28 Co 26/2021- 955

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobkyň: a) [jméno] [příjmení], narozena [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozena [datum] bytem [adresa] c) [jméno] [příjmení], narozena [datum] bytem [adresa] zastoupeny advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupena advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., LL.M. sídlem [adresa] vedlejší účastníci: 1) Obec Roztoky, [IČO] sídlem [adresa] 2) [jméno] [příjmení], narozen [datum] bytem [adresa] o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 15. 9. 2020, č. j. 3 C 149/2018-544, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku II., jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], který vznikl oddělením od pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [jméno] [příjmení], potvrzeného [stát. instituce], [stát. instituce], dne [datum], a ve výrocích III., VII. a VIII. potvrzuje; ve výrocích IV., V. a VI. se mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni a) náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 188 560,35 Kč, žalobkyni b) náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 85 064,20 Kč a žalobkyni c) náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 85 064,20 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyním rovným dílem náklady odvolacího řízení ve výši 156 903,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyň.

III. Ve vztahu mezi žalobkyněmi a vedlejšími účastníky nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Rakovníku (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 9. 2020, č. j. 3 C 149/2018-544, zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně domáhaly nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], který vznikl oddělením od pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] na základě geometrického plánu vyhotoveného [jméno] [příjmení] pod [číslo] (výrok I.), dále rozhodl, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), a to ohledně pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí], v obci [obec], parc. [číslo] v [katastrální uzemí], v obci [obec], parc. [číslo] parc. [číslo] oba v katastrálním území a obci [obec], a parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], s tím, že žalobkyně a) se stane spoluvlastnicí uvedených pozemků s podílem o velikosti [číslo], žalobkyně b) s podílem o velikosti [číslo] a žalobkyně c) s podílem o velikosti [číslo] (výrok II.) Dále soud prvního stupně rozhodl, že nedílnou součástí rozsudku je geometrický plán vyhotovený [jméno] [příjmení] pod [číslo] (výrok III.), že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni a) náklady řízení ve výši 178 948 Kč, žalobkyni b) ve výši 77 867 Kč a žalobkyni c) ve výši 77 867 Kč (výroky IV., V., VI.), dále rozhodl o povinnosti žalované nahradit náklady státu ve výši 3 276 Kč (výrok VII.) a o tom, že ve vztahu k vedlejším účastníkům že žalobkyním právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok VIII.).

2. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě, neboť na ně přešel restituční nárok jejich právního předchůdce, [jméno] [příjmení], narozeného [datum], jemuž byly odňaty a nevydány pozemky specifikované v rozhodnutích [stát. instituce], [anonymizováno] úřadu, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (žalobkyni a) náleží neuspokojených nároků, žalobkyni b) a c) každé neuspokojených nároků). Cena nevydaných pozemků byla žalovanou stanovena na 260 286 Kč, žalobkyně však nesouhlasily s užitou metodou oceňování, neboť žalovaná opominula zohlednit, že pozemky byly rodině žalobkyň odňaty za účelem výstavby, proto bylo nutné ocenit je jako pozemky určené k zastavění. Znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], stanovila ve znaleckém posudku, že nárok žalobkyně a) činí 2 644 020 Kč, nárok žalobkyně b) a c) u každé 1 322 010 Kč. Nesoulad v ocenění restitučního nároku žalobkyň způsoboval, že žalovaná opakovaně zneplatnila žádosti žalobkyň ve veřejných nabídkách, protože cena požadovaného náhradního pozemku byla vyšší než žalovanou evidovaný nárok žalobkyň. Žalobkyně a) přitom žalovanou od května 2018 žádala, aby její nárok řádně ocenila s ohledem na určení odňatých pozemků k zastavění, stejně tak ji žádaly žalobkyně b) a c) od listopadu 2018, žalovaná to však odmítla. Soud prvního stupně uzavřel, že liknavý a svévolný přístup žalované ve vztahu k žalobkyním spočívá především v tom, že žalovaná neevidovala restituční nárok žalobkyň ve správné výši a odmítala restituční nárok přes výzvu žalobkyň přecenit, a to i v případě pozemků, u nichž vzhledem k ustálené judikatuře a žalované dostupných informací byl závěr o stavební povaze pozemků jednoznačný. Žalovaná neučinila žádné kroky k tomu, aby spornost ocenění restitučního nároku odstranila a aby dostála své povinnosti evidovat restituční nárok ve skutečné výši a umožnila žalobkyním efektivní uplatnění práv na náhradní pozemky. Soud prvního stupně vzal ocenění podílu žalobkyň na odňatých a nevydaných pozemcích za prokázané ze znaleckého posudku a jeho dodatku [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], která podle soudu prvního stupně logicky odůvodnila svůj postup při ocenění pozemků, když stavební pozemky ocenila částkou 250 Kč a pozemky, které nebyly určené k zastavění, částkou 3 Kč 3. Soud prvního stupně dále vyšel z toho, že žalovaná učinila nespornou cenu pozemků z rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizováno] úřadu, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to pozemků parc. č. PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v [katastrální uzemí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to pozemků parc. č. PK [anonymizováno 12 slov] v [katastrální uzemí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to pozemků parc. č. PK [číslo] v [katastrální uzemí], v rozsahu nestavební výměry odpovídající rozloze 370 m, a [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to pozemku parc. č. PK [číslo] v [katastrální uzemí] (dle podání žalované ze dne [datum], čl. B, bod 20 písm. a), b), c), d)). Pozemky parc. č. PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] jsou stavebními pozemky, jedná se o pozemky pod Hostivařskou přehradou.

4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že převodu pozemků nebrání žádné překážky, pokud jde o ceny jednotlivých náhradních pozemků, soud prvního stupně vyšel jednak ze shodných tvrzení účastníků, jednak vyšel ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení], který stanovil cenu pozemku parc. [číslo] ve výši 75 667 Kč a cenu pozemku parc. [číslo] ve výši 80 882 Kč.

5. S ohledem na shora uvedené soud prvního stupně považoval žalobu za důvodnou, přičemž uzavřel, že bude uspokojen nárok žalobkyň co do částky 414 125 Kč. Pokud jde o náklady řízení, dospěl soud prvního stupně k tomu, že částečné zastavení řízení představuje pouze nepatrný neúspěch žalobkyň v řízení, přiznal jim proto plnou náhradu jejich nákladů řízení (výrok IV., V. a VI.). Žalovaná byla v řízení neúspěšná, proto jí soud prvního stupně uložil povinnost nahradit náklady řízení státu, spočívající v zaplaceném znalečném pro znalkyni [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] (výrok VII.). O nákladech mezi žalobkyní a vedlejšími účastníky bylo rozhodnuto tak, že soud prvního stupně právo na náhradu nákladů ve vztahu k vedlejším účastníkům žalobkyním nepřiznal (výrok VIII.).

6. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalovaná odvoláním. V první řadě namítala, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný z důvodu absence vymezení obsahu a průběhu právního posouzení povahy a výše ocenění u sporných nevydaných odňatých pozemků, podle žalované není zřejmé, na základě jakých právních úvah soud prvního stupně dospěl k závěru o výši restitučních nároků všech žalobkyň. Soud prvního stupně neposoudil jednotlivé pozemky a neodůvodnil, proč se v každém případě přiklonil u jednotlivých nevydaných odňatých pozemků k povaze a výši ocenění tvrzené žalobkyněmi.

7. Žalovaná dále namítala, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že zbývající výše restitučního nároku všech žalobkyň je dostatečně vysoká pro vydání požadovaných náhradních pozemků. Ve vztahu k žalobkyni a) došlo k vydání náhradních pozemků, ačkoli její restituční nárok již byl podle žalované přečerpán. Žalovaná uvedla, že z tvrzení a důkazů předložených v řízení před soudem prvního stupně vyplývá, že celková nesporná výše restitučního nároku žalobkyně a) po opakovaném přecenění ze strany žalované odpovídá částce 2 003 735,30 Kč, sporné zůstalo ocenění restitučního nároku žalobkyně a) ve výši 640 285,69 Kč. Dále žalovaná konstatovala, že bylo mezi stranami nesporné, že restituční nárok žalobkyně byl již pravomocně uspokojen v rozsahu 1 993 919,22 Kč, a to prostřednictvím náhradních pozemků vydaných buď z veřejných nabídek, nebo rozsudky obecných soudů o žalobách žalobkyně a) o nahrazení projevu vůle žalované. Žalovaná dále upozornila, že restituční nárok žalobkyně a) byl zatím nepravomocně uspokojen i rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 6. 2020, č.j. 15 C 256/2018-608, a to v rozsahu 428 362,20 Kč. Pokud by tedy na základě rozhodnutí soudu prvního stupně došlo k uspokojení nároku žalobkyně a) ve výši 41 412,50 Kč, byla by výše restitučního nároku žalobkyně a) překročena. Žalovaná dále uvedla, že v případě ostatních žalobkyň dosud k překročení nesporné výše restitučního nároku nedošlo.

8. K výši restitučního nároku žalovaná dále uvedla, že po částečném přecenění restitučního nároku žalobkyň dospěla ke shodnému ocenění jako znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], v posudku, který v řízení předložily žalobkyně, u pozemků z rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to konkrétně u pozemků parc. č. PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], vše v [katastrální uzemí], dále u pozemků z rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to u pozemků parc. č. PK [anonymizováno 12 slov], vše v [katastrální uzemí], dále u pozemku z rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to u části pozemku parc. č. PK [číslo], katastrální území Hostivař, v rozsahu nestavební výměry odpovídající rozloze 370 m, a v případě rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] u pozemku parc. č. PK [číslo], [katastrální uzemí]. Podle žalované soud prvního stupně neposoudil řádně, úplně a správně povahu a výši ocenění ostatních nevydaných odňatých pozemků, neboť přijal nesprávné tvrzení žalobkyň a jen dílčí závěry provedeného výslechu znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], a nevypořádal se s nedostatky jejího znaleckého posudku. Soud prvního stupně se podle žalované nevypořádal ani s úplnou absencí srážek předvídaných oceňovací vyhláškou u všech dotčených pozemků.

9. Žalovaná rovněž namítla, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil, pokud dospěl k závěru, že je možné vydat požadovaný náhradní pozemek parc. [číslo] oddělený od pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], na základě geometrického plánu [číslo] přestože k oddělení pozemku nebyl vydán souhlas žalovanou a oddělení neproběhlo v příslušném správním řízení; k tomu upozornila na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3804/19.

10. Nakonec žalovaná uvedla, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně i o nákladech řízení, neboť žalobkyně se domáhaly vydání šesti náhradních pozemků, nicméně ohledně náhradního pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], odděleného od pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], na základě geometrického plánu vyhotoveného [jméno] [příjmení] pod [číslo] bylo řízení zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, což podle žalované musí být považováno za neúspěch žalobkyň. Soud prvního stupně tak měl rozhodnout podle úspěchu ve věci, ale pouze poměrně. Za nesprávné považovala žalovaná i určení tarifní hodnoty sporu, pokud soud prvního stupně vyšel z částky 414 125 Kč, tedy z ceny požadovaných náhradních pozemků; podle žalované měl soud prvního stupně stanovit tarifní hodnotu dle § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 35 000 Kč.

11. Žalobkyně k odvolání žalované uvedly, že žalovaná se opakovaně snažila a stále snaží ocenit nárok žalobkyň v nesprávné výši, a to přes aktivní snahu a urgence ze strany žalobkyň a navzdory judikatorní praxi. Žalovaná přistoupila k částečné opravě ocenění nároků žalobkyň až v okamžiku, kdy došlo k podání žalob a k vydání prvních rozhodnutí, tedy až když bylo patrné, že žalovaná ve svém jednání pochybila. Žalobkyně mají za to, že soud prvního stupně provedl všechny důkazy řádně, vyslechl znalkyni [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], k jednotlivým pozemkům, svá zjištění v rozsudku uvedl a své závěry řádně odůvodnil. Závěry znaleckého posudku žalobkyň považoval za správné a logické, ztotožnil se i s důvody neuplatnění srážek (shodně jako řada dalších soudů), přičemž tento závěr byl podložen zejména skutečností plánované výstavby bydlení na dotčených pozemcích, která napojení na inženýrské sítě či komunikaci zákonitě předpokládá. Žalobkyně považovaly rozsudek soudu prvního stupně za správný i ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení, skutečnost, že se žalobkyním nepodařilo získat část jednoho náhradního pozemku, nemůže být ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení relevantní, pokud jádrem a důvodem problému je vyčíslení skutečného restitučního nároku ze strany žalované. Důvodem částečného zpětvzetí žaloby ohledně části pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] byl zájem žalobkyň na vyhovění požadavku vedlejšího účastníka, [územní celek]. Na dané části pozemku se totiž nacházela vyšlapaná cesta, kterou žalobkyně dobrovolně ponechaly ve vlastnictví žalované.

12. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, č. j. 28 Co 26/2021-685, změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku III. a v části napadeného výroku II. tak, že návrh žalobkyň, aby byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], který vznikl oddělením od pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [jméno] [příjmení], zamítl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky řízení navzájem (výroky III., IV. a V.), o povinnosti účastníků nahradit náklady státu (výroky VI. a VII.) a o nákladech řízení mezi žalobkyněmi a vedlejšími účastníky (výrok VIII.).

13. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav i věc správně právně zhodnotil, pokud šlo o pozemky parc. [číslo] v [katastrální uzemí], v obci [obec], parc. [číslo] parc. [číslo] oba v katastrálním území a obci [obec], a parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec]; shodně jako soud prvního stupně shledal postup žalované vůči žalobkyním liknavým a svévolným, neboť nárok žalobkyň nebyl dosud zcela uspokojen a za nevydané odňaté pozemky jim dosud nebyla poskytnuta náhrada v plné výši, a nedospěl k závěru, že by nárok žalobkyně a) byl již přečerpán. Odvolací soud však dospěl k odlišnému závěru, pokud jde o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], o nové rozloze 8 336 m oddělené části tohoto pozemku geometrickým plánem [číslo] to s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3804/19, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle povinné osoby podle zákona o půdě k bezúplatnému převodu pozemků oprávněné osobě (jehož součástí je i geometrický plán, podle kterého má být pozemek rozdělen), jímž se daný pozemek rozdělí, a to s odkazem na § 82 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), porušuje čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud konstatoval, že podle § 82 odst. 3 stavebního zákona svědčí pravomoc k dělení nebo scelování pozemků příslušnému správnímu úřadu, nikoli soudu; pokud si soud přisvojí pravomoc v takové situaci rozhodnout o dělení pozemků namísto správního úřadu, porušuje tím princip dělby moci podle čl. 2 odst. 1 a 3 Ústavy České republiky. Nakonec uzavřel, že není v souladu s ústavním pořádkem, posuzují-li soudy rozhodnutí o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku podle zákona o půdě tak, jako by šlo o rozhodnutí o nabytí vlastnického práva, nikoliv o rozsudek podle § 161 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

14. Žalobkyně i žalovaná podaly proti rozsudku odvolacího soudu dovolání; Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. 9. 2021, č. j. 28 Cdo 2488/2021-862, zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. 28 Co 26/2021-685, ve výroku I., spolu s výroky III. – VIII., a v tomto rozsahu vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

15. Nejvyšší soud uvedl, že rozhodovací praxe dovolacího soudu i přes závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3804/19, setrvala na závěru, podle něhož zvláštním právním předpisem ve smyslu § 82 odst. 3 stavebního zákona zakládajícím pravomoc soudu rozhodovat o rozdělení pozemkové parcely za účelem vydání její části (coby vhodného náhradního zemědělského pozemku) oprávněné osobě k uspokojení restitučního nároku je i zákon o půdě. Nejvyšší soud se dále opětovně přiklonil k ustálené judikatuře, dle níž v daném případě jde o rozhodnutí státního orgánu o nabytí vlastnictví, podle něhož se oprávněná osoba stává vlastníkem pozemku dnem právní moci rozhodnutí soudu; soud, který rozhoduje o vlastnickém právu k pozemku, který se neshoduje s parcelami vymezenými v operátech katastru nemovitostí, pak v rozsudku odkáže na geometrický plán, který předmětný pozemek polohově vymezuje. Připomněl i restituční rozměry řešeného problému, když uvedl, že se zásadou ex favore restitutionis není plně slučitelný závěr, dle něhož by uspokojení restitučního nároku formou vydání geometrickým plánem oddělené pozemkové části nebylo lze soudně vynutit a měl by být vyžadován souhlas státu, ocitajícího se v prodlení s uspokojením restitučního nároku či rozhodovací ingerence stavebního úřadu.

