28 Co 193/2021-124

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudců JUDr. Zdeňka Bureše a JUDr. Evy Gregorové ve věci žalobkyně: ; [anonymizována dvě slova], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [anonymizována čtyři slova], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] o zaplacení částky 437 450,33 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. května 2021, č.j. 38 C 24/2020-65 takto:

Výrok

I. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. května 2021, č. 38 C 24/2020-65, se ve výroku č. I potvrzuje.

II. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. května 2021, č.j. 38 C 24/2020-65, se ve výroku č. III mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 109 556,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 47 379,02 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Městský soud v Brně jako soud prvního stupně vydal ve věci výše označený rozsudek, jehož výrokem č. I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 437 450,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 328 903 Kč od 24. 3. 2019 do zaplacení, z částky 44 038,84 Kč od 3. 6. 2019 do zaplacení, z částky 64 508,49 Kč od 23. 6. 2019 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Jeho výrokem č. II rozhodl, že žaloba v části, podle které se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 44 038,84 Kč od 13. 3. 2019 do 2. 6. 2019 a ve výši 8,05% ročně z částky 64 508,49 Kč od 13. 3. 2019 do 22. 6. 2019, se zamítá. Výrokem č. III pak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 121 596 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě doručené mu dne 31. 7. 2019, jíž se žalobkyně celkem žalovanou částkou 437 450,33 Kč domáhala po žalované nároků ze dvou smluv o dílo mezi nimi uzavřených, žalobkyní jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem. Vzhledem ke smlouvě o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018, jejímž předmětem bylo provedení výkopových a zemních prací v [obec] [obec] parc. [číslo] (dále případně jen„ Akce [obec]“) žádala zaplacení částky 64 508,49 Kč odpovídající 10 % z fakturovaných částek ceny díla v její celkové výši 645 085 Kč dle naposledy uzavřeného dodatku [číslo] ze dne 12. 10. 2018 jako zádržného sjednaného v čl. III. odst. 11 smlouvy o dílo. Z této se částka 19 234,69 Kč vázala k faktuře žalobkyně č. 2018 znějící na částku 192 348 Kč, částka 24 304 Kč k faktuře žalobkyně č. 2018 znějící na částku 243 045 Kč a částka 20 969,30 Kč k faktuře žalobkyně č. 2018 znějící na částku 209 693 Kč. Dle žalobkyně byly splněny podmínky pro vznik nároku na zaplacení zádržného po řádném dokončení díla a převzetí stavby a vyklizení staveniště, což potvrzuje zápis o předání a převzetí staveb ze dne 22. 11. 2018 O uvolnění zádržného žalobkyně požádala dopisem ze dne 10. 1. 2019. Žalovaná byla marně k jeho úhradě vyzvána předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne 18. 4. 2019. Vzhledem ke smlouvě o dílo [číslo] ze dne 6. 6. 2018, jejímž předmětem bylo provedení zateplení fasády stavební akce„ Rekonstrukce střešního pláště u bytového domu [adresa], [obec] – [část obce]“ (dále případně jen„ Akce [ulice]“) se žalobkyně žalovanou částkou 328 903 Kč domáhala po žalované zaplacení ceny neuhrazených prací (části ceny díla), na niž zněla faktura žalobkyně č. 2018 ze dne 21. 12. 2018 se splatností 29. 1. 2019. Další žalovanou částkou 44 038,84 Kč se domáhala zaplacení zádržného sjednaného v čl. III. odst. 11 smlouvy o dílo odpovídajícího 10 % z fakturovaných částek ceny díla, z čehož se částka 6 120,94 Kč vázala k faktuře žalobkyně č. 2018 znějící na částku 61 213 Kč, částka 9 907 Kč k faktuře žalobkyně č. 2018 znějící na částku 99 070 Kč a částka 28 010,90 Kč k faktuře žalobkyně č. 2018 znějící na částku 280 109 Kč. Celková cena díla po uzavření dodatků [číslo] [číslo] činila 769 295 Kč. Dle žalobkyně byly splněny podmínky pro vznik nároku na zaplacení zádržného po řádném dokončení díla a převzetí stavby a vyklizení staveniště, což potvrzuje zápis o předání a převzetí staveb ze dne 20. 12. 2018 O uvolnění zádržného žalobkyně požádala dopisem ze dne 29. 1. 2019. Žalovaná byla marně k jeho úhradě vyzvána předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne 18. 4. 2019. Žalobkyně současně odmítla jako neoprávněný zápočet tvrzených vzájemných pohledávek žalované na zaplacení smluvní pokuty provedený dopisem žalované ze dne 15. 4. 2019, jejž má za neplatný.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí v plném rozsahu. Namítla, že pohledávky žalobkyně uplatněné žalobou zanikly ještě před jejím podáním zápočtem vzájemných pohledávek žalované jako smluvních pokut za prodlení žalobkyně s termíny sjednanými ve smlouvě o dílo [číslo] ze dne 6. 6. 2018, a to ve výši 35 000 Kč za prodlení s termínem zahájení prací (místo sjednaného termínu 14. 5. 2018 bylo zahájeno 21. 5. 2018) ve dnech 15. 5. 2018 až 21. 5. 2018, ve výši 50 000 Kč za prodlení žalobce s termínem provedení díla (místo sjednaného termínu 11. 6. 2018 bylo dílo provedeno 22. 11. 2018) ve dnech 12. 6. 2018 až 21. 6. 2018 (při sjednané smluvní pokutě 5 000 Kč za jeden den prodlení) za a ve výši 400 000 Kč za prodlení s termínem provedení díla ve dnech 22. 6. 2018 až 29. 6. 2018 (při sjednané smluvní pokutě 50 000 Kč za jeden den prodlení). Započtení žalovaná provedla dopisem (zápočtem) ze dne 15. 4. 2019.

