28 CO 4/2021 - 1776

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 25. května 2020, č.j. 18 C 111/2016-989, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 28. května 2021, č. j. 18 C 111/2016-1517, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem se mění: a) v části výroku I. rozsudku, týkající se vypořádání jednotky [číslo] způsob využití – garáž, tak, že se návrh žalobkyně, aby jí byla ze zaniklého společného jmění manželů přikázána jednotka [číslo] způsob využití – garáž, v domě [adresa] a [adresa] postaveném na pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], s podílem o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemku, a spolu s podílem o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], zamítá, b) ve výroku IV. rozsudku tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání společného jmění manželů částku 781 856 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku, c) v části výroku I. doplňujícího rozsudku, týkající se návrhu žalovaného na vypořádání částky 100 000 Kč jakožto jeho vnosu spočívajícího v zaplacení členského vkladu tak, že se návrh zamítá, d) ve výroku II. doplňujícího rozsudku tak, že se návrh žalobkyně, aby byla vypořádána částka 271 210 Kč z titulu plnění ze životního pojištění u [anonymizována dvě slova], zamítá, a dále tak, že e) se návrh žalobkyně na vypořádání investice ve výši 1 220 000 Kč ze společného jmění manželů do podniku žalovaného na zakoupení vozidel [značka automobilu] a [značka automobilu], zamítá, f) se návrh žalovaného na vypořádání částky 250 500 Kč jakožto jeho vnosu spočívajícího v zaplacení členského vkladu, zamítá, g) se návrh žalovaného na vypořádání částky 647 500 Kč jakožto jeho vnosu, zamítá; v části výroku I. rozsudku týkající se přikázání jednotky [číslo] v domě [adresa] a [adresa] postaveném na pozemku parc [číslo] v obci a [katastrální uzemí] s podílem o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemku, a spolu s podílem o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], do výlučného vlastnictví žalobkyně, a ve výroku II. a III. rozsudku, se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 5 478 Kč a odvolacího řízení ve výši 14 337,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 5 478 Kč a odvolacího řízení ve výši 14 337,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem ze zaniklého společného jmění manželů přikázal žalobkyni bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] a [adresa], postaveném na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], s podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy, pozemcích a pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], a nebytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] a [adresa], postaveném na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], s podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy, pozemcích a pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] (výrok I.), dále žalobkyni přikázal pohledávku na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], se zůstatkem ke dni [datum] ve výši 213 183 Kč (výrok II.), žalovanému přikázal pohledávku na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] se zůstatkem ke dni [datum] ve výši 7,26 Kč (výrok III.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na vypořádání společného jmění částku 71 734 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok IV.), žalobkyni uložil nahradit náklady státu ve výši 5 478 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok V.), žalovanému uložil povinnost nahradit náklady státu ve výši 5 478 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok VI.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 529 232 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok VII.).

2. Soud prvního stupně dále doplňujícím rozsudkem ze dne 28. 5. 2021, č. j. 18 C 111/2016-1517, doplnil své rozhodnutí tak, že návrh žalovaného, aby mu byl vrácen vnos ve výši 170 000 Kč, zamítl co do částky 70 000 Kč, částku 100 000 Kč zohlednil ve vypořádání a rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalobci částku 50 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok I.), rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému částku 135 605 Kč z titulu pojistného plnění od [anonymizována dvě slova] (výrok II.), zamítl návrh žalobkyně, aby byl žalovaný povinen vrátit do společného jmění účastníků částku 200 000 Kč (výrok III.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v části týkající se vydání doplňujícího rozsudku (výrok IV.).

3. Soud prvního stupně rozhodoval o návrhu žalobkyně, která žádala vypořádat zaniklé společné jmění manželů a uvedla, že jeho součástí je bytová jednotka [číslo] v domě [adresa] a [adresa], postaveném na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] s podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy, pozemcích a pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] (dále jen„ bytová jednotka“), a nebytová jednotka [číslo] v domě [adresa] a [adresa], postaveném na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], s podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy, pozemcích a pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] (dále jen„ nebytová jednotka“ nebo„ garáž“), dále hodnota podílových listů, které byly vedeny u [právnická osoba], na podílovém fondu [anonymizováno] a které žalovaný bez vědomí a souhlasu žalobkyně prodal a získanou částku účelově vyvedl ze společného jmění fiktivními půjčkami. Dále navrhovala vypořádat finanční prostředky na nákup vozidla [značka automobilu] a [značka automobilu] ve výši 1 220 000 Kč, neboť žalovaný použil uvedené prostředky na nákup vozidel, která bez vědomí žalobkyně převedl do majetku [právnická osoba], s.r.o., tato vozidla následně z majetku společnosti formálně vyvedl, ač s nimi podle výpovědi, kterou učinil v opatrovnickém řízení, dosud jezdí a uplatňuje náhradu škody za jejich odcizení. Navrhla, aby soud toto zohlednil při vypořádání společného jmění formou disparity podílů. Navrhla také vypořádat zůstatky na účtech obou účastníků. Žalobkyně souhlasila s tvrzením žalovaného, že ze svého hradil pojištění bytu, zálohy na plyn a elektřinu v bytu, náklady do fondu oprav a daň z nemovitosti, že vložil ze svého částku 250 000 Kč na koupi bytu a doplatil společnou půjčku u [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] banky, a.s., částkou 58 305 Kč. Žalovaný tvrdil, že bytová a nebytová jednotka nemohou být předmětem vypořádání společného jmění, neboť základní členský vklad zaplatil před uzavřením manželství z výlučných prostředků a stejně tak ze svých výlučných prostředků uhradil částku 170 000 Kč jako zálohu na členský podíl. Nájemní smlouvu uzavřel dne [datum] s družstvem sám, neboť s manželkou trvale nežil. Následně uzavřel s družstvem smlouvu o převodu jednotek a stal se jejich výlučným vlastníkem. Žádal, aby byl zohledněn jeho vnos z jeho výlučných prostředků z dědictví po matce ve výši 647 500 Kč do společného jmění, neboť tyto prostředky byly podle žalovaného použity na pořízení a zhodnocení uvedených jednotek a domu účastníků. Dále uvedl, že po rozvodu manželství doplatil závazek vůči [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] bance, a.s. a hradil náklady související s bytovou a nebytovou jednotkou.

4. Po provedeném dokazování a hodnocení provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k následujícím skutkovým zjištěním. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno [datum]. Pokud jde o bytovou a nebytovou jednotku, zápisné ve výši 500 Kč a základní členský vklad ve výši 3 000 Kč žalovaný uhradil dne [datum], dne [datum] uhradil členský podíl na byt ve výši 197 000 Kč a na garáž ve výši 50 000 Kč, dne [datum] uhradil další zálohový členský podíl ve výši 170 000 Kč. Po dokončení stavby byla dne [datum] uzavřena s žalovaným nájemní smlouva na bytovou a nebytovou jednotku, manželka byla uvedena až v hlášení o počtu osob ze dne [datum], dne [datum] byla uhrazena anuita ve výši 69 583 Kč Cena bytové jednotky a nebytové jednotky činila celkem 2 800 000 Kč Ke dni rozvodu byl na účtu žalobkyně vedeném u [právnická osoba], č. [bankovní účet], zůstatek ve výši 283 183,67 Kč, a to včetně úspor dětí účastníků v celkové výši 70 000 Kč, k vypořádání proto zůstala pouze částka 213 183,67 Kč. Na účtu žalovaného vedeném u [právnická osoba], č. [bankovní účet], byl ke dni rozvodu zůstatek ve výši 7,26 Kč.

5. Do podílového fondu [anonymizováno] vedeného u [právnická osoba] byla v srpnu [rok] investována částka 4 050 000 Kč, dne [datum] byl na účtu proveden jednorázový prodej a částka 2 057 173,40 Kč byla převedena na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný neprokázal, že tyto finanční prostředky byly použity na úhradu půjček, které za trvání manželství uzavřel. Finanční situace rodiny nebyla tak špatná, aby bylo nutné si půjčovat (v uvedeném období byla nakoupena i obě vozidla), tvrzené půjčky byly fiktivní, peněžní prostředky nebyly žalovanému poskytnuty a nemohlo dojít k jejich vracení. Za nevěrohodnou považoval soud výpověď [jméno] [příjmení], který měl dle písemné smlouvy poskytnout v hotovosti dne [datum] částku ve výši 725 000 Kč na úhradu faktury za hrubou stavbu domu, vrácenou dvěma splátkami, a to ve výši 333 000 Kč dne [datum] a ve výši 392 000 Kč dne [datum], a okolnosti této půjčky a jejího údajného vrácení. Žalovaný vybral dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] částku 4 200 000 Kč v hotovosti, konečný zůstatek na účtu byl 502 131,82 Kč, účastníci tedy neměli žádnou potřebu si [datum] půjčovat částku 515 000 Kč a vracet ji až za dalších osm let, krátce před zánikem jejich manželství, neprokázaná tedy zůstala i tvrzená půjčka od [jméno] [příjmení], který pro možnost nebezpečí trestního stíhání odmítl vypovídat, a tvrzená půjčka od [jméno] [příjmení] – [příjmení] ve výši 960 000 Kč, u které žalovaný ani netvrdil, na co půjčenou částku, poskytnutou bezúročně na zhruba 8 let, potřeboval. Nebylo prokázáno ani poskytnutí a následné vrácení půjčky od [anonymizována tři slova], o které žalovaný tvrdil, že sloužila k pokrytí nedostatku financí v důsledku těžkého úrazu, který utrpěl v říjnu 2011, úraz žalovaný utrpěl až v roce 2012 a neobjasnil ani, na co finanční prostředky použil, v době poskytnutí půjčky měli účastníci na účtu č. [bankovní účet] částku 1 737 519,73 Kč a údajně poskytnutá částka 750 000 Kč nebyla v době jejího poskytnutí ani v době několika měsíců poté vložena na žádný z účtů účastníků, výzva k zaplacení byla věřitelem učiněna až více než dva roky po splatnosti celé dlužné částky, a to bez smluveného 2% úroku ročně. Prokázáno nebylo ani poskytnutí a následné vrácení tvrzených čtyř bezúročných půjček od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v celkové výši 980 000 Kč, k datu podpisu písemné smlouvy z [datum] a předání hotovosti dle této smlouvy uzavřené dle jejího textu v [obec] byl žalovaný hospitalizován v nemocnici v [obec]. Soud prvního stupně hodnotil i to, že finanční prostředky zaslané na účet svědka svědek dále převedl na účet, který patří advokátce [jméno] [příjmení], jež zastupovala žalovaného v řízení o rozvod manželství a určení vlastnictví k nemovitostem a která následně v hotovosti vybrala 640 000 Kč a 400 000 Kč převedla na účet [právnická osoba] [právnická osoba], jejímž jednatelem je svědek [příjmení] [příjmení]. Svědek nepotvrdil verzi žalovaného, že k podpisu smlouvy a předání peněz došlo v nemocnici v [obec]. Také v době poskytnutí tvrzených půjček měli účastníci příjmy z pronájmu bytu, žalovaný [datum] zrušil termínovaný účet a na nový spořicí účet převedl částku 1 321 325 Kč, po úrazu pobíral nemocenskou a následně invalidní důchod.

