29 A 54/2015 - 66

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce V. K., bytem J., Č. d. 113/42, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Magistrátu města Jihlavy, se sídlem Jihlava, Masarykovo náměstí 97/1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném jím pod sp. zn. MMJ/OD/18439/2014, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Žaloba

1. Žalobce v podané nečinnostní žalobě uvedl, že příkazem ze dne 21. 10. 2014, č. j. MMJ/OD/18439/2014-6, JID: 176509/2014/MMJ, jej žalovaný uznal vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Žalobce proti tomuto příkazu podal odpor, a to prostřednictvím zmocněnkyně K. Z. Odpor byl předán k poštovní přepravě dne 6. 11. 2014. Následně byl žalovaný dle § 71 odst. 3 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, povinen vydat v prodloužené lhůtě 60 dnů rozhodnutí. Tak však neučinil a je tedy nečinný.

2. Dle sdělení žalovaného ze dne 26. 11. 2014 měl příkaz nabýt právní moci z důvodu vad podání odporu, konkrétně kvůli absenci podpisu na plné moci. Žalovaný vyzval žalobce k odstranění vad podání, tuto však doručil pouze žalobci, nikoliv jeho zástupkyni. Výzvu správního orgánu k odstranění vad podání je ale třeba doručit přímo zmocněnci. Podle § 37 odst. 3 správního řádu je třeba takovou výzvu učinit vůči „podateli“. Hodlal-li by zákonodárce vázat toto pravidlo pouze na účastníka řízení, nehledě na možnost jeho zastoupení podle § 31 a násl. správního řádu, uvedl by zde nikoli „podatele“, ale přímo „účastníka řízení“.

3. Nutnost doručování výzvy přímo zmocněnci je třeba dovozovat rovněž z § 34 odst. 2 správního řádu. Odstranění vad podání přitom nemusí učinit pouze účastník řízení osobně. Naopak, ve většině případů je to právě zmocněnec, kdo je díky odborným znalostem schopen vady podání věcně posoudit a odstranit. Obdobná pravidla obsahují i další procesní předpisy. Ke shodným závěrům dospívá jak komentářová literatura, tak judikatura.

4. Smyslem ustanovení zmocněnce je, aby účastník řízení nemusel činit procesní úkony osobně, ale mohl k tomu využít jinou osobu. Pokud navíc určité podání předložil správnímu orgánu zmocněnec, byla zde dána jasná vůle účastníka řízení, aby byl v řízení zastoupen a úkony za něj vyřizovala jiná osoba. Výzvu k doložení originálu plné moci měl správní orgán zaslat zmocněnkyni, tedy osobě, která vadný úkon učinila a která je dle vůle účastníka řízení oprávněna jej v řízení zastupovat. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. 10 As 266/2014-36.

5. Přitom jakmile se zmocněnkyně dozvěděla o vadě podání, zajistila doručení bezvadné plné moci správnímu orgánu. O vadě podání se dozvěděla ze sdělení žalovaného ze dne 26. 11. 2014, č. j. MMJ/OD/18439/2014-9, JID: 196101/2014/MMJ, které jí žalobce předal. Ačkoliv sdělení nebylo řádnou výzvou k doplnění plné moci, která by byla způsobilá žalobce zavazovat, žalobce originální vyhotovení plné moci doplnil. Tím žalovanému poskytl součinnost, kterou by býval poskytl mnohem dříve, pokud by k ní byl řádně vyzván.

6. Žalobce dodal, že vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti. Dne 17. 2. 2015 podal Krajskému úřadu Kraje Vysočina „Žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti úřadu“. Nadřízený správní orgán žalovaného k této žádosti zůstal pasivní.

7. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí v řízení vedeném jím pod sp. zn. MMJ/OD/18439/2014 ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

8. Ve vyjádření k žalobě ze dne 27. 5. 2015 žalovaný uvedl, že dne 10. 11. 2014 obdržel odpor do příkazu ze dne 21. 10. 2014, č. j. MMJ/OD/18439/2014-6, JID: 176509/2014/MMJ, podaný údajnou zmocněnkyní žalobce K. Z. Na přiložené plné moci ovšem zcela absentoval podpis žalobce. Jak ovšem plyne z usnesení Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 18. 5. 2015, č. j. KUJI 34206/2015, sp. zn. OOSČ 155/2015 OOSC/OPN/AS/8, jímž nebylo vyhověno žádosti žalobce ze dne 17. 2. 2015 o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného, krajský úřad shledal předmětný úkon (podání odporu do příkazu) nulitním, neboť udávaná zmocněnkyně žalobce nebyla osobou plně svéprávnou.

9. Pro případ, že by soud ohledně tohoto závěru krajského úřadu dospěl k odlišnému názoru, žalovaný konstatoval, že jeho postup, kdy vyzval k doplnění podání přímo žalobce jako zmocnitele a nikoliv podatelku odporu jako udávanou zmocněnkyni, byl zcela v souladu s právními předpisy. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. 10 As 266/2014-36, na danou věc dle žalovaného nedopadá. V případě projednávaném Nejvyšším správním soudem byla zmocněncem předložena prostá kopie (scan) podepsané plné moci. V nyní souzené věci však údajná zmocněnkyně K. Z. vědomě předložila nepodepsanou plnou moc.

10. V takovém případě žalovaný vyzývá pouze zmocnitele, a to na základě závěrů plynoucích z judikatury Nejvyššího správního soudu. Např. dle rozsudku č. j. 10 As 203/2014-48 je plná moc jednostranným prohlášením zmocnitele, které musí obsahovat podpis zmocnitele. Podle rozsudku ze dne 19. 12. 2003, č. j. 5 A 41/2001-28, podá-li zástupce účastníka správního řízení odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a nepřipojí k němu písemnou plnou moc, která jej k tomuto úkonu opravňovala, je povinností správního orgánu vyzvat účastníka k odstranění nedostatku průkazu plné moci, stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučit ho o následcích nesplnění výzvy. Žalovaný je tudíž názoru, že pokud byla předložena plná moc bez podpisu zmocnitele, hledí se na tento úkon, jako by zmocnění nebylo doloženo.

11. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2011, č. j. 2 As 63/2010-79, je zastoupení účastníka vůči správnímu orgánu účinné teprve okamžikem, kdy je mu prokázáno. Smyslem zastoupení je realizace práv účastníka řízení prostřednictvím zástupce. Logickým předpokladem pro takový výkon práv je však vědomost správního orgánu o existenci zastoupení; to mu musí být dáno na vědomí způsobem dle § 33 odst. 1 správního řádu. Na předloženém podání označeném jako plná moc podpis zmocnitele zcela absentoval, nebylo možno dovodit, že se jedná o jednostranné prohlášení žalobce, o jeho vůli, a tedy výzva k odstranění tohoto nedostatku směřovala přímo žalobci, o jehož jednostranné prohlášení se jednalo. Přestože text výzvy ze dne 11. 11. 2014 je zcela srozumitelný, žalobce zůstal nečinný, ačkoliv výzvu osobně převzal dne 13. 11. 2014. Z výzvy je jednoznačně zřejmé, že je žalobce vyzván k doplnění podpisu plné moci a pokud ve stanovené lhůtě 5 dnů ode dne doručení výzvy nedoplní podání o podpis, nebude žalovaný k udávanému zastupování zmocněnkyní přihlížet. Žalobcovo tvrzení v podání ze dne 4. 12. 2014 (na č. listu 15 správního spisu) nemá oporu ve spise.

12. V daném případě tedy nebylo zmocnění prokázáno, proto žalovaný nemohl jednat se zmocněnkyní a oprávněně vyzýval pouze žalobce, jehož podpis na podání absentoval. Žalovaný přitom nepožadoval předložení originálu plné moci, ale pouze doplnění žalobcova podpisu na plné moci. Doplnění podání (po marném uplynutí stanovené lhůty) bylo učiněno přímo žalobcem – dopis ze dne 4. 12. 2014 je psán v 1. osobě jednotného čísla, na zásilce je jako odesílatel nadepsán přímo žalobce, zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 9. 12. 2014 v Praze 6. Není tedy pravdivé tvrzení žalobce, že zmocněnkyně zajistila odeslání plné moci. Jak vyplývá ze spisu, K. Z. mimo odporu a tzv. zrušení plných mocí nečinila v dané věci již ničeho.

