28 Co 19/2022-78

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený [jméno] [příjmení] bytem [adresa] o zaplacení 15 273 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 14. května 2021, č. j. 7 C 252/2020-50, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 930 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, ve výroku I. se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 7 188,80 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 936,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení příspěvku za porušení povinnosti pojistit vozidlo žalovaného podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Tvrdila, že žalovaný je vlastníkem vozidla reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], vozidlo je v registru silničních vozidel evidováno jako provozované, v období od [datum] do [datum] však žalovaný neměl sjednáno pojištění odpovědnosti, ač mu to zákon ukládá. Vozidlo nebylo pojištěno 161 dnů, žalobkyně proto požadovala zaplacení příspěvku ve výši 14 973 Kč (161 x 93 Kč) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč (celkem 15 273 Kč). Žalovaný se tomuto požadavku bránil s odůvodněním, že od [datum] bylo vozidlo v opravně, je opravnou pojištěno, současně je po havárii a nepojízdné, od roku 2017 nemá emise a STK a proto ani nemůže být provozováno.

2. Okresní soud Praha-východ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 14 343 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 930 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 313,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

3. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí z následujících skutkových zjištění. Žalovaný byl v období od [datum] do [datum] vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], v uvedeném období nebylo k vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb. Vozidlo bylo v tomto období evidováno registrem silničních vozidel jako provozované. Žalobkyně na základě údajů od pojistitelů vyzvala žalovaného k zaplacení pojistného za dobu od [datum] do [datum], vyčísleného částkou 15 273 Kč; výzva z [datum] byla žalovanému doručena [datum]. Soud prvního stupně dále zjistil, že vozidlo bylo pojištěno v období od [datum] do [datum] [anonymizována tři slova] na základě pojistné smlouvy [číslo].

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona o pojištění odpovědnosti a uzavřel, že pokud vozidlo nebylo v předmětném období pojištěno a zároveň se na ně nevztahuje žádná z výjimek placení pojištění, žalobce porušil svou povinnost stanovenou zákonem o pojištění odpovědnosti a žalobkyni vznikl nárok na úhradu příspěvku za každý den porušení zákonné povinnosti. Soud prvního stupně uvedl, že toto porušení povinnosti trvalo 151 dnů, žalovaný je povinen platit 93 Kč za každý den porušení a dále má žalobkyně právo na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem 14 343 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 930 Kč, soud prvního stupně žalobu zamítl.

5. K námitkám žalovaného, že vozidlo je umístěno v autoservisu a tímto autoservisem je pojištěno, soud prvního stupně uvedl, že tvrzená pojistná smlouva, která byla uzavřena s [právnická osoba], [anonymizována tři slova], by ani v případě, že byla uzavřena a trvá její účinnost, nekryla obsahově ani výší pojistného plnění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve smyslu zákona o pojištění odpovědnosti. Podle soudu prvního stupně z listin, které žalovaný předložil, vyplývá, že se jedná o běžné pojištění podnikatelských rizik, vztahující se zejména k odpovědnosti za škodu způsobenou na movité věci, kterou pojištěný převzal za účelem objednané činnosti. Tvrzenou pojistnou smlouvu nelze považovat za pojistnou smlouvu k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ani s ohledem na minimální náležitosti smlouvy uvedené v § 3 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti, kdy minimální limit pojistného plnění činí podle zákona o pojištění odpovědnosti 35 000 000 Kč, avšak tato hranice plnění pojistitele při jedné škodní události nebyla ve smlouvě splněna. Žalovaný dále namítal, že vozidlo je od [datum] nepojízdné, není provozováno a že neprovozované vozidlo nemůže způsobit žádnou škodu. K tomu soud prvního stupně uvedl, že do [datum] se povinnost platit pojistné vztahovala k vozidlům, která byla skutečně provozována. Následně však došlo ke změně zákona o pojištění odpovědnosti, a povinnost pojistitele platit pojistné se vztahuje i na vlastníky vozidel neprovozovaných, ale zapsaných v registru vozidel. Rozhodující pro povinnost platit příspěvek nepojištěného vozidla do garančního fondu je proto podle soudu prvního stupně podle nové úpravy již jen stav zapsaný v registru silničních vozidel. Dosavadní judikatura po změně zákona není při posuzování této věci nadále použitelná. Pokud žalovaný namítal, že pojištění vozidla u [právnická osoba], v období po [datum] lze dovodit z rozsudku soudu prvního stupně ve věci sp. zn. 10 C 65/2019, jímž byla žalovanému uložena povinnost platit částku 1 786 Kč spolu s úrokem z prodlení od [datum] do [datum], soud prvního stupně konstatoval, že částka 1 786 Kč představuje již dospělý dluh na pojistném za období od [datum] do [datum], kdy ještě bylo vozidlo pojištěno, a zmíněné období od [datum] do [datum] je pouze obdobím, za které je vyčíslen a požadován úrok z prodlení z této částky; neznamená tedy, že by ještě po [datum] bylo vozidlo pojištěno.

6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyni, která byla podle soudu prvního stupně úspěšná pouze ohledně části svého nároku, přiznal právo na náhradu poměrné části nákladů řízení (v rozsahu 87,82 %).

7. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž uvedla, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními i právním posouzením věci soudu prvního stupně, nesouhlasí však se závěrem soudu prvního stupně, že nepojištěné období činí 151, nikoliv 161 dnů. Má za to, že má vůči žalovanému nárok na zaplacení nejen přiznané částky ve výši 14 343 Kč s příslušenstvím, ale i částky 930 Kč s příslušenstvím, tedy že má právo na zaplacení celé jí v žalobě požadované částky 15 273 Kč spolu s příslušenstvím. S ohledem na to žalobkyně požaduje i právo na plnou náhradu nákladů řízení. Z tohoto důvodu navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání i žalovaný, který namítl, že podle jeho přesvědčení je předmětné vozidlo pojištěno autoopravnou a toto vyplývá z předložených listin. Žalovaný měl vše připravené na jednání soudu, které se konalo [datum], zmocněnec žalovaného se však musel tento den dostavit na očkování proti Covid-19 do nemocnice na [anonymizováno], kde se také léčí. Hned po očkování se mu udělalo nevolno a musel tam zůstat na pozorování, po příchodu do domácího ošetřování se hned omluvil a vše vysvětlil. Tato situace nemůže mít vliv na rozsudek, v němž jsou špatně vyložené okolnosti, a kdyby soud odložil projednávání věci, jak byl o to žádán, tak by se vše vysvětlilo. Žalovaný namítal, že soud zpochybňuje, zda předložená pojistná smlouva byla uzavřena a stále trvá, to si soud měl sám zjistit, pokud měl číslo pojistky. Podle žalovaného se smlouva na daný případ vztahuje, neboť obsahuje ustanovení, že za movité věci se považují i motorová vozidla. Podle žalovaného registr silničních vozidel nemohl vozidlo vyhodnotit jako provozované, pokud vozidlo nemá platné emise a STK, proto registr mohl potvrdit pouze vlastníka vozidla. Žalovaný je přesvědčený, že v právním státu není možné požadovat placení za vozidlo, které je několik let rozebrané, na soukromém pozemku, v soukromé autodílně, zároveň tím podle něj není myšleno, že v takovém případě má vlastník dávat registrační značky do depozita, platit za uložení a navyšovat si tak náklady. Uvedl i to, že vozidlo nemůže stát v servisu bez registračních značek, za to byla udělena pokuta. Dále žalovaný v odvolacím řízení namítl, že žaloba byla podána opožděně, neboť žalobkyně požaduje příspěvek za období od [datum] do [datum], žaloba ale byla podána až [datum], ač se tak mělo stát do jednoho roku.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, odvolání žalovaného důvodné není.

10. V první řadě je nutné k námitce žalovaného, že neměl možnost řádně bránit své právo před soudem prvního stupně, uvést, že žalovaný byl k jednání soudu, které se konalo [datum], prostřednictvím svého zástupce řádně předvolán (předvolání k jednání mu bylo doručeno dne [datum]), žalovaný ani jeho zástupce se k jednání nedostavili, neomluvili se ani nepožádali o odročení jednání, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. tak byly splněny podmínky pro to, aby věc byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného. Zástupce žalovaného teprve podáním ze dne [datum], které bylo soudu prvního stupně doručeno dne [datum], omluvil svou neúčast u jednání soudu prvního stupně z důvodu, že byl téhož dne dopoledne očkován proti Covid-19, po očkování se mu však udělalo nevolno a musel zůstat na pozorování v nemocnici. Tato skutečnost však na splnění podmínek dle § 101 odst. 3 o. s. ř. nemá žádný vliv, soud prvního stupně proto nepochybil, pokud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

11. Odvolací soud při hodnocení věci vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na která pro stručnost odkazuje, a dále zopakoval dokazování následujícími listinami.

12. Z rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 28. 6. 2019, č. j. 10 C 65/2019-86, odvolací soud zjistil, že žalovanému bylo uloženo zaplatit [právnická osoba], částku 1 786 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného pojistného. Pojištění bylo sjednáno k vozidlu [registrační značka], žalovaný neuhradil pojistné za období od [datum] do [datum], kdy pojištění pro nezaplacení pojistného zaniklo.