6. Žalovaný vybral v hotovosti v průběhu roku [rok], poté, co mu bylo žalobkyní oznámeno, že podá návrh na rozvod, z účtu č. [bankovní účet] dne [datum] částku 640 000 Kč, dne [datum] částku 32 000 Kč, dne [datum] částku 18 050 Kč a dne [datum] částku 5 420 Kč (celkem 695 470 Kč), aniž by bylo zřejmé, na co byly uvedené prostředky použity, čímž byly vybrány téměř veškeré prostředky na účtu a ke dni rozvodu manželství zůstatek na účtu činil 7,26 Kč. Žalovaný, který v průběhu roku [rok] vybral v hotovosti prakticky veškerý zůstatek běžného i spořicího účtu, měl k dispozici částku 2 752 543 Kč; nebylo zjištěno, že by se žalobkyně chovala obdobným způsobem k finančním prostředkům na svém účtu, naopak finanční prostředky tam ponechala a tyto zůstaly předmětem vypořádání.

7. Vozidla [značka automobilu], [registrační značka], a [značka automobilu], [registrační značka], byla zakoupena za trvání manželství za částky 420 000 Kč a 800 000 Kč, které byly vybrány ze soukromého účtu žalovaného, nikoli [právnická osoba], s.r.o., žalobkyně nedala žalovanému souhlas k tomu, aby použil soukromé prostředky k zakoupení vozidel, jež budou ve vlastnictví [právnická osoba], s.r.o., částka 1 220 000 Kč přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Žalovaný vozidla za trvání manželství pod cenou prodal, aby se nestala předmětem vypořádání společného jmění, minimálně vozidlo [značka automobilu] však používal i po rozvodu manželství, a to i v době, kdy bylo převedeno na [jméno] [jméno], i když byl jako vlastník evidován [jméno] [jméno], od [datum] je žalovaný zapsán jako vlastník vozidla. [příjmení] vozidla [značka automobilu] je [jméno] [příjmení], který vozidlo zakoupil v prosinci [rok] od tchána [jméno] [jméno], který vozidlo koupil od [jméno] [příjmení], který koupil předmětné vozidlo od [právnická osoba], s.r.o. za kupní cenu 36 173 Kč bez DPH, vozidlo je přitom stále pojízdné, nebylo opravováno z důvodu vadné elektroinstalace, mělo najeto cca 10 000 km a [jméno] [příjmení] nemá řidičské oprávnění k řízení vozidla.

8. Žalovaný ze svých výlučných prostředků uhradil splátky úvěru účastníků u [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] banky, a.s. ve výši celkem 58 305 Kč a dále 5 000 Kč společnosti [právnická osoba], 92 672 Kč bytovému družstvu, daň z nemovitosti za bytovou jednotku a nebytovou jednotku ve výši 2 088 Kč, částku 8 587 Kč společnosti [právnická osoba] a pojistné bytu společnosti [právnická osoba] ve výši 3 704 Kč. Žalovaný dále do společného jmění manželů vnesl částku 647 500 Kč, neboť dne [datum] byla na jeho účet č. [bankovní účet] připsána částka 325 000 Kč z advokátní úschovy a dne [datum] částka 299 898 Kč z advokátní úschovy a nebylo zjištěno, že by si žalovaný za prostředky z dědictví pořídil nějakou konkrétní věc, která by byla pouze v jeho výlučném vlastnictví.

9. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do [datum] (dále jen obč. zák.) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a uzavřel, že mezi aktiva společného jmění patří bytová a nebytová jednotka v hodnotě 2 800 000 Kč, pohledávka na účtu žalovaného u [právnická osoba] ve výši 7,26 Kč a pohledávka žalobkyně na účtu u [právnická osoba] ve výši 213 183 Kč. Mezi pasiva ke dni rozvodu manželství patřila nesplacená část půjčky u [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] banky, a.s., tento závazek ve výši 58 305 Kč uhradil po rozvodu manželství žalovaný. Žalovaný dále po rozvodu manželství platil povinnosti účastníků, které se váží k vlastnictví bytové a nebytové jednotky v celkové částce 112 051 Kč, uhradil ze svých výlučných prostředků před uzavřením manželství celkem částku 250 500 Kč na zaplacení části ceny členského podílu a vnesl do společného jmění částku 647 500 Kč z dědictví po matce. U částky získané z dědictví je dle názoru soudu prvního stupně spravedlivé, aby byla považována za vnos i bez prokázání konkrétního účelu použití. K bytové a nebytové jednotce s odkazem na § 703 obč. zák. uvedl, že účastníkům vznikl společný nájem a společné členství obou manželů v bytovém družstvu; neshledal důvodnou námitku žalovaného, že účastníci spolu nežili, neboť bytová jednotka byla v době uzavření manželství ve výstavbě, účastníci bydleli u rodičů žalobkyně, žalovaný měl na této adrese evidováno sídlo pro své podnikání. O přikázání bytové a nebytové jednotky měla zájem pouze žalobkyně, proto jí byly jednotky přikázány, účty u peněžních ústavů přikázal soud prvního stupně tomu z účastníků, na jehož jméno jsou vedeny. Dále soud prvního stupně uzavřel, že je žalovaný povinen vrátit do společného jmění částku 700 000 Kč za vozidlo [značka automobilu] a částku 320 000 Kč za vozidlo [značka automobilu], tedy částky ve výši navrhované žalobkyní, neboť částka 1 220 000 Kč, za kterou byla vozidla pořízena, přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, použití této částky bylo relativně neplatným jednáním ve smyslu § 714 o. z., žalovaný je tak povinen vrátit do majetku ve společném jmění manželů částku vybranou z účtu na pořízení obou vozidel, aniž by bylo nutné vypořádat také podnik žalovaného. Žalovaný vyvedl podle soudu prvního stupně ze společného jmění částku 3 205 000 Kč Celkem podle soudu prvního stupně činila aktiva společného jmění částku 7 238 190,20 Kč, žalovaný má právo, aby mu byla nahrazena částka 1 068 356 Kč, každému z účastníků náleží právo na majetek v hodnotě 3 084 917 Kč. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně přikázal žalobkyni majetkové hodnoty ve výši 3 013 183 Kč, je povinna žalovanému na vypořádání zaplatit částku 71 734 Kč.

10. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), poměřoval úspěch a neúspěch obou účastníků v řízení a dospěl k závěru, že žalobkyně byla v řízení se svým návrhem plně úspěšná. Z tohoto důvodu jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku, nákladech na dokazování a nákladech na zastoupení advokátem v celkové výši 529 232 Kč O nákladech státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil povinnost k jejich úhradě oběma účastníkům rovným dílem.

11. Doplňující rozsudek odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalovaný uhradil dne [datum] zálohu na členský podíl na byt ve výši 170 000 Kč, v řízení bylo prokázáno, že dne [datum] vybral z účtu částku 70 000 Kč a dne [datum] vybral částku 100 000 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že částka 70 000 Kč byla vybrána v časové souvislosti s uzavřením manželství účastníků dne [datum], a byla použita na hrazení nákladů svatby, nikoli vybrána bez výzvy k placení členského podílu o cca deset měsíců dříve. Částku 100 000 Kč posoudil soud prvního stupně s ohledem na dobu jejich vybrání jako vnos této částky na zařízení bytové jednotky ve společném jmění. Částka 200 000 Kč, která měla být použita na úhradu základního jmění [právnická osoba], s.r.o., musela být uhrazena v době od [datum] do [datum], tedy za trvání manželství ze společných prostředků, a není tedy důvod ji jako vnos zohlednit. Částka připsaná na účet žalovaného od pojišťovny [anonymizována dvě slova] ve výši 316 271 Kč představuje vyplacené pojistné plnění v souvislosti s úrazem žalovaného, který byl v pracovní neschopnosti a následně uznán invalidním v I. stupni, nikoli výplatu naspořené částky ve výši 271 210 Kč, jak tvrdila žalobkyně. Šlo sice o vnos do společného jmění, žalovaný však takový nárok v řízení neuplatnil. Protože má žalovaný právo na její vrácení, uložil žalobkyni zaplatit žalovanému vypořádací podíl i na částku 100 000 Kč a 271 210 Kč.

12. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž namítl, že bytová a nebytová jednotka byly a jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného. Před uzavřením sňatku zaplatil ze svých výhradních finančních prostředků členský vklad ve výši 3 000 Kč a zápisné ve výši 500 Kč ([datum]), zálohu na členský podíl ve výši 247 000 Kč ([datum]). Přijetí za člena družstva proběhlo [datum] a důvodem bylo získání bytu. Další zálohu na členský podíl ve výši 170 000 Kč žalovaný zaplatil [datum] z vlastních zdrojů, před svatbou měl dostatek finančních prostředků a tyto prostředky mu navíc byly poskytnuty od rodičů. Nájemní smlouvu na byt uzavřel s bytovým družstvem [datum] rovněž pouze žalovaný, a protože s manželkou (žalobkyní) trvale nežil, společný nájem bytu a společné členství manželů nevzniklo. Smlouvu o převodu družstevního bytu a pozemku následně s bytovým družstvem uzavřel dne [datum] opět výlučně žalovaný. Žalovaný nesouhlasí ani se závěry znaleckého posudku, jímž byla bytová jednotka a garáž oceněna, neboť podle jeho názoru je reálná cena vyšší. Setrvává na svém požadavku, aby se žalobkyně podílela na úhradě všech nákladů souvisejících se správou a údržbou bytové jednotky a garáže, jak doložil v průběhu řízení. Namítl, že žalobkyně vždy věděla o tom, že v katastru nemovitostí je evidován jako vlastník pouze žalovaný, nikdy proti tomu nic nenamítala a ozvala se až v okamžiku, kdy podala žalobu, žalovaný proto považuje její návrh za účelový, podaný se záměrem neoprávněně si jednotky přivlastnit. Trval také na tom, že ke dni zániku společného jmění manželů nebyly jeho součástí žádné cenné papíry, finanční úspory na spořicím účtu ani běžném účtu vedeném u [právnická osoba] Peníze ze [anonymizováno] byly vybrány za účelem splacení půjček dle smlouvy a vráceny věřitelům na jejich bankovní účet, fiktivnost smluv nebyla podle žalovaného prokázána, smlouvy byly podepsány v různých obdobích, žalobkyně o nich dobře věděla a po celou dobu nic nenamítala, její tvrzení je účelové. Za manželství byly tyto prostředky využity k chodu rodiny, žalobkyně po celou dobu trvání manželství nepracovala. Žalovaný má za to, že akcie, zůstatky na účtech, půjčky nemohou být předmětem vypořádání v tomto řízení, neboť vše proběhlo za trvání manželství a nejsou předmětem sporu k rozvodu. Namítal, že někteří svědkové nebyli u soudu slyšeni a půjčky byly označeny jako fiktivní, byť jsou podloženy důkazy. Dále uvedl, že do manželství vnesl částku 674 898 Kč z dědictví po matce, částka byla použita na stavbu domu ve společném jmění, měla by má proto být nahrazena (ve výši 677 398 Kč). Předmětem vypořádání by naopak neměly být osobní automobily [značka automobilu] a [značka automobilu], neboť nikdy nebyly součástí zaniklého společného jmění účastníků, nebyly ani ve vlastnictví kteréhokoli z účastníků., nešlo ani o vnosy, neboť finanční prostředky, které byly v těchto případech využity, byly investovány do vlastního jmění společnosti, jejíž obchodní podíl byl v rozhodné době součástí společného jmění účastníků. Oba vozy byly firemní a za manželství byly oba prodány, za cenu stanovenou znaleckým posudkem, který však soud prvního stupně k důkazu neprovedl. Žalovaný zpochybnil i rozhodnutí soudu prvního stupně vypořádat zůstatek na účtu žalobkyně ve výši 213 183 Kč, neboť má za to, že zůstatek byl nesprávně snížen o částku 70 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že by mu žalobkyně měla uhradit polovinu nákladů, které vynaložil na platby energií a ostatních nákladů za bytovou jednotku, která je předmětem vypořádání, a dále za dům [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Uvedl, že soud by měl zohlednit, kdo se o nabytí majetku zasloužil, když žalobkyně nikde nepracovala a o společné děti se ve volných chvílích staral z převážné většiny výhradně žalovaný. Navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalovanému bude přikázána bytová jednotka s garáží, zůstatek na jeho účtu u [právnická osoba], polovina finančních prostředků na účtu žalobkyně u [právnická osoba], bude zohledněn jeho vnos do manželství ve výši 677 398 Kč, doplacení úvěru u [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] banky a.s., náklady, které vynaložil na bytovou jednotku a dům [adresa] v ulici [ulice] a žalobkyni bude uloženo, aby žalovanému zaplatila na vypořádání částku stanovenou soudem a nahradil náklady žalovaného a náklady státu. Žalovaný ve svém odvolání rovněž namítl podjatost soudce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s odůvodněním, že soud odmítl provést revizní posudek, zpochybňoval provedené důkazy, nařkl žalovaného, že naboural auto a použil nezákonné odposlechy žalovaného.

13. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že žalovaný bytovou jednotku pronajímal a pronajímá, pokud žádá, aby se podílela na úhradě energií v bytové jednotce, není to předmětem tohoto řízení. Je připravena podílet se na nákladech spojených s vlastnictvím bytové jednotky, nikoli však s energií spotřebovanou nájemníky. Podle jejího názoru byla obvyklá cena bytové jednotky stanovena řádně, znalec veškeré výhrady k posudku vysvětlil, bylo proto zbytečné nechat vypracovat revizní znalecký posudek. Tvrzení žalovaného, že finanční prostředky získané prodejem cenných papírů, použil na zaplacení dluhů, je tvrzení v rozporu s provedenými důkazy, žalobkyně navíc prokázala, že v době uzavírání údajných půjček, měli naspořené finanční prostředky v řádu statisíců až milionu. Není ani pravda, že by po celou dobu manželství nepracovala. Připomněla, že žaloba byla o dům [adresa] s pozemky v [obec] omezena a řízení o těchto nemovitostech bylo zastaveno poté, co účastníci společně tyto nemovitosti prodali a kupní cenu mezi sebe rozdělili. K osobním vozidlům provedl soud podle žalobkyně vyčerpávající dokazování, prokázal, jak vozidlo přešlo do vlastnictví dalších osob, aby se opět dostalo do vlastnictví žalovaného, vše za situace, že po celou dobu vozidlo užíval výlučně žalovaný. Žalobkyně dodala, že žalovaný v řízení vystřídal sedm právních zástupců, každý z nich předkládal soudu různá vyjádření, mnoha soudních jednání se žalovaný neúčastnil, zejména když svědci vypovídali k uzavírání půjček či převodům osobních automobilů. K nově uplatněným tvrzením ohledně spotřebovaných energií v nemovitostech účastníků uvedla, že žalovaný je uplatnil dvěma samostatnými žalobami o vydání bezdůvodného obohacení u Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

14. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Výrok I. doplňujícího rozsudku v části, jíž byl zamítnut vnos žalovaného ve výši 70 000 Kč a výrok III. doplňujícího rozsudku nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

15. Rozsudek o vypořádání společného jmění manželů přezkoumá odvolací soud v celém rozsahu bez ohledu na vymezení předmětu odvolacího řízení odvolatelem, ledaže by snad odvolatel brojil jen proti lhůtě k plnění nebo proti výroku o náhradě nákladů řízení. To znamená, že v případě rozsudku o vypořádání společného jmění manželů se nelze odvolat jen proti některým výrokům o přikázání věcí ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví některého z účastníků nebo jen proti výroku o zaplacení vypořádacího podílu, aniž by se předmětem odvolacího řízení staly všechny výroky rozsudku okresního soudu, jimiž došlo k vypořádání.

16. Doplňující rozsudek nebyl výslovně napaden, vzhledem k tomu, že rozsudek o vypořádání společného jmění manželů je odvolací soud povinen přezkoumat v celém rozsahu bez ohledu na vymezení předmětu odvolacího řízení odvolatelem, ledaže by snad odvolatel brojil jen proti lhůtě k plnění nebo proti výroku o náhradě nákladů řízení, přezkoumával odvolací soud i výroky doplňujícího rozsudku o tom, co má který z účastníků ze společného jmění nabýt při jeho vypořádání, s výjimkou výroků, jimiž byly některé z návrhů zamítnuty. Jde totiž o výroky, které nemohou samostatně nabýt právní moci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4482/2017, dostupné, stejně jako další v odůvodnění rozhodnutí uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na [webová adresa]).

17. Odvolací soud se zabýval nejprve námitkou podjatosti vznesenou žalovaným proti soudci Mgr. [jméno] [příjmení], který projednával a rozhodoval věc před soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že tento soudce není vyloučen z projednávání a rozhodování věci. Mgr. [jméno] [příjmení] k námitce podjatosti uvedl, že oba účastníky zná pouze z úřední činnosti v souvislosti s rozhodováním této věci, zástupkyni žalobkyně jako advokátku zastupující klienty v některých sporech, které soudce vyřizuje, odmítl, že by rozhodoval s cílem zvýhodnit žalobkyni nebo poškodit žalovaného. Odvolací soud má za to, že na nedůvodnost námitky podjatosti lze usoudit už z povahy námitek uplatněných v odvolání. Žalobce dovozuje podjatost soudce z jeho postupu v řízení, tento důvod je však jako důvod vyloučení soudce výslovně vyloučen v § 14 odst. 4 o. s. ř. Důvody pro vyloučení soudce, který napadený rozsudek vydal, tak nejsou dány.

18. Odvolací soud věc projednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného. Žalovaný byl ke všem jednáním řádně předvolán, žádal o odročení jednání nařízeného na [datum] z důvodu pracovní neschopnosti, ze stejného důvodu se žalovaný omluvil a žádal o odročení den před jednáním nařízeným na [datum], přestože předvolání mu bylo doručeno již [datum] Odvolací soud dotazem na [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] zjistil, že poranění žalovaného neumožňuje žalovanému zatěžovat jednu z dolních končetin, avšak neuvedl, že by zdravotní stav žalovaného znemožňoval žalovanému účast na jednání u soudu, odvolací soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný žádal i o odročení jednání nařízeného na [datum] na 9:30 hodin, žalovaný, kterému bylo předvolání řádně doručeno již [datum], žádal o odročení podáním doručeným až v průběhu jednání ([datum] v 9:39 hodin) a doložil kopii rozhodnutí o pracovní neschopnosti od [datum] vystavené [datum] Odvolací soud tuto žádost o odročení jednání posoudil jako opožděnou a jednal v nepřítomnosti žalovaného.

19. Odvolací soud podle § 213 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování listinnými důkazy, znaleckým posudkem a výslechem svědkyň.

20. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet], vedeného u [právnická osoba], odvolací soud zjistil, že ke dni [datum] činil zůstatek účtu 3 313 763,45 Kč, téhož dne byla na účet v hotovosti vložena částka 50 000 Kč a z účtu byla vybrána v hotovosti částka 400 000 Kč; dne [datum] byla ve prospěch účtu vložena částka 333 000 Kč z účtu č. [bankovní účet], zůstatek činil 3 297 480,74 Kč; ke dni [datum] činil zůstatek 3 298 233,61 Kč; ke dni [datum] činil zůstatek 4 400 213,05 Kč; dne [datum] byla ve prospěch účtu přijata platba ve výši 299 898 Kč z účtu č. [bankovní účet], konečný zůstatek činil 4 702 120,90 Kč; ke dni [datum] činil zůstatek 4 702 875,77 Kč; ke dni [datum] činil zůstatek 4 703 629,78 Kč; ke dni [datum] činil zůstatek 3 536 821,92 Kč; ke dni [datum] činil zůstatek 4 117 802,63 Kč; ke dni [datum] činil zůstatek 4 431 336,65 Kč; ke dni [datum] činil zůstatek 4 436 651,60 Kč; dne [datum] byla z účtu vybrána v hotovosti částka 150 000 Kč, zůstatek činil 4 287 715,49 Kč; [datum] byla z účtu vybrána v hotovosti částka 200 000 Kč, zůstatek činil 4 089 771,58 Kč; dne [datum] byla na účet vložena žalovaným v hotovosti částka 600 000 Kč, zůstatek činil 4 697 624,04 Kč; dne [datum] činil zůstatek 4 701 004,40 Kč; dne [datum] byla z účtu vybrána v hotovosti částka 4 200 000 Kč, zůstatek činil 502 131,82 Kč; dne [datum] byla z účtu vybrána v hotovosti částka 247 600 Kč, zůstatek činil 5 079,37 Kč. Ke dni [datum] činil zůstatek na účtu 1 172 344,62 Kč, dne [anonymizována dvě slova] [rok] byla z účtu vybrána v hotovosti částka 30 000 Kč, zůstatek ke dni [datum] činil 1 142 422,64 Kč; dne [datum] byla na účet vložena žalovaným částka 300 000 Kč v hotovosti, dne [anonymizována dvě slova] [rok] byla žalovaným v hotovosti vložena částka 295 000 Kč, zůstatek ke dni [datum] činil 1 737 519,73 Kč; ke dni [datum] činil zůstatek 1 737 668,68 Kč; dne [datum] byla v hotovosti vybrána částka 37 000 Kč, zůstatek k tomuto dni činil 1 700 787,84 Kč; ke dni [datum] činil zůstatek 1 381 255,86 Kč, dne [datum] byla z účtu vybrána částka 1 321 325,10 Kč v hotovosti, zůstatek činil 0 Kč.

21. Svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalobkyně, před odvolacím soudem vypověděla, že bydlí s žalobkyní v jednom domě a mají dobré vztahy, se žalovaným se nestýká. Žalobkyně a žalovaný spolu chodili, plánovali sňatek, v té době měli možnost získat byt, který se teprve stavěl. Podle toho plánovali svatbu, aby se tam mohli nastěhovat. Stavba bytu se však zpozdila, oni se vzali a byt ještě nebyl hotový, proto se nastěhovali k rodičům žalobkyně. Žalobkyně s žalovaným dostali pokojík, který dříve patřil žalobkyni a její sestře, ta se přestěhovala do jídelny. Odstěhovali se zhruba za rok, když se ten byt dodělal. Pokud jde o zaměstnání žalobkyně, odvolací soud z výslechu svědkyně zjistil, že žalobkyně pracovala ještě v době, kdy se s žalovaným vzali, že žalovaný nechtěl, aby žalobkyně chodila do práce, chtěl, aby byla doma. Účastníkům se narodily dvě děti, žalobkyně po dobu, kdy s nimi byla doma, spolupracovala se žalovaným, který podnikal, dělala mu faktury a podobně, on jí platil sociální a zdravotní pojištění. Když děti vyrostly, šla žalobkyně do práce, a to v době, kdy synovi bylo 15 let.

22. Svědkyně [jméno] [příjmení], sestra žalobkyně, před odvolacím soudem vypověděla, že mají s žalobkyní dobré vztahy, stýkají se, s žalovaným se svědkyně nestýká, občas ho potká. Když se účastníci brali, bylo to plánované tak, že se dostaví byt, ve kterém budou bydlet; stavba byla ve skluzu, takže se vzali a řešili, kde budou bydlet. Proto se dohodlo, že budou bydlet u rodičů žalobkyně, v té době to bylo i bydliště svědkyně. Když se sestra vdala, dohodly se, že bude užívat jejich bývalý pokoj, svědkyně bydlela v patře v místnosti, které říkají jídelna. To trvalo asi jeden rok, než se byt dostavěl a účastníci se přestěhovali do svého. Nastěhování do domu rodičů proběhlo krátce po svatbě, v řádu několika týdnů. Na počátku manželství žalobkyně pracovala, pak se narodily děti, žalovaný si nepřál, aby pracovala, chtěl, aby se věnovala dětem, případně mu pomáhala v podnikání. Do práce nastoupila teprve poté, co už děti vyrostly.

23. Z rozsudku soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9 C 154/2015-36, odvolací soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum], rozhodnutí o rozvodu manželství nabylo právní moci dne [datum]. Z manželství se narodil dne [datum] syn [jméno], dne [datum] dcera [jméno]. Soud dospěl k závěru, že manželství je vážně a trvale rozvráceno, manželé spolu déle než šest měsíců nežili, příčinou rozvratu manželství byly odlišné povahy, názory a zájmy účastníků. Návrh na rozvod manželství byl podán [datum].

24. Z výběrních lístků ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalovaný uvedeného dne vybral z účtu částku 70 000 Kč a dne [datum] vybral částku 100 000 Kč.

25. Z karty členského podílu odvolací soud zjistil, že základní členský vklad ve výši 3 000 Kč byl zaplacen [datum], další vklad na členský podíl ve výši 197 000 Kč byl zaplacen [datum], další vklad ve výši 170 000 Kč dne [datum], dne [datum] částka 6 008 Kč a dne [datum] částka 11 528 Kč za pozemek, dne [datum] byla splacena anuita ve výši 69 583 Kč. Pokud jde o garáž, z karty členského podílu bylo zjištěno, že [datum] byl zaplacen členský vklad 50 000 Kč.

26. Ze sdělení [obec] správy sociálního zabezpečení z [datum] odvolací soud zjistil, že žalobkyně byla zaměstnána od [datum] do [datum] v [anonymizována tři slova], od [datum] do [datum] jako SVČ OSVČ a spolupracující osoba, od [datum] do [datum] u [právnická osoba], a od [datum] do [datum] u Úřadu práce České republiky.

27. Ze znaleckého posudku [číslo] jeho doplnění odvolací soud zjistil, že obvyklá cena posuzované bytové a nebytové jednotky činí 3 889 000 Kč. Znalec ocenil obě jednotky samostatně, obvyklá cena bytové jednotky činí 3 733 400 Kč, cena garáže činí 155 600 Kč.

28. Z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 9. 2020, č. j. 16 C 229/2019-206, odvolací soud zjistil, že byla zamítnuta žaloba, jíž se žalovaný (v uvedeném řízení v pozici žalobce) domáhal po žalobkyni (tam na straně žalované) zaplacení částky 137 621,50 Kč z titulu placení nákladů na správu a údržbu společných nemovitých věcí, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], za období od roku [rok], kdy žalobkyně společné nemovité věci opustila, do roku [rok]. Konkrétně se jednalo o platby pojištění nemovitých věcí u [pojišťovna] od [datum] do [datum], poplatek za komunální odpad ve výši 2 000 Kč z [datum], náklady na elektřinu, plyn, koncesionářské poplatky za televizi a rozhlas za období od dubna [rok] do dubna [rok], vodné a stočné, poplatky za internet. Soud prvního stupně s ohledem na námitku promlčení posoudil nároky vzniklé před [datum] jako promlčené, zbylé nároky posoudil jako nedůvodné, neboť předmětné nemovité věci v žalovaném období užíval pouze žalovaný a byl proto povinen hradit náklady spojené s užíváním nemovitých věcí. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

29. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného před soudem prvního stupně a pro stručnost na něj odkazuje, stejně tak jako ze skutkového stavu zjištěného v odvolacím řízení, jak byl popsán shora.

30. Po právní stránce vypořádání zaniklého společného jmění účastníků je třeba provést podle § 740 a násl. o. z., neboť společné jmění účastníků zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství dne [datum]. Pokud jde rozsah společného jmění manželů, ten bylo nutné posuzovat také podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, s ohledem na to, kdy byly jednotlivé majetkové hodnoty v manželství nabyty nebo kdy došlo ke vzniku závazků účastníků.

31. Podle § 143 odst. 1 obč. zák. tvoří společné jmění manželů a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Podle § 143 odst. 2 obč. zák. stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

32. Podle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

33. Podle § 145 odst. 1 obč. zák. majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. Podle § 145 odst. 2 obč. zák. obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný. Podle § 145 odst. 3 obč. zák. závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně.

34. Podle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

35. Podle § 713 odst. 1 o. z. součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody.

36. Podle § 714 odst. 1 věta prvá o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jeden z manželů se souhlasem druhého. Podle § 714 odst. 2 o. z. jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplanosti takového jednání.

37. Podle § 715 odst. 1 o. z. má-li být součást společného jmění použita k podnikání jednoho z manželů a přesahuje-li majetková hodnota toho, co má být použito, míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, vyžaduje se při prvním takovém použití souhlas druhého manžela. Byl-li druhý manžel opomenut, může se dovolat neplatnosti takového jednání.

38. Podle § 715 odst. 2 o. z. má-li být součást společného jmění použita k nabytí podílu v obchodní společnosti nebo družstvu, nebo je-li důsledkem nabytí podílu ručení za dluhy společnosti nebo družstva v rozsahu přesahujícím míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, platí odstavec 1 obdobně.

39. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

40. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

41. Podle § 703 odst. 1 obč. zák. jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely.

42. Podle § 703 odst. 2 obč. zák. vznikne-li jen jednomu za manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni společně a nerozdílně.

43. Podle § 703 odst. 3 obč. zák. ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže manželé spolu trvale nežijí.

44. Žalovaný v první řadě namítal, že do společného jmění neměla být zahrnuta bytová jednotka a garáž, neboť členský vklad uhradil a za člena družstva byl přijat ještě před uzavřením manželství, další platbu ve výši 170 000 Kč uhradil sice až po uzavření manželství, ale ze svých výlučných prostředků, nájemní smlouvu uzavřel s bytovým družstvem sám, neboť s manželkou trvale nežil, a sám také potom uzavřel smlouvu o převodu družstevního bytu a pozemku do vlastnictví člena družstva. Výslechem svědkyň však bylo v odvolacím řízení prokázáno, že oba účastníci bydleli u rodičů žalobkyně, neboť v době uzavření manželství nebyla bytová jednotka postavena, do bytové jednotky se společně přestěhovali po jejím dostavění. To koresponduje i se zjištěním soudu prvního stupně, že žalovaný měl na adrese rodičů žalobkyně v roce [rok] uvedené své sídlo v živnostenském rejstříku. Účastníci tedy založili společnou domácnost a žili společně.

45. Na poměry účastníků dopadala úprava účinná od [datum], konkrétně § 703 odst. 2 a 3 obč. zák., přičemž vznik společného nájmu bytu manžely i společné členství v družstvu bylo vázáno na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu. V tomto směru se odvolací soud ztotožňuje s hodnocením této otázky soudem prvního stupně, na jeho odůvodnění uvedené v bodech 23. – 26. rozsudku pro stručnost odkazuje a dodává, že společný nájem bytu by nevznikl jen v případě, že by manželé, kteří nezaložili společnou domácnost, prokazatelně vstoupili do manželství s úmyslem trvale žít odděleně nebo jestliže jejich záměr (zákonem předpokládaný) trvale spolu žít nebyl nikdy uskutečněn v důsledku toho, že – aniž by spolu vůbec někdy začali trvale žít – došlo k jejich vztazích k trvalému a hlubokému rozvratu a manželství přestalo plnit svoji společenskou funkci. Takovému stavu však zjištěné skutečnosti neodpovídají. Skutečnost, že žalovaná nebyla ve smlouvě o nájmu uvedena, není proto rozhodná.

46. Žalovaný dále namítal, že pokud byl členský podíl v bytovém družstvu pořízen za trvání společného jmění manželů z jeho výlučných prostředků, nemohl se stát předmětem jejich společného jmění (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2654/2012), je však třeba uvést, že principy uvedené v tomto rozhodnutí na danou věc nedopadají, a to již jen proto, že v řízení nebylo prokázáno, jak bude uvedeno dále, že by na zaplacení členského podílu byly použity výlučné prostředky žalovaného.

47. Bytovou jednotku je proto třeba jako součást společného jmění vypořádat. Stejným způsobem však nelze lze přistoupit i k vypořádání garáže, neboť pravidla uvedená v § 703 obč. zák., s nimiž se spojuje vznik společného členství v družstvu, se týkají nájmu bytu, nikoli nebytové jednotky. Občanský zákoník z roku 1964 ve znění účinném od 1. 1. 1992 v § 720 stanovil, že nájem a podnájem nebytových prostor je upraven zvláštním zákonem. Tímto zvláštním zákonem je zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, který nabyl účinnosti dne [datum]. Zákon o nájmu nebytových prostor ani občanský zákoník neupravovaly otázku vzniku práva společného nájmu nebytového prostoru manžely. Z tohoto důvodu je nutné dovodit (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1851/2005), že právní úprava vznik práva společného nájmu nebytového prostoru manžely neumožňovala. Z tohoto důvodu nemohlo vzniknout ani společné členství v družstvu ve vztahu k nebytové jednotce a byl to pouze žalovaný, komu svědčilo právo na převod garáže do jeho vlastnictví. Vzhledem k tomu, že garáž a k ní náležející podíly na společných částech domu a pozemcích se podle odvolacího soudu nestala součástí společného jmění manželů, není návrh žalobkyně na vypořádání garáže důvodný.

48. Hodnota bytové jednotky byla stanovena znaleckým posudkem znalecké kanceláře [právnická osoba], který byl vypracován v průběhu odvolacího řízení s ohledem na to, že předchozí znalecký posudek, použitý při rozhodování soudu prvního stupně, již s ohledem na dobu od jeho zpracování a současně s ohledem na vývoj cen na trhu s nemovitými věcmi, nemohl sloužit za základ pro rozhodnutí ve věci. Obvyklá cena bytové jednotky činí podle uvedeného posudku 3 733 400 Kč.

49. Soud prvního stupně správně rozhodl o tom, že pohledávky na účtech přikáže tomu z účastníků, na jehož jméno je účet veden. V případě žalovaného se jednalo o částku 7,26 Kč na účtu žalovaného u [právnická osoba], která byla na účtu ke dni rozvodu manželství, v případě žalobkyně částka 213 183 Kč, kterou měla na účtu u [právnická osoba] ke dni rozvodu manželství. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v celkové částce 283 183,67 Kč jsou zahrnuty úspory společných dětí účastníků a že je pro účely vypořádání třeba vycházet z částky o tyto úspory dětí snížené. Ani odvolací soud nemá důvod pochybovat o obsahu záznamů o vkládání finančních prostředků dětí účastníků na účet žalobkyně, proto předmětem vypořádání učinil částku 213 183 Kč.

50. Žalobkyně ke stavu účtu žalovaného namítala, že poté, co žalovanému v březnu 2015 oznámila, že podá návrh na rozvod manželství, žalovaný z účtu č. [bankovní účet] vybral několik částek bez vědomí a souhlasu žalobkyně (dne [datum] částku 640 000 Kč, dne [datum] částku 32 000 Kč) tak, aby na účtu zůstala pouze částka 7,26 Kč. Žádala proto, aby v řízení o vypořádání byly zohledněny všechny částky, které takto žalovaný bez jejího souhlasu v tomto období z účtu vybral. Z důkazů provedených před soudem prvního stupně vyplynulo, že ke dni [datum] byl zůstatek na účtu č. [bankovní účet] ve výši 68 491,53 Kč, dne [datum] byla na uvedený účet připsána částka 602 800 Kč z účtu žalovaného [číslo] [bankovní účet], téhož dne byla žalovaným vybrána v hotovosti částka 640 000 Kč, dne [datum] byla vybrána v hotovosti částka 32 000 Kč, dne [datum] částka 18 050 Kč a nakonec dne [datum] v hotovosti částka 5 420 Kč, přičemž zůstatek na účtu ke dni [datum] činil – 60,74 Kč. Dne [datum] byla na účet připsána odměna za vedení účtu ve výši 68 Kč, konečný zůstatek činil 7,26 Kč. Žalovaný při jednání, které se konalo u soudu prvního stupně ve věci úpravy poměrů nezletilé dcery účastníků pro dobu do rozvodu a po rozvodu manželství, uvedl, že o rozvodu byl žalobkyní informován na konci února 2015 a že účastníci přestali společně hospodařit od dubna [rok].

51. Každý z manželů může vybírat z účtu prostředky tvořící společné jmění manželů a používat je pro běžnou spotřebu. Při vypořádání společného jmění manželů soudem proto nelze přihlížet k částkám, které byly vybrány z účtu, na němž byly uloženy úspory manželů, a spotřebovány za trvání manželství, pokud nešlo o prostředky vynaložené na výlučný majetek jednoho z manželů nebo o prostředky, s nimiž bylo nakládáno v rozporu s § 145 odst. 2 obč. zák. Toho manžela, který finanční prostředky z účtu u peněžního ústavu vybere, tíží povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s takovými prostředky naložil. V případě, že takto získané částky spotřeboval pro sebe či způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, případně tuto částku žalovaný nespotřeboval a ke dni zániku společného jmění manželů jí disponoval, je třeba ji vypořádat jako součást společného jmění manželů. Druhý z manželů, který se vypořádání těchto prostředků domáhá, nenese důkazní břemeno ohledně tvrzení, že předmětná částka nebyla ke dni zániku společného jmění manželů spotřebována. Jeho povinnost tvrzení a důkazní se v daném směru omezuje na prokázání, že taková částka byla nabyta za trvání manželství a druhým manželem z účtu u peněžního ústavu vybrána, případně na vyjádření souhlasu či nesouhlasu při zjištění, jakým způsobem bylo s takto vybranými finančními prostředky naloženo (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1683/2013 nebo rozsudek ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3128/2013). Důsledky nakládání se společným majetkem, které je v rozporu s § 145 odst. 2 obč. zák. musí jít k tíži toho z manželů, který s majetkem takto nakládal. Jestliže tedy jeden z manželů bez souhlasu druhého a v rozporu s § 145 odst. 2 obč. zák. vybere z účtu u peněžního ústavu peníze, pak při vypořádání společného jmění nelze přihlížet k tomu, že ten, kdo peníze vybral, je ztratil nebo mu byly odcizeny (resp. je pozbyl za nezjištěných okolností) (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2465/2010, jejichž závěry jsou podle názoru odvolacího soudu plně použitelné i v poměrech nové právní úpravy).

52. Žalovaný netvrdil, z jakého důvodu uvedené finanční prostředky vybral a jak s nimi naložil. Odvolací soud byl připraven poskytnout mu v tomto směru potřebná poučení podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., o možnost takového poučení se žalovaný svou nepřítomností u jednání připravil.

53. Žalobkyně tvrdila, že se jedná o společné prostředky obou účastníků, bylo prokázáno, že v období rozpadu manželství a zahájení řízení o jeho rozvod vybral žalovaný veškeré prostředky z účtu vedeného na jeho jméno, a žalobkyně uvedla, že se tak stalo bez jejího vědomí a souhlasu. Obecně by měly být zohledněny především výdaje mimořádné, neboť existuje-li společné jmění manželů a není nijak modifikováno, měly by být k uspokojování potřeb rodiny, rodinné domácnosti, vzájemné vyživovací povinnosti použity primárně prostředky náležející do společného jmění manželů. V tomto případě však žalovaný netvrdil, zda a na co byly jednotlivé vybrané částky použity, a s přihlédnutím k tomu, že byly vybrány všechny prostředky v souvislosti s blížícím se rozvodem, dospěl odvolací soud k závěru, že je třeba zohlednit všechny částky vybrané žalovaným z účtu v hotovosti, jak byly uvedeny shora.

54. K odvolací námitce žalovaného se odvolací soud zabýval rovněž tím, zda bylo možné vypořádat částku 1 220 000 Kč představující cenu, za kterou byla nakoupena vozidla [značka automobilu] a [značka automobilu]. Soud prvního stupně shledal nárok žalobkyně důvodným, když uzavřel, že obě vozidla byla zakoupena za finanční prostředky pocházející z účtu žalovaného, nikoli z účtu [právnická osoba], s.r.o. a žalobkyně nedala souhlas k tomu, aby žalovaný použil finanční prostředky účastníků na nákup uvedených vozidel. Žalobkyně navrhovala obě vozidla k vypořádání, neboť měla za to, že je v roce [rok] pořídili účastníci. Po zjištění, že vozidla nebyla v rozhodném období ve vlastnictví žádného z účastníků a nestala se součástí společného jmění manželů, žádala žalovaná, aby byla vypořádána kupní cena vozidel jako vnos ze společného jmění účastníků do podniku žalovaného, neboť žalovaný převedl dne [datum] z účtu [číslo] [bankovní účet] částku 420 000 Kč, kterou použil na úhradu kupní ceny vozidla [značka automobilu], a dne [datum] vybral z účtu [číslo] [bankovní účet] částku 800 000 Kč, kterou použil na nákup vozidla [značka automobilu], případně aby byly obě částky (ponížené na 700 000 Kč a 320 000 Kč, s ohledem na opotřebení vozidel) zohledněny jako důvod pro disparitu podílů.

55. Bylo prokázáno, že v době pořízení obou vozidel byla jejich vlastníkem [právnická osoba], s.r.o., která vznikla za trvání manželství, jediným jednatelem a společníkem byl žalovaný a základní vklad byl uhrazen ze společných prostředků účastníků. [ulice] podíl ve společnosti se stal součástí společného jmění manželů, ten však žádný z účastníků k vypořádání nenavrhoval. Nelze uzavřít, že by použité finanční prostředky ze společného jmění představovaly investici do podniku žalovaného; činnost společníka ve společnosti se sama o sobě nepovažuje za podnikání. Soud prvního stupně proto na věc nahlížel z hlediska posouzení vztahu společného jmění manželů a obchodního podílu; uvedl, že pokud manžel učiní právní jednání, při kterém je alespoň zčásti použit majetek ve společném jmění a jedná se o výkon jiné, než obvyklé správy majetku ve společném jmění, může se druhý z manželů dovolat neplatnosti takového úkonu a obchodní společnost musí takové plnění vrátit. V tomto případě žalobkyně tvrdila a prokazovala, že společné finanční prostředky byly použity na nákup vozidel [právnická osoba], s.r.o., žalovaný uvedl, že automobily byly pořízeny částečně z prostředků získaných prodejem jiného majetku společnosti, částečně z vkladů žalovaného ze společného jmění manželů do společnosti. Pokud žalovaný použil společné prostředky v uvedené výši ve prospěch [právnická osoba], s.r.o. (jako vklad, formou půjčky apod.) a dělo se tak bez souhlasu žalobkyně, mohla se žalobkyně dovolat neplatnosti takového jednání (§ 714 o. z., § 715 o. z.). Jde však o neplatnost relativní, dokud se druhý manžel nedovolá neplatnosti vůči všem stranám právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Žalobkyně ani netvrdila, že by se dovolala neplatnosti jak u žalovaného, tak u [právnická osoba], s.r.o. a na uvedené právní jednání je proto třeba hledět jako na platné. Uvedené jednání žalovaného, který vozidla ze společnosti vyvedl a snížil tak její účelově její hodnotu, není ani důvodem pro disparitu podílů. I kdyby jednání žalovaného jako jediného jednatele a společníka [právnická osoba], s.r.o., který převedl vozidla do vlastnictví jiných osob a následně vozidlo [značka automobilu] na svou osobu, soud hodnotil jako jednání účelové, vedené snahou zmenšit majetek společnosti a tím i snížit hodnotu obchodního podílu jako součásti společného jmění, nelze pomocí disparity podílů nahrazovat nečinnost účastníků, kteří se vypořádání obchodního podílu ani případné pohledávky na vrácení poskytnutého plnění vůči společnosti nedomáhali, a ani nevyužitou možnost žalobkyně namítat neplatnost právní jednání žalovaného. Požadavek žalobkyně na vypořádání částky 1 220 000 Kč není proto důvodný.

56. Žalovaný rovněž nesouhlasil s tím, jak se soud prvního stupně vypořádal s návrhem žalobkyně na vypořádání cenných papírů podílového fondu [anonymizováno], o nichž žalobkyně uvedla, že je účastníci zakoupili v roce 2007 za částku 4 050 000 Kč a má je v držení žalovaný, a pozdějším návrhem na vypořádání částky utržené za jejich prodej. Žalovaný uvedl, že na financování nákupu akcií byly použity půjčky, které uzavřel s jím označenými věřiteli, a že ke dni rozvodu manželství účastníci nebyli vlastníky žádných cenných papírů, neboť je musel prodat a z jejich výnosů uhradit vzniklé dluhy.

57. Bylo prokázáno, že dne [datum] došlo k prodeji podílových listů [anonymizováno] za částku 2 057 173,40 Kč. Žalovaný tvrdil, že tuto částku použil na úhradu půjček, které mu poskytli [jméno] [příjmení] (ve výši 515 000 Kč), [anonymizována tři slova] (ve výši 750 000 Kč), [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (ve výši 980 000 Kč) a [příjmení] [příjmení] – [příjmení] (960 000 Kč). Soud prvního stupně však po provedeném dokazování a po řádném a logickém hodnocení provedených důkazů dospěl ke správnému skutkovému zjištění o tom, že uvedené smlouvy o půjčkách byly pouze fiktivními závazky, jimiž se žalovaný snažil zmenšit majetek určený k vypořádání společného jmění manželů. Úvahy, kterými se při hodnocení důkazů řídil, přitom soud prvního stupně přesvědčivě vystihl v odůvodnění svého rozsudku.

58. Odvolací soud pro úplnost dodává, že i kdyby se na půjčky hledělo jako na existentní a na jejich úhradu byly použity finanční prostředky z prodeje podílových listů, bylo by přesto třeba uvedené finanční prostředky při vypořádání společného jmění zohlednit, neboť závazky ze smlouvy s Ing. [příjmení] se nestaly součástí společného jmění manželů (§ 710 písm. b) o. z.), neboť již dle obsahu smluv se nejednalo o obstarávání běžných nebo každodenních potřeb rodiny a smlouvy uzavřel jen žalovaný. [příjmení] způsobem je třeba hodnotit i ostatní smlouvy, byť uzavřené v poměrech občanského zákoníku z roku 1964, neboť opět je uzavřel pouze žalovaný, s ohledem na jejich výši bylo možné uzavřít, že jejich rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a v řízení nebylo prokázáno, že by byly převzaty se souhlasem žalobkyně (§ 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.); žalobkyně popírala existenci smluv, prokazovala, že jejich finanční situace poskytnutí půjček nevyžadovala. Současně žalovaný netvrdil, na co konkrétně byly poskytnuté finanční prostředky použity (obecně uvedl, že na nákup cenných listů, pro podnikání a na náklady v době, kdy nepracoval) ani jak konkrétně byly použity finanční prostředky získané prodejem podílových listů; ani v tomto směru nemohlo být při jednání nepřítomnému žalovanému poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. Tvrzené závazky by tedy představovaly výlučné závazky žalovaného, a pokud by na úhradu použil společné prostředky, byl by povinen nahradit do společného jmění to, co bylo na úhradu jeho výlučných dluhů vynaloženo.

59. Částku 2 057 173,40 Kč, za niž byly podílové listy prodány, je tedy nutné v rámci vypořádání společného jmění účastníků zohlednit.

60. Odvolací soud se neztotožnil s posouzením požadavku žalovaného na zohlednění částky 647 500 Kč jako vnosu do společného jmění soudem prvního stupně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný získal v dědickém řízení po své matce podíl o velikosti 1/3 na domu a pozemcích v [katastrální uzemí] a že tento svůj podíl prodal kupní smlouvou ze dne [datum] za kupní cenu 700 000 Kč. [příjmení] 50 000 Kč mu byla předána při podpisu smlouvy, částka 328 000 Kč převedena na jeho účet dne [datum] a částka 299 898 Kč byla připsána na účet žalovaného dne [datum] (celkem po odečtení daně z převodu nemovitosti žalovaný obdržel 674 898 Kč). Žalovaný tvrdil, že z uvedených prostředků uhradil dluh u [jméno] [příjmení], z nějž byla placena cena díla, stavby rodinného domu [adresa] v [obec], to však nebylo prokázáno. Dlužná částka měla být dle smlouvy vrácena [datum] platbou ve výši 333 000 Kč a dne [datum] platbou ve výši 392 000 Kč. To nekoresponduje ani výší ani dobou s plněním na účet žalovaného z titulu úhrady kupní ceny za podíl žalovaného na nemovitých věcech v [katastrální uzemí]. Dne [datum] byla částka 333 000 Kč vložena na účet žalovaného č. [bankovní účet] a zůstatek na účtu činil 3 297 480,74 Kč, dne [datum] byla ve prospěch uvedeného účtu žalovaného převedena částka 299 898 Kč a konečný zůstatek činil 4 702 120,90 Kč.

61. Závěr soudu prvního stupně, že je možné tuto částku do vypořádání zahrnout, neboť není pochyb o tom, že částku 647 500 Kč za trvání manželství žalovaný získal a tato částka byla převedena na jeho termínovaný vklad, přičemž nebylo zjištěno, že by si za tyto prostředky koupil nějakou konkrétní věc, není správný. Pokud byly výlučné prostředky jednoho z manželů vynaloženy na běžnou spotřebu (např. potraviny, dovolenou apod., což není vyloučeno), nelze za ně požadovat náhradu. Náhrada za prostředky vnesené do společného jmění manželů tak přichází v úvahu pouze v těch případech, kdy jsou použity současně se společnými prostředky manželů na pořízení určité věci, a to za předpokladu, že taková věc ke dni zániku společného jmění manželů existuje, resp. nebyla spotřebována či neztratila hodnotu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3421/2006). V tomto případě tedy není zřejmé, na co konkrétně byly výlučné prostředky žalovaného použity a s ohledem na zásady shora uvedené nelze tuto částku zohlednit při vypořádání společného jmění účastníků jako vnos žalovaného. Pokud žalovaný nakonec žádal, aby v jeho prospěch byla z finančních prostředků získaných z dědictví po matce zohledněna částka ještě vyšší, a to 674 898 Kč (v závěrečném návrhu ze dne [datum]) a 677 398 Kč (v odvolání), je třeba uvést, že takovému postupu brání, že tento požadavek vznesl žalovaný až po uplynutí lhůty tří let od zániku manželství (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005).

62. Jako další vnos požadoval žalovaný zohlednit částku 170 000 Kč, kterou zaplatil dne [datum] na členský podíl. Soud prvního stupně v doplňujícím rozsudku dospěl k závěru, že co do částky 70 000 Kč není požadavek žalovaného důvodný, zamítavý výrok zůstal odvoláním nenapaden. Bylo prokázáno, že dne [datum] byla uhrazena část členského podílu v bytovém družstvu ve výši 170 000 Kč, je však sporné, že žalovaný použil své připravené výlučné finanční prostředky, které vybral z účtu dne [datum]. Obě částky byly skutečně vybrány [datum] a [datum], výzva k zaplacení byla datována až [datum] Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaný neprokázal, že by členský podíl byl zaplacen z jeho výlučných prostředků, neboť z ničeho nevyplývá, že by na jeho úhradu byly použity právě z účtu vybrané peníze, a to i s ohledem na značný časový odstup mezi výběrem finančních prostředků a jejich tvrzeného použití. To, zda v předmětném období žalovaný disponoval dostatečnými finančními prostředky, nemá pro hodnocení věci význam, neboť to užití konkrétních finančních prostředků na uhrazení členského podílu bez dalšího neprokazuje. Tvrzení žalovaného, že částka 170 000 Kč pocházela od jeho rodičů, bylo uplatněno v rozporu s § 205a písm. e) o. s. ř., a odvolací soud jej proto při svém rozhodnutí nemohl zohlednit.

63. Za této situace nelze ani akceptovat závěr, který učinil soud prvního stupně v doplňujícím rozsudku, kde dospěl k závěru, že částku 100 000 Kč je možné při vypořádání zohlednit, neboť lze předpokládat, že byla použita na zařízení bytové jednotky účastníků, a proto je možné je hodnotit jako vnos žalovaného do společného jmění. Jak bylo shora uvedeno, nahradit prostředky vnesené do společného jmění manželů lze pouze v těch případech, kdy jsou použity současně se společnými prostředky manželů na pořízení určité věci, a to za předpokladu, že taková věc ke dni zániku společného jmění manželů existuje, resp. nebyla spotřebována či neztratila hodnotu. V tomto případě nebylo prokázáno, že by žalovaným byly finanční prostředky na zařízení bytové jednotky použity, především však žalovaný takovou skutečnost netvrdil a vypořádat vnos na zařízení bytové jednotky ani nepožadoval.

64. Žalovaný nebrojil proti závěru soudu prvního stupně, který v rámci vypořádání zohlednil i platby související s údržbou a užíváním bytové jednotky, uváděl, že setrvává na svém požadavku, aby žalobkyně uhradila částky, které souvisejí s údržbou a užíváním společných nemovitých věcí, tedy bytové jednotky a dále domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], které nově vyčíslil. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně o tom, co žalovaný na bytovou jednotku pro rozvodu manželství vynaložil a vzal je za základ pro své rozhodnutí, s výjimkou plateb daně z nemovitosti, neboť s ohledem na to, že se garáž podle odvolacího soudu nestala součástí společného jmění manželů, nemůže si žalovaný nárokovat zohlednění plateb daně na ni. Z tohoto důvodu odvolací soud vycházel u platby daně pouze z částky 378 Kč ročně za bytovou jednotku; konkrétně se tak jednalo o platby společnosti [právnická osoba], ve výši 5 000 Kč, daň z nemovitosti v celkové výši 1 512 Kč, úhrady plynu ve výši 8 587 Kč, pojistné ve výši 3 704 Kč a částky uhrazené Okresnímu stavebním družstvu v celkové výši 92 672 Kč, celkem 111 475 Kč.

65. Nároky vzniklé investicí (vnosem) z výlučného majetku jednoho z účastníků, vynaloženou na společný majetek v době od zániku společného jmění do jeho vypořádání lze uplatnit v soudním řízení bez ohledu na uplynutí tří let od zániku společného jmění; po uplynutí tří let od zániku společného jmění však již nelze uplatnit nárok na vypořádání vnosů, které byly vynaloženy, ať z výlučného majetku na majetek společný, nebo ze společného majetku na majetek výlučný, ještě v době trvání společného jmění. Pokud byly platby související s užíváním, správou, údržbou společného majetku placeny za trvání manželství, nelze takové platby hodnotit jako vnos, neboť společné finanční prostředky byly vynakládány na společný majetek.

66. Vyhovět nebylo možné ani požadavku žalovaného na přiznání další částky spojené s užíváním domu [adresa] v [obec]. Tento požadavek byl uplatněn až v odvolacím řízení, ve kterém dle § 216 odst. 2 nelze nový nárok uplatnit a z části byl uplatněn i v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 16 C 229/2019, ve kterém byla žaloba zamítnuta rozsudkem, který nabyl dne [datum] právní moci.

67. V řízení bylo zároveň prokázáno, že žalovaný po rozvodu manželství uhradil částku 58 305 Kč na úhradu závazku účastníků u [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] banky, a.s., soud prvního stupně správně tuto částku při vypořádání zohlednil.

68. Dále odvolací soud posuzoval požadavek žalobkyně na vypořádání prostředků uhrazených pojišťovnou [anonymizována dvě slova] na účet žalovaného. Soud prvního stupně uzavřel, že částka vyplacená pojišťovnou představuje vyplacené pojistné plnění za úraz žalovaného, žalovaný v řízení nevznesl požadavek na zohlednění tohoto plnění při vypořádání, vypořádat částku 271 210 Kč žádala pouze žalobkyně, s odůvodněním, že jde o společné prostředky a není zřejmé, jak žalovaný s touto částkou naložil. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný takovou částku z účtu vybral. Je třeba dodat, že šlo o účet, ze kterého byly mimo jiné hrazeny náklady domácnosti, tato vyplacená částka tedy po smísení s ostatními prostředky účastníků byla spotřebovávána na zabezpečení potřeb rodiny. I z tohoto důvodu není požadavek žalobkyně na vypořádání této částky důvodný.

69. Žalovaný rovněž v souvislosti s nabytím bytové jednotky a garáže požadoval, aby soud při vypořádání zohlednil jeho vnos ve výši 250 500 Kč, který vynaložil na zaplacení zápisného a části členského vkladu dne [datum] a [datum], mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný tyto finanční prostředky uhradil. Jak již bylo uvedeno, pokud byly výlučné prostředky jednoho z manželů vynaloženy na pořízení určité věci, a to za předpokladu, že taková věc ke dni zániku společného jmění manželů existuje, resp. nebyla spotřebována či neztratila hodnotu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3421/2006), může se tento manžel domáhat jejich vypořádání. V tomto případě byly žalovaným finanční prostředky vynaloženy v roce [rok], avšak manželství účastníků bylo uzavřeno až [datum]. Žalovaným vynaložené finanční prostředky tak nelze hodnotit jako vnos žalovaného do společného jmění manželů a jeho požadavku nelze v tomto rozsahu vyhovět. Odvolací soud však k této skutečnosti, i s ohledem na to, že použití těchto prostředků učinila nesporným žalobkyně a sama navrhovala, aby byly tyto finanční prostředky vypořádány, přihlédl při úvahách o tom, zda s ohledem na uvedené nelze vynaložení výlučných prostředků žalovaného zohlednit při rozhodování o výši vypořádacího podílu, a úvahách, zda zde není prostor pro odklon od rovnosti podílů, byť použití výlučných finančních prostředků ve prospěch společného jmění manželů obecně důvod pro disparitu podílů nezakládá. V tomto případě odvolací soud vyšel z toho, že žalovaný uhradil před uzavřením manželství základní členský vklad a další vklad na bytovou jednotku, která je v řízení vypořádávána, v celkové hodnotě 200 000 Kč (50 000 Kč bylo zaplaceno v souvislosti s garáží, 500 Kč přestavovalo zápisné). Odvolací soud vzal v potaz i to, že žalovaný vynaložil své výlučné prostředky i ve svůj prospěch, neboť i on participuje na vypořádání bytové jednotky, a dospěl k závěru, že lze v tomto případě zohlednit disparitu ve výši 100 000 Kč ve prospěch žalovaného.

70. Odvolací soud s ohledem na odvolací námitky žalovaného rovněž zvažoval, zda pro odklon od principu rovnosti podílů nesvědčí další žalovaným uváděné okolnosti. Žalovaný totiž v odvolání uvedl, že to byl on, kdo se převážně zasloužil o nabytí majetkových hodnot v manželství, neboť žalobkyně nepracovala. Důvodem k disparitě vypořádacích podílů mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i princip zásluhovosti, případně další okolnosti. Pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával; pak je namístě rozhodnout o disparitě podílů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3843/2016).

71. Bylo prokázáno, že žalobkyně byla zaměstnána od [datum] do [datum] v [anonymizováno], spotřební družstvo, od [datum] do [datum] byla evidována jako osoba samostatně výdělečně činná a spolupracující osoba, od [datum] do [datum] byla zaměstnána u [právnická osoba], a nakonec byla od [datum] dosud zaměstnána u Úřadu práce České republiky. Dále je z obsahu spisu zřejmé, že v roce [rok] se narodil syn [jméno], v roce [rok] dcera [jméno], žalobkyně byla s dětmi na rodičovské dovolené. Zároveň z výslechu svědkyň vyplynulo, že pokud žalobkyně nepracovala, bylo to na základě dohody s žalovaným, který chtěl, aby byla doma s dětmi, nepracovala a starala se o domácnost. V rámci rodinných vztahů vždy funguje určité jedinečné rozdělení tzv. sociálních rolí, které odráží uspořádání vztahů manželů jak mezi sebou, tak i ve vztahu k jejich dětem. Zpravidla některý z manželů vykonává činnost vztahující se k domácnosti v užším smyslu a zajištění péči o ni v rozsahu kvalitativně či kvantitativně jiném než manžel druhý, a to z nejrůznějších důvodů daných predispozicemi druhého manžela, výkonem jeho zaměstnání apod. Není neobvyklé, že v řadě případů lze přičíst vyšší rozsah péče o domácnost, případně i o děti, jednomu z rodičů, aniž by však bylo možné druhému rodiči vytknout nedostatečnou péči o domácnost, rodinu a její členy. Smyslem vypořádání společného jmění manželů pak není postihovat takové rozdělení rolí formou disparity podílů, nejde-li o případy vybočující z běžných fungujících modelů manželství a péče jednotlivých členů o rodinu. Odvolací soud v konkrétních okolnostech dané věci nespatřuje podmínky pro disparitu podílů ani okolnosti pro aplikaci korektivu dobrých mravů.

72. Vypořádávaná aktiva zaniklého společného jmění účastníků činí celkem 6 699 233,66 Kč (bytová jednotka 3 733 400 Kč + zůstatek na účtu žalobkyně 213 183 Kč + zůstatek na účtu žalovaného 7,26 Kč + hodnota prodaných podílových listů 2 057 173,40 Kč + prostředky vybrané z účtu žalovaným 695 470 Kč), z čehož by každý z účastníků měl dostat jednu polovinu, tedy 3 349 616,83 Kč. Dále je třeba zohlednit, že žalovaný zaplatil ze svých prostředků náklady vztahující se k bytové jednotce ve výši 111 475 Kč a doplatil úvěr u [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] banky, a.s., ve výši 58 305 Kč. Zároveň bylo třeba zohlednit částku 100 000 Kč jako disparitu ve prospěch žalovaného.

73. Žalobkyni se dostává celkových hodnot ve výši 3 946 583 Kč, žalovanému ve výši 2 752 650,66 Kč. Na podíl žalovaného je třeba připočíst polovinu jeho vnosu, tedy 84 890 Kč ( (114 475 Kč + 58 305 Kč) /2), od podílu žalobkyně je třeba stejnou částku odečíst. Žalobkyni se tak dostává o 681 856 Kč více než žalovanému a ve vypořádání se dále musí projevit disparita ve prospěch žalovaného ve výši 100 000 Kč. S ohledem na uvedené uložil odvolací soud žalobkyni zaplatit žalovanému na vypořádání částku 781 856 Kč, a to ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na výši plnění považoval za potřebné lhůtu k plnění prodloužit oproti obecně stanovené lhůtě k plnění; lhůta tří měsíců nekoliduje ani s požadavkem na to, aby se dostalo druhému z manželů vypořádání v přiměřené době.

74. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že zamítl návrh žalobkyně na vypořádání garáže, uložil jí zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 781 586 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku, zamítl návrh žalovaného na vypořádání částky 250 500 Kč jako jeho vnosu spočívajícího v zaplacení členského vkladu, na vypořádání částky 100 000 Kč jako vnosu spočívajícího v zaplacení dalšího členského vkladu a částky 647 500 Kč jako jeho vnosu a zamítl návrh žalobkyně na vypořádání částky 271 210 Kč z titulu plnění z pojištění [anonymizována dvě slova], návrh na vypořádání částky 1 220 000 Kč jako investice do podniku žalovaného na zakoupení vozidel [značka automobilu] a [značka automobilu]; ve zbývajícím rozsahu, v němž byla uvedená rozhodnutí napadena, je jako věcně správná odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

75. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a to podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř.

76. Při rozhodování o nákladech řízení o vypořádání společného jmění manželů by měla být jedním z hledisek při posuzování úspěchu účastníka rovnost podílů, dále je třeba přihlížet i k požadované a skutečně přiznané výši vypořádacího podílu a zohlednit výsledek sporu mezi účastníky o to, které věci (majetkové položky) náležejí do společného jmění manželů, a které nikoliv. Takto však nelze přihlížet ke každé položce navržené k vypořádání; nelze připustit, aby rozhodování o náhradě nákladů řízení se svou náročností blížilo sporu ve věci samé. Je-li však mezi účastníky spor o větší hodnoty, příp. spor o konkrétní položku vyžadující složité dokazování, je třeba tuto skutečnost vzít při rozhodování o nákladech řízení v úvahu. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení o vypořádání společného jmění manželů je třeba zohlednit míru úspěchu každé ze stran a zvážit, co požadovala každá ze stran a čeho se jí dostalo. Nelze přihlížet jen k míře úspěchu jedné strany, aniž by byl stejným způsobem vyčíslen úspěch strany druhé a oba byly porovnány (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5395/2017).

77. S přihlédnutím ke shora uvedeným kritériím odvolací soud vycházel při rozhodování o nákladech řízení před soudem prvního stupně jednak z povahy řízení (iudicium duplex), zohledňoval, jaké požadavky účastníci v řízení uplatnili, co mezi nimi bylo sporné, jak složité dokazování se ohledně jednotlivých položek vedlo a v jakém poměru byli účastníci se svými návrhy úspěšní. Žalobkyně z hodnot, které žádala vypořádat, byla úspěšná pokud jde o bytovou jednotku, odklony z účtu žalovaného a hodnotu, za kterou byly prodány podílové listy fondu [anonymizováno]. Nebyla úspěšná, pokud jde o vypořádání garáže a o ocenění bytové jednotky, se kterým žalovaný v řízení nesouhlasil, dále pokud jde o částku 1 220 000 Kč, které žádala vypořádat jako prostředky vynaložené na nákup vozidel, částku 271 210 Kč jako plnění od pojišťovny [anonymizována dvě slova], částky 200 000 Kč, která měla být použita na úhradu základního jmění [právnická osoba], s.r.o. Pokud jde o návrh, že by měly být v řízení vypořádány pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], odvolací soud vzal v úvahu, že návrh na jejich vypořádání byl vzat zpět, neboť účastníci se dohodli na jejich společném prodeji. Žalovaný měl v řízení úspěch se svými návrhy, pokud jde o jeho požadavek na úhradu toho, co po rozvodu manželství zaplatil na společné závazky a náklady spojené s vlastnictvím bytové jednotky, se zohledněním toho, že se zasloužil o nabytí majetku ve společném jmění manželů, neuspěl se svým požadavkem na zohlednění tvrzených vnosů do společného jmění.

78. Shodná hlediska odvolací soud zohlednil i při rozhodování o nákladech odvolacího řízení, o kterých rozhodoval podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že jeho předmětem oproti rozhodování v řízení před soudem prvního stupně nebyl pouze vnos žalovaného ve výši 70 000 Kč, požadavek žalobkyně na zohlednění částky 200 000 Kč, která měla být použita na [právnická osoba], s.r.o., neboť výroky o zamítnutí těchto požadavků nebyly odvoláním napadeny, a návrh na vypořádání shora uvedených pozemků v [obec], přičemž vzal v potaz i to, že pokud jde o požadavek žalobkyně na vypořádání částky 200 000 Kč, nevedlo se k této položce prakticky žádné dokazování.

79. Po porovnání toho, co účastníci v řízení požadovali a jak bylo o jejich návrzích rozhodnuto, dospěl odvolací soud k závěru, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení byl obdobný, proto rozhodl o nákladech řízení tak, právo na náhradu nákladů řízení před soudy osobu stupňů nemá žádný z účastníků.

80. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

81. V řízení před soudem prvního stupně bylo znalci [příjmení] [příjmení] přiznáno znalečné v celkové výši 15 956 Kč, z rozpočtových prostředků bylo celkem hrazeno 10 956 Kč. V odvolacím řízení bylo znalecké kanceláři [právnická osoba], přiznáno znalečné ve výši 28 675 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu v řízení jsou oba účastníci povinni nahradit polovinu nákladů řízení, které stát platil, a to v řízení před soudem prvního stupně každý 5 478 Kč, v řízení odvolacím ve výši 14 337,50 Kč.

82. Lhůta ke splnění povinnosti k placení nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů, neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal důvody.

Poučení