29 A 60/2014 - 51

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D. a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D. v právní věci žalobce: R. T., zastoupený Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem Kotlářská 51a, Brno, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2014, č. j. ČOI 141454/13/O100/3000/13/14/Hl/Št, sp. zn. ČOI 64411/13/3000/R/M, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Výše označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Jihomoravského a Zlínského (dále též „správní orgán prvního stupně“, „inspektorát“) ze dne 15. 11. 2013, č. j. ČOI 127438/13/3000/R/M, kterým správní orgán prvního stupně uložil žalobci dle ust. § 24 odst. 10 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) pokutu ve výši 80.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Správní orgán prvního stupně rozhodl, že se žalobce dopustil správního deliktu podle ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele porušením zákazu užití nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků a služeb uvedeného v ust. § 4 odst. 3 téhož zákona v návaznosti na ust. § 5 odst. 1 písm. a) téhož zákona, a to tím, že dne 23. 5. 2013 v prodejně Josefská 516/1, Brno, u výrobku zakoupeného u kontrolního nákupu (prsten stříbrný se žlutým kamenem) uvedl nepravdivý údaj, že je osazen kamenem „citrín“. Na základě této skutečnosti byl téhož dne proveden odběr předmětného výrobku, přičemž byl vyhotoven soudním znalcem v oboru drahé kovy a kameny dne 31. 5. 2013 odborný posudek, kterým bylo prokázáno, že se jedná o sklo.

2. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že správní orgán prvního stupně učinil ve věci potřebná skutková zjištění a nepochybil ani při právním hodnocení závěrem, že se žalobce dopustil správního deliktu uvedeného ve výroku napadeného rozhodnutí. K námitce žalobce, že kontrolou nebylo prokázáno, že by byl uveden nepravdivý údaj o výrobku, žalovaný odkázal na kontrolní protokol, z něhož plyne, že prodavačka opakovaně na dotaz inspektorů sdělila, že se jedná o kámen citrín. Po vydání dokladu o zakoupení, kde byl prsten deklarován jako osazený žlutým zirkonem, prodavačka uvedla, že se domnívala, že výrobek byl nakoupen od dodavatele jako prsten s kamenem citrín. Z těchto údajů má žalovaný za prokázané, že prodavačka uvedla, že se jedná o prsten s citrínem. Následně bylo odborným posouzením zjištěno, že kámen na stříbrném prstenu je ve skutečnosti sklo, nejednalo se tedy o citrín, ale ani o zirkon. K žalobcem tvrzenému doložení původu kamene žalovaný uvedl, že odborným posouzením provedeným soudním znalcem bylo zjištěno, že odebraný prsten je osazen sklem, nejednalo se tedy o kubický zirkon. Prodavačka nadto uvedla, že je prsten osazen citrínem, nikoli zirkonem. Předložené doklady tedy nemohou žalobce zbavit odpovědnosti za spáchaný správní delikt. Žalobce má jako prodávající povinnost postupovat s odbornou péčí, za kterou nelze považovat pouhé spoléhání se na údaje poskytnuté dodavatelem. K uložené sankci žalovaný uvedl, že správní orgán prvního stupně se řádně zabýval všemi zákonnými hledisky, uloženou pokutu považuje za přiměřenou, odpovídající okolnostem případu a dostatečně splňující represivní i preventivní účinky.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

3. Ve včas podané žalobě žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a rozhodl o povinnosti uhradit žalobci náhradu nákladů řízení. Namítal, že byl zkrácen na svých právech tím, že správní orgán při svém rozhodování vycházel pouze z výsledku kontroly provedené pracovníky správního orgánu a neprovedl žádné důkazy, které by podporovaly tvrzení žalobce ohledně průběhu kontrolního nákupu (např. výslech prodavačky). Žalobce má za to, že správní orgán byl povinen ho poučit o možnostech navrhovat důkazy k prokázání jeho tvrzení a na svoji obranu. Žalobce byl zkrácen na právech tím, že správní orgán vzal za podklad rozhodnutí pouze protokol o průběhu kontroly a nedbal tvrzení žalobce, že kontrola proběhla jinak (konkrétně jde o rozpor v tvrzeních, zda prodavačka uvedla, že prsten je s kamenem citrín nebo že jde o zirkon v barvě citrínu). Dále žalobce namítal, že správní orgány při hodnocení důkazů nepostupovaly objektivně a nepřihlédly k listinným důkazům předloženým žalobcem (k listinám prokazujícím původ zirkonu na předmětném prstenu). Z rozhodnutí není zřejmé, proč správní orgán nevzal tyto důkazy předložené žalobcem v potaz a jakým způsobem se vypořádal s tím, že důkazy ohledně druhu kamene byly ve vzájemném rozporu (znalecký posudek vs. listiny žalobce).

4. V doplnění žaloby žalobce vyjádřil nesouhlas se závěry správního orgánu ohledně průběhu kontrolního nákupu. Zdůraznil, že ke kontrolnímu nákupu došlo u vitríny s označením kubické zirkonium, na dokladu o zakoupení zboží – paragonu – bylo také uvedeno, že se jedná o zirkon. Žalobce popřel závěr správních orgánů, že prodával sklo. V tomto považuje závěr znaleckého posudku za nesprávný a namítal nedbalost při hodnocení vzorku ze strany znalce. Žalobce nesouhlasí se skutkovými zjištěními provedenými žalovaným a právním hodnocením, že by se jednalo o klamání spotřebitele.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

5. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že má za to, že kontrolní protokol s popisem skutkových zjištění učiněných inspektory při kontrole může být v řízení o správním deliktu využit jako důkazní prostředek. V souladu se zásadou volného hodnocení důkazů pak může takový důkazní prostředek obstát k prokázání určité skutečnosti i jako jediný důkaz. Žalovaný uvedl, že kontrolní protokol dostatečně popisuje průběh kontroly, a že nemá důvod jej považovat za jakkoli nevěrohodný. Zdůraznil, že podle kontrolního protokolu prodavačka několikrát uvedla, že se jedná o prsten s citrínem, a to i poté, kdy bylo na dokladu o zakoupení uvedeno, že se jedná o prsten se žlutým zirkonem. Prsten byl při kontrole odebrán a byl předán k odbornému posouzení soudnímu znalci, kdy bylo zjištěno, že prsten není osazen ani citrínem ani zirkonem, ale že se jedná o sklo. Výslech prodavačky nepovažoval žalovaný za nutný, neboť by pro poměr k žalobci nemohl přispět k objasnění věci, žalobce provedení důkazu výslechem prodavačky nenavrhoval.

6. Žalobcem předložená faktura dokládající, že zlatník I. K. zakoupil od MINE ART L. M. 10 kusů „C. Z. zlatý“ a vyjádření zlatníka, že kubický zirkon byl použit pro výrobu stříbrného prstenu, který byl nabídnut pro komisní prodej žalobci, podle žalovaného nijak nezbavují žalobce odpovědnosti za správní delikt. Provedeným znaleckým zkoumáním bylo jednoznačně prokázáno, že prsten byl osazen sklem, nikoli citrínem či zirkonem. Z předložené faktury z roku 2008 a z vyjádření zlatníka nelze dospět k závěru, zda se skutečně týkají kontrolovaného prstenu. Jednání v dobré víře v tvrzení zlatníka a jeho dodavatele nemůže žalobce zbavit odpovědnosti za správní delikt.

7. K námitce, že žalobce nebyl vyzván k tomu, aby předložil ke svým tvrzením důkazy, žalovaný uvedl, že žalobce byl o svých právech přiměřeně poučen v souladu s ust. § 4 odst. 2 správního řádu, např. ve vyrozumění před vydáním rozhodnutí byl žalobce mimo jiné poučen o tom, že se může ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto vyrozumění vyjádřit k podkladům pro vydání rozhodnutí a navrhovat důkazy.

8. Vzhledem k výše uvedenému nepokládá žalovaný argumenty obsažené v žalobě za důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí a navrhuje zamítnutí žaloby.

IV. Ústní jednání

9. Při ústním jednání dne 13. 9. 2016 žalobce uvedl, že na podané žalobě trvá. V předmětném správním řízení měl být totiž postupem správních orgánů zkrácen na svých právech. Kontrola přitom neproběhla, jak je uvedeno v protokolech. Při dané kontrole se navíc inspektoři chovali manipulativním způsobem, kladli zmatečné dotazy a byli pouze vedeni snahou žalobce „nachytat“ při pochybení.

10. Žalobce opět poukázal na to, že formulace v protokolu neodpovídají tomu, jak věc proběhla ve skutečnosti – o tom vypovídá vyplněný paragon, skutečnost, jak byl šperk označen ve vitríně. Pokud snad prodavačka uvedla, že se jedná o citrín, pak k tomuto kamenu kámen v prstenu pouze připodobnila.

11. Dle žalobce ve věci probíhaly opakované šikanózní kontroly, dříve to však žalobce neřešil s ohledem na to, že výsledkem byly pokuty do 10 000 Kč. V nynějším případě je však tato částka řádově překročena a vzhledem k tomu, že škoda mohla být maximálně několik set korun, je pokuta nepřiměřená.

12. Žalobce dále uvedl, že po kontrole příslušného inspektora telefonicky kontaktoval, ten mu však řekl, že věc není závažná. Žalobce rovněž navštívil osobně vedoucí správního orgánu prvního stupně a jejího zástupce; opět mu bylo řečeno, že věc není závažná a že se ji podaří vyřešit, proto nevznášel v řízení námitky.

13. Dále žalobce poukázal na to, že mu nebylo umožněno provést vlastní expertizu prstenu, který mu ostatně nebyl dosud vrácen. Žalovaný dále nepřihlédl k listinným důkazům (doklady o původu kamene). Navíc chyba byla i v tom, jak byla znalci položena otázka, přičemž žalobce poukázal na rozdíly mezi zirkoniem, kubickým zirkoniem, zirkonem a sklem.

14. Dle žalobce nelze souhlasit s tím, jak správní orgány kontroly vedou. Tyto kontroly nesměřují ke kultivaci maloobchodního prodeje, ale mají za cíl pouze vybrat pokuty. Již se mu v minulosti stalo, že ve dvou jeho provozovnách byly kontroly prováděny současně. Postupem žalovaného se cítí poškozen.

15. Obecně pak žalobce uvedl, že již dvacet let podnikal jako fyzická osoba. Vždy se on a jeho zaměstnanci snažili problémy se zákazníky řešit, aby nedocházelo k nedorozuměním, nikdy nebylo nikomu nic vnucováno. K debatě, k jaké došlo s inspektory, by s běžným zákazníkem nikdy nedošlo. Přitom žalobci byly již dříve opakovaně ukládány pokuty za zcela bagatelní pochybení či pochybení, kterým se reálně nedalo předejít, aniž by byla dotčena úroveň prodeje a služeb zákazníkům. V jeho provozovnách, které nebyly běžným zlatnictvími, ale bylo v nich nabízeno „mainstreamové“ zboží, se vždy snažili o poctivé služby.

16. Soud při jednání zamítl důkazní návrh výslechem prodavačky L. V. s ohledem na to, že za klíčový důkaz ve věci považuje odborný posudek, přičemž jeho závěry nemůže předmětná výpověď, u níž lze pochyboval o její důkazní hodnotě, zpochybnit. Navíc předmětný kontrolní protokol byl prodavačkou podepsán, aniž by tato proti němu vznesla jakýchkoli námitek.

17. Žalovaný při jednání pouze poukázal na své dřívější závěry a byl toho názoru, že žalobce vznáší opožděné námitky. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.

V. Posouzení věci soudem

18. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná.

19. V prvé řadě se Krajský soud v Brně zabýval otázkou, zda se správním orgánům podařilo dostatečně prokázat naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele jednáním žalobce, resp. zda se správním orgánům podařilo prokázat, že žalobce u výrobku zakoupeného do kontrolního nákupu provedeného pracovníky správního orgánu prvního stupně (u stříbrného prstenu se žlutým kamenem) uvedl nepravdivý údaj.

20. Podle ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele se výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel se dopustí správního deliktu tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik.

21. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Podle odst. 3 téhož zákonného ustanovení se užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv zakazuje. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky.

22. V daném případě se jednalo o řízení, v němž má být, slovy § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) z moci úřední uložena povinnost; v takovém případě je dle téhož ustanovení správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Nadto dle § 3 správního řádu platí, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. V přezkoumávaném případě tedy bylo povinností správních orgánů přesvědčivě prokázat a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dle § 50 odst. 4 správního řádu odůvodnit, zda se žalobce vytýkaného správního deliktu dopustil.

23. Ze správního a kontrolního spisu vyplývá, že správní řízení bylo se žalobcem zahájeno na základě kontroly provedené v jeho prodejně na adrese Josefská 516/1, Brno a následně provedeného odborného posouzení odebraného výrobku (stříbrného prstenu se žlutým kamenem), dle něhož se jednalo o sklo.

24. Mezi žalobcem a žalovaným není sporu o tom, že dne 23. 5. 2013 došlo ke kontrolnímu nákupu a že předmětem nákupu byl stříbrný prsten se žlutým kamenem, sporným však zůstává průběh předmětného kontrolního nákupu. Zatímco žalovaný setrvává na závěru, že kontrolním protokolem bylo dostatečně prokázáno, že prodavačka v průběhu nákupu několikrát uvedla, že se jedná o prsten osazený kamenem citrín, žalobce tvrdí, že kontrola proběhla jinak, než je uvedeno v protokolu o kontrole. Za podstatné považoval, že ke kontrolnímu nákupu došlo u vitríny s označením kubické zirkonium a že na dokladu bylo uvedeno, že se jedná o zirkon.

25. Pokud žalobce namítá, že byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tím, že správní orgány ohledně průběhu kontrolního nákupu vycházely pouze z protokolu pracovníků provádějících kontrolu a neprovedly žádné důkazy k prokázání tvrzení žalobce, soud v obecné rovině konstatuje, že protokol o kontrole není důkazem neotřesitelným, ale jeho závěry mohou být zpochybněny důkazy následně ve správním řízení provedenými nebo účastníkem řízení navrženými (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2001, č. j. 7 A 59/99- 45, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2008 č. j. 4 As 21/2007-80, dostupný na www.nssoud.cz). Správní orgán nemůže odmítnout takové důkazy provést například jen proto, že kontrolovaná osoba nepodala proti kontrolním zjištěním včas námitky a ponechala si svou procesní obranu až do samotného správního řízení (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 1993 č. j. 6 A 82/93-21). V daném případě má však soud stejně jako správní orgány obou stupňů za to, že o skutečnostech zjištěných při kontrole nebyl rozumný důvod pochybovat.

26. Z kontrolního protokolu ze dne 23. 5. 2013 vyplývá, že při zkoušení prstenu prodavačka uvedla, že prsten je stříbrný a že je osazen kamenem citrín. U prodejního pultu bylo dotazem ověřeno, o jaký kámen se jedná, načež prodavačka znovu oznámila, že se jedná o kámen citrín. V reakci na vydání dokladu o zakoupení, na němž byl výrobek označen jako „zirkon žlutý“ byla prodavačka na tuto skutečnost upozorněna, načež uvedla, že se domnívá, že výrobek byl nakoupen od dodavatele skutečně jako prsten s kamenem citrín. Prodavačka tedy v průběhu kontrolního nákupu několikrát zopakovala, že se jedná o prsten osazený kamenem citrín. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce, ačkoli byl poučen o svém právu podat podle ust. § 17 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (dále jen „zákon o státní kontrole“) proti kontrolnímu protokolu do 5 dnů námitky, tyto námitky nepodal. Průběh kontrolního nákupu žalobce poprvé zpochybnil v odporu proti příkazu ze dne 24. 9. 2013, kde uvedl, že při prodeji prodavačka označila předmět nákupu za „prsten s kamenem barvy citrín“ s tím, že ve vitríně i na paragonu bylo uvedeno „prsten se zirkonem“. V odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně následně žalobce namítal, že kontrolou nebylo zjištěno ani prokázáno, že by byl uveden nepravdivý údaj o výrobku. Zdůraznil, že ve vitrínách je zboží označeno jako prsten se zirkonem a rovněž v daňovém dokladu o nákupu bylo zboží označeno jako stříbrný prsten se zirkonem žlutým. Žalobce tvrdil, že při prodeji nebylo jednoznačně uvedeno, že by se jednalo o citrín, jelikož prodavačka mohla uvést, že se jedná o zirkon barvy citrínu.

27. Soud považuje ve věci za podstatné, že zatímco ve věcech projednávaných soudy ve shora citovaných případech předkládal účastník řízení za účelem zpochybnění obsahu protokolu vždy návrhy na provedení konkrétních důkazů, v nyní posuzovaném případě se žalobce omezil na to, že kontrolní zjištění zpochybňoval svými tvrzeními. Žalobce v průběhu správního řízení opakovaně tvrdil, že nebylo prokázáno, že by prodavačka uvedla nepravdivý údaj o výrobku, soud má však naproti tomu skutkový stav ohledně průběhu nákupu za prokázaný. Průběh nákupu byl v kontrolním protokolu zachycen takovým způsobem, že o jeho správnosti nemůže být pochyb. Z kontrolního protokolu jednoznačně vyplývá, že prodavačka v průběhu kontrolního nákupu opakovaně uvedla, že se jednalo o prsten osazený kamenem citrín, přičemž soud považuje za stěží představitelné, že by kontrolní orgány tuto skutečnost do protokolu opakovaně uváděly, pokud by se nezakládala na pravdě. Žalobce sice v průběhu správního řízení tvrdil, že prodavačka mohla uvést, že se jednalo o zirkon v barvě citrínu, soud však považuje za vysoce nepravděpodobné, že by prodavačka třikrát uvedla, že se jednalo o zirkon v barvě citrínu, a kontroloři přesto do protokolu ve všech případech zapsali, že prodavačka uvedla, že jde o citrín. Žalobce své tvrzení, že prodavačka uvedla, že se jednalo o zirkon v barvě citrínu, žádnými důkazními návrhy nepodpořil. V úvahu by sice mohlo přicházet provedení výslechu prodavačky L. V., žalobce však provedení tohoto důkazu nenavrhoval. S ohledem na poměr prodavačky k žalobci nadto nelze předpokládat, že by takovýto výslech přispěl k objektivnímu objasnění věci. Správním orgánům proto nelze vytýkat, pokud důkaz výslechem prodavačky neprovedly a vycházely pouze z kontrolního protokolu, v němž byl průběh kontrolního nákupu popsán zcela jednoznačně. Soud dodává, že si je vědom toho, že v sankčním řízení je povinnost žalobce ve smyslu § 52 správního řádu (označení důkazů na podporu svých tvrzení) omezená a správní orgán má povinnost postupovat dle § 50 odst. 3 správního řádu (správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena), avšak s ohledem na dosavadní průběh kontrolního a správního řízení nebyly důvodné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu, které by byly žalobce podpořeny např. relevantním důkazním návrhem. Správní orgány proto neměly bez dalšího povinnost provádět důkazy např. v podobě výpovědi paní V., kterýžto důkaz žalobce navrhl až v řízení před soudem.

28. V této souvislosti neobstojí ani tvrzení žalobce, že ve vitrínách či na dokladu o nákupu bylo zboží označeno jako stříbrný prsten se zirkonem žlutým. Skutečnost, že na dokladu o nákupu bylo zboží deklarováno jako zirkon žlutý, nebyla v řízení sporná, to však nic nemění na tom, že prodavačka i poté, co byla kontrolními pracovníky upozorněna na tento rozpor, znovu výslovně uvedla, že se domnívala, že výrobek byl od dodavatele zakoupen skutečně jako prsten s kamenem citrín. I kdyby se tedy zboží nacházelo ve vitríně s označením „kubické zirkonium“ či „zirkon“, na dokladu o nákupu bylo uvedeno, že se jedná o zirkon, a byla pravda, že žalobce prodává pouze prsteny se zirkonem, tyto skutečnosti nic nemění na tom, že prodavačka opakovaně kontrolorům v postavení spotřebitelů uvedla, že se jedná o kámen citrín. Právě opakované tvrzení prodavačky, že prsten je osazen kamenem citrín, které nebylo ze strany žalobce žádným relevantním způsobem zpochybněno, bylo důvodem, proč bylo se žalobcem zahájeno řízení o správním deliktu.

29. Pokud žalobce namítal, že nebyl správními orgány vyzván k tomu, aby předložil důkazy ke svým tvrzením, soud této námitce nepřisvědčil. Ze správního spisu je zřejmé, že poučení o procesních právech se žalobci dostalo minimálně ve „Vyrozumění účastníka před vydáním rozhodnutí“ ze dne 24. 10. 2013, kde byl mimo jiné výslovně poučen o možnosti se do 10 dnů ode dne doručení této písemnosti vyjádřit k podkladům pro vydání rozhodnutí a navrhnout důkazy. Správní orgán prvního stupně tedy postupoval zcela v souladu s ust. § 4 odst. 2 správního řádu, když žalobce o jeho právech přiměřeným způsobem poučil (lze poznamenat, že již na základě tohoto vyrozumění mohl žalobce vznést námitky proti zjištěním znalce; s těmi byl žalobce obeznámen nejpozději ke dni 11. 10. 2013, kdy se vyjadřuje v přípisu správnímu orgánu prvního stupně, že se na výsledky předmětné expertizy zamýšlel).

30. Důvodnou soud neshledal ani žalobní námitku, že správní orgán nedbal tvrzení žalobce, že kontrola proběhla jinak, než je uvedeno v kontrolním protokolu. Z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i žalovaného je zřejmé, že správní orgány obou stupňů se k tvrzení žalobce vyjádřily, toto však měly za vyvrácené obsahem kontrolního protokolu. Správní orgán prvního stupně výslovně uvedl, že prodavačka na dotaz pracovníků ČOI uvedla, že se jedná o kámen citrín, a aby nebylo o tvrzení prodavačky sporu, ptali se pracovníci ČOI na tuto skutečnost opakovaně. Obdobně žalovaný k tvrzení žalobce poukázal na kontrolní protokol, z něhož plyne, že prodavačka opakovaně na dotaz inspektorů sdělila, že se jedná o kámen citrín, a to i po vydání dokladu o zakoupení, kde byl prsten deklarován jako osazený žlutým zirkonem. Není tedy pravda, že správní orgány se tvrzením žalobce ohledně průběhu kontroly nezabývaly. Nad to lze poznamenat, že prodavačka v souladu s § 16 zákona o státní kontrole protokol podepsala; z tohoto protokolu není zřejmé, že by se proti jeho obsahu nějak ohradila.

31. Konečně soud nepřisvědčil ani námitce, že správní orgány při hodnocení důkazů nepřihlédly k listinám žalobce prokazujícím původ zirkonu na předmětném prstenu. K žalobcem předloženým listinám (faktuře ze dne 9. 5. 2008 dokládající, že zlatník I. K. zakoupil od MINE ART L. M. 10 kusů „C. Z. zlatý“ a vyjádření zlatníka, že kubický zirkon zlatý byl použit pro výrobu prstenu s Ag 925/1000, který byl dne 10. 6. 2008 nabídnut žalobci k prodeji pod názvem Prsten Ag 925/1000 se zlatým kubickým zirkonem) se vyjádřil žalovaný na str. 4 odůvodnění napadeného rozhodnutí v tom smyslu, že odborným posouzením bylo prokázáno, že prsten odebraný při kontrole byl osazen nikoli zirkonem, ale sklem. Předložené doklady tedy nemohou žalobce zbavit odpovědnosti za správní delikt, jelikož si měl jako profesionál tvrzení dodavatelů prověřit. S tímto odůvodněním se zcela ztotožnil i zdejší soud. Odborným posouzením provedeným soudním znalcem v oboru drahé kovy a kameny A. H. ze dne 31. 5. 2013 bylo jednoznačně zjištěno, že prsten není osazen zirkonem, ale že se jedná o sklo, v řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by bylo způsobilé tento závěr soudního znalce vyvrátit. Žalobcem předložené listiny dodané jeho dodavatelem nejsou způsobilé prokázat, že se vztahují právě ke kontrolovanému prstenu (mohlo jít o jiný stříbrný prsten osazený zirkonem), nadto se nejedná o žádné odborné posouzení materiálu, z něhož byl prsten vyroben, ale o pouhé tvrzení dodavatele. Žádný důkaz, kterým by bylo možné závěry znalce zpochybnit, žalobce nepředložil ani v podané žalobě, kde se omezuje na ničím nepodložené tvrzení, že se závěrem znalce nesouhlasí; soud je navíc toho názoru, že znalci by dotaz na posouzení vzorku (kamene na prstenu) položen zcela jednoznačně a korektně (mělo být posouzeno, zda se jedná o citrín či zirkon, přičemž znalec na takto vymezený dotaz jasně uvedl, že se jedná o sklo). Soud má proto ve shodě se správními orgány za prokázané, že prsten odebraný žalobci při kontrolním nákupu nebyl osazen citrínem, jak tvrdila prodavačka v době nákupu, ani zirkonem, jak tvrdil následně žalobce, ale že se jednalo o sklo.

32. Na základě uvedených skutečností má soud za prokázané, že ve správním řízení byl v souladu s ust. § 3 správního řádu zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele porušením zákazu užití nekalých obchodních praktik ve smyslu ust. § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. Prodavačka v prodejně žalobce opakovaně uvedla, že nabízený prsten je osazen kamenem citrín, ačkoli odborným posouzením bylo následně prokázáno, že se jedná o sklo. Žalobce tedy uváděl nepravdivé údaje o použitém materiálu prodávaného prstenu, čímž nepochybně postupoval při prodeji v rozporu s požadavkem odborné péče. Žalobce byl povinen poskytovat pravdivé, úplné a jasné informace mimo jiné o použitém materiálu zboží, což v daném případě prostřednictvím prodavačky v době prodeje neučinil. Současně bylo jeho jednání způsobilé podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele tak, že mohl učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Je totiž zcela zřejmé, že při nákupu šperků je použitý materiál jedním ze zásadních kritérií, na základě kterých se spotřebitel rozhoduje, zda šperk zakoupí či nikoliv.

33. Správní orgány nijak nezpochybnily, že žalobce jednal v dobré víře v tvrzení dodavatele o původu kamene na prstenu, ani tato skutečnost jej však nemůže zbavit odpovědnosti za správní delikt, která je koncipována jako objektivní, tedy bez ohledu na zavinění, i kdyby soud lidsky počínání žalobce chápal.

34. Soud pro úplnost dodává, že na výsledek správního řízení měla vliv i pasivita žalobce v jeho průběhu. Soud pak bez dalšího nemůže brát v potaz průběh a výsledky dříve proběhnutých kontrol, které žalobce zmínil při ústním jednání. Konečně, pokud žalobce zpochybňuje výši sankce, nijak nevznesl návrh na její moderaci dle § 65 odst. 3 ve spojení s § 78 odst. 2 s. ř. s. Závěry týkající se výše sankce považuje soud za přezkoumatelné a odůvodněné, přičemž připomíná, v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2015, č. j. 10 As 261/2014-49, dostupným na www.nssoud.cz, že „[p]ři hodnocení zákonnosti uložené sankce soudy není dán soudu prostor pro změnu a nahrazení správního uvážení uvážením soudním, tedy ani prostor pro hodnocení prosté přiměřenosti uložené sankce“ (zvýraznění původní).

VI. Závěr a náklady řízení

35. Na základě výše uvedeného soud žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví- li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení