29 A 45/2015 - 52

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce J. V., proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Brně, se sídlem Brno, Moravské náměstí 1/1, za účasti osoby zúčastněné na řízení Z. M., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. ZKI BR-O-170/931/2014, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V roce 2009 až 2013 proběhla v katastrálním území Hovězí obnova katastrálního operátu přepracováním stávající katastrální mapy vyhotovené v měřítku 1:2880 do formy grafického počítačového souboru, tj. do digitální formy. Výsledkem obnovy byla katastrální mapa digitalizovaná (dále též „KMD“), jejíž platnost byla vyhlášena dne 2. 12. 2013. Při digitalizaci katastrální mapy šlo pouze o převod zákresu hranic parcel ze stávající katastrální mapy a o doplnění parcel evidovaných ve zjednodušené evidenci, to vše bez zjišťování, vytyčování a zaměřování jejich průběhu v terénu.

2. Proti vyhlášenému obnovenému katastrálnímu operátu žalobce nebrojil. Posléze, dne 25. 7. 2014 podal žádost o opravu chyb v katastrálním operátu. Namítal, že geometrické určení parcel musí být před obnovou i po ní totožné, což u jeho parcely č. X v oblasti „Blažkův mlýn“ (parcela je zde mlýnským náhonem) neplatí. Katastrální úřad pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Vsetín, shledal, že obnovený operát v dané části obsahuje chybu, kterou neměřickým záznamem č. X opravil (šlo o opravu zákresu vlastnické hranice mezi parc. č. X ve vlastnictví žalobce na jedné straně a parc. č. X a parc. č. X ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení na druhé straně).

3. S opravou chyby vyjádřil žalobce nesouhlas. Namítal, že v KMD nejsou břehy mlýnského náhonu (parc. č. X souběžné, ačkoliv v předchozích mapách tomu tak bylo. Osoba zúčastněná na řízení s provedenou opravou naopak souhlasila. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 6. 11. 2014, č. j. OR-222/2014-810-15, nesouhlasu žalobce nevyhověl. V odůvodnění uvedl, že porovnáním KMD a předchozí katastrální mapy i mapy bývalého pozemkového katastru zjistil, že zákres hranice mezi parc. č. X a parc. č. X, parc. č. st. X a parc. č. X, jakož i hranice mezi parc. č. X a parc. č. X, parc. č. X a parc. č. X je totožný a není chybný. V platnosti zůstala změna provedená neměřickým záznamem č. X. Katastrální úřad konstatoval, že v digitální mapě nebyly překročeny mezní odchylky pro přesnost zobrazení stanovené katastrální vyhláškou (zde +/- 1,3 m). V dokumentaci katastrálního úřadu navíc není žádný geometrický plán obsahující souřadnice lomových bodů dotčených hranic, dle něhož by tyto hranice měly být souběžné.

4. Toto rozhodnutí žalobce napadl odvoláním. Opět poukazoval na chybné zakreslení dotčených parcel. Dle žalobce byla mezní odchylka jiná, než uvedl správní orgán (a to 16 cm), a tato mezní odchylka byla překročena. Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. ZKI BR-O-170/931/2014, odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí katastrálního úřadu. Žalovaný mj. uvedl, že prověřil správnost nového zakreslení parcel a žádné další chyby neshledal. Současně žalobce poučil, že v kompetenci katastrálních úřadů není řešení vlastnických sporů, k tomu slouží dohoda s dotčenými vlastníky, příp. soudní cesta.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

5. Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že parcela mlýnského náhonu parc. č. X(dříve parc. č. X) vznikla již při prvním vojenském mapování, a proto je zakreslena v mapách od prvopočátků. Na všech mapových podkladech před digitalizací (např. mapa pozemkového katastru z roku 1893) je zobrazení parcely v blízkosti parcely č. st. X takové, že je naprosto patrné, že břehy hranice obou parcel jsou vzájemně rovnoběžné, tj. šířka mezi levou a pravou hranou parcely v lomových bodech je stejná. Tuto skutečnost žalobce dokládal výčtem změřených vzdáleností na volně dostupném mapovém podkladu webového portálu Státní správy zeměměřictví a katastru (ČÚZK).

6. Jako výchozí podklad použil zobrazení mapy pozemkového katastru, kde je možná jednoznačná identifikace lomových bodů parcel. Pro porovnání použil jako podklad zobrazení katastrální mapy, kde je možná jednoznačná identifikace stejných lomových bodů parcel.

7. V roce 2013 byla dokončena digitalizace katastru Hovězí (použitý podklad zobrazení katastrální mapy). Při námitkovém řízení byl žalobci katastrálním pracovištěm Vsetín předložen pro posouzení digitalizace katastru nemovitostí podklad v takové kvalitě, že nebylo možné jednoznačně rozhodnout, zda šířka náhonu zůstala zachována. Rovněž tvrzení, že hranice parcely byly pouze překresleny a nic se nezměnilo, nechalo žalobce klidným.

8. Žalobce dále popsal vzdálenosti lomových bodů – šířky náhonu, jakož i rozdíl mezi totožnými body před digitalizací i po ní. Dále uvedl, že budova mlýna byla v minulosti několikrát přestavěna do všech stran okolních parcel, což lze zjistit porovnáním dřívějších mapových podkladů se současnými, jakož i důkazem zhotoveným Ing. P. R. ze dne 21. 2. 2003 (skutečný stav budovy mlýna v porovnání s platnou mapou KN), tedy před digitalizací na hranici náhonu parc. č. X a parc. č. st. X. Vycházeje z této skutečnosti i z toho, že náhon by v tomto místě měl být široký 3,5 m, je potřeba opravit zákres lomu parcely č. st. 294/1 vzniklý digitalizací, neboť geometrické určení parcel v katastrální mapě po obnově operátu přepracováním (z grafické formy do formy grafického počítačového souboru) musí odpovídat geometrickému určení parcel před obnovou, tj. zobrazení parcel v analogové katastrální mapě.

9. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

10. Ve vyjádření k žalobě žalovaný zejména uvedl, že z tabulky v žalobě není patrné, mezi kterými lomovými body hranic a u kterých parcel došlo k měření, proto se k tomuto tvrzení nelze podrobněji vyjádřit. Z jednotlivých kopií map, které jsou součástí spisu katastrálních úřadů, není zcela zřejmé, že by šířka náhonu měla být přesně 3,5 m.

11. Volně dostupný mapový podklad webového portálu Státní správy zeměměřictví a katastru (ČÚZK), na který žalobce odkazuje, je „Nahlížení do katastru“ pod záložkou „Zobrazení mapy“. V nápovědě je upozornění, že veškeré hodnoty souřadnic, délek a ploch, poskytované tímto grafickým klientem jsou pouze informativní a nemohou sloužit jako podklad pro případné zjišťování nebo vytyčování průběhu hranic v terénu nebo jiné aktivity související s obsahem katastru nemovitostí.

12. V řízení vedeném správními orgány se jednalo o návrh na opravu chyby v katastru dle § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Žalobcem původně navrhovaná oprava zákresu hranice mezi parcelami č. X, č. st. X a č. X byla katastrálním úřadem provedena, neboť bylo zjištěno, že při obnově operátu došlo k chybě v zobrazení parcel do nově vyhotovené KMD. Žalobce však k této opravě vyjádřil nakonec záporné stanovisko, tj. nesouhlas s opravou. V tomto nesouhlasu uvedl jako další rozpor v mapách dosavadních a mapě platné po obnově operátu šířku mlýnského náhonu a jeho nerovnoběžnost. Katastrální úřad a následně i žalovaný se v rozhodnutích s touto námitkou podrobně vypořádali. Žalovaný především uvedl, že katastrální úřad provedl porovnání šířky parcely č. X před vydáním rozhodnutí v namítaném místě vždy od jednotlivých lomových bodů pomocí kolmice na protilehlou hraniční přímku, a při tomto porovnání nebylo zjištěno překročení mezní odchylky stanovené v bodě 15.1 přílohy vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška). Žalovaný provedl v odvolacím řízení sám kontrolní porovnání vzdáleností mezi dvojicemi podrobných bodů ve stejném rozsahu a dospěl ke shodnému výsledku jako katastrální úřad, a to, že ani v jednom případě nedošlo k překročení dovolených mezních odchylek.

13. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Replika žalobce

14. Žalobce v podání ze dne 8. 7. 2015 uvedl, že správními orgány zjištěný stav je v rozporu s § 36 katastrálního zákona a s bodem 15 přílohy katastrální vyhlášky týkajícího se charakteristik a kritérií přesnosti zobrazení polohopisu katastrální mapy. Dle bodu 15.6 vyhlášky se kód kvality podrobných bodů určených digitalizací z katastrální mapy vedené na plastové fólii stanoví podle měřítka této mapy. Žalobcova případu se týká kód kvality 8 v měřítku 1:2880 se základní střední souřadnicovou chybou 1 m. Správní orgán prvního stupně v rozhodnutí na str. 3 použil pro měřítko mapy 1:2880 hodnotu +/- 1,3 m, vycházel tak z již neplatné vyhlášky č. 190/1996 Sb. a z jejího bodu 12.12 (měřítko katastrální mapy 1:2880, mezní odchylka do 50 metrů činí 2,66 metrů). Tento bod se navíc týkal budov, nikoliv vodního náhonu, jehož šířka činí 3,5 m, což bylo ve zřejmém nepoměru s mezní odchylkou, která by téměř dosahovala šířky náhonu. Tuto chybu kopíroval i žalovaný. Správně měla být použita vyhláška č. 357/2013 Sb. se základní souřadnicovou chybou 1 m, případně vyhláška č. 26/2007 Sb., v níž je totožná základní souřadnicová chyba.

15. Katastrální úřad v odůvodnění přiznal další svou chybu – při obnově operátu přepracováním postupoval bez faktického zjišťování, vytyčování a zaměřování průběhu hranic v terénu. Tím byl do digitální mapy převzat chybný zákres, o čemž svědčí i Zaměření skutečného stavu prostoru „Blažkův mlýn“, vyhotovené Geodezií Brno, spol. s r. o., č. 867- 224/2002 ze dne 20. 5. 2002, A. K.

16. Vzniklou nepřesnost prokazuje i znalecký posudek č. 73/2003 od soudního znalce Ing. K. B. ze dne 15. 5. 2004. Ten prokázal nepřesnosti v katastrální mapě platné před obnovou operátu. V mezidobí nedošlo k žádné změně výměry, která by mohla odůvodnit vzniklou odchylku. U katastrálního úřadu se sice nachází znalecký posudek č. 4-4/2004 zpracovaný Ing. S. K., Csc., ale i tento posudek je nepřesný, neboť přímo navazuje na nesprávné zaměření provedené Geodezií Brno. Tím došlo k významnému zkreslení výsledku posudku, který měl být dokonce revizním k posudku znalce B., jenž se ukázal být mnohem lepší. Revizní posudek byl jednou z příčin nesprávného digitálního zaměření hranice popsaných pozemků prováděného „od zeleného stolu“, nikoliv na základě faktického zjištění hranic v terénu.

V. Posouzení věci soudem

17. Soud, v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí katastrálního úřadu včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná.

18. Podstata celé věci stojí na posouzení, zda obnovený katastrální operát katastrálního území Hovězí v části „Blažkův mlýn“ ve vztahu k žalobcově parcele č. 15925/1 obsahoval chybu, jež byl katastrální úřad, potažmo žalovaný povinen opravit. In concreto žalobce v žalobě namítal, že břehy parcely č. X, jež je vodním tokem (mlýnským náhonem), mají být rovnoběžné.

