28 CO 253/2021 - 98

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozeným [datum] bytem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. dubna 2021, č. j. 24 C 140/2020-40, ve znění opravného usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 1. března 2022, č. j. 24 C 140/2020-69, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že povinnost plnit k rukám zmocněnce se nestanoví; ve zbývající části výroku II. a ve výroku I. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha-východ (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem nahradil výrokem I. následující projev vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy s žalobcem, jíž dojde k převodu podílu o velikosti na pozemku p. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku p. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Strančice, za kupní cenu 250 000 Kč: /Text kupní smlouvy / [jméno] [příjmení] Nar. [datum], [rodné číslo] Bytem [ulice a číslo], [obec a číslo] 06 (jako„ Prodávající“), na straně jedné, a [jméno] [příjmení] Nar. [datum], r.č. Bytem [příjmení] [příjmení] 188, Stránčice [PSČ] (jako„ Kupující“), na straně druhé uzavírají společně níže uvedeného dne, měsíce a roku v souladu s ustanovením §2079 a n. zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů tuto: kupní smlouvu na nemovitou věc (dále jen„ kupní smlouva“). I. Prodávající prohlašuje, že je vlastníkem: pozemku parcelní číslo st. [anonymizováno], o výměře [výměra], druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří, spolu na tomto pozemku se stavbou budovy [adresa], rodinného domu; a dále pozemku parcelní [číslo] o výměře [výměra], druhu pozemku zahrada, to vše jest zapsáno na [list vlastnictví] [katastrální uzemí], [územní celek], [stát. instituce], [stát. instituce]. (dále jen„ nemovitosti“). II. Předmětem této kupní smlouvy je převod vlastnictví k podílu o velikosti nemovitosti uvedené v čl. I této smlouvy (dále jen„ předmět převodu“). Prodávající tímto prodává Kupujícímu předmět převodu se všemi součástmi a příslušenstvím a Kupující předmět převodu takto kupuje za kupní cenu a podmínek dále specifikovaných v této kupní smlouvě. Kupující nabyde předmět převodu do výlučného vlastnictví. III. Prodávající prohlašuje, že na předmětu převodu nevázne žádné zástavní právo nebo jiné věcné právo, ani žádné užívací právo třetí osoby, zejména z titulu nájemní smlouvy, ani jiné právní nebo faktické vady, které by bránily řádnému výkonu vlastnického práva, zejména užívání předmětu převodu, vyjma věcného břemene zapsaného na příslušném LV. Prodávající a kupující prohlašují, že nejsou v úpadku, ani že proti nim není vedeno exekuční či insolvenční řízení, které by bylo způsobilé zpochybnit platnost či účinnost této smlouvy nebo které by se mohlo dotýkat předmětu převodu a práv a povinností z této smlouvy vyplývajících. Kupující prohlašuje, že si předmět převodu řádně prohlédl, že byl seznámen s jeho stavem, jakož i s přístupem k němu a že je nabývá ve stavu, v jakém se nachází ke dni uzavření této smlouvy. Prodávající i kupující prohlašují, že jsou bez omezení oprávněni k uzavření toto smlouvy a že jejím naplněním nedojde k poškození práv či oprávněných zájmů třetích osob. IV. Prodávající prodává Kupujícímu předmět převodu za kupní cenu 250.000 Kč (slovy dvěstěpadesát tisíc korun českých, dále jen„ kupní cena“) a Kupující se zavazuje kupní cenu žalovanému uhradit do 21 dnů ode dne uzavření této smlouvy, a to na číslo účtu, který strana prodávající straně kupující písemně sdělí. V ………………………….dne………… V……………………dne…………….. strana Prodávající strana Kupující 2. Dále soud prvního stupně uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

