28 CO 81/2022 - 54

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem Národní [číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o neplatnost schváleného smíru o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 19. října 2021, č. j. 11 C 7/2021-24, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám její zástupkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha-východ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že smír schválený Okresním soudem Praha-východ ze dne 21. 9. 2020 pod sp. zn. 3 C 208/2019 je neplatný (výrok I.) a dále rozhodl o povinnosti žalobce nahradit náklady žalované ve výši 6 534 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

2. Soud prvního stupně uvedl, že rozhodoval o návrhu žalobce, který uvedl, že usnesením o schválení smíru došlo k vypořádání společného jmění manželů zcela v rozporu se zjevným záměrem účastníků, neboť nebyly vypořádány nemovité věci účastníků, tak jak je znali, ale pouze jejich část, spočívající ve stavbě jako takové a pozemku pod ní. Opomenuta zůstala zahrada (pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec]), která je rovněž zapsána na listu vlastnictví [číslo]. Z tohoto důvodu žalobce tvrdil, že schválený smír je v rozporu s hmotným právem, jelikož byl uzavřen v rozporu s obsahem zamýšleného návrhu na vypořádání společného jmění manželů a zároveň určil hodnotu náhrady vzhledem k hodnotě celého předmětu, který nakonec nebyl vypořádán, zároveň že je v rozporu s dobrými mravy, neboť obsahuje na jedné straně vypořádání za přikázání nemovitých věcí do výlučného vlastnictví, na druhé straně tyto nemovité věci do výlučného vlastnictví vcelku přikázány nebyly.

3. Soud prvního stupně zjistil, že dne [datum] byla podána žaloba na vypořádání společného jmění účastníků, žalobce se jí mimo jiné domáhal, aby mu byla přikázána budova [adresa], stojící na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], v [katastrální uzemí] (správně [obec] u [obec]). Dne [datum] podala žalobu na vypořádání společného jmění rovněž žalovaná, přičemž požadovala, aby soud přikázal do jejího vlastnictví mimo jiné pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], vše v [katastrální uzemí] u [obec]. V řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 3 C 208/2019 účastníci při jednání, které se konalo dne [datum], navrhli schválení smíru; smír byl schválen usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 9. 2020, č. j. 3 C 208/2019-53, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 1. 2021, č. j. 3 C 208/2019-62. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů uzavřel, že v žalobě, v návrhu na uzavření smíru ani ve smíru schváleném soudem prvního stupně nebyl obsažen pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec].

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc hodnotil podle § 99 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že soud v tomto typu řízení přezkoumá napadené usnesení o schválení smíru z hlediska platnosti uzavřeného smíru ve vztahu k hmotnému právu. V posuzovaném případě účastníci označili a k vypořádání navrhli pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí] u [obec], předmětem tohoto smíru však nebyl pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec]. Soud prvního stupně uvedl, že i kdyby došlo k autoritativnímu rozhodnutí soudu o návrhu na vypořádání společného jmění účastníků, nedošlo by k vypořádání pozemku parc. [číslo] neboť nebyl ani jedním z účastníků k vypořádání označen. Smírem si mohli účastníci upravit poměry i nad rámec předmětu řízení určeného v žalobě, nicméně ani jedna ze stran tak neučinila a není povinností soudu vyhledávat z vlastní iniciativy, jaký majetek je součástí společného jmění. Soud prvního stupně konstatoval, že soudní smír je procesní dohoda, která může mít, týká-li se uplatněných soukromoprávních nároků, i právní důsledky v oblasti práva hmotného. Účastníci řízení uzavřeli smír ohledně práv, se kterými mohli v době rozhodování soudu disponovat, to, že nevypořádali všechny věci spadající do společného jmění manželů, nezpůsobuje rozpor s hmotným právem. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 6 534 Kč.

5. Žalobce podal proti rozsudku soudu prvního stupně včasné odvolání, ve kterém uvedl, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci. Schválený soudní smír je podle jeho názoru neplatný, a to pro rozpor s hmotným právem, který lze spatřovat zejména v nedostatku vůle žalobce a v konečném důsledku i žalované. Tím nebyl naplněn obecný požadavek na náležitosti soukromoprávního úkonu, jak jej předpokládá § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Za základní proto považuje zkoumání vůle účastníků k rozsahu a následkům uzavřeného smíru. Z jednání, které proběhlo, a to i s ohledem na předsoudní návrhy obou stran, je podle žalobce evidentní, že nejen dohoda, jež skončila napadeným smírem, ale i samotné návrhy ve věci samé v případě sporného řešení věci byly zcela identické. Tedy že žalobce obdrží veškerý majetek ve společném jmění účastníků spočívající v rodinném domě a žalovaná obdrží za tento svůj podíl finanční protiplnění. Jedinou spornou otázkou byla výše této finanční kompenzace. Obě strany měly evidentně povědomí o rozsahu majetku, jelikož ten představoval v zásadě pouze rodinný dům, ve kterém účastníci dříve společně bydleli. Sporná otázka financí závisela pouze na výši uhrazeného hypotečního úvěru a aktuální výši hodnoty předmětné nemovité věci. Tyto skutečnosti byly prokazovány u soudu prvního stupně jednak znaleckým posudkem, který obsahoval i popis nemovitých věcí, jednak zprávou úvěrující banky o zůstatku úvěru. Skutečnost, že žalobci měl připadnout veškerý majetek, tedy rodinný dům se zahradou včetně převzetí úvěru, vyplývá podle žalobce i z protokolu o jednání před soudem prvního stupně. Vůlí žalované bylo přenechat svůj podíl na rodinném domě se zahradou žalobci a za ten obdržet finanční plnění. Vůlí žalobce bylo nabýt podíl na rodinném domě se zahradou, převzít zbytek hypotečního úvěru a uhradit žalované stanovenou částku. Žalobce proto uzavřel smír v domnění, že nabývá výrazně více, než podle smíru nabyl, a že bude povinen uhradit za to finanční sumu odpovídající takovému podílu. Vůle žalobce k uzavření dohody ve znění, které bylo obsahem smíru, pro výše uvedené rozpory zcela absentuje, žalobce uzavřel smír ve zjevném omylu stran rozsahu vypořádání. Podle žalobce odporuje logice věci, že by bylo zamýšleno vypořádání domu, kalkulace zůstatku hypotečního úvěru a tržní ceny nemovitých věcí, bez okolní zahrady. Spíše to poukazuje na zjevně nepoctivý záměr žalované již ve fázi podání žaloby na vypořádání. Žalovaná definovala předmět vypořádání, nyní se domáhá celého finančního plnění ze soudem schváleného smíru formou exekučního řízení a zároveň se opětovně domáhá finančního vypořádání za zbytek zahrady. Žalobce proto poukazuje na nepoctivý záměr žalované při uzavření smíru, kdy takové jednání je samo o sobě způsobilé pro určení neplatnosti soudem schváleného smíru z důvodu rozporu s dobrými mravy. Žalobce souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že obecně není povinností soudu vyhledávat jakýkoliv majetek účastníků, který je součástí společného jmění manželů, v daném případě byl však majetek, který je předmětem vypořádání, žalovanou nesprávně označen a žalobcem byla absence parcelního čísla zahrady v návrhu nedopatřením opomenuta, ale jeho rozsah byl v řízení evidentní a nesporný. Pozemek zahrady tvoří funkční celek s vypořádaným pozemkem, na kterém stojí dům, jeho hodnota byla zahrnuta do celkové částky vypořádání ve výši 1 750 000 Kč. Správně byl označen list vlastnictví a v popisu byl citován dům, jenž je součástí pozemku.

6. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné. Argumentaci žalobce považuje za účelovou, jejímž smyslem je odvrácení výkonu rozhodnutí, neboť žalobce nesplnil svou povinnost uhradit vypořádací podíl dle usnesení o schválení smíru. Podle žalované schválený smír odpovídá vůli účastníků, kterou projevili v průběhu sporu o vypořádání společného jmění. Upozornila na to, že do doby, než žalovaná podala návrh na výkon rozhodnutí, žalobce neučinil žádné kroky a neprojevil žádné pochybnosti o předmětu vypořádání a finančním plnění ze soudem schváleného smíru.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Odvolací soud při hodnocení věci vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na která pro stručnost odkazuje a která pro rozhodnutí věci považuje za dostatečná.

9. Podle § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách.

10. Podle § 99 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

11. Podle § 99 odst. 3 o. s. ř. schválený mír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru., je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh nelze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.

12. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stanou, je právní jednání neplatné.

15. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4406/2009, k jehož závěrům se přihlásil v řadě dalších rozhodnutí (např. v důvodech usnesení ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 29 Cdo 557/2018, uveřejněného pod [číslo] 2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), vysvětlil s odkazem na tam citovanou komentářovou literaturu, že soudem schválený smír je svou povahou dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, tj. procesní dohodou, která má jednak povahu hmotněprávního určení příslušných práv a povinností (res transacta), jednak i účinky pravomocného rozsudku (res iudicata). Hmotněprávním podkladem soudního smíru může být jakákoliv dohoda účastníků, která má význam pro jeho uzavření; nejčastěji to bývá narovnání, privativní novace, započtení nebo vzdání se práva nebo dluhu. V jiných rozhodnutích obdobně zdůraznil, že soudní smír je procesní dohodou účastníků, která může mít, týká-li se uplatněných soukromoprávních nároků, i právní důsledky v oblasti práva hmotného (srov. důvody rozsudku ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 641/2005, uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5170/2007, důvody rozsudku ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1962/2013, uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5064/2016).

16. Obsahem smíru, jak bylo uvedeno, je dohoda, kterou se upravují hmotněprávní vztahy, jež jsou předmětem řízení; nelze vyloučit, aby byly upraveny i jiné vztahy, než ty, které jsou vymezeny předmětem řízení, neboť je podmínkou přípustnosti smíru, aby povaha věci uzavření smíru připouštěla. Jestliže smír svým obsahem upravuje vztahy nad rámec dosavadního předmětu řízení, jde o smír přípustný, neboť tu jde o dispozici návrhem a schválením smíru připouští soud i tuto dispozici. Smír může svým obsahem překročit rámec předmětu řízení; vždy však z něho musí být patrno, jak byly vypořádány nároky, které byly předmětem řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1962/2013, dostupný na [webová adresa]).

17. Dvojí charakter soudem schváleného smíru má pak dopad v tom ohledu, zda se při řešení té které otázky aplikují hmotněprávní či procesně právní pravidla. Taktomu je i při zjišťování obsahu smíru. V usnesení ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 32 Odo 750/2002, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 2027, Nejvyšší soud vyložil, že každý procesní úkon je nutno posuzovat z objektivního hlediska, tj. podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. To platí beze zbytku též pro posuzování procesních účinků soudem schváleného smíru, jenž je nejen exekučním titulem, jehož obsah bývá zjišťován ve vykonávacím (exekučním) řízení, nýbrž též zakládá překážku věci rozsouzené. Rozhoduje-li se proto o otázce procesních účinků smíru, nepřichází v úvahu, že by se na zjišťování obsahu smíru mohla aplikovat ustanovení o výkladu právního úkonu (právního jednání); to, čeho má být v rámci vykonávacího řízení dosaženo, musí plynout z textu smíru. Naproti tomu jsou-li posuzovány účinky smíru v oblasti hmotného práva, je třeba aplikovat ustanovení o právních jednáních obsažená v předpisech hmotného práva, včetně ustanovení upravujících výkladová pravidla. Takový závěr odpovídá ustanovení § 99 o. s. ř., které počítá s tím, že soud schvaluje to, co si strany v rámci smíru dohodly.

18. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 6/2011, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C [číslo]) k výkladovým pravidlům opakovaně zdůrazňoval, že výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem. Vysvětlil, že výklad právního úkonu slouží k odstranění pochybností o tom, jaká vůle jím byla projevena, výkladem lze proto pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle nahrazovat, měnit či doplňovat. K těmto závěrům se přihlásil např. v rozsudku ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2964/2006, v němž dodal, že pomocí výkladu není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu. Obdobně akcentoval v usnesení ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 29 Cdo 591/2019, že výkladem nelze zjistit něco, co zjevně nebylo učiněno (všechna rozhodnutí jsou dostupná na [webová adresa]).

19. V soukromém právu se v souladu s pravidlem, že co není zakázáno, je dovoleno, prosazuje zásada smluvní volnosti účastníků hmotněprávních vztahů (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 87/04, dostupný na [webová adresa]). Základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Není ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy upřednostňují výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 625/03, dosutpný na [webová adresa]). To lze vztáhnout i na soudní smír, který je právní skutečností (smlouvou) občanského práva hmotného a v oblasti práva procesního jde o žádoucí způsob řešení sporu mezi účastníky.

20. Nejvyšší soud dále v ustálené rozhodovací praxi přijal a odůvodnil závěr, že předmětem soudního řízení o vypořádání společného jmění se mohou stát pouze ty věci, hodnoty, závazky, pohledávky a vnosy, které účastníci řízení učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 51/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005, dostupné na [webová adresa]).

21. V této konkrétní věci z obsahu spisu vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 3 C 208/2019 vyplývá, že žalobce se svým návrhem podaným u soudu prvního stupně dne [datum] domáhal vypořádání společného jmění manželů, přičemž požadoval, aby mu soud přikázal do vlastnictví budovu [adresa], rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], v [katastrální uzemí] (správně [obec] u [obec]), který je zapsán v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] dále navrhl, aby mu soud uložil zaplatit žalované na vypořádání částku, kterou soud určí, a požadoval nahradit náklady řízení. Ve svém návrhu rovněž uvedl, že účastníci za dobu trvání manželství nabyli do společného jmění vozidlo [značka automobilu], [anonymizována dvě slova], zahradní traktor [značka automobilu] a [značka automobilu]. Dále uvedl, že oba manželé jsou zavázáni z hypotečního úvěru u [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že žalobce ve lhůtě stanovené soudem nepředložil plnou moc pro zástupce Mgr. [příjmení], bylo řízení o návrhu žalobce zastaveno. Dne [datum] podala u soudu prvního stupně žalobu na vypořádání společného jmění manželů rovněž žalovaná, soudem posouzenou jako vzájemný návrh, která uvedla, že účastníci nabyli za trvání manželství pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí] u [obec], dále [značka automobilu], vozík za osobní automobil, zahradní bazén, pergolu a další movitý majetek, zejména vybavení domu a spotřebiče. Potvrdila, že účastníci jsou společně zavázáni z hypotečního úvěru. Požadovala, aby všechny uvedené položky, s výjimkou zůstatků na účtech vedených na jméno žalované a jejích osobních věcí, připadly do vlastnictví žalobce, a žalobci aby bylo uloženo zaplatit jí na vypořádání částku stanovenou soudem po provedeném dokazování. Při jednání, které se konalo u soudu prvního stupně dne [datum] oba účastníci, osobně přítomní u jednání, prostřednictvím svých zástupců navrhli, aby soud schválil jejich smír, podle kterého byl do výlučného vlastnictví žalobce pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí] u [obec], dále mu byl přikázán k úhradě závazek z hypotečního úvěru reg. [číslo] [spisová značka] u [právnická osoba], byly mu přikázány veškeré movité věci, veškeré závazky ve společném jmění manželů a bylo mu uloženo zaplatit na vypořádání částku 1 750 000 Kč (1 000 000 Kč do třiceti dnů od právní moci usnesení o schválení smíru, zbývající částku ve splátkách po 15 000 Kč měsíčně, počínaje říjnem 2020, pod ztrátou výhody splátek). Obsah smíru byl zachycen v příloze protokolu o jednání, kterou přítomní účastníci i jejich zástupci podepsali. Smír byl schválen usnesením ze dne 21. 9. 2020, č. j. 3 C 208/2019-53, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 1. 2021, č. j. 3 C 208/2019-62, jímž bylo opraveno záhlaví rozhodnutí, neboť došlo ke zjevné nesprávnosti při označení účastníků řízení (v důsledku zastavení řízení o původním návrhu žalobce a pokračování řízení na základě návrhu žalované).

22. Za této situace odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Schválený smír v první řadě vyhovuje obecnému požadavku určitosti a srozumitelnosti, je v něm specifikováno, které majetkové hodnoty se vypořádávají. Uzavřený smír vyčerpal předmět řízení a byly jím vypořádány ty majetkové hodnoty, které účastníci učinili předmětem řízení. Během řízení neprojevili vůli k tomu, aby byly vypořádány hodnoty další. Jak již uvedl soud prvního stupně, v tomto případě nebylo úkolem soudu zjišťovat, jaký další majetek nabyli účastníci řízení do společného jmění a zda ho rovněž chtějí smírem vypořádat, stejně tak není podmínkou pro uzavření soudního smíru rozsáhlé dokazování, jehož cílem by bylo zjišťování skutečných hmotněprávních vztahů, neboť by tím byla popřena dispozitivní volnost, smysl soudního smíru a v podstatě i smysl projednací zásady.

23. Pokud žalobce namítal, že nebylo jeho vůlí uzavřít smír ve znění, v němž byl v řízení o vypořádání společného jmění manželů schválen, je třeba uvést, že závěr, že zda vůle jednací osoby chybí, lze učinit pouze tehdy, je-li podle objektivních okolností konkrétního případu zřejmé, že jednající nechtěl svým projevem vůle způsobit právní následky, které s takovým projevem vůle občanské právo spojuje. V tomto případě však z obsahu spisu žádná taková okolnost nevyplývá, naopak s ohledem na to, co z nemovitých věcí navrhoval vypořádat žalobce (tedy pouze stavbu [adresa], stojící na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], v [katastrální uzemí] u [obec]), by bylo možné usuzovat, že vůlí žalobce bylo vypořádat společné jmění ještě v užším směru, než následně navrhla žalovaná. Pokud žalobce uvedl, že jeho vůlí bylo vypořádat veškerý majetek ve společném jmění, takovou vůli v řízení o vypořádání společného jmění neprojevil, neboť další majetkové hodnoty v řízení výslovně neoznačil.

24. Dále žalobce namítal, že smír uzavřel v omylu ohledně rozsahu vypořádání, je však nutné uvést, že to byl sám žalobce, kdo původně navrhl, aby v řízení byl vypořádán pouze rodinný dům [adresa] (nežádal tedy vypořádat dokonce ani pozemek parc. č. st. [anonymizováno]). Nelze tedy uvažovat o tom, že by při uzavření smíru jednal v omylu o rozsahu k vypořádání navržených položek a že by byl v omyl uveden druhou stranou; pokud by v průběhu řízení dospěl k závěru, že požaduje vypořádat i další majetkové hodnoty, nic mu nebránilo v tom, aby je uplatnil formou vzájemného návrhu. Pokud tak žalobce neučinil, nemohl být pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec] vypořádán. Fakt, že pozemek k vypořádání neoznačila ani žalovaná, nelze hodnotit jako její nepoctivé jednání a nelze dovodit ani rozpor takového jednání s dobrými mravy.

25. Pro úplnost je možné uvést, že rozpor s hmotným právem by pak nepředstavovala ani situace, pokud by bylo zjištěno, že účastníci získali ze společného majetku nestejné podíly, neboť při uzavření dohody, která zakládá nerovnost ve výši vypořádacích podílů, se může uplatnit dispozitivní volnost účastníků občanskoprávních vztahů.

26. Soud prvního stupně rozhodl věcně správně, když žalobu jako nedůvodnou zamítl, procesně úspěšné žalované správně přiznal právo na náhradu nákladů řízení, přičemž odvolací soud na odůvodnění výroku o náhradě nákladů pro stručnost odkazuje. S ohledem na uvedené odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; v odvolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 600 Kč, které představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby po 1 500 Kč podle § 6, § 9 odst. 1, § 7 bod 4. a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu.

28. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 2 o. s. ř.

Poučení