13. Absolutně nepochopitelné je pak pro žalovaného tvrzení žalobce, že by žalovanému poskytl součinnost mnohem dříve, pokud by byl k odstranění vady podání řádně vyzván. Žalovaný vyzval žalobce přímo a ten si výzvu osobně převzal. Žalobce je osobou zcela svéprávnou a jde zcela k jeho tíži, že s osobou, kterou si měl zvolit za zmocněnkyni, nekomunikoval, a de facto nekomunikoval ani s žalovaným, ačkoliv trvale bydlí v Jihlavě, tedy v sídle žalovaného, a řádně osobně přebírá zásilky na adrese trvalého pobytu.

14. Žalovaný navíc vyzval k doplnění plné moci pouze žalobce na základě skutečnosti, že doplnit vlastnoruční podpis na předložené plné moci mohl toliko on, nikoliv uváděná zmocněnkyně, která nepodepsanou plnou moc předložila vědomě. Nedostatek podání mohl zhojit jen žalobce, a to buď předložením podepsané plné moci jako jeho jednostranného prohlášení (ke dni podání odporu K. Z. zjevně nedisponovala plnou mocí podepsanou žalobcem) nebo prohlášením ústně do protokolu. Podmínka pro doručování pouze zástupci dle § 34 odst. 2 správního řádu tedy nebyla splněna.

15. Předkládání nepodepsaných či jinak neúplných plných mocí, tak jak bylo učiněno v tomto případě, je jedním z případů sofistikovaných procesních obstrukcí obecných zmocněnců opakovaně zastupujících účastníky řízení v řízení o přestupku, jejichž účelem je dosažení prekluze projednávaného přestupkového jednání dle § 20 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. K uvedenému se vyjádřil např. Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 8. 4. 2015, č. j. 46 A 33/2015-25, kdy žalobci, ačkoliv byl ve věci úspěšný, nepřiznal náklady řízení.

16. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

III. Replika žalobce

17. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 8. 7. 2015 se žalobce v prvé řadě zabýval odkazem žalovaného na usnesení Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 18. 5. 2015. Uvedl, že není důvodu k tomu, aby odpor podaný mladistvým zmocněncem nebyl považován za řádné podání. Správní řád explicitně nezakazuje možnost nechat se zastupovat nezletilou osobou. Dle zákona o přestupcích může být mladistvý dokonce účastníkem řízení. Může-li být mladistvý účastníkem, tím spíše (a maiori ad minus) může být zástupcem účastníka. V této souvislosti žalobce poukázal na § 31 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož je mladistvý způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Je-li způsobilost osoby posuzována podle rozumové a volní vyspělosti, dá se předpokládat, že osoba, která se má stát plnoletou za týden, bude stejně vyspělá, jako osoba, která dosáhla osmnácti let věku teprve včera. Nezletilá osoba může být též např. účastníkem řízení o ústavní stížnosti a činit patřičné úkony; ačkoliv jí bude ustaven procesní opatrovník, úkony, které učinila, zpochybňovány nejsou (nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2009, č. j. II. ÚS 1945/08). Žalobce zdůraznil, že žalovaný (na rozdíl od krajského úřadu) v podání odporu nezletilou zmocněnkyní vadu neshledal a k případnému odstranění této vady ani žalobce nevyzval.

18. K věci samé žalobce dále konstatoval, že v žalobě citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 266/2014 na nyní projednávanou věc dopadá. V obou případech se jedná o vadu plné moci, k jejímuž odstranění měl být vyzván zmocněnec.

19. Žalobce též uvedl, že doložení plné moci skutečně zajistila jeho zástupkyně, a to na základě telefonátu, který mezi nimi proběhl na základě sdělení žalovaného ze dne 26. 11. 2014. Plnou moc s přípisem sice zaslal sám žalobce, nicméně její dodání zajistila jeho zástupkyně. Pokud by žalovaný vyzval žalobcovu zástupkyni, nemuselo dojít ke zpoždění. Pouze zástupce je schopen interpretovat výzvy od správního orgánu, což je ostatně důvodem, proč se žalobce nechal ve správním řízení, jakož i před správním soudem, zastoupit.

20. Poukaz žalovaného na „procesní obstrukce“ jsou dle žalobce jen důsledkem absence řádných argumentů. Byl to právě žalovaný, kdo pochybil, naopak žalobce vadu podání odstranil bez řádné výzvy. Ostatně, žalobce se před soudem dožaduje toho, aby byl žalovaný činný. Žalobce dodal, že je zcela běžnou praxí podat odpor do příkazu s nepodepsanou plnou mocí a řádnou plnou moc následně doložit u ústního jednání; takový postup uznává většina správních orgánů. Úvahy žalovaného, že žalobcova zástupkyně plnou mocí v době podání odporu nedisponovala a tudíž ji ani nemohla předložit, jsou irelevantní. Zástupkyně plnou moc měla a v případě řádné výzvy ji mohla kdykoliv předložit. Odkaz žalovaného na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 46 A 33/2015-25 je pak neopodstatněný. V nyní souzené věci se nevede spor o přiznání či nepřiznání nákladů. Jediným pojítkem mezi těmito případy je přitom pouze osoba advokáta. Názor žalovaného, že advokátovi Mgr. Topolovi nemají být paušálně přiznávány náklady řízení, je diskriminační.

IV. Duplika žalovaného

21. V duplice ze dne 19. 8. 2015 žalovaný opětovně odkázal na usnesení krajského úřadu ze dne 18. 5. 2015. Setrval též na tom, že jeho postup, kdy k doplnění podání vyzval přímo žalobce, byl zcela v souladu s právními předpisy. Údajná zmocněnkyně K. Z. byla v řízení zcela pasivní, vyjma podání odporu a tzv. zrušení plných mocí. Žalovanému též není známa žalobcem uváděná „praxe“ podávání odporu s předkládáním nepodepsaných plných mocí. Taková praxe je neakceptovatelná. Povinností zástupce je předložit plnou moc správnímu orgánu řádně a včas. Jiný postup nese znaky obstrukčního jednání. Jde o jednání nesoucí zřetelné snahy procesní obstrukce, popř. o jednání sledující již mimoprocesní cíle.

V. Předchozí soudní řízení

22. Zdejší soud již o věci jednou meritorně rozhodl. Rozsudkem ze dne 30. 9. 2015, č. j. 29 A 54/2015-35, shledal žalovaného nečinným a uložil mu povinnost vydat rozhodnutí v řízení vedeném jím pod sp. zn. MMJ/OD/18439/2014 ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost. Na jejím základě Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 7. 2017, č. j. 5 As 227/2015-64, uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Lze dodat, že kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu podal též žalobce, tuto však vzal posléze zpět a Nejvyšší správní soud řízení o ní zastavil usnesením ze dne 15. 1. 2016, č. j. 5 As 227/2015-51.

23. K věci též nutno uvést, že po vyhlášení původního rozsudku a zároveň ještě před zahájením řízení o kasačních stížnostech krajský soud dne 12. 10. 2015 obdržel tripliku ze dne 5. 10. 2015, v níž žalobce setrval na svých již dříve písemně uplatněných argumentech.

VI. Posouzení věci krajským soudem

24. Soud se, v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“) bez nařízení jednání, v mezích žalobních bodů zabýval tím, zda lze na základě zjištěného skutkového stavu dospět k závěru o nečinnosti žalovaného, a vázán názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozsudku ze dne 24. 7. 2017, č. j. 5 As 227/2015-64, shledal, že žaloba není důvodná.

25. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

26. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí v řízení o přestupku. Takové rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., jehož vydání se lze domáhat nečinnostní žalobou. Současně žalobce doložil, že o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného neúspěšně žádal nadřízený orgán dle § 80 správního řádu.

27. Z obsahu správního spisu vyplynulo, že do příkazu ze dne 21. 10. 2014, č. j. MMJ/OD/18439/2014-6, JID: 176509/2014/MMJ, doručenému žalobci dne 26. 10. 2014, obdržel žalovaný dne 10. 11. 2014 odpor podaný jménem žalobce K. Z. (a předaný k poštovní přepravě dne 6. 11. 2014). Na přiložené plné moci ze dne 31. 10. 2014 ovšem zcela absentoval žalobcův podpis. Žalovaný pak výzvu k doložení řádně podepsané plné moci ze dne 11. 11. 2014 zaslal (a dne 13. 11. 2014 doručil) toliko žalobci, který plnou moc ve stanovené lhůtě pěti dnů nedoložil. Posléze tudíž žalovaný vyrozuměl žalobce o tom, že vzhledem k nedoplnění plné moci se k odporu podanému údajnou zmocněnkyní nepřihlíží a příkaz tak nabyl právní moci dne 11. 11. 2014 z důvodu marného uplynutí lhůty pro podání odporu. Vyrozumění ze dne 26. 11. 2014 bylo žalobci doručeno dne 1. 12. 2014. Podepsanou plnou moc ze dne 31. 10. 2014 žalobce předložil žalovanému dne 10. 12. 2014. Ten následně přípisem ze dne 22. 12. 2014 adresovaným žalobci označil dané podání za právně irelevantní a sdělil, že se danou věcí již nebude dále zabývat. Žalobce poté podáním ze dne 16. 2. 2015 požádal Krajský úřad Kraje Vysočina o uplatnění opatření proti nečinnosti, krajský úřad však usnesením ze dne 15. 5. 2015, č. j. KUJI 34206/2015, žádosti nevyhověl, přičemž poukázal na skutečnost, že žalobcova zástupkyně nebyla v dané době plně svéprávná a jakékoli úkony, jež činila jménem žalobce, jsou proto nulitní.