3. V odůvodnění svého rozsudku soudu prvního stupně uvedl, že žalobce se domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného o převodu předmětných nemovitostí s tím, že žalovaný nabyl ideální [anonymizováno] nemovitostí od [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy z [datum] za kupní cenu 500 000 Kč a žalobci nebyl tento spoluvlastnický podíl nabídnut ke koupi, Žalovaný namítal, že [jméno] [příjmení] byl v době uzavření kupní smlouvy osobou jemu blízkou.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobce a žalovaný se na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. [spisová značka], stali spoluvlastníky pozemku p. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku p. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Strančice (dále jen Nemovité věci), každý s podílem o velikosti [anonymizováno] Dalším spoluvlastníkem Nemovitých věcí s podílem o velikosti byl [jméno] [příjmení], [datum narození]. Dne [datum] uzavřel žalovaný s [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k podílu o velikosti [anonymizováno] na Nemovitých věcech na žalovaného za kupní cenu 500 000 Kč.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 22 a § 1124 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Uvedl, že zákonem č. 460/2016 Sb., jímž došlo k novelizaci občanského zákoníku, došlo k opětovnému zakotvení předkupního práva spoluvlastníků při převodu spoluvlastnického podílu na nemovité věci, ledaže by šlo o převod osobě blízké. Z tohoto důvodu se soud prvního stupně zabýval tím, zda [jméno] [příjmení] je ve vztahu k žalovanému osobou blízkou, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Žalovaný tuto skutečnost prokazoval čestným prohlášením [jméno] [příjmení], v němž uvedl, že je ve vztahu k žalovanému a jeho matce osobou blízkou, neboť by újmu těchto dvou osob pociťoval jako újmu vlastní. Podle soudu prvního stupně však vyšlo najevo, že [jméno] [příjmení], který je strýcem matky žalovaného, a žalovaný nejsou osobami blízkými, žalovaný a jeho matka totiž oslovili [jméno] [příjmení] až v souvislosti s převodem spoluvlastnického podílu, několikrát se následně sešli, avšak ani předtím, ani poté, co k převodu došlo, se nenavštěvovali, nebyli spolu v žádném kontaktu. Žalovaný znovu oslovil [jméno] [příjmení] až v souvislosti s podpisem čestného prohlášení, které mu přivezl k podpisu. Soud prvního stupně uvedl, že byť [jméno] [příjmení] prohlásil, že je pro něho žalovaný osobou blízkou, zároveň připustil, že o věci před jednáním hovořil s žalovaným a jeho právním zástupcem, a pokud vyjádřil přání, aby Nemovité věci připadly žalovanému, vedly ho k tomu spíše praktické důvody než existence blízkého vztahu k žalovanému. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že je s [jméno] [příjmení] osobou blízkou; z tohoto důvodu podle soudu prvního stupně došlo k porušení předkupního práva žalobce a soud prvního stupně proto žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), a ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů za pět úkonů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

6. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, jímž se dožaduje změny rozhodnutí soudu prvního stupně a zamítnutí žaloby. Žalovaný uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] je ve vztahu k žalovanému osobou blízkou, [jméno] [příjmení] o tom vypovídal v řízení jako svědek a rovněž učinil toto prohlášení v písemné podobě dne [datum]. Podle žalovaného byli žalovaný a [jméno] [příjmení] osobami blízkými, podle žalovaného není podstatné, kdy a na základě jakých okolností se osobami blízkými stali, není podstatné ani to, v jakém rodinném vztahu žalovaný a [jméno] [příjmení] jsou, neboť osobami blízkými se mohou stát i zcela cizí osoby. Není podle něho podstatné ani to, v jakém postavení oba byli před samotným převodem Nemovitých věcí, ale to, jaký byl jejich vztah právě v době převodu. Připomněl, že [jméno] [příjmení] před soudem uvedl, že újmu, která by byla způsobena žalovanému, by pociťoval jako újmu vlastní, což je pro řešení věci zásadním prohlášením.

7. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné. Podle žalobce je zřejmé, že mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] v době koupě nemohl být žádný vztah, neboť se do té doby ani neznali; svědek byl před jednáním instruován ze strany žalovaného, jak má vypovídat. Připomněl, že žalobce žije v Nemovitých věcech od svého narození. Žalovaný dlouhodobě jedná účelově a nátlakově, žalobci bylo vyhrožováno výměnou zámků, odvezením všech věcí, žalovaný navrhoval žalobci přestěhování do severních [obec]. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud vyšel při svém rozhodování ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná a na která pro stručnost v plném rozsahu odkazuje, a dále podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování některými listinami.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí odvolací soud zjistil, že jako vlastníci Nemovitých věcí jsou zapsáni žalobce a žalovaný, žalobce s podílem o velikosti , žalovaný s podílem o velikosti .

