29 A 101/2010 - 54

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Evy Lukotkové, v právní věci žalobkyně: S. E. N., proti žalované: Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny v Brně, se sídlem Grohova 18, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované Kongregace Milosrdných sester

III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny v Brně ze dne 14. 7. 2010, bez č.j., se z rušu je pro nezákonnost a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ředitele Církevní střední zdravotnické školy s.r.o., Grohova 14/16, 602 00 Brno, ze dne 18. 6. 2010, č.j. 241/2010 (dále též „rozhodnutí ředitele školy“), byla žalobkyně vyloučena ze studia na označené škole. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, jemuž žalovaná nevyhověla rozhodnutím (dopisem) ze dne 14. 7. 2010, bez č.j., které bylo žalobkyni doručeno dne 18. 8. 2010. Proti označeným rozhodnutím podala žalobkyně včasnou žalobu ke zdejšímu soudu, ve které zejména uváděla, že dne 4. 9. 2006 nastoupila do 1. ročníku denního studia (obor zdravotnický asistent) označené školy. Studium měla ukončit ve školním roce 2009/2010 maturitou. Dne 21. 6. 2010 však obdržela rozhodnutí ředitele Církevní zdravotnické školy s.r.o. o vyloučení, které napadla včasným odvolání ke zřizovateli školy (žalované). Tomuto odvolání však žalovaná nevyhověla, a to sdělením ze dne 14. 7. 2010, které podle žalobkyně neobsahuje předepsané náležitosti vymezené v § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění platném a účinném pro projednávanou věc (dále též „správní řád“). Sdělení proto nelze označit za rozhodnutí odvolacího orgánu o potvrzení či změně prvoinstančního rozhodnutí. Navíc zřizovatel školy, jako odvolací orgán, se nezabýval vadami, kterými trpí prvoinstanční rozhodnutí. Podle žalobkyně není rozhodnutí ředitele školy právně účinné. Dále poukázala na nemožnost využití dalšího zákonného prostředku na obranu proti nařčení z krádeže a vyloučení ze školy. Poukázala i na sdělení ředitele školy (které obdržela společně s rozhodnutím o vyloučení ze školy, datované rovněž dnem 18. 6. 2010), ve kterém ředitel školy předjímá (a to i přesto, že ještě označená rozhodnutí nepřevzala), že již dne 18. 6. 2010 byla vyloučená ze školy. S ohledem na shora uvedené navrhla zrušení předmětného rozhodnutí o vyloučení ze školy. Krajský soud zaslal žalobu žalované k vyjádření. Žalovaná se k věci vyjádřila písemným podáním ze dne 27. 12. 2010, ve kterém zejména uvedla, že dne 26. 5. 2010 obdržela výsledek šetření stížnosti České školní inspekce (ČŠI). V souvislosti s provedenou kontrolou ČŠI, která byla prováděna na základě podnětu žalobkyně, ředitel školy zjistil, že v březnu r. 2010 žalobkyně odcizila v rámci školní praxe ve Vojenské nemocnici Brno léky. O této události učinily učitelky třídní učitelka I. J. a zástupkyně ředitele Z. K. zápis, kde se jako svědkyně této události podepsaly spolužačky žalobkyně (K., P., M.). Na výchovné komisi konané dne 8. 6. 2010, které se zúčastnila žalobkyně, M. G., třídní učitelka, výchovná poradkyně PaeDr. Z. M. a ředitel školy, byl předmětný delikt se žalobkyní projednán. Na této komisi žalobkyně vše popřela, avšak svědectvím shora jmenovaných osob bylo nepochybně prokázáno, že k uvedenému skutku došlo. Předtím se totiž přiznala třídní učitelce I. J. a zástupkyni ředitele Z. K. a byly zde další tři svědkyně (spolužačky K., P. a M.), které událost potvrdily. Na základě provedeného šetření a vyjádření žalobkyně na výchovné komisi, ředitel školy dne 18. 6. 2010 rozhodl o vyloučení žalobkyně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které bylo zamítnuto žalovanou, o čemž byla žalobkyně vyrozuměna dopisem ze dne 14. 7. 2010. Současně s označeným vyjádřením žalovaná poskytla soudu správní spis (relevantní listiny k věci se vztahující). Z listin předložených žalovanou (ze správního spisu) vyplynuly pro zdejší soud následující podstatné skutečnosti: Rozhodnutím ředitele Církevní střední zdravotnické školy s.r.o. ze dne 18. 6. 2010, č.j. 241/2010 (nadepsaným „Rozhodnutí o vyloučení žáka“), bylo vysloveno, že „Ředitel školy rozhodl podle § 31 odst. 2 a 4 a § 165 odst. 2j zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání a v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád o vyloučení žákyně S. E. N.“. V odůvodnění označeného rozhodnutí pak ředitel školy výslovně uvedl, že „Žákyně byla vyloučena vzhledem k hrubému porušení školního řádu z důvodu krádeže léků v nemocnici při praktickém vyučování. Při rozhodování o vyloučení jsem zvážil míru provinění a pohnutky, přihlédl jsem k celkovému profilu žáka i ke všem okolnostem případu a rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.“ Součástí tohoto rozhodnutí je i poučení o odvolání, ve kterém ředitel školy uvádí, že „Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení. Odvolání se podává u ředitele školy a rozhoduje o něm zřizovatel školy. Žák nebo student přestává být žákem nebo studentem školy dnem následujícím po dni nabytí právní moci rozhodnutí o vyloučení.“ Ze správního spisu dále vyplývá, že žalobkyně podala proti označenému rozhodnutí ředitele školy odvolání (datované dnem 6. 7. 2010), ve kterém výslovně uváděla, že „Odvolávám se proti Vašemu rozhodnutí ze dne 18. 6. 2010, které jsem převzala 21. 6. 2010, o vyloučení žáka. Protože v úvodu uvádíte, že jste rozhodl podle § 31 odst. 2 či 4 zákona č. 561/2004 Sb., tak se domnívám, že se jedná o mé vyloučení ze školy. S tímto nesouhlasím a odvolávám se proti Vašemu rozhodnutí z těchto důvodů. Dne 8. 6. 2010, za Vaší přítomnosti, a dále za přítomnosti třídní učitelky I. J. a zástupkyně ředitele Z. M., jsem byla Vámi všemi nucena, abych podepsala prohlášení o tom, že jsem kradla. Protože je to Vámi uváděná lež, tak jsem nic takového podepsat nemohla. Na Vaše další naléhání jsem ale prohlásila a podepsala, že jsem nekradla. Této události byl přítomen i můj přítel pan Bc. M. G., na jehož přítomnosti jsem trvala. Dodnes mi není známo kdo, kdy či kde kradl, které léky byly zcizeny, event. množství zcizených léků. Váš důvod, o který se opíráte, se nezakládá na pravdě. Jedná se o další konstruovanou nepravdu, která by se měla stát aktem pomsty za to, že jsem si dovolila poukázat na nedodržování zákonnosti a nekalé praktiky, uplatňované ze strany školy vůči mé osobě. Spor, který vznikl mezi mnou a školou, a stížnost, kterou jsem podala na Vás k České školní inspekci v Brně, a především následující stížnost k České školní inspekci Praha se žádostí o řádné prošetření mého případu s tím, že já tvrdím, že jde o šikanu - to je jediný důvod, proč jste rozhodl, jak jste rozhodl. V současné době, kdy se bude, na základě výsledků šetření ČŠI Praha rozhodovat o tom, zda budu přezkoušena z předmětu ošetřování nemocných, o což jsem požádala Krajský úřad Brno, nebo ne, a tudíž náš spor není ještě u konce, Vy rozhodujete o mém vyloučení ze školy. Tento Váš krok je přinejmenším podivný. Já jej považuji za další dávku šikany ze strany školy vůči mé osobě. Nařčení z krádeže důrazně odmítám, toto považuji za pomluvu a nactiutrháni, a zřizovatele školy žádám o změnu výroku s tím, že není důvod k vyloučení S. E. N. ze školy.“ Ve správním spisu se dále nachází písemnost podepsaná S.M. E. T., generální představenou Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny v Brně ze dne 14. 7. 2010 (nazvaná „Odpověď na dopis ze dne 6. 7. 2010“), ve kterém se výslovně uvádí, že „Vážená slečno N., dne 12. 7. 2010 mi byl předán Váš dopis ze dne 6. 7. 2010 adresovaný řediteli školy, ve kterém se odvoláváte proti rozhodnutí o Vašem vyloučení ze školy. Zároveň v něm žádáte zřizovatele školy o změnu výroku uvedeného v rozhodnutí, kterým by zanikl důvod Vašeho vyloučení. Vámi uváděné skutečnosti jsem se snažila prošetřit a nechala jsem si předložit dostupnou písemnou dokumentaci o celé záležitosti. Z předložených písemností vyplývá, že k politováníhodné skutečnosti, pro kterou jste byla vyloučena, totiž ke krádeži léků ve Vojenské nemocnici, skutečně došlo, neboť o tom byl proveden písemný záznam (s datem březen 2010) a rovněž písemné prohlášení očité svědkyně. Nelze tedy hovořit o pomluvě a nactiutrhání a postup školy označovat za šikanu a pomstu vůči Vaší osobě. Rovněž hovoříte o nekalých praktikách školy uplatňovaných vůči Vám. Dovoluji si Vás upozornit, že takovýto postup nebyl prokázán a ani Česká školní inspekce nic takového nepotvrdila, a proto abyste laskavě uvážila volbu výrazů vůči postupu školy. Vaše odvolání proti rozhodnutí o vyloučení ze školy se tímto zamítá, neboť dle zjištěných skutečností důvody pro vyloučení zůstávají.“ V souladu s § 75 odst. 1 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Ve věci bylo přitom rozhodnuto bez jednání při splnění podmínek vymezených v § 51 s. ř. s. Žaloba je důvodná. Žalobkyně předmětnou žalobou napadá sdělení (dopis) žalované ze dne 14. 7. 2010, jímž nebylo vyhověno jejímu odvolání ze dne 6. 7. 2010 směřujícímu proti rozhodnutí ředitele Církevní střední zdravotnické školy ze dne 18. 6. 2010, č.j. 241/2010, kterýmžto byla žalobkyně vyloučena ze studia na označené škole. Krajský soud se předně zabýval tím, zda jsou v souzené věci splněny podmínky soudního řízení a dospěl k závěru, že tyto jsou splněny a že je tedy možné žalobu věcně přezkoumat. Podle krajského soudu totiž shora označeným správním aktem žalované – dopisem (byť nemá formální náležitosti správního rozhodnutí, k těm viz níže) jednoznačně mohlo dojít ke zkrácení veřejných subjektivních práv žalobkyně ve smyslu § 2 s. ř. s. Ředitel školy, resp. následně žalovaná, totiž vystupovali vůči žalobkyni z pozice orgánu nadaného pravomocí rozhodovat o jejích právech a povinnostech ve smyslu § 1 a násl. správního řádu, resp. § 4 s. ř. s. Jimi vydané akty je tedy možno považovat za akty potenciálně zkracující práva žalobkyně ve smyslu § 65 s. ř. s., neboť v jejich důsledku není žalobkyně dále oprávněna studovat na předmětné škole, což se dozajista může dotýkat její právní sféry. Krajský soud proto předmětný dopis žalované (kterým bylo odvolání žalobkyně neformálně zamítnuto) považuje za rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. a jako takové ho i věcně přezkoumal. Pro podporu této argumentace odkazuje krajský soud i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která pod legislativní zkratku rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. podřazuje jakýkoliv úkon (akt) správního orgánu dotýkající se právní sféry žalobce (k tomu srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42). Stejně tak je pro podporu možno odkázat na judikaturu Ústavního soudu (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 233/02, přístupné na http://www.nalus.usoud.cz) z níž plyne, že při posuzování otázky, zda v konkrétní věci bylo či nebylo vydáno „rozhodnutí“ (tj. právní akt složený - v klasické podobě - z výrokové části, odůvodnění a poučení o opravném prostředku), je nutno vycházet z toho, že pojem „rozhodnutí“ je označením technickým a je tak k němu vždy třeba přistupovat z hlediska jeho obsahu a nikoliv formy. Není rozhodující, jak správní orgán svůj akt označil nebo případně věc vyřídil toliko neformálním přípisem (či formálně nedokonalým rozhodnutím, např. bez odůvodnění či poučení o opravném prostředku) v domnění, že není jeho povinností vydat rozhodnutí v určité procesní formě. Stejně tak krajský soud odkazuje i na následnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. na rozsudek ze dne 30. 4. 2008, č.j. 4 Aps 5/2007-53, přístupný na www.nssoud.cz, ze kterého obdobně vyplývá, že není rozhodující, jak správní orgán svůj akt označil; je proto nevýznamné, zda je úkon správního orgánu jako rozhodnutí výslovně označen a zda má zákonem předepsanou formu či nikoliv. Co se pak týče dalších podmínek řízení, konstatuje krajský soud, že žalobkyně vyčerpala řádný opravný prostředek ve smyslu § 5, resp. ve smyslu § 68 písm. a) s. ř. s., neboť proti rozhodnutí ředitele školy podala odvolání. Žaloba byla přitom žalobkyní jednoznačně podána v zákonné dvouměsíční lhůtě běžící ode dne, kdy jí bylo rozhodnutí oznámeno doručením písemného vyhotovení (§ 72 s. ř. s.), přičemž se jedná o žalobu přípustnou ve smyslu § 68 s. ř. s. a nenastala podle krajského soudu ani žádná z kompetenčních výluk ve smyslu § 70 s. ř. s. Od soudního poplatku byla žalobkyně usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 11. 2010, č.j. 29 A 101/2010-19, osvobozena. Z těchto důvodů krajský soud žalobu věcně přezkoumal, přičemž za žalovaný správní orgán ve smyslu § 69 s. ř. s. považoval žalovanou Kongregaci Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny v Brně, neboť ta je orgánem, který ve věci rozhodl (byť neformálním způsobem) v posledním stupni (proti jejímu rozhodnutí není přípustný řádný opravný prostředek). Žalobkyně v žalobě předmětnému rozhodnutí žalované především vytýkala absenci zákonných náležitostí ve smyslu § 68 správního řádu. Této námitce musel krajský soud přisvědčit. Jak již bylo výše uvedeno, v předmětné věci bylo vydáno rozhodnutí o vyloučení žáka, a to s výslovným odkazem na „§ 31 odst. 2 a 4 a § 165 odst. 2j“ zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění platném a účinném v době rozhodování správního orgánu (dále též „školský zákon“), resp. s obecným odkazem na správní řád. Správní orgán tedy podle krajského soudu jednoznačně rozhodoval v režimu školského zákona, resp. správního řádu, kterýžto jsou správní orgány povinny aplikovat (k tomu srov. § 183 odst. 1 školského zákona, v němž se uvádí, že „Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahuje se na rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti státní správy podle tohoto zákona správní řád.“). Na rozhodování ředitele bylo tedy nutno aplikovat i pravidla obsažená ve správním řádu, tedy kodexu, který primárně upravuje postupy správních orgánů vedoucí k vydání správního rozhodnutí. Správní řád přitom obsahuje řadu pravidel stanovících, jak mají správní orgány při rozhodování postupovat, resp. jaké náležitosti musí správní rozhodnutí obsahovat. Podle § 68 správního řádu platí, že: (1) Rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. (2) Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst.

1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2); účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení. (3) V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. (4) Odůvodnění rozhodnutí není třeba, jestliže správní orgán prvního stupně všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. (5) V poučení se uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává. (6) Pokud odvolání nemá odkladný účinek, musí být tato skutečnost v poučení uvedena. Podle § 69 správního řádu pak platí, že: (1) V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede označení „rozhodnutí“ nebo jiné označení stanovené zákonem. Písemné vyhotovení rozhodnutí dále musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou „vlastní rukou“ nebo zkratkou „v. r.“ u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou „Za správnost vyhotovení:“ s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí. Podle § 81 správního řádu pak platí, že: (1) Účastník může proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak. (2) Právo podat odvolání nepřísluší účastníkovi, který se po oznámení rozhodnutí tohoto práva písemně nebo ústně do protokolu vzdal. (3) Jestliže odvolatel vzal podané odvolání zpět, nemůže je podat znovu. Podle § 82 správního řádu pak platí, že : (1) Odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo jeho vedlejší ustanovení. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné. Podle § 89 správního řádu dále platí, že: (1) Nestanoví-li zákon jinak, je odvolacím správním orgánem nejblíže nadřízený správní orgán. (2) Odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Konečně podle § 90 správního řádu platí, že: (1) Jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné: a) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví, b) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání, anebo c) napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se; podle § 36 odst. 3 se postupuje, pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním orgánem; je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění, změní odvolací správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění; odvolací správní orgán nemůže svým rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného celku vydané v samostatné působnosti. (5) Neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Jestliže odvolací správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti, ve zbytku je potvrdí. Podle § 91 správního řádu konečně platí, že: (1) Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nelze dále odvolat. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo oznámeno všem odvolatelům a účastníkům uvedeným v § 27 odst.

1. Výše uvedená ustanovení tedy mj. zakotvují, jaké náležitosti musí obsahovat správní rozhodnutí (a to včetně rozhodnutí o odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí), kdy lze prostup rozhodnutí napadnout odvoláním, resp. to, jak má správní orgán s takovým odvoláním naložit. Co se týče náležitostí správního rozhodnutí, vyplývá z výše citované právní úpravy, že správní rozhodnutí musí obsahovat zejména výrok, odůvodnění (tedy důvody takového výroku) a poučení účastníků o možnosti podání odvolání (§ 68 správního řádu). V případě odvolacího rozhodnutí je pak odvolací správní orgán povinen ve výroku uvést, jak s přezkoumávaným rozhodnutím naložil (zda jej potvrdil, zrušil, atd.), v odůvodnění se přitom musí odvolací orgán vypořádat s námitkami obsaženými v odvolání, resp. je jeho povinností přezkoumat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy (§ 89 a násl. správního řádu). Z hlediska formálního pak musí rozhodnutí správního orgánu obsahovat i označení „rozhodnutí“, označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby (§ 69 správního řádu). Výše uvedené zákonné náležitosti však napadené rozhodnutí (kterým je předmětné sdělení ze dne 14. 7. 2010 nazvané „Odpověď na dopis ze dne 6. 7. 2010“) jednoznačně nesplňuje. Krajský soud proto musel žalobkyni přisvědčit v tom, že napadené rozhodnutí neobsahuje zákonné náležitosti, zejména pak řádný výrok, odůvodnění, resp. poučení o opravném prostředku, jakož i všechny formální náležitosti rozhodnutí. Navíc, jak bylo výše naznačeno, povinností odvolacího orgánu (žalované) bylo podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Povinností správního orgánu bylo tedy zkoumat i soulad rozhodnutí ředitele školy, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy. To se však nestalo. Předně je třeba uvést, že žalovaná nezjistila, že rozhodnutí ředitele o vyloučení žalobkyně bylo vydáno podle ustanovení školského zákona, který pro tento důvod žalobkyni vyloučit neumožňoval. Podle „§ 165 odst. 2j“ školského zákona platného, resp. účinného v době rozhodování ředitele školy (jenž ředitel na vyloučení žalobkyně explicitně aplikoval), byl totiž ředitel oprávněn rozhodnout o „zamítnutí žádosti o uznání dosaženého vzdělání podle § 70 a 100“, nikoliv tedy o vyloučení žalobkyně. Ředitel školy tedy žalobkyni vyloučil na základě ustanovení zákona, které toto neumožňuje a žalovaná toto nikterak nenapravila. Dále je třeba uvést, že ze správního spisu předloženého žalovanou na výzvu zdejšího soudu (jíž byla žalovaná poučena i o tom, že její povinností je předložit kompletní správní spis vč. spisu prvostupňového správního orgánu) nevyplývá, že by řízení před ředitelem školy bylo vedeno v souladu s pravidly správního řízení, tedy v souladu se zákonným procesem. Povinností správního orgánu je totiž mj. řádně zahájit správní řízení, dát možnost účastníkovi řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 3 správního řádu), resp. náležitě zjistit skutečný stav věci (§ 3 správního řádu) a teprve následně rozhodnout, a to rozhodnutím splňujícím všechny zákonné náležitosti, k tomu viz výše. Toto však ze správního spisu seznat nelze, ostatně popis takového řízení chybí i v odůvodnění rozhodnutí ředitele. V jeho odůvodnění je totiž pouze uvedeno, že „Žákyně byla vyloučena vzhledem k hrubému porušení školního řádu z důvodu krádeže léků v nemocnici při praktickém vyučování. Při rozhodování o vyloučení jsem zvážil míru provinění a pohnutky, přihlédl jsem k celkovému profilu žáka i ke všem okolnostem případu a rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.“ Žalovaná se pak mj. měla důkladně zabývat všemi odvolacími námitkami, např. námitkou poukazující na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (když žalobkyně výslovně namítala, že „není známo kdo, kdy či kde kradl, které léky byly zcizeny, event. množství zcizených léků“). Řádné odůvodnění k této námitce však v rozhodnutí žalované chybí, ostatně tyto skutečnosti nelze zjistit ani ze správního spisu. Závěrem pak krajský soud musel žalobkyni přisvědčit i v tom, že správní orgán prvního stupně na žalobkyni nahlížel apriori jako na vyloučenou ze studia (k tomu srov. sdělení ředitele školy ze dne 18. 6. 2010 - tedy ze stejného data, kdy bylo vydáno předmětné rozhodnutí o vyloučení ze studia - kterým se žalobkyni sděluje, že z důvodu vyloučení ze studia se ruší termín opravné komisionální zkoušky), čímž bez pravomocného rozhodnutí shledal žalobkyni vinnou, v důsledku čehož nelze hovořit ani o dodržení imperativu presumpce nevinny (čl. 40 Listiny základních práv a svobod), kterýžto lze dozajista přiměřena aplikovat i při správním trestání. Z výše uvedených důvodů proto krajskému soudu nezbylo než zrušit rozhodnutí žalované pro nezákonnost ve smyslu § 78 odst. 1 s. ř. s. (z důvodu nerespektování výše uvedených ustanovení) a věc jí vrátit k dalšímu řízení, ve kterém je výše vyslovenými právními názory zdejšího soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Na žalované tedy bude přezkoumat rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ve smyslu § 89 a násl. správního řádu a následně rozhodnout ve smyslu § 90 a násl. správního řádu. Toto rozhodnutí přitom bude splňovat všechny zákonné náležitosti správního rozhodnutí (§ 68 a násl. správního řádu) a bude vydáno v souladu se zákonnou procedurou. Krajský soud k tomu doplňuje, že jen rozhodnutí vydané v souladu se zákonnou procedurou, resp. rozhodnutí respektující všechny zákonné náležitosti může obstát při následném přezkumu před správními soudy; na základě nezákonně vedeného procesu nelze dospět k zákonnému výsledku. K tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2007, čj. 57 Ca 35/2005-80. Závěrem a nad rámec souzené věci pak krajský soud poznamenává, že si uvědomuje rozdílnost pozice žalované ve srovnání s klasickými správními orgány typu krajských úřadů, ministerstev atp. S ohledem na jednoznačnou dikci zákona, který ukládá všem správní orgánům (kterým je v předmětné věci i žalovaná, neboť jako zřizovatel školy rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí ředitele školy o vyloučení žáka ze studia), však nemohl na její rozhodování nahlížet optikou jinou, než by tomu bylo u klasických správních orgánů. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla sice ve věci plně úspěšná (soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí), avšak žádné náklady jí nevznikly (žalobkyně nebyla zastoupena advokátem, přičemž od soudního poplatku byla osvobozena soudem). Ostatně žalobkyně žádnou náhradu nákladů řízení ani nepožadovala. Z těchto důvodů soud nepřiznal ani žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení