28 Co 19/2022- 167

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Hesové a soudkyň JUDr. Věry Sýkorové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobců: a) Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození] b) Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození] oba bytem [adresa] oba zastoupení advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem k odvoláním žalobců a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22C 46/2020-111, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22C 46/2020-138, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujících výrocích ve věci samé (výrok I. a výrok III.) potvrzuje a v zamítavých výrocích ve věci samé (výrok II. a výrok IV.) se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, a zaplatit žalobkyni b) částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, jinak se i v těchto výrocích potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 1, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22C 46/2020-111, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22C 46/2020-138, zčásti vyhověl žalobním návrhům a žalované uložil, aby žalobci a) i žalobkyni b) zaplatila [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výroky I., III., V.), co do částky [částka] jejich žalobní návrhy zamítl (výroky II. a IV.). Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobci domáhají přiměřeného zadostiučinění ve formě peněžitého plnění a ve výši [částka] pro každého z nich za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů veřejné moci ve správním řízení o odstranění stavby vedeném Úřadem městské části [obec], [obec] - [část obce], odbor výstavby a územního plánování (dále jen„ stavební úřad“), a Magistrátem města Brna, odbor územního plánování a stavební úřad (dále jen„ magistrát“), a navazujícím soudním řízením vedeném Krajským soudem v [obec]. Tvrdili, že v řízení šlo o odstranění staveb na pozemcích sousedících s jejich pozemkem, řízení trvalo 9 let a 6 měsíců, tedy nepřiměřeně dlouhou dobu, věc nebyla nikterak složitá, během řízení došlo ke značným průtahům ve smyslu nečinnosti orgánů veřejné moci, žalobci svým chováním k celkové délce řízení nepřispěli a řízení pro ně mělo značný význam, protože odstranění staveb mělo přímý a negativní vliv na rozsah a způsob výkonu jejich vlastnického práva. Předmětný nárok předběžně uplatnili dne [datum] u žalované.

2. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, protože Ministerstvo pro místní rozvoj se žalobcům písemně omluvilo za celkovou nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, což je s přihlédnutím k okolnostem případu zadostiučinění přiměřené.

3. Soud prvního stupně předně vzal za prokázané, že žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dále jen OdpŠk, neboť předběžně a včas předmětný nárok uplatnil u žalované. Za svá skutková zjištění vzal shodná tvrzení účastníků o průběhu posuzovaného řízení, tak jak byl podrobně popsán ve vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj ze dne [datum], a shledal, že celková délka řízení byla 10 let, 6 měsíců a 3 dny (od [datum] do [datum]). Provedl důkaz předmětným správním spisem, vyslechl žalobce a skutková zjištění stručně popsal v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje. Zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně právně posoudil podle zmíněného zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a dospěl k závěru, že nárok žalobců je nárokem soukromoprávní povahy spadajícím pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, čímž došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě. Dále uvedl, že je třeba poskytnout žalobcům zadostiučinění ve formě peněžitého plnění, neboť jiná forma plnění by nebyla dostačující. S odkazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, základní částku odvodil od částky [částka] za první dva roky a každý další rok trvání posuzovaného řízení a vyčíslil ji na [částka]. Dále se zabýval otázkou, zda a jak základní částku ovlivní kritéria vyjmenovaná v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Uvedl, že základní částku snížil o 20 % z důvodu sdílené újmy žalobců a o dalších 20 % z důvodu nižšího významu řízení pro žalobce. Význam předmětu řízení pro žalobce byl snížen proto, že se nejednalo v jejich případě o objekt určený k trvalému bydlení, ale o objekt k rekreaci kde nebylo možno ani přespávat, nicméně nepřiměřená délka řízení se jich jistě nepříznivě dotkla, neboť byli po dlouhou dobu v nejistotě o výsledku řízení a byl snížen komfort užívání jejich rekreačního zařízení. Soud prvního stupně přiznal každému ze žalobců peněžité plnění [částka] s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na uplatnění práva, kterou vyčíslil na [částka]; ve zbývajícím rozsahu žalobní návrhy zamítl.

4. Žalobci napadli zamítavé výroky rozsudku o věci samé (výroky II. a IV.) a související rozhodnutí o nákladech řízení (výrok V.) včasným a přípustným odvoláním. Nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně základní částku odvodil od náhrady [částka] za 1 rok řízení. V případě řízení, které trvalo déle než 10 let, je podle jejich názoru třeba vyjít z vyšší částky, nikoliv z částky na samé dolní hranici rozpětí 15 000 až [částka] za rok. Pokud jde o pluralitu účastníků, tak snížení o 20 % neodpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, konkrétně stanovisku Cpjn 206/2010. Soud prvního stupně také nezohlednil, že žalobci byli v řízení velmi aktivní, z čehož dovozují i zvýšený význam řízení. Dále soud prvního stupně zaměnil příčinu a následek, když v odůvodnění rozsudku uvedl, že význam předmětu řízení pro žalobce byl snížen tím, že„ zde nebylo možno ani přespávat“. Taktomu nebylo a žalobci to takto ve výpovědi nevyjádřili, nevhodnost jejich domku k přespávání byla vyvolána právě černými stavbami, o jejichž odstranění v řízení šlo. Žalobci jsou přesvědčeni, že nebyl důvod pro snížení základní částky pro nízký význam řízení, ale naopak základní částka měla být navýšena tak, jak žalobci požadovali v žalobě. Soudu prvního stupně také vytýkají, že nezvýšil základní částku z toho důvodu, že zejména ze strany správního orgánu prvního stupně docházelo v průběhu řízení k četným průtahům a procesním pochybením. Z tohoto důvodu měla být základní částka navýšena tak, jak žalobci požadovali v žalobě. Žalobci navrhli, aby jim odvolací soud změnou odvoláním napadeného rozsudku přisoudil ještě 2x [částka] s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalovaná včasným a přípustným odvoláním napadla vyhovující výroky rozsudku (výroky I. a III.) a související rozhodnutí o nákladech řízení (výrok V.). Nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně přiznal žalobcům peněžité plnění a že základní částku z důvodu malého významu řízení pro žalobce snížil pouze o 20 %. Žalovaná je nadále toho názoru, že v předmětné věci není na místě poskytnutí relutární satisfakce. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. V daném případě mělo řízení význam pro žalobce naprosto minimální. Předmět správního řízení se samozřejmě může přímo dotýkat věcných práv jiných osob, ale nelze odhlížet od skutečnosti, že závažnější dopad má do práv a povinností hlavního účastníka řízení, protože jemu se rozhodnutím zakládají, mění nebo ruší práva či povinnosti, nebo se prohlašuje, že práva či povinnosti má nebo nemá. Žalobcům v daném řízení nehrozilo uložení povinností nebo odebrání práva, nejednalo se ani o nějaký enormní zásah do jejích základních práv a svobod. Soud prvního stupně také nezohlednil složitost samotného řízení, které probíhalo před více instancemi, konkrétně před stavebním úřadem, krajským úřadem a krajským soudem. Na délku řízení měla vliv četná podání [jméno] [příjmení] (hlavní účastnice řízení), která uplatňovala značné množství různých návrhů, o nichž bylo třeba rozhodnout. Žalobci k délce řízení sice nijak nepřispěli, avšak jejich představa, že řízení mohlo být ukončeno během mnohem kratší doby, by se dala realizovat pouze tak, že by správní orgán z větší části ignoroval námitky hlavní účastnice správního řízení, což bylo nepřijatelné. Žalovaná je toho názoru, že pro složitost věci měl soud prvního stupně snížit základní částku ještě o 30 %, snížení základní částky o více než 50 % je podle ustálené judikatury přípustné. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnou vyhovujících výroků rozsudku soudu prvního stupně žalobní návrhy zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., znovu shrnul průběh posuzovaného řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je zčásti důvodné a odvolání žalované důvodné není.

7. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

8. Stát odpovídá za nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci spočívající v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a takovou odpovědnost je nutné posuzovat v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikaturou Nejvyššího soudu ČR vztahující se k náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť celková délka řízení byla nepřiměřená, a že žalobcům v důsledku toho vznikla presumovaná nemajetková újma; proti uvedeným závěrům žalovaná nebrojí a z iniciativy odvolání účastníků je předmětem odvolacího řízení řešení otázky, jaká forma odškodnění, popř. v jaké výši peněžitého plnění, je přiměřeným a spravedlivým odškodnění nemajetkové újmy žalobců.

9. O požadovaném zadostiučinění za presumovanou nemajetkovou újmu nelze rozhodovat pouze mechanicky s přihlédnutím jen k samotné délce řízení, je nutno také hodnotit i samotný předmět posuzovaného řízení, okolnosti uplatňování nároku a cíl či účel vyvolaného řízení. Odvolací soud kromě celkové délky řízení proto vzal v úvahu, že řízení již z důvodu rozhodování o opravných prostředcích a o správní žalobě bylo složitější, že postup orgánů veřejné moci během posuzovaného řízení nebyl prost nedůvodných průtahů, že žalobci v řízení vystupovali aktivně, přiměřeně se zasazovali o hájení svých zájmů a řízení pro ně mělo nikoliv malý význam, protože zjištěný průběh řízení důvodně mohl negativně zasáhnout jejich psychickou sféru a zejména důvěru v řádný a účinný postup orgánů veřejné moci. Žalobci byli účastníky posuzovaného správního řízení jako další dotčené osoby, tudíž mohli být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech. V případě vlastnictví sousední nemovitosti se jednalo o dotčení vlastnických práv k ní a zamýšlený záměr řízení (odstranění stavby) mohl mít přímý vliv na užívání jejich nemovitosti. Z popsaných důvodů odvolací soud uzavřel, že zadostiučinění ve formě peněžitého plnění je důvodné.

10. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo ust. § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ke konkrétním okolnostem případu, zejména opět k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (ust. § 31a odst. 3 OdpŠk). Při aplikaci ust. § 31a odst. 1 OdpŠk je navíc nutno mít na paměti, že je jím realizováno právo na nápravu porušení práva či svobody přiznané Úmluvou ve smyslu jejího čl. 13, a proto musí soudy poskytnout nápravu v takovém rozsahu, v jakém by byla poskytnuta Evropským soudem pro lidská práva, za přihlédnutí ke kritériím, která Evropský soud pro lidská práva považuje za významná, resp. v rozsahu, který by Evropský soud pro lidská práva hodnotil za dostačující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 30Cdo 3930/2009). Nejvyšší soud přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky, a dále pak za každý další rok řízení (tj. [částka] až [částka] za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení nižší částky odškodnění za prvé dva roky řízení přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení.

11. První krok při stanovení zadostiučinění nemajetkové újmy v penězích spočívá v určení tzv. základní částky, která vychází z celkové délky nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 4761/2009, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 4923/2009). Soud prvního stupně vyšel z částky [částka] za první dva roky a za každý další rok trvání řízení. Odvolací soud má tento dílčí závěr za správný a neshledal důvody pro odlišné rozhodnutí; základní částka činí [částka]. K možnosti překonání závěrů přijatých Nejvyšším soudem o stanovení základní částky s ohledem na ekonomický růst, se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 3171/2018, kde (mimo jiné) uvedl, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1964/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1153/2019).

12. Je-li vyčíslena základní částka, pak tuto částku je možné snížit či zvýšit v závislosti na zjištěných okolnostech případu vztahujících se ke skutečnostem uvedeným v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 2301/2009). Soud prvního stupně vzal v úvahu kritéria vyjádřená v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, která odvolací soud hodnotí poněkud jinak, jak bude uvedeno níže.

13. Při posouzení kritéria složitosti řízení vzal odvolací soud v úvahu, že věc byla posuzována na více stupních správní soustavy a posléze u správního soudu, v důsledku čehož přirozeně narostla délka řízení, což se musí projevit v odpovídajícím snížení základní částky. Mezi účastníky je nesporné, že Magistrát města Brna, odbor územního plánování a stavební úřad, opakovaně projednal opravný prostředek proti rozhodnutí Úřadu městské části [obec], [obec] - [část obce], odbor výstavby a územního plánování, tj. stavebního úřadu (rozhodnutí magistrátu ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). Okolnost, že vesměs šlo o zrušující rozhodnutí, zohlednil odvolací soud v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci v řízení. Dále bylo řízení opakovaně přerušeno a stavební úřad se musel vypořádat s mnoha návrhy hlavní účastnice správního řízení, což rovněž přispělo k délce řízení. Odvolací soud snížil z důvodu složitosti věci základní částku o 20 %.

14. Žalobci svým jednáním v průběhu posuzovaného řízení nepřispěli k průtahům v řízení a ani odvolací soud neshledal důvod pro snížení či zvýšení základní částky z důvodu jednání žalobců v průběhu posuzovaného řízení (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk).

15. Z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci odvolací soud zohlednil, že celkem čtyřikrát Magistrát města Brna, odbor územního plánování a stavební úřad, zrušil rozhodnutí Úřadu městské části [obec], [obec] - [část obce] (tato skutečnost je mezi účastníky nesporná) pro vady řízení či jiná pochybení a tato okolnost jde na vrub žalované. Dále v průběhu řízení došlo k opakovaným průtahům, věc byla magistrátu předložena s nedůvodným zpožděním. Popsané okolnosti jistě měly nepříznivý vliv na celkovou délku řízení a z důvodu popsaných pochybení stavebního úřadu odvolací soud zvýšil základní částku o 30 %.

16. Význam posuzovaného řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) odvolací soud hodnotí jako standardní, nešlo o řízení s presumovaným zvýšeným významem a důvody hodné zvláštního zřetele stran významu řízení pro žalobce odvolací soud neshledal. Jestliže žalobci byli účastníky správního řízení, pak jejich aktivní zájem o průběh a výsledek řízení se důvodně předpokládá a sám o sobě význam řízení nezvyšuje.

17. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 3694/2011, formuloval a odůvodnil závěr, že při úvaze o snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu většího počtu účastníků je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu a k tomu, zda sdílení nepřiměřené délky řízení odůvodňuje nižší výši zadostiučinění, nebo zda naopak význam předmětu řízení pro jednotlivé účastníky má za následek individuální nejistotu pociťovanou každým z nich. Vodítkem přitom může být to, zda se posuzované řízení ze své podstaty může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivní kumulace nároků relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení či zda se jedná o standardní kontradiktorní spor dvou stran s četnějším účastenstvím v jedné či obou z nich (kde každý ze společníků může pociťovat vedení sporu, jako by jej vedl sám); srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 2922/2012. V projednávané věci se posuzované řízení dotýkalo žalobců jako společných vlastníků a zároveň společných uživatelů pozemku s rekreačním domkem, který byl dotčen neoprávněnými stavbami na pozemcích sousedních, svá práva v posuzovaném řízení uplatňovali společně a ve shodě, nadto byli a jsou manželé, tudíž nemůže být pochyb o tom, že v řízení uplatňovali svůj společný, nikoliv individuální, zájem a presumovanou nemajetkovou újmu sdíleli společně. S ohledem na tyto skutečnosti je zcela na místě snížení základní částky o 30 % z důvodu sdílené újmy.

18. Odvolací soud připomíná, že smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1313/2010). Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že stejně jako Evropský soud pro lidská práva vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 958/2009). Nicméně, jak v rozhodnutích Nejvyššího soudu, tak i soudu pro lidská práva, bylo konstatováno, že je důležité zvážit, zda v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení došlo u osoby domáhající se kompenzace ke stavu úzkosti, nejistoty či jiné obtíži, u právnické osoby např. k ohrožení dobrého jména, k nejistotě při rozhodování, k zásahu do řízení společnosti a konečné též, i když v menší míře, v úzkosti a potížích způsobených členům společnosti, k jejíž reparaci celé odškodňovací řízení směřuje (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 4385/2010, dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1209/2009, rozsudek senátu čtvrté sekce ESLP ze dne [datum], ve věci [firma] proti Polsku, stížnost [číslo]). Náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených stěžovatelů, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je ten, aby výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 3269/2009).

19. Výpočet peněžitého plnění podle výše vysvětleného vypadá následovně: základní částka [částka] byla snížena o 20 %, tj. o [částka] a odškodnění činí [částka]; žalobcům soud prvního stupně přisoudil [částka], tudíž odvolací soud přisoudil ještě [částka] každému z nich (zaokrouhleno na celé koruny).

20. Odvolací soud rozhodl o příslušenství ve smyslu ust. § 15 odst. 1 OdpŠk a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení; žalovaná je v prodlení s peněžitým plněním od [datum].

21. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek v zamítavých výrocích o věci samé změnil podle ust. § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. a žalobci i žalobkyni přisoudil ještě [částka] spolu s ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu zamítavé výroky jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř.

22. V souvislosti se změnou odvoláním napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobcům přisoudil náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na uplatnění práva vyčíslenou takto: [částka] soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení, odměna advokáta vyčíslená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 7 úkonů právní služby po [částka] podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5, § 12 odst. 4 advokátního tarifu, 7 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu (příprava a převzetí právního zastoupení, návrh na zahájení řízení, replika k vyjádření žalované, účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum] a dne [datum], odvolání ve věci samé, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), náhrada za promeškaný čas 36x [částka] podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu v souvislosti s cestami advokáta k jednání soudu, náhrada cestovních výdajů 4 391,38 (dvě cesty na jednání soudu prvního stupně z [obec] do [obec] a zpět) a [částka] (cesta na jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, daň z přidané hodnoty 21 % ze součtu odměny a náhrady výdajů, tj. [částka] Celkem náklady řízení žalobců činí [částka]. Repliku žalobců k odvolání žalované nezahrnul odvolací soud do účelně vynaložených nákladů, neboť k replice nebyli žalobci soudem vyzváni a argumentaci k odvolání žalované mohli přednést při jednání odvolacího soudu. Lhůta a místo plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1, ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení