28 Co 293/2025 - 65

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 204 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. července 2025, č. j. 28C 13/2025-44, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku 114 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % od 11. 1. 2025 do zaplacení a co do zamítnuté částky 89 800 Kč s příslušenstvím se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku zcela náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 35 880 Kč, k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 204 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 1. 2025 (výrok I.) a uložil žalobkyni, aby žalované zaplatila na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II.).

2. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 30. 1. 2025 proti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, domáhala peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 204 000 Kč, která jí měla být způsobena nepřiměřenu délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno dne 7. 7. 2014 a skončilo rozsudkem Městského soud v [adresa] ze dne 28. 2. 2024, tedy řízení trvalo 9 let a 10 měsíců, přičemž žalovaná jí po předběžném projednání poskytla pouze částku 112 000 Kč, když vyšla ze základní částky 15 000 Kč, zatímco dle jejího názoru s ohledem na ekonomickou realitu je nutné vycházet ze základní částky pro stanovení přiměřeného zadostiučinění ve výši 25 000 Kč za rok trvání řízení s tím, že lze pro první dva roky akceptovat polovinu této částky a pro dobu nad 6 let pak dvojnásobek částky, celkem tedy 316 000 Kč.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 112 000 Kč, když shledala nekoncentrovanost v postupu soudu, ve věci bylo rozhodováno před třemi stupni soudů, řízení bylo po právní i skutkové stránce složité a význam pro žalobkyni shledala jako běžný.

4. Po provedeném dokazování, na základě skutkového stavu zjištěného z obsahu spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], podrobně popsaného v odstavci 4. odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje, s poukazem na § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1 písm. a), b), c), § 5, § 14 odst. 1, 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a OdpŠk, soud prvního stupně vzal za relevantní následující dílčí závěry.

5. Posuzované řízení trvalo od doby, kdy se žalobkyně o řízení dozvěděla, tj. od 19. 8. 2014 do 28. 5. 2025, kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu, řízení tedy trvalo 10 let a 9 měsíců, což je s ohledem na předmět řízení, kterým bylo určení platnosti odstoupení od kupní smlouvy a určení vlastnictví k nebytové jednotce, nepřiměřeně dlouhá délka.

6. Žalobkyni vznikla nemajetková újma, k jejímuž odškodnění nebylo namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva, přiměřeným odškodněním tudíž je peněžité zadostiučinění.

7. Základní částka byla stanovena ve výši 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši), celková základní částky tedy činila 146 250 Kč.

8. Požadavky na „valorizaci“ přiznávaných částek s ohledem na inflaci byly předmětem posouzení opakovaně, aniž by došlo k odklonu od dlouhodobě zastávaných závěrů, totiž, že nominální výše částek uvedených pro stanovení výše finančního odškodnění ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, je dosud přiměřená a odpovídající životní úrovni v České republice, resp. na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 30Cdo 2181/2021).

9. V posuzovaném řízení se nevyskytly průtahy, nicméně soud nepostupoval zcela koncentrovaně.

10. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní.

11. Od základní částky bylo odečteno 15 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci.

12. Řízení bylo přerušeno z důvodu trestního stíhání třetí osoby.

13. Ve věci bylo rozhodováno soudy na třech stupních soudní soustavy, nalézací soud rozhodoval meritorně dvakrát, rovněž soud odvolací rozhodoval dvakrát a jednou rozhodoval Nejvyšší soud.

14. Od základní částky bylo odečteno 15 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly.

15. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela.

16. Jednalo se o spor, který je typově spojen s běžným významem; žalobkyni bylo po delší dobu znemožněno nakládat se svým majetkem; význam řízení pro žalobkyni po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako lehce zvýšený.

17. Žalobkyni bylo v době zahájení posuzovaného řízení [věk] let a v jeho závěru skoro [věk] let; žalobkyně tedy byla na hranici vyššího věku ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 4465/2017, sp. zn. 30Cdo 1964/2012, sp. zn. 30Cdo 3296/2014).

18. S ohledem na věk žalobkyně, byť nedosáhla tzv. pokročilejšího věku a s ohledem na omezení dispozičního oprávnění žalobkyně, byla základní částka navýšena o 5 %.

19. Celkem došlo ke snížení základní částky o 25 %, tzn. na částku 109 687,50 Kč.

20. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně žalobkyni uhradila částku 112 000 Kč, hradila tak částku vyšší, než by žalobkyni z tohoto titulu poskytl sám soud, a proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

22. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, ve kterém nesouhlasila s hodnocením jednotlivých kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk soudem prvního stupně. Nesouhlasila se srážkou 15 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, neboť dle jejího názoru se o takový případ nejednalo, fakticky se totiž jednalo jen o velmi jednoduchý spor, kdy tamní žalobkyně tvrdila, že nedostala zaplaceno za prodanou nemovitost a žalovaná se bránila tím, že zaplatila zápočtem směnky, přičemž stěžejním důkazem byl dvoustranný vlastnoručně podepsaný zápočet této směnky proti kupní ceně, v němž sám jednatel (tamní) žalobkyně závazek ze směnky uznává. Podle žalobkyně posuzovaná věc tedy maximálně vykazovala střední, obvyklou složitost, která není důvodem pro modifikaci zadostiučinění žádným směrem. Dle žalobkyně bylo lze určitou složitost lze dovodit z okolnosti, že řízení bylo po dlouhou dobu přerušeno z důvodu trvání trestního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], kdy soud musel vyčkávat jeho skončení, či různě periodicky zjišťovat, jak se řízní vyvíjí, přičemž toto trestní stíhání bylo nezákonné, tudíž veškeré jeho důsledky, včetně zdržení navazujících řízení, jsou plně přičitatelné státu. Srážka za složitost tedy uplatněna být neměla. Stejně tak neměla být uplatněna ani srážka 15 % za více stupňů soudní soustavy, neboť dvojí rozhodování ve věci bylo způsobeno vážnými procesními chybami soudu prvního stupně, kdy rozsudek soudu prvního stupně musel být odvolacím soudem zrušen jen a pouze pro vážné procesní vady zakládající nepřezkoumatelnost z důvodu porušení zásady bezprostřednosti dokazování. Podle názoru žalobkyně byl také nesprávný závěr soudu prvního stupně, že význam předmětu posuzovaného řízení pro ni byl pouze „lehce zvýšený“. V tomto ohledu namítla, že nemožnost dobrat se nějakého jasného a rychlého konce věci pro ni znamenala zásadní zhoršení kvality života po dobu deseti let. Zásadně pak nesouhlasila se základní částkou náhrady ve výši 15 000 Kč za rok řízení a s tím, že soud prvního stupně odmítl jí navrhovanou valorizaci základní částky. V tomto ohledu namítla nepřezkoumatelnost rozsudku z důvodu, že soud prvního stupně jasně nesdělil, proč neprovedl jí k této otázce navržené důkazy. Navrhla pak, aby byl napadený rozsudek změněn tak, aby její žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno.

23. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s odkazem na jeho skutkové i právní závěry. K odvolání žalobkyně uvedla, že soud prvního stupně se v podstatě přiklonil k jejímu způsobu výpočtu finančního zadostiučinění žalovaného, když vycházel ze základní částky 15 000 Kč s odečtením pro složitost řízení o 15 % a o dalších 15 % z důvodu projednávání věci na dvou stupních soudní soustavy. Uvedla dále, že posuzované řízení nepatřilo k taxativně určeným záležitostem, u níž se zvýšený význam řízení předpokládá, a proto závěr soudu prvního stupně o lehce zvýšeném významu řízení byl přiměřený, když žalobkyně v řízení neprokázala opak. Ohledně námitky valorizaci finančního zadostiučinění s ohledem k inflaci se plně ztotožnila s právním hodnocením a závěry soudu prvního stupně.

24. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1, 5 a § 214 odst. 1 o. s. ř.

25. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 30Cdo 1313/2010, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz). Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že stejně jako Evropský soud pro lidská práva vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30Cdo 958/2009). Nicméně jak v rozhodnutích Nejvyššího soudu, tak i soudu pro lidská práva, bylo konstatováno, že je důležité zvážit, zda v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení došlo u osoby domáhající se kompenzace ke stavu úzkosti, nejistoty či jiné obtíži (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 30Cdo 4385/2010, dne 30. 9. 2010, sp. zn. 30Cdo 1209/2009, rozsudek senátu čtvrté sekce ESLP ze dne 22. 2. 2001, ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost č. 33079/96). Náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených stěžovatelů, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je ten, aby forma zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30Cdo 3269/2009).

26. Odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz sdělením podstatného obsahu spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], z něhož zjistil pro věc relevantní následující skutečnosti: dne 7. 5. 2015 se uskutečnilo soudní jednání, při kterém účastníci shodně navrhli přerušení řízení z důvodu vyčkání výsledků šetření [orgán] (č. l. 55); dne 7. 5. 2015 soud vydal usnesení o přerušení řízení dle § 110 o. s. ř. (č. l. 57), které nabylo právní moci dne 28. 5. 2015 (doručenky založeny u č. l. 54); dne 16. 10. 2015 podala žalobkyně (v posuzovaném řízení žalovaná) návrh na pokračování v řízení (č. l. 58); dne 19. 5. 2016 soud usnesením zamítl návrh na pokračování v řízení z důvodu, že trestní řízení ve věci podezření z padělání výstavce na směnkách není dosud skončeno a že je stále řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v tomto řízení (č. l. 107); dne [datum] soud učinil dotaz na [orgán] ohledně stavu trestního řízení (č. l. 109), na který [orgán] odpověděla podáním ze dne 16. 9. 2016 (č. l. 111); podáním ze dne 16. 12. 2016 odpověděla [orgán] na dotaz soudu ze dne 12. 12. 2016 ohledně stavu prověřování trestní věci (č. l. 116); podáními ze dne 25. 4. 2017 (č. l. 119) a ze dne 22. 7. 2017 (č. l. 121) odpovídala [orgán] na dotazy soudu ohledně stavu prověřování trestní věci, resp. trestní řízení; usnesením ze dne 26. 6. 2017 soud vydal předběžného opatření, kterým byla žalované uložena povinnost zdržet nakládání a jakýchkoliv dispozic k předmětné nebytové jednotce (č. l. 154), které bylo usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 27. 9. 2017 potvrzeno (č. l. 171); podáními ze dne 1. 11. 2017 (č. l. 173), ze dne 12. 4. 2018 (č. l. 185), ze dne 2. 7. 2018 (č. l. 188), ze dne 12. 11. 2018 (č. l. 194), ze dne 27. 3. 2019 (č. l. 197), ze dne 29. 7. 2019 (č. l. 200), ze dne 27. 11. 2019 (č. l. 203), ze dne 22. 4. 2020 (č. l. 206), ze dne 30. 6. 2020 (č. l. 209), odpovídala [orgán] na dotazy soudu ohledně stavu prověřování trestní věci, resp. trestní řízení; dne 15. 12. 2020 byl spis doručen Krajskému soudu v [adresa] - pobočce v [adresa] ke sp. zn. [spisová značka] (č. l. 214); dne 26. 3. 2021 soud požádal Krajský soud v [adresa] - pobočku v [adresa] o vrácení spisu (č. l. 218); dne 7. 4. 2021 byl soudu doručen zprošťující rozsudek ve věci vedené u Krajského soudu v [adresa] - pobočka v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (č. l. 219); dne 29. 6. 2021 požádal soud Krajský soud v [adresa] - pobočku v [adresa] o vrácení spisu a o zaslání rozhodnutí Vrchního soudu v [adresa] (č. l. 239); dne 21. 10. 2021 byl spis Vrchním soudem v [adresa] vrácen soudu (č. l. 246); výzvou ze dne 22. 10. 2021 (č. l. 254) doručenou dne 26. 10. 2021 (č. l. 253) soud vyzval účastníky k procesním návrhům s ohledem na pravomocné skončení trestní věci; dne 1. 11. 2021 žalobkyně (žalovaná v posuzovaném řízení) navrhla pokračování v řízení (č. l. 255, doručenka č. l. 369); usnesením ze dne 5. 11. 2021 soud rozhodl o pokračování řízení, „[n]eboť odpadl důvod přerušení, když Krajský soud v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] pravomocně rozhodl“ (č. l. 371); dne 9. 11. 2021 podala žalobkyně návrh na zrušení předběžného opatření (č. l. 375); dne 11. 11. 2021 soud vyzval žalobkyni, aby se vyjádřila k návrhu žalované ze dne 9. 11. 2021 (č. l. 380); dne 14. 12. 2021 bylo nařízeno ústní jednání na den 27. 1. 2022 (č. l. 391); dne 27. 1. 2022 proběhlo ústní jednání, při kterém byl vyhlášen zamítavý rozsudek a byl zamítnut návrh žalobkyně na zrušení předběžného opatření (č. l. 402 - 404); usnesením ze dne 23. 3. 2022 soud opravil chyby v psaní rozsudku dle návrhu žalobkyně (č. l. 428); dne 2. 6. 2022 byl spis s odvoláním předložen Městskému soudu v [adresa] (č. l. 438); dne 12. 10. 2022 odvolací soud rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního ve výroku, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na zrušení předběžného opatření a ve zbylých výrocích byl rozsudek zrušen a vrácen k dalšímu řízení z důvodu porušení zásady přímosti při provádění důkazů a pro nepřezkoumatelnost, neboť v rozsudku absentovalo odůvodnění zamítnutí navržených důkazů a odůvodnění z pohledu § 80 o. s. ř. (č. l. 452 - 454).

27. Po shora uvedeném zopakování dokazování odvolací soud s přihlédnutím k již v řízení před soudem prvního stupně prokázanému skutkovému stavu shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení ve vztahu k žalobkyni v rozsahu 10 let a 9 měsíců (od 19. 8. 2014 do 28. 5. 2025) nebyla přiměřená, tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk), přičemž bylo na místě žalobkyni poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva nebylo v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění.

28. Odvolací soud však vycházel z některých odlišných úvah ohledně důvodnosti nároku žalobkyně ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., přičemž přihlédl ke Stanovisku.

29. Při stanovení výše zadostiučinění v penězích s ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení 10 let a 9 měsíců odvolací soud vyšel ze základní částky 16 000 Kč za rok, s modifikací za první dva roky řízení v jedné polovině z 16 000 Kč a dospěl jako soud prvního stupně k celkové základní částce 156 000 Kč (16 000 + 8x 16 000 + 9x 1 333).

30. Následně ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk odvolací celkovou výši upravil s ohledem na působení jednotlivých faktorů.

31. Dle odvolacího soudu posuzované řízení bylo s ohledem na jeho procesní, skutkovou a hmotněprávní složitost standardní, a proto z tohoto důvodu nebyly dány podmínky pro jakoukoliv modifikaci základní částky.

32. Z důvodu rozhodování soudů na třech stupních soudní soustavy odvolací soud v tomto případě snížil základní částku o 5 %.

33. Žalobkyně se na délce posuzovaného řízení nepodílela, tudíž z důvodu chování žalobkyně jako poškozené nebylo důvodu jakkoliv modifikovat základní částku.

34. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud v poměrech projednávané věci dospěl k závěru, že se v posuzovaném řízení vyskytly průtahy a že soud nepostupoval koncentrovaně. Nebylo totiž lze přehlédnout, že soud k návrhu účastníků usnesením ze dne 7. 5. 2015, které nabylo právní moci dne 28. 5. 2015, podle § 110 o. s. ř. přerušil řízení. V této souvislosti je nutno připomenout, že účelem přerušení řízení podle § 110 o. s. ř. je poskytnout účastníkům časový prostor pro možné mimosoudní vyřešení sporu, přičemž ve smyslu § 111 odst. 3 o. s. ř., jestliže není návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku, soud řízení zastaví. Přitom v posuzovaném řízení soud usnesením ze dne 19. 5. 2016 zamítl návrh žalobkyně (v postavení žalované) na pokračování v řízení, a to z důvodu, že v jiném (trestním) řízení je dosud řešena trestní otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v tomto řízení. Další návrh na pokračování v posuzovaném řízení podala (až) dne 1. 11. 2021 žalobkyně a usnesením ze dne 5. 11. 2021 soud rozhodl o pokračování řízení z důvodu, že odpadl důvod přerušení. V této souvislosti lze podotknout, že jednoroční lhůta pro přerušení řízení dle § 110 o. s. ř. uplynula dnem 28. 5. 2016. Současně nebylo možné přehlédnout, že soud v období od června 2016 do června 2020 činil dotazy na stav probíhajícího trestního řízení. Z popsaného průběhu posuzovaného řízení bylo lze dovodit, že soud postupoval, jako při přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., ale tak tomu v daném případě nebylo. Podle odvolacího soudu došlo popsaným postupem soudu k nedůvodnému průtahu v rozmezí nejméně 4 let, nadto o řádně podaném návrhu na pokračování v řízení ze dne 16. 10. 2015 soud rozhodl až po 7 měsících dne 19. 5. 2016. Zároveň nebylo možné odhlédnout od důvodů, pro které byl první rozsudek zrušen odvolacím soudem, a to pro vady při dokazování a pro nepřezkoumatelnost. Z uvedených důvodů odvolací soud u kritéria postupu soudu v posuzovaném řízení zvýšil základní částku o 50 %.

35. Ke shora uvedenému odvolací soud poznamenává, že nebylo lze přihlížet k trestnímu řízení vedenému u Krajského soudu v [adresa] - pobočka v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] jako k vedlejšímu řízení, neboť posuzované řízení bylo přerušeno dle § 110 o. s. ř., nikoli dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Nadto, posuzované řízení by i bez řádného přerušení řízení z důvodu probíhajícího vedlejšího řízení bylo nepřiměřeně dlouhé.

36. Podle názoru odvolacího soudu byl význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobkyni standardní, neboť posuzované řízení nebylo lze typově zařadit mezi ta, která mají vyšší význam pro účastníky. Z tohoto důvodu nebyla základní částka u tohoto kritéria nijak modifikována.

37. Vzhledem k tomu, že žalobkyni bylo v době zahájení posuzovaného řízení [věk] let a v jeho závěru skoro [věk] let a 2 měsíce, žalobkyni nebylo lze hodnotit jako osobu pokročilejšího věku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30Cdo 2292/2012), a proto odvolací soud neshledal důvod pro modifikaci na základě tohoto kritéria.

38. Po zohlednění výše uvedených kritérií odvolací soud částku základního zadostiučinění zvýšil celkem o 45 % a dospěl k výsledné částce 226 200 Kč, přičemž s ohledem na již žalovanou žalobkyni uhrazenou částku 112 000 Kč odvolací soud uzavřel, že žalobkyni náleží další částka 114 200 Kč.

39. Ohledně žalobkyní požadovaného příslušenství odvolací soud vyšel z toho, že nárok žalobkyně žalovaná projednala dne 10. 1. 2025, tudíž dnem 11. 1. 2025 se ocitla v prodlení.

40. Pokud se týká žalobkyní namítaného požadavku na valorizaci základní částky zadostiučinění, odvolací soud i v tomto případě plně souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, který vycházel z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, kterou také citoval, a proto lze v této části plně odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K tomu lze jen dodat, že relevantní pro výši sazby jsou částky, které ukládá ESLP platit státům, a v tomto směru žalobkyně s žádnou argumentací či důkazy o navýšení odškodňování újmy ze strany ESLP nepřišla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 1916/2023, nebo sp. zn. 30Cdo 1885/2024, či sp. zn. 30Cdo 3197/2024, zejména pak rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 2356/2024), přičemž důvody pro odchýlení se od uvedené judikatury odvolací soud neshledal. Nadto lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne[Anonymizováno]24. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://www.nalus.usoud.cz), podle kterého částky přiznávané soudy nejsou ve srovnání s částkami přiznávanými vnitrostátními orgány ve státech se srovnatelnou či vyšší životní úrovně nepřiměřeně nízké.

41. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změněn tak, že žalované bylo uloženo, aby žalobkyni zaplatila 114 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % od 11. 1. 2025 do zaplacení, přičemž o příslušenství bylo rozhodnuto dle § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a co do zamítnuté částky 89 800 Kč s příslušenstvím byl podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

42. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. V daném případě žalobkyni vznikly náklady v souvislosti s jejím zastoupením advokátem. Odvolací soud s ohledem na obsah písemných podání právního zástupce žalobkyně založených ve spisu a průběh řízení jako úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právního tarifu (advokátní tarif), dále jen „AT“, důvodně a účelně učiněné posoudil tyto úkony: - převzetí a příprava zastoupení na základě plné moci ze dne 20. 7. 2024, přičemž podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a) AT, ve znění do 31. 12. 2024, činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 3 100 Kč; - sepis žaloby ze dne 30. 1. 2025, přičemž podle § 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d) AT, ve znění od 1. 1. 2025, činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 5 700 Kč; - účast na jednání soudu prvního stupně dne 2. 7. 2025, přičemž podle§ 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. g) AT, ve znění od 1. 1. 2025, činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 5 700 Kč; - odvolání ze dne 28. 7. 2025 včetně jeho doplnění ze dne 12. 8. 2025, přičemž podle § 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. k) AT, ve znění od 1. 1. 2025, činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 5 700 Kč; - účast na jednání odvolacího soudu dne 12. 11. 2025, přičemž podle § 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. g) AT, ve znění od 1. 1. 2025, činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 5 700 Kč; za celkem 5 úkonů tedy odměna ve výši 25 900 Kč. S ohledem na shora uvedených 5 úkonů právní služby náležely advokátovi 1 režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění do 31. 12. 2024, a 4 režijní paušály ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění od 1. 1. 2025, celkem pak 2 100 Kč. Náklady žalobkyně tedy činily 28 000 Kč, resp. s připočtením 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši 5 880 Kč činily 33 880 Kč a po připočtení zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši 2 000 Kč činily celkem 35 880 Kč.

43. Ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. odvolací soud určil patnáctidenní lhůtu ke splnění povinnosti s ohledem na nezbytné administrativní úkony na straně žalované spojené s řádným splněním její povinnosti.

Poučení