19. Katastrální operát tvoří soubor geodetických informací, který zahrnuje katastrální mapu a její číselné vyjádření, soubor popisných informací, dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací, včetně místního a pomístního názvosloví, sbírka listin, která obsahuje rozhodnutí orgánů veřejné moci, smlouvy a jiné listiny, na jejichž podkladě byl proveden zápis do katastru, úplná znění prohlášení vlastníka domu a dohody spoluvlastníků o správě nemovitosti, protokoly o vkladech, záznamech, poznámkách, dalších zápisech, opravách chyb, námitkách proti obnovenému katastrálnímu operátu, výsledcích revize katastru a o záznamech pro další řízení (§ 5 katastrálního zákona).

20. Obnova katastrálního operátu je vyhotovení nového souboru geodetických informací a nového souboru popisných informací v elektronické podobě, kterou lze provést jedním ze tří způsobů: a) novým mapováním, b) přepracováním souboru geodetických informací, nebo c) na podkladě výsledků pozemkových úprav (§ 40 katastrálního zákona). Při obnově katastrálního operátu přepracováním se převádí dosavadní katastrální mapa do elektronické podoby (§ 43 téhož zákona). Podrobnější popis tohoto způsobu obnovy podává § 55 katastrální vyhlášky. Zákon dále mimo jiné stanoví, že obnovený katastrální operát musí být po stanovenou dobu vyložen k veřejnému nahlédnutí, přičemž vlastníci a jiní oprávnění mohou vznášet v zákonné lhůtě námitky, o nichž rozhoduje katastrální úřad. Vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu katastrální úřad a obec zveřejní na úřední desce.

21. Vedle námitek uplatnitelných v procesu obnovy operátu existuje i institut opravy chyby v katastrálním operátu již platném. Dle § 36 odst. 1 katastrálního zákona na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem. Oznámení o provedené opravě nebo o tom, že opravu na návrh neprovedl, protože se nejedná o chybu, doručí katastrální úřad vlastníkovi a jinému oprávněnému (odstavec 3). Sdělí-li do 30 dnů od doručení oznámení vlastník nebo jiný oprávněný katastrálnímu úřadu, že s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, nesouhlasí, vydá katastrální úřad rozhodnutí ve věci (odstavec 4).

22. Neurčitý pojem „zřejmý omyl“ je třeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti – zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (error iuris – např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Omyl je přitom charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem (např. změnu právní úpravy zápisů do katastru, či zničení katastrálního operátu v důsledku požáru či povodně: zde nelze rozpor se skutečným stavem napravit opravou zřejmého omylu, nýbrž cestou revize či obnovy katastrálního operátu) – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007-103, publ. pod č. 2098/2010 Sb. NSS (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Tento omyl musí být zřejmý, tj. jednoznačně seznatelný (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 As 187/2012-31).

23. Jiné nesprávnosti obsažené v údajích katastru nemovitostí, na které nelze vztáhnout uvedené, nelze považovat za chyby podle katastrálního zákona. Prvotní otázkou je proto vždy posouzení samotné existence chyby, tj. zda se v konkrétním případě při zjištěných či tvrzených nesrovnalostech jedná skutečně o chybu, a teprve poté následuje určení, o kterou z výše uvedených chyb se jedná, a podle toho pak výběr z možných způsobů nápravy chyby jak po stránce věcné, tak i po stránce procesní (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. 5 As 141/2012-113, ačkoliv se toto rozhodnutí, stejně jako jiná četná rozhodnutí, vztahuje k předchozí právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, vzhledem k podobnosti staré a nové úpravy v této oblasti je dle zdejšího soudu i tato judikatura bezesporu použitelná i na novou právní úpravu).

24. Je zřejmé, že v posuzované věci má být chybným údajem geometrické a polohové určení parcely č. X v oblasti „Blažkův mlýn“, a tato chyba měla vzniknout nepřesností zobrazení předmětu měření v katastrální mapě [§ 36 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona]. Nezbytnou podmínkou pro to, aby nepřesnost zobrazení v katastrální mapě byla chybou ve smyslu katastrálního zákona, je překročení mezních odchylek stanovených katastrálního vyhláškou (při nesplnění této podmínky se nejedná o chybu katastru, ale pouze o nepřesnost, k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2012, č. j. 2 As 144/2011-47). A právě s touto klíčovou otázkou se správní orgány vypořádaly dostatečným způsobem.

25. Katastrální orgány přitom prošetřily zobrazení společných částí hranic jednotlivých parcel, ale též rozměry mlýnského náhonu. Jak katastrální úřad, tak žalovaný potom označili za mezní odchylku hodnotu +/- 1,3 m (list X), s odkazem na bod 15.1 přílohy katastrální vyhlášky. Zde je nutno konstatovat, že žalobce odkazuje toliko na bod 15.6 přílohy, jenž stanoví hodnoty základní střední souřadnicové chyby m xy . Tato hodnota je však dále součástí výpočtu střední chyby délky m d . Žalovaný na stranách 7 a 8 napadeného rozhodnutí přehledně vysvětlil jak postup katastrálního úřadu, tak svůj postup při prověření jeho výsledků, přičemž bylo odkázáno mimo jiné též na protokol zařazený ve správním spisu pod pol.

12. Z tohoto protokolu je jasně patrné, že ani v jednom případě nedošlo k překročení dovolených mezních odchylek dle bodu 15 přílohy katastrální vyhlášky.

26. Žalobce zpochybnil geometrické a polohové určení parcel. Svá tvrzení ovšem ničím relevantním nepodložil. Na případy, kdy někdo napadá správnost geometrického a polohového určení, pamatuje § 44 odst. 3 katastrální vyhlášky, dle něhož „[c]hybné geometrické a polohové určení, které vzniklo nepřesností při podrobném měření a zobrazení předmětu měření v katastrální mapě, nejde-li o případy podle odstavce 2, opraví katastrální úřad na základě a) výsledku zeměměřických činností, který je využíván pro vyznačení příslušného předmětu polohopisu do katastrální mapy, a b) písemného prohlášení vlastníků pozemků, že hranice pozemků nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna. Podpisy na písemném prohlášení podle písmene b) musí být úředně ověřeny; to neplatí, pokud ověřovatel, který ověřil výsledek zeměměřické činnosti podle písmene a), na tomto prohlášení písemně potvrdil, že vlastníci dotčených pozemků, jejichž totožnost zjistil, před ním prohlášení podepsali.“ Nejde-li tedy o výjimku (zřejmý omyl dle § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky), o niž v daném případě nejde, lze chybné geometrické a polohové určení parcely opravit pouze na základě dvou nezbytných podkladů: výsledku zeměměřické činnosti a písemného souhlasu vlastníků, že hranice jsou nesporné. Takové podklady však žalobce nedoložil.

27. Katastrální úřad vychází pouze z listin, které mu byly předloženy. Pro evidovaný stav má katastrální úřad podklady. Pokud žalobce chce, aby byl evidovaný stav jiný, musí katastrálnímu úřadu předložit podklady nové, které správnost těch dosavadních vyvrátí. Takovými podklady může být např. shora uvedené nové zaměření parcel spolu se souhlasem vlastníků o nespornosti hranic, nebo pravomocné rozhodnutí civilního soudu o určení vlastnického práva.

28. Katastrální mapa předmětného katastrálního území je výsledkem obnovy katastrálního operátu převedením katastrální mapy z grafické formy do formy grafického počítačového souboru (tedy právě do podoby digitální katastrální mapy). V posuzované věci se jednalo o obnovu katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací. Na rozdíl od obnovy katastrálního operátu novým mapováním se při obnově katastrálního operátu přepracováním nevychází z nového vyšetření hranic jednotlivých parcel v terénu. Z dosavadních katastrálních map jsou zjišťovány souřadnice všech lomových bodů hranic v dosavadním souřadnicovém systému. Při přepracování katastrálního operátu tak fakticky nevzniká nové mapové dílo, ale dosavadní mapové dílo je převedeno z pevné podložky do počítačového souboru. Námitka žalobce, že správní orgány pochybily, když neprovedly nové zaměřování hranic pozemků, je tak nedůvodná.

29. Dále je nutno zopakovat, že řízení o opravě chyb v katastrálním operátu slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Katastrální úřad tak posuzuje toliko soulad zakreslení hranice v katastrální mapě s podklady, které má k dispozici. Stáří podkladů, s nimiž není zakreslení hranice v souladu, přitom nehraje roli. Plynutím času může dojít ke změně obsahu vlastnických práv, například vydržením. Není ani vyloučeno, aby došlo ke změně hranic mezi pozemky, aniž by o tom měl katastrální úřad k dispozici příslušný podklad, ať již zaviněním vlastníků pozemků nebo zaviněním svým. Tehdy je třeba vlastníky sousedních pozemků odkázat k soukromoprávním institutům, především k určovací žalobě, případně k institutu náhrady škody, byla-li jim škoda činností katastrálního úřadu způsobena. Smyslem řízení o opravě chyby, jsou-li pro provedení opravy splněny zákonné podmínky, je uvedení evidovaných údajů do souladu se skutečným obsahem listin, které má katastrální úřad k dispozici. Toto restriktivní pojetí pravomocí katastrálního úřadu vyplývá z toho, že se jedná o správní orgán provádějící pouze evidenci na základě předložené listiny a nikoliv orgán povolaný k přezkumu její pravosti či správnosti. Možnosti katastrálního úřadu ve vztahu k opravě zřejmým omylem vzniklých chyb jsou limitovány také během času a s ním přicházejícími objektivními skutečnosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, č. j. 6 As 166/2015-27).

30. Žalobce argumentoval různými listinami v podobě map, plánů či posudků. Z právě uvedeného ale jasně vyplývá, že katastrální úřad má pouze evidenční pravomoci a porovnává pouze soulad jemu předložených způsobilých listin. Dokazováním těmito listinami v daném případě před soudem by tak bylo nadbytečné. Nelze přehlédnout, že katastrální úřad porovnával digitální katastrální mapu s předchozí katastrální mapou (č. X) i s mapou bývalého pozemkové katastru (mapový list č. X) – viz soutisk těchto tří map přiložen k neměřickému záznamu č. X pod listem X. Z tohoto porovnání žádná viditelná odchylka nevyplývá.

31. Závěrem nutno žalovanému přisvědčit v tom, že z žalobcova výpočtu překročení mezních odchylek není dostatečně jasné, které vzdálenosti (mezi kterými body) tabulka v žalobě obsahuje. Poukaz na vzdálenosti zjištěné z veřejného portálu katastru nemovitostí pak není případný, neboť jak uvádí nápověda ke grafickému znázornění, veškeré hodnoty souřadnic, délek a ploch poskytovaných tímto grafickým klientem jsou pouze informativní a nemohou sloužit jako podklad pro případné zjišťování nebo vytyčování v průběhu hranic terénu nebo jiné aktivity související s obsahem katastru nemovitostí.

VI. Závěr a náklady řízení

32. Soud tedy shledal námitky žalobce neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení se opírá o § 60 odst. 5 s. ř. s. V dané věci soud osobě zúčastněné na řízení neuložil žádnou povinnost, současně pak neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání práva na náhradu jejích dalších nákladů řízení (ostatně osoba zúčastněná na řízení takové důvody ani netvrdila).

Poučení