29 Az 12/2009 - 38

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce CHMYKH Aliaksandr, nar. 10. 10. 1978, státní příslušnost Běloruská republika, t.č. PoS Kostelec nad Orlicí, Rudé armády 1000, zastoupeného Mgr. Markem SEDLÁKEM, advokátem AK Brno, Příkop 8, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2009, čj. OAM-494/VL-07-K01-2008, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 27. 5. 2009 rozhodl žalovaný o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14 a §§ 14 a) a 14 b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Žalobce namítal porušení správního orgánu, spočívající v nezjištění stavu věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, správní orgán přitom nedbal, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem případu, neposkytl žalobci přiměřené poučení o jeho právech a povinnostech, uplatňovat mu práva a oprávněné zájmy a vyžadoval po něm podklady, přestože to právní předpis nestanoví. Žalobce odkázal na svoji žádost o udělení mezinárodní ochrany, protokol o pohovoru a ostatní spisový materiál a navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Po výzvě soudu žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalobu doplnil, uvedl, že správní orgán nepostupoval tak, aby byla chráněna práva o oprávněné zájmy žalobce, prováděl pouze dokazování, kterým nedošlo ku zjištění skutečného stavu věci a vyvozoval závěry, nemající oporu ve spisovém materiálu. Veškeré informace a skutečnosti, dodané během řízení byly vyloženy jednostranně tak, aby bylo možno rozhodnout o neudělení mezinárodní ochrany. Skutečnosti sdělené žalobcem nebyly hodnoceny komplexně, v odůvodnění jsou jednotlivé obtíže žalobce se státními orgány rozebrány s tím, že není možné zásahy státní moci a úředníků podřadit pod definici pronásledování. Pokud by však byly tyto skutečnosti hodnoceny v souvislostech, musel by správní orgán rozhodnout jinak, neboť žalobce se potýkal s jednáním poškozujícím jeho osobu doslova na každém kroku. Zde žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2007 pod čj. 4 Azs 195/2006, pojednávající o zjišťování skutkového stavu věci správním orgánem ve vztahu k pojmu bezpečné země původu, tedy, zda se jedná o zemi, v níž se státní orgány opakovaně dopouštějí závažného porušování lidských práv. Takovou zemí je Bělorusko – toto vyplývá jak z podkladových zpráv o zemi původu, tak i z postupu Evropské unie vůči této zemi – tisková zpráva 2933. zasedání Rady Evropské unie ze dne 16. 3. 2009 – Rada EU je nadále znepokojena situací v oblasti lidských práv v Bělorusku a rozhodla o prodloužení omezujících opatření vůči této zemi. Lidsko- právní situaci v Bělorusku odsuzuje i Valné shromáždění OSN rezolucemi. Ze Zprávy o vývoji v Bělorusku za období říjen 2008 – leden 2009, vyhotovené běloruskými nevládními organizacemi plyne, že veřejná moc zasahuje proti podnikatelům prostřednictvím soudu a soudních procesů, tyto jsou monitorovány i organizací Člověk v tísni, informace jsou průběžně zveřejňovány na stránkách této organizace. Zde žalobce odkazuje na zmíněný rozsudek s tím, že pokud správní orgán nemá dostatek důkazů o tom, že k porušení základních práv a svobod žadatele došlo, musí v situaci důkazní nouze takové skutečnosti zohlednit ve prospěch žadatele…Žalobce podrobně popsal a doložil listinami, proč trpí důvodnou obavou z pronásledování kvůli své podnikatelské činnosti, správní orgán pouze uvedl, že jeho obavy z návratu do vlasti se pohybují v oblasti domněnek, které označuje za neopodstatněné. Došlo k porušení platné judikatury a § 68 odst. 3 správního řádu, tento závěr není řádně odůvodněn. Žalobce měl v Bělorusku potíže, kterým jsou vystaveni podnikatelé ze strany státu a lze ho tak považovat za osobu příslušnou k určité sociální skupině, jeho případ je tak podřaditelný pod tzv. politický azyl. Podnikatelé jsou za svou činnost státem postihováni, když ne sankčně, tak nátlakem nebo šikanou např. právě v podobě neúměrných