4. Ze skutečností zjištěných z provedených listinných důkazů, jakož i s přihlédnutím ke shodným skutkovým tvrzením účastnic řízení, soud prvního stupně dospěl k závěru o převážné důvodnosti podané žaloby. Přijal závěr, že mezi účastnicemi byly uzavřeny dvě tvrzené smlouvy o dílo v souladu s § 2586 a násl. o. z., v nichž se žalobkyně zavázala pro žalovanou provést předmětná díla a žalovaná se zavázala díla převzít a zaplatit za ně dohodnutou cenu. Žalobkyně svou povinnost splnila, díla provedla a předala je bez vad žalované. Žalovaná povinnost zaplatit cenu díla nesplnila, když dosud neuhradila ze smlouvy o dílo [číslo] fakturu č. 2018 na částku 328 903 Kč vystavenou dne 21. 12. 2018 a zádržné ve výši 44 038,84 Kč a ze smlouvy [číslo] zádržné ve výši 64 508,49 Kč. K obraně žalované přijal závěr, že započtení jejích vzájemných pohledávek proti předmětným pohledávka žalobkyně zápočtem ze dne 15. 4. 2019 je neplatné pro rozpor s § 1987 odst. 2 o. z., neboť žalovanou započítávané pohledávky jsou nejisté. Poukázal na to, že žalobkyně proti započítávaných pohledávkám žalované z titulu smluvních pokut namítla, že prodlení s převzetím stavby vzniklo vinou žalované a že s uzavřením dodatků ke smlouvě, kterými došlo se souhlasem žalované ke značnému navýšení dalších prací na díle, nebylo objektivně možné dokončit dílo v původně sjednané době, což muselo být žalované při podpisu smlouvy jasné. Namítla rovněž nepřiměřenost smluvních pokut. Pohledávky žalované tak jsou objektivně sporné v otázce jejich vzniku a výše. I když se částečně jedná o nároky ze stejného právního vztahu, v případě smluvní pokuty a ceny díla se jedná o jiné právní instituty s jiným jádrem dokazování. Míra nejistoty pohledávky žalobkyně tak je i s ohledem na nesporná tvrzení účastnic oproti započítávaným pohledávkám žalované minimální. Zatímco k pohledávkám žalobkyně uplatněným v žalobě„ bylo třeba prokázat pouze existenci smlouvy o dílo, převzetí díla žalovanou a zaplacení ceny, v rámci dokazování započitatelnosti pohledávek žalované by pak soud musel nad rámec výše uvedeného zkoumat okolnosti převzetí stavby, ustálenou obchodní praxi v oboru a mezi účastníky ohledně prodlužování termínu předání staveb s ohledem na množství víceprací a přiměřenost smluvní pokuty.“ Samotný rozsah dokazování týkající se pouze vzniku nároku na smluvní pokuty by tak značně převyšoval rozsah dokazování ohledně existence pohledávek žalobkyně. Celý spor by se tak stočil k otázce vzniku nároku na tyto smluvní pokuty a role účastnic řízení by se v podstatě otočily. Zjištění pohledávky žalované by bylo nejen rozsáhlejší, nýbrž i složitější co do skladby jednotlivých důkazů (listinné důkazy, výslechy navržených svědků). Jak uvedl sud prvního stupně, připuštění započitatelnosti pohledávek žalované by tak zcela jistě odporovalo záměru zákonodárce při vytváření institutu započtení, když by umožnilo žalované bez ohledu na vůli žalobkyně vynutit si uspokojení své sporné pohledávky, aniž by byla nucena ji sama jako žalobkyně uplatnit a zaplatit s tím spojené náklady, které by s ohledem na v důkazech uvedené výši celé smluvní pokuty v řádu miliónů Kč značně převyšovaly náklady na uplatnění pohledávky žalobkyně vůči žalované. Ke svým závěrům soud prvního stupně odkázal na závěry přijaté Nejvyšším soudem České republiky (dále jen Nejvyšší soud) v rozsudku ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020.

5. Soud prvního stupně uzavřel, že předmětné pohledávky žalobkyně vůči žalované ve výši 437 450,33 Kč tak nezanikly a žalovaná je povinna je zaplatit. Za prodlení žalované s plněním jejích peněžitých závazků náleží žalobkyni rovněž úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši určené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. S placením faktury č. 2018 na částku 328 903 Kč se žalovaná podle smluvních ujednání dostala do prodlení 41. dnem po jejím doručení (11. 2.2019), tedy dnem 24. 3. 2019. Se zaplacením zádržného ze smlouvy [číslo] ve výši 44 038,84 Kč se žalovaná podle smluvních ujednání dostala do prodlení 41. dnem po doručení výzvy k zaplacení zádržného po převzetí díla, což měl soud prvního stupně za prokázáno až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 18. 4. 2019 doručenou žalované 23. 4. 2019, když u předchozích výzev žalobkyně jejich doručení žalované neprokázala. Žalovaná se tak do prodlení dostala dne 3. 6. 2019. Do prodlení se zaplacením zádržného ze smlouvy [číslo] ve výši 64 508,49 Kč splatného podle smluvních ujednání 60. dnem po doručení téže výzvy se žalovaná dostala dne 23. 6. 2019. Soud prvního stupně přisoudil žalobkyni rovněž žádanou náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, tedy ve výši 1 200 Kč, neboť dle obsahu smluv se jedná o vzájemný závazek podnikatelů. Uvedené soud promítl do přisuzujícího výroku č. I svého rozsudku a do jeho zamítavého výroku č. II co do části žádaných úroků z prodlení. O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi soud prvního stupně rozhodl za užití § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož žalobkyni neúspěšné jen v nepatrné výši (méně než 5 %) částkou 121 596 Kč přiznal plnou náhradu nákladů řízení vzniklých jí zaplacením soudního poplatku ve výši 17 499 Kč a za její zastoupení advokátem spojených s 8 úkony právní služby, jak tyto náklady v odůvodnění svého rozsudku specifikoval.

6. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, podala podrobné odvolání žalovaná podáním ze dne 4. 8. 2021, jímž s odkazem na odvolací důvody uvedené v ustanoveních § 205 odst. 2 písm. b), g) a c) o. s. ř. navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud toto její odvolání podle jeho obsahu posoudil za směřující proti výrokům č. I a č. III rozsudku soudu prvního stupně, když jeho zamítavým výrokem č. II žalovaná ve svých subjektivních právech dotčena nebyla, takže pokud by mělo směřovat i proti tomuto výroku, muselo by být v tomto rozsahu odvolacím soudem odmítnuto. Žalovaná vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že započtení pohledávek žalované je neplatné pro rozpor s § 1987 odst. 2 o. z., jelikož pohledávky uplatněné žalovanou v rámci započtení jsou nejisté, dále že pohledávky žalobkyně za žalovanou tak nezanikly a žalovaná je povinna je zaplatit. Soudu prvního stupně vytkla, že se vůbec nezabýval existencí pohledávek žalované a námitkou neexistence žalobou uplatněných pohledávek žalobkyně z důvodu jejich zániku započtením ze strany žalované, že neprovedl žalovanou navrhované důkazy k prokázání existence pohledávek započítaných vůči předmětným pohledávkám žalobkyně a že tuto námitku nezohlednil ve vztahu k existenci žalobou uplatňovaných nároků žalobkyně. Napadené rozhodnutí je rovněž nepřezkoumatelné, když se soud prvního stupně nijak nevypořádal s protichůdnými tvrzeními a stanovisky sporných stran ve vztahu k existenci aktivní pohledávky žalované. Z rozsudku nejsou patrné žádné úvahy soudu prvního stupně ani odůvodnění ohledně faktorů nutných pro vyhodnocení nejistoty pohledávek žalované, jakými jsou okolnosti případu z hlediska spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky, ohledně dosažení závěru o objektivní nejistotě pohledávek žalované, ohledně posouzení argumentace žalobkyně vůči pohledávkám z hlediska její relevantnosti a věcnosti, a úvahy vedoucí k závěru o nutnosti provést složité dokazování k prokázání pohledávek žalované, které jsou jistě pro věc významné. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, obsahuje nadto, co uvedl soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku, i další hlediska a vodítka, dle nichž je nutno postupovat a která je nutno zohlednit v případě, že je v řízení vznesena námitka započtení pohledávky, u níž má být posouzena její neurčitost a nejistota. Soud prvního stupně dle žalované nepostupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a pominul několik hledisek, z nichž je třeba na tyto pohledávky nahlížet. Jde-li o objektivní spornost pohledávek, žalobkyně nemá dle žalované proti jejím aktivním pohledávkám relevantní věcné argumenty, které by mohly založit objektivní spornost pohledávek. Argumentaci žalobkyně proti aktivním pohledávkám žalované soud prvního stupně vůbec neprojednal, nijak se jí nezabýval, neprováděl k ní důkazy, dle názoru žalované tedy není závěr o objektivní spornosti pohledávek žalované podložen skutkovými okolnostmi ani právními zhodnoceními učiněnými v řízení. Nezabýval se ani námitkami žalované ve vyjádření k žalobě ze dne 1. 3. 2020 a na jednání dne 26. 5. 2021, že tvrzení žalobkyně k započítávaným pohledávkám nejsou pravdivá, neprováděl k tomu ani žádné důkazy. Soud prvního stupně svůj závěr o objektivní spornosti a následně i nejistotě pohledávek žalované učinil jen na základě jejich obecného popření žalobkyní. Uvedla, že námitku zániku žalované pohledávky započtením učinila již ve vyjádření k žalobě ze dne 1. 3. 2020, tedy na samém počátku řízení. Základ pro vznik pohledávek žalované je dle žalované možno zjistit z listinných důkazů v soudním spisu založených a navržených, a výslechů dvou svědků (které byly navrženy žalobkyní a žalovanou již před prvním jednáním ve věci). Rozsah dokazování by sice byl o něco rozsáhlejší, než v případě, kdy by námitka zániku žalované pohledávky započtením učiněna nebyla, vzhledem počátečnímu stavu řízení měl soud prvního stupně možnost řízení připravit a vést tak, aby dokazováním nebylo soudní řízení prodlužováno vůbec. Nelze hovořit o prodlužování neúměrném. Dle názoru žalované je zcela v souladu se spravedlivým uspořádáním věci, aby byly její aktivní pohledávky na smluvní pokuty považovány za jisté a tím i započitatelné. V projednávané věci vznikly pohledávky uplatňované žalobou a pohledávky započítané žalovanou na základě jednoho smluvního vztahu (smlouva o dílo [číslo]) a částečně v zápočtu byly obsaženy i pohledávky ze smluvního vztahu dalšího, ale smluvního vztahu stejného druhu (smlouva o dílo [číslo]), vzniklého ve stejném období a plněných ve stejném období, kde předmětem je provedení stavebních a přípravných prací žalobkyní jako zhotovitelem, rovněž text smluv je totožný. I pohledávky žalobkyně z obou smluv byly stejného druhu a ze stejného právního titulu. K započtení pohledávek žalovaného došlo již v dubnu 2019 ještě před podáním žaloby. Postup soudu prvního stupně nelze považovat za odpovídající spravedlivému uspořádání věci. Žalovaná namítla rovněž nesprávnou výši žalobkyni přisouzené náhrady nákladů řízení, jejíž součástí je odměna za 2 úkony právní služby advokáta spojené s jeho účastí u jednání dne 26. 5. 2021, při němž však byl přítomen přesně 2 hodiny, neboť se k němu dostavil opožděně. Za neúčelné má žalovaná náklady žalobkyně spojené cestou jí zvoleného advokáta se sídlem v [obec] k jednání soudu prvního stupně, když obě účastnice řízení měly sídlo v [obec], spor se týkal stavebních prací prováděných v [obec] a jeho bezprostředním okolí a jednání soudu se konalo v [obec].

7. Žalobkyně se k odvolání žalované podrobně vyjádřila podáním ze dne 5. 10. 2021, jímž pro jeho nedůvodnost navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném rozsahu jako věcně správného. Dle názoru žalobkyně soud prvního stupně na daný případ správně aplikoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, zmínila rovněž jeho dřívější rozsudek ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017. Za nedůvodné má argumenty žalované stran žalovanou tvrzené objektivní nespornosti započítávaných pohledávek. Poukázala na své věcné argumenty vůči aktivním pohledávkám žalované ve svých vyjádřeních z 20. 5. 2020 a z 23. 5. 2021. Neexistenci pohledávky ze smluvní pokuty za prodlení se zahájením prací ve dnech 15. 5. 2018 až 21. 5. 2018 žalobkyně zdůvodnila především tím, že žalovaná neposkytla žalobkyni potřebnou součinnost pro převzetí staveniště., k čemuž navrhla prozatím svědecký výslech a listinné důkazy, při jednání dne 26. 5. 2021 uvedla, že je připravena navrhnout celou řadu dalších důkazů v závislosti na vývoji dokazování. Neexistenci pohledávky ze smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla ve dnech 12. 6. 2018 až 21. 6. 2018 žalobkyně dokládala zejména tím, že v průběhu provádění díla docházelo ke změnám ve specifikaci díla v důsledku dodatečných požadavků objednatele. V důsledku nich pak byly uzavřeny 3 dodatky ke smlouvě o dílo, a to v době po původním termínu plnění smlouvy. Smluvní vztah přitom tvoří jeden celek, tj. jde o smlouvu o dílo ve znění několika dodatků. Vzhledem ke změnám smluvního vztahu nebylo možné původně stanovené dílo ukončit ke dni 11. 6. 2018, resp. v kontextu uzavřených dodatků prodlení žalované nemohlo vzniknout. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhovala listinné důkazy, v případě potřeby byla připravena navrhnout celou řadu dalších důkazů a to včetně svědeckých výpovědí. Z opatrnosti namítla rovněž i moderaci nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty (§ 2051 o. z.) za období od 22. 6. 2018 do 29. 6. 2018, kdy za jeden den prodlení činí pokuta 50 000 Kč. Také pro prokazování skutečností podstatných pro moderaci smluvní pokuty byla žalobkyně připravena navrhovat důkazy jak listinné, tak výslechem svědků. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav pro potřeby aplikace ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. Dle žalobkyně je lichá představa žalované, že k tomu, aby bylo možné učinit závěr o existenci relevantních věcných argumentů zpochybňujících oprávněnost nároků ze smluvních pokut je potřeba nejprve provést dokazování, jehož výsledkem by zřejmě měl být závěr o tom, zda relevantní argumenty existují či nikoli. Provedení dokazování zaměřeného k tomu, zda jsou relevantní věcné argumenty žalobkyně směřující ke zpochybnění existence práva na smluvní pokuty skutečně důvodné, by popíralo smysl existence ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. Žalobkyně považuje za v řízení zjištěné, že by rozsah dokazování existence pohledávek žalované na smluvní pokutu velmi významně převyšoval rozsah dokazování existence pohledávek žalobkyně. Lze očekávat, že řízení u soudu prvního stupně by vyžadovalo více ústních jednání, u kterých by se prokazovala výlučně existence okolností vztahujících se ke sporným (aktivním) pohledávkám žalované. Prokazování skutečností rozhodných pro (ne) existenci aktivních pohledávek žalované významně složitější, něž v případě pasivní pohledávky žalobkyně. S ohledem na okolnosti daného případu je naopak dle žalobkyně spravedlivé, aby provedený zápočet nebyl podle ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. považován za platný a aby se žalobkyni, jejíž pohledávka je k datu podání vyjádření splatná přibližně dva a půl roku, a jež se domáhá svého práva u soudu déle než dva roky, bylo přiznalo právo i soudně v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací na základě přípustného (§ 201 o.s.ř., § 202 odst. 2 o.s.ř. – a contrario) a včasného (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) odvolání žalované jako osoby k jeho podání oprávněné obsahujícího požadované náležitosti (§ 205 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, postup soudu prvního stupně jeho vydání předcházející, zopakoval dokazování některými listinnými důkazy provedenými již v řízení před soudem prvního stupně (čtením části smluv o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018, [číslo] ze dne 6. 6. 2018, dopisu žalované ze dne 25. 2. 2019 a zápočtu pohledávek žalované ze dne 15. 4. 2019), z vyžádaných spisů Městského soudu v Brně sp.zn. 254 C 40/2020 a sp.zn. 219 C 20/2021 četl žaloby a sdělil stav řízení v těchto věcech a v rámci své přezkumné činnosti učinil následující zjištění a závěry.

9. Žalobkyně uplatnila v řízení nároky ze smluv o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018 a 3 dodatků k ní a [číslo] ze dne 6. 6. 2018 a 2 dodatků k ní, které jako zhotovitel uzavřela se žalovanou jako objednatelem. Jednalo se o právní vztahy podnikatelů při jejich podnikatelské činnosti. Ve smlouvě o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018 byla cena díla dle jejího čl. II odst. 1 a odst. 2 dohodnuta pevnou částkou, která je nejvýše přípustná, a to ve výši 445 231 Kč (s tím, že cena plnění je bez DPH). Podle čl. III. (Platební podmínky) odst. 2 smlouvy objednatel bude zhotoviteli sjednanou cenu hradit při splnění níže sjednaných podmínek postupně za práce provedené v daném kalendářním měsíci, a to na základě daňových dokladů doložených objednatelem odsouhlaseným soupisem řádně provedených prací. Splatnost daňových dokladů zhotovitele se stanoví na 30 kalendářních dnů od doručení daňového dokladu objednateli (odst. 5). Soupisy provedených prací slouží jen jako podklad k měsíční fakturaci, nepovažují se za dílčí předávací protokoly ani za potvrzení kvality či přesného množství provedených prací (odst. 6). V odst. 11 téhož článku se smluvní strany dohodly, že z každé fakturované části ceny díla bude 10 % z daňovým dokladem fakturované částky tvořit zádržné, které uhradí objednatel na písemnou výzvu zhotovitele, a to po předání a převzetí řádně dokončeného díla, odstranění všech vad a nedodělků, pokud s nimi dílo bylo převzato, a po předání vyklizeného staveniště. Zádržné je splatné do 60 dnů od doručení výzvy objednateli. K předčasným výzvám se nepřihlíží. V čl. IV odst. 2 smlouvy se zhotovitel zavázal provést dílo dle této smlouvy ve sjednané době s termínem zahájení prací 14. 5. 2018 a termínem provedení díla 11. 6. 2018. Podle čl. IX. (Předání díla) odst. 1 smlouvy dílo se považuje za dokončení po dokončení všech prací uvedených v této smlouvě, předání zhotovitelem objednateli všech dokladů dle této smlouvy a úspěšné provedení zkoušek dle této smlouvy, příslušných právních předpisů a vymíněných objednatelem. Podle odst. 4 dílo bude předáno a převzato písemným protokolem. V čl. XI smlouvy (Smluvní pokuty) jsou celkem v 12 bodech uvedena ustanovení týkající se sjednaných smluvních pokut. Podle čl. XIV. (Závěrečná ustanovení) odst. 4 tuto smlouvu lze uzavřít a měnit pouze písemným oboustranně potvrzeným ujednáním osob oprávněných ke smluvnímu jednání. Za písemnou formu se pro tyto účely nepovažuje – e-mailová komunikace. Žalobkyně v žalobě tvrdila, a obě účastnice v řízení předložily, celkem 3 dodatky ke smlouvě o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018, dodatek [číslo] datovaný dnem 31. 7. 2018, dodatek [číslo] datovaný dnem 31. 8. 2018 a dodatek [číslo] datovaný dnem 12. 10. 2018, jimiž se smluvní strany dohodly na změně rozsahu předmětu díla určeném v nich označenými položkovými rozpočty. Dodatkem [číslo] byla naposledy cena díla zvýšena na 645 085 Kč.

10. Ve smlouvě o dílo [číslo] ze dne 6. 6. 2018 byla cena díla dle jejího čl. II odst. 1 a odst. 2 dohodnuta pevnou částkou, která je nejvýše přípustná, a to ve výši 576 606,20 Kč (s tím, že cena plnění je bez DPH). Podle čl. III. odst. 5 smlouvy splatnost daňových dokladů zhotovitele se stanoví na 40 kalendářních dnů od doručení daňového dokladu objednateli. Splatnost zádržného sjednaného v čl. III odst. 11 smlouvy byla dohodnuta do 40 dnů od doručení výzvy objednateli. V čl. IV. smlouvy ([obec] plnění) byl termín zahájení prací uveden dnem 6. 6. 2018 a termín provedení díla dnem 31. 10. 2018. V ostatním tato smlouva obsahuje shodná ustanovení, jak byla výše uvedena ke smlouvě o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018. Ke smlouvě o dílo [číslo] ze dne 6. 6. 2018 žalobkyně tvrdila a předložila 2 dodatky, dodatek [číslo] datovaný dnem 24. 9. 2018 a dodatek [číslo] datovaný dnem 1. 10. 2018, jimiž se smluvní strany dohodly na změně rozsahu předmětu díla určeném v nich označenými položkovými rozpočty. Po uzavření dodatku [číslo] činila cena díla 769 295 Kč, což žalovaná učinila nesporným při jednání soudu prvního stupně dne 26. 5. 2021.

11. Žalobkyně předložila v řízení před soudem prvního stupně fakturu č. 2018 s datem vystavení 21. 12. 2018, s datem zdanitelného plnění 20. 12. 2018 a s datem splatnosti 29. 1. 2019 znějící na částku 328 903 Kč fakturovanou za dodané zboží a služby s označením dodávky jako„ Zateplení fasády SVJ [ulice a číslo] dle SOD [číslo]“. Vycházeje z tvrzení žalované, že tato faktura žalobkyně jí byla doručena dne 11. 2. 2019, soud prvního stupně dovodil podle smluvních ujednání její splatnost 40. dnem od doručení žalované, tj. dne 23. 3. 2019.

12. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že podle zápisu o předání a převzetí staveb a jejich ucelených částí ze dne 22. 11. 2018 bylo dílo dle smlouvy o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018, s drobnými vadami a nedodělky v zápisu uvedenými s termínem odstranění 31. 1. 2019, převzato. Ve sjednaném termínu byly vady a nedodělky odstraněny. Dílo dle smlouvy dílo [číslo] ze dne 6. 6. 2018 2018 bylo podle zápisu o předání a převzetí staveb a jejich ucelených částí ze dne 20. 12. 2018, s drobnými vadami a nedodělky v zápisu uvedenými s termínem odstranění 29. 1. 2019, převzato. Ve sjednaném termínu byly vady a nedodělky odstraněny.

13. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2590 odst. 1 o. z. zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřeba. Podle § 2604 o.z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno. Podle § 2610 odst. 1 o.z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

14. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o platném uzavření předmětných dvou smluv o dílo mezi účastnicemi naplňujícími pojmové znaky tohoto smluvního typu podle § 2586 o. z., z nichž žalobkyně jako zhotovitel svůj závazek k provedení díla jeho dokončením a předáním žalované jako objednateli splnila, žalovaná však svůj závazek k zaplacení ceny jí převzatého díla splnila jen zčásti. Z její strany zůstala neuhrazena ze smlouvy o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018 část ceny díla odpovídající sjednanému zádržnému ve výši 64 508,49 Kč, které se stalo splatným 22. 6. 2019, a ze smlouvy o dílo [číslo] část ceny díla ve výši 328 903 Kč, na niž zněla faktura žalobkyně č. 2018, která se stala splatnou dne 23. 3. 2019, a ve výši 44 038,84 Kč odpovídající sjednanému zádržnému, které se stalo splatným 2. 6. 2019. Právní úprava občanského zákoníku spojuje v jeho § 2610 odst. 1 vznik práva na zaplacení ceny díla s jeho provedením zhotovitelem, tj. s jeho dokončením a jeho předáním objednateli. Toto dispozitivní ustanovení umožňuje stranám smlouvy dohodnout si vznik práva na zaplacení ceny díla jinak. Odvolací soud dodává, že případné prodlení s předáním dokončeného díla obecně nemá vliv na vznik práva na zaplacení ceny díla. V posuzovaném případě se strany smlouvy ujednáním obsaženým v čl. III. odst. 2 v obou smlouvách od dispozitivního ustanovení § 2610 odst. 1 o. z. odchýlily, neboť vznik práva na zaplacení ceny díla zčásti vázaly na jiné skutečnosti, než na skutečnosti uvedené v tomto ustanovení. Zaplacení ceny díla nebylo vázáno na provedení díla, tedy na jeho dokončení a předání, ale na vystavování daňových dokladů (faktur) doložených objednatelem odsouhlaseným soupisem řádně provedených prací v daném kalendářním měsíci, přičemž soupisy provedených prací slouží jen jako podklad k měsíční fakturaci a nepovažují se za dílčí předávací protokoly ani za potvrzení kvality či přesného množství provedených prací. Na předání a převzetí řádně dokončeného díla a na odstranění všech vad a nedodělků, pokud s nimi dílo bylo převzato, bylo vázáno právo na úhradu zádržného ve výši 10 % z daňovým dokladem fakturovaných částek (čl. III. odst. 11).

15. Žalovaná v rámci své obrany proti žalobě ve vyjádření k ní podáním ze dne 1. 3. 2020 proti žalovaným pohledávkám žalobkyně věcně neargumentovala, jako jediný důvod, pro který žalovaný nárok neuznala, uvedla, že žalované pohledávky žalobkyně zanikly započtením provedeným zápočtem žalované ze dne 15. 4. 2019. Ve vyjádření uvedla podrobnosti ke svým započteným vzájemným pohledávkám z titulu smluvních pokut vyúčtovaných žalobkyni podle čl. XI. odst. 1 a 2 smlouvy o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018 (Akce [obec]) jednak za prodlení s termínem zahájení prací a jednak za prodlení s termínem provedení díla. V podání ze dne 1. 3. 2020 navrhla ke své obraně nad listinné důkazy vážící se ke smlouvě o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018 výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], stavbyvedoucího na předmětné stavbě. Při jednání soudu prvního stupně dne 26. 5. 2021 doplnila své důkazní návrhy o projekt RO [obec] od Ing. [jméno] [jméno], e-mail ze dne 11. 5. 2018, stavební deník vedený na stavbě [obec] společností [právnická osoba] a stavební deník žalované (strany [číslo] a [číslo]). Současně učinila nesporným, že žalovaná dosud nevrátila žalobkyni zádržné ve výši 44 038,84 Kč ze smlouvy o dílo ze dne 6. 6. 2018 a ve výši 64 508,49 Kč ze smlouvy o dílo ze dne 9. 5. 2018 a dále, že neuhradila žalobkyni částku 328 903 Kč dle faktury č. 2018 doručené jí dne 11. 2. 2019.

16. Soud prvního stupně při jednání dne 26. 5. 2021 provedl dokazování sdělením obsahu listinných důkazů předložených žalobkyní a některých listinných důkazů předložených žalovanou (zápisem o převzetí staveb a jejich části ze dne 22. 11. 2018, dopisem žalované ze dne 25. 2. 2019 a zápočtem pohledávek ze dne 15. 4. 2019). K provádění dalších důkazů nepřistoupil, neprovedl ani výslech k jednání se dostavivšího svědka [jméno] [příjmení] navržený žalobkyní k tvrzené nesoučinnosti žalované potřebné pro převzetí staveniště při realizaci smlouvy o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018. V odůvodnění svého rozsudku k neprovedeným důkazům uvedl, že„ tyto důkazní prostředky měly sloužit k prokázání skutečností pro spor nepodstatných, jelikož se týkaly nároku na vznik smluvní pokuty. Soud měl všechny pro spor podstatné skutečnosti za prokázané již provedenými důkazními prostředky.“ 17. V zápočtu pohledávek ze dne 15. 4. 2019 žalovaná tvrdila své pohledávky vůči žalobkyni ze smlouvy o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018 kvalifikované jako smluvní pokuty vyúčtované žalobkyni podle ujednání v jejím čl. XI. odst. 1. a odst. 2. dopisem ze dne 25. 2. 2019 (s uváděnou splatností ke dni 27. 3. 2019), a to ve výši 35 000 Kč za prodlení s termínem zahájení prací ve dnech 15. 5. 2018 až 21. 5. 2018, ve výši 50 000 Kč za prodlení s termínem provedení díla ve dnech 12. 6. 2018 až 21. 6. 2018 a ve výši 400 000 Kč za prodlení s termínem provedení díla ve dnech 22. 6. 2018 až 29. 6. 2018. Konstatovala a specifikovala pohledávky žalobkyně ze smlouvy o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018 v částkách 19 234,81 Kč, 24 304,50 Kč a 20 969,30 Kč a ze smlouvy o dílo [číslo] ze dne 6. 6. 2018 v částkách 6 121,34 Kč, 9 907 Kč, 28 010,90 Kč, 32 890,30 Kč a 296 012,70 Kč (poslední dvě vážící se k faktuře žalobkyně č. 2018 ze dne 21. 12.2018) kvalifikované jako pohledávky na zaplacení části ceny díla. Žalovaná započítala podle § 1982 o.z. své pohledávky s konkretizací, proti kterým pohledávkám žalobkyně a do jaké jejich výše započtění směřuje. Závěrem uvedla, že tímto započtením pohledávky žalobkyně zanikají v celém rozsahu.

18. Žalobkyně ve své předžalobní upomínce ze dne 18. 4. 2019 jakékoliv nároky žalované na smluvní pokutu neuznala s odkazem na to, že takto již žalovanou informovala v předchozím dopise (bez jeho bližšího označení). V žalobě pak uvedla, že zápočet je neplatný a pohledávky žalované neexistující. V podání ze dne 23. 5. 2021 žalobkyně vyjádřila, že provedený zápočet nelze považovat za platné právní jednání již pro jednoznačný rozpor s ustanovením § 1987 odst. 2 občanského zákoníku (pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není), k čemuž argumentovala též odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020. Neplatností zápočtu žalované, jímž započítala své nejisté pohledávky z titulu smluvních pokut, žalobkyně argumentovala i za odvolacího řízení.

19. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

20. Předpoklady zániku pohledávek započtením podle právní úpravy obsažené v ustanovení § 1982 a násl. o. z. jsou vzájemnost pohledávek, stejný druh plnění, způsobilost pohledávek k započtení a právní jednání směřující k započtení.

21. Žalovaná ve svém zápočtu ze dne 15. 4. 2018 nezaměnitelným způsobem identifikovala jak své pohledávky, tak pohledávky žalobkyně, jichž se započtení týkalo, a toto její hmotněprávní jednání tak neurčitostí netrpí. Z jeho obsahu vyplývá, že žalovaná tímto svým jednáním jasně projevila vůli směřující k zániku jak pohledávek žalobkyně, proti nimž započtení směřovalo, tak svých započítávaných pohledávek, a to v jejich plné výši. Lze tak dovodit, že sama žalovaná měla předmětné pohledávky žalobkyně, proti nimž započtení jejích vzájemných pohledávek směřovalo, za nesporné. Tomu nasvědčuje i v zápočtu uvedené slovní spojení, že„ [právnická osoba] s.r.o. má vůči naší společnosti následující pohledávky“, jak tyto byly dále v zápočtu specifikovány.

22. Odvolací soud však nesdílí názor žalobkyně vyjádřený již v žalobě, že„ tímto zápočtem žalovaná svůj dluh uznala co do titulu a výše“. Poukazuje k tomu na judikaturu Nejvyššího soudu přijatou k této problematice již na poměry vztahů podléhajících právní úpravě zrušeného zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (např. rozsudky ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 32 Odo 1400/2004 či ze dne 24. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3549/2007), a zejména pak na aktuální rozsudek ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3752/2019, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] s tuto právní věrou:„ Jednostranné započtení, které pro svou neplatnost nevedlo k zániku vzájemných pohledávek, není samo o sobě uznáním dluhu ve smyslu ustanovení § 2053 nebo § 2054 o. z.“ 23. V době, kdy žalovaná svůj zápočet ze dne 15. 4. 2019 činila, tu mimo jiných již byl rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, v němž Nejvyšší soud zaujal názor k problematice pohledávky nejisté nebo neurčité, s účinností od 1. 1. 2014 nově vnesené do právní úpravy započtení v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku, která podle jeho ustanovení § 1987 odst. 2. není způsobilá k započtení. Nejvyšší soud mimo jiné dospěl k závěru, že v kontextu civilního procesu by měl být smysl § 1987 odst. 2 o. z. spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98, věty druhé, o. s. ř. s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost.

24. Sporné strany ve svých argumentacích a také soud prvního stupně ke svým závěrům v odůvodnění napadeného rozsudku k obraně žalované odkázaly na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] s těmito právními větami: I. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. II. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka "jistá a určitá", odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne). V jeho odůvodnění Nejvyšší soud též uvedl, že za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněný pod [číslo] Sb. rozh. obč.). S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné. Účinnost právního jednání, která zpravidla nastává v okamžiku, kdy projev vůle dlužníka pasivní pohledávky dojde věřiteli (srov. § 570 a násl. o. z.), je přitom nutné odlišit od účinků tohoto právního jednání (k nimž dochází ex tunc, k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení - § 1982 odst. 2 in fine o. z.). Přesto, že je likvidita aktivní pohledávky hmotněprávním předpokladem jednostranného započtení, ochrana poskytovaná vykládaným ustanovením se prosadí zpravidla až v soudním řízení, v němž se věřitel pasivní pohledávky domáhá jejího splnění. Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Taktomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Uvedené závěry se obdobně prosadí i tehdy, provede-li dlužník pasivní pohledávky započtení mimo soudní řízení o žalobě na splnění pasivní pohledávky (ať už před jeho zahájením, či v jeho průběhu) a vznese-li v řízení námitku zániku žalobou uplatněné pohledávky v důsledku tohoto započtení. I v tomto případě jsou přitom pro posouzení, zda aktivní pohledávka vyhovuje požadavku § 1987 odst. 2 o. z., rozhodné okolnosti, které zde byly v okamžiku účinnosti právního jednání dlužníka (jednostranného započtení).

25. V daném případě proti pohledávkám žalobkyně ve výši 372 941,84 Kč (328 903 Kč + 44 038,84 Kč) ze smlouvy o dílo [číslo] ze dne 6. 6. 2018 z celkem žalovaných 437 450,33 Kč směřovaly žalovanou započítávané pohledávky z jejich jiného smluvního vztahu založeného smlouvou o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018 týkající se zcela jiné stavební akce, a tudíž vážící se k jiným skutkovým okolnostem. Nerozhodné je, že obě smlouvy o dílo obsahovaly v zásadě shodný tištěný text lišící se pouze konkrétními údaji k té které stavební akci. Proti zbývající části žalobkyní uplatněných pohledávek ve výši 64 508,49 Kč ze smlouvy o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018 směřovaly žalovanou započítávané pohledávky z téže smlouvy o dílo. Jak správně konstatoval soud prvního stupně, cena díla a smluvní pokuta jsou jiné právní instituty s jiným jádrem dokazování k nárokům na jejich zaplacení. Skutečnost, že vzájemné pohledávky vycházejí z téhož smluvního vztahu automaticky neznamená, a to ani z pohledu spravedlivého uspořádaní vztahů, nemožnost aplikace § 1987 odst. 2 o. z. vzhledem k započítávaným pohledávkám. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě i ve vztahu k této žalobou uplatněné nesporné pohledávce žalobkyně ve výši 64 508,49 Kč převažuje hledisko potřeby očekávaného rozsáhlejšího dokazování k proti ní započítávaným pohledávkám žalované, a to jak co do jejich existence, tak co do jejich výše. Žalobkyně uvedla za řízení před soudem prvního stupně věcně argumenty proti započítané smluvní pokutě za prodlení se zahájením prací a převzetím staveniště i proti smluvním pokutám za prodlení s provedením díla a navrhla k tomu důkazy. K započítávaným pohledávkám navrhla důkazy rovněž žalovaná. Právě proto, že tvrzené pohledávky žalované soud prvního stupně posoudil z uvedených hledisek jako nejisté (z pohledu jejich existence a jejich výše), správně nepřistoupil k dokazování nad rámec toho, co se vázalo k pohledávkám žalobkyně uplatněným v řízení.

26. Pro důvodnost žaloby na zaplacení části ceny díla ve výši 328 903 Kč vzhledem ke smlouvě o dílo [číslo] ze dne 6. 6. 2018 a dodatků k ní, na niž zněla faktura žalobkyně č. 2018 s datem vystavení 21. 12. 2018, bylo třeba posoudit, zda žalobkyni v souladu se smluvními ujednáními vzniklo právo na zaplacení této části ceny díla, a kdy nastala její splatnost. S uvedenými otázkami se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku řádně vypořádal přijetím závěru o vzniku práva žalobkyně na zaplacení této části ceny díla a o její splatnosti postaveném na zjištěních z provedených listinných důkazů a z nesporných tvrzení účastnic řízení.

27. Pro důvodnost žaloby na zaplacení zádržného ve výši 64 508,49 Kč vzhledem ke smlouvě o dílo č [číslo] ze dne 9. 5. 2018 a dodatků k ní a ve výši 44 038,84 Kč vzhledem ke smlouvě o dílo [číslo] ze dne 6. 6. 2018 a dodatků k ní bylo třeba posoudit, zda žalobkyni v souladu se smluvními ujednáními (čl. III. odst. 11) vzniklo právo na zaplacení tohoto zádržného (na písemnou výzvu žalobkyně po předání a převzetí řádně dokončeného díla, odstranění všech vad a nedodělků, pokud s nimi dílo bylo převzato, a po předání vyklizeného staveniště) a v kladném případě, kdy nastala jeho splatnost. S uvedenými otázkami se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku řádně vypořádal přijetím závěru o vzniku práva žalobkyně na zaplacení zádržného a o jeho splatnosti v obou žalovaných případech postaveném na zjištěních z provedených listinných důkazů a z nesporných tvrzení účastnic řízení.

28. Pro přijetí uvedených závěrů stran vzniku práva žalobkyně na zaplacení části ceny díla z obou smluv o dílo a dodatků k nim nebylo třeba provádět dokazování k obsahu smlouvy o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018 a dodatků k ní ohledně dohodnutých podmínek pro vznik práva objednatele (žalované) na smluvní pokutu za prodlení zhotovitele (žalobkyně) se zahájením provádění prací a převzetím staveniště a na smluvní pokutu za prodlení zhotovitele (žalobkyně) s provedením díla, včetně posouzení platnosti těchto ujednání, k žalobkyní namítané nepřiměřenosti sjednané výše smluvních pokut, k žalobkyní tvrzené nesoučinnosti žalované potřebné pro převzetí staveniště a zahájení prací a ani k problematice víceprací vedoucích k uzavření 3 dodatků k této smlouvě, dle tvrzení žalobkyně s dopadem na termín provedení díla.

29. Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozsudku řádným způsobem vypořádal s obranou žalované postavené na zániku pohledávek žalobkyně započtením tvrzených vzájemných pohledávek žalované zápočtem ze dne 15. 4. 2019. Shrnul tvrzení a důvody k této obraně žalované a vysvětlil rovněž důvody, pro které by si posouzení žalovanou započítávaných pohledávek vyžádalo další (zřejmě rozsáhlejší) dokazování nad rámec provedených předložených listinných důkazů a nad rámec nesporných tvrzení účastnic. Uvedl rovněž, v jakých směrech by takové dokazování bylo vedeno, takže v řízení zahájeném o pohledávky žalobkyně by nakonec byl veden spor o pohledávky žalované.

30. Nad již výše uvedené odvolací soud přitakává správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a z nich učiněných závěrů, k čemuž odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

31. Odvolací soud dodává, že za odvolacího řízení vyšlo najevo, že žalovaná [právnická osoba] spol. s.r.o. v postavení žalobkyně podala proti [právnická osoba] s.r.o. jako žalované u Městského soudu v Brně dvě žaloby vedené u něj pod sp.zn. 254 C 40/2020 a pod sp.zn. 219 C 20/2021. Z těchto jemu zapůjčených spisů zjistil, že v řízení zahájeném dnem 1. 11. 2020 pod sp.zn. 254 C 40/2020 jde o zaplacení částky 1 000 083,50 Kč s úrokem 8,25 % ročně z této částky od 30. 10. 2020 do zaplacení požadované jako smluvní pokuty za prodlení žalované (PU-syst s.r.o.) jako zhotovitele s provedením díla v termínu uvedeném v čl. IV. odst. 2 smlouvy (31. 10. 2018), když dílo bylo dokončeno a předáno až dne 20. 12. 2018 Smluvní pokuta sjednaná pro ten případ v čl. XI. odst. 2 byla [právnická osoba] s.r.o. vyúčtována dopisem ze dne 26. 10. 2020. Žalovaná [právnická osoba] s.r.o. se v řízení brání zaplacení žalované částky námitkou neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy a tvrzením o neposkytováním potřebné součinnosti objednatele pro to, aby mohla včas činnost dle smlouvy o dílo provést. Ve věci proběhla jednání ve dnech 22. 3. 2022 a 31. 5. 2022, při kterých bylo přistoupeno k provádění dokazování, další jednání bylo nařízeno na den 4. 10. 2022. V řízení ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 219 C 20/2021 zahájeném dne 10. 6. 2021 jde o zaplacení částky 485 000 Kč s úrokem (zřejmě s úrokem z prodlení) 9,75 % ročně z této částky od 28. 3. 2019 do zaplacení požadované jako smluvní pokuty jednak za prodlení žalované (PU-syst s.r.o.) jako zhotovitele se zahájením prací a převzetí staveniště a jednak za prodlení s provedením díla v termínech dohodnutých ve smlouvě o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018 (14. 5. 2018) a jednak za prodlení s provedením díla v termínu uvedeném v čl. IV. odst. 2 smlouvy (11. 6. 2018), když k zahájení prací a k převzetí staveniště došlo až dne 21. 5. 2018 (termín dle smlouvy 14. 5. 2018) a k dokončení a předání díla až dne 22. 11. 2018 (termín dle smlouvy 11. 6. 2018). Smluvní pokuta sjednaná pro ten případ v čl. XI. odst. 1. a odst. 2. byla [právnická osoba] s.r.o. vyúčtována dopisem dne 25. 2. 2019 Městský soud v Brně řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 38 C 24/2020.

32. Zástupkyně žalované při jednání odvolacího soudu uvedla, že podání žaloby ve věci sp. zn. 254 C 40/2020 bylo v zásadě reakcí na průběh mediace ve věci nyní posuzované odvolacím soudem, v rámci níž k dohodě mezi stranami nedošlo. V něm uplatněná pohledávka týkající se stavební akce [ulice] (dle smlouvy o dílo [číslo] ze dne 6. 6. 2018) nebyla předmětem zápočtu žalované ze dne 15. 4. 2019 z toho důvodu, že tato stavební akce v době, kdy žalovaná zápočet činila, ještě uzavřena nebyla. Podání žaloby ve věci sp. zn. 219 C 20/2021, jíž byly uplatněny tytéž pohledávky, které byly předmětem zápočtu žalované ze dne 15. 4. 2019, pak bylo z procesní opatrnosti reakcí na důvody rozhodnutí soudu prvního stupně v dané věci nyní posuzované odvolacím soudem. Zmínila i to, že v době tohoto zápočtu tu ještě nebylo zásadní rozhodnutí Nejvyššího soudu k problematice započtení ve věci sp. zn. 31 Cdo 684/2020 formulující hlediska vážící se k započítávané pohledávce.

33. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že tvrzené vzájemné pohledávky žalované započítané proti předmětným pohledávkám žalobkyně jejím zápočtem ze dne 15. 4. 2018 nebyly jako pohledávky nejisté způsobilé přivodit jejich započtením zánik žalobou uplatněných pohledávek žalobkyně na zaplacení ceny díla ve výši 64 508,49 Kč dle smlouvy o dílo [číslo] ze dne 9. 5. 2018 a ve výši 372 941, 84 Kč (328 903 Kč + 44 038,84 Kč) dle smlouvy o dílo [číslo] ze dne 6. 6. 2018. Již výše odvolací soud konstatoval, že žalobkyně neplatnost zápočtu žalované namítla. Odvolací soud tak sdílí závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti uvedené obrany žalované proti žalobou uplatněným pohledávkám žalobkyně v plné jejich žalované výši celkem 437 450,33 Kč. Dodává, že bylo jen na žalované, jako postupy zvolí, když s odmítavým stanoviskem žalobkyně byla seznámena bezprostředně poté, kdy jí smluvní pokuty dopisem ze dne 25. 2. 2019 žalovaná vyúčtovala. Bez vlivu na závěry odvolacího soudu je procesní projev zástupkyně žalované při jednání odvolacího soudu dne 9. 8. 2022 doplňující uváděné odvolací důvody o důvod uvedený v § 205 písm. f) o.s.ř. v návaznosti na § 205a odst. 2 písm. d) o.s.ř. s výtkou soudu prvnímu stupně o nedostatku procesního poučení podle § 118a odst. 2 o.s.ř.

34. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně i v tom, že za prodlení žalované s placením dosud neuhrazené ceny díla v dílčích žalovaných částkách náleží žalobkyni také úroky z prodlení podle § 1870 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je soud prvního stupně pojal do výroku č. I svého rozsudku. Žalobkyni náleží rovněž náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, v žádané výši 1 200 Kč.

35. K rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že žalobkyni neúspěšné jen v poměrně nepatrné části předmětu řízení (co do části úroků z prodlení, k níže se vázal zamítavý výrok č. II předmětného rozsudku) náleží podle § 142 odst. 3 o.s.ř. plná náhrada nákladů řízení spojených v řízení před soudem prvního stupně se zaplacením soudního poplatku ve výši 17 499 Kč a za její zastoupení advokátem. Odvolací soud rozdílně od soudu prvního stupně usoudil, že náhrada nákladů vzniklých žalobkyni za její zastoupení advokátem je spojena toliko se 7 účelnými úkony právní služby, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka ze dne 18. 4. 2019, žaloba ze dne 31. 7. 2019, vyjádření ve věci samé podáním se dne 20. 5. 2020, vyjádření ve věci samé podáním ze dne 23. 5. 2021, porada s klientem dne 24. 5. 2021 (doložená záznamem o provedeném jednání s jednatelem žalobkyně [jméno] [příjmení]), účast na jednání soudu prvního stupně dne 26. 5. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/, c/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif) po 10 600 Kč za každý z nich z tarifní hodnoty 437 450,33 Kč (§ 7 bod 6. a § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Za každý z uvedených 7 úkonů právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu). Žalobkyni náleží náhrada cestovních výdajů za cestu jejího advokáta k soudnímu jednání dne 26. 5. 2021 z [obec] do [obec] a zpět za užití osobního motorového vozidla zn. BMW 320 D, reg. zn. 8 AE [číslo], o průměrné spotřebě 4,1 litru [číslo] km, ceně nafty 27,20 Kč litr, při ujeté vzdálenosti 428 km a při výši základní náhrady 4,40 Kč km jízdy (§ 4 písm. c/ a § 1 písm. b/ vyhlášky č. 589/2020 Sb.), což činí celkem 2 360,50 Kč, v souvislosti s touto cestou jí dále náleží náhrada za ztrátu času celkem za 12 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu). Další položkou je náhrada za DPH ve výši 15 976,80 Kč odpovídající sazbě 21 % této daně z odměny a náhrady hotových výdajů (z částky 76 080,50 Kč), jejímž plátcem advokát žalobkyně je. Dle odvolacího soudu tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního ve výši celkem 109 556,30 Kč. Odvolací soud rozdílně od soudu prvního stupně nepřisoudil žalobkyni náhradu za další úkon právní služby v souvislosti s účastí na soudním jednání dne 26. 5. 2021, které sice svým trváním přesahovalo 2 hodiny (podle protokolu o něm začalo ve 12:15 hod a skončilo ve 14:25 hod), advokát žalobkyně se však k němu dostavil se zpožděním (z důvodu špatné dopravní situace) až ve 12:25 hod.. V tomto směru tedy žalované ve svém odvolání namítala důvodně. Neobstojí námitka žalované spojená se zastupováním žalobkyně advokátem se sídlem v [obec] Náklady spojené s cestou tohoto advokáta k jednání soudu prvního stupně neznamenají nepřiměřené zvýšení nákladů řízení žalobkyně, k jejichž náhradě žalobkyně je žalovaná povinna, odvolací soud je shledává za plně účelné. Žádné důvody pro výjimečné užití § 150 o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi odvolací soud neshledal.

36. Pro nedůvodnost odvolání žalované ve věci samé odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku č. I jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

37. Ve výroku č. III o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně v částce 109 556,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (160 odst. 1 o. s. ř. první část věty před středníkem) k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

38. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., podle něhož náleží žalobkyni vůči žalované jako neúspěšné odvolatelce plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Na této náhradě odvolací soud přisoudil žalobkyni částku celkem 47 379,02 Kč sestávající z odměny advokáta žalobkyně za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání podáním ze dne 5. 10. 2021, účast na jednání odvolacího soudu ve dnech 14. 6. 2022 a 9. 8. 2022 - § 11 odst. 1 písm. k / a g/ advokátního tarifu) po 10 600 Kč za každý z nich (jako výše) s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý z nich (jako výše), z náhrady cestovních výdajů při cestě k uvedeným jednáním z [obec] do [obec] a zpět za užití motorového vozidla zn. BMW 320, reg. zn. 8 AE [číslo], o průměrné spotřebě 4,1 litru [číslo] km jízdy, při ujeté vzdálenosti k jednomu jednání 428 km, při sazbě základní náhrady 4,70 Kč km jízdy a při ceně pohonné hmoty – motorová nafta 47,10 Kč litr (§1 písm. b/ a § 4 písm. c/ vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění od 14. 5. 2022), což činí 2 838,11 Kč (826,51 Kč + 2 011,6 Kč), ke dvěma jednáním pak 5 676,22 Kč, z náhrady za ztrátu času spojené s cestou k jednomu jednání za 12 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu), tj. 1 200 Kč, ke dvěma jednáním pak 2 400 Kč, a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, čemuž odpovídá částka 8 222,80 Kč (z 39 156,22 Kč). Žalobkyni přisouzenou náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit v zákonné třídenní lhůtě počítané od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. první část věty před středníkem ve spojení s § 211 o.s.ř) k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).