28 CO 353/2022 - 718

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21C 209/2006-678, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), žalobkyni uložil zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení před soudy tří stupňů ve výši [částka] (výrok II.) a žalobkyni uložil zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náklady řízení ve výši [částka] (výrok III.).

2. Takto soud rozhodl ve věci, v níž se žalobkyně původně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, v průběhu řízení vzala ohledně částky [částka] s příslušenstvím žalobu zpět a požadovala nadále částku 64 828 613 K, kterou snížila o [částka], neboť ta jí byla žalovanou uhrazena před podáním žaloby. Žalobkyně tvrdila, že škoda jí vznikla v souvislosti s devíti nezákonnými rozhodnutími orgánů finanční správy České republiky - Finančního úřadu [obec a číslo] - správce daně, která byla vydána na základě kontroly daně z příjmu právnických osob a kontroly daně z přidané hodnoty v době od [datum] do [datum]. Žalobkyně byla nucena v krátkém časovém úseku odvést na účet správce daně částku [částka] s příslušenstvím, a proto se jí zhoršily hospodářské výsledky, neboť nemohla dostát svým obchodním závazkům. To vše mělo devastující vliv na její podnikání, potřebovala navýšit úvěrový rámec běžného revolvingového úvěru u [právnická osoba], který jí nebyl poskytnut, a to ani [právnická osoba], což vedlo k nedostatku jejích likvidních prostředků a následně ztrátě dosavadních obchodních partnerů a nenavázání spolupráce s novými obchodními partnery.

3. V této věci rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21C 209/2006-351, který žalobě vyhověl a Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 350/2013-393, tento rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30Cdo 2007/2014-439, oba rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21C 209/2006-537, žalobu zamítl a odvolací soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 124/2018-567, tento rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30Cdo 1551/2019-600, oba rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 2825/20, byla ústavní stížnost žalobkyně odmítnuta.

4. Předmětem řízení zůstal nárok o náhradu škody ve formě ušlého zisku ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu rozhodnutí správce daně ze dne [datum], [číslo] kterým žalobkyni byla dodatečně vyměřena daň z příjmu právnických osob, dále jen„ DZP“, za rok 1995 ve výši [částka] (první rozhodnutí), ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu rozhodnutí správce daně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 139954/98/288914/5429, jímž byla žalobkyni dodatečně vyměřena DZP za rok 1996 ve výši [částka] (druhé rozhodnutí), ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu rozhodnutí správce daně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 156631/99/288914/5429, jímž byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty, dále jen„ DPH“, za červen 1995 ve výši [částka] (čtvrté rozhodnutí), ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu rozhodnutí správce daně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 156706/99/288914/5429, jímž byla žalobkyni dodatečně vyměřena DPH za září 1995 ve výši [částka] (páté rozhodnutí), ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu rozhodnutí správce daně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 156767/99/288914/5429, jimž byla žalobkyni dodatečně vyměřena DPH za prosinec 1995 ve výši [částka] (šesté rozhodnutí), ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu rozhodnutí správce daně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4386/99/288914/5429, jímž byla žalobkyni dodatečně snížena výše nadměrného odpočtu DPH za březen 1997 na [částka] (sedmé rozhodnutí) a ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu rozhodnutí správce daně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4412/99/288914/5429, jímž byla žalobkyni dodatečně snížena výše nadměrného odpočtu DPH za červen 1997 na [částka] (osmé rozhodnutí).

5. Žalovaná zpochybnila nárok žalobkyně, neboť nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. a zároveň vznesla námitku promlčení, kterou žalobkyně označila za rozpornou s dobrými mravy.

6. Soud prvního stupně postupoval podle § 5, § 8 odst. 1, § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“.

7. V rámci dokazování byl proveden posudek [číslo] 2005, který dne [datum] vypracoval pro žalobkyni znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], dále znalecký posudek [číslo] který dne [datum] zpracoval pro soud znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., který byl rovněž slyšen při ústním jednání, dále byli slyšeni svědci [příjmení] [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Zároveň bylo provedeno dokazování listinami a spisy Krajského soudu v Brně sp. zn. 30Ca 483/2000, sp. zn. 30Ca 491/2000, 30Ca 507/2000, 30Ca 529/2000, 30Ca 530/2000, 30Ca 553/2000, 30Ca 554/2000 a 30Ca 555/2000.

8. V předchozích rozhodnutích bylo již vyřešeno, že nárok uplatňovaný na základě čtvrtého rozhodnutí, pátého rozhodnutí a šestého rozhodnutí byl uplatněn včas. Ohledně nároku ze sedmého rozhodnutí a osmého rozhodnutí žalovaná nevznesla námitku promlčení. [příjmení] zůstalo posouzení promlčení nároku o zaplacení částky [částka] v případě prvního rozhodnutí a částky [částka] v případě druhého rozhodnutí.

9. První rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne [datum], jež je v zákonné lhůtě napadla odvoláním, o kterém rozhodlo Finanční ředitelství v [obec] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] FŘ/120, kterým byla výše dodatečně vyměřené DZP [částka] změněna (snížena) na částku [částka]. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne [datum] a nikoliv dne [datum], jak tvrdila. Žalobkyně je napadla správní žalobou u Krajského soudu v Brně, který rozhodnutí Finančního úřadu v [obec] zrušil rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30Ca 507/2000-115, rozsudek byl žalobkyni doručen dne [datum] a nabyl právní moci dne [datum] Finanční ředitelství v [obec] vydalo další rozhodnutí dne 24. 3. 2005, č. j. [číslo] FŘ/120, a dodatečně byla vyměřena (snížena) daň na částku [částka] namísto částky [částka]. Dne [datum] byla žalobkyni vrácena žalovanou částka [částka]. Podle závazného názoru Nejvyššího soudu dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně se o tom, že jí vznikla škoda ve výši [částka], dozvěděla doručením rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne [datum], tedy dne [datum]. Promlčecí lhůta podle § 32 odst. 1 OdpŠk je tříletá a uplynula dne [datum], přičemž žaloba byla u soudu podána dne [datum]. Podle žalobkyně představovala částka [částka] z nezákonně dodatečně vyměřené DZP 32,9 %, čemuž v případě nárokovaného ušlého zisku ve výši [částka] odpovídala částka [částka]. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že nárok na náhradu škody co do částky [částka] je promlčen.

10. Ohledně druhého rozhodnutí bylo zjištěno, že žalobkyni bylo doručeno dne [datum], která je v zákonné lhůtě napadla odvoláním, o kterém rozhodlo Finanční ředitelství v [obec] dne [datum rozhodnutí], č. j. F [číslo] 1999 [číslo], výše dodatečně vyměřené DZP byla snížena na částku [částka] a toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Žalobkyně je napadla správní žalobou u Krajského soudu v Brně, který rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobkyni byl tento rozsudek doručen dne [datum] a téhož dne nabyl právní moci. Finanční ředitelství v [obec] následně vydalo rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] FŘ/120, a byla jím dodatečně změněna (snížena) daň na [částka]. Dne [datum] byla žalobkyni žalovanou vrácena částka [částka]. S odkazem na závazný právní názor Nejvyššího soudu soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně se o tom, že jí vznikla škoda ve výši [částka], dozvěděla doručením rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne [datum], tedy dne [datum]. Promlčecí lhůta podle § 32 odst. 1 OdpŠk uplynula dne [datum], přičemž žaloba byla u soudu podána dne [datum]. Podle žalobkyně představovala částka [částka] z nezákonně dodatečně vyměřené DZP 87,46 %, čemuž v případě nárokovaného ušlého zisku odpovídala částka [částka]. I v tomto případě soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok na náhradu škody v této výši je proto promlčen.

11. Z důvodu uplatněné námitky promlčení byla žaloba ohledně částky [částka] ([částka] [anonymizována dvě slova] + [částka]) s příslušenstvím zamítnuta.

12. Dále se soud prvního stupně zabýval rovněž námitkou žalobkyně, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Dospěl k závěru, že tomu tak nebylo, neboť žalobkyně netvrdila žádné závažné důvody, pro které nárok na náhradu škody ohledně této částky neuplatnila včas. K předběžnému uplatnění nároku u žalované žalobkyně přistoupila dne [datum], tedy po více než dvou letech, co jí uplynula lhůta dle § 32 odst. 1 OdpŠk, a proto žalovaná nemohla promlčení nároku zavinit.

13. Ohledně částky [částka] s příslušenstvím, která byla tvořena nárokem na částku [částka] s příslušenstvím v případě prvního rozhodnutí, částkou [částka] s příslušenstvím v případě druhého rozhodnutí, částkou [částka] s příslušenstvím v případě čtvrtého rozhodnutí, částkou [částka] s příslušenstvím v případě pátého rozhodnutí, částkou [částka] s příslušenstvím v případě šestého rozhodnutí, částkou [částka] s příslušenstvím v případě sedmého rozhodnutí a částkou [částka] s příslušenstvím v případě osmého rozhodnutí byla dle názoru soudu prvního stupně žaloba podána včas.

14. Čtvrté, páté a šesté rozhodnutí byla nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, což vyplynulo ze závazného názoru odvolacího soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 124/2018-567. Ohledně prvního, druhého, sedmého a osmého rozhodnutí soud prvního stupně dospěl rovněž k závěru, že se jednalo o nezákonná rozhodnutí podle téhož zákonného ustanovení, neboť byla pro nezákonnost zrušena nebo změněna příslušným orgánem, což vyplynulo příslušných spisů Krajského soudu v Brně, a u všech těchto rozhodnutí tak došlo ke splnění první zákonné podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu.

15. Poté se soud prvního stupně zabýval otázkou příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou ve formě ušlého zisku a předmětnými rozhodnutími. K tomu zjistil, že žalobkyně byla zapsána do obchodního rejstříku vedeného u Krajského soudu v Brně dne [datum]. Podle znaleckého posudku [číslo] [rok] byla žalobkyně založena jako akciová společnost jediným zakladatelem, a to Masokombinátem [část obce] s.p., se základním jměním ve výši [částka]. Předmětem činnosti byl sběr, svoz, zpracování a další odbyt (nákup a prodej) farmaceutických surovin živočišného původu; nákup, zpracování a odbyt přírodních produktů pro farmaceutické, potravinářské a jiné účely; přeprava chladícími a mrazicími dopravními prostředky a zprostředkovatelská činnost předmětu podnikání. Soud prvního stupně se podrobně zabýval vývojem podnikání žalobkyně, a to zejména ve farmaceutickém průmyslu, k tomu vycházel z listinných důkazů týkajících se výkazů jejích zisků a ztrát. Přihlédl k závěrům znaleckého posudku [číslo] včetně výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], LL. M., k výpovědi svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Provedl dokazování korespondencí mezi žalobkyní a [právnická osoba], korespondencí s [právnická osoba] G. SERVIERS GmbH, firmou [právnická osoba], [právnická osoba], a [právnická osoba] Přitom vzal v úvahu, že žalobkyně odvíjela svůj požadavek na náhradu tvrzené škody od toho, že byla nucena v krátkém časovém úseku odvést na účet správce daně dodatečný doměrek daně na základě předmětných rozhodnutí, v důsledku čehož se jí zhoršily hospodářské výsledky. K tomu soud prvního stupně zjistil, že v první polovině 90. let 20. století byla žalobkyně prosperující firmou, v rámci podnikání získala dominantní postavení na trhu, kdy od roku [rok] byla její hlavní činností distribuce léčiv a farmaceutických výrobků a prodej žláz pro farmaceuticky průmysl. Žalobkyně spolupracovala s řadou významných firem tuzemských i zahraničních, v roce [rok] u ní nastal dynamický rozvoj a zvyšování obratu a zisku. Dále bylo prokázáno, že v letech [rok] až [rok] u žalobkyně došlo ke zpomalení rozvoje a poklesu obratu a zisku, přičemž prvotní právně relevantní příčina tohoto jevu spočívala v nepříznivých podmínkách v oblasti zdravotnictví, tj. v prohlubující se platební neschopnosti zdravotnických zařízení, která panovala v České republice v letech [rok] až [rok] a postupně se přenášela na lékárny a distribuční firmy. Další relevantní příčinou tohoto jevu, a to zvláště se zřetelem k rozsáhlému obchodování žalobkyně se zahraničím a financování tohoto obchodování v zahraničních měnách, bylo zavedení pohyblivého kurzu české koruny vůči zahraničním měnám v roce 1997 a rovněž zavedení úsporných opatření vládou České republiky v polovině roku [rok].

16. Vykázání záporné hodnoty - [částka] v rozvaze žalobkyně ke dni [datum] a výkazu zisků a ztrát žalobkyně k témuž dni, jak bylo uvedeno ve znaleckém posudku [číslo] [rok], soud prvního stupně neshledal v příčinné souvislosti s odvodem dodatečně doměřené daně, neboť s platbou dodatečného doměrku daně započala žalobkyně až v roce následujícím, kdy na účet správce daně odvedla dne [datum] částku [částka], dne [datum] odvedla částku [částka] a dne [datum] odvedla částku [částka], tedy celkem [částka]. Podle soudu prvního stupně příčina záporného hospodářského výsledku žalobkyně nespočívala v platbě dodatečného doměrku daně. Nepostačuje totiž pouze obecná úvaha o vlivu rozhodnutí na podnikatelskou činnost poškozeného, ale je třeba skutečného a prokazatelného zásahu do průběhu děje, k čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 936/2006 Ani vytvoření opravné položky představující dodatečný doměrek daně takovým zásahem být nemohlo. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že bylo prokázáno, že ke snížení hodnoty ukazatelů rentability oproti předcházejícímu období by u žalobkyně došlo i bez dodatečného doměrku daně a vlivem dodatečného doměrku daně nemohlo být dlouhodobé fungování žalobkyně ohroženo, k čemuž odkázal na znalecký posudek [číslo].

17. Na základě shora uvedeného soud prvního stupně učinil závěr, že nelze přičítat k tíži žalované, že se oproti období předcházejícímu roku 1998 zhoršily hospodářské výsledky žalobkyně. Pokud se jednalo o ztrátu obchodních partnerů [příjmení] spol. s. r. o., [právnická osoba], a [právnická osoba], kteří s žalobkyní ukončili spolupráci pro její nepříznivé výsledky hospodaření za rok [rok], pak za to není odpovědná žalovaná, stejně jako za ukončení spolupráce s obchodním partnerem [příjmení] [jméno], k čemuž sama žalobkyně přikročila po zjištění, že do budoucna nebude schopna financovat nárůst prodeje a udržet současný stav. Podle soudu prvního stupně žalovaná nemůže nést odpovědnost ani za to, že žalobkyně nedostala úvěr od [právnická osoba], a od [právnická osoba], neboť ze zamítavého postoje bank, kromě argumentace nepříznivými hospodářskými výsledky žalobkyně, nevyplynuly žádné konkrétní požadované úrovně finančních ukazatelů potřebné pro získání úvěru, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že v předcházejícím období disponovala žalobkyně úvěrovými prostředky maximálně kolem částky [částka] a nově požadovala úvěr ve výši [částka]. Dále vzal soud prvního stupně v úvahu, že nebylo prokázáno, že by se žalobkyně pokusila získat úvěr u jiných bank, byť v jejím zájmu bylo, aby vyvinula veškeré možné úsilí pro získání jiného financování, aby zachovala partnerství s [právnická osoba] G. SERVIERS, která pro ni byla hlavním dodavatelem širokého farmaceutického sortimentu. Měsíc před ukončením spolupráce s touto firmou měla žalobkyně k dispozici [částka] ze střednědobého úvěru a [částka] z kontokorentního účtu, z čehož zamýšlela financovat obchodování právě s [právnická osoba] G. SERVIERS a zda tak učiní, bylo věcí její obchodní strategie. Nakonec to neudělala, čímž dopomohla [právnická osoba] a.s. k navázání okamžité obchodní spolupráce s [právnická osoba] G. SERVIERS. Podle soudu prvního stupně takové rozhodování žalobkyně nemůže být přičítáno k tíži žalované a za hospodářské výsledky, kterých v letech [rok] až [rok] žalobkyně dosáhla, není žalovaná odpovědná. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že i přes zhoršené hospodářské výsledky se žalobkyni dařilo dosahovat po celé období [rok] až [rok] kladné výše provozního výsledku hospodaření v hodnotě milionů a vlastního jmění v hodnotě desítek milionů. O devastaci podnikání, a to bez ohledu na příčinu tvrzenou v žalobě, se podle soudu prvního stupně tedy u žalobkyně jednat nemohlo.

18. Soud prvního stupně neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzenou vzniklou škodou a nezákonnými rozhodnutími, a proto ohledně částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl.

19. Na závěr soud prvního stupně uvedl, že i kdyby nedošlo k promlčení nároku ohledně částky [částka] s příslušenstvím, pak by byla žaloba zamítnuta rovněž pro absenci příčinné souvislosti.

20. Ze všech shora uvedených důvodů byla žaloba jako celek zamítnuta.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle procesního úspěchu žalované ve sporu a byly jí přiznány náklady za zastoupení před soudem prvního stupně, před soudem odvolacím, i před soudem dovolacím.

22. O nákladech státu soud prvního stupně rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť stát platil náklady znalečného ve výši [částka] a má právo proti žalobkyni na náhradu těchto nákladů.

Poučení