28 CO 193/2022 - 91

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem Národní [číslo], [PSČ] [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupené advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 57 800 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. března 2022, č. j. 5 C 9/2022-25, takto:

Výrok

I. Odvolání žalované proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 70 500 Kč spolu s 11,75 % úrokem z prodlení z této částky ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 15 391 Kč a odvolacího řízení ve výši 15 132 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 70 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 23 757 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.) a rozhodl o tom, že návrh na přerušení řízení se zamítá (výrok III.).

2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobkyně se domáhala zaplacení 70 500 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že je vlastnicí pozemků [parcelní číslo] a p. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí], na pozemku [parcelní číslo] a na části pozemku p. č. st. [anonymizováno] stojí stavba čistírny odpadních vod, kterou žalovaná užívá a provozuje, tedy užívá pozemky žalobkyně, aniž by k tomu měla právní důvod a aniž by za užívání pozemků poskytovala žalobkyni finanční náhradu. Žalobkyni již byla v minulosti přiznána náhrada za užívání pozemků v dalších řízeních vedených u soudu prvního stupně, v tomto řízení požadovala náhradu za období od [datum] do [datum], při stanovení její výše vycházela ze znaleckého posudku [číslo] znalce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a jeho dodatků.

3. Žalovaná namítala, že uvedené pozemky sice užívá, nikoli však bez právního důvodu, svědčí jí služebnost užívacího práva. V této souvislosti podala žalobu na určení vydržení vlastnického práva k těmto pozemkům. Dodala, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k pozemkům darovací smlouvou z [datum], právním předchůdcem byl stát. Stavba čistírny odpadních vod byla povolena v roce [rok] a dokončena v roce [rok] se zahájením zkušebního provozu, vše na základě potřebných povolení, v roce [rok] byl provoz čistírny, která slouží veřejné potřebě občanů [obec], přeměněn na trvalý.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke zjištění, že žalobkyně je vlastnicí shora uvedených pozemků, hodnota nájemného za uvedené pozemky činila v roce 2021 70 500 Kč a žalovaná byla vyzvána k úhradě této částky do [datum] výzvou z [datum].

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 13 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Uvedl, že žalovaná užívá bez právního důvodu pozemky ve vlastnictví žalobkyně a za jejich užívání žalobkyni neposkytuje náhradu, tedy se na úkor žalobkyně obohacuje. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá výši peněžité částky vynakládané obvykle v daném místě a čase za užívání obdobných nemovitých věcí, zpravidla formou nájmu. Soud prvního stupně konstatoval, že důvodnost nároku žalobkyně byla již opakovaně shledána v dalších řízeních a v mezidobí nevznikl důvod k odchýlení se od již vyslovených závěrů soudu, a to se zřetelem k zásadě legitimního očekávání vyjádřené v § 13 o. z. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaná nemohla předmětné pozemky vydržet, neboť neměla k dispozici žádný, a to ani domnělý, právní titul, od kterého by mohla své právo užívat pozemky odvozovat. Skutečnost, že čistírna odpadních vod byla postavena v souladu s příslušnými veřejnoprávními předpisy, tento domnělý titul nepředstavuje. Doplnil, že k otázce vydržení žalované se soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 30. 6. 2021, č. j. 8 C 19/2021-59, kde bylo vydržení odmítnuto s poukazem na účelovost argumentace žalované. Soud prvního stupně dále zamítl návrh žalované na přerušení řízení do skončení řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 18 C 47/2022, neboť závěr o vydržení věcného břemene si mohl soud vyřešit samostatně jako předběžnou otázku. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně plným úspěchem žalobkyně, která vynaložila náklady na právní zastoupení a na vyhotovení dodatku znaleckého posudku ve výši 4 840 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že neužívá předmětné bez právního důvodu, a není tak povinna hradit žalobkyni finanční či jakoukoli jinou náhradu za jejich užívání. Na předmětných pozemcích provozuje čistírnu odpadních vod; k předmětným pozemkům jí svědčí věcné břemeno v podobě služebnosti užívacího práva spočívající v právu žalované osobně či prostřednictvím svých oprávněných zástupců, zaměstnanců nebo jí pověřených osob, zatížené pozemky užívat, na zatížených pozemcích se zdržovat, provozovat zde čistírnu odpadních vod, spravovat ji a udržovat, vjíždět na zatížené pozemky motorovými a nemotorovými vozidly, po zatížených pozemcích chodit, v nezbytném rozsahu na nich parkovat motorovými vozidly, a to v rozsahu dle geometrického plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku, [číslo] [rok], vyhotoveného [právnická osoba] a [jméno], geodetické práce, s.r.o., a ověřeného Ing. [jméno] [příjmení]. Upozornila, že u soudu prvního stupně byla podána žaloba o určení vydržení vlastnického břemene – služebnosti užívacího práva, řízení je vedeno pod sp. zn. 18 C 47/2022 a nebylo v něm dosud rozhodnuto. Žalobkyně odkazovala již v řízení před soudem prvního stupně na jednotlivé důkazy, které jsou součástí uvedeného spisu, soud prvního stupně se jimi však dostatečně pečlivě nezabýval. Z tohoto důvodu své rozhodnutí soud prvního stupně dostatečně neodůvodnil, neboť vydržení věcného břemene vyplývá z několika listinných důkazů, nikoli jen z toho, že by čistírna odpadních vod byla postavena v souladu s příslušnými předpisy, jak uvedl soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku. Pokud jde o to, že argumentace žalované byla již odmítnuta v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 30. 6. 2021, č. j. 8 C 19/2021-59, žalovaná uvedla, že v současnosti předložila soudu oproti předchozím sporům nové důkazy prokazující její tvrzení, které v předchozích řízeních neměla k dispozici. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V průběhu odvolacího řízení žalovaná dále tvrdila, že na pozemcích žalobkyně provozuje čistírnu odpadních vod, která je vodním dílem, a vzhledem k tomu, že čistírna odpadních vod byla v provozu již před [datum], je žalobkyně povinna toto vodní dílo na svém pozemku strpět.

7. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný. Připomněla, že spory mezi účastníky byly vždy rozhodnuty ve prospěch žalobkyně. Uvedla, že tvrzení žalované o tom, že údajně vydržela služebnost užívání, jsou v rozporu s jejími dřívějšími tvrzeními, dle nichž právní titul k užívání pozemků nemá, a proto jej navrhovala zřídit soudem. Žalovaná užívala a užívá pozemky žalobkyně bez právního důvodu tím, že má na nich umístěné stavby čistírny odpadních vod, a nebyla a nemůže být v dobré víře ohledně tvrzené držby užívacího práva. K argumentaci o povinnosti strpět vodní dílo žalobkyně na svém pozemku v souladu s vodním zákonem žalobkyně tvrdila, že vodní dílo na pozemcích žalobkyně není totožné s tím, které bylo stavěno před rokem [rok]; žalovaná používá pozemky žalobkyně v souvislosti s provozem čistírny odpadních vod, na pozemcích žalobkyně jsou umístěny objekty, které s provozem čistírny odpadních vod souvisejí, nejsou však zapsány v katastru nemovitostí a nejsou vodním dílem, které by bylo vybudováno před rokem [rok]. Pokud jde o stavby, které jsou čistírnou odpadních vod, ty stojí na pozemcích jiných vlastníků, nikoli pouze žalobkyně. Následně změnila svou argumentaci tak, že vodní dílo se na předmětných pozemcích žalobkyně nenachází.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Výrokem III. napadeného rozsudku zamítl soud prvního stupně návrh žalované na přerušení řízení, podle § 202 odst. 1 písm. g) o. s. ř. není proti takovému rozhodnutí přípustné odvolání. Odvolací soud proto odvolání žalované proti výroku III. podle § 218 písm. c) o. s. ř odmítl.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání.

12. Podle § 38 odst. 1 písm. c) zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění do [datum], jsou vodohospodářskými díly stavby, popřípadě jejich části, určené k vodohospodářským účelům, a to stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok a kanalizačních objektů včetně čistíren odpadních vod, jakož i stavby (popřípadě jejich části) určené k předchozímu čištění vod před jejich vypouštěním do kanalizací.

13. Podle § 55 odst. 1 písm. c) vodního zákona vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok, kanalizačních objektů, čistíren odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizací.

14. Žalobkyně se domáhá peněžité náhrady za užívání jejích pozemků ze strany žalované, toto užívání sama v žalobě vymezila jako užívání pozemků k umístění a provozování čistírny odpadních vod. Čistírna odpadních vod je vodním dílem (§ 55 odst. 1 písm. c) vodního zákona) a odvolací soud se proto zabýval i tím, zda toto vodní dílo bylo na pozemcích žalobkyně vybudováno již před [datum], neboť takové vodní dílo by žalobkyně musela na svém pozemku strpět, a to za náhradu pouze ve formě pouze jednorázové kompenzace podle § 59a vodního zákona, neboť tato úprava je vůči ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení úpravou speciální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 5. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3876/2020, dostupný na [webová adresa]).

15. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na která odvolací soud odkazuje. Výpovědí svědků [příjmení] a [anonymizováno] a dále níže uvedenými listinnými důkazy bylo v odvolacím řízení prokázáno, že současná stavba čistírny odpadních vod byla na pozemcích, které jsou nyní ve vlastnictví žalobkyně, zřízena a provozována již před [datum].

16. Stavba čistírny odpadních vod byla povolena rozhodnutím odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství Okresního národního výboru [okres] ze dne [datum] a podle tohoto rozhodnutí ji tvořil objekt hrubého předčištění, sdružené objekty biologického čištění, kalové hospodářství, provozní objekt a ostatní objekty čistírny odpadních vod (komunikace a zpevněné plochy, oplocení, spojovací potrubí); čistírna byla umístěna na pozemku místního národního výboru [obec]. Rozhodnutím [stát. instituce] z [datum] byl vydán souhlas se zahájením zkušebního provozu čistírny odpadních vod, rozhodnutím odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství ze dne [datum] bylo povoleno uvedení vodovodních řadů a splaškové kanalizace do provozu. Zkušební provoz čistírny odpadních vod byl s ohledem na skutečnost, že čistírna odpadních vod byla zatížena odpadními vodami méně, než původně předpokládal provoz, opakovaně prodlužován, jak vyplynulo z rozhodnutí referátu životního prostředí Okresního úřadu [okres] ze dne [datum], z žádosti o uvedení čistírny odpadních vod v [obec] do trvalého provozu ze dne [datum] i z rozhodnutí Okresního úřadu [okres] ze dne [datum]. Trvalé užívání čistírny odpadních vod bylo povoleno rozhodnutím Okresního úřadu [okres] ze dne [datum], jímž byl zároveň schválen předložený provozní řád čistírny odpadních vod. Ze stavebního povolení z [datum] a z vyhodnocení zkušebního provozu rekonstruované čistírny odpadních vod z [datum] je sice zřejmé, že během provozování čistírny odpadních vod došlo k jejím stavebním úpravám, jako stavba jsou však ve stavebním povolení označeny stavební úpravy a rekonstrukce stávající čistírny odpadních vod a ve vyhodnocení zkušebního provozu je uvedeno, že stávající objekty byly zachovány a zrekonstruovány, linky betonových nádrží nově vystrojeny, došlo k opravě stávající kanalizace, byly opraveny stoky s provaleným potrubím, vyčištěny šachty, doplněny rozpadlé žlábky v šachtách apod. Zjištěné skutečnosti jsou obsaženy přímo v textu uvedených listin, k jejichž pravosti ani obsahové správnosti nebyly vzneseny námitky. Tomu, že docházelo pouze ke stavebním úpravám a rekonstrukci čistírny odpadních vod, odpovídá i shodná výpověď obou svědků o tom, že ke změnám čistírny, pokud jde o její rozsah, nedošlo, jde stále o původní čistírnu. Svědkovi [příjmení], který pro žalovanou na základě živnostenského oprávnění působí jako osoba odpovědná za provoz kanalizace a čističky, přitom jsou poměry čistírny známy už od doby před [datum] (od roku [rok] nebo [rok]), svědek [příjmení] začal v čistírně jako obsluha pracovat až v září [rok], předtím ale do čistírny docházel se svým dědou, který tam jako obsluha působil. Svědek [příjmení] i svědek [příjmení] shodně popsali, že byla v průběhu provozu zastřešena zařízení, která promrzala, jednalo se o česla a čerpadla. Tento skutkový závěr nevyvrátily ani snímky leteckých map z let [rok] – [rok], [rok] a [rok] předložené žalobkyní, neboť areál čistírny odpadních vod podle těchto snímků doznal pouze minimálních změn, které mohou odpovídat právě zastřešení strojních česlí a čerpadel.

17. Souhlasem s provedením stavební úpravy – rekonstrukce čistírny odpadních vod, nadzemního objektu hrubého předčištění na pozemku [parcelní číslo] ze dne [datum] a výpovědí svědků [příjmení] a [anonymizováno] bylo dále prokázáno, že areál čistírny odpadních vod a stavby a zařízení potřebná k jejímu provozování, jsou umístěny rovněž na pozemcích žalobkyně [parcelní číslo] a na části pozemku p. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí]. Svědek [příjmení] tyto pozemky označil (načrtl) na předloženém plánu jako pozemky, na kterých je čistírna uvedena, Svědek [příjmení] nebyl schopen přesně určit, na kterých pozemcích jsou stavby čistírny odpadních vod situovány, nicméně po předložení mapy a geometrického plánu byl schopen popsat, kde jsou umístěny stavby sloužící k provozování čistírny, i to, že koncová šachta je umístěna na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v blízkosti horní hrany rybníka a hranice pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí].

18. Z výpovědi svědků lze vycházet, byť žalobkyně zpochybňovala jejich věrohodnost. Oba svědci vypovídali spontánně, plynule, jejich výpovědi si obsahově neodporovaly, zároveň však nebyly natolik shodné, aby u odvolacího soudu vyvolaly pochybnosti o tom, zda nejsou připravené či naučené. Výpovědi svědků nebyly zpochybněny ani skutečností, že svědek [příjmení] vykonává v čistírně odpadních vod práce pro žalovanou na základě živnostenského oprávnění a že svědek [příjmení] je synem bývalého starosty; podstatné pro jejich výběr bylo ze strany žalované to, že oba jsou dlouhodobě seznámeni s provozem čistírny odpadních vod a jejich pracovní či rodinný vztah k žalované a jejím představitelům bez dalšího využití jejich svědectví nevylučuje. Ostatně oba svědci byli odvolacím soudem poučeni o jejich povinnostech při podání výpovědi a o následcích nepravdivé výpovědi nebo zamlčení podstatné okolnosti.

19. Na pozemcích žalobkyně, o něž v řízení jde, je umístěna čistírna odpadních vod žalované, na těchto pozemcích byla již před [datum] a již v této době sloužila svému účelu, po roce [rok] nedoznala takových změn, aby bylo možné konstatovat, že se jednalo o jiné dílo. Žalobkyně je tak povinna na svých pozemcích uvedené vodní dílo strpět. Je třeba poznamenat, že čistírna odpadních vod se vodním dílem se stala okamžikem, kdy byla způsobilá plnit funkce uvedené v § 55 odst. 1 vodního zákona, tedy již ve fázi zkušebního provozu. Zákonné věcné břemeno dle § 59a vodního zákona nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním cizího pozemku (zde za rok [rok]) vylučuje.

20. K námitkám žalobkyně je třeba uvést, že na stavby žalované umístěné na předmětných pozemcích žalobkyně nelze nahlížet izolovaně, a to včetně staveb umístěných na pozemcích [parcelní číslo] a p. [číslo] které jsou ve vlastnictví třetích osob, neboť jsou součástí většího celku (ostatně i z dokumentů, jimiž byla stavba čistírny odpadních vod povolena, vyplývá, že její celek tvořil objekt hrubého předčištění, sdružené objekty biologického čištění, kalové hospodářství, provozní objekt a ostatní objekty čistírny odpadních vod, včetně komunikací a zpevněných ploch, spojovacího potrubí apod.) a jsou určeny k jejímu provozu. Žalobkyně navíc sama bezdůvodné obohacení žalované vymezila jako užívání pozemků k umístění a provozování čistírny odpadních vod. Tvrzení, že žalovaná užívá pozemky žalobkyně jiným způsobem a v jiném či větším rozsahu, než je pro provoz čistírny odpadních vod třeba, uplatnila přes řádné poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř. až v odvolacím řízení, tedy v rozporu s § 205a o. s. ř., odvolací soud k nim proto nemohl přihlížet.

21. Obranu žalované, že je oprávněna užívat pozemky žalobkyně na základě ust. § 59a vodního zákona, nelze naopak za uplatnění nových skutečností v odvolacím řízení či po koncentraci řízení, jak namítá žalobkyně, považovat. Rozhodné skutečnosti pro tento závěr totiž žalobkyně uplatnila již v řízení před soudem prvního stupně, jejich právní posouzení bylo zcela na soudu. Pokud soud prvního stupně žalobkyni nepoučil, že je povinna tvrdit a prokázat, že čistírna odpadních vod, která je umístěna na pozemcích žalobkyně, byla vybudována již před [datum], byl tak oprávněn dle § 213b odst. 1 a § 205a písm. d) o. s. ř. učinit odvolací soud. Uplatnění uvedené obrany žalované nebrání ani to, že v minulosti založila svou obranu vůči žalobkyni na řadě jiných právních argumentací a že v jiném řízení učinila nesporným, že čistírna byla dokončena v roce [rok]. Předchozí rozhodnutí soudů, na která žalobkyně odkazovala, vycházela z jiných skutkových závěrů, než v posuzované věci, zejména z jiného zjištění o době vybudování čistírny odpadních vod, případně v nich bylo opomenuto ust. § 59a vodního zákona, v jednom případě se odvolací soud zabýval pouze tím, zda byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání (rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 149/2022). Přezkum v dovolacím řízení je omezen vymezením právní otázky ze strany odvolatele, § 59a vodního zákona se rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které žalobkyně odkazuje, nezabývá.

22. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 70 500 Kč spolu s 11,75 % úrokem z prodlení z této částky ročně od [datum] do zaplacení, zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna advokáta za tři úkony právní služby po 3 940 Kč podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu dne [datum], tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za každý z uvedených úkonů právní služby a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2 671 Kč, celkem 15 391 Kč.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř.; žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, nikoliv však zcela, neboť její odvolání proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně bylo odmítnuto. Odvolací soud dospěl k závěru, že míra jejího úspěchu představuje 90 % předmětu odvolacího řízení, neúspěch 10 %, žalovaná má proto právo na náhradu 80 % nákladů odvolacího řízení. Ty představuje zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 3 525 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby po 3 940 Kč podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a [datum], tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za uvedené úkony právní služby a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2 671 Kč Celkem náklady odvolacího řízení činí 18 916 Kč, z nich 80 % představuje částka 15 132 Kč. Podání žalované z [datum] nepovažuje odvolací soud za podání ve věci samé ani za jiný samostatný účelný úkon právní služby dle § 11 advokátního tarifu, neboť obsahovalo jen důkazní návrhy a rekapitulaci již dříve uplatněných tvrzení.

25. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení