28 Co 69/2025 - 357

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobkyně: Česká republika - [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 689 575,97 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. září 2024, č. j. 5C 223/2022-316, ve spojení s usnesením ze dne 29. října 2024, č. j. 5C 223/2022-322, takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. 9. 2024 ve spojení s usnesením ze dne 29. 10. 2024 se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 23. 9. 2024 ve spojení s usnesením ze dne 29. 10. 2024 se ve výrocích I., III., IV. a V. potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení 26 789,40 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ze dne 23. 9. 2024, č. j. [spisová značka], ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 29. 10. 2024, č. j. [spisová značka], soud prvního stupně uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částku 577 133,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 542 526,45 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 606,97 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.) a zamítl žalobu co do částky 112 442,55 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 112 442,55 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok II.), přičemž uložil žalované, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatila 206 801 Kč (výrok III.). Rozhodl pak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši 3 686 Kč (výrok IV.) a že žalovaná je povinna zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši částce 18 914 Kč (výrok V.).

2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 689 575,97 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou na základě výsledků zadávacího řízení uzavřela dne 28. 7. 2016 smlouvu o dílo, kterou se žalovaná pro ni zavázala provést stavební práce, a to zejména rekonstrukci stávajícího krovu a střešní krytiny na hlavní budově [nazev] a [nazev] střediska žalobkyně v [adresa], včetně dodávky a montáže hromosvodového systému s datem předání 2. 12. 2016 a cenou 885 914,41 Kč včetně DPH, kterou žalobkyně zcela žalované zaplatila, přičemž dne 9. 11. 2016 došlo k protokolárnímu předání a převzetí díla, při kterém žalobkyně žalované vytkla dílčí vady díla a nedodělky. Následně žalobkyně v rámci poskytnuté záruky vytkla další vady až na základě odborného vyjádření a znaleckých posudků z důvodu, že dílo nebylo provedeno tak, aby splňovalo požadavky projektové dokumentace s tím, že stav se bude zhoršovat a střechu je třeba osadit nově. Dne 13. 1. 2020 pak od smlouvy o dílo odstoupila a žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení ve výši stanovené znaleckým posudkem 654 969 Kč, když některé části díla, netýkající se bezprostředně střechy, provedla žalovaná řádně (ve výši 230 945,41 Kč). Současně se domáhala náhrady škody ve výši 34 606,97 Kč, která jí vznikla v důsledku nutnosti provizorně zajistit zamezení zatékání do objektu v průběhu zimních měsíců. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celkové částky 689 575,97 Kč dopisem ze dne 21. 1. 2021, avšak bezúspěšně.

3. Žalovaná nárok vůči ní žalobou uplatněný neuznala, nesouhlasila se stanovením příčin vady střechy a krovu, jakož ani s vyčíslenými náklady na zhotovení nové střechy, ani s uplatněnou náhradou škody za přijatá provizorní opatření proti zatékání. Uvedla, že jedním z podkladů pro zhotovené díla byla projektová dokumentace, kterou pořizovala žalobkyně. Dílo bylo podle projektové dokumentace realizováno s tím, že na jeho provádění dohlížel stavební dozor žalobkyně a dodržování samotné projektové dokumentace žalobkyně kontrolovala v rámci kontrolních dní. Žalovaná se od projektové dokumentace nemohla odchýlit, ačkoliv opakovaně žalobkyni upozorňovala na její nevhodnost a vady, přičemž žalobkyně jí svolila odchýlit se od projektové dokumentace jen ohledně upuštění od montáže sněhových zachytávačů, ve zbytku setrvala na jejím dodržení. Vady díla tak způsobila právě projektová dokumentace, přičemž pokládku střešní krytiny provedla podle kladečského plánu, který obdržela od výrobce krytiny. Namítla rovněž, že by do objektu žalobkyně zatékalo prokazatelně střešní krytinou. Dle jejího názoru tudíž žalobkyni nevzniklo právo od smlouvy odstoupit.

4. Po provedeném dokazování, na základě skutečností zjištěných z jednotlivých důkazů podrobně uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, na které tudíž odvolací soud odkazuje, soud prvního stupně dospěl k následujícím závěrům.

5. Účastnice spolu dne 28. 7. 2016 platně podle § 2586 odst. 1 o. z. uzavřely smlouvu o dílo, kterou se žalovaná zavázala pro žalobkyni provést podle vypracované projektové dokumentace rekonstrukci střešního pláště a bleskosvodu na objektech [nazev] a [nazev] střediska žalobkyně v [adresa]. Vedle toho žalovaná provedla pro žalobkyni i další práce, blíže specifikované v položkovém rozpočtu, které byly zahnuty do smlouvou sjednané celkové ceny díla ve výši 885 914,41 Kč. Žalobkyně cenu díla řádně zaplatila a dne 9. 11. 2016 zhotovené dílo od žalované protokolárně převzala. Žalovaná dala žalobkyni v souladu s § 2619 o. z. za jakost díla záruku v délce trvání 240 měsíců. Žalobkyně v zachovalé záruční době dne 18. 2. 2019 žalované oznámila, že zhotovenou střešní krytinou zatéká do půdních prostor areálu, přičemž žalované se nepodařilo pracemi v rámci reklamačního řízení zatékání zamezit.

6. V řízení bylo prokázáno, že příčinou zatékání je systémově špatně provedená rekonstrukce střešní krytiny. Střecha nebyla zhotovena v obvyklém provedení, krytina byla položena v rozporu s návodem jejího výrobce, nekvalitně a neodborně.

7. Stěžejní vady díle spočívaly v (1) absenci okapních plechů pod fólií, (2) chybně umístěných kontralatích - pod fólií, takže nevznikla potřebná větrací mezera mezi plechovou krytinou a fólií, (3) špatném šroubování, (4) špatně položené krytině - nedodržení správného řadování jednotlivých tabulí plechové krytiny, (5) absenci sněhových zachytávačů, (6) přítomnosti mezer mezi vikýři a střešní krytinou, (7) nedostatečném uchycení hromosvodu, (8) porušené a nedokončené fólii.

8. Žalovaná se shora uvedeným závěrům bránila tvrzením, že vady vznikly v důsledku vadnosti samotné projektové dokumentace, od které se nesměla odchýlit a že střešní krytinu jako takovou položila podle kladečského plánu. Její tvrzení byla provedenými důkazy vyvrácena. Skutečnost, že krytina nebyla položena v souladu s montážním listem a byly porušeny veskrze i základní technologické postupy pro pokládku, byla prokázána závěry veškerých odborníků přizvaných na místo samé a dokonce i výrobcem krytiny a jeho návodem pro pokládku krytiny.

9. Pokud se týká projektové dokumentace, pak žalovaná ani přes opakované výzvu soudu neoznačila žádný důkaz k prokázání tvrzené vadnosti projektové dokumentace. Žalovaná také žádným způsobem neprokázala, že by žalobkyni podle § 2594 odst. 1 o. z. na vadnost projektové dokumentace vůbec v tvrzeném rozsahu upozorňovala, ač tak měla v souladu s čl. 3.1. smlouvy o dílo činit písemně. Žalovaná vadnost projektové dokumentace spatřovala v (1) uvažování pozednice při vnějším líci objektu, pročež nebylo možné instalovat okapové plechy, (2) nevhodně navržené pokládce fólie, která vůbec nebyla jako součást díla třeba, (3) umístění vikýřů, které nebylo naprojektováno vhodně a (4) požadavku na montáž sněhových zachytávačů, které by střechu v zimních měsících nadměrně zatěžovaly. Jediné písemné upozornění, které bylo ze strany žalované vůči žalobkyni učiněno, se týkalo sněhových zachytávačů a žalobkyně na doporučení žalované od jejich instalace oproti projektové dokumentaci upustila. Tímto krokem bylo jednak vyvráceno tvrzení žalované, že se nesměla od projektové dokumentace odchýlit a současně se tento krok stal jednou z vad díla, neboť jak bylo odborníky předestřeno, v horských podnebných podmínkách [adresa] je instalace sněhových zachytávačů nezbytná, i jen kvůli ochraně života a zdraví před padajícím sněhem. Vadnost projektové dokumentace žádný z přizvaných odborníků neshledal a elementární problém díla byl zjištěn ve způsobu, jakým žalovaná střešní krytinu položila. Jediným možným účelným řešením nastalé situace bylo shledáno odstranění stávající krytiny a její nové položení.

10. Dílo mělo ve smyslu § 2617 o. z. vady již při jeho předání, což bez dalšího založilo povinnost žalované z vadného plnění.

11. Žalobkyně řádně v souladu s § 2004 odst. 2 o. z. odstoupila od smlouvy o dílo co do části díla, která se týkala samotné rekonstrukce střešního krovu. Zbývající část díla, tj., dlažbu komunikací pro pěší, elektromontáž, zemní práce a nezměřitelnou práci žalovaná provedla řádně a včas s tím, že v tomto rozsahu žalobkyně dílo ani nenapadla.

12. Účastnice si v čl. 9.5. písm. b) smlouvy o dílo za podstatné porušení smlouvy označily i stav, kdy by žalovaná předmět díla, byť i částečně, nedodala v odpovídající kvalitě, která v projednávané věci dodržena nebyla, neboť střešní krytina, kterou do objektu zatéká, za kvalitně provedenou označit vskutku nelze.

13. Oprávněnost žalobkyně od smlouvy platně odstoupit dle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z., potažmo podstatné porušení smlouvy o dílo dle § 2002 odst. 1 o. z. bylo prokázáno zejména charakterem vad, tedy systémově špatně provedenou rekonstrukcí střešní krytiny. Dále se značně snížila živostnost střechy a byla narušena jedna z jejích základních funkcí, chránit vnitřní prostory objektu před deštěm. Jako jediné účelné řešení nastalé situace bylo shledáno odstranění stávající střechy a její nové položení.

14. V důsledku zrušení závazku mezi účastnicemi s účinky od počátku získala žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z. a podle s § 2991 odst. 1 o. z. tak žalované vznikla povinnost žalobkyni vydat, oč se obohatila. Žalobkyně jakožto ochuzená plnila za úplatu, a proto je žalovaná povinna dle § 2999 odst. 2 o. z. poskytnout žalobkyni náhradu ve výši této úplaty, tedy zaplacenou cenu díla v rozsahu samotné rekonstrukce střešní krytiny. Celková cena díla činila 885 914,41 Kč (počítáno s DPH), přičemž co do dlažby komunikací pro pěší v ceně 81 312 Kč, elektromontáže v ceně 94 576,62 Kč, zemních prací při montážích v ceně 152 253,33 Kč a nezměřitelné práce v ceně 15 246 Kč, tj. v rozsahu částky 343 387,96 Kč bylo dílo provedeno řádně a včas a o tuto částku byla ponížena celková cena díla.

15. Náhrada, kterou je žalovaná povinna žalobkyni poskytnout tedy činí 542 526,45 Kč.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaná doposud žalobkyni neposkytla ničeho, ač k tomu byla dopisem ze dne 13. 1. 2020 ve lhůtě do 20. 1. 2020 vyzvána, dostala se s plněním svého dluhu podle § 1968 o. z. do prodlení, a proto jí podle § 1970 o. z. přiznán i úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Pokud se žalovaná snažila v průběhu řízení část povinnosti z vad díla přenést na žalobkyni z důvodu, že jí zajištěný stavební dozor nevykonával svoji funkci řádně, pak bylo prokázáno, že žádný stavební dozor zřízen nebyl, a ani být nemusel s ohledem na předmět díla. Pan [jméno FO] byl jen žalobkyní pověřený pracovník, který byl za žalobkyni oprávněn provádět kontrolu díla. Nebylo to však jeho povinností a rozhodně nelze v tomto směru dovozovat jakýkoliv závazek žalobkyně z vadného plnění.

18. Vzhledem k tomu, že právní úprava v § 2993 o. z. neobsahuje požadavek vzájemné podmíněnosti plnění, měla žalobkyně právo požadovat vrácení toho, co sama plnila bez dalšího. Bylo pak na žalované, aby v řízení případně podala řádnou a včasnou námitku vzájemného plnění. Jen k ní by soud prověřil provázanost žalobou uplatněného nároku také s restituční povinností žalobkyně. Žalovaná pouze v závěru řízení uvedla, že je potřeba vzít v potaz i bezdůvodné obohacení, kterého se provedeným dílem (jeho napadenou částí) dostalo žalobkyni na úkor žalované a v tomto směru navrhla zadání znaleckého posudku. Tento projev žalované nicméně nebylo lze považovat za uplatnění námitky vzájemného plnění. Za řádnou námitku vzájemného plnění by šlo považovat v projednávané věci, s ohledem na nemožnost vrácení žalovanou poskytnutého plnění, jen uplatnění konkrétního nároku na peněžitou náhradu dle § 2999 odst. 1 o. z., k jehož prokázání by byl důkazní návrh znaleckým posudkem vznesen. Důkazní návrh předcházející konkrétně uplatněnému nároku nemohl soud připustit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23Cdo 2042/2020).

19. Žalovaná porušila svoji smluvně převzatou povinnost provést rekonstrukci střešní krytiny na objektu žalobkyně řádně, včas a ve sjednané kvalitě. Porušením této povinnost začalo do objektu žalobkyně zatékat a žalobkyni vznikla škoda tvořená náklady vynaloženými na provizorní zajištění zamezení tohoto zatékání. Mezi vzniklou škodou a protiprávním jednáním žalobkyně je dána příčinnou souvislost, neboť náklady by žalobkyni nevznikly, byla-li by střecha položena řádně. Žalobkyni byl tedy podle § 2913 odst. 1 o. z. také přiznán nárok na zaplacení částky 34 606,97 Kč jako náhrady škody, která žalobkyni prokazatelně vznikla v souvislosti s provizorním zajištěním objektu před zatékáním. Podle § 1925 o. z. nejde o nárok, kterého by žalobkyně mohla dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, ale o nárok, který vznikl v důsledku vadného plnění žalované.

20. Vzhledem k tomu, že žalovaná doposud žalobkyni na škodě nenahradila ničeho, ač k tomu byla dopisem ze dne 21. 1. 2021 ve lhůtě do 7 dnů vyzvána, dostala se s plněním svého dluhu podle § 1968 OZ do prodlení, a proto jí podle § 1970 o. z. přiznán i úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně měla ve věci samé úspěch co do 83,69 % ze žalované částky, tudíž jí byla přiznána náhrada v rozsahu 67,38 %, přičemž jí vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek, znalecký posudek, za odborné vyjádření, za odměnu mediátora a ze její právní zastoupení ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

22. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na poměrný úspěch obou účastnic a náklady vzniklé za znalečné a svědečné.

23. Proti výroku II. a závislým nákladovým výrokům podala žalovaná včasné a obsáhlé odvolání, ve kterém především rozporovala závěry znalce o vadách a poruchách krovu a střechy, přičemž opakovaně zdůraznila, že střešní krytinu provedla podle projektové dokumentace dodané žalobkyní. Vyjádřila nesouhlas se skutkovými závěry soudu prvního stupně a namítla, že žádné střešní kovové prvky nebyly poškozeny a že zatékání do objektu nebylo způsobeno po rekonstrukci střechy, nýbrž v době před zhotovením střechy s tím, že jí provedená střecha je střechou funkční, do objektu nezatéká, což nikdy nebylo ověřeno relevantním důkazem, a že není třeba provádět střešní krytinu znovu. Vytkla soudu prvního stupně, že zjevně nevzal za prokázané, že opakovaně upozorňovala žalobkyni na nutnost řádné péče o střešní plášť a zejména na potřebu odpovídající nutné údržby zanesených okapových žlabů a péči o odstranění sněhových vrstev v zimním období v okolí střešních oken. Namítla také, že znalecký posudek je datován jako vyhotovený v září 2020, přičemž místní šetření měl znalec provést počátkem srpna 2020, zatímco výslech znalce před soudem byl proveden až 8. 3. 2024 a že znalcem je uveden základní popis stavby tak, že se jedná o samostatný rodinný dům v [adresa]. Dle jejího názoru byly nedůvodně soudem prvního stupně odmítnuty její důkazní návrhy na provedení místního šetření a přibrání příslušného znalce v rámci řízení, aby byla otázka samotné existence vad a příčin jejich výskytu byla postavena v řízení najisto. K tomu dodala, že sama nemá možnost opatřit vlastní znalecký posudek, aby ho pak předložila v řízení před soudem, neboť zajisté by se opatření takového znaleckého posudku neobešlo bez odpovídající součinnosti žalobkyně. Bezúspěšně též namítala, že se žalobkyní vytýkané vady nevyskytují na střeše v celé její konstrukci, nýbrž jen na jedné ze čtyř ploch valbové střechy. V této souvislosti uvedla, že „stranné“ výpovědi o dané otázce, např. výslech svědka [jméno FO], nejsou způsobilým a objektivním důkazem pro posouzení daných otázek. Vytkla rovněž soudu prvního stupně, že přistoupil jednoduše na platformu objektivním důkazem neprokázaných tvrzení žalobkyně a že nenařídil místní šetření ani neprovedl a v řízení nepřibral znalce. Současně vytkla soudu prvního stupně, že svůj původně sdělený předběžný názor na odstoupení od smlouvy modifikoval tak, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o dílo platně jen zčásti, a to v rozsahu rekonstrukce střechy. V tomto ohledu uvedla, že je na rozpacích, zda v kontextu konstatovaného odstoupení od smlouvy o dílo byla tedy smlouvy zrušena jen zčásti, nebo úplně, a zda je možné vykládat jednostranný právní úkon žalobkyně v podobě odstoupení o smlouvy ze dne 13. 1. 2020 tak, že odstoupení od smlouvy je účinné jen částečně a částečně nikoli. Dle jejího názoru i za předpokladu, že by se měl právní názor soudu prvního stupně v této otázce prosadit, pak pro posouzení otázky výše náhrady, která má žalobkyni připadnout, měl být přibrán znalec. V této souvislost namítla, že soud při stanovení výše náhrady zcela zjevně nevycházel ze znaleckého posudku znalce [jméno FO], nýbrž z rozpočtu díla, tedy z laického názoru, kdy odečetl od celkové sjednané ceny díla částečnou cenu žalovanou provedeného díla v rozsahu dlažby pro pěší, elektromontáží, zemních prací a nezměřitelných prací, ovšem opomněl jí dále v odvolání specifikované položky ve výši minimálně 131 400,35 Kč bez DPH (158 994,40 s DPH), o kterou by se měla snížit povinnost zaplacení částky 577 133,42 Kč, přičemž znaleckým posudkem mělo být postaveno najisto, v jakém rozsahu by měla žalobkyně nárok na náhradu, pokud by její odstoupení od smlouvy o dílo bylo důvodně posouzeno jako odstoupení oprávněné. Žalovaná nesouhlasila ani s povinností zaplatit žalobkyni částku 34 606,97 Kč za náklady na provizorní zajištění střechy. Jestliže totiž žalobkyně tvrdí, že zaplatila danou částku za provedení zatmelení kritických míst butylkaučukovou páskou a na straně druhé tvrdí, že do střechy stále zatéká, pak buďto nebyla oprava provedena řádně, anebo se jednalo o opravu nesprávně zvolenou, ovšem na každý pád jde o náklady vynaložené neúčelně. Navrhla tedy, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

24. Žalobkyně k odvolání uvedla, že žalovaná opomněla, že existence vad, které žalovaná sama neodstranila, resp. nebyla schopna odstranit ani po četných a opakovaných urgencích žalobkyně, což nakonec vedlo k odstoupení od smlouvy o dílo, byla prokázána nikoli pouze znaleckým posudkem znalce [jméno FO], ke kterému se vztahuje převážná část námitek žalované, ale rovněž dalšími důkazy, jako znaleckými posudky, odborným vyjádřením, výpověďmi znalce [jméno FO] a jeho konzultanta [jméno FO], zástupce společnosti [právnická osoba]., [tituly před jménem] [jméno FO]. V tomto ohledu akcentovala, že všichni oslovení odborníci shodně potvrdili, že střecha je ve stávajícím stavu pro ni neupotřebitelná, že bude nezbytné zajistit její kompletní demontáž a provést prakticky nové dílo jako celek, aby byly dlouhodobě zachovány vlastnosti střešního pláště, přičemž zároveň zcela vyloučili možnost provedení lokální opravy, a to i s ohledem na celkovou velmi nízkou úroveň zpracování díla. K žalované namítané případné využitelnost stávajícího použitého materiálu (v rámci budoucí demontáže) a nezohlednění „ceny surovin“ při stanovení konkrétní výše náhrady uvedla, že dle jejího názoru se jedná o nepřípustnou námitku, kterou se žalovaná de facto snažila napravit její opomnění procesně relevantním způsobem uplatnit námitku vzájemnosti plnění dle § 2993 o. z., přestože byla v řízení před soudem prvního stupně řádně poučena. K opětovné (ne)využitelnosti dílčích komponent odkázala na provedené důkazy, ze kterých vyplynulo, že oprava bez celkové demontáže střešní krytiny je nemožná a materiál je pro další montáž kompletně znehodnocen a opětovně nepoužitelný. Uvedla dále, že v rozsahu vymezeném v podané žalobě je zřejmé, že svůj nárok uplatnila jen v části týkající se střešního pláště, přičemž s ohledem na výklad právního jednání není rozhodné, zda v odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 13. 1. 2020 uvedla, že odstupuje od smlouvy o dílo jako celku, aniž by konkretizovala, jakých částí předmětu díla se odstoupení týká. Soud prvního stupně pak správně stanovil výši bezdůvodného obohacení, na jehož vydání má nárok, a to z jednotlivých komponent uvedených v položkovém rozpočtu smlouvy o dílo, vycházejíc ze závěru o neupotřebitelnosti této části díla jako celku. Dle jejího názoru závěr soudu prvního stupně o existenci vad a důvodnosti odstoupení žalobkyně od smlouvy o dílo je proto zcela v souladu s provedeným dokazováním. Ohledně výše náhrady poukázala na to, že střešní plášť je zcela neupotřebitelný, bude třeba demontovat a nově osadit, tudíž lze stěží akceptovat, a to jako řádně provedené, dílo v části týkající se střešního pláště, resp. činnosti spočívající např. v ochranném nátěru. Namítla pak, že není možné zohledňovat dílčí položky, které sice ze strany žalované sice mohly být provedeny, ale fakticky pro žalobkyni nemají žádnou hodnotu, k čemuž odkázala na závěry uvedené rozsudku Nejvyššího soudu 23. 10. 2019, sp. zn. 28Cdo 1060/2017. Podle žalobkyně námitka žalované, že soud prvního stupně neprovedl jí navrhovaný důkaz revizním znaleckým posudkem, nebyla důvodná, neboť v daném případě bylo bezpochyby prokázáno, že k zatékání do jejího objektu skutečně dochází, přičemž žalovaná prakticky po celé řízení před soudem prvního stupně založila svou procesní obranu toliko na tvrzeních, ke kterým však nepředložila žádný relevantní důkaz, zejména stran údajné vadnosti projektové dokumentace. S odkazem na označenou judikaturu Nejvyššího soudu dále uvedla, že soud prvního stupně respektoval závěry soudní praxe a že znalecký posudek znalce [jméno FO] řádně zhodnotil, přičemž závěry plynoucí z tohoto znaleckého posudku jsou přitom plně v souladu s ostatními v řízení provedenými důkazy, a to včetně výpovědi svědků a znalce. K tomu dodala, že nejenže bude nucena vynaložit další náklady na demontáž a ekologickou likvidaci střešní krytiny, ale vlivem cenových nárůstů stavebních materiálů i prací je již nyní prakticky jisté, že náklady na realizaci nového střešního pláště násobně převýší částku, kterou by jí měla žalovaná dle napadeného rozsudku zaplatit. Ohledně námitky týkající se náhrady škody spočívající v nákladech vynaložených na provizorní opravu provedenou společností [právnická osoba] uvedla, že pouze plnila prevenční povinnost a postupovala zcela standardně, jak se od průměrného rozumného vlastníka budovy očekává, tj. pokusit se zamezit zatékání do objektu v zimních měsících a minimalizovat jej. Nedošlo-li by k zajištění provizorní opravy střešního pláště, když komplexní oprava nepřicházela do úvahy s ohledem na nutnost kompletní demontáže střešního pláště, k čemuž však z důvodu probíhajícího soudního řízení z opatrnosti dosud nepřistoupila, hrozilo další poškození střechy a vznik kolaterálních škod na dalším majetku žalobkyně, a proto se v daném případě nejednalo o neúčelně vynaložené náklady.

25. Proti výroku II. rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, které však podáním ze dne 25. 11. 2024 vzala v plném rozsahu zpět. S ohledem na zpětvzetí odvolání odvolací soud postupoval ve smyslu § 207 odst. 2 o. s. ř. a řízení o odvolání žalobkyně zastavil.

26. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně.

27. Soud prvního stupně provedl řádné a v potřebném rozsahu dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav ohledně žalobou uplatněného nároku, a na jehož podkladě bylo možné ve věci samé rozhodnout. Odvolací soud souhlasil se všemi skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, jak byly uvedeny výše, které jej vedly k vyhovění žalobě. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně své rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnil i s odkazem na relevantní judikaturu, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

28. Odvolací soud plně souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení bylo prokázáno, že příčinou zatékání je systémově špatně provedená rekonstrukce střešní krytiny, přičemž střecha nebyla zhotovena v obvyklém provedení, krytina byla položena v rozporu s návodem jejího výrobce (v souladu s montážním listem), nekvalitně a neodborně, když byly porušeny veskrze i základní technologické postupy pro pokládku.

29. Odvolací soud se také plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že žalovaná ani přes opakované výzvu soudu neoznačila žádný důkaz k prokázání tvrzené vadnosti projektové dokumentace a že žádným způsobem neprokázala, že by žalobkyni na vadnost projektové dokumentace v tvrzeném rozsahu upozorňovala. K tomu je třeba shodně se soudem prvního stupně uvést, že vadnost projektové dokumentace neshledal žádný z přizvaných odborníků, což jednoznačně potvrdil znalec [jméno FO] v rámci výslechu dne 8. 3. 2024 s tím, že rozhodným problém díla byl způsob, jakým žalovaná střešní krytinu položila. Současně soud prvního stupně s ohledem na provedené dokazování správně uzavřel, že jediným možným účelným řešením nastalé situace je odstranění stávající krytiny a její nové položení.

30. Soud prvního stupně též dospěl ke správnému závěru, že žalobkyně řádně a důvodně v souladu s § 2004 odst. 2 o. z. odstoupila od smlouvy o dílo co do části díla, která se týkala samotné rekonstrukce střešního krovu. K možnosti částečného odstoupení odvolací soud odkazuje na závěry uvedené např. na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32Cdo 3345/2018, či ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 33Cdo 3601/2022, nebo ze dne 11. 11. 2024, sp. zn. 33Cdo 1108/2024 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz).

31. Odvolací soud rovněž souhlasil se způsobem, jakým soud prvního stupně stanovil výši bezdůvodného obohacení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28Cdo 1060/2017, či ze dne 7. 9. 2000, sp. zn. 29Cdo 200/2000) s ohledem na částečné využití díla zhotoveného žalovanou, jehož cena byla stanovena na základě položkového rozpočtu, kterému také zcela odpovídalo plnění, které se žalované od žalobkyně dostalo.

32. Soud prvního stupně se také správně ve smyslu § 2993 o. z. vypořádal s námitkou žalobkyně o vzájemné podmíněnosti plnění. V této souvislosti odvolací soud přisvědčil žalobkyni, že odvolací námitka žalované o případné využitelnost stávajícího použitého materiálu a prací, jak je žalovaná specifikovala v odstavci 11. svého odvolání, byla nepřípustnou novotou (srov. § 119a s § 205a o. s. ř.), a proto k ní nebylo lze v rámci odvolacího řízení přihlížet.

33. Dle názoru odvolacího soudu nebylo v poměrech projednávané věci třeba nechat ve věci vypracovat revizní znalecký posudek, neboť znalec [jméno FO] v rámci svého výslechu po poučení dle § 127 o. s. ř. před soudem prvního stupně dne 8. 3. 2024, s přihlédnutím k odpovědím jeho konzultanta [jméno FO], po odkazu na závěry svého znaleckého posudku č. [číslo] ze září 2020 včetně jeho doplnění ze dne 18. 9. 2023 odpověděl řádně na všechny mu položené otázky a jeho závěry byly zcela v souladu s dalšími ve věci provedenými důkazy, jak ostatně namítla žalobkyně, a to s výpověďmi svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], jakož i listinnými důkazy (zpráva klempíře [jméno FO], zpráva výrobce použité střešní krytiny [právnická osoba]. ze dne 23. 11. 2023, znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 29. 4. 2019 č. [číslo], a jeho doplňku ze dne 2. 11. 2019. K námitce žalované o nepřesném popisu stavby ve znaleckém posudku [jméno FO] č. [číslo] ze září 2020, je nutno dodat, že znalec popis opravil (upřesnil) v dodatku ke znaleckému posudku ze dne 18. 9. 2023.

34. Odvolací soud rovněž souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni ve smyslu § 2913 odst. 1 a § 1925 o. z. vznikl nárok na zaplacení částky 34 606,97 Kč jako náhrady škody, která žalobkyni vznikla v souvislosti s provizorním zajištěním objektu před zatékáním, neboť tak žalobkyně plnila prevenční povinnost a postupovala zcela standardně, aby se pokusila zamezit zatékání do objektu v zimních měsících a minimalizovat tak možné (případně další vzniklé) škody.

35. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek prvního stupně ze dne 23. 9. 2024 ve spojení s usnesením ze dne 29. 10. 2024 podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný ve vyhovujícím výroku I. potvrdil, a to včetně závislých nákladových výroků III., IV. a V., ve kterých neshledal pochybení.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch. Žalobkyni vznikly náklady řízení za její právní zastoupení, a to ze účelně vynaložené úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění od 1. 1. 2025 , dále jen „AT“, kdy při tarifní hodnotě 577 113,42 Kč dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. AT činila sazba mimosmluvní odměny 10 620 Kč: - písemné vyjádření k odvolání ze dne 28. 2. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT; - účast na jednání odvolacího soudu dne 9. 4. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; celkem tedy za 2 úkony právní služby 21 240 Kč. Dále náležela právnímu zástupci žalobkyně paušální náhrada hotových výdajů ke 2 úkonům právní služby ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, tedy celkem 900 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně činily 22 140 Kč, respektive po připočtení 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši 4 649,40 Kč pak činily 26 789,40 Kč.

Poučení