28. Mezi žalobcem a žalovaným v zásadě není sporu o skutkových okolnostech, jak jsou shora popsány. Sporná je otázka, zda řízení o přestupku žalobce bylo ukončeno vydáním příkazu a nepodáním odporu ve lhůtě k tomu oprávněnou osobou (jak tvrdí žalovaný), anebo zda byl podáním odporu příkaz zrušen a přestupkové řízení tedy nadále pokračuje, aniž by dosud bylo vydáno konečné rozhodnutí (jak tvrdí žalobce).

29. Příkazní řízení je zvláštním druhem správního řízení, jehož účel je zaměřen zejména na rychlost a hospodárnost řízení; skutkové okolnosti nejsou v takovém případě sporné a samotné zrychlení a snížení nákladů řízení spočívá v tom, že další dokazování se zásadně neprovádí. Vzhledem k této skutečnosti poskytl zákonodárce obviněnému z přestupku účinnou možnost obrany, a to formou podání odporu. Včasné podání odporu má ex lege (tj. aniž by bylo potřeba dalšího úkonu) za následek zrušení příkazu a pokračování v „běžném“ správním řízení. Správní orgán vydá (po takovém zrušení příkazu) prvostupňové rozhodnutí, které má obviněný možnost napadnout odvoláním, a pokud nesouhlasí ani s rozhodnutím o odvolání, má možnost se proti němu bránit správní žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. Naopak, není-li odpor podán včas, anebo vůbec, nabývá příkaz účinků pravomocného a vykonatelného rozhodnutí.

30. V nyní souzené věci přitom byla shora definovaná sporná problematika v žalobě v zásadě zúžena především na otázku, zda žalovaný postupoval v souladu se zákonem, pokud k předložení plné moci, resp. k doplnění podpisu na plné moci vyzval toliko žalobce. Ještě před jejím posouzením však soud musel vyhodnotit, zda je vůbec přípustné, aby účastníka správního řízení zastupovala nezletilá osoba. V daném případě totiž žalobcova zmocněnkyně K. Z., narozená dne ..., podala odpor k poštovní přepravě dne 6. 11. 2014, tedy osm dní před nabytím zletilosti.

31. Uvedenou právní otázkou se ovšem již zabýval Nejvyšší správní soud, a to v procesně i skutkově takřka totožné věci (i v případě posuzovaném kasačním soudem podala za účastníka správního řízení odpor tehdy nezletilá K. Z. a tento účastník byl v řízení před správními soudy zastupován taktéž advokátem Mgr. Jaroslavem Topolem). V rozsudku ze dne 23. 2. 2016, č. j. 8 As 6/2016-34, č. 3394/2016 Sb. NSS (z nějž poté Nejvyšší správní soud vycházel i ve zrušujícím rozsudku v nyní projednávané věci), dospěl k závěru, že účastník správního řízení se může dát ve smyslu § 33 odst. 1 správního řádu zastoupit pouze osobou, která je plně svéprávná. Kasační soud argumentoval odlišnostmi mezi vztahem procesní způsobilosti a svéprávnosti účastníka řízení na jedné straně a zákonnými předpoklady pro zastupování (obecným) zmocněncem na straně druhé, při posouzení sporné otázky pak postupoval analogicky podle nejbližších procesních předpisů (blíže viz body 18. až 23. citovaného rozsudku č. 3394/2016 Sb. NSS). Tento právní názor přitom nezůstal ojedinělým, neboť Nejvyšší správní soud z něj vycházel např. též v rozsudcích ze dne 29. 3. 2016, č. j. 1 As 33/2016-36, ze dne 17. 8. 2016, č. j. 7 As 79/2016-32, a ze dne 21. 2. 2017, č. j. 8 As 174/2016-36 (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

32. V rozsudku ze dne 20. 4. 2017, č. j. 4 As 23/2017-32, pak Nejvyšší správní soud, vycházeje z právě citované judikatury, dodal, že nezletilou osobu nelze platně zmocnit k zastupování účastníka správního řízení a na neplatně udělené zmocnění je tudíž „nutné nahlížet, jako by nevzniklo“, přičemž „[p]odobně je třeba nahlížet i na úkony, které byly v rámci tohoto neplatného zastupování učiněny“. V této souvislosti pak doplnil, že „[u]stanovení § 34 odst. 4 správního řádu se vztahuje pouze na platné právní úkony, které za účastníka řízení učinila jiná plně svéprávná osoba než procesní zástupce. Pokud takový úkon učinila osoba procesně nezpůsobilá, jedná se o úkon od počátku neplatný a nelze jej ‚vzkřísit‘ konvalidací dle § 34 odst. 4 správního řádu.“

33. Při aplikaci uvedených právních závěrů na zjištěný skutkový stav lze uzavřít, že žalobce ke svému zastupování v přestupkové věci neplatně zmocnil jinou než plně svéprávnou osobu, a na toto zmocnění a úkony učiněné na jeho základě (zde: odpor) je nutné nahlížet, jakoby vůbec nevznikly. Včasný odpor proti příkazu žalovaného ze dne 21. 10. 2014 tedy žalobce nepodal a příkaz tak nabyl právní moci (§ 87 odst. 5 zákona o přestupcích). Vzhledem k tomu, že nedošlo ke zrušení příkazu, bylo řízení pravomocně ukončeno a žalovaný neměl žádný důvod k jeho pokračování. Nemohl tak být v tomto řízení nečinným. V této souvislosti lze dodat, že je na účastníku řízení, aby si vybral takového obecného zmocněnce, jehož pomoc pro něj bude skutečně efektivní. Volba zástupce je, stejně jako volba způsobu komunikace se správním orgánem, odpovědností účastníka řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2015, č. j. 8 As 57/2015-46).

34. Za této situace je nadbytečné, aby se soud zabýval samotnou základní argumentační linií žaloby a hodnotil postup žalovaného při doručování výzvy k doložení plné moci, neboť by se jednalo o úvahy toliko akademické, jež by pro posouzení věci samé neměly žádný význam. Ostatně i kasační soud ve zrušovacím rozsudku v tomto ohledu toliko odkázal na „četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, která se dané otázce věnuje (viz např. rozsudky ze dne 14. 1. 2016, č. j. 4 As 267/2015-24, ze dne 26. 1. 2017, č. j. 1 As 290/2016-33, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 5 As 19/2016-45)“, s níž byla příslušná část odůvodnění původního rozsudku zdejšího soudu v souladu.

35. K věci je ještě třeba podotknout, že vůči shora uvedenému právnímu závěru ohledně možnosti zastoupení nezletilým zmocněncem vyslovenému v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2016, č. j. 8 As 6/2016-34, zaujal jiný senát téhož soudu opačný právní názor, a věc usnesením ze dne 8. 2. 2017, č. j. 2 As 179/2016-56, postoupil rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu. Pro nyní projednávanou věc je však podstatné jednak to, že prvotní právní názor Nejvyššího správního soudu o nemožnosti zastoupení nezletilým zmocněncem dosud nebyl relevantním způsobem překonán, a zejména pak skutečnost, že byl Nejvyšším správním soudem vysloven též přímo v nyní souzené věci a krajský soud je jím tak kasačně vázán, pročež z něj vycházel.

VII. Závěr a náklady řízení

36. Na základě uvedeného Krajský soud v Brně žalobu dle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná.

37. Pokud jde o náklady řízení, soud rozhodoval komplexně jak o nákladech vzniklých v novém řízení před krajským soudem, tak i o nákladech, které vznikly v původním řízení před zdejším soudem, a též o nákladech, které vznikly v řízení o kasační stížnost (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). Tyto náklady přitom tvoří jediný celek a krajský soud o jejich náhradě rozhoduje jediným výrokem vycházejícím z § 60 s. ř. s. [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008, č. j. 1 As 61/2008-98 (věc MCE Slaný)].

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, ostatně žalovaný náhradu nákladů řízení ani nepožadoval.