11. Z kupní smlouvy ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození] (jako prodávající) a žalovaný (jako kupující) uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl převod podílu o velikosti [anonymizováno] na Nemovitých věcech žalovanému za kupní cenu 500 000 Kč. Kupní cenu se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do [datum].

12. Z nedatované výzvy zástupce žalobce žalovanému odvolací soud zjistil, že žalobce s odkazem na schůzku u mediátora, která se konala [datum], vyzval žalovaného k respektování předkupního práva žalobce a k tomu, aby žalovaný za stejných podmínek, za kterých nabyl podíl na Nemovitých věcech, převedl na žalobce podíl na Nemovitých věcech, který odpovídá spoluvlastnickému podílu žalobce. Současně ho upozornil, že pokud by žalovaný nadále popíral právo žalobce a nereagoval na jeho výzvu, žalobce uplatní svůj nárok soudní cestou.

13. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně věc posuzoval podle občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2018, tedy ve znění zákona č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony.

14. Podle § 1123 o. z. spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

15. Podle § 1124 odst. 1 o. z. převádí-li se spoluvlastnický podíl na nemovité věci, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. Podle § 1124 odst. 2 o. z. se odstavec 1 použije i v případě, že některý ze spoluvlastníků převádí podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu.

16. Podle § 22 odst. 1 o. z. je osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrovaného partnerství (dále jen„ partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

17. Podle § 2140 odst. 1 o. z. ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě (koupěchtivému).

18. Podle § 2143 o. z. povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěje uzavřením smlouvy s koupěchtivým.

19. Podle § 2144 odst. 1 o. z. je-li předkupní právo zřízeno jako právo věcné, opravňuje předkupníka domáhat se vůči nástupci druhé strany, jenž věc nabyl koupí nebo způsobem postaveným ujednání o předkupním právu na roveň, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl. Podle § 2144 odst. 2 o. z. nabude-li nástupce vlastnické právo k věci jiným způsobem, přechází na něho povinnost nabídnout předkupníkovi věc ke koupi za podmínek, kterými byl vázán jeho předchůdce.

20. Podle § 2147 odst. 1 o. z. nabídku učiní prodávající předkupníkovi ohlášením všech podmínek. Při nabídce se vyžaduje oznámení obsahu smlouvy uzavřené s koupěchtivým. Nabídka ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou formu.

21. Pokud jde o jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, tyto jsou považovány za osoby blízké, jestliže jejich vzájemné vztahy jsou na takové úrovni, že by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. V těchto případech je tedy podmínkou, aby kvalita a intenzita skutečných vzájemných vztahů osob byla taková, že újma vzniklá jedné z těchto osob byla druhou z nich důvodně pociťována jako její vlastní újma; popsaný vztah přitom musí být dán u obou osob navzájem (nestačí, pociťuje-li důvodně újmu jedné z těchto osob druhá z nich jako újmu vlastní, aniž by tomu tak bylo i obráceně; viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4987/2014, dostupný na [webová adresa]). Závěr o tom, zda by újmu, kterou utrpěla jedna z osob v poměru rodinném nebo obdobném poměru rodinnému, důvodně druhá z nich pociťovala jako újmu vlastní, je založen především na citových vazbách těchto osob a na jejich intenzitě; jen tehdy, kdyby vzájemný poměr mezi těmito osobami byl po stránce citové natolik intenzivní, že by újmu, která utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala (prožívala) jako újmu vlastní, je opodstatněné dovodit, že je o osoby blízké.

22. Odvolací soud, shodně jako soud prvního stupně, v prvé řadě řešil otázku, zda došlo k porušení předkupního práva žalobce, či zda došlo k převodu spoluvlastnického podílu mezi osobami blízkými a žalobci předkupní právo nesvědčilo. Proto se zabýval tím, jaká byla kvalita a intenzita skutečných vzájemných vztahů žalovaného a [jméno] [příjmení], a vyzval žalovaného podle § 118a odst. 1 o. s. ř., neboť takového poučení se mu v řízení před soudem prvního stupně nedostalo, aby doplnil svá tvrzení o svých vzájemných vztazích s [jméno] [příjmení], aby tvrdil důvody, pro které by žalovaný a [jméno] [příjmení] mohli oba důvodně pociťovat újmu druhého z nich jako svou vlastní a dále žalovaného poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že je třeba, aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení.

23. Žalovaný další skutečnosti na základě shora uvedeného poučení nedoplnil a setrval na svém stanovisku, že k povaze vztahu mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] se zcela podrobně vyjádřil [jméno] [příjmení], který byl k této skutečnosti vyslechnut jako svědek v řízení před soudem prvního stupně. Žalovaný zdůraznil, že [jméno] [příjmení] opakovaně uvedl, že by újmu žalovaného (na zdraví i na majetku) pociťoval jako újmu vlastní, a to mimo jiné z důvodu pokrevního vztahu. Tím podle žalovaného deklaroval svůj vztah k žalovanému v době podpisu kupní smlouvy. Svůj vztah k žalovanému a jeho matce popsal jako výborný. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že blízký vztah mezi žalovaný a [jméno] [příjmení] byl prokázán výslechem svědka, který prohlásil, že byl s žalovaným v postavení osob blízkých.

24. Existence citového vztahu mezi osobami je nepochybně subjektivním kritériem, lze však na něj usuzovat i z objektivních skutečností a ty je třeba při řešení otázky, zda jde o osoby blízké zohledňovat. V tomto případě však žalovaný žádné okolnosti, dle kterých by bylo možné jeho vztah s [jméno] [příjmení] posuzovat jako vztah intenzivní natolik, že by újmu, kterou utrpěl jeden z nich, druhý důvodně pociťoval (prožíval) jako újmu vlastní, v řízení netvrdil a nedoplnil je ani na základě poučení odvolacího soudu.

25. Z výslechu svědka naopak vyplynulo, že s žalovaným neudržoval předtím, než došlo k uzavření kupní smlouvy, žádné vztahy, uvedl, že se s ním poprvé potkal u zástupce žalovaného u příležitosti koupě a než byl osloven matkou žalovaného kvůli prodeji podílu na Nemovitých věcech, se s žalovaným ani jeho matkou nestýkal. Dále uvedl, že se stýkali jen před prodejem Nemovitých věcí, nyní jen občas, Nemovité věci prodal a už k tomu nemá takový vztah jako dříve. Svědek uvedl, že nikdy nebyl u žalovaného na návštěvě, neví, kde žalovaný bydlí. Pokud jde o čestné prohlášení, které podepsal pro účely řízení, svědek uvedl, že ho sepsal s matkou žalovaného, která ho navštívila, prohlášení již měla připravené a on ho jen podepsal.

26. Odvolací soud proto shodně jako soud prvního stupně uzavřel, že žalovanému se nepodařilo prokázat, že [jméno] [příjmení] v době podpisu kupní smlouvy byl ve vztahu k žalovanému osobou blízkou; prohlášení svědka bez dalšího k takovému závěru nepostačuje, nestačí ani, pociťuje-li důvodně újmu jedné z osob druhá z nich jako újmu vlastní, aniž by tomu tak bylo i obráceně. Žalovaný sám netvrdil, že jeho vztah k [jméno] [příjmení] je takové povahy, že by jeho újmu důvodně pociťoval jako svou vlastní, ani z jeho tvrzení v řízení uvedených nebylo možné usuzovat na charakter a intenzitu citových vazeb mezi ním a [jméno] [příjmení]. V této souvislosti je třeba uvést, že odvolací soud neprovedl důkaz výpovědí matky žalovaného, [jméno] [příjmení], neboť žalovaný nedoplnil svá tvrzení dle poučení soudu a absenci skutkových tvrzení nelze provedením důkazu nahrazovat.

27. Předkupní právo spoluvlastníka ke spoluvlastnickému podílu jiného spoluvlastníka je výjimkou z pravidla, podle něhož může spoluvlastník se svým podílem nakládat podle své vůle. Oprávněný spoluvlastník, jehož předkupní právo bylo porušeno, se může především domáhat, aby mu nabyvatel nabídl věc (spoluvlastnický podíl) ke koupi. Pokud tak neučiní dobrovolně, může se domáhat nahrazení projevu vůle nabyvatele rozhodnutím soudu, tedy požadovat, aby soud rozhodl tak, že žalovaný (nabyvatel) je povinen žalobci jako oprávněnému spoluvlastníkovi učinit nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu nebo uzavření smlouvy, jejíž text tvoří přílohu rozsudku. [příjmení] žaloby může znít i tak, že se nahrazuje projev vůle žalovaného, aby uzavřel smlouvu, jejíž text bude ve výroku uveden. Jestliže oprávněný spoluvlastník, jemuž nebyl spoluvlastnický podíl nabídnut povinným spoluvlastníkem ke koupi a jehož předkupní právo bylo porušeno, učiní (byť i v návrhu na zahájení řízení) nabyvateli nabídku na odkoupení jím nabytého podílu, a ten jeho návrh na uzavření smlouvy nepřijme, nic nebrání tomu, aby se domáhal žalobou u soudu nahrazení projevu vůle jeho návrh přijmout, resp. uzavření smlouvy odpovídajícího znění. Právní mocí takového rozsudku dochází ke shodě vůle účastníků kupní smlouvy, a tedy k jejímu uzavření (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1875/2005, dostupný na [webová adresa]). V případech zákonného předkupního práva je namístě aplikovat ustanovení o smluvním předkupním právu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3407/2015, dostupné na [webová adresa]).

28. V projednávaném případě došlo k porušení předkupního práva žalobce, žalovaným nebylo v řízení tvrzeno, že by [jméno] [příjmení] jako prodávající nabídl žalobci odkoupení spoluvlastnického podílu na Nemovitých věcech, ani že by žalobci nabídl odkoupení spoluvlastnického podílu žalovaný. Z tohoto důvodu měl žalobce právo domáhat se, aby soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu, který připadá na žalobce, za podmínek, za nichž žalovaný nabyl podíl na Nemovitých věcech (v rozsahu, který odpovídá podílu žalobce) na základě kupní smlouvy sám.

29. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud považuje závěry soudu prvního stupně, které vedly k vyhovění žalobě, za správné, a rozsudek soudu prvního stupně proto ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Za správný odvolací soud považuje také výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, pokud jde o povinnost žalovaného hradit náklady řízení žalobce a o jejich výši; vzhledem k tomu, že žalobce nebyl v řízení zastoupen advokátem, neuplatní se pravidlo uvedené v § 149 odst. 1 o. s. ř., podle něhož se náklady řízení platí advokátovi, ale § 149 odst. 3 o. s. ř., podle kterého zastupoval-li účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, jiný zástupce než podle § 137 odst. 2, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů řízení, povinen zaplatit ji účastníkovi. Z tohoto důvodu odvolací soud změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že povinnost plnit k rukám zmocněnce nestanovil.

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; v odvolacím řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení ve výši stanovené podle § 1 odst. 1, odst. 3 písm. b) a c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve výši 1 200 Kč za přípravu na dvě jednání u odvolacího soudu a za účast na jednání u odvolacího soudu dne [datum] a [datum] Odvolací soud nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů za podání ze dne [datum] a [datum]; zástupce žalobce tato podání předložil vždy až při jednání soudu, odvolací soud je tak nepovažoval tyto náklady řízení za účelně vynaložené, neboť i s ohledem na obsah a rozsah obou podání zástupci žalobce nic nebránilo, aby svou argumentaci přednesl přímo při jednání soudu.

31. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod.

Poučení