28 Co 231/2021-399

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudců Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2. [příjmení] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 3. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupeným zmocněncem [příjmení] [jméno] [příjmení], narozeným [datum] bytem [adresa] o zaplacení 116 197 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 4. 2021, č. j. 10 C 74/2016-281, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje: a) v části napadeného výroku I. co do uložení povinnosti 1. žalované a 2. žalovanému zaplatit žalobkyni úrok ve výši 21,96 % ročně z částky 830,70 Kč od [datum] do [datum], b) v části napadeného výroku II. co do uložení povinnosti 3. žalované zaplatit žalobkyni úrok ve výši 21,96 % ročně z částky 88,60 Kč od [datum] do [datum], a co do uložení povinnosti 3. žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z částky 88,60 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,05%, od [datum] do [datum] ve výši 8 %, od [datum] do [datum] ve výši 7,75%, od [datum] do [datum] ve výši 7,75%, od [datum] do [datum] ve výši 7,75%, od [datum] do [datum] ve výši 7,05%, od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se mění: a) v části napadeného výroku I. tak, že se žaloba na uložení povinnosti 1. žalované a 2. žalovanému zaplatit žalobkyni každý z nich částku ve výši 830,70 Kč zamítá, a dále co do lhůty k plnění tak, že jsou žalovaní 1. a 2. povinni zaplatit žalobkyni ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek, b) v části napadeného výroku II. tak, že se žaloba na uložení povinnosti 3. žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 88,60 Kč zamítá, a dále co do lhůty k plnění tak, že je 3. žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek; ve zbývajícím rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a II. potvrzuje. III. 1. a 2. žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni rovným dílem náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 82 806 Kč a odvolacího řízení ve výši 25 846 Kč, vše ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek, k rukám zástupce žalobkyně. IV. 3. žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 6 373 Kč, ve zbývajícím rozsahu se žalobkyni právo na náhradu těchto nákladů vůči 3. žalované nepřiznává; a odvolacího řízení ve výši 7 744 Kč, vše ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 4. 2021, č. j. 10 C 74/2016-281, rozhodl, že jsou žalovaná [číslo] žalovaný [číslo] povinni zaplatit každý z nich žalobkyni 55 158,70 Kč s úrokem 21,96 % ročně z 55 158,70 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z 54 328 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z 54 328 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,00 %, se zákonným úrokem z prodlení z 54 328 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z 54 328 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z 54 328 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z 54 328 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z 54 328 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z 54 328 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z 54 328 Kč od [datum] do zaplacení, s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), že je žalovaná [číslo] povinna zaplatit žalobkyni 5 879,60 Kč s úrokem z úvěru ve výši 21,96 % ročně z 5 879,60 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z 5 879,60 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z 5 879,60 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,00 %, se zákonným úrokem z prodlení z 5 879,60 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z 5 879,60 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z 5 879,60 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z 5 879,60 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z 5 879,60 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z 5 879,60 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z 5 879,60 Kč od [datum] do zaplacení, s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), že se žaloba co do povinnosti žalovaných [číslo] [číslo] zaplatit každý z nich žalobkyni úrok z úvěru ve výši 21,96 % ročně z 54 328 Kč od [datum] do zaplacení a co do povinnosti žalované [číslo] zaplatit žalobkyni úrok z úvěru ve výši 21,96 % ročně z 5 879,60 Kč od [datum] do zaplacení zamítá (výrok III.), že jsou žalovaná [číslo] žalovaný [číslo] povinni nahradit žalobkyni na nákladech řízení každý z nich 49 460 Kč do tří dnů od právní moci na účet zástupce žalobkyně a žalovaná [číslo] je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 5 240 Kč do tří dnů od právní moci na účet zástupce žalobkyně (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze situace, kdy se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že žalovaní jsou dědici po [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum] (dále jen„ zůstavitelka“), která [datum] uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr 176 000 Kč, se smluvním úrokem 21,96 % ročně z nesplacené jistiny. Zůstavitelka se zavázala zaplatit dluh v 60 měsíčních splátkách po 4 858, Kč, ale svou povinnost řádně neplnila, proto původní věřitel písemným oznámením ze dne [datum] od smlouvy o úvěru odstoupil a vyzval zůstavitelku k zaplacení dluhu do [datum]. Ke dni odstoupení dlužila zůstavitelka původnímu věřiteli celkem částku 127 374 Kč, sestávající z jistiny 114 447 Kč, z úroku z úvěru 11 177 Kč a ze smluvní pokuty 1 750 Kč. Žalobkyně taktéž tvrdila, že na ni byla tato pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o postoupení pohledávek“). Po odstoupení od smlouvy o úvěru plnila zůstavitelka na dluh třemi platbami - [datum] částkou 10 000 Kč, [datum] částkou 5 000 Kč a [datum] rovněž částkou 5 000 Kč. Uvedené platby byly v souladu se smlouvou o úvěru co do částky 11 177 Kč započítány na úroky z úvěru do dne [datum], částka 8 823 Kč byla započtena na úrok z úvěru za období od [datum] do [datum]. Žalovaná částka tedy dle tvrzení žalobkyně sestává z jistiny 114 447 Kč a ze smluvní pokuty 1 750 Kč. Žalobkyně přihlásila pohledávku dne [datum] do dědického řízení po zůstavitelce, avšak nebyla uspokojena.

3. Soud prvního stupně se rovněž zabýval tvrzeními žalovaných, kteří navrhli zamítnutí žaloby. Žalovaná [číslo] vnesla námitku promlčení žalované částky, žalovaní dále zpochybňovali, zda byla částka 176 000 Kč zůstavitelce vůbec vyplacena, a taktéž namítali, že součástí smlouvy o úvěru bylo ustanovení o jeho pojištění, proto nejsou ve věci pasivně legitimováni, žalobkyně měla vyzvat k plnění pojišťovnu. Také rozporovali, že by tři splátky učiněné v době po zesplatnění úvěru byly vyjádřením uznání dluhu zůstavitelkou. Žalovaní měli také za to, že dědictví po zůstavitelce bylo předluženo, neboť [právnická osoba], s.r.o., sice přihlásila pohledávku ve výši 810 000 Kč a takto byla i notářem přijata a zohledněna, následně ale byla vůči žalovaným jakožto dědicům uplatněna [jméno] [příjmení] ze stejného titulu pohledávka daleko vyšší. Žalovaní také požadovali, aby žalobkyně ohledně uzavření smlouvy se zůstavitelkou prokázala existenci smlouvy o úvěru, nikoliv o půjčce.

4. Soud prvního stupně měl za prokázané, že zůstavitelka ke dni smrti vlastnila spoluvlastnický podíl o velikosti na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, na něm stojící budovy [adresa], objekt k bydlení, pozemku parc. [číslo] zahrada, a parc. [číslo] zahrada, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] (dále jen„ nemovitosti“), na nichž vázlo zástavní právo smluvní ve prospěch [právnická osoba], s.r.o., pro pohledávku ve výši 310 000 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zřízení věcného předkupního práva, o zřízení zástavního práva s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Dále měl soud prvního stupně za prokázané, že věřitelé, kteří přihlásili do dědického řízení po zůstavitelce své pohledávky, je přihlásili v pořadí a výši: Telefónika O2 [právnická osoba], ve výši 25 964,53 Kč, [právnická osoba], ve výši 377 619 Kč, 299 758 Kč a 139 385 Kč (tj. celkem 816 762 Kč), žalobkyně ve výši 127 374 Kč, [právnická osoba] ve výši 9 900Kč, 264 861 Kč a 36 276,76 Kč, [právnická osoba] ve výši 184 053 Kč, [právnická osoba], ve výši 53 316 Kč, [právnická osoba], ve výši 319 553 Kč, PPF B1 B.V. ([příjmení] CREDIT) ve výši 69 701,32 Kč a 61 859,35 Kč, [právnická osoba] ve výši 39 875 Kč [právnická osoba], podala přihlášku do dědického řízení [datum] s pohledávkami za zůstavitelkou z titulu rozhodčích nálezů. Jednalo se o rozhodčí nález ze dne 30. 9. 2010, č. j. Ro 106/2010, který nabyl právní moci [datum], jímž byla zůstavitelce uložena povinnost zaplatit [právnická osoba], s.r.o., částku 307 454 Kč se smluvním úrokem 2,96 % měsíčně z částky 307 454 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 307 454 Kč od [datum] do zaplacení a náklady řízení 43 450 Kč a 9 224 Kč. Dále se jednalo o rozhodčí nález ze dne 30. 9. 2010, č. j. Ro 108/2010, který nabyl právní moci [datum], jímž byla zůstavitelce uložena povinnost zaplatit [právnická osoba], s.r.o., smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z částky 307 454 Kč od [datum] do [datum] ve výši 50 729,91 Kč a dále 100 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 29 880 Kč a 4 000 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z částky 307 454 Kč od [datum] do zaplacení a na nákladech řízení 112 824 Kč a 4 000 Kč. Rovněž se jednalo o rozhodčí nález ze dne 1. 10. 2010, č. j. Ro 109/2010, který nabyl právní moci [datum], jímž byla zůstavitelce uložena povinnost zaplatit [právnická osoba], s.r.o., částku 100 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení 29 880 Kč a 4 000 Kč. Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že [právnická osoba], s.r.o., postoupila po skončení dědického řízení po zůstavitelce svou pohledávku za žalovanými (zahrnující i úroky a úroky z prodlení za dobu po [datum]) z titulu uvedených rozhodčích nálezů na [jméno] [příjmení], bytem [adresa], což společnost sdělila žalovaným oznámením ze dne [datum]. Dále bylo prokázáno, že obvyklá cena majetku byla v dědickém řízení po zůstavitelce stanovena na částku 2 373 900 Kč, výše dluhů ve výši 2 018 001,62 Kč, čistá hodnota dědictví ve výši 335 898,38 Kč. Dědici uzavřeli dohodu o vypořádání dědictví, podle níž žalovaná [číslo] žalovaný [číslo] nabyli do svého výlučného vlastnictví každý ideální nemovitostí se závazkem, že každý z nich je povinen vyplatit žalované [číslo] částku 60 000 Kč. Soud prvního stupně měl taktéž za prokázané, že zůstavitelka uzavřela s původním věřitelem smlouvu o úvěru ve výši 176 000 Kč, který se zavázala splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 5 052 Kč (včetně částky pojistného). Jednalo se o úvěr s roční úrokovou sazbou 21,96 % Součástí smlouvy bylo v bodě„ PROHLÁŠENÍ O POJIŠTĚNÍ ÚVĚRU“ ujednání o pojištění zůstavitelky s pojistným krytím pro případ smrti, plné invalidity a pracovní neschopnosti. Zůstavitelka splácela úvěr v letech 2007 a 2008 a v prvních čtyřech měsících roku 2009, následně byla se splátkami v prodlení. Původní věřitel provedl ke dni [datum] zesplatnění úvěru z důvodu prodlení se splátkami a zároveň zůstavitelku vyzval k okamžité úhradě 127 374 Kč do [datum]. Dne [datum] byla na adresu původního věřitele poukázána zůstavitelkou částka 10 000 Kč, ve dnech [datum] a [datum] byla na úvěrový účet poukázána zůstavitelkou vždy částka 5 000 Kč. Pohledávka za zůstavitelkou ve výši 127 374 Kč, sestávající z jistiny úvěru 114 447 Kč, z úroku z úvěru 11 177 Kč a ze smluvních pokut 1 750 Kč, byla z původního věřitele na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], tato skutečnost byla zůstavitelce oznámena. Rovněž bylo prokázáno, že žalovaná [číslo] žalovaný [číslo] uzavřeli se [právnická osoba], s.r.o., smlouvu o zrušení předkupního práva k nemovitostem, a na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převedli zděděný spoluvlastnický podíl na nemovitostech na [jméno] [příjmení] za cenu 2 350 000 Kč. Vklad vlastnického práva v její prospěch byl povolen dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. [jméno] [příjmení] dále uzavřela téhož dne s žalovanými dohodu o započtení, v níž bylo mimo jiné deklarováno, že účastníci dohody sjednávají vzájemné započtení svých pohledávek s tím, že takto zcela zanikne pohledávka žalovaných za [jméno] [příjmení] z titulu kupní ceny podle kupní smlouvy ze dne [datum] ve výši 2 350 000 Kč, a dále že částečně zanikne pohledávka [jméno] [příjmení] vůči žalovaným do výše 2 350 000 Kč, jež na ni byla postoupena [právnická osoba], s.r.o. Součástí dohody bylo též ujednání, podle něhož [jméno] [příjmení] prominula žalovaným dluh odpovídající zůstatku její pohledávky ve výši 105 203 Kč.

5. Soud prvního stupně věc posuzoval podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“), konkrétně podmínky uzavření smlouvy o úvěru podle § 497 obch. zák., povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky podle § 504 obch. zák. a důvody pro odstoupení od smlouvy o úvěru podle § 506 obch. zák. Soud prvního stupně dále hodnotil okolnosti týkající se dědického řízení po zůstavitelce. Možnost odmítnout dědictví posuzoval podle § 463 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), odpovědnost dědice za zůstavitelovy dluhy podle § 470 obč. zák. a přenechání předluženého dědictví k úhradě dluhů podle § 471 obč. zák.

6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi zůstavitelkou a původním věřitelem byla uzavřena platná smlouva o úvěru s tím, že tento charakter vyplývá podle názoru soudu prvního stupně z jejího textu. Zůstavitelka neplnila povinnost hradit splátky úvěru řádně a včas, a proto soud prvního stupně hodnotil zesplatnění úvěru ke dni [datum] jako důvodné a po právu. Úhradu částky 20 000 Kč zůstavitelkou po tomto zesplatnění posoudil soud prvního stupně jako uznání dluhu. Co se týče námitky žalovaných ohledně pojištění úvěru, tak tu soud prvního stupně nepovažoval za důvodnou s tím, že ke dni ukončení smluvního vztahu zanikl i přidružený pojistný vztah, přičemž plnění z pojistné smlouvy by bylo možno požadovat jen při řádném plnění povinností zůstavitelky ze smlouvy o úvěru. Soud prvního stupně neměl ani za to, že dědictví po zůstavitelce bylo předluženo, jeho čistá hodnota činila 335 898,38 Kč. Výši pohledávky uplatněné následně [jméno] [příjmení] považoval soud prvního stupně za nesouvisející s dědickým řízením, respektive stavem majetku zůstavitelky ke dni její smrti, neboť částka přesahující pohledávku přihlášenou do dědického řízení (tj. 816 762 Kč) [právnická osoba], s.r.o., už představuje závazek žalovaných v podobě úroků, úroků z prodlení či smluvních pokut přirostlý k přihlášené pohledávce z důvodu jejího neuhrazení. Co do povinnosti jednotlivých účastníků k úhradě žalované částky vyšel soud prvního stupně z obsahu jejich dědické dohody, kdy žalovaní [číslo] a [číslo] nabyli každý ideální nemovitostí a zároveň se každý z nich zavázal zaplatit žalované [číslo] částku 60 000 Kč. Žalovaní [číslo] i [číslo] tedy nabyli každý 47,47 % z hodnoty dědictví, žalovaná [číslo] nabyla 5,06 % z hodnoty dědictví. Soud prvního stupně proto stanovil závazek každého ze žalovaných [číslo] [číslo] na 55 158,70 Kč, závazek žalované [číslo] pak ve výši 5 879,60 Kč. Jako důvodný hodnotil soud prvního stupně i požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z úvěru ve výši 21,96% ročně od [datum] do dne [datum] jakožto dne úmrtí zůstavitelky a také zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal úspěšné žalobkyni částku 103 210,24 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku celkem ve výši 11 620 Kč, z odměny advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) ve výši 5 780 Kč za jeden úkon právní služby, a to za 12 úkonů, z 12 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z cestovného ve výši 384 Kč za šest cest z [obec] do [obec] a zpět hromadnou dopravou za jízdné po 64 Kč za jednu cestu, z náhrady za promeškaný čas v rozsahu 24 půlhodin a z daně z přidané hodnoty ve výši 21 %.

8. Proti výroku I. a II. rozsudku soudu prvního stupně podali včas odvolání žalovaní. Namítali, že soud prvního stupně přes jejich opakované námitky nevyzval žalobkyni k předložení pojistné smlouvy uzavřené s pojišťovnou CARDIF [příjmení] [jméno] tak, aby žalovaní mohli tuto pojišťovnu vyzvat k plnění, když odmítají, že by pojistná smlouva zanikla ke dni [datum], nelze vyloučit její účinnost i po smrti zůstavitelky. Žalovaní také nesouhlasili s uložením povinnosti platit smluvní pokutu ve výši 1 750 Kč, neboť byla stanovena v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách, nikoliv ve smlouvě samotné. Žalovaní taktéž rozporovali, že by zůstavitelce byl úvěr ve výši 176 000 Kč vůbec vyplacen, stalo se tak jen co do částky 27 779 Kč. A jen takováto částka může být případně úročena, neboť ve zbytku věřitel finanční prostředky„ zadržel“, takže nebyl ochuzen o možnost jejich užívání. Úrok pak nelze přiznat za dobu po odstoupení od smlouvy, tj. po [datum]. Podle názoru žalovaných je také třeba zohlednit fakt, že zůstavitelka podepsala smlouvu o úvěru pouze jako fyzická osoba, za porušení povinnosti ze smluvního vztahu proto nese odpovědnost pouze podle občanského zákoníku, nikoliv podle obchodního zákoníku. Rozhodně tedy nemohlo dojít k uznání dluhu podle § 323 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 407 odst. 3 obch. zák. Co se týče promlčení nároku žalobce, tak podle mínění žalovaných je třeba počítat běh promlčecí lhůty od provedení první splátky dne [datum], a nelze přisvědčit možnosti jejího prodlužování v návaznosti na druhou a třetí splátku, neboť tak by celková promlčecí doba činila 16 let, což odporuje § 408 odst. 1 obch. zák. Žalovaní mají za to, že promlčecí doba skončila dne [datum], respektive [datum], tj. před podáním žaloby. Žalovaní dále kalkulovali, že zůstavitelka„ přeplatila“ z důvodu chybného úročení (viz výše) každou měsíční splátku o 1 425,47 Kč, ke dni její smrti tedy existoval přeplatek celkem 48 465,98 Kč. Žalovaní konečně namítali, že v návaznosti na to, jakou částku zůstavitelka uhradila, o kolik„ přeplatila“, je třeba od jejího plnění ještě odečíst pojistné, tak by její dluh mohl činit maximálně 35 967 Kč. Žalovaní také zpochybnili správnost výše pojistného a nesouhlasili s povinností platit náklady řízení, když mimo jiné není vůbec zřejmé, za jaké úkony byla žalobkyni jejich náhrada přiznána. Žalovaní ve výsledku navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl, či aby jej zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalovaných tak, že není důvodné. Otázku promlčení hodnotil soud prvního stupně správně, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí i závazným právním názorem vysloveným odvolacím soudem v usnesení ze dne 18. 1. 2018, č. j. 28 Co 380/2017-198. Ohledně námitky o nevyplacení částky 176 000 Kč vyslovila žalobkyně pochybnost, zda žalovaní vznesli tuto obranu řádně ve lhůtě koncentrace (neboť ji uplatnili až poté, co odvolací soud shora uvedeným usnesením původně vydaný rozsudek soudu prvního zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení), a i kdyby ano, tak není na místě. Původní věřitel poskytl zůstavitelce celkem 176 000 Kč, a to 27 779 Kč na její účet a 148 221 Kč k úhradě jejích předchozích závazků vůči původnímu věřiteli. Do doby splacení uvedené částky měla proto zůstavitelka povinnost hradit podle § 503 odst. 3 obch. zák. sjednaný úrok. Rozhodně také došlo ke konkludentnímu uznání dluhu částečným plněním ze strany zůstavitelky. V souladu s § 506 obch. zák. je rovněž dána povinnost platit úroky z úvěru i po odstoupení od smlouvy o úvěru, stejně tak jako úroky z prodlení, a to až do úplného splacení úvěru. Co se týče smluvní pokuty, tak žalovaní v řízení před soudem prvního stupně žádnou takovou námitku nevznesli, tj. opět jsou na místě pochybnosti, zda byla tato námitka uplatněna řádně a zda se nejedná o tzv. nepřípustnou novotu. V tomto konkrétním případě byl navíc text Všeobecných obchodních podmínek otištěn na rubu smlouvy o úvěru, která byla zůstavitelkou podepsána, tj. otázka platnosti ujednání o smluvní pokutě by měla být hodnocena podle konkrétních okolností případu, které v nyní posuzovaném sporu podle názoru žalobkyně směřují k tomu, že byla smluvní pokuta sjednána platně. Žalobkyně rovněž poukazovala na to, že výše sjednané smluvní pokuty nepřesahuje 500 Kč jakožto hranici stanovenou § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Požadavek žalovaných na zajištění pojistné smlouvy tak, aby mohli vyzvat pojišťovnu k plnění, považuje žalobkyně za vybočující z rámce občanského soudního řízení. Žalovaní navíc nikdy netvrdili, že došlo k vyplacení pojistného plnění, či že by vůbec došlo k pojistné události. Tj. jejich tvrzení stran pojištění de facto nikdy nezpochybnilo nárok žalobkyně. Žalobkyně rovněž považovala za správný výrok o náhradě nákladů řízení a ve výsledku navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil.

10. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I. a II. a v souvisejících nákladových výrocích, rozsudek soudu prvního stupně a řízení, jež mu předcházelo, podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 212a odst. 1, odst. 5 o. s. ř. a odvolání neshledal důvodným. Výrok III. nebyl napaden odvoláním a již samostatně nabyl právní moci.

11. Odvolací soud měl za to, že pro posouzení otázky naplnění podmínek smlouvy o úvěru a pro posouzení otázky prodlení zůstavitelky s úhradou splátek úvěru, a tedy důvodnosti odstoupení od smlouvy o úvěru, bylo nezbytné zabývat se ještě dalšími skutečnostmi nad rámec toho, jak to učinil soud prvního stupně, přičemž břemeno tvrzení a břemeno důkazní tížilo v uvedených ohledech žalobkyni. Odvolací soud jí proto poskytl poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit tvrzení a navrhnout důkazy k jejich prokázání ohledně toho, ke kterému datu byla zůstavitelka vyrozuměna o splatnosti první měsíční splátky a dále ohledně toho, že částka 148 221 Kč byla použita na úhradu jiných závazků zůstavitelky u původního věřitele.

12. Žalobkyně v návaznosti na uvedené poučení v odvolacím řízení tvrdila, že zůstavitelka byla o splatnosti první splátky vyrozuměna dopisem ze dne [datum] s tím, že tato splatnost byla stanovena na [datum]. Rovněž jí byly sděleny potřebné platební údaje. S tímto vyrozuměním musela být zůstavitelka seznámena, neboť k úhradě první splátky došlo z její strany [datum]. [příjmení] 148 221 Kč byla použita k úhradě dluhu zůstavitelky vůči původnímu věřiteli ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 164 000 Kč. Zůstavitelka zaplatila na tento dluh ke dni [datum] celkem 32 582 Kč, z čehož bylo 20 380,84 Kč alokováno na úroky, 10 934,16 Kč na jistinu a 1 267 Kč na pojistné. Pohledávka původního věřitele ze smlouvy ze dne [datum] tedy činila 153 065,84 Kč, a suma 148 221 Kč poskytnutá na základě smlouvy o úvěru byla v plné výši použita k její úhradě. Co se týče rámcové pojistné smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem a pojišťovnou CARDIF [příjmení] [jméno], tak pojištění úvěru zůstavitelky bylo sjednáno pouze pro případ smrti v důsledku úrazu, plné invalidity v důsledku úrazu či hospitalizace taktéž v důsledku úrazu. Žádnou z těchto pojistných událostí žalovaní netvrdili. Pojistnou událost by také musela u pojistitele uplatnit buď sama pojištěná osoba, anebo osoba určená podle § 51 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě.

13. Žalovaní v odvolacím řízení uvedli, že pokud by původní věřitel uhradil částkou půjčenou zůstavitelce své vlastní pohledávky vůči ní, tak k takovým finančním prostředkům nepozbyl dispozici, a proto z nich nemá právo na zaplacení úroků. Dále uvedli, že není zřejmé, zda byla částka 164 000 Kč z žalobkyní tvrzeného předchozího úvěru zůstavitelce skutečně vyplacena. Podle jejich názoru je také pochybné, jak by mohla být částka připsaná na úhradu jistiny ze zmiňovaného úvěru nižší, než částka připsaná na zaplacení úroků. Žalovaní také napadali postup žalobkyně spočívající podle jejich názoru v tom, že zatajila rámcovou pojistnou smlouvu, čímž mohla způsobit promlčení jejich nároku na výplatu pojistného. Pokud by k promlčení skutečně došlo, tak měli za to, že žalobkyni nelze jí požadovanou pohledávku přiznat i pro rozpor s poctivým právním stykem. Za situace, kdy smlouva o úvěru hovoří o pojištění pro případ smrti, a rámcová pojistná smlouva o pojištění pro případ smrti v důsledku úrazu, tak původní věřitel vybíral podle mínění žalovaných pojistné nedůvodně a na úkor zůstavitelky se obohatil. Jí poskytnuté plnění na dluh ze smlouvy o úvěru tak bylo„ v přeplatku“ spočívajícím v nedůvodných platbách pojistného, a proto nebyl původní věřitel oprávněn od této smlouvy odstoupit. Žalovaní taktéž vznesli námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu, že podle jejich názoru nekorespondovalo v ní sjednané měsíční pojistné 194 Kč s částkou podle rámcové pojistné smlouvy ve výši 3 125 Kč, což vede k domněnce, že se původní věřitel dopustil na zůstavitelce podvodu. Žalovaní rovněž poukazovali na to, že na dluh zůstavitelky u [právnická osoba], s.r.o., plnila její příbuzná.

14. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že v podání ze dne [datum] (upřesnění žaloby) žalobkyně navrhla, aby byla žalovaným [číslo] [číslo] uložena povinnost zaplatit jí každý částku 55 158,70 Kč s úrokem ve výši 21,96 % ročně z částky 54 328 Kč od [datum] do zaplacení, a aby byla žalované [číslo] uložena povinnost k zaplacení částky 5 879,60 Kč s úrokem ve výši 21,96 % ročně z částky 5 791 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 5 791 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,05%, od [datum] do [datum] ve výši 8 %, od [datum] do [datum] ve výši 7,75%, od [datum] do [datum] ve výši 7,75%, od [datum] do [datum] ve výši 7,75%, od [datum] do [datum] ve výši 7,05%, od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. Dále se ze spisu soudu prvního stupně podává, že při jednání konaném dne [datum] neprovedl soud prvního stupně rekapitulaci sporných a nesporných skutečností, účastníkům nebyla poskytnuta žádná poučení podle § 118a o. s. ř., protokol o uvedeném jednání pouze obsahuje„ Dáno poučení podle § 118b o. s. ř.“.

15. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně (viz odstavec 4. tohoto odůvodnění), na který pro stručnost odkazuje, a dále ze skutkového stavu zjištěného v odvolacím řízení tak, jak je popsán v odstavci 16. odůvodnění.

16. Odvolací soud zopakoval, respektive doplnil, dokazování podle § 213 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. níže uvedenými listinami, z nichž zjistil: - ze zprávy [právnická osoba], s.r.o., ze dne [datum] bylo zjištěno, že ani zůstavitelka, ani žalovaní této společnosti na dluhy zůstavitelky ničeho neuhradili, - ze smlouvy o osobním úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že v záhlaví obsahuje ujednání o tom, že je uzavřena podle § 497 a násl. obch zák., dále smlouva obsahuje ujednání mimo jiné o tom, že z částky úvěru 176 000 Kč bude 148 221 Kč použito na zaplacení stávajících úvěrů u původního věřitele na účet [číslo] žadateli bude vyplacena částka 27 779 Kč, rovněž byla stanovena roční procentní sazba nákladů 24,32 %, smlouva dále obsahuje ujednání o povinnosti věřitele vyrozumět písemně o splatnosti první měsíční splátky, rovněž obsahuje sjednání pojištění úvěru za měsíční pojistné ve výši 194 Kč pro případ smrti, plné invalidity a pracovní neschopnosti, když žadatel (zůstavitelka) v textu smlouvy prohlásila, že byla seznámena s Rámcovou pojistnou smlouvou a Všeobecnými pojistnými podmínkami pojišťovny CARDIF [příjmení] [jméno] a souhlasí s nimi; na rubu smlouvy o úvěru jsou obsaženy [ulice] podmínky smlouvy o osobním úvěru, které obsahují podmínky pro možnost předčasného splacení úvěru (čl. 3), podmínky pro ukončení smlouvy ze strany věřitele i dlužníka (čl. 3 a 4), čl. 2 písm. f) obsahuje deklaraci oprávnění věřitele požadovat smluvní pokutu ve výši 250 Kč pro případ, že kterákoliv měsíční splátka nebo její část nebude zaplacena ve lhůtě splatnosti; [ulice] podmínky nejsou opatřeny podpisy smluvních stran, - z výpisu z úvěrového účtu [číslo] z něhož odvolací soud zjistil, že na něj byla připsána první splátka úvěru dne [datum], řádné platby splátek byly prováděny do dubna 2009, v květnu 2009 bylo uhrazeno pouze 3 000 Kč, v červnu 2009 ničeho, v červenci 2009 7 000 Kč, v srpnu, září a říjnu 2009 nebyla splátka provedena, - z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 5. 2012, č. j. 26 D 1735/2010-75, bylo zjištěno, že jím byla zjištěna obvyklá cena majetku zůstavitelky ve výši 2 373 900 Kč, výše jejich dluhů 2 018 001,62 Kč a čistá hodnota dědictví ve výši 355 898,38 Kč s tím, že při kalkulaci výše dluhů zůstavitelky vzal soud v potaz pohledávky všech věřitelů tak, jak jsou uvedeny v odstavci 4. tohoto odůvodnění, včetně pohledávky [právnická osoba], s.r.o., vyplývající ze všech rozhodčích nálezů tak, jak jsou tyto specifikovány rovněž v odstavci 4. tohoto odůvodnění, - z Rámcové pojistné smlouvy č. BFU [číslo] bylo zjištěno, že podle čl. 4 bylo sjednáno pojištění klientů pojistníka (tj. původního věřitele) pro případ smrti, plné invalidity a pracovní neschopnosti, vše v důsledku úrazu, podle čl. 6 je běžným pojistným obdobím doba 3 let, podle čl. 7 je pojistné sjednáváno jako jednorázové tříleté pojistné ve výši 3 215 Kč za každého pojištěného, jež hradí pojišťovně pojistník, kalkulace pojistného se však podle čl. 10 odst. 1 provádí pro každého pojištěného individuálně, podle čl. 8 jsou v případě pojistné události povinni pojištěný, či v případě jeho smrti osoba oprávněná podle § 51 zákona o pojistné smlouvě, poskytnout pojišťovně tam specifikované doklady, zejména vyplněný formulář„ oznámení pojistné události“, podle čl. 12 odst. 2 zaniká individuální pojištění jednotlivého pojištěného dnem jeho smrti, - z Všeobecných pojistných podmínek pro soukromé neživotní pojištění hospitalizace v důsledku úrazu [číslo] z Všeobecných pojistných podmínek pro soukromé neživotní úrazové pojištění [číslo] bylo zjištěno, že jednotlivé pojištění zaniká z důvodů uvedených v Rámcové pojistné smlouvě (čl. 15 odst. 1), - z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že jím původní věřitel oznamoval zůstavitelce datum splatnosti první splátky úvěru dne [datum] a výši této splátky 5 052 Kč, - ze záznamu o schválení a ověření údajů a ze systému úvěrů odvolací soud zjistil, že dne [datum] byl pro zůstavitelku u původního věřitele založen účet [číslo] pro úvěr poskytnutý ve výši 164 000 Kč, stav tohoto účtu vykazoval k [datum] nesplacenou jistinu ve výši 153 065,84 Kč a zůstatek úroku 1 137,36 Kč, poslední platba byla provedena [datum], datum schůzky k řešení uvedeného úvěru je zaznamenáno jako 22. 12., pod datem [datum] je zaznamenáno schválení částky 176 000 Kč.

17. Odvolací soud nedoplnil dokazování žalovanými navrženými listinami, a to: potvrzením o úhradě dluhu zůstavitelky vůči [právnická osoba], s.r.o., její příbuznou, dotazem na pojišťovnu ohledně okamžiku ukončení pojištění úvěru a ohledně toho, zda s původním věřitelem měla uzavřenu ještě jinou pojistnou smlouvu, než je Rámcová pojistná smlouva č. BFU [číslo], dotazem na žalobkyni ohledně způsobu naložení s rozdílem pojistného mezi částkou 194 Kč podle smlouvy o úvěru a pojistným stanoveným Rámcovou pojistnou smlouvou a předchozí úvěrovou smlouvou uzavřenou mezi zůstavitelkou a původním věřitelem. Skutkový stav potřebný pro rozhodnutí ve věci byl totiž jednoznačně a spolehlivě prokázány důkazy provedenými v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení, další dokazování by proto bylo neefektivní a pouze by prodlužovalo řízení.

18. Pokud žalovaní při druhém jednání před odvolacím soudem namítali, že byli s listinami, jimiž byl při tomto jednání proveden důkaz, seznámeni až v průběhu uvedeného jednání, tak taková skutečnost nemůže mít žádný dopad na zjištěný skutkový stav a hodnocení jednotlivých důkazů. Listinné důkazy byly provedeny v souladu s § 129 odst. 1 o. s. ř., nadto bylo zmocněnci žalovaných umožněno bezprostředně po jejich provedení do všech listin nahlédnout a následně se k nim vyjádřit. Veškerá procesní práva žalovaných tedy byla zachována.

19. Odvolací soud k jednotlivým odvolacím námitkám a ke skutečnostem vzešlým najevo v odvolacím řízení uvádí:

20. Odvolací soud nejprve konstatuje, že žalobkyně požadovala po žalovaných [číslo] [číslo] zaplacení 55 158,70 Kč s úrokem ve výši 21,96 % ročně z částky 54 328 Kč od [datum] do zaplacení, přičemž soud prvního stupně uložil v odvoláním napadeném výroku I. každému z nich povinnost k zaplacení úroků ve výši 21,96 % ročně z částky 55 158,70 Kč od [datum] do [datum], tj. z částky o 830,70 Kč vyšší, než navrhla žalobkyně. Po žalované [číslo] požadovala žalobkyně zaplacení částky 5 879,60 Kč s úrokem ve výši 21,96 % ročně z částky 5 791 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši opět z částky 5 791 Kč od [datum] do zaplacení, přičemž soud prvního stupně v napadeném výroku II. uložil 3. žalované povinnost k zaplacení úroků i úroků z prodlení z částky 5 879,60 Kč, tj. z částky o 88,60 Kč vyšší, než navrhla žalobkyně. Ve zmíněném rozsahu neexistuje žalobní návrh, a tedy není dána základní podmínka řízení, jejíž nedostatek nelze odstranit. K existenci podmínek řízení je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti kdykoliv za řízení, takže i tehdy, pokud jejich nedostatek nebyl namítán.

21. Odvolací soud se dále zabýval charakterem smlouvy o úvěru a její platností. Pokud žalovaní namítali, že smlouva uzavřená mezi zůstavitelkou a původním věřitelem není smlouvou o úvěru, ale smlouvou o půjčce, tak této argumentaci nelze přisvědčit. Smlouva o úvěru vykazuje pojmové znaky pro tento smluvní typ podle § 497 a násl. obch. zák., když se v ní původní věřitel výslovně zavázal poskytnout zůstavitelce (dlužnici) peněžní prostředky ve výši 176 000 Kč (tj. do této určité částky) a zůstavitelka se je zavázala vrátit v tam sjednaných splátkách a zaplatit úroky. Podpisem smlouvy pak zůstavitelka de facto žádala o poskytnutí finančních prostředků v dohodnuté výši. Účastníci smlouvy se rovněž výslovně dohodli, jakým režimem se bude jejich závazkový vztah, tj. jejich práva a povinnosti, řídit.

22. Jako důvodnou nelze hodnotit ani námitku týkající se toho, že zůstavitelce nebyla část úvěru ve výši 148 221 Kč vyplacena. Předně je třeba říci, že tato námitka nebyla uplatněna v době po koncentraci řízení (jak namítala žalobkyně), neboť řízení nebylo soudem prvního stupně v důsledku průběhu jednání konaného dne [datum] koncentrováno. Soud prvního stupně totiž nenaplnil všechny podmínky § 118 odst. 2 o. s. ř. pro takový postup, zejména neuvedl, jaké skutečnosti považuje za sporné a jaké nikoliv (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 98/2013). A byť bylo při tomto jednání účastníkům poskytnuto i poučení podle § 119a o. s. ř., tak se v důsledku zrušení prvního rozsudku vydaného soudem prvního stupně a vrácení mu věci k dalšímu řízení odvolacím soudem s tím, že se má věcí v plném rozsahu zabývat (usnesení ze dne 18. 1. 2018, č. j. 28 Co 380/2017-198) se pak pro účastníky otevřel prostor pro uplatnění veškerých námitek. Odvolací soud proto dále uvádí, že ve smlouvě o úvěru je zcela konkrétně a transparentně dohodnuto, jaká částka bude převedena na účet zůstavitelky, a jaká bude použita k úhradě jejích předchozích závazků (respektive jediného závazku ze smlouvy ze dne [datum]) vůči původnímu věřiteli. Popsané ujednání je zcela běžným postupem nazývaným v bankovní sféře jako refinancování úvěru a v žádném případě nemůže mít za následek neúročení finančních prostředků poskytnutých za takovým účelem sjednanou úrokovou sazbou. I takto použité peněžní prostředky totiž původní věřitel zůstavitelce poskytl a její povinností bylo je vrátit a zaplatit z nich dohodnuté úroky (§ 497 obch. zák.) Odvolací soud pro úplnost dodává, že úhradu závazku zůstavitelky vzniklého na základě smlouvy ze dne [datum] částkou 148 221 Kč z nyní posuzované smlouvy o úvěru má z dokazování provedeného v odvolacím řízení za jednoznačně a nepochybně prokázané.

23. Žalovaným je možno přisvědčit v tom, že zůstavitelka uzavírala smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele (§ 2 zákona č. 321/2001 Sb.), přičemž i při výše uvedené volbě práva je třeba podle § 262 odst. 4 obch. zák. vždy přihlédnout k zvláštní právní úpravě týkající se spotřebitelských smluv. Odvolací soud se proto zabýval i posouzením, zda smlouva o úvěru po obsahové stránce naplňuje zákonné požadavky, konkrétně podle § 4 zákona č. 321/2001 Sb., a dospěl závěru, že ano. V úvěrové smlouvě je dohodnuta roční procentní sazba nákladů i podmínky její úpravy, výše úvěru, výše splátek, jejich počet, způsob plnění, stejně tak jako ujednání o možnosti předčasného splacení úvěru či možnosti předčasného ukončení smluvního vztahu.

24. Naopak s žalovanými nelze rozhodně souhlasit v tom ohledu, že je třeba posuzovat odpovědnost dlužníka/spotřebitele za porušení podmínek smlouvy o úvěru podle v té době účinného zákona č. 40/1964 Sb. Ochrana spotřebitele, vedená principem rovnosti, se sice projevuje v tom, že je na něj třeba hledět jako na slabší stranu, a i při volbě práva v podobě zákona č. 513/1991 Sb. (účinného v době uzavření smlouvy o úvěru) přihlížet k úpravě spotřebitelských smluv v občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013, stejně tak jako ke zvláštní právní úpravě týkající se spotřebitelských smluv (v posuzovaném případě tedy k zákonu č. 321/2001 Sb.). To ale v žádném případě neznamená, že na porušení povinností dlužníka/spotřebitele ze smlouvy o úvěru budou aplikována obecná ustanovení o odpovědnosti za škodu podle zákona č. 40/1964 Sb. (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3512/11).

25. Jak již bylo řečeno, tak účastníci smlouvy o úvěru projevili volbou práva svou autonomní vůli, zároveň obsah smlouvy respektuje požadavky zvláštní úpravy spotřebitelských smluv. Práva a povinnosti účastníků smlouvy se tak řídí právě zvoleným právem, a tedy režimem v té době účinného obchodního zákoníku. Za situace, kdy bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že zůstavitelka v rozporu s povinnostmi sjednanými ve smlouvě o úvěru neuhradila tři po sobě jdoucí splátky (v období srpen až říjen 2009), byl původní věřitel oprávněn od smlouvy podle § 506 obch. zák. odstoupit a požadovat vrácení dlužné částky s úroky. Není tedy důvodná ani námitka žalovaných spočívající v tom, že není dán nárok na zaplacení úroků z jistiny za dobu po [datum], neboť pro právní důvod (smlouva) pro jejich plnění odstoupením od ní zanikl.

26. Důvodnou není ani námitka žalovaných o neplatnosti smlouvy o úvěru pro údajný„ podvod“ spočívající ve sjednání částky 194 Kč měsíčně jakožto splátky pojistného za pojištění úvěru (když tato výše podle žalovaných nekoresponduje s pojistným stanoveným v Rámcové pojistné smlouvě (3 215 Kč)). V tomto ohledu odvolací soud podotýká, že původní věřitel a zůstavitelka sjednali výši měsíčního pojistného v rámci své smluvní volnosti, přičemž zůstavitelka výslovně prohlásila, že se s Rámcovou pojistnou smlouvou seznámila a že souhlasí s jejími podmínkami. Navíc nelze přehlédnout, že částka 3 215 Kč byla uvedena jako jednorázové pojistné pro tříleté pojistné období, smluvní vztah z úvěrové smlouvy však byl sjednán na dobu delší (60 měsíců), čemuž mohla být důvodně přizpůsobena i výše pojistného, když podle čl. 10 odst. 1 Rámcové pojistné smlouvy se prováděla kalkulace výše pojistného pro každého pojištěného.

27. Případná není ani další námitka žalovaných týkající se pojištění, a to, že původní věřitel uvedl zůstavitelku v omyl ohledně určení událostí, které lze hodnotit jako pojistné, neboť ve smlouvě o úvěru se hovoří o pojištění pro případ smrti, plné invalidity a pracovní neschopnosti, kdežto Rámcová pojistná smlouva sice stanoví všechny tyto kategorie, pouze však v důsledku úrazu. A že je třeba z tohoto důvodu hledět na zůstavitelkou uhrazené pojistné jako na přeplatek. K tomu je třeba opět podotknout, že zůstavitelka znala obsah Rámcové pojistné smlouvy a souhlasila s ní, což argumentaci žalovaných vylučuje.

28. K otázce pojištění odvolací soud pro úplnost dodává, že námitky žalovaných týkající se„ zatajování“ Rámcové pojistné smlouvy žalobkyní a z toho plynoucí údajný rozpor jejího žalobního nároku s poctivým právním stykem, stejně tak jako požadavky na umožnění uplatnění jejich nároku z pojištění úvěru, jsou zcela nepřípadné. Žalovaní znali obsah smlouvy o úvěru, takže znali i pojišťovnu, u které byl úvěr pojištěn. Objektivně jim tedy nic nebránilo vyvinout aktivitu směřující ke zjištění, zda pojistný vztah trvá, a zda lze uplatnit pojistnou událost. Stejně tak netvrdili, že by ke smrti zůstavitelky došlo v důsledku úrazu, či že by pojistné plnění z takové pojistné události snad inkasoval původní věřitel nebo žalobkyně, což by byl jediný relevantní důvod týkající se pojištění úvěru pro případné zamítnutí žalobního nároku. Konečně je nutné zdůraznit, že ze zjištění učiněných v odvolacím řízení je zjevné, že pojištění zaniklo dnem smrti zůstavitelky (čl. 12 odst. 2 Rámcové pojistné smlouvy).

29. Za situace, kdy bylo shledáno, že námitky žalovaných týkající se nevyplacení celé částky úvěru, a tedy nemožnosti úročit částku 148 221 Kč, neexistence nároku na úhradu úroků z jistiny po datu odstoupení od smlouvy o úvěru a nedůvodnosti plateb pojistného, nejsou důvodné, nelze přisvědčit ani tomu, že z plnění poskytnutého zůstavitelkou vznikly žalovanými kalkulované přeplatky.

30. Žalovaní opětovně uplatnili námitku promlčení nároku. Tuto otázku již odvolací soud řešil v usnesení ze dne 18. 1. 2018, č. j. 28 Co 380/2017-198, kterým byl první rozsudek vydaný v této věci soudem prvního stupně zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení, když odvolací soud nespatřuje žádný důvod pro změnu tam vysloveného právního názoru. Jak totiž bylo jednoznačně a nepochybně prokázáno, zůstavitelka v době po odstoupení od smlouvy původním věřitelem na dluh částečně plnila celkem v částce 20 000 Kč, která byla použita mimo jiné i na úhradu úroků, došlo tedy k uznání závazku podle § 407 odst. 2 a 3 obch. zák., s účinky ve smyslu § 407 odst. 1 obch. zák. Zůstavitelka zároveň nedala žalobkyni jakkoli jinak najevo, že existenci svého dluhu zpochybňuje, tj. lze usoudit, že tímto způsobem uznala i zbývající část závazku (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1377/2017). Poslední z plateb byla připsána na účet žalobkyně [datum], a od tohoto data začala běžet nová čtyřletá promlčecí doba, jejíž poslední den připadá na [datum] (§ 122 odst. 2 obč. zák.), žaloba byla tedy dne [datum] podána včas. Odvolací soud se v uvedeném rozhodnutí již také vyjádřil k tomu, že celková délka promlčecí doby nepřesáhla desetiletou lhůtu podle § 408 odst. 1 obch. zák., neboť běh původní promlčecí doby započal den následující po odstoupení původního věřitele od smlouvy o úvěru, tj. od [datum], a i na tomto názoru setrvává. V žádném případě totiž nenastala situace, jakou naznačují žalovaní, tj. že by se snad při provedení tří plateb zůstavitelkou v době po odstoupení původního věřitele od smlouvy o úvěru čtyřleté promlčecí doby sčítaly a dosáhly by tak celkem 16 let.

31. Důvodnou není rovněž námitka, že na dluh zůstavitelky u [právnická osoba], s.r.o., plnila její příbuzná v tom smyslu, že takové plnění by snad zbavovalo žalované, jakožto dědice zůstavitelky, povinnosti k úhradě závazků existujících ke dni její smrti. V odvolacím řízení bylo nepochybně prokázáno (zprávou [právnická osoba]), že na dluh neplnila ani zůstavitelka, ani žádný z žalovaných. K plnění dluhu nepochybně došlo ze strany [jméno] [příjmení] (a to včetně úroků a příslušenství přirostlého k dluhu za dobu po smrti zůstavitelky), na kterou [právnická osoba], svou pohledávku ze závazku zůstavitelky postoupila. V žádném případě se však nejednalo o plnění za dědice, tj. žalované, takže tato skutečnost je bez jakéhokoliv dopadu na povinnost žalovaných vůči žalobkyni.

32. Odvolací soud se opětovně zabýval i námitkou žalovaných spočívající v předlužení dědictví. A opět se závěrem, že taková situace nenastala. Podle výsledků dědického řízení činila čistá hodnota dědictví 355 898,38 Kč, přičemž v sumě dluhů v celkové výši 2 018 001,62 Kč byla zahrnuta i pohledávka [právnická osoba], s.r.o., v částce 816 762 Kč. Uvedená výše pak odpovídá dluhu zůstavitelky vůči této společnosti z titulu tří shora popsaných rozhodčích nálezů ke dni její smrti. Pokud tedy [právnická osoba], s.r.o., postoupila na [jméno] [příjmení] pohledávku za žalovanými v částce přesahující 2 350 000 Kč, tak rozdíl mezi výší závazků nelze vzít„ k tíži“ dědictví (tj. říci, že pohledávka uvedené společnosti byla v době smrti zůstavitelky daleko vyšší, než kolik bylo přihlášeno do dědického řízení), neboť se jedná o dluh žalovaných zvýšený o úroky z prodlení a úroky v důsledku nezaplacení„ zděděného“ závazku. Byl tedy prokázán pouze ten stav dědictví po zůstavitelce, který vyplynul z výsledků dědického řízení (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 220/2009).

33. Odvolací soud se konečně zabýval i námitkou žalovaných spočívající v neoprávněnosti požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, neboť proklamace o její existenci není součástí smlouvy o úvěru, ale je obsažena pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách. A má za to, že v této otázce je třeba s žalovanými souhlasit. Jak již bylo řečeno, tak je smlouva o úvěru spotřebitelskou smlouvou, a ujednání o smluvní pokutě v ní není obsaženo. Je pouze součástí Všeobecných obchodních podmínek, které původní věřitel a zůstavitelka nepodepsali. Takový postup však není přípustný (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3512/11), proto žalobkyni nelze přiznat nárok na zaplacení částky 1 750 Kč, tj. vůči žalované [číslo] částku 830,70 Kč, vůči žalovanému [číslo] taktéž částku 830,70 Kč a vůči žalované [číslo] částku 88,60 Kč, což bylo kalkulováno podle procentuálního podílu toho kterého z žalovaných na celkové žalované částce, vyplývajícího z jejich podílu na dědictví. Odvolací soud pro úplnost dodává, že se hodnocením důvodnosti požadavku na úhradu smluvní pokuty zabýval přesto, že žalovaní tuto námitku uplatnili až v odvolání. Nelze na ni totiž hledět jako na nepřípustnou novotu (§ 205a o. s. ř., § 211a o. s. ř.), neboť skutečnosti o nepodepsání Všeobecných obchodních podmínek a o obsahu úvěrové smlouvy vyplývají již z důkazů provedených soudem prvního stupně a jejich právní posouzení náleží soudu.

34. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. a v části výroku II. podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a v tomto rozsahu podle § 221 odst. 1 písm. c) řízení zastavil. Odvolací soud dále rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. co do částky 830,70 Kč vůči žalované [číslo] částky 830,70 Kč vůči žalovanému [číslo] v části výroku II. co do částky 88,60 Kč vůči žalované [číslo] podle § 220 odst. 1 písm. b) změnil a žalobu zamítl, taktéž byla v těchto výrocích změněna lhůta k plnění pro každého z žalovaných tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť odvolací soud má za to, že je na místě povolit jim plnění ve splátkách (původní dluh totiž s ohledem na odstup doby výrazně vzrostl o úroky a úroky z prodlení, přičemž se přece jen nejedná o„ vlastní“ dluh žalovaných, proto odvolací soud považuje za spravedlivé a přiměřené, aby žalovaní nebyli jeho úhradou zatížení jednorázově), jejichž výše a splatnost byla určena. Ve zbývajícím rozsahu výroků I. a II. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

35. O nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal je žalobkyni vůči žalovaným [číslo] [číslo] v plném rozsahu, neboť měla neúspěch pouze v nepatrné části. Ve vztahu k žalované [číslo] byla plná náhrada nákladů pro žalobkyni moderována postupem podle § 150 o. s. ř. (viz níže). Při kalkulaci nákladů a stanovení výše odměny zástupce žalobkyně vyšel odvolací soud z toho, že vůči každému z žalovaných byl uplatněn nárok na zaplacení zcela konkrétní částky – vůči každému z žalovaným [číslo] [číslo] nárok na zaplacení 55 158,70 Kč, vůči žalované [číslo] nárok na zaplacení 5 879,60 Kč. Odvolací soud proto vůči žalovaným [číslo] [číslo] vzal za tarifní hodnotu řízení součet vůči nim uplatněných částek, tj. 110 317,40 Kč, vůči žalované [číslo] vycházel z částky 5 879,60 Kč. Zejména vůči žalované [číslo] by totiž nebylo spravedlivé, aby se rovným dílem podílela na náhradě nákladů řízení kalkulovaných z tarifní hodnoty sporu v podobě celkové žalované částky 116 197 Kč. Náhrada paušální náhrady hotových výdajů, náhrad za promeškaný čas a cestovného byla mezi účastníky rozdělena rovnoměrně, respektive ve vztahu k žalované [číslo] pouze u těch úkonů právní služby, ohledně kterých jí byla uložena povinnost k náhradě.

36. Účelně vynaložené náklady, jejichž náhrada byla žalobkyni přiznána vůči žalované [číslo] sestávají z nákladů za zastoupení advokátem, a to z odměny podle § 7 bod 4 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby, a to za tři úkony (účast u jednání dne [datum], [datum] a [datum] – celkem 4 500 Kč), z paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to v rozsahu 1/3 (tj. 300 Kč), z cestovného ke třem jednáním a zpět hromadnou dopravou ve výši dvakrát po 64 Kč a jedenkrát ve výši 72 Kč, a to opět v rozsahu 1/3 (tj. 66,70 Kč), z náhrady za ztrátu času za 12 půlhodin po 100 Kč za cestu ke třem jednáním a zpět podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, rovněž v rozsahu 1/3 (tj. 400 Kč), a z náhrady za 21 % sazbu DPH z uvedených částek, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, ve výši 1 106 Kč, tj. celkem (po zaokrouhlení) 6 373 Kč. Tímto správným vyčíslením je zároveň opravena chyba v počtech ve výroku IV. rozsudku ohledně původně (nesprávně) stanovené částky 8 650 Kč, a to postupem podle § 164 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu nákladů žalobkyně má odvolací soud za to, že je na místě aplikovat postup podle § 150 o. s. ř. a jejich náhradu žalobkyni nepřiznat. Důvody zvláštního zřetele hodné spatřuje odvolací soud ve velmi nízkém věku žalované [číslo] jíž bylo v době podání žaloby pouze 13 let, sama svými postoji a názory tedy mohla stěží ovlivnit vývoj řízení, proto jí byla uložena náhrada pouze těch nákladů, které v řízení žalobkyni vznikly v době po dosažení zletilosti 3. žalované.

37. Účelně vynaložené náklady, jejichž náhrada byla rovným dílem uložena žalované [číslo] žalovanému [číslo] sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek dvakrát po 5 810 Kč (za žalobu a za odvolání proti prvnímu rozsudku soudu prvního stupně), z odměny podle § 7 bod 5 advokátního tarifu ve výši 5 140 Kč za jeden úkon právní služby, a to za deset úkonů (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], sepis odvolání proti prvnímu rozsudku soudu prvního stupně a sepis odvolání proti doplňujícímu rozsudku), dále z odměny ve výši , tj. z částky 2 570 Kč podle § 11 odst. 2 písm. h) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu, za sepis jednoduchého podání ze dne [datum], z paušální náhrady hotových výdajů za těchto jedenáct úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to za osm z nich v plné výši a za tři z nich – viz odstavec 35. a 36. odůvodnění - v rozsahu 2/3 (tj. celkem 3 000 Kč), z cestovného k pěti jednáním a zpět hromadnou dopravou ve výši čtyřikrát po 64 Kč a jedenkrát ve výši 72 Kč, a to k prvním dvěma v plné výši a k dalším třem (opět viz výše) v rozsahu 2/3 (tj. celkem 261,30 Kč), z náhrady za ztrátu času za 20 půlhodin po 100 Kč za cestu k pěti jednáním a zpět (vždy v rozsahu čtyř půlhodin za jedno jednání) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, a to k prvním dvěma v plné výši a k dalším třem rovněž v rozsahu 2/3 (tj. celkem 1 600 Kč) a z náhrady za 21 % sazbu DPH, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, ve výši 12 354,60 Kč, tj. celkem (po zaokrouhlení) 82 806 Kč.

38. Odvolací soud nepovažoval za účelné náklady vynaložené v souvislosti se sepisem podání ze dne [datum] (neboť tam uvedené údaje již měly a mohly být součástí žalobního návrhu) a sepisem doplnění odvolání (jehož obsah rovněž měl a mohl být pojat do textu samotného odvolání).

39. Odvolací soud se naopak neztotožnil s argumentací žalovaných spočívající v tom, že žalobkyni by neměla být přiznána náhrada nákladů řízení minimálně za všechna jednání (pokud by jí byla vůbec nějaká náhrada přiznána), neboť jich bylo mnoho a některá byla nadbytečná, respektive konala se v důsledku postupu žalobkyně. Počet jednání totiž není bez dalšího záležitostí účastníků řízení, je to soud, který jednání připravuje a nařizuje. A jestliže se jednání konala, zástupce žalobkyně se jich zúčastnil a zároveň nezmařil jejich účel (což se v posuzované věci nestalo), tak jsou náklady spojené s jeho účastí účelně vynaložené, a nelze v tomto ohledu náhradu nákladů řízení krátit.

40. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř., v němž byla rovněž, až na nepatrnou část, úspěšná žalobkyně. Při kalkulaci náhrady postupoval shodně, jak je popsáno v odstavci 35. tohoto odůvodnění.

41. Vůči žalovaným [číslo] [číslo] tak žalobkyni náleží odměna za zastoupení advokátem podle § 7 bod 5 advokátního tarifu ve výši 5 140 Kč za jeden úkon právní služby, a to celkem za čtyři úkony (sepis vyjádření k odvolání, sepis podání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a [datum]), náhrada čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za uvedené úkony právní služby, a to v rozsahu jejich 2/3, a náhrada 21 % sazby DPH ve výši 4 485,60 Kč, tj. celkem (po zaokrouhlení) částka 25 846 Kč.

42. Vůči žalované [číslo] náleží žalobkyni náhrada rovněž za zastoupení advokátem podle § 7 bod 4 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby, a to za tytéž úkony jako výše, náhrada 1/3 čtyř paušálních náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za tyto úkony (tj. 400 Kč), a náhrada 21 % sazby DPH ve výši 1 344 Kč, tj. celkem částka 7 744 Kč. Tímto správným vyčíslením je zároveň opravena chyba v počtech ve výroku IV. rozsudku ohledně původně (nesprávně) stanovené částky 6 400 Kč, a to postupem podle § 164 o. s. ř.

43. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve splátkách, když odvolací soud určil jejich výši a splatnost; platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř.