nebyl ani použit výlučně na pořízení Nemovitostí, ale sloužil i k uhrazení peněžitých závazků žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo] na úhradu kupní ceny nemovitých věcí v [katastrální uzemí]. Pokud tedy soud prvního stupně neshledal důvod vyhovět návrhu žalobkyně, aby jí bylo uloženo převzít práva a povinnosti z úvěru [číslo] u [právnická osoba], považuje odvolací soud jeho závěr za správný.

68. Zároveň je nutné uvést, že odvolací soud nemohl vyhovět ani požadavku žalobkyně, která žádala, aby odvolací soud její ochotu převzít společný závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru zohlednil při případném stanovení přiměřené náhrady. Je totiž nutné připomenout, že rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodnutím konstitutivním, který práva a povinnosti teprve zakládá, a proto před nabytím právní moci rozsudku není proti nároku z něj plynoucímu započtení možné; účinky započtení nastanou až v okamžiku, kdy se pohledávky setkají, tedy kdy se stanou způsobilými k započtení, nejdříve k okamžiku právní moci rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, zatímco soud musí vycházet z právního stavu v době vyhlášení rozhodnutí, kdy ještě pohledávka na zaplacení vypořádacího podílu neexistuje.

69. Pokud vedle požadavku na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví někdy účastníci v řízení poukazují na finanční aspekty průběhu podílového spoluvlastnictví, zejména z pohledu finančních prostředků investovaných do společné věci (ať již na její údržbu, opravu, zhodnocení apod.), bývá tato argumentace zpravidla odůvodňována některým ze tří důvodů: a) spoluvlastník tímto způsobem argumentuje proto, aby podpořil své procesní stanovisko, na základě kterého požaduje přikázání věci do svého výlučného vlastnictví, b) tvrzenou pohledávku navrhuje započíst proti uvažovanému vypořádacímu podílu, případně jiné pohledávce, která je v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví uplatněna, c) výslovně požaduje zaplacení určité částky. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3555/2009, dostupný na [webová adresa]). Jestliže není nepochybné, ze kterého z možných důvodů je na investice v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví poukazováno, je na soudu, aby v rámci své poučovací povinnosti účastníka vyzval k jednoznačnému upřesnění jeho procesního stanoviska.

70. V tomto případě oba účastníci k dotazu soudu uvedli, že investice a vnosy zmiňovali v řízení z toho důvodu, že chtěli podpořit argumentaci k tomu, aby jim byly Nemovitosti přikázány. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by v řízení došlo k tomu, že by bylo rozhodnuto o povinnosti zaplatit žalovanému náhradu za vypořádání, chce započíst částky uvedené v podání z [datum] (tedy výlučné finanční prostřekdy žalobkyně získané prodejem domu v [obec], prodejem zahrádky v [obec], prodejem bytu v [obec] a získané darem od rodičů, které měly být vneseny do společné domácnosti) na přiměřenou náhradu. Stejně tak žalovaný uvedl, že pokud by měl platit vypořádací podíl, chtěl by finanční prostředy jím vynaložené na splátky hypotéky započíst na přiměřenou náhradu. Je tedy zřejmé, že nenavrhovali, aby bylo rozhodnuto o povinnosti druhého z nich zaplatit jimi uvedené částky, a soud proto o takové povinnosti nerozhodoval.

71. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a stanovil výši přiměřené náhrady na 3 674 000 Kč. Ve výroku I., II. a zbývající části výroku III., a dále ve věcném zamítavém výroku doplněném výrokem I. doplňujícího rozsudku odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, neboť i lhůtu k zaplacení přiměřené náhrady považuje za odpovídající zjištěným poměrům.

72. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. V první řadě odvolací soud zohlednil povahu tohoto řízení, tedy to, že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání má povahu tzv. iudicii duplicis. Jak opakovaně uvedl ve svých rozhodnutích Ústavní soud, z hlediska náhrady nákladů řízení u zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je plný úspěch ve věci dán pouze tehdy, zamítne-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví z důvodů uvedených v § 1140 odst. 2 větě druhé o. z. Procesní úspěch účastníka však podle Ústavního soudu nelze odvozovat od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví; specifika řízení iudicum duplex neodpovídají charakteristickým znakům civilního sporu v režimu občanského soudního řádu, a v důsledku toho je stanovení úspěchu jednotlivých účastníků ve věci pro účely rozhodnutí o nákladech řízení velmi obtížné. Vzhledem k tomu, že soud není vázán návrhem žalobce, jde-li o konkrétní způsob vypořádání spoluvlastnictví, nýbrž je vázán posloupností uvedenou v § 1143 a násl. o. z., není podle Ústavního soudu logické odvíjet procesní úspěch ve věci od toho, co bylo mezi účastníky sporné, a k čemu bylo vedeno dokazování. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není možné vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci, nemohou-li účastníce zcela svými procesními návrhy ovlivnit jeho výsledek. Žádnému z účastníků řízení taktéž nelze klást k tíži, že odmítá určitý způsob vypořádání spoluvlastnictví, ať už z objektivních nebo subjektivních důvodů, neboť to vyplývá z jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 o. s. ř. na řízení typu iudicium duplex by měly představovat případy, kdy jde o obstrukční chování spoluvlastníka, kdy se účastník nezajímá o konstruktivní vyřešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 404/22 nebo nález ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2081/21).

73. Žádné shora uvedené okolnosti, tedy obstrukční jednání některého z účastníků, nebyly v řízení zjištěny, bylo tedy na místě rozhodnout o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; je však třeba uvést, že rozhodnutí o nákladech řízení by bylo shodné i v případě, že by při rozhodování o nákladech řízení bylo poměřováno, čeho chtěli účastníci v řízení dosáhnout, s výsledkem řízení, jak to učinil soud prvního stupně. Oba účastníci se shodovali na tom, že chtějí zrušit a vypořádat spoluvlastnictví, shody však nedosáhli ohledně způsobu vypořádání, neboť v průběhu řízení oba chtěli, aby Nemovitosti byly přikázány do jejich vlastnictví. V tomto směru byla se svým návrhem úspěšná žalobkyně, neuspěla však, pokud požadovala, aby jí nebyla uložena povinnost k zaplacení přiměřené náhrady, případně jí bylo uloženo zaplatit žalovanému částku 300 000 Kč, a dále nebyla úspěšná se svým návrhem, aby jí bylo uloženo převzít práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o hypotečním úvěru. I v tomto případě by soud shledal jejich úspěch a neúspěch jako v zásadě totožný a neshledal by důvod k tomu, aby některému z účastníků přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

74. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. a povinnost k jejich náhradě byla uložena oběma účastníkům. V řízení před soudem prvního stupně bylo Ing. [příjmení] přiznáno znalečné ve výši 7 708 Kč, z toho z rozpočtových prostředků bylo zaplaceno 4 708 Kč, v řízení před odvolacím soudem bylo znalci (znalecké kanceláři) přiznáno znalečné ve výši 24 415,38 Kč a ve výši 1 832 Kč (celkem 26 247,38 Kč, vše placeno z rozpočtových prostředků). S ohledem na to, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, je na místě povinnost nahradit náklady řízení, které za účastníky vynaložil stát, rozdělit mezi účastníky rovným dílem. Žalobkyně i žalovaný jsou proto povinni nahradit státu na nákladech řízení každý částku 15 477,69 Kč ( (4 708 Kč + 26 247,38 Kč) /2).

75. Lhůta k plnění nákladů státu byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení