29 Af 43/2010 - 37

Rubrum

Rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 15. 1. 2010, čj. 18547/09-1400- 704389, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Uherském Brodě (dále též „správce daně“) – platebnímu výměru ze dne 6. 10. 2009, č.j. 77427/09/338960703927, jímž byla žalobci vyměřena za zdaňovací období roku 2009 daň z nemovitostí (mj. ze stavby č.p. 518 umístěné na stavební parc. č. 640 v k.ú. Uherský Brod, dále též „stavba“, či „nemovitost“). Proti označeným rozhodnutím podal žalobce včasnou žalobu, ve které uváděl, že tato rozhodnutí vycházejí z chybného předpokladu, že předmětná nemovitost je nemovitostí zdaňovanou jako stavba prodejny elektrotechniky a reprografické techniky. Nemovitost byla žalobcem zakoupena v roce 1991 jako rodinný dům a od samého počátku zápisů v katastru nemovitosti až dodnes je vedena jako objekt k bydlení. Správní orgány však nesprávně interpretují obsah kolaudačního rozhodnutí, kterým byla povolena změna užívání této stavby. Tzv. „adaptace rodinného domku“ byla prováděna výhradně u dvou místností, nikoli u celého rodinného domu. Nelze tedy hovořit o rekolaudaci celého stavebního objektu, který by pro stavební úpravu pouze dvou místností (představujících plošně cca 1/3 rodinného domu) ztratil svůj původní charakter jako objekt bydlení. Proto také žalobce požádal o opravu vadně vydaného kolaudačního rozhodnutí. To, že je stavbu nutno považovat za rodinný dům s přesně vymezenou částí určenou pro podnikání, vyplývá podle žalobce i z toho, že rozvod plynu a elektřiny (který byl realizován dle stavebního povolení a takto i kolaudován) je proveden samostatně pro obytnou část rodinného domu a samostatně pro podnikatelskou část. Stejně takto potvrzuje i fakt, že daňové náklady na provoz objektu jsou ve vztahu ke správci daně rozdělovány (dvě třetiny na bydlení a jedna třetina na podnikání) a jím takto akceptovány. Žalobce doplnil, že kolaudační rozhodnutí musí vycházet ze skutečného stavu věci (tj. z projektové dokumentace, kterou žalobce prokazatelně doložil). Žalobce tedy shrnul, že předmětná stavba byla dokončena jako rodinný dům; kolaudačním rozhodnutím bylo pouze schváleno užívání dvou místností. Doplnil, že stavba je jako rodinný dům i užívána, přičemž rozsah reálného užívání stavby je skutečností, kterou zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o dani z nemovitostí“), v řadě svých ustanovení považuje za relevantní (odkázal na § 9 odst. 1 písm. n), § 11 odst.1 písm. d) a odst. 5 tohoto zákona). Rozsah tohoto užívání je pak jednoznačně dán stavebně-technickou dokumentací, která je nedílnou součástí stavebního povolení a v souladu s ním také musela být stavba kolaudována. Dovozuje proto, že daňová povinnost byla vyměřena v rozporu s právními předpisy, v důsledku čehož došlo ke stanovení daně z nemovitostí v nesprávné výši. Navrhl zrušení předmětných rozhodnutí. Žalovaný podal k žalobě písemné vyjádření, ve kterém zejména zopakoval skutečnosti obsažené již v žalobou napadeném rozhodnutí. Ve vztahu k souzené věci zejména uvedl, že stavební povolení bylo vydáno na adaptaci rodinného domu č.p. 518 na pozemku p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod na prodejnu elektroniky a reprografické techniky firmy Antesat Trading. Z této formulace nelze vyvozovat závěr, že by základním určením tohoto objektu bylo užívání nemovitosti jako rodinného domu. Pojem „adaptace“ je nutné chápat jako úpravu pro jiné (nové) využití nebo účely. Užívání této stavby bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím č.j. výst. 2425/94/96 ze dne 18. 1. 1996, které vydal odbor výstavby Městského úřadu Uherský Brod. Tato stavba je v kolaudačním rozhodnutí jednoznačně klasifikována pouze jako prodejna elektrotechniky a reprografické techniky. Není proto pravda, že stavební úřad v souladu s projektem povolil, aby tento objekt byl užíván k bydlení. Jako důkaz lze použít právě stavební povolení a kolaudační rozhodnutí. Rozsah užívání částečně pro bydlení nevyplývá ani ze stavebně-technické dokumentace. Naopak tato dokumentace, a to zejména půdorys přízemí s legendou, jasně dokazuje, že objekt byl povolen a zkolaudován jako prodejna. Změna v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření je přípustná jen na základě písemného souhlasu stavebního úřadu. Dle zjištění žalovaného, odbor stavebního úřadu a územního plánování Městského úřadu Uherský Brod dosud nevydal žádný doklad, tedy ani rozhodnutí o změně v užívání, který by žalobce opravňoval užívat dotčenou stavbu k jinému účelu, než byla zkolaudována, tedy jako prodejnu elektrotechniky a reprografické techniky. Žalovaný odkazuje na sdělení odboru stavebního úřadu a územního plánování Městského úřadu Uherský Brod ze dne 19. 11. 2004, č.j. STAV/3051/04/Pa, kde se uvádí, že kromě kolaudačního rozhodnutí ze dne 18. 1.1996, kterým povolil užívání prodejny elektrotechniky a reprografické techniky v domě č.p. 518 v Uherském Brodě, nevydal jiný doklad, tedy ani rozhodnutí o změně v užívání, který by opravňoval Ing. K. užívat tuto stavbu k jinému účelu. Žalovaný doplnil, že řízení o změně užívání stavby podle § 85 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „stavební zákon“), se vztahuje pouze na změny v užívání, které vznikají bez stavebních úprav. Jelikož v souvislosti se změnou v užívání rodinného domu č.p. 518 na prodejnu elektrotechniky a reprografické techniky byly stavební úpravy prováděny‚ bylo nutné nejdříve vydat stavební povolení pro tyto stavební úpravy a po dokončení stavbu zkolaudovat a povolit užívání k novému účelu. Žadateli bylo též oznámeno, že pokud bude chtít některou místnost v dotčené stavbě užívat jako obytnou, musí si u odboru výstavby požádat o vydání povolení na změnu v užívání podle § 85 stavebního zákona a doložit k tomu vyjádření okresního hygienika UH a hasičského záchranného sboru UH. Žalovaný dál uvedl, že v daném případě nelze hovořit o rekolaudaci celého stavebního objektu, který by pro stavební úpravu pouze dvou místností (představujících plošně cca 1/3 rodinného domu) ztratil svůj původní charakter jako objekt bydlení. Žalobcem uváděnou výměru plochy adaptace rodinného domu vyvrací projektová dokumentace, kdy přední místnosti, které žalobce jako jediné označuje za sloužící k podnikání, jsou již na první pohled daleko větší než zbytek domu, který žalobce označuje za obytný. K námitce, že objekt je od samého počátku zapsán v katastru nemovitostí jako rodinný dům, žalovaný uvedl, že v katastru nemovitostí nebyla změna v užívání po vydání kolaudačního rozhodnutí vyznačena. Stavebník (žalobce) nesplnil svou zákonnou povinnost a porušil pořádek na úseku katastru, což ostatně vyplývá i z vyjádření Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Uherský Brod ze dne 12. 1. 2004. S odkazem na výše uvedené navrhl zamítnutí žaloby. Před tím, než se Krajský soud v Brně začal zabývat důvodností žaloby, zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl přitom k názoru, že žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (ve smyslu ustanovení § 68 a § 70 s. ř. s.). V souladu s § 75 odst. 1 a odst. 2 s. ř. s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání za splnění podmínek ve smyslu ustanovení § 51 s. ř. s. Žaloba není důvodná. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně, jímž byla žalobci vyměřena za zdaňovací období roku 2009 daň z nemovitostí (mj. ze stavby č.p. 518 umístěné na stavební parc. č. 640 v k.