16. Dovolání žalované Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl. Mimo jiné uvedl, že přípustnost dovolání nemůže založit námitka, že soudy nižších stupňů neučinily jednoznačný závěr o hodnotě restitučního nároku a neodstranily rozpor v ocenění odňatých pozemků mezi stranami, pokud ze skutkových zjištění vyplývá, že i bez žalovanou zpochybňovaného ocenění některých pozemků by hodnota restitučního nároku v poměru k ceně nyní nárokovaných pozemků jako náhradních byla postačující. Dále uvedl, že přípustnost dovolání nemůže založit argumentace žalované, že neprovedení jí navrhovaného důkazu představuje vadu řízení, neboť soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny označené důkazy, je oprávněn důkazní návrhy posoudit a určit, které z navrhovaných důkazů provede, v závislosti na hodnocení, které důkazy je nezbytné provést ke zjištění skutkového stavu a zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit; musí se pak vypořádat s tím, proč některé důkazy neprovedl a Nejvyšší soud v postupu odvolacího soudu v tomto případě neshledal pochybení.

17. Odvolací soud opětovně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části a řízení, jež mu předcházelo podle § 212 ve spojení s § 212a odst. 1, odst. 5 o. s. ř., a odvolání žalované neshledal důvodným. Zároveň odvolací soud pro úplnost připomíná, že s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, č. j. 28 Cdo 2488/2021-862, se jeho rozhodování týká již jen požadavku žalobkyň, aby byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít smlouvu o převodu nově vytvořeného pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek]; pokud jde o zbývající část žaloby a ostatní pozemky, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. 28 Co 26/2021-865, jsou v této části pravomocné.

18. Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud ji neshledal důvodnou; v podrobnostech odkazuje na své závěry uvedené v rozsudku ze dne 25. 2. 2021, č. j. 28 Co 26/2021-685, v bodu 18, a pro stručnost na ně odkazuje.

19. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ze zjištění jím učiněných v prvním odvolacím řízení (body 20. – 25. odůvodnění prvního rozsudku odvolacího soudu), na která pro stručnost rovněž odkazuje, a dále zopakoval a doplnil dokazování podle § 213 odst. 2 a odst. 4 o. s. ř.

20. Ze znaleckého posudku [osobní údaje žalované] [číslo] 2018 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], ze dne [datum] odvolací soud zjistil, jak byla stanovena cena jednotlivých odňatých pozemků, nevydaných žalobkyním (jejich právnímu předchůdci), včetně toho, že při určení ceny znalkyně neaplikovala žádné přirážky ani srážky; součástí posudku byly také listiny, na jejichž základě bylo možné určit charakter odňatých pozemků, listiny, na jejichž základě došlo k přechodu pozemků na stát a nakonec i jednotlivá rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizováno] úřadu, o tom, zda oprávněné osoby jsou či nejsou vlastníky odňatých pozemků. Stav jednotlivých nevydaných pozemků byl posouzen jednak na základě územně plánovací dokumentace z doby přechodu pozemků na stát, jednak dle účelu vyvlastnění. Pozemky, které byly určeny dle územně plánovací dokumentace k zastavění, byly oceněny jako stavební, ostatní nevydané pozemky jako nestavební, pozemky vyvlastněné za účelem výstavby Hostivařské přehrady byly již před vyvlastněním určeny k výstavbě vodního díla (pozemky parc. č. PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a část [číslo]).

21. Z dodatku [číslo] ke znaleckému posudku [osobní údaje žalované] [číslo] 2018 odvolací soud zjistil, že znalkyně vyčíslila konkrétní hodnotu jednotlivých podílů každé z žalobkyň na odňatých a nevydaných pozemcích, přičemž stanovila, že celková hodnota restitučního nároku [jméno] [příjmení] jako právního předchůdce žalobkyň činí 5 288 040,24 Kč, nárok žalobkyně a) činí 2 644 020,12 Kč, nárok žalobkyň b) a c) činí 1 322 010 Kč (u každé z nich). Znalkyně v posudku uvedla, že celková hodnota každého nevydaného pozemku je v dodatku uvedena tak, jak byl oceněn ve znaleckém posudku, z něhož vycházela.

22. Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví [číslo] odvolací soud zjistil, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], je žalovaná, právo hospodařit s majetkem státu má Státní pozemkový úřad.

23. Z aplikace infoSoud [webová adresa]) odvolací soud zjistil, že v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 15 C 232/2018 bylo rozhodnuto dne 8. 6. 2021, řízení o opravném prostředku bylo zahájeno dne [datum], řízení dosud není skončeno.

24. Z aplikace infoSoud [webová adresa]) odvolací soud zjistil, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 256/2018 Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení, to nebylo dosud pravomocně skončeno.

25. Z rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2021, č. j. 22 Co 112, [číslo], odvolací soud zjistil, že byl změněn rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 9. 2020, č. j. 3 C 164/2018-813, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 4. 2021, č. j. 3 C 164/2018-916, tak, že soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], a ve zbývajícím rozsahu byl citovaný rozsudek Okresního soudu v Berouně potvrzen.

26. Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví [číslo] odvolací soud zjistil, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], je [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a to na základě smlouvy směnné [číslo jednací] ze dne 20. 9. 2021, právní účinky vkladu nastaly k [datum].

27. Ze sdělení [anonymizována tři slova] [územní celek] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v době odnětí pozemků ve vlastnictví předchůdců žalobkyň byla platná tato dobová územně plánovací dokumentace – Návrh na změny přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [obec] XIII – [část obce] na jih od tělesa státní dráhy [obec] – [obec], plán byl potvrzen [anonymizována tři slova] dne [datum], dále Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [obec] XIII ([část obce], [část obce] a [část obce]) mezi státní silnicí Černokosteleckou a tělesem státní dráhy, s přilehlými částmi [obec] XI – [část obce] a [část obce], plán byl potvrzen [anonymizována tři slova] dne [datum], Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [obec] XIII ([část obce]) s přilehlými částmi území [obec] XIII ([část obce] a [obec]) a [obec] XIV ([část obce]) na jih od tělesa státní dráhy [obec] – [obec], plán byl potvrzen Ministerstvem veřejných prací dne [datum], Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [část obce] – [příjmení], [část obce] a [část obce] ([obec] – XIV) a [část obce], [obec], [část obce] ([obec] – XV), plán byl potvrzen [anonymizována tři slova] ze dne [datum] a znovu [datum]. Dále z tohoto sdělení odvolací soud zjistil, že pozemek parc. č. PK [anonymizováno] v [katastrální uzemí] byl k rozhodnému datu [datum] určen k zastavění. Pozemky parc. č. PK [číslo] a [číslo] v katastrálním území Hostivař byly k rozhodnému datu [datum] určeny k zastavění průmyslovou výrobou. Pozemky parc. č. PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v [katastrální uzemí] a pozemky parc. č. PK [číslo] a [číslo] v [katastrální uzemí] byly k rozhodnému datu [datum] určeny k souvislému zastavění rodinnými domy a komunikacemi, pozemek parc.č. PK [číslo] v [katastrální uzemí] byl k rozhodnému datu [datum] určen k zastavění průmyslovou výrobou. Pozemky parc. č. PK [anonymizováno 21 slov], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v [katastrální uzemí] byly k rozhodnému datu [datum] určeny k souvislému zastavění rodinnými domy a komunikacemi. Pozemky parc. č. PK [číslo], [číslo], [rok] a [rok] v [katastrální uzemí] byly k rozhodnému datu [datum] určeny částečně jako zastavitelné a částečně jako nezastavitelné. Pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] byl k rozhodnému datu [datum] určen jako částečně zastavitelný sportovištěm a částečně nezastavitelný. Pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] nebyl k rozhodnému datu [datum] určen k zastavění. Pozemky parc. č. [rok] a [rok] v [katastrální uzemí] nebyly k rozhodnému datu [datum] určeny k zastavění. Pozemky parc. [číslo] v [katastrální uzemí] nebyly k rozhodnému datu [datum] určeny k zastavění.

28. Ze znaleckého posudku [číslo] znaleckého ústavu [právnická osoba], odvolací soud zjistil, že znalecký ústav přezkoumal znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], se závěrem, že znalkyně učinila při svém zkoumání několik metodických chyb. Nectila pojem stavebního pozemku, jak jej definovaly dobové předpisy, neboť odkazuje na regulační plány, které po roce 1959 již nebyly legislativou považovány za relevantní pro stanovení stavebního statusu pozemku. Ke dni přechodu vlastnictví na stát byla jasně stanovena definice stavebního pozemku, a to pouze platným územním rozhodnutím. Pokud toto územní rozhodnutí ke dni odnětí neexistovalo, není možné domněnku jeho budoucí existence vydávat za podklad ocenění. Znalkyně proto některé zemědělské pozemky mylně zařadila do kategorie stavebních pozemků, a naopak některé pozemky, na nichž se stavby nacházejí, kategorizuje jako zemědělské. Tyto chyby podle revizního posudku vedou k výrazným cenovým rozdílům ve výsledcích ocenění. Dále revizní část znaleckého posudku konstatuje, že v případě zatřídění pozemku parc. č. PK [číslo] v katastrálním území Hostivař znalkyně chybně zatřídila část pozemku odňatou vyvlastněním v roce 1964, resp. 1965, jako stavební, přitom není zřejmé, zda tyto vyvlastňované části korespondují s oceňovanými částmi pozemku parc. č. PK [číslo] a v posudku chybí příloha rozhodnutí, kterou má být geometrický plán vymezující vyvlastňované části pozemku. Dále je posudku [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], vytýkáno, že pozemky zatříděné jako stavební jsou oceněny plošně jednotkovou cenou 250 Kč, bez aplikace jakýchkoli srážek dle přílohy [číslo] vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků (dále jen„ oceňovací vyhláška“), znalkyně neposuzovala skutečný stav pozemků, přitom vyhláška stanoví, že se základní ceny vždy upraví podle přílohy [číslo]. V případě pozemků v [část obce], které byly odejmuty pro výstavbu přehrady, měla znalkyně přihlédnout ke stavební nesrostlosti území se souvislou zástavbou obce a upravit cenu pozemků snížením o 60%. Pokud jde o ocenění pozemků, které nebyly určeny k zastavění, tyto byly oceněny cenou ve výši 3 Kč, a to z důvodu absence příslušných BPEJ v katastru nemovitostí, avšak podle revizní části znaleckého posudku žalované je možné BPEJ stanovit na základě mapy bonitovaných půdně ekologických jednotek i pro jiné než současně zemědělské pozemky. Posudek [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], proto hodnotí jako nekonzistentní, neboť nepostupuje zcela podle vyhlášky, a nekorektní, neboť přiřazuje průměrné ceny namísto cen přesně stanovených vyhláškou.

29. Dále odvolací soud z posudku [číslo] zjistil, že znalecký ústav ocenil jednotlivé nevydané pozemky, přičemž pokud jde pozemky v katastrálním území Hostivař, které nebyly vydány na základě rozhodnutí [číslo jednací] a byly zatříděny jako stavební, použil srážku 60% z ceny pozemku (výsledná cena tak u uvedených pozemků činí 100 Kč). Uvedená srážka byla aplikována z důvodu stavební nesrostlosti posuzovaného území s obcí, přičemž jako stavební srostlost posudek definuje části [obec], které stavebně navazovaly na okolní zástavbu a byly s ní propojené výstavbou. Dále u pozemků v [katastrální uzemí], které nebyly zatříděny jako pozemky stavební, určil cenu za 1 m podle BPEJ, u pozemku parc. č. PK [anonymizováno], části pozemku parc. č. PK [anonymizováno] o výměře 703 m, části pozemku parc. č. PK [anonymizováno] o výměře 134 m a u části pozemku parc. č. PK [anonymizováno] o výměře 69 m činila 0,75 Kč, u všech ostatních pozemků se pohybovala v rozmezí od 3 Kč do 8,75 Kč 30. Ze shodných vyjádření účastníků odvolací soud zjistil, že žalobkyně a) dosud částečně uspokojila svůj nárok z veřejných nabídek, v nichž získala dva pozemky oceněné celkem na 130 086 Kč. Dále byl její nárok uspokojen náhradními pozemky vydanými na základě rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 12. 2018, č. j. 11 C 222/2018-593, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2019, č. j. 26 Co 47/2019-655 (v hodnotě 70 934,60 Kč), rozsudku Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 24. 5. 2019, č. j. 8 C 198/2018-126, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2019, č. j. 10 Co 254/2019-176 (v hodnotě 5 843,60 Kč), rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 1. 11. 2018, č. j. 14 C 119/2018-292, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. 27 Co 66/2019-490 (v hodnotě 462 213,40 Kč), rozsudku Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 16 C 91/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [obec] sp. zn. 59 Co 279/2019 (v hodnotě 52 151 Kč), rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 17. 10. 2019, č. j. 9 C 176/2018-427, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2020, č. j. 7 Co 1822/2019-498 (v hodnotě 20 978,53 Kč), rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 10 C 174/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 12 Co 151/2019 (v hodnotě 81 764,57 Kč), rozsudku Okresního soudu ve [obec] sp. zn. 5 C 172/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 27 Co 33/2020 (v hodnotě 640 196,92 Kč), rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. 5. 2020, č. j. 7 C 197/2018-327, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2020, č. j. 20 Co 178/2020-372 (v hodnotě 24 647,60 Kč), rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 15. 9. 2020, č. j. 3 C 149/2018-544, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č. j. 28 Co 26/2021-685 (v hodnotě 24 740,50 Kč), rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 9. 2020, č. j. 3 C 164/2018-813, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 4. 2021, č. j. 3 C 164/2018-916, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2021, č. j. 22 Co 113, [číslo] (v hodnotě 18 014,76 Kč), rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 10. 2019, č. j. 15 C 232/2018-376, ve znění opravných usnesení ze dne 31. 10. 2019, č. j. 15 C 232/2018-383, a ze dne 10. 2. [číslo], č. j. 15 C 232/2018-441, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 5. 2020, č. j. 29 Co 290/2019-513 (v hodnotě 226 318 Kč), celkem učinili účastníci nesporným, že nárok žalobkyně a) byl uspokojen ve výši 1 757 889,48 Kč.

31. V případě žalobkyň b) a c) účastníci učinili nesporným, že jejich nárok byl uspokojen ve výši 186 474,69 Kč, a to prostřednictvím peněžité náhrady podle § 16 zákona o půdě ve výši 65 071,32 Kč u každé žalobkyně a na základě rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. 5. 2020, č. j. 7 C 197/2018-327, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2020, č. j. 20 Co 178/2020-372 (v hodnotě 110 914,19 Kč u každé žalobkyně), rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 17. 10. 2019, č. j. 9 C 176/2018-427, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2020, č.j. 7 Co 1822/2019-498 (v hodnotě 10 489,25 Kč u každé žalobkyně), rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 15. 9. 2020, č. j. 3 C 149/2018-544, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č. j. 28 Co 26/2021-685 (v hodnotě 111 332,25 Kč u každé žalobkyně), rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 9. 2020, č. j. 3 C 164/2018-813, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 4. 2021, č. j. 3 C 164/2018-916, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2021, č. j. 22 Co 113, [číslo] (v hodnotě 81 066,42 Kč u každé žalobkyně). Účastníci tedy učinili nesporným, že nárok každé z žalobkyň b) a c) byl uspokojen ve výši 378 873,45 Kč.

