29 A 108/2020–47

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila, a JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., v právní věci žalobce: LA Food s. r. o., IČO 269 41 325sídlem Kvítkovická 1533, 763 61 Napajedlazastoupený advokátem Mgr. Janem Mrázemsídlem Štěpnická 1081, 686 06 Uherské Hradiště proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorátsídlem Květná 15, 603 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2020, č. j. SZPI/AA–721–25/2019 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 14. 5. 2020, č. j. SZPI/AA–721–25/2019, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ze dne 26. 6. 2019, č. j. SZPI/AA721–22/2019, kterým Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Brně (dále též jen „inspektorát“), shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o potravinách“), jehož se měl dopustit tím, že v rozporu s čl. 14 odst. 1 v návaznosti na odst. 2 písm. b) a odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění (dále jen „nařízení č. 178/2002“), uvedl na trh dne 14. a 15. 8. 2018 dlouhozrnnou rýži označenou jako – ah BASIC WHITE RICE LONG GRAIN 4x BOIL IN BAG – Rýže dlouhozrnná loupaná ve varných sáčcích, minimální trvanlivost do: 09–01–20, země původu: MYANMAR–B, jejímž výrobcem byl samotný obviněný. Dne 13. 9. 2018 byl odebrán vzorek rýže v tržní síti na provozovně AHOLD Czech Republic a.s. (nyní společnost Albert Česká republika, s.r.o. – dále jen „Albert“), ve kterém byl zjištěn výskyt tvrdých kuliček (a jejich zlomků) o velikosti cca 3 mm – rýže je tedy považována za nevhodnou k lidské spotřebě z důvodu kontaminace drobnými kulačkami a jejich zlomky. Celá šarže byla obviněným dodána ve dnech 14. – 15. 8. 2018 odběrateli, společnosti Albert, viz dodací listy VKZ–2769/2018 ze dne 14. 8. 2018 (na 2 268 ks na DC Olomouc) a č. VKZ–2770/2018 ze dne 15. 8. 2018 (na 2 268 ks DC Klecany). Za tento přestupek inspektorát uložil žalobci pokutu ve výši 180 000 Kč. Žalovaný pokutu snížil na 170 000 Kč.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

2. Rozhodnutí žalovaného je nezákonné, je stiženo řadou zásadních vad a je z části nepřezkoumatelné.

3. Minerální kuličky a jejich úlomky v předmětné potravině byly absolutně zdravotně nezávadné a neměly vliv na bezpečnost potraviny, tvrzení bylo doloženo protokolem o laboratorním rozboru. K předmětnému argumentu nebylo nepřihlédnuto při kvalifikaci skutku a ani při uložení trestu.

4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí deklaruje, že mu nepřísluší posuzovat zdravotní rizika, jako je zdravotní závadnost nebo toxicita, zároveň se však napříč napadeným rozhodnutím otázkou případných dopadů zjištěných kontaminantů na lidské zdraví široce zabývá. Žalovaný rozebírá nebezpečí chloridu kobaltnatého a dalších kobaltových solí, přičemž žádná taková látka nebyla v nalezených silikagelových kuličkách zjištěna.

5. Žalobce nesouhlasí se způsobem, jakým žalovaný v postavení odvolacího orgánu vypořádal jeho odvolací námitku stran toho, že mělo být hodnoceno ve prospěch žalobce, že se snažil výrobce přimět a smluvně zajistit, aby v dodávané surovině silikagel neužíval. Žalovaný je jakožto správní orgán povinen zjistit jak okolnosti v neprospěch, tak také v prospěch a také k nim při hodnocení závažnosti přestupku a uložení trestu přihlížet.

6. Žalovaný mylně vyložil právní předpis, když dovodil, že předmětné kuličky a úlomky nelze považovat za tolerovanou nečistotu, která se může do potraviny dostat při výrobním procesu, mj. při sklizni. Žalovaný není dle žalobce oprávněn užít správního uvážení, pokud jde o výklad objektivního práva, když mu není výslovně uloženo, aby tak učinil. Žádný správní orgán při své činnosti nesmí rozšiřovat výkladem skutkové podstaty přestupků. Žalovaný pochybil při označení kuliček a úlomků za cizorodé, nikoli za nečistoty a příměsi dle vyhlášky č. 333/1997 Sb. Žalovaný dále neprokázal bez důvodných pochybností, že se předmětné kuličky a úlomky do předmětné potraviny dostaly v důsledku technologické nekázně. Rozhodnutí žalovaného je nezákonné z důvodu překročení mezí správního uvážení, jelikož jej vůbec nebyl oprávněn uplatnit, a dále nedostatečným zjištěním skutkového stavu, resp. k tíží žalobce přičetl okolnost, kterou nelze považovat za prokázanou.

7. Správní orgán může činit závěry jen na základě podkladů, které jsou zařazeny ve spise. V případě žalobce tomu tak nebylo. Správní orgán považoval za přitěžující okolnost, že byly kuličky a úlomky v předmětné potravině nalezeny jak spotřebitelem, tak Kontrolním orgánem při kontrole. Žalovaný označil tuto okolnost jako málo významnou účelově jen proto, aby snížil význam vady rozhodnutí kontrolního orgánu a zohlednil toto při uložení pokuty jen nevýznamně, což je z pohledu žalobce v rozporu se zásadami přestupkového práva. Žalovaný může sotva bez odborných podkladů jednoduše konstatovat, že mohlo dojít k ohrožení zdraví spotřebitelů. S ohledem na uvedené je třeba danou pasáž považovat za nepřezkoumatelnou.

8. Vzhledem k objektivní stránce skutkové podstaty přestupku lze těžko akceptovat, aby byl zásah do práv spotřebitelů považován za přitěžující okolnost, jak učinil žalovaný, jelikož povinnost uvádět na trh bezpečné potraviny je odvozena od práva spotřebitelů na bezpečné potraviny. Žalovaný proto tímto závěrem porušil zásadu dvojího přičítání, neboť stejnou okolností mělo dojít k naplnění skutkové podstaty, a navíc byla brána v potaz jako přitěžující okolnost. Takový postup je v rozporu se zákonem.

9. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného a inspektorátu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že co do uložení správního trestu je nesprávné, žalobce navrhl, aby od uložení sankce upustil, eventuálně aby ji dle vlastního uvážení snížil.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

10. Žalovaný nejprve popsal přehled dosavadního řízení a posléze se vyjádřil k jednotlivým námitkám.

11. Rýži kontaminovanou kuličkami silikagelu nelze hodnotit jinak než jako potravinu nevhodnou k lidské spotřebě, a tedy jinou než bezpečnou. Žalovanému skutečně nepřísluší vynášet autoritativní rozhodnutí o možných dopadech určité látky na lidské zdraví, což však neznamená, že si správní orgán nesmí na základě kontrolních zjištění a veřejně dostupných informačních zdrojů učinit úsudek o nevhodnosti konzumace potraviny obsahující určitý kontaminant. Pasáž věnovaná chloridu kobaltnatému a dalším kobaltovým solím byla již v napadeném rozhodnutí označena jako „nad rámec“. Žádným způsobem toto žalovaný nehodnotil v neprospěch žalobce.

12. K námitce, že mělo být hodnoceno ve prospěch žalobce, že se snažil výrobce přimět a smluvně zajistit neužívání silikagelu, žalovaný uvádí, že rozsah zjišťování okolností případu musí vždy být široký, nikoliv však bezbřehý. Každý provozovatel potravinářského podniku činí při nakládání s potravinami celou řadu opatření, aby se vyhnul možnému porušení právních předpisů. Žalovaný nepovažuje za přiměřený požadavek, aby se dozorový orgán výslovně zabýval každým takovým jednotlivým opatřením a samostatně jej hodnotil ve vztahu k závažnosti přestupku. Žalovaný netvrdil, že by žalobce žádná preventivní opatření zavedena neměl; z výsledku provedené kontroly je však zřejmé, že při výrobě předmětné potraviny nebyla dostatečně účinná. Vada byla snadně zjistitelná, tudíž žalovaný nepovažuje za zcela přiléhavé hodnotit ve prospěch žalobce ujednání mezi ním a jeho dodavatelem o tom, že v daných výrobcích nebude silikagel použit.

13. Závěr o tom, že nalezené kontaminanty pocházejí ze silikagelu, a tedy že se do potraviny dostaly až v průběhu jejího zpracování po sklizni, považuje žalovaný za zcela souladný s vymezením hranic správní úvahy. Je vyloučené, aby pravidelně tvarované kuličky o průměru 3 mm, typické pro silikagel, byly součástí přirozeně se vyskytujících minerálních nečistot přimísených do rýže již v procesu sklizně. Závěr týkající se technologické nekázně je tak zcela logický a přezkoumatelný.

14. Na rozdíl od žalobce považuje žalovaný naopak za nezbytné, aby se v rozhodnutí v rámci úvah o závažnosti přestupku vypořádal i s tím, zda a jakým způsobem zasáhlo deliktní jednání do práv spotřebitelů. K porušení právních předpisů může dojít například i při skladování, při němž nemusí hrozit bezprostřední riziko pro spotřebitele. Žalovaný považuje za nezbytné tyto situace rozlišovat a uvedený postup nepovažuje za porušení zásady zákazu dvojího přičítání, nýbrž za konkrétní hodnocení následků daného jednání žalobce.

15. Žalovaný navrhl, aby krajský soud podanou žalobu zamítl.

IV. Replika žalobce

16. V replice žalobce v podstatě zopakoval argumenty, které již uvedl v žalobě. Nad rámec uvedl, že chce–li žalovaný označit potravinu jako nebezpečnou, tedy nebezpečnou pro lidské zdraví, tj. takovou, u které riziko poškození nebo ovlivnění lidského zdraví je pravděpodobné, je nezbytné, aby pro to měl dostatečná skutková zjištění, a především dostatečné odborné závěry. Žalovaný neobjasnil, na základě jakého zákonného ustanovení přistoupil k posouzení hodnocení zdravotní závadnosti určité látky, jejíž přítomnost nadto nebyla prokazatelně zjištěna. Žalobci není jasné, proč žalovaný citoval několik článků, pokud je uváděl pouze nad rámec a nezohledňoval je při svém rozhodování. Dle žalovaného rozsah zjišťování okolností případu musí být široký, nikoli však bezbřehý – tímto zcela opomenul při hodnocení závažnosti jednání, které bylo označeno jako deliktní, podstatnou okolnost, a tedy jaká opatření jsou žalobcem přijímána v zájmu prevence deliktních jednání. Jestliže správní orgány vynaložily jakékoli úsilí, aby se zabývaly potenciální závadností kuliček silikagelu na drobné obratlovce a toxicitou chloridu kobaltnatého, není nelegitimním požadavkem, aby se zabýval také žalobcem uvedenými rozhodnými skutečnostmi, které mají – při nejmenším – význam při hodnocení závažnosti jednání a související úrovně zavinění.

17. Žalovaný se k replice nevyjádřil.

V. Posouzení věci soudem

18. Soud, v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí inspektorátu včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. a) námitka nepřezkoumatelnosti 19. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce v podané žalobě uplatnil rovněž námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaného, zabýval se krajský soud nejprve otázkou, zda je napadené rozhodnutí způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je totiž vadou natolik závažnou, k níž je krajský soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex offo) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušeno.

20. K uvedené námitce zdejší soud na úvod připomíná, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Obecně lze za nesrozumitelné považovat takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jakým způsobem bylo rozhodnuto, jehož výrok je vnitřně rozporný nebo nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, dále takové rozhodnutí, z něhož není patrné, které osoby jsou jeho adresátem a kdo byl rozhodnutím zavázán, apod. V případě nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů soud posuzuje, zda se žalovaný v rozhodnutí vypořádal se všemi žalobkyní uplatněnými okolnostmi a zda srozumitelným způsobem uvedl, jaké skutečnosti vzal při svém rozhodování za prokázané a kterým naopak nepřisvědčil, jakými úvahami byl ve svém rozhodování veden, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a které důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí.

21. Vychází–li krajský soud z výše uvedených závěrů, jakož i ze základních zásad vztahujících se k obsahovým náležitostem odůvodnění rozhodnutí, pak je zřejmé, že žalobou napadené rozhodnutí tyto základní obsahové náležitosti nepostrádá. Z odůvodnění rozhodnutí je možno seznat, jakými úvahami byl žalovaný ve své rozhodovací činnosti veden, jakými skutečnostmi se zabýval a jaké důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí. Z rozhodnutí jsou patrné závěry, které žalovaný ve vztahu k žalobcem uplatněným námitkám zaujal a na základě jakých konkrétních skutečností k nim dospěl.

22. Rovněž pasáž týkající se ohrožení zdraví spotřebitelů a toho, že okolnost, jež neměla oporu ve spise a byla zohledněna jako málo významná, je dostatečně odůvodněná. Žalovaný správně dovodil, že se nejedná o potravinu bezpečnou, s ohledem na to má pravomoc posoudit, zda mohlo být ohroženo zdraví spotřebitelů a může v závislosti na tom určit výši trestu. Žalovaný popsal skutečnost, že spotřebitel v případě předmětné rýže, která byla ve varných sáčcích, nemá možnost před uvařením přítomnost předmětných kuliček zjistit. Krajský soud k uvedenému odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2008, č. j. 4 As 51/2007–68, v němž NSS judikoval, že „rozhodnutí o uložení pokuty je nepřezkoumatelné, je–li výše pokuty odůvodněna pouhou rekapitulací skutkových zjištění a konstatováním zákonných kritérií pro uložení pokuty, aniž by bylo zřejmé, zda a jakým způsobem byla tato kritéria hodnocena. Úvaha správního orgánu musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního jednání, přičemž zvažované okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující a polehčující a vždy je posuzovat z hlediska konkrétního dopadu na daný případ.“ Správní orgán musí řádně formulovat jednotlivé logické kroky, které vedly správní orgán ke stanovení konkrétní výše pokuty (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 4. 2006, č. j. 4 As 14/2005–84). Dále krajský soud odkazuje na závěry NSS v rozsudku ze dne 14. 1. 2010, č. j. 4 Ads 129/2009–111, jenž lze aplikovat i na zde řešený případ: „Odůvodní–li správní orgán přezkoumatelným způsobem všechna kritéria § 17 odst. 18 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, tj. závažnost, způsob, dobu trvání a následky protiprávního jednání, nelze než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.“ 23. Namítanou nepřezkoumatelnost krajský soud tedy neshledal, a proto mohl přistoupit k věcnému přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí. b) námitky stran skutkového stavu 24. Jednou z námitek žalobce je nedostatečné zjištění skutkového stavu ve správním řízení, neboť existují rozpory v provedených posudcích. Škodlivost potravin tak podle žalobce nebyla bez pochybností prokázána.

25. Ze správního spisu vyplynulo, že inspektory Státní zemědělské a potravinářské inspekce, byla provedena kontrola na provozovně společnosti Albert, Znojemská 1383, 674 01 Třebíč. V odebraném vzorku dlouhozrnné rýže označenou jako – ah BASIC WHITE RICE LONG GRAIN 4x BOIL IN BAG – Rýže dlouhozrnná loupaná ve varných sáčcích, minimální trvanlivost do: 09–01–20, země původu: MYANMAR–B, jejímž výrobcem byl žalobce, byly zjištěny kuličky silikagelu o velikosti zhruba 3 mm a jejich zlomky. Rýže byla dle inspektorátu tak považována za potravinu nevhodnou k lidské spotřebě z důvodu kontaminace výskytu drobných kuliček a zlomků.

26. Dle námitek, které žalobce podal proti protokolu, žalobce uvedl, že v daném případě se nejednalo o potravinu nebezpečnou pro lidské zdraví, nýbrž o potravinu nejakostní. Kuličky a zlomky dle žalobce byly minerálního původu, šlo tedy o minerální nečistoty a nejsou toxického charakteru. K námitkám se správní orgán vyjádřil v rámci sdělení o vypořádání námitek, jehož přílohou byla fotodokumentace kuliček nalezených ve varných sáčcích s rýží. Dle správních orgánů tedy byla prokázána skutečnost, že se jednalo o kuličky silikagelu, které se využívají jako pohlcovač vlhkosti. Tuto skutečnost soud ověřil nahlédnutím do fotodokumentace, jíž od žalovaného vyžádal na základě výzvy č. j. 29 A 108/2020–32.

27. V tomto případě nelze hovořit o tom, že by se předmětné kuličky vyhodnotily jako minerální nečistoty – kaménky, písek, hrudky zeminy, prach nebo mastek, což jsou minerální nečistoty jako očekávatelné příměsi vznikající při zemědělské činnosti (sklizni či zpracování rýže). Lze tedy konstatovat, že se jednalo o cizí předměty, jež se sklizní či zpracováním rýže nesouvisí.

28. V takovém případě správní orgány postupovaly správně, pokud daný případ posuzovaly podle čl. 14 odst. 1 v návaznosti na odst. 2 písm. b) a odst. 5 nařízení 178/2002. Toto nařízení má aplikační přednost před tuzemskými zákony (srov. např. rozsudek NSS ze dne 8. 11. 2018, č. j. 6 Ads 247/2018). Rýže v případě výskytu silikagelových kuliček nebyla vhodná k lidské spotřebě, neboť pro lidskou spotřebu nebyla přijatelná v důsledku kontaminace cizorodými nebo jinými látkami (kuličky ze silikagelu rozhodně cizorodými látkami jsou). K danému se žalovaný podrobně vyjádřil na stranách 8 až 10 a soud na jeho vyjádření odkazuje.

29. Laboratorní výsledky sice prokázaly, že se jedná o minerální látky, žalovaný však kvalifikoval správně, že se jedná o potravinu nevhodnou k lidské spotřebě. Silikagelové kuličky nespadají mezi minerální nečistoty, které mohou vzniknout při sklizni – kaménky, písek, hrudky zeminy, prach či mastek. Tyto látky jsou uvedeny v poznámce pod čarou pod minerálními nečistotami tabulky 7 přílohy 3 vyhlášky č. 18/2020 o požadavcích na mlýnské obilné výrobky, těstoviny, pekařské výrobky a cukrářské výrobky a těsta (dále jen „vyhláška č. 18/2020). Silikagelové kuličky jež jsou dle fotografií velmi pravidelné (nejedná se tedy o případné minerály získané při sklizni), nespadají do minerálních nečistot dle přílohy 3 vyhlášky č. 18/2020. Kontaminace těmito látkami tak vznikla při zpracování u žalobce, tedy v důsledku technologické nekázně. Jak žalovaný správně uvedl, na obalech silikagelových kuliček je varování před požitím jeho obsahu, tudíž s jejich přítomností v potravině nelze označit potravinu jako bezpečnou.

30. V argumentaci žalovaného stran zdravotních rizik nespatřuje zdejší soud pochybení. Žalovanému přísluší posoudit, zda potravina je či není vhodná k lidské spotřebě dle čl. 14 nařízení 178/2002. Správní orgán si může o otázce bezpečnosti potraviny, tedy vhodnosti potraviny k lidské spotřebě, učinit úsudek sám. Nejedná se o otázku, ke které by bylo třeba odbornosti. Předmětná potravina byla kontaminovaná cizorodými nebo jinými látkami (silikagelové kuličky), což žalobce nerozporoval. Úkolem státní zemědělské a potravinářské inspekce (dále také „SZPI“) je právě posuzovat, zda potraviny splňují zákonné požadavky. Pokud by toto SZPI dělat nemohla, bylo by pro ni problematické určit výši uložené sankce.

31. Co se týče námitky, že žalovaný rozebírá nebezpečí chloridu kobaltnatého a dalších kobaltových solí, krajský soud uvádí, že tato skutečnost nebyla nijak zohledňována při uložení sankce. Jak uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, danou skutečnost žalovaný uvedl pouze nad rámec s tím, že zdravotní závadnost není podmínkou spáchání přestupku, za který je žalobce trestán.

32. Žalobce dále namítal nesprávné vypořádání odvolací námitky týkající se nehodnocení jednání žalobce ohledně neužívání silikagelu v rýži od dodavatele v jeho prospěch. K této námitce se žalovaný vyjádřil na straně 10 napadeného rozhodnutí. Žalovaný v daném případě postupoval správně, neboť dle § 39 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) nespadá pod polehčující okolnosti skutečnost, že by se žalobce měl snažit předcházet přestupku, neboť jednat v souladu s právními předpisy je zákonnou povinností. Ve výsledku by to měl být proces „balení rýže“ v prostorách žalobce, kde by mělo být ověřováno, zda rýže neobsahuje jiné látky, pokud ji sám žalobce zpracovává. Zdejší soud se tedy ztotožňuje s názorem žalovaného, že tento nemusel hodnotit danou skutečnost jako polehčující okolnost.

33. Ze spisového materiálu dále vyplývá, že správní orgány přihlédly jak k polehčujícím, tak přitěžujícím okolnostem. Okolnostmi a výměrou trestu se správní orgány dostatečně zabývaly a přihlédly k nim. Konkrétně správní orgán I. stupně se k danému vyjádřil na stranách 5 a 6 prvostupňového rozhodnutí a žalovaný se k danému posléze vyjádřil podrobněji na stranách 15 až 18. Žalovaný postupoval řádně, neboť rovněž zohlednil, že tvrzení, že předmětné kuličky byly nalezeny spotřebitelem, nemá oporu ve spise, a při výměře trestu k této skutečnosti nepřihlížel.

34. Krajský soud nespatřuje pochybení žalovaného v tom, že by tento neoprávněně užil správního uvážení. Žalovaný si právě jako správní orgán na úseku bezpečnosti potravin může o daných skutečnostech učinit úsudek. Žalovaný si tedy mohl učinit úsudek o tom, že nalezené kuličky v rýži jsou silikagelové kuličky a že tyto lze shledat cizorodými látkami dle čl. 14 nařízení 178/2002. Žalovaný může rovněž posoudit, zda se tyto do potraviny mohly dostat při sklizni. S ohledem na to žalovaný řádně popsal, že se předmětné kuličky do potraviny dostaly v důsledku technologické nekázně.

35. Žalobce dále namítal, že nemá oporu ve spise skutečnost, že předmětné kuličky a jejich úlomky byly nalezené spotřebitelem a že tato skutečnost byla žalovaným zohledněna jako málo významná okolnost. Úvahu žalovaného týkající se zohlednění toho, že daná informace nemá oporu ve spise, nelze považovat za nepřezkoumatelnou, jak soud uvedl výše. c) námitka porušení zásady zákazu dvojího přičítání 36. Žalobce dále namítal, že správní orgány porušili zásadu dvojího přičítání. Dle žalobce zásada byla porušena, neboť zásah do práv spotřebitelů posuzoval žalovaný jako přitěžující okolnost. Dle žalovaného je nezbytné vypořádat se i s tím, zda a jakým způsobem deliktní jednání zasáhlo do práv spotřebitelů. Žalovaný tento postup nepovažuje za porušení zásady zákazu dvojího přičítání, nýbrž za konkrétní hodnocení následků daného jednání žalobce. Zdejší soud neshledal tuto námitku důvodnou. Správní orgány nepochybily při aplikaci § 17 odst. 2 písm. a) s ohledem na § 17f písm. d) zákona o potravinách a neporušily ani zásadu zákazu dvojího přičítání.

37. Konstantní judikatura NSS zásadu zákazu dvojího přičítání chápe tak, že k okolnosti, která je zákonným znakem deliktu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující při ukládání sankce. Jednu a tutéž skutečnost, jež je v posuzované věci dána v intenzitě nezbytné pro naplnění určitého zákonného znaku skutkové podstaty konkrétního porušení právní povinnosti, nelze současně hodnotit jako okolnost obecně polehčující či obecně přitěžující (viz např. rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2009, č. j. 6 As 22/2009–84 či rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2006, č. j. 4 As 22/2005–68).

38. Skutková podstata předmětného správního deliktu podle § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách je ovšem zákonem definována obecně, bez navázání na určitý minimální rozsah nesplnění nebo porušení povinnosti nebo požadavků stanovených předpisy Evropských společenství (Evropské unie), a ohledně tohoto správního deliktu tak ani nelze rozlišovat určitou minimální intenzitu, nezbytnou pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty, jakož ani zbývající (vyšší) intenzitu, kterou by bylo možno zohlednit při určení konkrétní výše pokuty. Ustanovení § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách tedy neobsahuje žádnou základní a kvalifikovanou skutkovou podstatu, jež by se odlišovala co do intenzity, nutné k její naplnění, přičemž při dosažení intenzity vyšší (kvalifikované) by zákon počítal s uložením vyšší pokuty, než při dosažení toliko intenzity základní (typové). Nelze proto než dojít k závěru, že na skutkovou podstatu tohoto typu nelze zásadu zákazu dvojího přičítání vůbec aplikovat (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2012, č. j. 4 Ads 114/2011–105).

39. Postup správních orgánů, které správně kvalifikovaly protiprávní jednání žalobce jako správní delikt, naplňující znaky skutkové podstaty nesplnění nebo porušení povinnosti nebo požadavků stanovených předpisy Evropských společenství (Evropské unie) na úseku bezpečnosti potravin, a následně řádně aplikovaly kritéria § 17 odst. 2 písm. a) a § 17f písm. d) zákona o potravinách za účelem stanovení konkrétní výše pokuty, nemohl vést k porušení zásady zákazu dvojího přičítání. K porušení zásady zákazu dvojího přičítání nemohlo dojít ani tak, že správní orgány při hodnocení vyšly co do závažnosti a způsobu spáchání správního deliktu ze skutečnosti, že žalobce mohl ohrozit spotřebitele, pokud by tito předmětnou potravinu zakoupili a tak porušil své povinnosti stanovené předpisy Evropských společenství (Evropské unie), konkrétně čl. 14 nařízení 178/2002.

40. V projednávané věci tedy byla aplikována skutková podstata, u níž je aplikace zásady zákazu dvojího přičítání pojmově vyloučena a žalovaný tuto zásadu neporušil. d) výše uloženého trestu 41. Soud dále hodnotil, zda uložená pokuta není zjevně nepřiměřená, což by byl důvod pro moderaci uložené sankce.

42. Podle § 78 odst. 2 s. ř. s. rozhoduje–li soud o žalobě proti rozhodnutí, jimž správní orgán uložil správní trest za přestupek, může soud, nejsou–li důvody pro zrušení rozhodnuti podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze–li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl–li takový postup žalobce v žalobě.

43. Moderační oprávnění podle § 78 odst. 2 s. ř. s. umožňuje soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu k návrhu žalobce buď snížit uložený trest, nebo od něj upustit. Soud však takto může učinit pouze v případě, kdy jde o postih zjevně nepřiměřený, neboť smyslem a účelem moderace není hledání „ideální“ výše sankce soudem namísto správního orgánu, ale její korekce v případech, kdy sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládaní a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti (viz rozsudek NSS ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 22/2012–23, publikovaný pod č. 2672/2012 Sb. NSS).

44. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 170 000 Kč za přestupek podle § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách. Správní orgán I. stupně se podrobně věnoval zákonným kritériím relevantním pro stanovení uložené pokuty na stranách 5 a 6 prvostupňového rozhodnutí a žalovaný pak v napadeném rozhodnutí na stranách 15 až 18. Zde přezkoumatelným způsobem správní orgány odůvodnily způsob spáchání přestupku, jeho okolnosti i celkovou závažnost. Z rozhodnutí je tedy zřejmá snaha o individualizaci pokuty a o její řádné zdůvodnění. Správní orgány se zabývaly závažností přestupku na základě kritérií obsažených v § 37 a § 38 zákona o odpovědnosti za přestupky, kterými jsou způsob spáchání, následky a okolnosti, za nichž byl přestupek spáchán. V důvodech rozhodnutí podrobně vyložily, jaká konkrétní kritéria byla vzata v úvahu a jaký mají vliv na význam deliktu (přitěžující a polehčující okolnosti).

45. Co se týče překročení meze správního uvážení, tedy jakési povolené volné úvahy (diskrečního oprávnění) správního orgánu, soud přezkoumává pouze to, zda tato úvaha nevybočila z mezí a hledisek stanovených zákonem. Není totiž v pravomoci správního soudu, aby vstoupil do role správního orgánu a nahradil správní uvážení správního orgánu uvážením soudcovským a sám rozhodl, jaká pokuta by měla být uložena (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012–36, publikovaný pod č. 2671/2012 Sb. NSS).

46. Ve vztahu ke stanovení pokuty v projednávaném případě zákonodárce postihoval deliktní jednání spočívající ve spáchání přestupku dle § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách až do výše 50 000 000 Kč. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 170 000 Kč. Vyměřená sankce tedy tvoří 0,3 % z její maximální možné výše a dle soudu nelze hovořit o excesivním způsobu správního trestání. Správní orgány výši uložené sankce dostatečným způsobem odůvodnily, přičemž vzaly v potaz veškeré skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch. Je proto zřejmé, že v zákonem stanoveném rozmezí se správní orgán prvního stupně pohyboval a meze správního uvážení ohledně výše uložené pokuty nepřekročil, naopak uložil pokutu za jeden z nejpřísněji trestaných přestupků dle zákona o potravinách a jako takovou ji nelze považovat za zjevně nepřiměřenou (obdobně srov. rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2014, č. j. 6 As 148/2014–30).

47. Podmínky pro moderaci sankce tak v daném případě splněny nebyly.

VI. Závěr a náklady řízení

48. Na základě výše uvedeného soud žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná.

49. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě III. Vyjádření žalovaného k žalobě IV. Replika žalobce V. Posouzení věci soudem a) námitka nepřezkoumatelnosti b) námitky stran skutkového stavu c) námitka porušení zásady zákazu dvojího přičítání d) výše uloženého trestu VI. Závěr a náklady řízení