28 CO 35/2022 - 72

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupené advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 266 079 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 6. října 2021, č. j. 15 C 33/2021-37, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 26 054 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 266 079 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne [datum] kupní smlouvu, jíž od žalované koupil [anonymizováno] [příjmení] [jméno] 2000. [anonymizováno] převzal dne [datum] a doplatil při převzetí sjednanou kupní cenu. Dne [datum] reklamoval u žalované vady [anonymizováno], a to křivé šasí, nemožnost mazání čepu hydraulického pístu, chroupání v točně, natáčení věže [anonymizováno] jedním směrem při jízdě, narážení ovládacích pák do páky pojezdu, vypadlé maznice na čepu, rozdílnou plynulost mimoosého natáčení ramene, nefunkční přepínač na páce radlice, rozdílné vůle na uchycení hydrauliky pístu, špatné vedení hadic hydrauliky. Žalobce dále uvedl, že předal [anonymizováno] do opravy žalované, došlo však pouze k odstranění nemožnosti mazání čepu hydraulického pístu z konstrukčních důvodů a vypadnutí maznice na čepu. Proto musel reklamovat [anonymizováno] opakovaně; druhou reklamaci zaslal žalované e-mailem [datum] a doporučeným dopisem [datum]. Dne [datum] odstoupil od kupní smlouvy pro její podstatné porušení, neboť žalovaná do dne odstoupení od smlouvy reklamaci nevyřídila. Žalobce dále uvedl, že žalované stanovil lhůtu pro vrácení finančních prostředků a informoval ji, že předmět koupě je připraven k vyzvednutí na adrese bydliště žalobce.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala, neboť měla za to, že žalobci právo na vrácení kupní ceny nevzniklo, protože odstoupení od smlouvy nebylo učiněno po právu. Namítla, že na žalobce nelze pohlížet jako na spotřebitele (je podnikatelem, zakoupil [anonymizováno] za účelem výkonu své podnikatelské činnosti, při jednání s žalovanou jako podnikatel vystupoval), ani jako spotřebitel by žalobce neuplatnil svou reklamaci řádně a nevyvolal počátek běhu lhůty pro vyřízení reklamace. Namítla také, že žalobce nepředal žalované předmět koupě k posouzení, zda trpí namítanými vadami, a nepředložil žádné důkazy o jejich existenci.

3. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 266 079 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 49 472 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná jako prodávající se na základě smlouvy ze dne [datum] zavázala dodat žalobci jako kupujícímu [anonymizováno] [značka automobilu] [anonymizováno] 2000. Ve smlouvě bylo ujednáno, že záruční doba na předmět koupě činí 12 měsíců na výrobní vady u produktů pořízených na podnikatelskou činnost, jiné záruční podmínky smlouva neobsahuje. Kupní cena byla stanovena dohodou, a to ve výši 266 079 Kč. První část kupní ceny ve výši 2 000 Kč byla zaplacena hotově před podpisem smlouvy, druhou část kupní ceny ve výši 264 079 Kč se žalobce zavázal uhradit do 30 dnů při předání a převzetí předmětu koupě. Kupující prohlásil, že se seznámil se stavem předmětu koupě, provedl pečlivou prohlídku, ověřil si faktický stav a bylo mu umožněno, aby si k tomu přizval jakéhokoli znalce. Žalobce byl ve smlouvě označen jménem, příjmením a adresou, s uvedením„ IČO?“. Předmět koupě byl žalobci předán u žalované [datum]. Znovu si žalobce [anonymizováno] převzal po provedení záruční opravy dne [datum]. Žalovaná se k vytčeným vadám vyjádřila písemně tak, že vyjma odstraněných vad nejsou ostatní výtky důvodné, neboť jde o konstrukční provedení předmětu koupě, které nemá vliv na funkčnost stroje. V komunikaci účastníků v srpnu 2020 žalovaná sdělila, že [anonymizováno] nemůže od žalobce vyzvednout, ale pokud ho žalobce přiveze, žalovaná ho prohlédne. Žalobce odstoupil od smlouvy dopisem z [datum] z důvodu, že byl nucen [anonymizováno] opětovně reklamovat, dosud nedošlo k odstranění vad a nedošlo ve lhůtě 30 dnů k vyřízení reklamace. Žalobce je podle zápisu v živnostenském rejstříku podnikatelem s předmětem podnikání Přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1922 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uvedl, že při druhé reklamaci byl žalobce e-mailem i telefonicky vyzván, aby stroj předal k posouzení vad na dílnu žalované, k tomu však nedošlo. Z tohoto důvodu je to žalobce, kdo je v prodlení, a žalovaná se naopak do prodlení s vyřízením reklamace nemohla dostat. To, že žalobce ponechal [anonymizováno] po provedení prací stát na svém pozemku, není vhodným naložením s věcí, které by mohlo vést k přezkoumání vad. Odstoupení od smlouvy nebylo proto po právu a nemohlo vyvolat zamýšlené účinky. Závěr, zda byl žalobce v postavení spotřebitele či nikoliv, je tak podle soudu prvního stupně bez významu. Pro úplnost však soud prvního stupně uzavřel, že žalobci nenáleží práva spotřebitele, neboť jednal jako podnikatel a s podmínkami pro podnikatele smlouvu uzavřel. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně plným úspěchem žalované, která vynaložila náklady na právní zastoupení.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně nerespektoval při svých úvahách, zda žalobce jednal jako spotřebitel, judikaturu vyšších soudů. Žalobce nikdy neměl v úmyslu používat [anonymizováno] pro podnikatelské účely, účelem koupě bylo obhospodařování vlastní zahrady. Žalobce není v podnikatelské činnosti nijak aktivní, je dlouhodobě zaměstnán na pozici skladníka. Nákup [anonymizováno] pro soukromé účely potvrdil i v řízení slyšený svědek. Pokud by žalobce kupoval [anonymizováno] v postavení podnikatele, muselo by na daňovém dokladu být uvedeno [příjmení]; tyto údaje nebyly uvedeny ani na faktuře ani na jiném dokladu. Žalobce považuje za nesprávný i závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná se nemohla dostat do prodlení s vyřízením reklamace. Žalobce uplatnil reklamaci dne [datum], tato reklamace nebyla v zákonné lhůtě vyřízena, žalovaná nijak nereagovala. Až dne [datum] žalobce odstoupil od kupní smlouvy pro její podstatné porušení. Důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že ve stanovené lhůtě byla reklamace vyřízena, leží na prodávajícím. Žalovaná má povinnost reklamaci vyřídit a bylo její věcí, jakou míru kooperace žalobce k tomu zvolí. V tomto směru odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 512/05. Žalobce namítl, že výpověď svědka [jméno] [příjmení] byla tendenční a zaujatá, neboť se jedná o zaměstnance žalované, na které je závislý. Dále namítl, že soud prvního stupně nepřipustil účastnickou výpověď žalobce, který se nemohl k uváděným nepravdám vyjádřit. Žalobce uvedl, že nikdy neobdržel obchodní podmínky, které měly tvořit nedílnou součást kupní smlouvy. V tom případě platí, že co není upraveno ve smlouvě, řídí se zákonem a zákon stanoví, že reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do třiceti dnů ode dne uplatnění reklamace. Soud prvního stupně podle žalobce nerespektoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2694/2016, podle kterého je k vyřízení reklamace nezbytné, aby kupující umožnil prodávajícímu o reklamaci rozhodnout, což se neobejde bez posouzení, zda předmět koupě skutečně vykazuje vytčené vady; předložení věci v určeném místě k takovému posouzení není vždy nezbytné. Jelikož žalovaná o vadách, které [anonymizováno] opakovaně měl, věděla, předložení [anonymizováno] pro posouzení reklamace nebylo potřebné. Nakonec žalobce namítl, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc k dalšímu řízení nebo aby odvolací soud sám rozhodl tak, že žalobě vyhoví.

7. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že považuje za nedůvodnou odvolací námitku žalobce, že nebyl proveden jeho výslech, neboť byl navržen po skončení výslechu svědka, a to za účelem vyjádření se k tomuto důkazu, žalobcem však nebylo uvedeno žádné tvrzení, k jehož prokázání by měl výslech sloužit. Žalovaná nesouhlasí ani s námitkami žalobce ohledně hodnocení, zda vystupoval jako spotřebitel ve smluvním vztahu s žalovanou. Podle žalované se soud prvního stupně s touto otázkou vypořádal správně, zohlednil obsah smlouvy i povahu koupené věci. Žalovaná vždy přistupovala k žalobci jako k podnikateli a byla i vzhledem ke všem objektivním okolnostem při uzavírání smlouvy v dobré víře v to, že žalobce vůči ní v postavení podnikatele vystupuje. Žalovaná nesouhlasila ani s tím, že žalobce brojí proti závěru soudu prvního stupně o prodlení žalobce se splněním povinnosti odevzdat žalované předmět koupě, aby mohly být jím tvrzené vady [anonymizováno] přezkoumány. Žalovaná vyslovila přesvědčení, že i kdyby žalobce měl ve smluvním vztahu postavení spotřebitele, nebylo by možné hodnotit reklamaci jako řádně uplatněnou a nedošlo by k počátku běhu lhůty pro vyřízení reklamace. Žalobce podle žalované nikdy nesplnil svoji povinnost odevzdat žalované předmět koupě, a to přes to, že mu bylo opakovaně sděleno, že je potřeba, aby žalobce předmět koupě za účelem přezkoumání tvrzených vad dopravil do provozovny žalované. Připomněla, že žalobce zakoupil předmětný [anonymizováno] osobně v provozovně žalované, zajišťoval si sám jeho odvoz. Jedná se o malý [anonymizováno], s ohledem na jeho určení speciálně uzpůsobený pro častou přepravu na vleku či uvnitř dodávky. Nelze tak namítat, že by po něm nebylo spravedlivé požadovat, aby ho také dovezl zpět za účelem přezkoumání tvrzených vad. Žalovaná poukázala na to, že celý postup žalobce v souvislosti s reklamací a pokusem o odstoupení z důvodu tvrzené fikce podstatného porušení smlouvy nevyřízením reklamace ve lhůtě dle zákona o ochraně spotřebitele svědčí o snaze žalobce zrušit účinky uzavřené kupní smlouvy a vnucení použitého [anonymizováno] zpět žalované. Tomu odpovídá i to, že žalobce v řízení zcela rezignoval na snahu prokázat skutečnou existenci jím tvrzených vad, ačkoli i případný vznik fikce podstatného porušení podle § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele by ho povinnosti prokázat existenci jím tvrzených vad předmětu koupě nezbavovala, když ani tato fikce nezakládá domněnku existence tvrzených vad.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. V první řadě odvolací soud uvádí, že se neztotožňuje s námitkou žalobce o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí prvního stupně. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3342/2016 (dostupném na [webová adresa]), rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné tehdy, jestliže vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a odvolací soud nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. V posuzovaném případě je však zřejmé, že žalobce měl příležitost řádně zformulovat odvolací důvody a uplatnit je v odvolacím řízení. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně umožnilo odvolacímu soudu tento rozsudek řádně přezkoumat, a to po skutkové i právní stránce. Napadený rozsudek soudu prvního stupně proto podle odvolacího soudu nelze mít za nepřezkoumatelný.

10. Odvolací soud vyšel při svém rozhodování ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná a na která pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

11. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

12. Podle § 2100 odst. 1 o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.

13. Podle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy.

14. Podle § 2106 odst. 2 o. z. kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu pro oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit. Podle § 2106 odst. 3 o. z. nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § [číslo].

15. Podle § 2107 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.

16. Podle § 1922 odst. 1 o. z. jakmile nabyvatel zjistí vadu, oznámí to bez zbytečného odkladu zciziteli a předmět plnění zciziteli předá, nebo jej podle jeho pokynů uschová nebo s ním jinak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána. Jedná-li se o předmět podléhající rychlé zkáze, může jej nabyvatel po upozornění zcizitele bez prodlení prodat.

17. Podle § 1922 odst. 2 o. z. vytkl-li nabyvatel zcizitel vadu oprávněně, neběží lhůta pro uplatnění práv z vadného plnění ani záruční doba po dobu, po kterou nabyvatel nemůže vadný předmět užívat.

18. Podle § 19 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, s výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba, je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb, případně i sídle nebo místě podnikání. Prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje; a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy.

19. Podle § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vad. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Marné uplynutí této lhůty se považuje za podstatné porušení smlouvy.

20. V první řadě je k námitkám žalobce nutné uvést, že závěry soudu prvního stupně nebyly vystavěny na tom, zda žalobce vystupoval či nevystupoval při uzavírání kupní smlouvy jako spotřebitel; sám soud prvního stupně uvedl, že pro rozhodnutí soudu prvního stupně není takový závěr určující a úvahy obsažené v bodu 13. rozsudku soudu prvního stupně jsou uvedeny nad rámec nosných důvodů pro zamítnutí žaloby. V tomto směru lze se soudem prvního stupně souhlasit, neboť vyřešení otázky, zda žalobce vystupoval jako spotřebitel, nemá pro posouzení nároku žalobce význam, a to i proto, že povinnosti, které ho při uplatnění práva z vadného plnění stíhají podle občanského zákoníku, vyplývají i ze zákona na ochranu spotřebitelů.

21. Uplatnění práva z vadného plnění je jednostranné právní jednání, ze kterého musí vyplývat, že se jedná o uplatnění práva z vadného plnění, o jakou vadu se jedná (jak se projevuje) a jakým způsobem má být reklamace vyřízena (srov. § 2106 a § 2107 o. z. i § 19 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele). Datem uplatnění práva z vadného plnění je okamžik, kdy spotřebitel svým jednostranným právním jednáním vyjádřil vůli požadovat svá práva z vadného plnění (tedy kdy poprvé sdělil, že věc je vadná a jaké nároky požaduje). Jak uvádí komentář k tomuto ustanovení, není nutné (zejména v případech, kdy to nebude ve fyzických silách spotřebitele), aby při uplatnění svého práva z vadného plnění spotřebitel rovněž předložil prodávajícímu vadnou věc. Pokud však spotřebitel takovou věc nepředloží (nebo jinak po vzájemné dohodě prodávajícímu neumožní posouzení tvrzených vad), pak není možné, aby začala běžet lhůta k vyřízení reklamace; jde totiž o objektivní nemožnost posouzení vady, resp. o nedostatek součinnosti spotřebitele jako věřitele (§ 1975 o. z.). Uplynutím lhůty stanovené v § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele se nedostatek, který spotřebitel reklamoval, nestává bez dalšího vadou, soud se v případě posuzování této situace proto musí vždy existencí tvrzené vady zabývat. Uplatněné právo z vadného plnění je totiž důvodné jen tedy, je-li reklamovaná vady skutečně vadou, vyskytuje-li se u věci v době uplatnění práva z vadného plnění a má-li takovou povahu, jaká je pro uplatnění spotřebitelem zvoleného práva vyžadována (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3256/2008, dostupný na [webová adresa]).

22. Námitka žalobce, že podle svého přesvědčení neměl povinnost dopravit předmět koupě k žalované a odevzdat ho za účelem posouzení vad, není důvodná. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se žalobce dohodl s žalovanou na tom, že prohlídka předmětu koupě není pro posouzení vad nutná, podle odvolacího soudu není správný názor žalobce, který dovodil, že předložení [anonymizováno] pro posouzení reklamace nutné nebylo, neboť žalovaná o vadách věděla. Zároveň z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce si předmět koupě sám vyzvedl u žalované, jedná se o menší zařízení, uzpůsobené k přepravě na přívěsu či v dodávce, bylo tedy v jeho silách dopravit ho za účelem odborného posouzení vad k žalované, a nelze tedy ani uzavřít, že by za těchto okolností nebylo spravedlivé po něm požadovat, aby tak učinil (v judikatuře popisované výjimky se týkaly předmětů o značné hmotnosti a rozměrech, neuzpůsobených pro běžnou přepravu). Rovněž bylo v řízení zjištěno, že poté, co žalobce telefonicky oznámil žalované v srpnu 2020, že má předmět koupě další vady, bylo mu žalovanou formou e-mailu sděleno, že pokud [anonymizováno] dopraví k žalované sám, podívají se na něj, zároveň však byl upozorněn, že z kapacitních důvodů nemůže žalovaná [anonymizováno] v nejbližší době vyzvednout, což žalobce akceptoval a uvedl, že se domluví na nový svoz. Podle v řízení předložených listin však namísto dohody o odvozu [anonymizováno] následovala písemná reklamace ze dne [datum], označená žalobcem jako druhá v pořadí, v níž žalobce opakovaně uplatnil vady předmětu koupě. Žalobce v řízení před odvolacím soudem uvedl, že nevěděl, jakým způsobem má postupovat a že byl ochoten [anonymizováno] přivézt, kdyby mu to žalovaná sdělila nebo se k reklamaci vyjádřila, nicméně z provedených důkazů je zřejmé, že v předchozích případech mu bylo sděleno, že si žalovaná [anonymizováno] vyzvedne, pokud to bylo v jejích kapacitách (a žalovaná tak nakonec po první reklamaci i učinila), nebo že má žalobce [anonymizováno] přivézt sám, pokud nebylo možné svoz zařídit, v obou případech však měl být předmět koupě dopraven žalované k prohlídce a k jeho posouzení a lišilo se pouze zajištění dopravy [anonymizováno]. Za situace, kdy žalobce sdělil telefonicky žalované, že předmět koupě podle jeho názoru vykazuje další vady a žádal o vyzvednutí [anonymizováno] žalovanou již v srpnu 2020, aniž by tato záležitost byla věcně dořešena a žalovaná měla možnost [anonymizováno] posoudit a reklamaci vyřídit, nelze na uplatnění vad v říjnu 2020 formalisticky pohlížet jako na novou reklamaci, jejíž řešení by bylo žalovanou zcela opomenuto, neboť ta s ohledem na předchozí jednání žalobce mohla tento dopis považovat, i s ohledem na označení„ reklamace [číslo]“, za opětovné uplatnění vad písemnou formou. I kdyby se však jednalo o další reklamaci, ani v tomto případě žalobce neumožnil žalované tvrzené vady posoudit. Dále je nutné připomenout, že žalobce v reklamaci ze dne [datum] pouze oznámil, že na [anonymizováno] [příjmení] [jméno] 2000 zjistil vady, které sepsal, a požádal o sdělení dalšího postupu řešení, což však neodpovídá požadavkům § 2106 o. z.; s ohledem na to, že žalobce nesdělil, jakou volbu práva učinil, měl by pouze práva z nepodstatného porušení smlouvy, tedy právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny, nikoli právo bez dalšího od kupní smlouvy odstoupit.

23. Nakonec je nutné uvést, že pochybení neshledal odvolací soud ani v postupu soudu prvního stupně, který neprovedl výslech žalobce jako účastníka řízení. Jak vyplývá z § 120 odst. 1 o. s. ř., účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Soud není povinen všechny navržené důkazy provést, musí o nich však rozhodnout a nevyhoví-li důkazním návrhům, musí vyložit, za jakých důvodů je neprovedl, popř. nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění. Z protokolu o jednání, které se konalo před soudem prvního stupně dne [datum], je zřejmé, že zástupce žalobce navrhl provést důkaz výslechem žalobce. Byl poučen, že v tomto případě by se nejednalo o výslech svědka, že výslech účastníka lze provést pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 131 odst. 1 o. s. ř. a že nejsou tvrzeny žádné skutečnosti, které by jeho výpovědí měly být prokázány; po tomto poučení zástupce žalobce uvedl, že by se žalobce ve své výpovědi chtěl vyjádřit k výpovědi svědka. Následně byl jeho návrh na doplnění dokazování výslechem účastníka zamítnut a v odůvodnění rozsudku (bod 3.) soud prvního stupně vysvětlil, z jakého důvodu tento důkaz v řízení neprovedl. Ve svém odvolání žalobce proti tomuto postupu brojí a dovozuje, že v důsledku neprovedení tohoto důkazu soud prvního stupně nemohl přihlédnout ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a žalobci v jednací síni nezbylo nic jiného, než poslouchat nepravdy žalované a jí navrženého svědka, ke kterým se nemohl jakkoli vyjádřit. Jeho přesvědčení, že by tímto postupem mohlo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces, však nelze přisvědčit; účastník řízení má prostor vyjádřit se k argumentaci protistrany, stejně tak mají podle § 123 o. s. ř. právo vyjádřit se ke všem návrhům na provedení dokazování a ke všem důkazům, které byly v řízení provedeny. K tomuto vyjádření však neslouží výslech účastníka, který je sám důkazem.

24. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud považuje závěry soudu prvního stupně, které vedly k zamítnutí žaloby, za správné, a rozsudek soudu prvního stupně proto podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně jeho výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně, na jehož správné odůvodnění pro stručnost odkazuje.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; v odvolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby po 9 380 Kč podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, šest půlhodin promeškaného času po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, cestovné právního zástupce z [obec] do [obec] a zpět, celkem 250 km osobním automobilem se spotřebou 4,4 l motorové nafty na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 36,10 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,70 Kč za 1 km činí 1 572 Kč ( (4,4/100x36,10 + 4,70) x250), a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 4 522 Kč Celkem náklady odvolacího řízení činí 26 054 Kč.

26. Pro úplnost je nutné uvést, že odvolací soud nepřiznal žalované právo na odměnu za požadovaný úkon právní služby označený jako převzetí a příprava zastoupení v odvolacím řízení, neboť žalovaná byla zastoupena týmž zástupcem již v řízení před soudem prvního stupně. Nevyplývá-li z plné moci něco jiného (a tomto případě z plné moci udělené zástupci žalované dne [datum] taková skutečnost neplyne), plná moc zaniká dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena (§ 28 odst. 6 o. s. ř.). Pro převzetí a přípravu zastoupení v odvolacím řízení tedy nebyl důvod.

27. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 2 o. s. ř.

Poučení