32. Nad rámec uvedeného však žalovaná dále namítla, že nárok žalobkyně a) byl čerpán v další výši a je nyní přečerpán, neboť na základě rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 10. 2019, č. j. 15 C 232/2018-376, ve znění opravných usnesení ze dne 31. 10. 2019, č. j. 15 C 232/2018-383, a ze dne 10. 2. [číslo], č. j. 15 C 232/2018-441, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 5. 5. 2020, č. j. 29 Co 290/2019-513, byl žalobkyni a) přisouzen náhradní pozemek parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec] v hodnotě 278 785 Kč Nejvyšší soud rozhodnutí jako nesprávné zrušil, ještě před tím ale žalobkyně a) předmětný pozemek převedla na třetí osobu. Náhradní pozemek nebyl navrácen do vlastnictví České republiky, žalovaná nyní usiluje v řízení o určovací žalobě a v řízení o vydání bezdůvodného obohacení o navrácení pozemku, resp. úhrady jeho ceny. Snížení rozsahu uspokojení žalobkyně a) bude moci být zaevidováno až poté.

33. Pokud jde o ocenění nároku žalobkyně a), z vyjádření žalované v řízení před odvolacím soudem se podává, že přecenila nárok žalobkyně a), který je nyní evidován ve výši 2 003 735,30 Kč, pokud jde o jednotlivá rozhodnutí, a uznala, že evidovaný restituční nárok z rozhodnutí Pozemkového úřadu sp. zn. PÚ [číslo] činí 451,40 Kč, z rozhodnutí Pozemkového úřadu sp. zn. PÚ [číslo] činí 799,48 Kč, z rozhodnutí Pozemkového úřadu sp. zn. PÚ [číslo] činí 1 949 081,84 Kč, z rozhodnutí Pozemkového úřadu sp. zn. PÚ [číslo] činí 8 688,11 Kč, z rozhodnutí Pozemkového úřadu sp. zn. PÚ [číslo] činí 4 729,38 Kč, z rozhodnutí Pozemkového úřadu sp. zn. PÚ [číslo] činí 30 741,03 Kč, z rozhodnutí Pozemkového úřadu sp. zn. PÚ [číslo] činí 114,08 Kč, z rozhodnutí Pozemkového úřadu sp. zn. PÚ [číslo] činí 9 129,98 Kč.

34. Pokud jde o žalobkyně b) a c), žalovaná uvedla, že po přecenění v současné době eviduje nárok žalobkyně b) a c) ve výši 1 001 867,60 Kč (u každé z nich).

35. Přesto upozornila, že si nechala zpracovat znalecký posudek ústavu [právnická osoba], [číslo] podle tohoto posudku odpovídá celkový restituční nárok žalobkyně a) částce 947 342,71 Kč, restituční nárok žalobkyně b) a c) podle tohoto posudku činí 473 671,36 Kč.

36. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě je oprávněnou osobou občan [obec] a Slovenské Federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

37. Podle § 4 odst. 4 zákona o půdě v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

38. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti [anonymizována tři slova] vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené podle schváleného návrhu pozemkové úpravy pro výstavbu polních cest a na provedení technických, vodohospodářských a ekologických opatření, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a v prvních a druhých zónách národních parků, g) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b) s výjimkou nakládání podle § 3 odst.

4. Podle odst. 2 téhož ustanovení na žádost [anonymizována tři slova] sdělí příslušný správní úřad písemně do 30 dnů, zda-li pozemky, které mají být převedeny podle tohoto zákona, nejsou podle odstavce 1 z převodu vyloučeny. Při převodu zastavěných pozemků se sdělení v případech podle odstavce 1 písm. c), e) a f) nevyžaduje. Podle odst. 3 téhož ustanovení zemědělské pozemky uvedené v odstavci 1 lze podle tohoto zákona převádět, pominou-li důvody, které brání převodu nebo není-li převodci doručeno ve lhůtě stanovené podle odstavce 2 sdělení příslušného orgánu, s výjimkou případů podle odstavce 1 písm. a) a f).

39. Podle § 11 odst. 1 zákona o půdě pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště, c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájením stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976, e) na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976, f) nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu [číslo] Sb., dekretu [číslo] Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.

40. Podle § 11a odst. 1 a 2 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o [anonymizována tři slova] a o změně některých souvisejících zákonů.

41. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

42. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10% pořizovací ceny.

43. Podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky cena za 1 m pozemku nebo jeho části určené pro stavbu nebo ke zřízení zahrady nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, činí 250 Kč v hlavním městě [obec] Cena se upraví podle přílohy [číslo].

44. V řízení bylo prokázáno, a tento závěr nebyl žádnou ze stran zpochybňován, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona o půdě v rozsahu nevydaných pozemků podle rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [stát. instituce] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (žalobkyni a) náleží nároků, které zdědila po [jméno] [příjmení], narozeném [datum], žalobkyním b) a c) náleží každé ). Původní pozemky nemohly být žalobkyním vydány pro omezení uvedená v § 11 zákona o půdě, žalobkyním vznikl nárok na poskytnutí jiných pozemků dle § 11 odst. 2 zákona o půdě. Žalovaná je osobou povinnou, neboť práva a povinnosti podle § 22 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o [anonymizována tři slova] a o znění některých souvisejících zákonů, vykonává [anonymizována tři slova].

45. Jak uvedl odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí, ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí postup žalované vůči žalobkyním jako liknavý a svévolný, neboť nárok žalobkyň nebyl dosud zcela uspokojen a za nevydané odňaté pozemky jim dosud nebyla poskytnuta náhrada v plné výši. Žalovaná nesprávně evidovala nárok žalobkyně a) ve výši 130 143 Kč a nárok žalobkyň b) a c) ve výši 65 071,50 Kč, neboť ocenila odňaté nevydané pozemky jako nestavební, a na tomto stanovisku setrvala i po podání žaloby. Snaha žalobkyň v roce 2018 a 2019 získat ve veřejné nabídce další náhradní pozemky byla neúspěšná, k odmítnutí došlo pro nedostatečnou výši restitučního nároku. Stejně neúspěšná byla i snaha žalobkyň o přecenění restitučního nároku žalovanou. Teprve v průběhu řízení došlo ze strany žalované k několikerému přecenění nároku žalobkyň a žalovaná nakonec uvedla, že eviduje celkovou výši nároku žalobkyně a) ve výši 2 003 735,30 Kč (nejprve žalovaná dne [datum] uznala nárok žalobkyně a) ve výši 2 020 159,69 Kč) a žalobkyň b) a c) u každé 1 001 867,63 Kč. Pokud za této situace soud prvního stupně uzavřel, že postup žalované vůči žalobkyním lze označit za liknavý a svévolný, protože žalovaná bez závažného důvodu ztěžovala uspokojení nároku žalobkyň na převod náhradních pozemků prostřednictvím veřejné nabídky nesprávným oceněním restitučního nároku žalobkyň a žádost žalobkyň o přecenění výše jejich restitučních nároků odmítala až do doby jednání před soudem prvního stupně, je jeho závěr správný a odpovídá i rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1278/2019; ve věci stejných žalobkyň jako v posuzované věci tak uzavřel Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2429/2020). Z tohoto důvodu byl správný i další závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně jsou oprávněny se domáhat, aby žalované byla uložena povinnost uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétních, jimi vybraných pozemků.

46. Pokud jde o výši restitučního nároku, Nejvyšší soud se k problematice výše náhrad poskytovaných dle zákona o půdě za nevydané pozemky v minulosti opakovaně vyjadřoval, přičemž uvedl mimo jiné to, že pokud byl odebrán zemědělský pozemek, jakým je pole, louka, pastvina apod., náleží oprávněné osobě náhrada odpovídající charakteru, který měl v době přechodu na stát, i když se cena vypočítává podle cenového předpisu platného ke dni účinnosti zákona o půdě. Ve prospěch oprávněné osoby tudíž nelze počítat s navýšením hodnoty pozemku, k němuž došlo v důsledku jeho zastavění po přechodu na stát bez přičinění původního vlastníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1518/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3631/2013). Pokud však pozemky měly již v okamžiku odnětí povahu pozemků stavebních, popřípadě byly za naznačeným účelem vykupovány či odebírány, je za ně nutno podle § 28a zákona o půdě poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., byť by byly v době přechodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014). Uvedená judikatura není založena pouze na zohlednění jednoho kritéria, např. jedině na platné územně plánovací dokumentaci nebo rozhodnutí o umístění stavby, ale naopak předpokládá zohlednění relevantních okolností u každého jednotlivého případu. Takovými konkrétními okolnostmi jsou ty, které by se promítly do ceny předmětných pozemků v době jejich odnětí, nedocházelo-li by k nucenému omezení vlastnického práva původních vlastníků. Ustálená praxe dovolacího soudu reflektuje účel restitučních předpisů, kterými má být alespoň částečně odčiněno bezpráví napáchané předchozím režimem, aprobuje proto flexibilnější přístup k posuzování povahy odňatých pozemků; pokud judikatura dovolacího soudu poukazuje na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby, neurčuje taxativně hlediska, jež musí být naplněna současně, nýbrž příkladmo vyjmenovává konkrétní faktory, které mohou vést k závěru o stavební povaze pozemku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2958/2020).

47. Odvolací soud v tomto případě považuje posouzení charakteru předmětných pozemků, které vycházelo ze shora zmíněných regulačních a zastavovacích plánů, za správné, neboť pozemky byly těmito plány předurčeny ke stavebnímu využití (byly začleněny do ploch určených k městské bytové či průmyslové výstavbě). Pozemky byly odňaty za účelem plánované výstavby v dotčených lokalitách hlavního města Prahy, a ta byla následně také realizována. Znalkyně [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], se při ocenění jednotlivých pozemků zabývala i možností aplikace srážek dle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky, nicméně pro korekci základní ceny neshledala důvody, nenalezla podklady, ze kterým by vyplývalo, že by nebylo možné napojení na sítě, že by absentoval přístup po zpevněné komunikaci apod. (odňaté pozemky byly určeny k realizaci městské výstavby, jež byla napojena na inženýrské sítě, občanskou vybavenost, případně průmyslové výstavby), neshledala ani důvod pro aplikaci srážky z důvodu izolovanosti pozemků od již existující městské zástavby. Znalkyně tedy obecně možnost aplikace srážek nevyloučila, ale svůj závěr postavila na tom, že pro jejich použití v tomto konkrétním případě neshledala důvody.

48. Pokud jde o pozemky nevydané podle rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 29. 11. 1999, tedy pozemky určené pro stavbu Hostivařské přehrady, ty byly vyvlastněny za účelem výstavby vodohospodářské stavby a rekreačních staveb u ní, což nepochybně určuje jejich charakter v době jejich přechodu na stát jako pozemků určených pro stavbu. Výstavba přehrady a nádrže je zvláštním druhem stavby, která slouží spolu se zatopenými pozemky svému specifickému účelu (zdroj vody, regulace toku a ochrana před povodněmi, vybudování rozsáhlé rekreační oblasti na území hlavního města Prahy) a tvoří jeden funkční celek. Ani zde se však podle odvolacího soudu neuplatní srážky podle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky, neboť pozemky byly na stát převedeny za zvláštním účelem a pro naplnění shora uvedeného specifického účelu vodohospodářské stavby byla pro hodnotu těchto pozemků bez významu existence skutečností vedoucích podle přílohy ke snížení ceny. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4329/2018, když se zabýval oceněním pozemků odňatých za účelem rozšíření letiště.

49. Nad rámec uvedeného lze uvést, že ani podle znaleckého posudku, který si nechala v řízení zpracovat žalovaná, nebyly srážky podle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky u většiny pozemků použity, a jediná korekce, která byla v posudku zohledněna, se týká právě pozemků pod Hostivařskou přehradou, kde znalecký ústav použil srážku 60% z důvodu územní nesrostlosti. V tomto případě však sama žalovaná ze závěrů tohoto znaleckého posudku nevychází, neboť i ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že z rozhodnutí Pozemkového úřadu sp. zn. PÚ [číslo] eviduje nárok žalobkyně a) ve výši 1 949 081,84 Kč (tedy částku vyšší, než jaká vyplývá u těchto pozemků z oponentního znaleckého posudku – 885 961,83 Kč).

50. U pozemků, které nebyly určeny k výstavbě a byly evidovány jako orná půda, jejich cena byla stanovena částkou 3 Kč, což bylo žalovanou posudku vytýkáno. Pokud jde o její požadavek, aby cena takových pozemků byla určena podle sazeb bonitovaných půdně ekologických jednotek (dále jen„ BPEJ“), příslušných k dané ceně orné půdy (podle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky), v době přechodu pozemků na stát nebylo toto kritérium určeno. Postup, který znalkyně prof. Ing. [příjmení] [příjmení], Ph.D., zvolila, však není na újmu žalované, neboť z jí předloženého znaleckého posudku vyplývá, že u pozemků, které nebyly zatříděny jako pozemky určené k výstavbě, při určení ceny za 1 m vyšel znalecký ústav pouze u čtyř pozemků (parc. č. PK [anonymizováno], část pozemku parc. č. PK [anonymizováno] o výměře 703 m, část pozemku parc. č. PK [anonymizováno] o výměře 134 m a část pozemku parc. č. PK [anonymizováno] o výměře 69 m) ze sazby 0,75 Kč, u všech ostatních pozemků se pohybovala v rozmezí od 3 Kč do 8,75 Kč 51. Odvolací soud na základě shora uvedených skutečností uzavřel, že ocenění restitučního nároku žalobkyň, které bylo provedeno znalkyní [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], je správné. Naopak má za to, že nebylo správně provedeno ocenění znaleckým posudkem žalované, pokud se znalecký ústav při oceňování řídil pouze tím, jaký druh byl u nevydaných pozemků evidován v katastru nemovitostí v době jejich odnětí státem. Za nesprávný považuje i závěr, že v období od účinnosti vyhlášky [číslo] 1959 Ú. l. do přijetí směrného územního plánu pro hlavní město Prahu v roce 1964 měl být stavební pozemek definován pouze vydaným územním rozhodnutím o zastavění, aniž by byly zohledněny přijaté plány rozvoje výstavby. Zatřídění pozemků provedené ve znaleckém posudku [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], pak odpovídá i sdělení Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy.

52. Posudkem předloženým žalovanou správnost znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], zpochybněna nebyla, a odvolací soud z něho při svém rozhodování vycházel. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud neprovedl žalovanou navrhovaný výslech znalkyně, neboť ho považoval za nadbytečný. Pro úplnost lze dodat, že pokud jde o dodatek [číslo] znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], skutečně v něm jsou oproti znaleckému posudku obsažena jiná čísla představující ceny pozemků. Při jeho zkoumání však lze zjistit, že nesrovnalosti jsou způsobeny pravděpodobně posunem hodnot ve dvou„ blocích“ pozemků a jejich prohozením při vypracování dodatku znaleckého posudku (hodnoty položek [číslo] – 57. a položek [číslo] – 65.), ale tato chyba nemá vliv na celkovou správnost výsledku, když součet daných částek nadále zůstává 5 288 040 Kč.

53. Další otázkou, kterou se odvolací soud za tohoto stavu zabýval, je vhodnost náhradního pozemku k převodu, a to, zda takový pozemek není z převodu vyloučen. V případě pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], resp. jeho části, která vznikla oddělením od pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [jméno] [příjmení], odvolací soud dospěl shodně jako soud prvního stupně k závěru, že jeho převodu nebrání žádné překážky ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.; pozemek je v katastru nemovitostí evidován jako orná půda, podle sdělení žalované ze dne [datum] převodu pozemku nebránily žádné překážky a není vyloučen z převodu podle § 6 zákona č. 503/2012 Sb., vedlejší účastník, [územní celek], požádal o převod do vlastnictví obce, neboť podle územního plánu obce jde o pozemek, který je v zastavěném území obce a v zastavitelné ploše a je určen pro výstavbu stavby občanské vybavenosti. Žádost o převod byla zamítnuta, žalovaná sdělila, že nejsou splněny podmínky pro bezúplatný převod pozemků, neboť pozemky nejsou určeny k realizaci veřejné (parkové městské) zeleně ani k zastavění veřejně prospěšnou stavbou. Dopisem ze dne [datum] žalovaná sdělila, že neeviduje žádost vedlejšího účastníka o převod pozemku do vlastnictví, o které by dosud nebylo rozhodnuto. Na základě pachtovní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a [jméno] [příjmení], byl pozemek propachtován na dobu neurčitou za účelem provozování zemědělské činnosti, roční pachtovné bylo sjednáno ve výši 791 Kč.

54. Vedlejší účastník, [územní celek], uvedl, že dlouhodobě usiluje o získání předmětného pozemku, neboť je zde koncepce, aby tam byl v budoucnu denní stacionář. Nyní se tvoří nový územní plán, pozemek by v něm měl být zakomponován pro veřejně prospěšnou stavbu. Obec opětovně žádala o bezúplatný převod, žádost nebyla dosud vyřízena, nový územní plán dosud nebyl schválen.

55. Z uvedeného je zřejmé, že podmínky uvedené v § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., nejsou v tomto případě splněny, pozemek v tuto chvíli podle územního plánu není určen k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury ani není takovými stavbami již zastavěn. Nebyly zjištěny ani jiné překážky, které by převodu pozemku bránily. Na pozemku se nenachází trvalé porosty. Pozemek je evidován v druhu orná půda, pozemek byl žalovanou přenechán na základě pachtovní smlouvy k provozování zemědělské činnosti; ani propachtování pozemku bez dalšího neznamená, že by pozemek nebyl vhodný k převodu.

56. Jak bylo shora popsáno, žalobkyně a) dosud částečně uspokojila svůj nárok z veřejných nabídek a na základě rozhodnutí soudu ve výši 1 757 889,48 Kč. V případě žalobkyň b) a c) byl nárok u každé z nich uspokojen ve výši 378 873,45 Kč, a to prostřednictvím peněžité náhrady podle § 16 zákona o půdě a dále na základě rozhodnutí soudů. S ohledem na to, že odvolací soud vychází při svém hodnocení věci ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], s přihlédnutím k tomu, jakou výši restitučního nároku učinila žalovaná nespornou a v současné době ji pro jednotlivé žalobkyně eviduje, je zřejmé, že rozsudkem soudu prvního stupně, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], o nové rozloze [číslo] m, oddělené geometrickým plánem [číslo] který byl v řízení oceněn částkou 166 720 Kč (z toho podíl žalobkyně a) činí 16 672 Kč, podíl každé z žalobkyň b) a c) činí 75 024 Kč), nedošlo k přečerpání restitučního nároku žalobkyně a), jak namítala žalovaná, ani restitučního nároku žalobkyň b) a c) (což ostatně konstatovala i žalovaná).

57. Nad rámec uvedeného je nutné dodat, že pokud jde o rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 6. 2020, č. j. 15 C 256/2018-608, na jehož základě měl být upokojen nárok žalobkyně a) ve výši 428 362,20 Kč, na nějž žalovaná upozorňovala, ten byl zrušen rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum], a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Skončena dosud nejsou ani další řízení, na která žalobkyně upozorňovala (u Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 4 C 247/2018, v Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 10 C 89/2019 a u Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 11 C 120/2020).

58. Rozhodnutím Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 9. 2020, č. j. 3 C 164/2018-813, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 4. 2021, č. j. 3 C 164/2018-916, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. 22 Co 112, [číslo], byl nahrazen projev vůle žalované převést žalobkyni také pozemek parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec]. Ten však byl ještě před nabytím právní moci rozsudků převeden na jiného restituenta, ani ten tedy není možné ve výši upokojení restitučního nároku žalobkyň zohlednit.

59. Nakonec pokud jde o pozemek parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], který byl žalobkyni a) vydán na základě rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 10. 2019, č j. 15 C 232/2018-376, ve znění opravných usnesení ze dne 31. 10. 2019, č. j. 15 C 232/2018-383, a ze dne 10. 2. [číslo], č. j. 15 C 232/2018-441, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 5. 5. 2020, č. j. 29 Co 290/2019-513, Nejvyšší soud rozhodnutí jako nesprávné zrušil. Ještě před tím ale žalobkyně a) předmětný náhradní pozemek parc. č [číslo] v katastrálním území a obci [obec] v hodnotě 278 785 Kč převedla na třetí osobu. Byť žalovaná uvedla, že teprve usiluje v řízení o určovací žalobě a v řízení o vydání bezdůvodného obohacení o navrácení pozemku, resp. úhrady jeho ceny, podle odvolacího soudu nelze rovněž jeho hodnotu zohlednit. Nicméně i v případě, že by tento pozemek byl dosud do výše uspokojení restitučního nároku zahrnut, ani v takovém případě by k přečerpání restitučního nároku žalobkyně nedošlo (celkem by byl nárok žalobkyně a) uspokojen ohledně částky 2 053 346,48 Kč).

60. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. a ve výroku III. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně nákladových výroků VII. a VIII., ve kterých odvolací soud rovněž neshledal pochybení.

61. O náhradě nákladů řízení státu před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř.; o znalečném bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. 9. 2020, č. j. 3 C 149/2018-509, znalkyni byla přiznáno znalečné ve výši 3 276 Kč, proto soud prvního stupně správně uložil povinnost k jeho náhradě žalované, která nebyla v řízení úspěšná.

62. O nákladech řízení mezi žalobkyněmi a vedlejšími účastníky rozhodl soud prvního stupně tak, že ve věci úspěšným žalobkyním právo na náhradu nákladů řízení vůči vedlejším účastníkům nepřiznal, neboť takové rozhodnutí s ohledem na konkrétní okolnosti případu považoval za spravedlivé, a i v tomto případě považuje odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně za správné.

63. Správně rozhodl soud prvního stupně i o základu nároku na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, když tyto náklady přiznal podle § 142 odst. 3 o. s. ř. žalobkyním. Pokud jde o částečné zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby ohledně oddělené části pozemku parc. [číslo] označené parc. [číslo] oddělené geometrickým plánem [číslo] odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba byla vzata zpět sice nikoli pro chování žalované, ale ve vztahu k předmětu řízení se jedná o pouze nepatrnou část. Pokud jde o určení tarifní hodnoty, odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalované, že ji soud prvního stupně určil nesprávně a že je nutné postupovat podle § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a stanovit ji ve výši 35 000 Kč. Podmínkou aplikace žalovanou uvedeného ustanovení advokátního tarifu je neocenitelnost předmětu právního jednání, k jehož vzniku, změně nebo zániku má soudem nahrazovaný projev vůle směřovat, v tomto případě jde však o předmět penězi ocenitelný. Tento závěr potvrdil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Co 6064/2017, když konstatoval, že jde-li o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je penězi ocenitelný, nelze pro účely stanovení tarifní hodnoty aplikovat § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu, nýbrž se jeví případným vycházet z hodnoty sporu, čili výše ceny požadovaných pozemků. V tomto případě tak odvolací soud vycházel z tarifní hodnoty ve výši 414 125 Kč.

64. Náklady žalobkyně a) v řízení před soudem prvního stupně představují náklady za zastoupení advokátem, a to odměna dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 9 980 Kč za devět úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu (za převzetí a přípravu zastoupení, žalobu, podání ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], účast na jednání dne [datum], které přesáhlo dvě hodiny, a [datum]), odměna ve výši 4 990 Kč za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu (výzva k plnění) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu za každý z uvedených úkonů právní služby. Dále náklady řízení představuje odměna podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 7 984 Kč (1/3 z částky 23 952 Kč, která odpovídá odměně za jeden úkon právní služby při zastupování tří žalobkyň, tedy 3 x 9 980 Kč sníženo o 20%) za sedm úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu vykonaných po [datum] (podání ze dne [datum], [datum], [datum], účast na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum]), náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč (1/3 z částky 300 Kč) dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu a náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání dne [datum], [datum] a [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, každá cesta celkem 120 km, osobním vozem tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka], při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 32 Kč za 1 litr a za použití základní sazby náhrady za 1 km jízdy, která podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, činí u osobních silničních motorových vozidel 4,20 Kč (každá cesta 692 Kč), za cestu k místnímu šetření dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 142 km, osobním vozem tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka], při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 32 Kč za 1 litr a za použití základní sazby náhrady za 1 km jízdy, která podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, činí u osobních silničních motorových vozidel 4,20 Kč (celkem 819 Kč) a za cestu k jednání dne [datum] a [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 120 km, osobním vozem tov. zn. BMW, [registrační značka], při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot ve výši 32 Kč za 1 litr a za použití základní sazby náhrady za 1 km jízdy, která podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, činí u osobních silničních motorových vozidel 4,20 Kč (každá cesta 708 Kč), celkem ve vztahu k žalobkyni a) ve výši 1 437 Kč. Dále žalobkyni a) náleží podle § 137 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% ze shora uvedených odměn a náhrad ve výši 32 725,35 Kč Celkem činí náklady žalobkyně a) v řízení před soudem prvního stupně 188 560,35 Kč.

65. Náklady žalobkyně b) a c) v řízení před soudem prvního stupně představují náklady za zastoupení advokátem, a to odměna dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 7 984 Kč za osm úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu (za převzetí a přípravu zastoupení, podání ze dne [datum], [datum], [datum], účast na jednání u soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum]), odměna ve výši 3 992 Kč za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu (výzva k plnění), polovina náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu za dva úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení a výzvu k plnění) a třetina náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu za zbývajících sedm úkonů právní služby. Dále každé z žalobkyň b) a c) náleží 1/3 náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, cesta celkem 120 km, osobním vozem tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka], při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 32 Kč za 1 litr a za použití základní sazby náhrady za 1 km jízdy, která podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, činí u osobních silničních motorových vozidel 4,20 Kč (cesta 692 Kč), za cestu k místnímu šetření dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 142 km, osobním vozem tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka], při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 32 Kč za 1 litr a za použití základní sazby náhrady za 1 km jízdy, která podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, činí u osobních silničních motorových vozidel 4,20 Kč (celkem 819 Kč) a za cestu k jednání dne [datum] a [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 120 km, osobním vozem tov. zn. BMW, [registrační značka], při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot ve výši 32 Kč za 1 litr a za použití základní sazby náhrady za 1 km jízdy, která podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, činí u osobních silničních motorových vozidel 4,20 Kč (každá cesta 708 Kč), celkem ve vztahu ke každé žalobkyni b) a c) ve výši 976 Kč. Dále každé z žalobkyň b) a c) náleží podle § 137 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% ze shora uvedených odměn a náhrad ve výši 14 763,21 Kč Celkem činí náklady žalobkyně b) v řízení před soudem prvního stupně 85 064,20 Kč a náklady žalobkyně c) rovněž 85 064,20 Kč.

66. Pokud jde o náklady na další úkony žalobkyň, nepovažoval je odvolací soud za účelně vynaložené, a to zejména pokud jde o další písemná podání (z [datum], [datum], [datum]), neboť se vždy jednalo o podání, která byla soudu zaslána v blízké časové souvislosti s nařízeným jednáním a jejich obsah tak mohl být předestřen při jednání samotném, zároveň podání obsahovala i opakování části argumentace již žalobkyněmi uplatněné. Proto za ně náhradu nákladů řízení žalobkyním nepřiznal (pro úplnost je však nutné uvést, že jejich náhradu žalobkyně ani nepožadovaly).

67. S ohledem na to, že odvolací soud při přezkoumání výroků o nákladech řízení mezi žalobkyněmi a žalovanou dospěl k jiné výši účelně vynaložených nákladů, v této části napadený rozsudek soudu prvního stupně analogicky podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil.

68. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšným žalobkyním právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jimiž jsou náklady za zastoupení advokátem. Za první řízení před odvolacím soudem je to odměna podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 23 952 Kč za tři společné úkony právní služby při zastupování tří žalobkyň (při tarifní hodnotě 414 424 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby 9 980 Kč, snížená o 20% činí 7 984 Kč za každou zastupovanou osobu) dle § 11 odst. 1 písm. d), g) a k) advokátního tarifu (vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum], vyjádření k doplnění odvolání ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu a podle § 137 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% ze shora uvedených odměn a náhrad ve výši 15 278,76 Kč Celkem činí náklady žalobkyň v prvním řízení před odvolacím soudem 88 034,76 Kč. V řízení o dovolání a druhém řízení před odvolacím soudem představuje náklady řízení odměna podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 18 672 Kč za tři společné úkony právní služby při zastupování tří žalobkyň (při tarifní hodnotě 166 720 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby 7 780 Kč, snížená o 20% činí 6 224 Kč za každou zastupovanou osobu) dle § 11 odst. 1 písm. d), g) a k) advokátního tarifu (dovolání, vyjádření k dovolání žalované ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu a podle § 137 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% ze shora uvedených odměn a náhrad ve výši 11 952,36 Kč Celkem činí náklady žalobkyň v řízení o dovolání a za druhé řízení před odvolacím soudem 68 868,36 Kč.

69. Celkové náklady žalobkyň za odvolací řízení činí 156 903,10 Kč a povinnost k jejich náhradě uložil soud v řízení neúspěšné žalované.

70. Pokud jde o náklady odvolacího řízení mezi žalobkyněmi a vedlejšími účastníky, žalobkyně byly úspěšné také v odvolacím řízení, měly by proto právo na náhradu nákladů v něm vynaložených i ve vztahu k vedlejším účastníkům. Odvolací soud však zohlednil, že vedlejší účastníci nezavdali příčinu k vedení sporu, ve sporu aktivně nevystupovali a nároky žalobkyň nezpochybňovali, posléze akceptovali rozhodnutí soudu prvního stupně a proti jeho závěrům nebrojili. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že uložení povinnosti vedlejším účastníkům platit náklady odvolacího řízení žalobkyním by nebylo v souladu se spravedlivým uspořádáním věci a ve vztahu mezi žalobkyněmi a vedlejšími účastníky proto žádné ze stran právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.

71. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

72. Odvolací soud se dopustil při vyhlášení rozsudku zjevné nesprávnosti, když ve výroku I. v části, v níž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II., jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], který vznikl oddělením od pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [jméno] [příjmení], potvrzeného [stát. instituce], [stát. instituce], dne [datum], uvedl, že se jedná o„ část“ tohoto pozemku. Z výroku II. bodu 4 rozsudku soudu prvního stupně i z rozsudku dovolacího soudu je však zřejmé, že předmětem odvolacího řízení zůstal jako náhradní pozemek celý pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], vzniklý oddělením od původního pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (za současného vzniku pozemku nově označeného parc. [číslo]) a důvody pro jeho vydání odvolací soud v druhém odvolacím řízení posuzoval. Podle § 164 o. s. ř. odvolací soud výrok I. svého rozsudku v tomto směru opravil.

Poučení