průtahů získávání různých povolení v souvislosti se svojí činností. Bělorusko je prakticky diktaturou s mocí soustředěnou do rukou prezidenta a pár úředníků, nelze se tak prakticky domoci nápravy. Legislativa je zaměřena proti soukromému podnikání, nezávislost soudní moci není zajištěna, ust. § 12 zákona o azylu tak nebylo správně posouzeno. U neudělení azylu dle § 14 zákona o azylu se správní orgán omezil pouze na pouhé konstatování o nenalezení důvodu pro jeho udělení. Udělení humanitární ochrany má přitom výjimečné postavení, spočívá v možnosti udělení azylu i tam, kde na žadatele nedopadá žádný z taxativně vytyčených důvodů a správní orgán musí řádně zdůvodnit, proč usoudil, že individuální situace žalobce není případem zvláštního zřetele hodným. Správní orgán si nemůže plést povinnost udělit humanitární azyl, která tu není, s povinností své rozhodnutí řádně odůvodnit – viz rozsudek NSS čj. 5 As 51/2007 – každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, princip proporcionality, tudíž, i když správní orgán rozhoduje na základě volné úvahy, musí být jeho rozhodnutí přezkoumatelné a musí být zřejmé, že z mezí a hledisek správního orgánu nevybočil. Z napadeného rozhodnutí není jasné, zda a jakým způsobem se žalovaný zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobce, jakým způsobem přihlédl k jeho věku a zdravotnímu stavu a proč dospěl k názoru, že mu humanitární azyl nelze udělit. K udělení doplňkové ochrany dle § 14 a) zákona o azylu pak žalobce uvedl, že má obavy z uvěznění, správní orgán tak měl minimálně zjistit obecné informace o zacházení s vězni v Bělorusku, obzvlášť s osobami uvězněnými politickým režimem, neboť se považuje za osobu pronásledovanou státní mocí z důvodu soukromého podnikání. Žalovaný hodnotil, zda žalobci hrozí vážná újma v důsledku žádosti o azyl v cizí zemi, dalšími body tohoto ustanovení se dostatečně nezabýval. Žadateli o azyl je i žalobcova manželka a syn, měla být vzata do úvahy i ust. § 13 a § 14 b) zákona o azylu. Správní orgán se dle žalobcova přesvědčení dopustil řady procesních a hmotněprávních pochybení, která vedla k vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobce žádal jeho zrušení, na náhradě nákladů řízení vyčíslil náklady právního zastoupení, spočívajícího ve dvou úkonech právní služby, dvou režijních paušálech (2x 2.100,-- Kč, 2x 300,-- Kč = 4.800,-- Kč), což s 19 % DPH činí celkem částku 5.712,-- Kč. Žalovaný správní orgán podal písemné vyjádření k žalobě dne 31. 8. 2009, uvedl, že popírá oprávněnost žaloby, odkazuje na obsah správního spisu, s tím, že zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech a zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl. Opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro své rozhodnutí. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že žalobce jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvádí potíže se státními orgány Běloruska v souvislosti se svojí podnikatelskou činností. V rámci azylového řízení žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné učinit závěr, že by ve své vlasti vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod. V průběhu správního řízení sdělil, že ve vlasti měl problémy v souvislosti se svým soukromým podnikáním. V r. 2002 požádal o povolení provozovat prodejnu s potravinami, potřebnou licenci získal až v r. 2006, přičemž se setkával s šikanou ze strany úřadů a dále v prosinci 2007 úřady přistoupily k nezákonné demolici jeho rozestavěného rodinného domu. Vlast se poté rozhodl opustit v souvislosti s problémy vzniklými při jeho působení ve funkci ředitele soukromé firmy, jelikož státní orgány vedly předběžné šetření ohledně krácení daní, neplacení daní a nedovoleného nakládání se státní dotací. Žadatel se na základě informací, získaných od svých přátel obával, že by mohl být v souvislosti se svojí prací pro firmu obviněn a uvězněn a proto se rozhodl vlast opustit. Následně nepřebíral předvolání a nedostavoval se na jejich základě k výslechům s cílem vyhnout se případnému obvinění, takže ve vlasti nikdy nebyl z žádného trestného činu obviněn. Své potíže dává žalobce do souvislosti jednak se státním systémem Běloruska, které si dle jeho názoru snaží získat finance od subjektů soukromého podnikání, dále se svým osobním konfliktem s jednotlivými úředníky odpovědných orgánů. Součástí spisu jsou žalobcem předložené písemnosti. Žalovaný uvádí, že si je vědom obtížných podmínek soukromého podnikání v Bělorusku, především díky platné legislativě a vysokému korupčnímu prostředí, zároveň ale v případě žadatele neshledal, že by jeho potíže měly jakoukoliv souvislost s důvody zákonem o azylu taxativně vymezenými. Příčinami a důsledky jak jednotlivých potíží žadatele ve vlasti, tak celkově jeho situací před odjezdem z Běloruska se správní orgán zabýval detailně. Sám žalobce potvrdil, že začínající podnikatelé se v Bělorusku potýkali se stejnou šikanou ze strany úřadů, v průběhu řízení se nijak neprokázalo, že jeho situace se jakkoliv odlišovala. Spis obsahuje řadu příkladů, jak se mohl žalobce administrativně či správním řízením bránit případné svévoli úředníků, či jak funguje činnost státní daňové inspekce – nelze tvrdit, že vy se jednalo o uplatňování bezpráví směrem k osobě žalobce. Správní orgán je přesvědčen, že řádně a podrobně rozvedl důvody neudělení mezinárodní ochrany, žalobce nebyl z žádného trestného činu odsouzen, obviněn, ani nebyl zadržen, o nezájmu státních orgánů o jeho osobu svědčí i jeho vycestování v dubnu 2008 bez potíží, po měsíci pobytu v zahraničí se bez problémů vrátil, následně vycestoval v červnu 2008 do ČR, opět bez potíží. Činil tak s vlastním cestovním dokladem a platným vízem, což svědčí o tom, že běloruské státní orgány neměly zájem žalobce diskriminovat či pronásledovat. Žalovaný je dále přesvědčen, že se řádně vypořádal i s neudělením humanitárního azylu, je výlučně věcí volné úvahy správního orgánu, toto podléhá soudnímu přezkumu z hlediska, zda jeho závěr vychází z dostatečných podkladů a je logicky správný. Správní orgán vycházel z písemných informací o zemi původu, tyto řádně zhodnotil a žalobce se s nimi mohl seznámit. O azyl požádala manželka a nezletilý syn žalobce, problémy odvíjejí od problémů otce, kterého následovali. Hrozba věznění tvrzená žalobcem není reálná a opodstatněná, v jeho případě se žádný trestní postih neuplatnil, nelze tak předjímat, v jakých podmínkách je výkon trestu v Bělorusku prováděn. Žalovaný je přesvědčen, že rozhodoval zcela v souladu se zákonem o azylu a správním řádem, žalobce nebyl na svých právech zkrácen a žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ze správního spisu plyne, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice dne 4. 7. 2008, uvedl, že je státním občanem Běloruska, téže národnosti, ženatý, současně s ním žádá o udělení ochrany manželka. V Bělorusku žijí jeho rodiče a bratr. Před odjezdem z vlasti žil žalobce ve městě Gomel, je pravoslavného vyznání, nikdy nebyl politicky organizován, ze zdravotních důvodů nevykonával vojenskou službu, má VŠ vzdělání, pracoval jako ekonom, soukromý podnikatel a ředitel společnosti. Jako důvod opuštění vlasti uvedl, že existuje reálné nebezpečí, že ztratí svobodu a půjde do vězení, jako ředitel stavební společnosti spolupracuje se státními orgány, firma se zabývala opravou objektů. Od května do září probíhají opravy, v září jsou oslavy dožínek, do té doby musí být opravy provedeny. V jeho případě zadal stát zakázku, do původního rozpočtu nebyly zahrnuty doplňkové práce, finanční prostředky došly již v červnu, na další opravy nebyly peníze. Kontrolní úřad sleduje čerpání financí a odvádění daní z provedených prací a mezd. Jako vedoucí stavební firmy nesl žalobce odpovědnost, proto byl v r. 2007 vyslýchán, proč nebyly vyplaceny všechny mzdy a daně v plném rozsahu. Výbor státní kontroly prověřil postup, nenašel závady, ale firma nedostala ani základní finance, ani finance na doplňkové práce. Firma získala zakázku na opravu lycea v Gomelu, státní orgány varovaly, že nebude-li výše cit. zakázka včas, budou problémy i na lyceu. Opět byly navýšeny doplňkové práce na dvojnásobek, termín dokončení oddálit dovoleno nebylo. Byly problémy i se stavebním materiálem a jeho cenou, v projektu byly ceny nižší, nereálné. Za nedodržení lhůty hrozil trest, při nedodržení termínu by musely být vráceny všechny finance a též by musela být zaplacena pokuta. Za čerpání rozpočtových prostředků nesl odpovědnost žalobce, v lyceu studovala dcera ministerského předsedy, který se měl účastnit oslav 1. září jako rodák města, státní orgány měly zájem o předání stavby v předtermínu, včetně doplňkových oprav. Toto nebylo fyzicky možné, projekt má určité normy, které je nutné dodržet. Jako další bod žalobce uvedl, že pracoval v běloruské státní bance, spolupracovali se státními orgány, které se účastnily státních projektů. Žalobce pracoval v oddělení úvěrů, oddělení bytového družstva si vzalo úvěr na kotle a nebyl splácen. Povinností žalobce bylo předat záležitost k soudu, pokud není 6 měsíců zaplaceno. Zpracoval veškerou dokumentaci, předal ji vedoucímu, ten ji však odmítl podepsat a předat k soudu. Bylo po něm žádáno, aby upravil účetní činnost družstva, kterou by měl přiložit k úvěru, neboť jinak hrozil družstvu bankrot. Pokud by však poslechl, byl by při kontrole obviněn z falšování. Když odmítl, bylo mu vyhrožováno, že již nesežene místo, což se také následně stalo. Jako další potíže pak žalobce uvedl, že chtěl podnikat, čekal však na licenci 4 roky, běžně se čeká tak 2 měsíce. Okresní výkonný orgán mu blokoval dokumenty potřebné pro podnikání. Má problémy i kvůli svému otci, který je ekonomickým náměstkem velkého soukromého akciového podniku, je v zemi známou postavou a má stále problémy s výkonnými orgány, mají spolu stejné příjmení a žalobce stále pociťoval negativní přístup ze strany státních orgánů. V neposlední řadě uvedl, že jejich rodinný dům byl nezákonně zbourán. Žalobce dále uvedl, že cestoval často do Itálie, do ČR přijel přes Polsko. Má strach z toho, že by mohl být zbaven svobody, uvězněn kvůli popsaným problémům, předloni bylo 22 ředitelů firem v souvislosti s dožínkovým programem uvězněno. Orgány činné v trestním řízení budou tyto záležitosti zkoumat, podléhají výkonným orgánům, obává se, že by nemohl dokázat nevinu. Má strach o rodinu, která se bez něho neuživí. V ČR by chtěl žít a podnikat. V průběhu pohovorů dne 6. 8. 2008, 2. 10. 2008 a 1. 4. 2009 žalobce uvedl, že Bělorusko opustil koncem června 2008, Česká republika byla jeho cílem, chtěl zde požádat o azyl. Cestoval turistickým autobusem z Minsku do Prahy, a to přes Polsko. Rodina měla turistické vízum na 9 dní. Jeho ekonomické zázemí bylo v zemi původu podle tamních měřítek vyšší střední třídou, byl generálním ředitelem stavebně montážní firmy Veněra plus. Krom toho měl prodejnu potravin, manželka fakticky nepracovala, ale byla vedena jako vedoucí prodejny. K svým problémům uvedl, že jich bylo více, předně – veškerou moc má v každém regionu oblastní výkonný výbor, tedy několik jeho čelných představitelů. Právě s tímto úřadem měl mnoho problémů, které spolu zdánlivě nesouvisely, ale tvořily jeden celek. Otec je ředitelem velkého průmyslového podniku, proto se případu dostalo též publicity. Jako první problém žalobce označil to, že na periferii Gomelu chtěl postavit velký rodinný dům, oficiálně koupil pozemek a získal povolení komise životního prostředí, stavba měla náležitosti. Přesto byl pozemek bez soudu vyvlastněn, dům byl zbořen. Neměl šanci proti tomu nic podniknout, o věci se psalo i v místních novinách. Druhý problém se týkal zaměstnání žalobce v bance, kde pracoval od září 1999. Pracoval v oddělení poskytování úvěrů státním podnikům, úvěr byl poskytnut velkému průmyslovému podniku na výrobu kotlů, úvěr nebyl splácen, žalobce byl pověřen, aby s ředitelem banky provedl v podniku