13. Z žalovaným předložené části pojistné smlouvy [číslo] odvolací soud zjistil, že předmětem smlouvy je pojištění podnikatelských rizik – TREND 07, pojistitelem [pojišťovna], pojistníkem [příjmení] [příjmení], [IČO]. Podle článku II. smlouvy bylo sjednáno pojištění majetku na místě pojištění, a to [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]. Jedná se jednak o živelní pojištění, v rozsahu„ POŽÁR“ a„ NÁRAZ“, dále pojištění pro případ odcizení a pojištění pro případ vandalismu. Podle článku III. smlouvy bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu s limitem pojistného plnění 500 000 Kč a dodatkové pojištění„ D“, které se vztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou na movité věci, kterou pojištěný převzal za účelem provedení objednané činnosti, přičemž za cizí věci převzaté se pro účely tohoto pojištění považují i motorová vozidla; v tomto případě byl limit pojistného plnění omezen částkou 150 000 Kč Součástí smlouvy se staly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění majetku a odpovědnosti (P [číslo]), Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu (P [číslo]), z nichž odvolací soud zjistil, že pojištění se sjednává pro případ právním předpisem stanovené odpovědnosti za škodu vzniklou jinému v souvislosti s činností nebo vztahem pojištěného, které jsou uvedeny v pojistné smlouvě, že pojištěný má právo, aby pojistitel uhradil v případě vzniku pojistné události (i) škodu na zdraví nebo životě, (ii) škodu na věci jejím poškozením, zničení nebo ztrátou a jinou majetkovou škodu vyplývající ze škody podle bodu i) a ii), pokud byl proti pojištěnému uplatněn oprávněný nárok na náhradu škody (článek I., bod 1. a 2.). Podle článku IV. bod 1. se pojištění nevztahuje mimo jiné na odpovědnost za škodu způsobenou v souvislosti s vlastnictvím nebo provozem motorových vozidel, drážních vozidel, letadel nebo plavidel všeho druhu, jakož i letišť, přístavů, přístavišť, drah nebo lanovek všeho druhu. Pokud jde o zvláštní pojistné podmínky pro pojištění věcí během silniční dopravy (P [číslo]), z nichž vyplývá, že předmětem pojištění jsou i cizí věci převzaté a cizí věci pojistníkem nebo pojištěným užívané, a Všeobecné pojistné podmínky, zvláštní část – pojištění odpovědnosti za škodu (601), tyto nejsou v pojistné smlouvě vyjmenované mezi pojistnými podmínkami, které platí pro pojištění sjednané smlouvou.

14. Odvolací soud neprovedl důkaz listinami předloženými žalovaným v odvolacím řízení, a to nedatovaným potvrzením [pojišťovna], potvrzeními o pojištění ze dne [datum], pojistkou k pojistné smlouvě [číslo] s počátkem pojištění [datum], pojistkou k pojistné smlouvě [číslo] s počátkem pojištěním [datum] a zakázkovým listem ze dne [datum], neboť návrh na jejich provedení byl v odvolacím řízení uplatněn v rozporu s § 205a o. s. ř.

15. Podle § 205a o. s. ř. jsou skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže: a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3; e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1; f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.

16. Podle § 119a odst. 1 věta prvá o. s. ř. před skončením jednání je předseda senátu povinen účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a.

17. Na jednání, které se konalo před soudem prvního stupně dne [datum], soud poučil přítomné účastníky podle § 119a odst. 1 o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a.

18. Poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. směřuje, jak vyplývá z jeho znění, jen vůči účastníkům přítomným při jednání, přičemž poučení jim může být poskytnuto též tím, že bude poskytnuto jejich zástupci s procesní plnou mocí. Není určeno účastníkům, kteří se z jednání z jakéhokoli důvodu, omluveně nebo bez omluvy, nezúčastnili. Odvolatel, který nebyl poučen podle § 119a o. s. ř., protože se k jednání bez omluvy nedostavil (§ 101 o. s. ř.), nemůže v odvolacím řízení uplatňovat nové skutečnosti a důkazy ve smyslu § 205a odst. 1 písm. e) o. s. ř. (viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2002, sp.zn. 11 Cm 294/2001, R 61/2002).

19. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

20. Podle § 3 odst. 1 věta prvá zákona o pojištění odpovědnosti pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.

21. Podle § 3 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka a údaje o vozidle, b) dobu trvání pojištění, c) limit pojistného plnění, d) výši pojistného, jeho splatnost a způsob jeho placení a e) formu a místo oznámení škodné události; je-li pojištění odpovědnosti provozováno formou dočasného poskytování služeb, rovněž adresu bydliště nebo místa podnikání, anebo sídlo škodního zástupce podle § 9b.

22. Podle § 3a odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti pro účely tohoto zákona se limitem pojistného plnění rozumí nejvyšší hranice plnění pojistitele při jedné škodné události. Limity pojistného plnění musí být v pojistné smlouvě uvedeny samostatně, a to způsobem, který odpovídá členění limitů pojistného plnění uvedenému v odstavci 2.

23. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

24. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

25. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

26. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

27. Podle § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon [číslo] Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti; dále jen„ vyhláška“), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm ve výši 93 Kč.

28. Podle § 2a vyhlášky výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

29. Podle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

30. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

31. Odvolací soud v souvislosti s námitkou žalovaného, že žaloba byla podána opožděně, uvádí, že shora zmiňovaná lhůta jednoho roku se nevztahuje k uplatnění nároku žalobkyně u soudu, ale k výzvě ke splnění povinnosti, kterou žalobkyně adresuje osobě povinné k zaplacení příspěvku. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku do garančního fondu za období, po které neměl pojištěné vozidlo [registrační značka], výzvou ze dne [datum], která mu byla doručena dne [datum]. Výzva splňovala náležitosti uvedené v § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti. Lhůta ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek byla stanovena v délce 30 dnů od doručení výzvy.

32. Dále je nutné uvést, že odvolací soud považuje za správné právní posouzení věci soudem prvního stupně, neboť má za to, že žalovaný jako vlastník vozidla, které nemělo v období od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je povinen podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti zaplatit příspěvek ve výši 93 Kč za každý den porušení povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti za provoz vozidla, a také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (dle vyhlášky). Pokud jde o dobu, za kterou je žalovaný povinen příspěvek platit, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že období od [datum] do [datum] představuje 161 dnů.

33. K námitkám žalovaného, že vozidlo v předmětném období nebylo schopné provozu, neboť bylo umístěno v autoservisu a nemělo platné osvědčení o emisích a STK, je třeba uvést, že podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2018 to, zda je vozidlo skutečně provozováno, není pro posouzení věci rozhodné a vlastník vozidla se již nezprostí své povinnosti, pokud prokáže, že vozidlo v předmětném období provozováno nebylo. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. Výjimku představuje pouze doba, kdy je registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doba, kdy je vozidlo odcizené. Žádná z takových výjimek nebyla v tomto případě prokázána. Pokud žalovaný odkazoval na dosavadní rozhodování Ústavního soudu, dle kterého nelze požadovat placení příspěvku do garančního fondu za situace, kdy vozidlo je sice vedeno v registru vozidel, avšak není provozováno, odvolací soud doplňuje, že podle jeho názoru tato rozhodnutí po novele zákona o pojištění odpovědnosti účinné od 1. 1. 2018 již nelze použít. K tomu se ostatně vyjádřil i Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3247/20, když uvedl, že„ nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2221/13 z roku 2014 po novele zákona č. 168/1999 Sb. (účinné od 1. 1. 2018) již není použitelný … zákonná úprava od [datum] jasně určuje, kdy je třeba vozidlo povinně pojistit, přičemž výslovně považuje za rozhodující skutečnost existence zápisu v centrálním registru silničních vozidel“.

34. Pokud žalovaný namítal, že povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla byla splněna tím, že vozidlo bylo umístěno v autoservisu [jméno] [příjmení], [IČO], který má uzavřenou pojistnou smlouvu s [pojišťovna], a toto pojištění zahrnuje i pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ani odvolací soud se s touto argumentací neztotožnil. Z předložené pojistné smlouvy a pojistných podmínek, které jsou součástí smluvních ujednání, vyplývá, že smlouvou byla pojištěna podnikatelská rizika pojistníka, předmětem smlouvy nebylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., pojistná smlouva svým obsahem neodpovídá požadavkům stanoveným § 3 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti (neobsahuje identifikaci vozidla, limit pojistného plnění dle zákona o pojištění odpovědnosti atd.). Ze zvláštních pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu vyplynulo, že pojištění se nevztahuje na škodu způsobenou v souvislosti s vlastnictvím nebo provozem motorových vozidel. S ohledem na okolnosti shora uvedené tedy považuje odvolací soud za správný i názor soudu prvního stupně, že předloženou pojistnou smlouvou žalovaný neprokázal, že by tato smlouva kryla škodu způsobenou provozem předmětným vozidlem žalovaného.

35. Ze všech výše uvedených důvodů změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému zaplatit částku 930 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

36. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně, to podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; v řízení úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7 188,80 Kč, které představuje částka 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměna advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 6, § 8 odst. 1, § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba) podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, odměna advokáta za dva úkony právní služby po 1 740 Kč podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby (účast na jednání soudu dne [datum] a [datum]) podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% ve výši 1 108,80 Kč.

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5 936,80 Kč, které představuje částka 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměna advokáta za dva úkony právní služby po 1 740 Kč podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 2. a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu za odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 856,80 Kč.

38. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 2 o. s. ř.

Poučení