29 A 101/2024–164

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci žalobců: a) Spokojené Díly z.s., IČO 22672818 sídlem Foglarova 1817/57, 664 34 Kuřim b) Občané Malhostovic za Optimalizovanou D43, z.s., IČO 14395673 sídlem Malhostovice 152, 666 03 Malhostovice oba zastoupeni Mgr. Lenkou Kotulkovou, advokátkou sídlem Kopečná 241/20, 602 00 Brno c) Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, IČO 67010041 sídlem Körnerova 219/2, 602 00 Brno zastoupený JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou sídlem Vodičkova 704/36, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha za účasti osob zúčastněných na řízení:

1. Spolek Obchvat, z.s., IČO 26606119 sídlem Stojanova 766/7, 669 02 Znojmo 2. Ochránci Brněnské přehrady a okolí, z.s., IČO 64331199 sídlem Laštůvkova 729/25, 635 00 Brno 3. „Voda z Tetčic z.s.“, IČO 22678956 sídlem Hybešova 178, 664 17 Tetčice 4. Občané za ochranu kvality bydlení v Brně–Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, z.s., IČO 26653486 sídlem U luhu 246/18, 635 00 Brno 5. Ředitelství silnic a dálnic s.p., IČO 65993390 sídlem Čerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2024, č. j. MZP/2024/240/817, sp. zn. ZN/MZP/2024/240/34, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Soud ve věci řešil konflikt mezi zájmy ochrany přírody a realizací stavebního záměru. Předmětem sporu byla zejména otázka, zda jsou naplněny podmínky pro udělení výjimky z ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů z důvodu veřejného zájmu na realizaci stavebního záměru „I/43 Podlesi – obchvat“. Významným faktorem pro konečné rozhodnutí byla skutečnost, že podklady pro správní rozhodování konstatovaly, že při dodržení ochranných a kompenzačních opatření nemá nastat významný negativní vliv stavby na zájmy ochrany přírody. Současně musel soud navzdory rozsáhlým námitkám žalobců zohlednit skutečnost, že se primárně zabývá posuzováním podmínek pro udělení výjimky z ochrany zvláště chráněných druhů. Řada uplatněných žalobních bodů proto měla pro tento typ řízení okrajovou relevanci.

2. Ředitelství silnic a dálnic s.p., investor záměru, který je zároveň osobou zúčastněnou na řízení č. 5 (dále „ŘSD“), podal dne 20. 3. 2023 žádost o udělení výjimky ze základních podmínek ochrany čtrnácti zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále „ZOPK“), v souvislosti se stavbou I/43 Podlesí – obchvat (dále „záměr“). Jako přílohu k žádosti předložil projektovou dokumentaci, obsahující kromě technické zprávy také hodnocení vlivu zamýšleného zásahu na chráněné zájmy dle § 67 ZOPK z listopadu 2022 (dále „hodnocení vlivů“).

3. Dne 31. 3. 2023 oznámil Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor životního prostředí (dále „KÚ JMK“), účastníkům zahájení řízení. Dne 18. 9. 2023 jim oznámil, že záměr je připravován v souladu se zákonem č. 416/2009 Sb., zákon o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury.

4. KÚ JMK rozhodnutím ze dne 10. 11. 2023, č. j. JMK 159711/2023, předložené žádosti vyhověl a povolil výroky I.–IV. výjimku: – dle § 56 odst. 1 a odst. 7 ZOPK ze zákazů a základních podmínek ochrany zvláště chráněných rostlin podle § 49 ZOPK, konkrétně pro zásah do biotopu a pro poškozování a ničení jedinců zvláště chráněného druhu rostliny okrotice bílá, – dle § 56 odst. 1 a odst. 7 ZOPK ze zákazů a základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů podle § 50 ZOPK, konkrétně ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje jedinců, vývojových stadií, sídel a biotopu zvláště chráněných rodů a druhů živočichů čmelák, mravenec, kudlanka nábožná, prskavec menší a zlatohlávek tmavý, zejména jedince těchto druhů a rodů rušit, poškozovat a ničit jimi užívaná sídla a uvedené druhy neúmyslně zraňovat či usmrcovat, – dle § 56 odst. 1 a odst. 2 písm. c) a odst. 7 ZOPK ze zákazů a základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů podle § 50 ZOPK, konkrétně ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje jedinců, vývojových stadií, sídel a biotopu zvláště chráněných druhů ťuhýk obecný, výr velký, žluva hajní, strakapoud prostřední a veverka obecná, zejména jedince těchto druhů rušit a v případě druhů žluva hajní, strakapoud prostřední a veverka obecná i poškozovat a ničit jejich sídla, – dle § 56 odst. 1 a odst. 2 písm. c) a odst. 7 ZOPK ze zákazů a základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů podle § 50 ZOPK, konkrétně ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje jedinců, vývojových stadií, sídel a biotopu zvláště chráněných druhů ropucha obecná, ropucha zelená a skokan štíhlý, zejména jedince těchto druhů rušit, chytat, sbírat, držet, dopravovat a přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla za účelem záchranného transferu a poškozovat a ničit jejich sídla.

5. Výjimky povolil KÚ JMK při splnění čtrnácti blíže specifikovaných podmínek ve výroku V. Okruh zvláště chráněných druhů vyplynul z hodnocení vlivů podle § 67 ZOPK. V odůvodnění svého rozhodnutí KÚ JMK vysvětlil, že cílem záměru je částečná rekonstrukce a novostavba silnice I/43 pod místní částí Kuřim – Podlesí s cílem vzniku mimoúrovňové křižovatky a úprava stávajícího nevhodného výškového vedení. Realizace záměru vyvolá vlivy nevýznamné a zanedbatelné, navíc minimalizované kompenzačními opatřeními. Proti rozhodnutí se žalobci odvolali.

6. Napadeným rozhodnutím žalovaný nahradil výroky I.–V. upřesňujícím textem. Především ke 14 podmínkám pro povolené výjimky připojil podmínku č. 15, stanovující provedení kontrol plnění podmínek na místě samém za přítomnosti biologického dozoru způsobem: – kontrola náhradní lokality po případném transferu zvláště chráněných druhů do 1 měsíce od jeho provedení, – kontrola při skrývce zeminy a odstraňování kořenů na ploše lokalit 1 až 5, – kontrola přeložky Podlesního potoka do 1 měsíce od realizace, a – kontrola instalace protihlukové stěny u VKP Rejmarka do 1 měsíce od realizace.

7. Zbylým odvolacím námitkám žalovaný nepřisvědčil a rozhodnutí KÚ JMK ve zbytku potvrdil. Stejně jako KÚ JMK vycházel ze závěrů obsažených v hodnocení vlivů a konstatoval, že vybudování záměru nebude mít na zjištěné zvlášť chráněné druhy v okolí významně negativní vliv. K námitce neprokázání veřejného zájmu na vybudování stavby žalovaný uvedl, že se jedná o veřejně prospěšnou stavbu a plán její výstavby je zakotven ve strategických dokumentech [Politika územního rozvoje ČR, Dopravní sektorová strategie, Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále „ZÚR JMK“) a územní plán města Kuřim]. Žalovaný považoval za dostatečně prokázané, že cílem záměru je odstranění nyní trvající závady, kterou je stávající křižovatka, nevyhovující technickým parametrům silnice v tomto úseku, a zároveň je vybudování záměru v zájmu snížení nehodovosti, snížení hluku (stavba protihlukových stěn) a rozvoje místní obytné zóny. Žalovaný v tomto ohledu uzavřel, že KÚ JMK dostatečně identifikoval a zdůvodnil veřejný zájem na vybudování záměru, přičemž v souvislosti s minimálním dopadem na zvlášť chráněné druhy je dána převaha veřejného zájmu na realizaci stavby.

8. Žalobce a) a b) se žalobou ze dne 27. 9. 2024 domáhali zrušení napadeného rozhodnutí. Toho se domáhal i žalobce c) (včetně zrušení prvostupňového rozhodnutí) žalobou ze dne 2. 10. 2024. Soud usnesením ze dne 15. 10. 2024, č. j. 55 A 16/2024–73 spojil později podanou žalobu žalobce c) s žalobou žalobců a) a c) ke společnému projednán, neboť napadené rozhodnutí bylo předmětem obou žalob ekologických spolků, přičemž jejich námitky se z vetší části překrývají. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě II.

1. Žaloba žalobců a) a b)

9. Žalobci jsou přesvědčeni, že jsou aktivně legitimováni k podání žaloby podle § 65 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Předeslali, že označení záměru správními orgány není souladné s realitou. Nejedná se totiž o vybudování obchvatu, ale o mimoúrovňovou křižovatku (dále „MÚK“) na dopravně přetížené silnici I/43. Trasa komunikace I/43 od obce Česká k obci Lipůvka zůstává v podstatě zachována. Významnou změnou je především rozšíření plochy v území zabíraném záměrem. Jedná se de facto o návrh průtahu hustě osídleným územím.

10. Nejprve žalobci namítli nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterou spatřují v nedostatku důvodů pro rozhodnutí a v zásadním procesním i věcném excesu při posouzení věci. Předmětnou kauzu „I/43 Podlesí–obchvat“ poznamenávají opakovaně závažná pochybení, o nichž rozhodl v nedávné době Krajský soud v Brně (rozsudky ze dne 27. 8. 2024, č. j. 31 A 98/2022–111, věc: „I/23 Třebíč, obchvat“, a ze dne 5. 12. 2023, č. j. 31 A 68/2022–172, věc „Východní obchvat Žebětína“).

11. Žalobci a) a b) dále sdělili, že KÚ JMK jako prvostupňový orgán ochrany přírody a krajiny oznámil zahájení řízení, aniž by poskytl účastníkům podklady řízení, konkrétně projektovou dokumentaci pro společné povolení staveb – DUSP pro záměr a hodnocení vlivů. O podklady požádali žalobci žadatele podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Informace, které však následně obdrželi se jevily jako neúplné. Žalobci zdejší soud požádali, aby si od povinného subjektu vyžádal spisový materiál týkající se poskytování informací.

12. Systematický přístup při posuzování naplnění podmínek podle § 56 ZOPK poskytuje přehledně judikatura Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“). V této souvislosti lze použít jako východisko např. rozsudek ze dne 12. 11. 2015, č. j. 10 As 2/2015–251, z nějž lze dovodit, že je nutné při posuzování výjimky zkoumat 1) existenci jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, 2) převahu jiného veřejného zájmu nad zájmem na ochranu přírody, 3) neexistenci jiného uspokojivého řešení a 4) zda provozované činnosti neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu ohroženého druhu z hlediska jeho ochrany. Žalobci se svými námitkami soustředili především na skutečnost, že nebylo v nyní projednávané věci prokázáno, že se jedná o výjimku „v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí“ a že „neexistuje jiné uspokojivé řešení“.

13. Další námitkou žalobci poukázali na neexistenci souladu záměru s územním plánem města Kuřim. Přitom soulad s územním plánem je nutnou podmínkou pro to, aby bylo možno uvažovat o jiných veřejných zájmech. Odkázali na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2023, č. j. 67 A 3/2023–401, jímž byla zrušena část změny č. 4 územního plánu města Kuřim (dále „rozsudek OOP změna č. 4 ÚP Kuřim“). Tuto skutečnost žalovaný nerespektoval. Podle žalobců a) a b) byla napadena změna č. 4 ÚP Kuřim zejména v části obsahující dílčí změnu č. 4/26. Tato dílčí změna byla uvedeným rozsudkem zrušena, přitom se týkala předmětné dopravní komunikace. Nelze tedy tvrdit, že záměr má oporu v platném územním plánu. Správní soudy opakovaně potvrzují, že soulad záměru s územně plánovací dokumentací sám o sobě nezakládá ani veřejný zájem záměru, natož pak jeho převahu nad jinými veřejnými zájmy, přitom však soulad záměru s územně plánovací dokumentací je nutnou podmínkou pro povolení výjimky podle § 56 ZOPK. Žalovaný se navíc řádně nevypořádal s námitkou žalobců o neexistenci souladu záměru s územním plánem a nesprávně tvrdil: „detailní zkoumání, zda je záměr přípustný z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování, či nikoliv, přísluší hodnotit výlučně orgánům územního plánování“. O této otázce si však žalovaný měl učinit úsudek a zdůvodnit jej. Pokud by orgán ochrany přírody a krajiny nebyl schopen rozpoznat, zda soulad s územním plánem ke dni vydání správního rozhodnutí existoval, měl povinnost postupovat podle § 8 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a obrátit se s žádostí o součinnost na orgán územního plánování. Nicméně odpověď na to, zda je dán soulad s územním plánem, byla doložena rozsudkem OOP změna č. 4 ÚP Kuřim. Skutečnost, že žalovaný pochybil, dokládá i rozsudek NSS, např. ze dne 12. 5. 2020, č. j. 8 As 63/2018–112, bod 24, z něhož plyne, že soulad záměru s územně plánovací dokumentací je nutný. Stejné závěry jsou obsaženy též v rozsudku ze dne 3. 8. 2017, č. j. 2 As 83/2017–53, bod 40. Naproti tomu v souladu s uvedenou judikaturou NSS je např. rozhodnutí žalovaného v jiné věci ze dne 25. 10. 2023, č. j. MZP/2023/211/1935, a ze dne 6. 10. 2023, č. j. MZP/2023/221/1248, nebo např. i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2024, č.j. 31 A 98/2022–111. Na okraj žalobci poznamenali, že odkaz žalovaného na vazbu záměru na Politiku územního rozvoje ČR je zcela nepřiléhavý a bezvýznamný, neboť neobsahuje žádný odkaz na silnici označovanou v 1. Aktualizaci ZÚR JMK jako I/43. Stejně lze uvažovat o odkazu na Dopravní sektorové strategie v revizi označované jako SESTRA II. Tento dokument byl platný pouze do roku 2020 a záměr nemohl být jeho součástí, neboť byl navržen v 1. Aktualizaci ZÚR JMK v říjnu 2020. Relevantní není ani dokument označovaný jako SESTRA III (Dopravní sektorová strategie 3. fáze pro období 2024–2030 s výhledem do roku 2050), neboť dokument komunikaci I/43 neobsahuje. Nesprávné je též tvrzení žalovaného, že jedna z hlavních úloh dokumentu Politika územního rozvoje ČR je, aby na sebe územní plány navazovaly. Tento koncepční dokument však nemá přímou vazbu na územní plány obcí. Nepřezkoumatelnost založil žalovaný též tím, že opomněl vypořádat námitku, že podle Aktualizace ZÚR JMK má mít koridor v daném úseku proměnlivou šířku 100 – 300 m, přitom šíře záměru je cca 350 m. Žalovaný se rovněž mýlí ve svých úvahách týkajících se důvodů, pro které došlo rozsudkem OOP změna č. 4 ÚP Kuřim ke zrušení částí Změny č. 4 ÚP Kuřim. Žalobci jsou přesvědčeni, že absentující posouzení SEA Změny č. 4 znevěrohodnilo Změnu č. 4 jako celek. Nesprávné je i sdělení žalovaného, že se vyhodnocení SEA ke Změně č. 4 nemělo pořizovat.

14. Nejenže tedy záměr nesplňuje podmínku nutnou pro vydání výjimky podle § 56 ZOPK, ale též odůvodnění převahy jiného veřejného zájmu, tak jak jej přednesl žalovaný, neobstojí ve světle požadavků zákona. Žalobci odkázali na již zmiňované rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2023, č. j. MZP/2023/211/1935, v němž bylo vysvětleno, že převaha jiného veřejného zájmu musí být doložena. Této otázce se však žalovaný věnoval nedostatečně a nepřezkoumatelně. Uvedl sice, že veřejný zájem se opírá o důvody zájmu veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví a důvodů sociálního a ekonomického charakteru (odstranění závady na komunikaci, snížení nehodovosti, zvýšení bezpečnosti silničního provozu, snížení hladiny hluku, rozvoj obytné zóny), nicméně tyto položky nejsou řádně doloženy. Není ani zřejmé, jak by záměr měl posloužit k dosažení uvedených cílů. Nejedná se navíc o nově budovaný „obchvat“, neboť trasa se nijak záměrem nemění a je navrhovaný nevhodný průtah obytnou oblastí. Snížení hladiny hluku rovněž není nijak doloženo. Řešením by zde mohla být zcela jiná varianta, a to vedení hlavní trasy komunikace I/43 v zářezu. Tato varianta byla doložena jako realizovatelná projektantem J. K., avšak tím se žalovaný nezabýval. V každém případě měl žadatel doložit hlukovou studii. Též vybudování protihlukové stěny lze provést bez realizace záměru, tedy její vybudování není důvodem pro předmětný záměr. Skutečnost, že dojde k odstranění dopravní závady a snížení nehodovosti žalovaný též nedoložil (např. důkazem o zvýšeném výskytu dopravních nehod, což lze řešit též mírnějšími zásahy do krajiny). Zarážející je, že nebyla posouzena kapacita dvoupruhového uspořádání stávající komunikace podle normy ČSN 73 6101. Pokud intenzita dopravy přesahuje 18 tisíc vozidel denně, podle předmětné normy se budují čtyřproudové komunikace. Žalobci se domnívají, že mělo být šetřeno, zda se nejedná o zájem soukromý, neboť soukromý investor se též angažuje ve veřejných věcech. Problematickou situaci spatřují žalobci ve skutečnosti, že 1. Aktualizaci ZÚR JMK vydanou v roce 2020 zpracoval projektant, který je současně projektant soukromého investora projektu obytné zóny Kuřim–Záhoří. Před aktualizací ZÚR JMK byla ovšem platná jiná varianta záměru – tzv. severní obchvat Kuřimi a nová varianta neprošla procesem SEA a nečekaný obrat nebyl odůvodněn, což není v souladu se zásadou kontinuity (viz rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2013, č. j. 2 As 40/2013–32). Žalobci navíc tvrdí, že závěr ze zjišťovacího řízení EIA je sám o sobě irelevantní k odůvodnění převahy veřejného zájmu (viz rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2022, č. j. 51 A 108/2020–53).

15. Žalovaný se rovněž nezabýval konkrétní variantou, kterou navrhovali žalobci. Přitom podle § 56 ZOPK je správní orgán povinen zabývat se existencí jiného uspokojivého řešení. Žalobci navrhnuté řešení má významně nižší vliv na přírodu, neboť zaujímá výrazně menší plochu. Žalovaný se k této otázce konkrétně nevyjádřil. Rovněž se žalovaný nevyjádřil k námitce poukazující na absenci podkladů pro učinění správního rozhodnutí. II.

2. Žaloba žalobce c)

16. Nejprve se žalobce vyjádřil k aktivní legitimaci k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí a uvedl, že podle judikatury Ústavního soudu a NSS je oprávněn namítat jak procesní, tak i hmotněprávní porušení svých práv. Dále sdělil, že předmětem záměru není obchvat obce Podlesí, neboť přes tuto obec silnice I/43 neprochází. De facto se má stavět pouze MÚK na silnici I/43. Namítl též nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu nevypořádání svých námitek. Žalobce uvedl pro srovnání jiné věci žalovaného a poukázal na to, že opakovaně postupuje nezákonně.

17. Prvním okruhem námitek žalobce vytkl, že ve spise není doložen doklad prokazující, že záměr je v souladu s územně plánovací dokumentací. Žalovaný se touto skutečností dostatečně nezabýval a zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, neboť jakýkoliv relevantní doklad o tomto souladu ve spise založen není. Pokud by však byl záměr v rozporu s územně plánovací dokumentací, není doložen doklad o existenci veřejného zájmu na jeho realizaci, tzn. nebylo možné ani posoudit intenzitu jeho převahy či naléhavosti nad zájmem na ochranu dotčených druhů organismů. Přitom platí, že samotný soulad záměru s územně plánovací dokumentací nedokládá veřejný zájem (viz např. rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2020, č. j. 8 As 63/2018–112, ze dne 3. 8. 2017, č. j. 2 As 83/2017–53, a ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 As 65/2012–161).

18. Žalobce též upozornil, že část změny č. 4 ÚP Kuřim byla zrušena rozsudkem zdejšího soudu [v podrobnostech viz výše námitky žalobců a) a b)], a je přesvědčen, že záměr není v souladu se změnou č. 4 ÚP Kuřim.

19. Dále žalobce nachází nedostatek v podkladech pro rozhodnutí, neboť žádný z nich dostatečně nepoukazuje na existenci veřejného zájmu. Ve spise se nalézá pouze technický popis záměru (část DUSP) a hodnocení vlivů, nikoliv konkrétní doklady o tom, že v území dochází k nenaplnění konkrétních veřejných zájmů a že právě předložený záměr toto naplnění skutečně zajistí. Žalobce je přesvědčen, že argumentace žalovaného vychází z obecných tvrzení, a odkázal na rozsudky NSS, jež zaručují vyšší standard prokazování veřejného zájmu (ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 As 65/2012–161, ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 73/2015–40). Doklady, které by prokazovaly veřejný zájem, ve spise chybí (např. hluková studie, studie o stavu nehodovosti, studie o opatřeních ke zvýšení zaměstnanosti v obytné zóně apod.). Ze spisu také není nijak patrno, že by se jednalo v souvislosti s předmětnou silnicí o tak závažné dopravní vadu ve srovnání s celou silnicí I/43. Chybějí též údaje o tom, z jakého důvodu nelze silnici pouze rekonstruovat. Navíc není zřejmé, že by se na tomto úseku projevovala vyšší míra nehodovosti. Žalobce odkázal na usnesení Krajského úřadu v Liberci ze dne 25. 5. 2021, č. j. KULK 38119/2021, o přerušení řízení za účelem doplnění podobných podkladů, které v nyní projednávané věci chybí. Těmito námitkami se žalovaný nezabýval, a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.

20. Ve spise se též nenalézají podklady, které by jednoznačně prokazovaly, že neexistuje žádné jiné uspokojivé řešení naplnění veřejných zájmů. Vzhledem k tomu, že záměr neprošel procesem EIA, je nutné, aby orgán ochrany přírody a krajiny provedl posouzení jiných uspokojivých řešení na základě podkladů žadatele. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2016, č. j. 7 A 141/2011–55. V praxi nejde o zkoumání neexistence jiné varianty záměru, ale o jiné řešení naplnění veřejného zájmu.

21. Vzhledem k tomu, že nebyl prokázán veřejný zájem na realizaci záměru, nebylo možné posoudit převahu takového veřejného zájmu. Správní orgány převzaly pouze nepodložené názory žadatele a spokojily se pouze s technicko–stavebním popisem záměru. Intenzitu veřejného záměru nebylo možné vůbec posoudit ve vztahu k hodnocení vlivů, neboť veřejný zájem na realizaci je téměř nulový. Žalovaný nesprávně považoval za jiný veřejný zájem výsledky zjišťovacího řízení dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), které se navíc touto otázkou nezabývá. Navíc by to absurdně vedlo k tomu, že každý záměr, který „projde“ zjišťovacím řízením, by automaticky představoval veřejný zájem. Tyto podklady si tedy měl žalovaný pečlivěji obstarat. Žalobce na podporu své argumentace odkázal na rozsudky zdejšího soudu ze dne 5. 12. 2023, č. j. 31 A 68/2022–172 a ze dne 27. 8. 2024, č. j. 31 A 98/2022–111. Uvedl též rozhodnutí správních orgánů, ze kterých žalobce dovodil, že je nutno trvat na předložení konkrétních podkladů na doložení veřejného zájmu (rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2019, č. j. MZP/2019/550/1035–He, rozhodnutí Krajského úřadu v Liberci ze dne 22. 12. 2021, č. j. KULK 86377/2021, rozhodnutí Krajského úřadu v Praze ze dne 10. 5. 2023, č. j. 152895/2022/KUSK, a ze dne 27. 3. 2023, č. j. 042443/2023/KUSK, a rozhodnutí Správy CHKO České středohoří ze dne 27. 6. 2023, č. j. SR/1992/UL/2021–49). Žalobce poukázal na různá řešení silnice I/43, kterou předkládá studie J. K., jež vznikla na základě požadavku žalovaného v roce 2009. Žalovaným schválené řešení tedy nemůže být přijato jako nejvhodnější. Řešení J. K. z roku 2019 zahrnuje tzv. přivaděč z Brna, přičemž pro oblast Kuřim Podlesí/Záhoří je na rozdíl od řešení PK Ossendorf (ŘSD) navržena kombinace zakryté hlavní trasy silnice I/43 s využitím tvaru terénu v lokalitě. Tato od obytné zástavby odsunutá obslužná okružní křižovatka je přitom schopná lépe obsloužit celou existující i novou rozvojovou oblast.

22. Mezi podmínkami uloženými správními orgány chybí též jasně stanovený způsob kontrol dodržování podmínek, což se nestalo ani přidáním nové podmínky, neboť v ní chybí časové údaje, kdy by ke kontrolám mělo docházet, jak budou časté a na jaké události budou podmínky navázané.

III. Vyjádření žalovaného

23. Žalovaný předeslal, že většina žalobních bodů byla již projednána v odvolacím řízení. Úvodem také vysvětlil, že pro posouzení dotčení zájmů chráněných zákonem není rozhodný název záměru, ale jeho popis a parametry. Nezpochybnitelně je záměr v souladu s územně plánovací dokumentací vydanou krajem, tj. se ZÚR JMK včetně jejich aktualizací, jež jsou nadřazeny územnímu plánu obce [§ 54 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. Územní plán města Kuřim (i po jeho změnách č. 1 – č. 4) je v souladu se ZÚR JMK a posuzovaný záměr vymezuje. Rozsudkem OOP změna č. 4 ÚP Kuřim došlo ke zrušení určitých bodů – změna č. 4 územního plánu města Kuřim především z důvodu neprovedení vyhodnocení SEA. Podle § 55 stavebního zákona platí, že dojde–li ke zrušení části územního plánu, zastupitelstvo obce bezodkladně rozhodne o pořízení jeho změny a o jejím obsahu. Přitom vyhodnocení vlivů změny územního plánu na udržitelný rozvoj území se při uvedení územního plánu do souladu s územně plánovací dokumentací kraje nezpracovává. Posuzovaný záměr se tedy pro účely řízení o druhové výjimce považuje stále za souladný s územně plánovací dokumentací. Soulad záměru s územně plánovací dokumentací je pouze jedním z předpokladů vyjádření veřejného zájmu, nicméně posouzení, zda je soulad dán, zároveň patří do kompetence orgánů územního plánování.

24. Nejedná se o záměr, který by byl situován do unikátního stanoviště, kde by zásah vedl k zániku populace zvláště chráněných druhů. Veřejná prospěšnost záměru v kombinaci všech podkladů tvořících správní spis je jednoznačně dána. Přínosy záměru prokazatelně převažují nad zásahem do některých zvláště chráněných druhů, proto není potřeba předkládat detailnější studie, jak požadují žalobci. Navíc ekologickým spolkům v rámci veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny nepřísluší namítat nedostatky v oblasti hodnocení hlukového zatížení a ochrany veřejného zdraví.

25. Podmínkou neexistence jiného uspokojivého řešení se správní orgány zabývaly dostatečně. Pokud by se posuzovaly možnosti udělení druhové výjimky zcela bez ohledu na obsah žádosti a závěry přechozích fází, došlo by k překročení meze působnosti orgánu ochrany přírody (viz např. rozsudek NSS ze dne 20.02.2015, č. j. 5 As 54/2013–78). Není žádoucí, aby orgán ochrany přírody posuzoval alternativní varianty záměru nad rámec podané žádosti. Veřejný zájem byl řádně specifikován a porovnán s veřejným zájmem na ochraně přírody a krajiny. Nejde o záměr zcela nový, neboť je umístěn do prostoru stávající silnice I/43 a lze předpokládat, že dojde k velmi nízké intenzitě negativního zásahu. Nadto vzhledem ke kompenzačním opatřením byl veřejný zájem na realizaci záměru shledán jako převažující nad zájmem ochrany přírody.

26. Způsob kontrol si stanoví správní orgán podle svého uvážení podle § 5b odst. 3 ZOPK, což žalovaný učinil.

IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

27. ŘSD navrhnul, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Ve svém vyjádření se ztotožnil s právním názorem žalovaného a k vybraným žalobním bodům přednesl svůj pohled na podstatu souzené věci. Zejména poukázal na skutečnost, že nesoulad s územně plánovací dokumentací dovozují žalobci ze zrušení dílčích bodů změny č. 4 ÚP Kuřim. Přitom přehlédli skutečnost, že záměr odvozuje svůj soulad s územně plánovací dokumentací – nejen ze ZÚR JMK, nýbrž i ze změny č. 2 ÚP Kuřim. Návrhu na zrušení změny č. 2 ÚP Kuřim přitom Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. 11. 2023, č. j. 67 A 3/2023–401, nevyhověl. Ani zrušení změny č. 4 ÚP Kuřim v dílčích bodech nemá vliv na předmětný záměr. Platí tedy, že záměr je jak v souladu s ZÚR JMK, tak s Územním plánem města Kuřim. ŘSD rovněž s odkazem na judikaturu NSS trvá na tom, že žalovaný nejprve konkretizoval dva veřejné zájmy a následně poměřil, zda převažují nad zájmem ochrany životního prostředí.

28. Osoba zúčastněná na řízení 3. naopak podpořila zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí, které rovněž označuje za nepřezkoumatelné. Napadené rozhodnutí i vyjádření žalovaného podle ní vypovídá o zjevné nekompetentnosti brněnské části Ministerstva životního prostředí, arogantnosti a vrchnostenském přístupu. Osoba zúčastněná na řízení 3. mj. poukazuje na rozpory ve vyjádření žalovaného k souladnosti záměru s územně plánovací dokumentací. Dále uvádí, že v odvolacím spise chybí stanovisko příslušného dotčeného orgánu o takovém souladu. Upozorňuje také na argumentační nouzi žalovaného a směšování dřívějšího zjišťovacího řízení v procesu EIA se současným řízením o výjimce.

V. Repliky žalobců a) a b)

29. Úmyslem žalobců a) a b) bylo především upozornit na zavádějící reakci žalovaného na povinnost doložení souladu záměru s územním plánem. Jednak se žalovaný nevyjádřil k ustálené judikatuře NSS ohledně povinnosti doložení takového souladu. Dále posouzení souladu žalovaný spatřuje v kompetenci jiných správních orgánů, přitom na to podle žalobců a) a b) sám nemůže rezignovat. Relevantní tzv.

1. Aktualizace ZÚR Jihomoravského kraje neobsahuje ani základní informace o vlivech na správní území jednotlivých obcí, což ilustruje také judikatura Krajského soudu v Brně, mj. rozsudek ze dne 11. 7. 2023, č. j. 66 A 1/2023–175 („Moravské Knínice“), či rozsudek ze dne 3. 1. 2024, č. j. 73 A 5/2023–153 („Malá Lhota“). Přímou relevanci k vydávání výjimek nemají ani obecné dokumenty typu Politika územního rozvoje ČR a SESTRA II. Dále žalobci a) a b) poukazují na Metodické sdělení ke způsobu uplatnění § 55 odst. 3 stavebního zákona, č. j. MMR–73310/2021–81, jež podle nich dopadá i na projednávaný záměr. Z tohoto dokumentu vyplývá, že § 55 odst. 3 stavebního zákona se neuplatní v případě pořizování územního plánu obce s významnými dopravními koridory přejímanými ze ZÚR kraje. Tento závěr je však v rozporu s vyjádřením odpůrce, který se o toto ustanovení stavebního zákona opírá.

30. Následně zaslali žalobci a) a b) repliku reagující na vyjádření ŘSD k otázce souladu záměru s územním plánem města Kuřim. ŘSD podle žalobců argumentuje údajnou shodou s ÚP Kuřim po jeho Změně č. 4 a odkazuje i na jeho dřívější Změnu č.

2. Žalobci a) a b) se neztotožňují s odkazem ŘSD na rozsudek OOP změna č. 4 ÚP Kuřim s tím, že by z něho mělo vyplývat, že zrušení části změny č. 4 ÚP Kuřim nemá vliv na záměr. Žalobci zdůrazňují, že záměr je založen na zachování dvoupruhového uspořádání stávající silnice I/43 a jako takový se mohl stát součástí ÚP Kuřim pouze na základě přenesení z aktualizace ZÚR JMK. Nestačí k tomu vycházet ze znění ZÚR JMK z roku 2016, jež zahrnovaly diametrálně odlišný záměr, a to tzv. „zkapacitnění“ stávající silnice I/43, tedy její změnu z dvoupruhového uspořádání na uspořádání čtyřpruhové. Stejně tak se nelze opírat o změny č. 2 ÚP Kuřim. Jednak žádost o výjimku nijak na tuto změny neodkazuje, což je patrné ze spisu. A i obsah spisu je v tomto ohledu zmatečný. K veřejnému projednání změny č. 2 ÚP Kuřim došlo ještě před vydáním aktualizace ZÚR JMK. Nelze dodatečně vyvozovat, že tato dílčí změna se mohla v roce 2023 bez dalšího stát právním základem žádosti o vydání výjimky pro záměr. Místem pro doložení souladu projektu pro záměr s ÚP Kuřim bylo vlastní řízení o výjimce vedené Odborem životního prostředí KÚJMK, kde by se veřejnost, bylo–li by žadatelem o výjimku argumentováno souladem se Změnou č. 2 ÚP Kuřim, mohla k věci detailně vyjádřit, resp. případně na základě tohoto projednání by veřejnost mohla při podání žaloby proti předmětné výjimce napadnout Změnu č. 2 ÚP Kuřim incidenčním návrhem dle § 101a odst. 1 s. ř. s.

VI. Posouzení věci soudem

31. Soud za splnění podmínek pro rozhodnutí ve věci bez nařízení ústního jednání (§ 51 s. ř. s.) přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). VI. 1 Právní rámec 32. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v rozhodném znění, stanoví § 56 Výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů (1) Výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 46 odst. 2, § 49 a 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje na žádost toho, kdo zamýšlí uskutečnit škodlivý zásah, orgán ochrany přírody. U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropských společenství10), lze výjimku podle věty první povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 2, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. V pochybnostech o škodlivosti zamýšleného zásahu lze požádat o poskytnutí předběžné informace podle správního řádu47c). (2) Výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů lze povolit c) v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí, (6) V případě povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů platí pro obsah rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 6, obsah opatření obecné povahy podle odstavce 4 a pro obsah dohody podle odstavce 5 obdobně § 5b odst.

3. Povinnosti uvedené v § 5b odst. 5 platí obdobně pro orgán ochrany přírody při povolování výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a pro osobu, které byla povolena výjimka ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle odstavce 1 nebo 6, která postupuje podle výjimky povolené opatřením obecné povahy podle odstavce 4 nebo se kterou byla uzavřena dohoda podle odstavce 5 nebo podle § 49 odst.

4. V případě výjimky povolené podle odstavce 6 informuje orgán ochrany přírody Ministerstvo životního prostředí o povolení podle § 5b odst. 5 poté, co od stavebního úřadu obdrží stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí, jehož je povolení výjimky součástí, s vyznačením právní moci. VI. 2 Právní posouzení 33. Soud ze správního spisu ověřil, že záměr představuje přestavbu stávající křižovatky na komunikaci I/43 na křižovatku mimoúrovňovou, přičemž má charakter částečné rekonstrukce a zčásti novostavby silnice I/43. V žádosti žadatele bylo popsáno, že v Podlesí se nachází styková, resp. průsečná křižovatka s místními komunikacemi, která tvoří překážku v intenzivní dopravě, přičemž se vznikem nové rozvojové obytné zóny u města Kuřimi vzniká potřeba přestavby křižovatky na křižovatku s mimoúrovňovým křížením hlavní trasy I/43 a ostatními místními komunikacemi. Navíc je v řešeném úseku nevhodné výškové vedení s vypuklými výškovými oblouky, které neodpovídají platné rychlosti 90 km/h. Stavba I/43 Podlesí – obchvat je součástí komplexu tří plánovaný staveb na E461 ve směru na Svitavy (1) I/43 Podlesí obchvat, (2) I/43 MÚK Kuřim–východ, (3) I/43 MÚK Lipůvka. Z hodnocení vlivů předloženého žadatelem vyplynulo, že v dané lokalitě byl proveden terénní průzkum a s pomocí dostupných databází bylo zjištěno, jaké zvláště chráněné druhy se v okolí nacházejí, v jakém počtu a jaký dopad na vymezené druhy realizací záměru hrozí. V závěru tohoto hodnocení žadatele bylo sděleno, že realizace záměru nebude mít významný negativní vliv na vyjmenované druhy organismů.

34. Ze správního spisu je dále patrno, že k záměru bylo vydáno rozhodnutí ze dne 24. 6. 2019 v rámci zjišťovacího řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, které vydal KÚJMK, přičemž rozhodl, že záměr „I/43 Podlesí, obchvat + MÚK Kuřim, východ + MÚK Lipůvka“ nemá významný vliv na životní prostředí a není nutné jej podrobit procesu vyhodnocení EIA.

35. Co se týče aktivní legitimace žalobců, jedná se o spolky, jejichž hlavním cílem je ochrana přírody. Shodně namítali, že se cítí být rozhodnutími správních orgánu zkráceny na svých právech. O aktivní legitimaci žalobců nevyvstaly mezi stranami žádné pochybnosti. Soud pouze stručně doplňuje, že souhlasí s žalobci, že tato podmínka je splněna. Aktivní legitimace je založena účastenstvím ve správním řízení z pohledu poslání daného spolku, přičemž žalobci jsou spolky, jejichž hlavní činností je prosazování zájmu na ochraně životního prostředí a zájmu na kvalitním bydlení v lokalitách, jež jsou v blízkosti oblasti navržené pro předmětný záměr.

36. V projednávané věci bylo podstatou sporu právní posouzení (i) přezkoumatelnosti a (ii) zákonnosti napadeného rozhodnutí, kterým žalovaný, co do podstaty, potvrdil rozhodnutí orgánu ochrany přírody vydané ve správním řízení o povolení výjimky ze zákonných zákazů směřujících k ochraně zvláště chráněných druhů dle § 56 ZOPK, a to konkrétně ve vztahu ke 14 zvláště chráněným druhům dotčeným realizací a následným provozem záměru. Předně všichni tři žalobci i osoba zúčastněná na řízení 3. namítali nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí orgánu prvního stupně. Naproti tomu žalovaný i ŘSD označili napadené rozhodnutí za přezkoumatelné i zákonné.

37. Soud se nejprve zabýval otázkou přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí prvostupňového, neboť meritorně lze posoudit pouze takové rozhodnutí, které je přezkoumatelné. Soud předně uvádí, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu z hlediska soudního přezkumu činí rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jeden celek (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003–56, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2021, č. j. 7 As 447/2019–60, bod 22). Zároveň nutno zdůraznit, že nesouhlas žalobce s výkladem učiněným správními orgány nelze zaměňovat za nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí, neboť nepřezkoumatelnost rozhodnutí je objektivní překážkou znemožňující soudu dané rozhodnutí přezkoumat (přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2019, č. j. 10 As 102/2018–45, bod 15).

38. Dále soud poukazuje na ustálenou judikaturu správních soudů, dle které zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, přičemž pro absenci důvodů (či pro nesrozumitelnost) skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 7. 2022, č. j. 7 As 342/2020–30, zdůraznil: „[…] nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 – 76, publikované pod č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán, resp. soud podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat.“ (srov. bod [10] cit. rozsudku). Podobně se Nejvyšší správní soud vyjádřil i v rozsudku ze dne 27. 9. 2022, č. j. 6 As 17/2020 – 74, bod 35, kde se uvádí následující: „Nepřezkoumatelnost správního či soudního rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí s ohledem na nemožnost zjistit jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 – 76, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je tak vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména v těch případech, kdy správní orgán nebo soud opomene na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 – 45 či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 – 64). Platí, že správní orgány ani soudy nejsou povinny explicitně reagovat na každou dílčí námitku, postaví–li proti těmto výhradám vlastní ucelenou argumentaci. Podstatné je, aby se ve svém rozhodnutí vypořádaly se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013 – 19, či ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013 – 33).“ 39. Poté, co se soud seznámil s obsahem prvostupňového i napadeného rozhodnutí, konstatuje, že obě tato správní rozhodnutí, a to ve vzájemné souvislosti, přezkoumatelná jsou. Ani výroky, ani odůvodnění netrpí takovými zásadními nedostatky, které by znemožnily jejich meritorní přezkum. Z hlediska důvodů, pro které orgán ochrany přírody povolil výjimku podle § 56 ZOPK, je prvostupňové rozhodnutí, ve spojení s napadeným rozhodnutím, dostatečně určité a srozumitelné, přičemž se opírá o konkrétní skutečnosti zjištěné v průběhu správního řízení či o skutečnosti, které správní orgány označily jako skutečnosti jim známé z úřední činnosti, případně skutečnosti obecně známé. Napadené rozhodnutí pak vypořádává podstatu všech žalobcem uplatněných odvolacích námitek. Je třeba opětovně zdůraznit, že správní orgány nemusejí reagovat na každou dílčí námitku, neboť postačuje, vypořádají–li podstatu uplatněných námitek, stejně jako že nepřezkoumatelnost rozhodnutí lze konstatovat pouze u takových rozhodnutí, u nichž pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze zjistit jejich obsah nebo důvody, pro které byla vydána. Takovými zásadními nedostatky ani napadené rozhodnutí, ani prvostupňové rozhodnutí, zvláště jsou–li interpretována jako jeden celek, netrpí.

40. Soudu tak nic nebránilo přistoupit k meritornímu přezkoumání napadeného, resp. prvostupňového rozhodnutí, tedy posouzení, zda obstojí názor správních orgánů o naplnění zákonných podmínek pro udělení výjimky dle § 56 ZOPK ze zákazů škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje dotčených zvláště chráněných druhů, a to v souvislosti s realizací a následným provozem předmětného záměru. To vše v mezích řádně uplatněných žalobních bodů. VI. 2 a) Naplnění podmínek § 56 odst. 1 a 2 ZOPK 41. Žalobci se důsledně věnovali všem aspektům navrženého záměru rozsáhlými námitkami, které částečně přesahují předmět řízení o povolení výjimky podle § 56 ZOPK. Soud proto námitky posoudil optikou povahy předmětu řízení a jeho specifického cíle, kterým je ochrana podle ZOPK, konkrétně podle § 50 odst. 1 a 2 tohoto zákona. Je třeba pamatovat na to, že v řízení o povolení výjimky se promítá realizace ochrany zvlášť chráněných druhů a prostřednictvím zákonného postupu orgánů ochrany přírody a krajiny dochází k naplnění cíle posuzováním proporcionality jednotlivých zásahů staveb do chráněných druhů organismů v konkrétní lokalitě ve vztahu k potřebnosti daného záměru. Orgány ochrany přírody a krajiny tak zkoumají právě zmíněné souvislosti a nemají povinnost nad jejich rámec hodnotit všechny aspekty záměru, které jsou předmětem jiných řízení.

42. V návaznosti na výše uvedené je třeba předně uvést, že řízení o výjimce podle § 56 ZOPK je řízením, v němž orgán ochrany přírody rozhoduje o povolení škodlivého zásahu do biotopu zvláště chráněných druhů v zájmu jiné veřejné prospěšnosti. Základním smyslem a podstatou řízení o povolení výjimky před orgánem ochrany přírody a krajiny podle § 56 ZOPK je ochrana před nežádoucím škodlivým zásahem do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů a rostlin ve smyslu § 50 odst. 1 a 2 téhož zákona. Podle posledně jmenovaného ustanovení je však možné udělit výjimku ke škodlivým zásahům za účelem realizace stavebních záměrů, pokud jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody.

43. Citovaný § 56 odst. 1 ZOPK obsahuje dva režimy pro povolení výjimky. První obecný režim umožňuje povolení výjimky tehdy, pokud veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody. Druhý zvláštní režim se týká zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropské unie, přičemž v tomto případě je třeba splnit další dvě podmínky – neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. Na oba režimy se pak vztahuje § 56 odst. 2 ZOPK, který specifikuje zájmy přírody/veřejné zájmy, jež mohou být důvodem povolení výjimky.

44. V nyní projednávané věci záměr nezasahuje do zvláště chráněného území nebo jeho ochranného pásma. Ze zaznamenané jedné zvláště chráněné rostliny a 13 zvláště chráněných druhů živočichů podle vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou předmětem ochrany i podle práva EU skokan štíhlý, ropucha zelená, ťuhýk obecný, strakapoud prostřední, výr velký a žluva hajní. Správní orgány musely tedy vycházet z přísnějšího režimu zahrnujícího i podmínky neexistence jiného uspokojivého řešení a neovlivnění dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. Hodnocení vlivu uzavírá, že při dodržení navržených ochranných a kompenzačních opatření lze negativní vlivy záměru na zjištěné populace zvláště chráněných rostlin a živočichů vyhodnotit jako málo významné. Existence veřejného zájmu 45. První námitkou žalobci a OZNŘ 3. poukazovali na absenci veřejného zájmu na realizaci záměru a na skutečnost, že žalovaný nedisponoval podklady, které by veřejný zájem prokazovaly. KÚJMK na str. 10–11 prvostupňového rozhodnutí a žalovaný na str. 18–20 napadeného rozhodnutí uvedli, že cílem záměru je odstranit dopravní závadu na páteřní a dlouhodobě kapacitně přetížené komunikaci. Současný stav je nevyhovující po dopravně–bezpečnostní stránce. Dle tvrzení správních orgánů stavba zajistí oddělení tranzitní a místní dopravy, přičemž dojde k vyloučení místní a zemědělské dopravy, pěších a cyklistů ze stávající silnice I/43. Dále je ve správních rozhodnutích uvedeno, že vybudováním mimoúrovňového křížení vzhledem k výše jmenovaným benefitům dojde k výraznému snížení rizik a nehod a navíc se vyřeší zastaralost a nevhodné výškové vedení. Veřejný zájem též správní orgány založily na skutečnosti, že záměr přispěje k propojení rozvojové obytné zóny Kuřím – Záhoří s ostatními silnicemi. Na výše uvedených skutečnostech správní orgány postavily důvody veřejného zájmu, záměr označily za naléhavý a podřadily jej pod § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK, tedy v zájmu veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti a v zájmu sociálně–ekonomických důvodů.

46. Je třeba přisvědčit žalobcům, že mají zčásti pravdu, že žalovaným vyjmenované důvody (zvýšení bezpečnosti, snížení hluku, řešení nehodovosti a ekonomický rozvoj) o potřebnosti přestavění silnice přímo nevyplývají z žádné konkrétní studie, která by se nacházela ve spise, přičemž žadatel ani správní orgány ochrany přírody a krajiny nevysvětlují, z jakých podkladů přímo vyplývají jejich tvrzení. Tato tvrzení údajně podle rozhodnutí vydaném ve zjišťovacím řízení vyplývají z dokumentu „I/43 – Odstranění dopravních závad vč. HDM–4 na území JmK“, který ovšem ve správním spise chybí. Důvody pro konstatování veřejného zájmu nemohou být podloženy ani hodnocením vlivu, neboť tento dokument se primárně věnuje dopadu stavby na životní prostředí, nikoliv existenci veřejného zájmu. Zákonným požadavkům na správní rozhodnutí úvahy správních orgánů přesto dostojí.

47. Soud se nemůže ztotožnit s tvrzením žalobců, že nebylo prokázáno, že by záměr mohl spadat pod výjimku ve smyslu § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK. Vybudování stěny snižující hlukové zatížení jistě může být podřazeno pod zájem na veřejném zdraví, stejně jako je odklonění části dopravy do obchvatové polohy v zájmu veřejné bezpečnosti a lepší napojení nové rozvojové plochy může spadat do důvodů sociálního a ekonomického charakteru. Přitom stačí naplnění jen jednoho z důvodů veřejného zájmu. Lze samozřejmě polemizovat s tím, zda se jedná o nejlepší možné řešení, to ale není účelem prvního kroku posouzení výjimky ze zákazu u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 odst. 1 a 2 ZOPK. Tím je podřazení záměru pod veřejný zájem, který bude dále soudem poměřován s jiným protichůdným zájmem. Je nutno dodat, že správní orgány nemají při tomto podřazení zcela volnou ruku, nicméně v projednávané věci jsou tvrzení žalovaného adekvátně podrobná a četná (nepřetržité kolony při stávajícím řešení, zastaralost úrovňové křižovatky, rizika střetů mezi účastníky dopravy, zejména v úseku autobusové zastávky, oddělení tranzitní a místní dopravy, zvýšení plynulosti jízdy, splnění hygienických limitů pro intenzitu hluku).

48. Žalobce c) v této souvislosti uvádí, že argumentace žalovaného je obecná, neodpovídající judikatuře NSS. Ve správním spisu chybí studie prokazující veřejný zájem (k nehodovosti, hluku apod.) nebo důvody vylučující prostou rekonstrukci silnice bez dalšího. Soud se však nedomnívá, že by rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 As 65/2012–161, či ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 73/2015–40 zvyšoval standard prokázání veřejného zájmu, jak tento žalobce uvádí. Zmíněné rozsudky se zabývají poněkud odlišnými otázkami (poměřováním podnikatelské činnosti a veřejného zájmu v bodech 37–42, resp. vadami procesního charakteru v bodech 29–39 druhého rozsudku). Jak bylo řečeno výše, soud se neztotožňuje s tvrzením žalobců o obecnosti argumentace žalovaného. Žalovaný vychází z místních stavebně–technických poměrů. Ty označuje jako dopravně závadné, což je podloženo Souhrnnou technickou zprávou jako součástí dokumentace pro vydání společného povolení, zpracovanou společností HBH Projekt spol. s r.o. Na str. 18 tohoto dokumentu se mj. uvádí, že nezpevněná krajnice silnice je v rozporu s technickou normou ČSN 73 6101 a LV 1. Výškové vedení silnice představuje další závadu na komunikaci, neboť chybí normovaná rozhledová vzdálenost. Další vady současného řešení jsou rozebírány na str. 19 a 20 Souhrnné technické zprávy, naopak přínosy spočívající v bezbariérovosti pěších tras jsou uváděny v dalších částech textu.

49. Z napadeného rozhodnutí lze zjistit, že správní orgány vycházely také z územně plánovacích podkladů a strategických dokumentů (Politika územního rozvoje ČR, Dopravní sektorová strategie, 2. fáze, ZÚR JMK a územního plánu města Kuřim), z hodnocení vlivu a Souhrnné technické zprávy. Soud si v této souvislosti všímá, že ZÚR JMK vymezují návrhový koridor „DS46 I/43h Česká – Lipůvka, úprava s odstraněním bodových závad, včetně souvisejících staveb (veřejně prospěšná stavba)“ a stanovují další úkoly pro zpřesnění návrhového koridoru pro územní plánování na úrovni obcí. ZÚR JMK vymezují výslovně potřebnost řešení závad silnice provedením úprav a je zřejmé, že úprava silnice má regionální význam, se kterou počítá i ZÚR JMK i územní plán, který z nich vychází, byť byl zčásti zrušen. Na tuto skutečnost navazuje ve spisu založená Souhrnná technická zpráva, kterou předložil žadatel a která se zmiňuje o výše uvedených závadách. Uvádí také, že mimoúrovňová křižovatka je vhodným řešením problému. Soud souhlasí, že samy o sobě územně plánovací podklady veřejný zájem na stavbě a jeho výraznou převahu nad zájmem ochrany přírody nezakládají, nicméně o intenzitě veřejného zájmu vypovídá právě souhrn výše uvedených dokumentů, jejichž závěry nebyly zpochybněny.

50. Soud si je vědom judikatury NSS (např. rozsudek ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 As 65/2012–161), z níž vyplývá, že skutečnost, že je záměr uveden jako veřejně prospěšná stavba v územně plánovacích podkladech, nestačí ke konstatování veřejného zájmu. Na druhou stranu samotnými žalobci citovaný rozsudek NSS č. j. 6 As 73/2015–40 ze dne 30. 9. 2015 deklaruje, že podobné koncepční a strategické dokumenty mohou dokládat existenci či intenzitu veřejného zájmu (bod 33). V projednávaném případě, kdy se nejedná o zcela novou stavbu, jež by byla umísťována do nedotčeného území, lze přisvědčit správním orgánům ochrany přírody a krajiny, že ZÚR JMK spolu se Souhrnnou technickou zprávou dostatečně kategorizují veřejné požadavky a pro účely řízení podle § 56 ZOPK lze považovat existenci veřejného zájmu za spolehlivě vysvětlenou. Zakotvení požadavku na úpravu závad silnice v plánovacích podkladech představuje v tomto případě dostatečný podklad pro úvahu správního orgánu ochrany přírody a krajiny, že realizace záměru je ve veřejném zájmu. Ze Souhrnné technické zprávy plyne, že předložené technické řešení úprav bude mít za následek oddělení místní a tranzitní dopravy a vyloučení pěších a cyklistů a navíc vyřeší nevhodné výškové vedení, což vede ke zvýšení bezpečnosti a odstranění závad.

51. Pokud žalobci opřeli své argumenty o odkaz na rozhodnutí ve věcech, které řešil v minulosti zdejší soud (rozsudky ze dne 27. 8. 2024, č. j. 31 A 98/2022–111, věc: „I/23 Třebíč, obchvat“ a ze dne 5. 12. 2023, č. j. 31 A 68/2022–172, věc „Východní obchvat Žebětína“), a dožadovali se obdobného rozhodnutí v nynější věci, lze k tomu pouze dodat, že každý případ je posuzován individuálně a provází jej jiné skutkové okolnosti a různé podklady pro rozhodnutí. Nehledě na to, že každá oblast je jiná co do typu území, životního prostředí a veřejných potřeb. Přesto se soud zaměřil na tyto dva případy a uvádí zde zásadní odlišnosti, které odůvodňují jiné stanovisko správních orgánů i soudů. V případě „I/23 Třebíč, obchvat“ žalobce vymezil konkrétní nedostatky ve způsobu provádění kontrol a žalovaný v přezkoumávaném rozhodnutí spolehlivě nevysvětlil, z jakého důvodu nejsou žalobcem navržené změny nezbytné. Navíc i veřejný zájem dovozovaly správní orgány z jiných skutečností, které se týkaly tranzitní dopravy, její odvedení z centra města, zdraví a opravy silnice, přičemž vyšlo najevo, že tato tvrzení nemají oporu ve spisovém materiálu a jsou pouze obecně známou skutečností. To však neznamená, že je to tak i v nyní projednávané věci a kontext obou případů musí být totožný. V nyní projednávaném případě se nejedná o posouzení umístění nové silnice, ale o přestavbu již stávající komunikace. Z povahy věci bude proto potřebnost veřejnosti na úpravu či stavbu jiná v případě její opravy a přestavby. Druhý žalobcem uvedený rozsudek zdejšího soudu ve věci „Východní obchvat Žebětína“ rovněž nemění nic na zákonnosti napadeného rozhodnutí. Veřejný zájem byl v oné věci spatřován ve vztahu k možnosti připojení rozvojové plochy k obchvatu, přičemž zdejší soud takové podložení veřejného zájmu shledal v onom případě jako nedostatečné. Veřejný zájem bylo možné dovodit v požadavku na zlepšení dopravní situace, nicméně ve spise nebyl žádný podklad, který by tento požadavek dokládal, přičemž nebylo ani vysvětleno, jakým způsobem by ke zlepšení mohlo dojít. Takové nedostatky v nyní projednávaném případě soud neshledal.

52. Výtkám žalobců, že záměr je v rozporu s územním plánem města Kuřim, a není proto dán veřejný zájem, soud nepřisvědčil. Rozhodnutím zdejšího soudu, kterým došlo ke zrušení části územního plánu, totiž nedošlo ke změně prospěšnosti stavby. Důvody zrušení části opatření obecné povahy, konkrétně změny č. 4 územního plánu města Kuřim byly procesněprávní povahy, neboť na úrovni kraje neproběhlo komplexní vyhodnocení SEA v rámci procesu územního plánování, přičemž zpřesnění a vymezení koridoru silnice I/43 s vyhodnocením SEA ponechal kraj na obcích. Z rozhodnutí vyplynulo, že Aktualizace ZÚR JMK uvedla úpravu stávající silnice I/43 s odstraněním bodových závad (zejména realizací MÚK Podlesí, MÚK Kuřim–východ a MÚK Lipůvka), nicméně v rámci územního plánování na úrovni obcí nebylo provedeno vyhodnocení SEA. Z rozsudku ze dne 28. 2. 2022, č. j. 67 A 10/2021–918 zdejšího soudu, který řešil návrh na zrušení ZÚR JMK je též uvedeno, cit.: „V aktualizaci ZÚR JMK byla zrušena také územní rezerva RDS13 a byl vymezen návrhový koridor DS46 I/43h Česká – Lipůvka, úprava s odstraněním bodových závad (pozn. soudu: nyní řešená stavba), a to také s odůvodněním, že územní rezerva byla prověřena na základě výsledků územní studie a s přihlédnutím k doporučením obsaženým ve zprávě o uplatňování ZÚR JMK byla nahrazena návrhovým koridorem. Podle AZÚR JMK územní studie na základě komplexního porovnání konstatovala, že maximální účinnosti pro ochranu města Kuřimi vykazuje jižní obchvat Kuřimi a v návaznosti na to pak jako nejvýhodnější řešení pro stávající trasu silnice I/43.“ Aktualizace ZÚR JMK nebyly v rámci soudního přezkumu zrušeny. Vzhledem k tomu, že ZÚR JMK výslovně vymezuje požadavek na uspořádání a využití území v podobě přestavby silnice I/43 a odstranění bodových závad, lze dovodit veřejný zájem na odstranění nevyhovující stávající silnice. Skutečnost, že územní plán měl zpřesnit koridor a neučinil tak prostřednictvím řádného procesu, tzn. neprovedl důsledně vyhodnocení SEA v rámci územního plánování, neznamená, že se regionální požadavek na zkvalitnění silnice stává obsoletním či že je nutné jej považovat za rozporný s územním plánem města Kuřimi. Stále platí, že silnice je kapacitně nevyhovující, neboť přestavbu silnice I/43 (zejména realizací MÚK Podlesí) vyhodnocuje územně plánovací podklad na krajské úrovni jako nejvýhodnější řešení. Z toho pohledu ani nemá velkou relevanci odkaz žalobců a) a b) na Metodické sdělení ke způsobu uplatnění § 55 odst. 3 stavebního zákona, neboť záměr pro účely tohoto řízení obstojí i za současného stavu územně plánovací dokumentace.

53. Žalovaný má nicméně pravdu v tom, že pro orgán ochrany přírody a krajiny je především stěžejní, zda konkrétní záměr může představovat negativní dopad na zvláště chráněné druhy v jeho trase. Vzhledem k zákonem vytyčeným mantinelům předmětu řízení o výjimce je třeba vnímat možnost orgánu ochrany přírody a krajiny posuzovat soulad záměru s územně plánovacími podklady spíše omezeně, neboť jeho primárním úkolem je zhodnotit veřejný zájem na realizaci stavby a její dopad na zvláště chráněné druhy, které spadají pod ochranu ZOPK, nikoliv detailně zkoumat, zda záměr vyhovuje podmínkám týkajícím se územního řízení. Převaha jiného veřejného zájmu nad zájmem na ochraně přírody 54. Žalovaný dospěl k závěru, že ze zjišťovacího řízení vyplynulo, že navržená stavba nebude mít významný vliv na zvlášť chráněné druhy, které se na místě nachází. Uvedl: „přestože dojde ke škodlivému zásahu do biotopu a samotné populace některých druhů a rodů zvláště chráněných rostlin a živočichů, nebude tento zásah vzhledem ke konkrétním okolnostem nepřiměřený a významného charakteru.“ 55. Ze správních rozhodnutí plyne závěr, že správní orgány při posouzení veřejného zájmu stavby a míry jejího vlivu na předmět chráněný ZOPK vycházely především z hodnocení vlivu a technického popisu předložených žadatelem, jež jsou součástí správního spisu. Tento postup sám o sobě není nesprávný, neboť hodnocení přisuzuje ZOPK nemalou váhu, vzhledem k tomu, že je povinností žadatele učinit součástí žádosti o vydání povolení ve smyslu ZOPK hodnocení vlivu podle § 67 téhož zákona. Podle zmíněného ustanovení platí, že ten, kdo zamýšlí uskutečnit závažné zásahy, které by se mohly dotknout zájmů chráněných tímto zákonem, je povinen zajistit na svůj náklad provedení hodnocení vlivu zamýšleného záměru a přirozeně z něj správní orgán ochrany přírody a krajiny vychází v řízení o povolení výjimky podle § 56 téhož zákona. Samozřejmě není žádoucí, aby rozhodnutí správních orgánů postrádalo oporu v dostatečně přesvědčivých důkazech, nicméně z ničeho nevyvstalo, že by snad žadatelem provedené hodnocení vlivů nemohlo posloužit jako základní podklad pro učinění rozhodnutí. KÚJMK se opíral o hodnocení vlivů, z něhož přesvědčivě vyplývá, že dopady záměru na rostliny i živočichy kategorizovatelné jako zvláště chráněné druhy, budou minimální. Hodnocení bylo vypracováno detailně, s důrazem na provedení terénních průzkumů, které zahrnují botanický i zoologický průzkum. Zpracovatel, resp. držitel autorizace k provádění hodnocení vlivů, pracoval též s databází Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a zahrnul tato data do hodnocení, jaké organismy se v dotčeném místě vyskytují. Soud tedy neshledal důvod pochybovat o provedeném hodnocení vlivů předloženým žadatelem se závěrem, že dotčení zvláště chráněných druhů, které se v místě záměru nacházejí, bude výrazně mírné. Co se týče konkrétně okrotice bílé, z hodnocení vyplývá, že její výskyt není omezen na dané místo, ale nachází se i v bezprostředním okolí. U živočichů rovněž nelze očekávat zásadní škodlivý dopad na vymezené druhy. Především bylo zjištěno, že inkriminované druhy se nacházejí i v jiných místech a negativní vliv bude zanedbatelný, a to též z důvodu navržení kompenzačních opatření. Provedené hodnocení vlivů navíc žalobci přímo nezpochybňují. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že škodlivý zásah je téměř zanedbatelný a byl prokázán veřejný zájem stavby, lze považovat zájem na vybudování záměru za převažující.

56. S ohledem na to, že smyslem řízení o povolení výjimky je zkoumání skutečnosti, zda je záměr hrozbou pro zákonem chráněný zájem na ochraně přírody a krajin a pokud ano, je též nutné vyřešit, zda je tento škodlivý zásah možné povolit z důvodu převahy jiného veřejného zájmu, je třeba i námitky žalobců řešit pouze ve vztahu k tomuto omezenému předmětu řízení. Tím soud reaguje na opakované námitky žalobců, že požadavkům na bezpečnost a prospěšnost v oblasti zdraví, udržitelnost dopravy a místním potřebám vyhovují i jiné varianty záměru. Avšak soud s ohledem na smysl řízení podle § 56 ZOPK přisuzuje především důležitost zjištění, že dojde k zanedbatelnému dopadu na životní prostředí, konkrétně na zvláště chráněné druhy. Proto převahu veřejného zájmu lze považovat za prokázanou, neboť z ničeho nevyplynulo, že by zájem na ochraně zvláště chráněných druhů byl významně ohrožen. Žalobci navíc neuvedli, z jakého důvodu by měl mít žadatelem předložený záměr významně škodlivý zásah do biotopů jednotlivých druhů organismů. Je třeba dospět k závěru, že v nyní projednávané věci zákonem chráněný zájem na ochraně přírody nebyl v rozporu se zásadou proporcionality upozaděn, neboť závěr o převaze veřejného zájmu na realizaci stavby podložené územně plánovacími podklady a technickou zprávou žadatele soud vnímal především v souvislosti se skutečností, že v daném případě připadá v úvahu nízká míra dotčení chráněných druhů rostlin a živočichů. Existence jiného uspokojivého řešení 57. Dalšími námitkami žalobci vytkli správním orgánům, že se nedostatečně zabývaly jinou variantou záměru, kterou oni sami navrhli.

58. K této námitce žalovaný sdělil, že v řízení o výjimce ve smyslu § 56 ZOPK není třeba zkoumat jiné varianty vedení silnice. Soud se s tímto názorem ztotožnil, neboť daný požadavek by neodpovídal povaze tohoto řízení. Orgán ochrany přírody a krajiny posuzuje žádost žadatele, avšak není jeho úkolem měnit koncept stavby. Vzhledem k tomu, že proběhlo zjišťovací řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a zároveň výsledkem řízení bylo zjištění, že záměr v předložené podobě nebude mít výrazný vliv na životní prostředí, nebylo třeba se v řízení o povolení výjimky dalšími variantami zabývat. Soud k tomu dodává, že k legitimní realizaci záměru je nutné disponovat kladným rozhodnutím o povolení výjimky podle § 56 ZOPK, nicméně pouze na základě tohoto rozhodnutí není možné záměr uskutečnit. Jde o řetězení správních rozhodnutí, které vedou k vydání rozhodnutí o umístění stavby a stavebního povolení. Proto předmět posouzení orgánu ochrany přírody a krajiny je ve smyslu tohoto řízení omezen právě na posouzení z hlediska dotčení zvláště chráněných druhů.

59. Soud si je vědom judikatury NSS (rozsudek ze dne 19. 12. 2014, č. j. 5 As 10/2013–38), z níž plyne, že v řízení dle § 56 ZOPK již zpravidla sice není prostor pro zkoumání jiných variant záměru, neboť námitky ve vztahu k výsledkům procesu SEA lze uplatňovat v průběhu územního plánování, případně v návrhu na zrušení příslušné územně plánovací dokumentace. Námitky ve vztahu k výsledkům procesu EIA pak mají své místo v územním řízení, resp. v žalobě proti vydanému územnímu rozhodnutí, nicméně toto pravidlo neplatí vždy. NSS v tomto rozhodnutí uvedl: „[j]estliže není zřejmé, proč byla určitá varianta záměru vyloučena z posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), ačkoliv jde o variantu reálnou a uskutečnitelnou, a zároveň je věrohodně doloženo, že daná varianta může představovat menší zásah do přirozeného vývoje těch druhů rostlin a živočichů, které jsou chráněny podle práva Evropské unie, nezbývá, než aby ji plnohodnotně posoudil orgán ochrany přírody v řízení o výjimce ze zákazu škodlivě zasahovat do vývoje zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů (§ 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).“ 60. Lze připustit možnost, aby se variantami záměru správní orgány ochrany přírody a krajiny zabývaly, ovšem za situace, kdy se jedná o výjimečné okolnosti. Nejvyšší správní soud dospěl k takovému závěru např. v rozsudku ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 73/2015–40. V této věci však bylo provedeno několik odborných podkladů – dva znalecké posudky a zprávy NKÚ, odborné stanovisko AOPK, jež se zmiňovalo o více variantách. Alternativní varianta musí být reálná a musí být doloženo, že představuje menší dopad na životní prostředí, což však v nyní projednávaném případě z ničeho nevyplývá. Vzhledem k tomu, že správní orgány náležitě zhodnotily, že dojde v zanedbatelnému vlivu na zvlášť chráněné druhy v případě realizace záměru v podobě, jakou žadatel předložil, nebylo povinností správních orgánů ochrany přírody a krajiny zabývat se jiným záměrem. Správním orgánům ochrany přírody a krajiny nepřísluší měnit navržený způsob záměru, pokud se tomu již orgány věnovaly např. v EIA. V daném případě proběhlo sice pouze zjišťovací řízení, avšak bylo zhodnoceno, že dopad na životní prostředí bude zanedbatelný. Platí, že správní orgány jsou vázány též rozsahem podané žádosti (viz rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2022, č. j. 6 As 17/2020–74, bod 43). I NSS k tomu uvedl v rozsudku ze dne 20. 2. 2015, č. j. 5 As 54/2013–78: „v řízení podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny požadovat, aby se znovu vracel o krok zpět a vedle varianty trasy, s níž přichází žadatel o výjimku, zkoumal i to, jaký dopad na zvláště chráněné druhy by měly i varianty jiné, v předchozích procesech již ‚vyloučené‘. Tím by se popírala logická návaznost jednotlivých kroků a procesy SEA a EIA by ztrácely smysl, pokud by jejich výsledek neměl být závazný pro další postupy.“ Rovněž konstatoval, že v řízení dle § 56 ZOPK není prostor pro zkoumání jiných variant trasy, neboť [...] námitky ve vztahu k výsledkům procesu EIA [...] mají své místo v územním řízení, resp. v žalobě proti vydanému územnímu rozhodnutí“ (rozsudek ze dne 20. 2. 2015, čj. 5 As 54/2013–78, a v něm citovaná judikatura). NSS v rozsudku ze dne 18. 10. 2019, č. j. 10 As 165/2018–93, též uvedl, že postup, který byl nastíněn v rozsudku ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 73/2015–40, má být postupem výjimečným a může se uplatnit jen tehdy, jestliže správní spis vedený k věci objektivně obsahuje odborné podklady svědčící o reálnosti jiné varianty a o jejím menším dopadu na chráněné druhy. Závěrem soud sdělil, že udělení či neudělení výjimky je věcí správního orgánu ochrany přírody a krajiny a samozřejmě platí, že jeho přístup musí být přezkoumatelný, aniž by vybočil z mezí správního uvážení (např. rozsudek NSS ze dne 3. 5. 2022, č. j. 1 As 347/2021–91).

61. Krajský soud se už podrobně zabýval otázkami okolo zjišťovacího řízení u předmětného záměru ve svém rozsudku ze dne 16. 6. 2020, č. j. 29 A 23/2020–144. Dospěl mj. k závěru, že záměr nepodléhá posouzení dle zákona o posuzování vlivů. Tyto a další související úvahy obstály v přezkumu před Nejvyšším správním soudem (rozsudek ze dne 2. 12. 2020, čj. 1 As 276/2020–96). Rozhodnutí KÚ JMK ze dne 24. 6. 2019 o vydání závěru zjišťovacího řízení je součástí správního spisu. Na základě těchto a i výše uvedených judikatorních východisek zdejší soud souhlasí se žalovaným, že je možné závěry ze zjišťovacího řízení EIA podpůrně použít. Správní orgány tak dostály v tomto ohledu svým povinnostem. Žalobcem c) odkazovaný rozsudek Městského soudu v Praze není přiléhavý, neboť v dané věci nebylo provedeno zjišťovací řízení a správní orgány opominuly zvážit existenci uspokojivého řešení pro jednu celou samostatnou část záměru. Vliv na dosažení či udržení příznivého stavu druhu 62. Posledním požadavkem dle § 56 odst. 1 ZOPK je u druhů chráněných unijním právem podmínka neovlivnění dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. Tento faktor je relevantní i v projednávané věci vzhledem k zachycené přítomnosti několika druhů obratlovců chráněných unijním právem na dotčeném území. Správní orgány k němu uvedly, že s ohledem na stav populace dotčených druhů, zachování či postupnému obnovení biotopových možností a k předpokladu dodržení podmínek mají za to, že plánovaný záměr neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu dotčených druhů z hlediska jejich ochrany. Přestože dojde ke škodlivému zásahu do biotopu a samotné populace některých druhů a rodů zvláště chráněných rostlin a živočichů, nebude tento zásah vzhledem ke konkrétním okolnostem nepřiměřený a významného charakteru. Vliv na místní populaci nebude významný, neboť se vyskytuje také v bližším okolí záměru (lesy v okolí Kuřimi). U živočichů půjde o dotčení biotopu, který tyto druhy využívají zejména pro získávání potravy, k hnízdění, k rozmnožování, popř. migracím, jehož výskyt v blízkém i širším okolí záměru zůstane zachován, tudíž jej budou moci využívat i nadále.

63. Žalobci k této podmínce nevznesli žádné konkrétní námitky. Soud ji považuje za splněnou, a to zejména s ohledem na odborné stanovisko obsažené v hodnocení vlivů. VI. 2 b) Časové vymezení způsobu kontrol 64. Žalobci také namítli absenci časových údajů, kdy by ke kontrolám mělo docházet, jak budou časté a na jaké události budou podmínky navázané. Žalovaný do výrokové části prvostupňového rozhodnutí doplnil novou podmínku č. 15 zahrnující způsob provádění kontrol ze strany správního orgánu. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že podmínka stanoví kontroly ze strany správního orgánu, jež se časově odvíjí od konkrétních událostí. Obecně platí, že způsob kontrol musí být obsažen v souladu s § 5b odst. 3 písm. d) ZOPK v rozhodnutí o výjimce. Časové vymezení kontrol umožní, aby ekologické spolky byly informovány o tom, kdy mají danou kontrolu očekávat kontrolu a kdy na ni případně reagovat.

65. Soud zároveň dodává, že rozsah stanovení kontrol je třeba posuzovat ve vztahu ke konkrétním uloženým opatřením a míře dotčení chráněných organismů. Je zcela vyhovující, pokud jsou kontroly navázány např. na roční období, nebo jiné události, např. fáze či milníky realizace záměru. V projednávaném případě proto soud neshledal nezákonnosti ve způsobu stanovení kontrol. Vycházel přitom ze svého rozsudku ve věci Východní obchvat Žebětína, v němž uvedl (bod 34): „účelem stanovení způsobu kontrol není přesně na den stanovit konkrétní kontrolní činnost, ale transparentně vymezit kdy (např. po provedení jakých prací, po provedení jakého zásahu nebo po zkušebním zprovoznění) mají proběhnout kontroly ze strany orgánu ochrany přírody a alespoň rámcově jaké, aby mohly ostatní správní orgány, veřejnost či účastníci řízení žádat výsledky těchto kontrol za účelem realizace svých oprávnění“. Obdobně judikoval i Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 30. 4. 2024, č. j. 57 A 23/2023–295, což následně aproboval i NSS rozsudkem ze dne 13. 9. 2024, č. j. 7 As 99/2024–71, body 34–36. Ve shodě s východisky NSS shledává i zdejší soud nastavení kontrol v projednávané věci za dostatečně jasné, určité a srozumitelné. Ze zákona nevyplývá požadavek na to, aby byly kontroly stanoveny zcela přesně na určité dny nebo zcela pravidelné cykly. Napadené rozhodnutí požadavkům zákona na způsob stanovení kontrol tedy vyhovuje. VI. 2 c) Procesní vady 66. Žalobci a) a b) požadovali zaslání řady dokumentů obsažených ve spise, mj. projektové dokumentace pro společné povolení staveb – DUSP pro záměr a hodnocení vlivů. V žalobě upozorňují na neposkytování vyžádaných informací a vyzvali soud, aby si spisový materiál k jejich žádostem vyžádal od KÚ JMK. Soud uvedenému požadavku žalobců nevyhověl, neboť tato otázka není předmětem řízení o přezkoumání napadeného rozhodnutí. Způsob, jak se domoci přezkumu zákonnosti postupu při vyřizování žádostí o informace, upravuje § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle něhož platí, že proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti lze podat odvolání. Stěžejní je, že účastníci řízení měli možnost nahlédnout do spisu [což také žalobce c) podle protokolu ze dne 10. 5. 2023 využil], na řadu dokumentů KÚ JMK odkázal jako na zveřejněné informace a žalobci byli informováni o vývoji řízení.

VII. Závěr a náklady řízení

67. Soud tedy shledal námitky žalobců neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž soud musí přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

68. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobci ve věci neměli úspěch, neboť soud žalobu zamítl, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

69. Výrok o náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení se opírá o § 60 odst. 5 s. ř. s. V dané věci soud osobám zúčastněným na řízení neuložil žádnou povinnost, přiznání práva na náhradu dalších nákladů řízení pak tyto osoby ani nenavrhovaly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě II.

1. Žaloba žalobců a) a b) II.

2. Žaloba žalobce c) III. Vyjádření žalovaného IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení V. Repliky žalobců a) a b) VI. Posouzení věci soudem VI. 1 Právní rámec VI. 2 Právní posouzení VI. 2 a) Naplnění podmínek § 56 odst. 1 a 2 ZOPK Existence veřejného zájmu Převaha jiného veřejného zájmu nad zájmem na ochraně přírody Existence jiného uspokojivého řešení Vliv na dosažení či udržení příznivého stavu druhu VI. 2 b) Časové vymezení způsobu kontrol VI. 2 c) Procesní vady VII. Závěr a náklady řízení