29 Ad 20/2015 - 75

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce T. K., nar. X, bytem X, zast. J. K., bytem tamtéž, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové, Slezská 839, Hradec Králové, o žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 17. 8. 2015, čj. 8301103052/46091-KRM, takto:

Výrok

I . Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím žalované ze dne 17. 8. 2015 žalovaná zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí ze dne 29. 6. 2015, čj. 830 110 3052, toto potvrdila. Rozhodnutím I. instance byla snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně žalobce od 20. 7. 2015 na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně podle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a čl. II. bodu 3 zákona č. 220/2011 Sb., s odkazem na posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. 6. 2015. V žalobě žalobce poukazoval na rozpor v hodnocení jeho zdravotního stavu posudkovým lékařem a zněním lékařských nálezů, zejména pak H. z 3. 7. 2015 a dalších, které popisují stav, odpovídající plné invaliditě. Tomu pak odpovídají i jeho subjektivní potíže, které mu znemožňují i částečné zapojení do pracovního procesu. I s fungováním běžného života mu pomáhá manželka. Je považován za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni dle zákona č. 108/2006 Sb., není samostatně schopen zvládat 4 základní životní potřeby – orientaci, komunikaci, osobní aktivity a péči o domácnost. Žalovaná odůvodňuje své rozhodnutí posouzení zdravotních obtíží žalobce M., aniž by přihlédla k nálezům dalších lékařů, zejména pak H., který zná žalobce nejlépe, již několik let jej ošetřuje, dále pak např. D. a Š. Žalovaná uvádí, že žalobci prokázalo MR vyšetření pouze degenerativní změny, závažnější neurologické postižení ne, což žalobce sporuje nálezy MR L páteře z 10. 6. 2014 V., MR dolní Th a LS páteře z 23. 3. 2009 P. a CT bederní páteře z 2. 11. 2005 MUDr. Č. a neurologická vyšetření B., H. a K. Rovněž pak žalobce poukazuje na nesprávné vyjádření žalované o tom, že nebyl komplexně přešetřen na neurologickém pracovišti vyššího typu, a poukazuje přitom na nález E., z dubna 2011 – nemocnice Pardubice a VFN Praha – Z. z června 2014. K dalším pochybením pak připomíná, že neuropatie u něho nebyla nikdy zjištěna, netrpí ani uváděným chronickým bolestivým syndromem krční páteře. Žalobci byl v minulosti přiznán invalidní důchod III. stupně, jeho zdravotní stav se od té doby rozhodně nezlepšil. Vzhledem k tomu, že jeho zdravotní stav nebyl řádně zjištěn, navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Kromě výše uvedených nálezů žalobce k žalobě připojil ještě neurologický nález S., RDG centrum Č. a imunologický N. Soud vyžádal ve věci vypracování posudku Posudkové komise Ministerstva práce a soc. věcí ČR v Hradci Králové, jako věcně a místně příslušné PK (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení v platném znění). Posudková komise vypracovala své posouzení dne 25. 2. 2016, přísedícím odborným lékařem oboru oftalmologie byl J. S. Posudková komise uvedla, že u žalobce se jedná o dvojité vidění s intermitentním oboustranným nystagmem, poruchu posturální rovnováhy bez známek periferní vestibulární léze s nauzeou a závratěmi, stav po dvou operacích pro šilhavost v dětství (1986 a 1990), přetrvávající lehkou šilhavost levého oka, oboustrannou dalekozrakost, vertebrogenní algický syndrom při degenerativních změnách bederní páteře a steatózu jater. PK dále uvedla, že hodnotila veškerou dostupnou zdravotní dokumentaci žalobce, popsala jednotlivé nálezy z období r. 2010 – 2016 a uvedla, že žalobce byl přešetřen při jednání komise přítomným odborníkem oftalmologem i předsedou komise. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce označila PK dvojité vidění s intermitentním oboustranným nystagmem, které odpovídá kap. VII, položce 6d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a zde míře poklesu pracovní schopnosti ve výši 50 %. Horní hranici procentního rozpětí uvedené položky pak PK využila i s ohledem na další zdravotní postižení žalobce, především poruchy posturální rovnováhy a opakovaný vertebrogenní syndrom. V pracovní rekomandaci PK vyslovila zákaz výkonu fyzicky namáhavé práce, prací trvale ve stoje, ve výškách a prací do blízka včetně střídání pohledu na různé vzdálenosti. Žalobce je schopen výkonu lehké fyzické práce bez nošení a zvedání těžších břemen, převážně sedavého charakteru, s vyloučením pochodů a delších stání a práce do blízka. Vzhledem k věku je schopen i rekvalifikace, je schopen vykonávat i dosavadní výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na smyslové schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě. PK dále uvedla, že žalobce prodělal v dětství operace očí pro šilhavost, posléze se objevilo dvojité vidění, které přetrvává až dosud. Je doprovázeno opakovaně se objevujícím nystagmem, někdy s pocitem na zvracení a závratěmi. I nadále přetrvává lehká šilhavost především levého oka. Žalobce byl opakovaně vyšetřen na ORL klinice FN v Hradci Králové, nebyla prokázána žádná vestibulární léze. Dle neurologických nálezů má žalobce pouze vyšší reflexy na končetinách, při EMG vyšetření horních i dolních končetin nebylo prokázáno žádné postižení, tyto nálezy byly v normě. Nebylo prokázáno ani metabolické postižení. Má opakované bolesti v oblasti páteře, v objektivním nálezu nejsou žádné známky postižení nervů končetin, ani ochrnutí končetin. PK zhodnotila ve svém posudku i dosavadní posudková řízení a uvedla, že v r. 2006 byl zdravotní stav žalobce posudkově hodnocen dle kap. VII, oddíl A, pol. 10, písm. a) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kde bylo při trvalé diplopii možné procentní rozpětí poklesu soustavné výdělečné činnosti 10 – 30 %, byl určen pokles při horní hranici, ač se o trvalou diplopii u žalobce nejednalo. Základní hodnota pak byla navýšena vzhledem k protrahovanému LI syndromu s radikulární symptomatologií o dalších 10 % a byla přiznána částečná invalidita. V r. 2009 za obdobných okolností byla částečná invalidita ponechána. V r. 2010 došlo na žádost žalobce o invalidní důchod k posouzení jeho zdravotního stavu, bylo hodnoceno v kap. VII, pol. 5, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a to jako diplopie trvalého charakteru, provázená nystagmem se závratěmi a nauzeou, posouzeno jako invalidita I. stupně. V námitkovém řízení pak posuzující lékař po konzultaci s lékařem v oboru očního lékařství srovnal funkčně zrakové postižení s postižením oboustranným koncentrickým zúžením zorného pole v rozsahu 5 až 10 stupňů, pokles pracovní schopnosti byl posouzen dle kap. VII, pol. 3d) při horní hranici rozpětí, tj. 60 % a základní hodnota byla navýšena s ohledem na profesi žadatele, s výsledným posouzením jako III. stupeň invalidity. Toto zhodnocení posoudila PK jako posudkový omyl s výrazným nadhodnocením zdravotního stavu. Při dalších kontrolách zdravotního stavu v r. 2012 k žádné změně posudkového hodnocení nedošlo, v r. 2015 byla rozhodující příčina DNZS hodnocena srovnatelně s kap. VII, pol. 6d) a procentní hodnocení uzavřeno ve výši 50 %, přiznána invalidita II. stupně. Závěr PK je pak prakticky shodný s celým provedeným posudkovým řízením z průběhu r. 2015, tedy jak výše uvedeným, provedeným orgánem I. stupně, tak následným námitkovým posouzením zdravotního stavu žalobce. Při jednání soudu dne 30. 5. 2016 žalobce poukázal na vývoj svého onemocnění, prodělal dvě operace očí, posléze měl cca jednou do měsíce problémy, padal a zakopával. Měl občasnou diplopii, vystudoval ještě střední školu. Po špatně stanovené korekci se však problémy množily, korekci musel zcela vysadit. Jezdil k lékaři do Prahy, byl napsán podklad pro částečnou invaliditu a zkoušel přitom pracovat. Pracoval jako leštič pian, tuto práci ukončil z důvodu nadbytečnosti, firma Elitex Týniště zkrachovala. Špatné vidění pro něho bylo v práci hodně omezující, ve 22 letech měl problémy s páteří, ochrnula mu dolní končetina. V 27 letech měl závratě, myslí si, že se jednalo o únavu, kterou způsobovala práce zblízka. V prosinci 2009 to s ním „seklo“, prodělal vyšetření CT, bylo vyloučeno nádorové onemocnění, pokud pak primář H. hovořil o funkčním poškození mozku v souvislosti s jeho problémy, jedná se o problémy, které se při vyšetření CT a dalších neobjeví. Existence nystagmu vychází z přístrojových vyšetření primáře H., Š. a D., B. toto zjistila i pohledově při vyšetření. M., ač, jak je uváděno, na vyšším pracovišti, toto neshledala, doporučila zakrytí oka, což však žalobce nesnese, Š. toto vysvětluje tak, že pokud je jedno oko zakryto při latentním nystagmu, problém se o to silněji přenese na oko druhé. Primář H. popisuje nystagmus v únoru a červenci 2015, závěry, které se k tomu vztahují, jsou v posudku vynechány, včetně poškození mozku, nález M. je však citován celý. Z ÚP mu byla nabídnuta práce s počítači, ta však není možná. Líbíla se mu práce v optice, tam měl však problém s očima. Má výraznou poruchu postulární rovnováhy, závratě, vidí dvojitě jak v horizontu, tak i vertikále. Neujde ani kilometr, závratě mu působí pocity na zvracení, není schopen dojít ani na nákup, či na zastávku dopravy. Z potvrzení ÚP ze dne 2. 5. 2016, které žalobce soudu předložil, vyplývá, že byl od ledna 2012 do 31. 3. 2015 držitelem průkazu ZTP/P, který mu byl vydán na základě nároku na příspěvek na mobilitu, do září mu byl přiznán příspěvek na péči v prvním stupni, z čehož jasně plyne, že v některých úkonech soběstačnosti není schopen se o sebe postarat. Žalobce dále připomněl, že doc. S., který přisedal PK jako odborník – oftalmolog, je kolegou M. a je odborníkem poruch, souvisejících s diabetem, žalobce má však potíže strabologické, související s neurologií. Žalobce dále poukázal na určitá pochybení PK, spočívající v datech, v interním nálezu R. je citováno vyšetření E., starší oční vyšetření perimetru – zde je datum narození žalobce s tím, že PK přitom předložil i aktuální vyšetření z r. 2016 od L., A. konzultovala 21. 1. 2011 jeho případ s očním odborníkem, který funkčně srovnal jeho zrakové postižení s pol. 3 d), takže bylo možné přiznat III. stupeň invalidity. Mozek nepracuje v souvislosti s viděním funkčně neurologicky, toto jeho onemocnění je vzácné a tabulkově se prostě do kap. VII nevejde, je špatně zařaditelné. Poukazuje však právě na dřívější zájem posudkové lékařky, která věc konzultovala a měla zájem jeho onemocnění správně určit a zařadit, nyní to vypadá, jako by se všichni lékaři dříve mýlili. Navýšení procentního vyjádření nezohledňuje jeho poruchy rovnováhy. Žalobce doložil ke svým tvrzením nález Očního sanatoria v Hradci Králové z 1. 2. 2015, perimetrické vyšetření z ledna 2016 a ortopedické vyšetření Š. z dubna 2010. Po provedeném soudním jednání soud zvážil další postup ve věci a dospěl k závěru, že s ohledem na četné námitky žalobce je potřebné, z důvodu co nejvyšší objektivity posouzení jeho zdravotního stavu, vyžádat srovnávací posudek, obrátil se proto na PK MPSV ČR v Brně. Tato posudková komise vypracovala své posouzení dne 22. 7. 2016, a to za přítomnosti posudkové lékařky K. a oftalmoložky prim. D. PK uvedla, že žalobce se k jejímu jednání omluvil a souhlasil s projednáním věci bez své přítomnosti. PK konstatovala, že se u něho jedná o diplopii (dvojité vidění/ s oboustranným intermitentním nystagmem, jeho průkaz je sporný, stav po operaci šilhavosti v dětství 2x, přetrvávající lehká šilhavost levého oka, závrativost s nauzeou, porucha posturální stability bez známek periferní vestibulární leze, dalekozrakost, bolesti zad a steatosu jater. PK v Brně na str. 3 – 7 popsala znění odborných nálezů z průběhu let 2010 – 2015 (P. – ošetřující lékařka, Š. - ortoptista, M. – strabologie, H. – oční sanatorium, L. – perimetrie, D. – ORL, E., V. a H., S. – neurologie, V.– neurochirurgie, Ch. – nefrologie, N. – imunologie, Klinika dětského lékařství FN Hradec Králové) a v posudkovém zhodnocení uvedla, že posuzuje zdravotní stav žalobce, který si dlouhodobě stěžuje od r. 2002 na diplopii s vegetativním doprovodem, který v dětství podstoupil 2 operace očí z důvodu šilhavosti, poslední v r. 1990. Dvojité vidění udává od r. 2002, současně si stěžuje na bolesti zad. K datu vydání napadeného rozhodnutí, tedy k 17. 8. 2015, bylo u posuzovaného prokázáno dvojité vidění ve vertikální i horizontální rovině se zcela zachovalou zrakovou ostrostí, etiologie dvojitého vidění nebyla zcela jednoznačně objasněna, neboť operace šilhavosti proběhly v letech 1986 a 1990, na dvojité vidění si stěžoval od r. 2002, přičemž uvedené potíže lze očekávat s kratším časovým odstupem od provedeného operačního zákroku. Provedené specializované strabologické vyšetření zvažuje možnost anomální retinální korespondence, tj. anomální spolupráce obou očí. Nelze vyloučit ani spolupodíl vyšších mozkových funkcí a podíl psychogenní, přičemž z žádného z provedených vyšetření nebyla centrální patologie, tedy ani postižení mozku, prokázáno. Perimetrickým vyšetřením nebylo prokázáno funkčně závažné omezení zorného pole, nebyl prokázán a objektivizován ani jednoznačný podklad pro udávané závrativé stavy a stavy posturální nestability – strabologickým vyšetřením na klinickém pracovišti FN v Hradci Králové nebyl podpořen nález nystagmu, a to ani latentní, který bývá přítomen u některých pacientů se šilháním. Proti jeho přítomnosti pak svědčí i velmi dobře zachovalá zraková ostrost na obou očích. Dále se vyskytly diskrepance mezi subjektivně udávanou nauzeou a dávením při některých vyšetřeních dvojitého vidění, kdy v maximálních pohledových směrech byl posuzovaný atypicky zcela bez obtíží. Byl opakovaně vyšetřen na více odborných pracovištích – neurologii, ORL, imunologii – kde nebyla žádná závažná patologie prokázána, nebylo objektivizováno žádné neurologické postižení se vztahem k výše uvedeným potížím, nebyla prokázána periferní vestibulární leze, nervosvalová porucha nebo cévní patologie, stav byl vždy uzavřen jako potíže vyplývající z očního postižení. PK dovozuje, že u posuzovaného byl prokázán stav po operaci šilhavosti v dětství, od 19 let pak diplopie prakticky ve všech pohledových směrech, zcela sporný nález nystagmu s velmi dobře zachovalou zrakovou ostrostí a bez závažné poruchy zorného pole. Pro subjektivně udávanou výraznou vegetativní symptomatiku nebyl shledán zcela jednoznačně objektivní korelát, jsou tedy diskrepance mezi subjektivně udávanými obtížemi a objektivním očním nálezem, další odborná vyšetření rovněž závažnou patologii neprokázala. Ohledně bolestí zad a dalších obtíží prokázala magnetická rezonance protruzi ploténky L4/5, která nebyla doporučena k neurochirurgické intervenci, objektivně byla prokázána porucha dynamiky krční a bederní páteře, která nebyla těžkého stupně, bez závažného neurologického deficitu, bez průkazu poruchy v nervosvalovém přenosu. Podezření na svalové onemocnění bylo provedenými vyšetřeními vyloučeno. Po interní stránce je žalobce komponován, bez prokázané poruchy funkce některého z orgánů. Očním vyšetřením tak u žalobce bylo prokázáno dvojité vidění, které samotné je podkladem pro pokles pracovní schopnosti ve výši max. 25 %, čímž není dosaženo ani I. stupně invalidity. Posudková komise však s ohledem na dvojité vidění ve všech pohledových směrech, v rovině horizontální i vertikální a s přihlédnutím k subjektivně udávaným četným vegetativním potížím a též s ohledem na problematické možnosti léčebného ovlivnění hodnotí postižení jako těžkou oční poruchu, tedy podle kap. VII, pol. 6 d). PK dále zdůraznila, že se zásadně neshoduje se závěry námitkového řízení z r. 2011 a s přiznáním III. stupně invalidity, kdy výše uvedený stav byl hodnocen srovnáním s oboustranným koncentrickým zúžením zorného pole od 5 do 10 st. fixace, neboť toto postižení ani jemu podobné nebylo nikdy u posuzovaného prokázáno, vždy se jednalo o potíže, vyplývající z dvojitého vidění. Pro namítané a uváděné těžké mozkové postižení nebyl prokázán objektivní korelát – nebyla shledána žádná významná neurologická, cévní, ani ORL porucha, MRI mozku byla negativní. PK v Brně dále uvedla, že nezpochybňuje oční nálezy a závěry prim. H., nicméně jako posudkově rozhodné jsou pro ni nálezy z klinického pracoviště se specializací na uvedené postižení. K datu vydání napadeného rozhodnutí proto PK považuje zdravotní stav žalobce za dlouhodobě nepříznivý, jeho rozhodující příčinou bylo dvojité vidění se sporně prokázaným výskytem nystagmu a se subjektivně udávanými četnými vegetativními příznaky. Toto onemocnění řadí do kap. VII, pol. 6 d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., hodnotí ho ve výši horní hranice procentního rozpětí, tedy 50 % a s ohledem na další zdravotní postižení a na předchozí vykonávané výdělečné činnosti zvyšuje tuto procentní míru o 10 %, na konečných 60 %. Dnem 11. 6. 2015 se u žalobce jedná o invaliditu II. stupně, kdy žalobce byl schopen výkonu výdělečné činnosti jen s podstatně nižšími nároky na smyslové schopnosti. Při jednání soudu dne 24. 10. 2016 žalobce poukazoval na to, že Oční sanatorium Hradec Králové je obdařeno stejnou specializací téže úrovně, jako pracoviště FN v Hradci Králové, označením F020. Posudkové řízení srovnává vyšetření prim. H. a další vyšetření, včetně tříhodinového na odborném přístroji s vyjádřením FN, kde mj. při strabologickém vyšetření je nutná přítomnost ortoptické sestry, kterou tam nemají. V závěrech jeho vyšetření se dle jeho přesvědčení nalézá závažná patologie, přeřazení jeho rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo účelové. Dřívější posouzení přihlíželo ke všem jeho zdravotním problémům a jejich důsledkům tak, aby odpovídalo realitě, tedy, že není schopen pravidelného pracovního vytížení. Z nálezů plynou výrazné závrativé stavy a posudky přitom hovoří o sporném nystagmu. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení, náhradu nákladů řízení neúčtoval. Pověřená pracovnice žalované poukázala na skutečnost, že v průběhu řízení nebyla prokázána invalidita III. stupně, žalovaná proto navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné, náhradu nákladů řízení nežádá. Soud přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s.), ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného (§ 77 odst. 2 s.ř.s.) a konstatoval, že závažnějších pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí žalované neshledal. V ustanovení § 39 ZDP je v odst. 1 uvedeno, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V odst. 2 se pak uvádí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. V odst. 3 je uvedeno, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Odst. 4 tohoto ustanovení pak upravuje určování poklesu pracovní schopnosti, při němž se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Další odstavce tohoto ustanovení pak upravují to, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí, za stabilizovaný zdravotní stav se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je pak adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopnosti a dovednosti, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech. Po přezkoumání a projednání věci dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud je přesvědčen, že obě posudkové komise MPSV ČR se zabývaly případem žalobce odpovědně, dospěly však k závěru, že žalobcem namítané těžké poškození mozku, které dle jeho názoru nelze zjistit odbornými vyšetřovacími znázorňujícími metodami, prokázáno objektivně v minulosti nikdy nebylo. PK v Brně pak jasně uvádí, že srovnání zjištěné a potvrzené diagnozy žalobce s onemocněním, popsaným v kap. VII, pol. 3 d) výše cit. vyhlášky, není z odborného pohledu možné, jeho charakteristiky nebyly nikdy u žalobce prokázány. Krajský soud přitom zdůrazňuje, že zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení svěřuje posuzování zdravotního stavu pojištěnců co do existence invalidity a jejích jednotlivých stupňů okresním správám sociálního zabezpečení a zde jejich lékařům s příslušnou atestací, pro námitkové a soudní řízení pak posudkovým lékařům České správy sociálního zabezpečení a Posudkových komisí MPSV ČR. V případě žalobce pak, s ohledem na četnost jeho námitek, vyžádal krajský soud dva posudky takové komise, a to konkrétně PK v Hradci Králové, jako komise věcně a místně příslušné, a dále PK v Brně, z důvodu co nejvyšší objektivizace učiněných zjištění a závěrů. Obě posudkové komise však v souhlasu se závěry lékaře OSSZ a též se závěry námitkového řízení žalované shodně zařadily rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce do kap. VII, pol. 6d) vyhlášky č. 359/2009 Sb., tedy jako Jiné poruchy a postižení očí, konkrétně pak jako těžkou, vleklou formu, léčení vzdorující, trvale poškozující funkci obou očí, kde podle rozsahu omezení zrakových funkcí lze využít míru poklesu pracovní schopnosti 35 – 50%. S využitím horní hranice tohoto rozpětí ve výši 50 % a s využitím nejvyššího možného navýšení dle § 3 této vyhlášky, tedy o možných 10 %, získal žalobce míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 60 %. Jak uvedeno shora, jedná se o invaliditu II. stupně, soud tak nemohl vyřknout nesprávnost či nezákonnost napadeného rozhodnutí žalované. Vzhledem k souhlasnému posudkovému hodnocení prakticky všech posudkových stupňů posouzení stupně invalidity žalobce neměl soud důvodu uvažovat o vypracování znaleckých posouzení ve věci. Posudkové komise braly v úvahu veškeré závěry odborných vyšetření zdravotního stavu žalobce, pro závěr prim. H. však neshledaly objektivní podklad. Soud proto nemohl přistoupit na žalobní námitky o nesprávném zjišťování zdravotních obtíží žalobce, ani o účelovém přehodnocení závažnosti jeho obtíží a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Tuto pak, v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s., zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalovaná, ve věci úspěšná, náhradu nákladů řízení neúčtovala.

Poučení