28 Co 28/2024 - 227

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 60 923,82 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. dubna 2023, č. j. 16 C 26/2021-121 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a III. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 11 950,50 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta [Jméno advokáta A], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 18 823,82 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 23 223,82 Kč od 18. 3. 2020 do 27. 3. 2020, z částky 18 823,82 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 40 000 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a částku 100 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 2 000 Kč (II. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 46 219,04 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).

2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, a to pouze do jeho II. výroku. Uvedl, že mimo jiné uplatnil v žalobě smluvní pokutu za porušení závazku žalovaného setrvat ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 14. 11. 2018 po dobu 30 měsíců od její účinnosti, nečinit úkony směřující k předčasnému ukončení dodávky a nezpůsobit nemožnost dodávky žalobcem ve sjednané době trvání. Výše smluvní pokuty byla určena vzorcem 2 000 Kč krát počet byť započatých kalendářních měsíců následujících po dni ukončení dodávky do data ukončení smlouvy. Smlouva byla sjednána na dobu určitou 30 měsíců ode dne její účinnosti, který je shodný se dnem zahájení dodávky. Účinnosti smlouva nabyla dne 1. 4. 2019, sjednané datum ukončení smlouvy bylo 1. 10. 2021. Dodávka žalobcem byla ukončena dne 18. 2. 2020 z důvodu provedené změny dodavatele elektřiny, tedy žalovaný svým jednáním (uzavřením smlouvy s jiným dodavatelem) zapříčinil předčasné ukončení smlouvy. Žalobce proto uplatnil smluvní pokutu ve výši 42 000 Kč, určenou vzorcem 2 000 Kč krát 21 měsíců (od 2/2020 do 10/2021). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena na období 30 měsíců od 1. 4. 2019 do 30. 9. 2021, a proto ohledně částky 2 000 Kč žalobu ve II. výroku zamítl. Přitom podle § 605 odst. 2 o. z. platí, že konec lhůty počítané podle měsíců připadá na den, který se číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se doba počítá. Doba třiceti měsíců se počala běžet ode dne účinnosti smlouvy 1. 4. 2019, a tak měla skončit 1. 10. 2021, nikoli 30. 9. 2021. Počet byť započatých kalendářních měsíců následujících po dni ukončení dodávky (18. 2. 2020) do sjednaného konce doby trvání smlouvy (1. 10. 2021) tak činí 21 a sjednaná výše smluvní pokuty činí 42 000 Kč. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve II. výroku změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání též žalovaný, a to proti jeho I. a III. výroku. Uvedl, že soud dospěl k nesprávným skutkovým závěrům ohledně doručení faktury č. [Anonymizováno]. Žalobcem předložené důkazy doručení listiny neprokazují. Jestliže žalovanému nebyla řádně a včas doručena žalobcem tvrzená faktura, nemohla ani začít běžet lhůta pro reklamaci či lhůta splatnosti. Žalovaný tedy rozporuje i vznik nároku žalobce na smluvní pokutu vyúčtovanou v souvislosti s prodlením se zaplacením faktury. Dále není průkazné sdělení společnosti [právnická osoba] o žalovanému dodaném množství elektřiny, není patrné, kdy a jak byla v něm uváděná data zjištěna. Pokud jde o smluvní pokutu za ukončení smlouvy, žalovaný namítal, že by byl ve smluvním vztahu slabší smluvní stranou. Právo na smluvní pokutu sjednané pouze pro žalobce, představuje jednostranně zvýhodňující ujednání v adhezní smlouvě, které je neplatné. I kdyby tomu tak nebylo, bylo by třeba smluvní pokutu moderovat. Výše smluvní pokuty 2 000 Kč měsíčně byla nepřiměřená, činila-li cena spotřebované elektřiny za období od 1. 4. 2019 do 18. 2. 2020 celkem 39 223,82 Kč (měsíčně přibližně 3 565 Kč). Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. K odvolání žalobce uvedl, že je ze stejných důvodů neopodstatněné: smluvní pokuta zakládá jednostranně zvýhodňujícím ujednání adhezní smlouvy, případně je nutné smluvní pokutu moderovat. K tomu smluvní pokuta vyúčtovaná za jeden den měsíce října roku 2020 je nepřiměřená. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek. V I. výroku, aby žalobu zamítl, ve III. výroku, aby žalovanému přiznal náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně, ve I. výroku, aby žalobu zamítavé rozhodnutí potvrdil.

4. Žalobce k odvolání uvedl, že žalovaný namítá nedostatečné prokázání množství elektřiny dodané žalobcem, samotnou spotřebu však nezpochybňuje, ani netvrdí, jaké množství elektřiny mělo být podle něho dodáno. Před podáním žaloby nikdy vyúčtování dodávky elektřiny ani dodané množství nezpochybnil, nepodal proti vyúčtování reklamaci. Z účtu [jméno FO] bylo žalobci uhrazeno na předmětnou fakturu 5 000 Kč, platba byla označena variabilním symbolem [var. symbol], číslem vyúčtování dodávky elektřiny. Podle § 2054 odst. 2 o. z. má toto částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu. K výši smluvní pokuty napsal, že smlouvy se zákazníky uzavírané na dobu určitou jsou spojeny s nižšími cenami. Pokud však není smlouva uzavřená na dobu určitou ze strany zákazníka dodržena, vzniká tím obchodníkovi škoda, neboť již předem zajistil pro zákazníka potřebné množství elektřiny a distribuční kapacitu, která zůstane nevyužita. Účelem smluvní pokuty je nejen hrozbou sjednané sankce zajistit, že závazek bude řádně splněn, ale i poskytnout předem dohodnutou náhradu případné újmy, jež by věřiteli nesplněním závazku nebo tím, že nebude splněn řádně, mohla vzniknout. Protože tato případná újma není a nemůže být předem známa, je rozhodující sjednaná výše smluvní pokuty představující paušalizovanou náhradu škody. Smluvní pokuta činí částku 2 000 Kč měsíčně a jistě ji nelze považovat za nepřiměřenou. Výši smluvní pokuty není relevantní porovnávat s výší dlužné pohledávky za dodávku elektřiny, neboť vznik nároku ani výše smluvní pokuty nesouvisí s výší dlužné pohledávky za dodávku. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v I. a III. výroku potvrdil a žalovaného zavázal nahradit mu náklady odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, odvolání žalovaného nikoli.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 11. 12. 2020, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 18 823,82 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 23 223,82 Kč od 18. 3. 2020 do 27. 3. 2020, z částky 18 823,82 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 42 000 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a částku 100 Kč.

7. V žalobě uvedl, že dodával žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 14. 11. 2018 a platných obchodních podmínek, jež byly nedílnou součástí smlouvy, do odběrného místa na adrese [adresa], elektřinu pro potřeby podnikání a žalovaný na tomto odběrném místě elektřinu odebíral. Žalobce dne 26. 2. 2020 vyúčtoval žalovanému fakturou s variabilním symbolem [var. symbol] částku 23 823,82 Kč včetně DPH, splatnou dne 17. 3. 2020, představující cenu 8,492 MWh odebrané elektřiny a souvisejících služeb od 1. 4. 2019 do 18. 2. 2020 ve výši 39 223,82 Kč, smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh ve výši 600 Kč, po odečtení zaplacených záloh ve výši 16 000 Kč. Fakturu žalobce zaslal žalovanému poštovní zásilkou na sjednanou korespondenční adresu; dne 27. 3. 2020 na ni žalovaný uhradil 5 000 Kč, a tak k zaplacení zbývá 18 823,82 Kč. Žalobce v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. požaduje rovněž náhradu nákladů spojených s uplatněním uvedené pohledávky ve výši 1 200 Kč. Další nárok vyplývá z téže smlouvy, v níž si strany ujednaly pro případ, že zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 2 000 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce doby trvání smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu 30 měsíců od 1. 4. 2019, avšak dne 18. 2. 2020 došlo k ukončení dodávky elektřiny ze strany odběratele změnou dodavatele. Žalobce vyúčtoval žalovanému v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 20. 2. 2020 (variabilní symbol [var. symbol]) smluvní pokutu za 21 měsíců od února 2020 do října 2021 ve výši 42 000 Kč, která byla splatná dne 2. 3. 2020. V souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. požaduje rovněž náhradu nákladů spojených s uplatněním uvedené pohledávky ve výši 1 200 Kč. Konečně žalobce požaduje ze stejné smlouvy sjednanou smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení s platbou faktury s variabilním symbolem [var. symbol] přesahující 10 dní. Žalovaný se žalobou nesouhlasil v podstatě ze stejných důvodů, pro které podal odvolání do rozsudku. Zpochybňoval množství dodané elektřiny, namítal, že změna dodavatele energie je jeho právo a že vyúčtovaná smluvní pokuta je nepřiměřená.

8. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že předmětem řízení jsou nároky prodávajícího vůči kupujícímu na zaplacení kupní ceny za dodané zboží a na zaplacení smluvních pokut, které byly uplatněny ze smlouvy uzavřené mezi účastníky podle § 2079 a následujících o. z., konkrétně nároky obchodníka s elektřinou vůči odběrateli (zákazníkovi) na zaplacení ceny za dodávky elektřiny na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Pokud se týká nároku žalobce vůči žalovanému na úhradu nedoplatku za dodávky elektřiny za období od 1. 4. 2019 do 18. 2. 2020 v celkové výši 18 223,82 Kč, soud má tento nárok žalobce vůči žalovanému za prokázaný, jelikož smluvní vztah mezi účastníky ze smlouvy v uvedeném období trval, žalobce v tomto období žalovanému dodal elektřinu v množství uvedeném ve vyúčtování ze dne 26. 2. 2020 za cenu 39 223,82 Kč, na niž započítal zálohy zaplacené žalovaným ve výši 16 000 Kč. Nedoplatek 23 223,82 Kč byl splatný dne 17. 3. 2020, neboť vyúčtování bylo žalovanému doručeno nejpozději 5. 3. 2020. Žalovaný na dluh uhradil 5 000 Kč. Soud považoval tento nárok za oprávněný, a proto jej žalobci v I. výroku rozsudku přiznal. Žalovaného ve smluvním vztahu se žalobcem lze považovat za slabší stranu ve smyslu § 433 o. z. Soud však ve smlouvě neshledal žádná ujednání, která by způsobovala nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech stran. Pokud se týká sjednané smluvní pokuty, kterou měl hradit jen zákazník, a nikoli obchodník, dojde-li jeho zaviněním k předčasnému ukončení smlouvy, tím byl zajištěn závazek zákazníka k odběru elektřiny ve sjednané době, protože obchodník musí potřebnou elektřinu dopředu zabezpečit smlouvami s třetími osobami. Pokuta pak kryje případnou škodu obchodníka, přičemž zákazníkovi případným jednostranným ukončením smlouvy ze strany obchodníka podobná škoda nehrozí. Zároveň má pokuta zákazníka přimět k odpovědnému chování a k plnění jeho závazků. Smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč měsíčně soud nepovažuje za nepřiměřeně vysokou, jelikož průměrná měsíční cena za dodávky elektřiny v období od 1. 4. 2019 do 18. 2. 2020 do sjednaného odběrného místa činila 3 686 Kč. Smlouva byla předčasně ukončena zaviněním žalovaného, který uzavřel smluvní vztah s jiným dodavatelem před řádným uplynutím sjednané doby trvání smlouvy. Na rozdíl od žalobce má soud za to, že smlouva byla uzavřena na období 30 měsíců od 1. 4. 2019 do 30. 9. 2021, a tak žalobce má právo na smluvní pokutu jen za 20 měsíců po 2 000 Kč, celkem na 40 000 Kč. Tato částka byla žalobci přiznána, ohledně zbývající částky 2 000 Kč byla žaloba zamítnuta. Jde-li o nárok na smluvní pokutu ve výši 600 Kč za prodlení s úhradami měsíčních záloh po 100 Kč, byl žalovanému vyúčtován dne 26. 2. 2020 spolu s elektřinou, splatnost stanovil na dne 17. 3. 2020, i tento nárok žalobce vzal soud za prokázaný. Stejně tak má prokázané i prodlení žalovaného s úhradou nedoplatku ceny elektřiny a této smluvní pokuty od 18. 3. 2020, a proto přiznal žalobci i úrok z prodlení 10 % ročně z částky 23 223,82 Kč od 18. 3. 2020 do 27. 3. 2020, kdy došlo k úhradě částky 5 000 Kč a z částky 18 223,82 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení. V řízení byly uplatněny dva nároky, a tak žalobci přísluší i požadované náklady spojené s uplatněním pohledávek dvakrát po 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř.; žalobci, který byl v řízení neúspěšný pouze v nepatrné části, přiznal nárok na náhradu jeho účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 46 219,04 Kč, které vznikly zaplacením soudního poplatku ve výši 2 438 Kč a zastoupením advokátem ve výši 43 781,04 Kč (odměna za 7 úkonů právní služby po 3 540 Kč v souvislosti s převzetím a přípravou zastoupení, podáním žaloby, replikou k odporu žalovaného, účastí na jednání soudu dne 24. 10. 2022, písemným vyjádřením ve věci samé ze dne 10. 11. 2022 účastí u jednání soudu dne 5. 4. 2023 trvající více než dvě hodiny podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhrada hotových výdajů 2 100 Kč po 300 Kč podle §13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada cestovních výdajů osobním automobilem [jméno FO] [jméno FO] z [adresa] a zpět dne 24. 10. 2022 ve výši 3 350,20 Kč za 520 km jízdy při průměrné spotřebě motorové nafty 3,7 l/km, její ceně 47,10 Kč/l a sazbě náhrady 4,70 Kč/km podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., dne 5. 4. 2023 ve výši 3 552,48 Kč za 520 km jízdy při průměrné spotřebě motorové nafty 3,7 l/km, její 44,10 Kč a sazbě náhrady 5,20 Kč/km podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., náhrada za ztrátu času stráveného cestami v rozsahu 24 i započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, náhrada za daň z přidané hodnoty 7 598,36 Kč).

9. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 14. 11. 2018, výpisu z účtu žalobce ze dne 27. 3. 2020, sdělení společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] na dotaz soudu ze dne 16. 1. 2023. Poté se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, které byly popsány v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na jeho odůvodnění odvolací soud odkazuje.

10. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

11. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst a jejich předávacích míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon nebo výkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. Je-li tato smlouva sjednána se spotřebitelem, musí mít písemnou formu a musí obsahovat ujednání o přípustnosti či nepřípustnosti změnit cenu, případně jiné smluvní podmínky a způsobu oznámení těchto změn.

12. Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne 14. 11. 2018 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a energetického zákona. Žalobce dodal podle smlouvy v období od 1. 4. 2019 do 18. 2. 2020 žalovanému do jeho odběrného místa elektřinu v množství 8,492 MWh. Zaplacení její ceny a ceny souvisejících služeb, celkem ve výši 39 223,82 Kč, požadoval fakturou č. 8010457848, v níž zohlednil zaplacené zálohy ve výši 16 000 Kč a navíc vyúčtoval smluvní pokutu za prodlení s platbou zálohy delší než 10 dnů v šesti případech po 100 Kč, a to podle ujednání ve smlouvě. Na takto vyúčtovanou částku 23 823,82 Kč bylo žalovaným dne 27. 3. 2020 zaplaceno 5 000 Kč pomocí jiné osoby, jak bylo soudem prvního stupně zjištěno z výslechu svědkyně [jméno FO] [adresa] o. z., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1214/2023). Přestože faktura byla splatná dne 17. 3. 2020, dodnes nedošlo k úhradě zbývajícího částky 18 823,82 Kč.

13. Námitky odvolatele neshledal soud důvodné. Faktura byla žalobcem odeslána na korespondenční adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě. Faktura se dostala do dispozice žalovaného, který na ni částečně plnil prostřednictvím třetí osoby, při zadání platby bylo použito k její identifikaci číslo faktury jako variabilní symbol. Množství odebrané energie, která byla předmětem vyúčtování, bylo potvrzeno provozovatelem distribuční soustavy (k důkazu provedené sdělení společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] ze dne 16. 1. 2023), který jediný je oprávněn provádět odečty elektroměrů, případně určit jejich stav propočtem podle pravidel stanovených právními předpisy. Žalovaný pak v řízení netvrdil, že by žalobcem provedené vyúčtování elektřiny reklamoval, neuvedl ani žádné skutečnosti, které by svědčily o jiném množství jím odebrané energie.

14. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu v návaznosti na výzvu k plnění podle § 1958 odst. 2 o. z. (splatnost faktury). Mimo jistiny je povinen zaplatit žalobci i úroky z prodlení v sazbě 10 % ročně podle citovaného ustanovení občanského zákoníku a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od počátku prodlení až do zaplacení, a také z opožděné platby 5 000 Kč od splatnosti faktury do zaplacení. Žalobce má nárok i na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

18. Mezi účastníky bylo ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 14. 11. 2018 dohodnuto, že smlouva se uzavírá na dobu určitou 30 měsíců a povinnost odebírat po tuto dobu elektřinu od žalobce byla utvrzena ujednáním: jestliže zákazník (žalovaný) způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, je innogy (žalobce) oprávněn účtovat zákazníkovi smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé innogy neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 2 000 Kč , a to za každý kalendářní měsíc i jeho část, následující po ukončení dodávky od innogy do konce trvání smlouvy. Žalovaný si v době, kdy měl se žalobcem uzavřenu smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, smluvil odběr v témže místě s jiným dodavatelem, a tak ve smyslu citovaného ujednání smlouvy žalobci znemožnil dodávku energie. Porušil tak smluvní povinnost utvrzenou smluvní pokutou podle citovaného ustanovení občanského zákoníku. Soud se ztotožnil s odvolací námitkou žalobce, že počet kalendářních měsíců (i započatých) po ukončení dodávky do odběrného místa do konce trvání smlouvy činil 21, a nikoli 20, jak uvedl soud prvního stupně. Smlouva byla účinná od 1. 4. 2019 a měla trvat do 1. 10. 2021, neboť podle § 605 odst. 2 o. z. konec doby určené podle měsíců připadá na den, který se číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se doba počítá. Dodávka byla žalobcem ukončena dne 18. 2. 2020, v počtu měsíců, za něž náleží pokuta je třeba zohlednit i únor 2020 a říjen 2021. Žalobci náleží žalovaná smluvní pokuta 42 000 Kč, a proto odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zamítavý II. výrok rozsudku a žalobci přiznal na smluvní pokutě i částku 2 000 Kč. K tomu je třeba dodat, že dohodnutý počet měsíců trvání smlouvy se podle ujednání účastníků o smluvní pokutě nekryje s počtem částí kalendářních měsíců, které zbývají od přerušení dodávky do ukončení smlouvy.

19. Odvolací soud neshledal, že by smlouva uzavřená adhezním způsobem obsahovala doložku, která je pro slabší stranu zvlášť nevýhodná (§ 1800 odst. 2 o. z.), že by takovou doložkou byla smluvní pokuta popsaná v předchozím odstavci. Ztotožnil se s hodnocením tohoto ujednání a důvody popsanými v rozsudku soudu prvního stupně. Smluvní pokuta měla zajistit žalovanému po dobu omezeného trvání smlouvy nárok na energii za nižší cenu, která byla pro takový případ zařazena do ceníku žalobce a která byla odvozena od cen trhu, za něž musela být žalobcem dopředu nasmlouvána a nakoupena. Žalobce si pokutou utvrdil povinnost odběratele k nákupu energie po dobu, na kterou ji za danou cenu obstaral. V dalším odkazuje odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku, zejména pokud jde o výši smluvní pokuty s tím, že nebyly shledány podmínky pro její moderaci z důvodu nepřiměřené výše (§ 2051 o. z.). Smluvní pokuta měla plnit vedle funkce zajišťovací i funkci reparační, neboť podle obsahu ujednání měla krýt i případní škody vzniklé porušením povinnosti, jak upravuje § 2050 o. z.

20. Ujednání smlouvy o utvrzení dluhu smluvní pokutou pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit včas smluvené platby, které bylo použito u prodlení se zaplacením záloh, platí i pro případ prodlení se zaplacení faktury za vyúčtování elektřiny. Jak bylo uvedeno, žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením odebrané a vyúčtované energie, a tak je povinen zaplatit i dohodnutou smluvní pokutu ve výši 100 Kč.

21. Vzhledem k uvedenému odvolací soud věcně správný odvoláním napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě vyhověno, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Odvolací soud podle téhož ustanovení potvrdil i III. výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo opakováno shora (odst. 7), pro stručnost odkazuje.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, a proto mu přísluší náhrada nákladů ve výši 11 950,50 Kč, které mu vznikly zaplacením soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč a zastoupením advokátem ve výši 11 313,50 Kč (mimosmluvní odměna ve výši 1000 Kč v souvislosti s odvoláním žalobce z tarifní hodnoty 2 000 Kč, ve výši 3 460 Kč v souvislosti s vyjádřením k odvolání žalovaného rozložené v podáních ze dne 2. 1. 2023 a 14. 2. 2024 z tarifní hodnoty 58 923,82 Kč a ve výši 3 540 Kč v souvislosti s účastí na jednání soudu z tarifní hodnoty 60 923,82 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 písm. d/, e/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 1. 1. 2025, 1 režijní paušál za 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2025 a náhrada za daň z přidané hodnoty 1 900,50 Kč podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).

Poučení