ú. Uherský Brod) ve výši 1.331,- Kč. Žalobce v žalobě označeným rozhodnutím zejména vytýkal, že vycházejí z chybného předpokladu, že předmětná nemovitost je nemovitostí zdaňovanou jako stavba prodejny elektrotechniky a reprografické techniky. Nemovitost byla žalobcem zakoupena jako rodinný dům a jako na takovou je na ni třeba nahlížet, resp. ji zdaňovat. Krajský soud proto zkoumal, zda jsou tato tvrzení důvodná. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že dne 29. 5. 1992 bylo k žádosti žalobce vydáno Městským úřadem Uherský Brod, odborem výstavby, stavební povolení na „adaptaci rodinného domu č.p. 518 na pozemku p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod na prodejnu elektroniky a reprografické techniky firmy Antesat Trading.“ Tomu pak odpovídá i kolaudační rozhodnutí Městského úřadu Uherský Brod, odboru výstavby, ze dne 18. 1. 1996, č.j. výst. 2425/94/96, neboť jím byla v návaznosti na označené stavební povolení (k tomu srov. první a druhý odstavec odůvodnění kolaudačního rozhodnutí) vysloveno, že se povoluje „užívání prodejny elektrotechniky a reprografické techniky č.p. 518 na pozemku p.č. st. 640 v k.ú. Uherský Brod.“ Ze správního spisu dále vyplývá, že žádostí ze dne 31. 1. 1996 žalobce požádal, aby kolaudační rozhodnutí bylo změněno na adaptace rodinného domu č.p. 518 na prodejnu elektroniky a reprografické techniky „s obytnou částí“. Ze správního spisu však nevyplývá, že by této žádosti o doplnění „obytné části“ bylo vyhověno. Městský úřad Uherský Brod, odbor výstavby, na tuto žádost žalobci odpověděl sdělením ze dne 27. 2. 1996, ve kterém uvedl, že „povolena byla stavba „adaptace rodinného domu na prodejnu elektroniky a reprografické techniky firmy Antesat Trading, nikoliv adaptace rodinného domu na prodejnu s obytnou částí. V projektové dokumentaci je sice vyznačeno využití místnosti č. 101 jako kancelář - obytná místnost a místnost č. 104 jako sklad - obytná místnost, ale z vyjádření dotčených orgánu státní správy při stavebním řízení, zejména pak ze závazného posudku Okresního Hygienika UH je zřejmé, že se jedná o celkovou adaptaci rodinného domu na prodejnu - v odůvodnění závazného posudku se píše o 2 prodejních místnostech, kanceláři, WC a skladu. O obytných místnostech se v závazném posudku nepíše. Rovněž kolaudační řízení zejména místní šetření konané dne 26. 05. 1994 bylo vedeno za účelem kolaudace pouze prodejny. V případě, že budete chtít některou z výše uvedených místností používat jako obytnou, musíte si u odboru výstavby požádat o vydání povolení na změnu v užívání podle § 85 stavebního zákona a doložit k tomu vyjádření Okresního hygienika UH a Hasičského záchranného sboru“. Ze správního spisu přitom nevyplývá, že by byl žalobce oprávněn užívat předmětný objekt k jinému účelu, než k jakému bylo vydáno stavební povolení, resp. k jakému byl následně zkolaudován, tedy jako prodejna elektrotechniky a reprografické techniky. Ze správního spisu tedy nevyplývá, že by předmětná stavba měla být posuzována jinak, než jako objekt určený pro podnikání (prodejna). Ostatně to potvrdil i sám příslušný správní orgán. K tomu srov. sdělení ze dne 19. 11. 2004, jímž Městský úřad Uherský Brod, odbor stavebního úřadu a územního plánování, sdělil správci daně na jeho výzvu ze dne 9. 11. 2004, že kromě kolaudačního rozhodnutí ze dne 18. 1. 1996, kterým povolil užívání prodejny elektrotechniky a reprografické techniky v domě č.p. 518 v Uherském Brodě, nevydal jiné akt stran změně v užívání, který by žalobce opravňoval užívat tuto stavbu k jinému účelu. Ostatně v rámci daňového řízení žalobce nepředložil žádný relevantní důkaz, který by jednoznačně svědčil o opaku. Výše uvedeným závěrům zjištěným ze správního spisu pak odpovídá i žalobou napadené rozhodnutí žalovaného. Ten totiž v odůvodnění zejména uvedl, že dne 29. 5. 1992 bylo odborem výstavby Městského úřadu Uherský Brod pod čj. výst. 706/92 vydáno odvolateli (žalobci) stavební povolení na adaptaci rodinného domu č.p. 518 na pozemku p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod na prodejnu elektroniky a reprografické techniky firmy Antesat Trading. V kolaudačním rozhodnutí čj. výst. 2425/94/96 ze dne 18. 1. 1996, vydaném odborem výstavby Městského úřadu Uherský Brod, bylo povoleno užívání výše uvedené stavby č.p. 518 na pozemku p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod. Tato stavba je v kolaudačním rozhodnutí jednoznačně klasifikována jako prodejna elektrotechniky a reprografické techniky. Podle stavebního zákona lze stavbu užívat jen k účelu vymezenému zejména v kolaudačním rozhodnutí, v ohlášení stavby, ve veřejnoprávní smlouvě, v certifikátu autorizovaného inspektora, ve stavebním povolení, v oznámení o užívání stavby nebo v kolaudačním souhlasu. Změna v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření je přípustná jen na základě písemného souhlasu stavebního úřadu. Proto byl v této věci vznesen správcem daně dotaz na příslušný správní orgán. Z odpovědi odboru stavebního úřadu a územního plánování Městského úřadu Uherský Brod vyplývá, že nebyl vydán žádný doklad, tedy ani rozhodnutí o změně v užívání, který by odvolatele opravňoval užívat dotčenou stavbu k jinému účelu, než byla zkolaudována, tedy jako prodejnu elektrotechniky a reprografické techniky. Z uvedených důvodů nemůže být stavba č.p. 518, stojící na stavební parcele č. 640 v k.ú. Uherský Brod zdaňována jako obytný dům podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona o dani nemovitostí, ale podle výroku kolaudačního rozhodnutí jako stavba pro podnikatelskou činnost dle § 11 odst. 1 písm. d) zákona o dani z nemovitostí. Pokud odvolatel užívá uvedenou stavbu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím jako objekt k bydlení s prodejní plochou, bylo mu správcem daně i odvolacím orgánem již v předchozím řízení doporučeno, aby požádal příslušný stavební úřad o změnu v užívání stavby a v následujícím zdaňovacím období bude stavba zdaněna požadovaným způsobem. Žalovaný shrnul, že v případě dotčeného objektu č.p. 518 se jedná o stavbu, na kterou bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, jehož výrokem je správce daně při způsobu zdanění vázán. Tato stavba byla zkolaudována jako prodejna elektrotechniky a reprografické techniky a rozhodnutí o změně v užívání stavby nebylo vydáno. Proto nemůže být tento objekt zdaňován jako stavba k bydlení dle § 11 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitostí, ale podle údaje z výroku kolaudačního rozhodnutí jako stavba pro podnikatelskou činnost dle § 11 odst. 1 písm. d) zákona o dani z nemovitostí. S odkazem na výše uvedené pak žalovaný odvolání zamítl jako nedůvodné. S těmito závěry žalovaného se krajský soud zcela ztotožňuje, jako takové je i plně přebírá, neboť mají plnou oporu ve správním spisu, resp. právní úpravě. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o dani z nemovitostí jsou předmětem daně ze staveb stavby na území České republiky, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí nebo kolaudačnímu rozhodnutí podléhající a užívané a nebo podle dříve vydaných obecně závazných právních předpisů dokončené. Ustanovení § 11 zákona o dani z nemovitostí pak z hlediska sazby daně nemovitosti rozděluje do několika skupin, mj. na obytné domy (§ 11 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitostí) a stavby užívané pro podnikatelskou činnost (§ 11 odst. 1 písm. d) zákona o dani z nemovitostí). Podle § 126 zákona stavebního zákona pak lze stavbu užívat jen k účelu vymezenému zejména v kolaudačním rozhodnutí, v ohlášení stavby, ve veřejnoprávní smlouvě, v certifikátu autorizovaného inspektora, ve stavebním povolení, v oznámení o užívání stavby nebo v kolaudačním souhlasu. Změna v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření je přípustná jen na základě písemného souhlasu stavebního úřadu. Z toho tedy plyne, že předmětem daně z nemovitostí jsou mj. stavby na území České republiky, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, přičemž stavbu lze užívat jen k účelu vymezenému v kolaudačním rozhodnutí; změna v účelu užívání stavby může nastat jen za splnění zákonných podmínek. Jak přitom vyplývá ze shora rekapitulovaného obsahu správního spisu, předmětná stavba byla jednoznačně zkolaudována jako prodejna elektrotechniky a reprografické techniky, přičemž žádné jiné rozhodnutí o změně užívání této stavby nebylo vydáno. Z tohoto důvodu nemůže být tato stavba zdaňována jako stavba určená k bydlení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitostí, ale jako stavba pro podnikatelskou činnost ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) zákona o dani z nemovitostí. V daném případě přitom není žádných pochyb, že by se nejednalo o stavbu ve smyslu občanského zákoníku, jak to má na mysli judikatura, k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2007, čj. 2 Afs 125/2005-40, či nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 529/05. Za této situace proto nelze správním orgánům vytýkat, že předmětnou nemovitost zdaňovaly jako stavbu pro podnikatelskou činnost (prodejnu elektrotechniky a reprografické techniky), jak činil žalobce v žalobě. Krajský soud tedy zcela souhlasí s žalovaným, že předmětná stavba nemůže být zdaňována jako obytný dům, ale jako stavba pro podnikatelskou činnost; stavba byla v kolaudačním rozhodnutí jednoznačně klasifikována jako prodejna, tedy jako objekt určený pro podnikatelskou činnost. Krajský soud proto není názoru, že by žalovaný (potažmo pak správní orgán prvního stupně) provedl nesprávnou interpretaci kolaudačního rozhodnutí, naopak se s interpretací provedenou správními orgány zcela ztotožňuje. Kolaudační rozhodnutí bylo totiž vydáno na základě stavebního povolení, které bylo vydáno k „adaptaci rodinného domku č.p. 518 na pozemku p.č. 640 v k.ú. Uherský Brod na prodejnu elektroniky a reprografické techniky firmy Antesat Trading.“ Kolaudačním rozhodnutím pak bylo v návaznosti na označené stavební povolení (k tomu srov. první a druhý odstavec odůvodnění kolaudačního rozhodnutí) vysloveno, že se povoluje „užívání prodejny elektrotechniky s reprografické techniky č.p. 518 na pozemku p.č. st. 640 v k.ú. Uherský Brod. Stavba byla tedy v kolaudačním rozhodnutí jednoznačně klasifikována jako prodejna elektrotechniky a reprografické techniky, nikoliv jako rodinný dům, jak tvrdí žalobce. Z kolaudačního rozhodnutí tedy nelze vyvozovat závěr, že by základním určením tohoto objektu bylo užívání nemovitosti jako rodinného domu. Pojem „adaptace“ je nutné chápat jako úpravu pro jiné (nové) využití nebo účel. To ostatně plyne i z odborné literatury, srov. např. Akademický slovník cizích slov, Academia Praha 2001, heslo „adaptace“, které je vykládáno jako „přizpůsobení, úprava něčeho (budovy, zařízení atp.) k něčemu, resp. úprava pro jiné (nové, lepší) využití.“ Tvrdil-li žalobce, že adaptace byla prováděna výhradně u dvou místností a takto byla povolená stavba i kolaudována, konstatuje krajský soud, že ze stavebního povolení, resp. kolaudačního rozhodnutí (podrobněji viz výše) jednoznačně vyplývá rozsah adaptace, kterým měla být „adaptace rodinného domku“, nikoliv pouhých „dvou místností“. V daném případě tedy došlo k „adaptaci rodinného domku“, nikoliv k adaptaci „dvou místností“, jak tvrdil žalobce v žalobě. Krajský soud přitom v obecné rovině souhlasí s argumentací žalobce v tom smyslu, že kolaudační rozhodnutí musí vycházet ze skutečného stavu věci, nedomnívá se však na rozdíl od žalobce, že by tomu tak v souzené věci nebylo. Zjištěný skutkový stav má jednoznačnou oporu ve správním spisu (žádným relevantním důkazním prostředkem nebylo prokázáno, že mělo být zkolaudováno něco jiného než předmětná prodejna). Jak ze stavebního povolení, tak z kolaudačního rozhodnutí vyplývá, co bylo předmětem řízení. Pokud žalobce hodlal stavbu užívat k jinému účelu, měl provést změnu užívání, což však neučinil. Na výše uvedených závěrech o správnosti postupu správních orgánů nemůže podle krajského soudu zvrátit ani tvrzení žalobce, že nemovitost byla žalobcem zakoupena v roce 1991 jako rodinný dům, resp. to, že rozvod plynu a elektřiny byl proveden samostatně pro obytnou část a podnikatelskou část, popř. to, že daňové náklady rozděluje žalobce na bydlení a na podnikání. Tyto důvody zákon o dani z nemovitostí zohlednit neukládá, podrobněji srov. výše citovaný § 7 zákona o dani z nemovitostí. Žalobcem uváděné skutečnosti tedy na zdanění předmětné nemovitosti ničeho nemění. Stejně tak na výše uvedeném nemůže ničeho změnit fakt, že předmětná stavba je stále vedena v katastru nemovitostí jako objekt k bydlení (rodinný dům); ustanovení § 7 zákona o dani z nemovitosti neukládá vycházet z údajů uvedených v katastru nemovitostí, které jsou navíc evidentně nesprávné, neboť neodpovídají účelu, k jakému byla stavba zkolaudována. Krajský soud v této souvislosti poznamenává, že povinností vlastníka nemovitosti (přičemž v daném případě je žalobce vlastníkem předmětné stavby) bylo příslušnému katastrálnímu úřadu sdělit, že došlo ke změně v užívání stavby na základě vydaného kolaudačního rozhodnutí. Podle § 10, resp. 23 písm. d) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je totiž vlastník povinen ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající se nemovitostí v jeho vlastnictví do 30 dnů ode dne jejich vzniku. Tvrdil-li žalobce, že žádal o opravu kolaudačního rozhodnutí, konstatuje krajský soud, že této žádosti nebylo vyhověno (k tomu srov. sdělení stavebního úřadu ze dne 27. 2. 1996), přičemž ze správního spisu nevyplývá, že by žalobce posléze činil ve smyslu stavebního zákona další kroky ke změně užívání. Poukazoval-li žalobce výslovně na stavebně-technickou dokumentaci, která má potvrzovat jeho tvrzení, opakuje krajský soud, že ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že stavba byla povolena, resp. zkolaudována jako prodejna elektrotechniky a reprografické techniky. Navíc je s podivem, že žalobce (pokud skutečně hodlal stavbu užívat jinak) v době od kolaudace do vyměření daně (což je doba přesahující deset let) neučinil žádné zákonné kroky, kterými by směřoval ke změně užívání stavby. Označená tvrzení žalobce tak krajský soud považuje za účelová. Co se pak týče tvrzení žalobce, že se správní orgán mýlí, pokud tvrdí, že žalobce projektovou dokumentaci prokazatelně doložil, odkazuje krajský soud na bod 10 stavebního povolení, kde se uvádí, že „stavebník odmítl doložit kompletní projektovou dokumentaci, proto za případné škody způsobené nekompletní dokumentací odpovídá stavebník“. Závěr správce daně byl tedy zcela v souladu se závěrem obsaženým ve stavebním povolením. Uváděl-li žalobce, že zákon o dani z nemovitostí v řadě svých ustanovení považuje za relevantní rozsah reálného užívání stavby konstatuje krajský soud, že v případě vyměření daně z nemovitostí je třeba vycházet z § 7, resp. § 10 zákona o dani z nemovitostí, které správní orgány i na věc aplikovaly. Správní orgány tak podle krajského soudu postupovaly zcela v souladu s právní úpravou a nelze jim tak v tomto ohledu ničeho vytknout. Ostatně žalobce ani neuváděl, které konkrétní ustanovení zákona měly správní orgány porušit. Z výše uvedených důvodů proto krajskému soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci žalobce úspěšný ve věci nebyl a právo na náhradu nákladů řízení by proto bylo možno přiznat žalovanému. Jelikož však nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti vznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Výrok