celkový audit. Podnik nebyl schopen úvěr splácet, byli povinni toto předat soudu, podnik měl vyhlásit bankrot. Byli předvolání na výkonný výbor, dostali úkol prakticky falšovat skutečný stav. Toto žalobce odmítl, jednalo by se o podvod, nakonec z banky na vlastní žádost odešel, v průběhu tlaků úřadu mu bylo vyhrožováno, že nesežene místo. Jako třetí problém žalobce označil to, že v r. 2002 založil vlastní podnik, obchodoval s potravinami, potřeboval licenci. Procedura s ohledem na jeho dřívější spory s úředníky trvala 4 roky, ač jinak je pro získání licence potřebná doba tak 2 měsíce. Na úřadu s ním jednali ne jako s drobným podnikatelem, ale jako s velkou právnickou osobou. Všechna povolení trvala rok, ač objekt koupil jako hotový, musel platit všechny odvody, pro neplacení ho dávali opakovaně k soudu, ten však pro dlouhé lhůty nikdy nestačil rozhodnout. Od 1. 1. 2008 došlo k tzv. „přeregistraci“, která trvala normálně 5 dní, v jeho případě 4 měsíce. Jako čtvrtý problém označil žalobce to, že z důvodu uživení rodiny pracoval po tyto roky ve stavební firmě, ve městě Rječica se měly konat celostátní dožínky v září, což znamenalo celkovou rekonstrukci města za státní prostředky. Firma tak získala několik zakázek, měla být opravena školka a knihovna, ač ostatní stavby se opravovaly vně, tyto měly projít i vnitřní rekonstrukcí. Na to se však státní dotace nevztahovala, firma byla nucena toto hradit ze svých prostředků či z úvěru, bylo přislíbeno, že tyto náklady budou později kompenzovány. Státní financování bylo dokončeno v dubnu, bylo jasné, že řada firem je v termínech opožděna, každý týden byl štáb – výkonný výbor a ředitelé firem. Bylo řečeno, že kdo nestihne termín, nedostane státní dotaci, a to za vnitřní opravy, i když kolaudace proběhla v pořádku. Díky tomu nemohla firma podat řádné daňové přiznání, což daňová inspekce ohodnotila jako krácení daně, což je trestný čin. Obvinila z tohoto žalobce, jako odpovědnou osobu. Zároveň firma obdržela zakázku na opravu fasády a střechy lycea v Gomelu, došlo k nesouladu mezi projektem a faktickou výrobou materiálu nutného k opravě. Nový materiál byl dražší, nesouhlasily ani náklady s projektem. Změna projektu nebyla povolena. Zároveň byly zadány další práce – 2.000 metrů čtverečných omítek, bylo jasné, že práce nemohou stihnout, odmítli i opravu střechy lycea. Orgány hrozily, že musí vrátit celý objem poskytnutých dotací na opravy a zaplatit penále, z důvodů nedodržení termínu dokončení a kvůli porušení smlouvy, firma by musela vrátit 77 milionů běloruských rublů, dotace činila 35.

0. Práce navíc nebyly dokončeny v termínu, dotace nemohla být vrácena, neboť nebyly peníze, za tyto byl nakoupen materiál. Žalobce byl obviněn policií – odborem pro boj s hospodářskou kriminalitou z neoprávněného nakládání se státními dotacemi, což je též trestný čin, došlo i na krácení daně. Ohledně nakládání s dotacemi byl obviněn finanční policií, byla zabavena podniková dokumentace, proces probíhá, žalobce mezitím odjel. Na kriminálce pracuje žalobcův spolužák, má proto informace o průběhu procesu vyšetřování. Nemohl být oficiálně obviněn, neboť se nedostavoval na předvolánky, nežil doma, odjel na dovolenou do zahraničí a po dobu vyřizování víza se vyhýbal převzetí předvolání k soudu a na policii, paralelně s tím se stupňoval tlak na kolaudaci jeho prodejního objektu. Při časové rekapitulaci problémů žalobce uvedl, že v bance byly problémy v letech 1999 – 2001, od r. 2006 do r. 2008 měl problémy s podnikáním, kdy prodejna sice fungovala, ale ku konci nastaly problémy s novou registrací, problémy se stavebními pracemi začaly v červenci 2007, trvaly až do odjezdu do ČR a od září 2007 byly problémy s domem, který byl v prosinci 2007 zbourán. Bezprostředně vedl k rozhodnutí žalobce opustit vlast problém se stavebnictvím, kde mu hrozil trest za krácení daně, nebo neoprávněné nakládání se státní dotací. Nyní je celé vyšetřování ve fázi před předáním spisu soudu. Předcházející dožínky se konaly v Bobrujsku, tam pracovalo 22 vedoucích staveb a ani jeden nebyl schopen po dokončení prokázat svoji nevinu. Soudy podléhají ministerstvu spravedlnosti, jeho odbor v oblasti podléhá příslušnému výkonnému výboru. Oficiálně žalobce obviněn nebyl, neboť se nedostavoval k výslechům, odpovědný může být hlavní vedoucí a účetní, žalobce měl ovšem jako jediný podpisové právo na finanční dokumenty. Byl ředitelem stavebně montážního podniku, celé firmy. K dotazu správního orgánu uvedl, že zem původu opustil zejména proto, aby se vyhnul trestnímu stíhání a postihu za uvedené trestné činy. Problém v systému spatřuje žalobce v tom, že veškeré mocenské struktury se sbíhají u jednoho člověka, či dvou nebo tří, ten je dosazen prezidentem republiky, nikdo nemá možnost ho odvolat nebo si na něho stěžovat, podléhají mu všechny sféry života v oblasti, každý podnik, a to i soukromý, musí mít vytvořenu funkci ideologa, který garantuje spojení mezi podnikem a státní mocí, před státním dohledem se nikdo neschová. Systém zakázek je takový, že projekty se dělají dle cen z r. 1991, ty se však již několikanásobně zvýšily. Státní rozpočet to nezohledňuje, pokud se rozpočet zvýší, což je vždy, hledá se viník, takový přístup se uplatňuje u menších firem. Jsou pozvány, pokud by se tendru neúčastnily, neseženou práci – v tomto případě to bylo dobrovolně povinné. Žalobce pracoval ve stavebnictví dva roky a vše bylo v pořádku, dožínky probíhaly souběžně s rekonstrukcí lycea, do níž se firma sama přihlásila, obě stavby však nestíhala, v tom byl problém. Střechu lycea nakonec firma neprovedla, odmítla tendr. Člověkem, který měl moc, byl hejtman Jakobson, hlavně pak jeho náměstek pro stavebnictví Nadtočajev. Problémy spolu souvisely, žalobce se je pokoušel řešit, objednal se na osobní pohovory k hejtmanovi i náměstkovi, psal dopisy institucím. Trestní oznámení na výkonný výbor by podřízení pracovníci ani nepřijali. Co se týče zbourání domu, obracel se na prokuraturu, dům byl ale zbourán velmi rychle. Prokuratura na tom neshledala nic nezákonného. Žalobce byl vyslýchán ve věci krácení daní ohledně stavebních prací před dožínkami. Pokud by se vrátil, zavřeli by ho do vězení. K podkladovým zprávám o zemi původu sdělil, že v zemi se projevuje tendence ke zlepšování postavení státu a obyvatel, ale díky prezidentským nařízením se zhoršuje postavení soukromých podnikatelů, zvyšují se daně, ve stavebnictví chybí lidé, jezdí za prací do zahraničí. Správnímu orgánu žalobce předložil řadu dokumentů, týkajících se stavby domu, korespondence s prokuraturou, k výkonným výborem, týkajících se získání licence, předvolánky na policii. Ku zbourání domu došlo po vyvlastnění pozemku, bylo řečeno, že stavba neodpovídá požadavkům ochrany životního prostředí, ač měl žalobce kladné vyjádření ministerstva přírody. Stěžoval si na prokuraturu, ale neshledala porušení pravidel ze strany úřadů. K dotazu správního orgánu uvedl žalobce, že na postup banky jako zaměstnavatele si nikde nestěžoval, bylo by to nebezpečné. K problému se stavební firmou pak 2. 10. 2008 žalobce uvedl, že byl vyhlášen bankrot, další problémy bez přítomnosti žalobce nedořeší. Jednalo by se o trestné činy krácení daně, nesplnění státní zakázky a neoprávněné nakládání se státní dotací. Oficiálně obviněn žalobce nebyl, vyhýbal se převzetí obvinění. Řízení tak bylo zahájeno proti neznámému pachateli, žalobce byl ale ve firmě jediným zástupcem s hmotnou odpovědností. Takové problémy ale mají všechny soukromé podniky, stát se je snaží zlikvidovat. Na policii několikrát žalobce podával vysvětlení, obviněn nebyl, vlast opustil pro přímé ohrožení své svobody v souvislosti se zahájením vyšetřování trestných činů ohledně stavebních prací v Gomelu a ve Rječici. K dotazu správního orgánu žalobce uvedl, že na policii se k němu chovali korektně. Jeho osmiletý syn, který je zde s rodiči, má prý dle sdělení lékaře srdeční vadu. Manželka je zdráva, pouze utrpěla sportovní úraz na základní škole, bylo jí operováno koleno. K problémů se svojí prodejnou žalobce uvedl, že k soudnímu jednání o dlužných odvodech nakonec nedošlo, byla vyslovena jejich neopodstatněnost. Zainteresované orgány mu odmítaly vydat povolení k provozu prodejny, nakonec mu ale kolaudační povolení vydali. Problém spatřuje v tom, že tolik povolení nebylo třeba, ale po něm je orgány žádaly. Nestěžoval si, neboť si byl vědom toho, že by ničeho nedosáhl. Důvod těchto problémů spatřuje v tom, že v Bělorusku dodnes existuje celostátní organizace z dob SSSR, zabývající se zásobováním obyvatelstva, tato je však ztrátová a stát se snaží likvidovat její konkurenci. Žalobce dostal všechna potvrzení až poté, co se ve věci zainteresoval poslanec Kulik, který znal jeho otce. K výslechům na polici pak žalobce uvedl, že poprvé se týkal nepořádku na pracovišti v srpnu 2007, v říjnu a listopadu se jednalo o zakázku na lyceu, poté otázky nedoplacení daní po dožínkách, jednalo se spíše o informativní schůzky, ne výslechy. Naposledy to bylo v lednu 2008, jednalo se o rozhovor, ne o oficiální předvolání. S výsledkem kontroly daňové inspekce byl seznámen v říjnu 2007, nebylo shledáno pochybení. Firma byla společnost s ručením omezeným, byl jediným vedoucím. Přes dobré známé se dozvěděl, že se připravuje jeho obvinění, sbírají se materiály, neměl obavu z odsouzení, ale věděl, že by šetření mohlo trvat 3 – 4 roky, byl by ve vazbě, on se vyšetřovaných skutků nedopustil. Když nepřebíral předvolánky, nemohl být odsouzen. Proti státní investiční politice neměl šanci se bránit, byl podnikatel, v Bělorusku nežádoucí jev. Správní orgán uvedl, že na všech předvolánkách k soudu je uveden jako svědek, k tomu žalobce uvedl, že vždy probíhá předběžné šetření, na základě něho pak vyšetřování na základě výpovědí svědků, případně se věc odloží. Jeho předvolánky jsou ve fázi předběžného šetření. Doneslo se ovšem k němu, že jeho vyšetřování pro něho nedopadne dobře. Navrhl zaplacení pohledávek, ale šlo by pouze o polehčující okolnost, odpuštění poloviny trestu a podmínečné propuštění po absolvování poloviny trestu. Částku neuhradil, byla již proinvestována, materiál nakoupen, vše se dalo změřit, hotovou práci ale odmítli převzít a odstoupili od smlouvy. V té věci šlo o jeho osobní konflikt s hlavním inženýrem odboru investiční výstavby Ščirovem. Úředníci mu vyhrožovali likvidací firmy, což je zažitá praxe. Podobné problémy měli i ostatní podnikatelé, on měl tu situaci odlišnou v tom, že jeho otec je rovněž soukromý podnikatel, ve větším měřítku, v podniku se zahraniční účastí, který funguje bez státních dotací. Mysleli si o žalobci kvůli stejnému příjmení, že je ze stejného hnízda a čekali dárky a sponzoring za státní dotace, jinak firmu zlikvidují, probíhá vše tak, že doděláte práci za určitý objem peněz, před dokončením práci přidají a nedají prostředky, očekává se, že to zaplatí firma. Dále žalobce popsal svoji cestu do Itálie, uvedl, že do ČR si koupil turistický poukaz, vycestoval bez problémů, hledat jej začali až někdy v listopadu 2008, otec řekl, že žalobce je v ČR. V jeho případě šlo o složitou věc, měl přislíbeno od přátel, že až se bude chýlit ku konci, dostane vědět, proto nebyl problém s vycestováním přes to, že nepřebíral předvolánky. Pokud by se vrátil do Běloruska, byl by předveden před policejní orgány, bylo by mu sděleno obvinění. Žalobce dále uvedl, že s podkladovými zprávami o zemi původu, které žalovaný shromáždil za účelem posouzení jeho situace se seznámit nechce, nežádá o jejich doplnění. Dne 7. 4. 2009 učinil žalobce přípis žalovanému, v němž uvedl, že s ohledem na zkrácený překlad pohovorů chce své výpovědi doplnit. Uvedl, že má přátele v Itálii, Německu i České republice, rovněž v Polsku, kontakty mají i rodiče – v Belgii, Rakousku, Itálii, Německu i ČR. Pro rodinu tak nebyl problém získání víza do těchto států, neboť měli pozvání, majetek a příjmy. K soudu, který proběhl se zaměstnanci firmy o výši jejich platů žalobce uvedl, že on neměl právo mzdu zvýšit, která musela být vypočtena v souladu s tarifními sazbami, bylo jedině možné získat rozhodnutí soudu a důsledku jeho rozhodnutí pak sestavit roční výkazy a podat přiznání. Dále žalobce uvedl, že si nemůže vzpomenout přesně na data některých výslechů a kontrol státních orgánů, tyto údaje ale může zjistit advokát v Bělorusku, probíhalo předběžné vyšetřování. Ohledně podání k soudu uváděl příklad občana USA Selce, který je v běloruském vězení a nehledě na podporu jeho vlasti nemůže podat odvolání proti rozsudku, protože ho nedostal. Dne 22. 5. 2009 byl žalobce seznámen s dalšími podklady, které správní orgán shromáždil, aniž by žalobce žádal bližší seznámení s jejich textem či navrhoval jejich doplnění. Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s.) a konstatoval, že namítaných pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí neshledal. Ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného (§ 77 odst. 2 s.ř.s.). Soud ve věci rozhodoval v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, a to se souhlasem obou účastníků řízení. Zákon o azylu upravuje v ust. § 12 důvody udělení azylu tak, že azyl se udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. V ust. § 13 zákona o azylu je upraven azyl za účelem sloučení rodiny, který lze udělit rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 v případě hodném zvláštního zřetele, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Humanitární azyl upravuje ust. § 14, který lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany není zjištěn důvod pro její udělení podle § 12 zákona o azylu. Zákon o azylu dále v ust. § 14 a) upravuje důvody udělení doplňkové ochrany, která se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2) a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Přitom za vážnou újmu se podle odst. 2 považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. V ust. § 14 b) cit. zákona je upravena doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, v odst. 1 je uvedeno, že rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Přitom dle odst. 2 se pro tyto účely rozumí rodinným příslušníkem a) manžel osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 10 Předpokladem udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny manželu osoby požívající doplňkové ochrany je trvání manželství před udělením doplňkové ochrany cizinci, v případě polygamního manželství, má-li již tato osoba požívající doplňkové ochrany manžela žijícího s ním na území České republiky, nelze udělit doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny další osobě, která je podle právního řádu jiného státu manželem osoby požívající doplňkové ochrany. Soud se podrobně seznámil s napadeným rozhodnutím žalovaného správního orgánu i obsahem správního spisu, jakož i s listinami, předloženými žalobcem správnímu orgánu, a to listinami, žalovaným citovanými na str. 5 napadeného rozhodnutí, kde správní orgán mj. uvádí i fakt, že nepořizoval přesný překlad těchto listin do českého jazyka, když vzal v tomto směru plně v úvahu žalobcovo prohlášení a komentáře k jednotlivým dokumentům. Dále soud prostudoval podkladové zprávy, shromážděné žalovaným za účelem posouzení situace v zemi původu žalobce, které jsou žalovaným citovány na str. 8 a 9, a dále 12 a 13 rozhodnutí. Soud konstatuje, že obecné námitky o pochybeních správního orgánu, uvedené v žalobě ze dne 2. 6. 2009 nebude podrobně rozebírat, neboť po přezkoumání věci může pouze konstatovat, že zde uvedených pochybení žalovaného neshledal. Reaguje proto na konkretní námitky, vyjádřené v doplnění žaloby poté, co byl žalobce k tomuto vyzván a které učinil prostřednictvím svého právního zástupce. Žalobce namítá, že správní orgán prováděl pouze taková dokazování, kterými nedošlo ke zjištění skutečného stavu věci a vyvozoval závěry, nemající oporu ve spisovém materiálu, což mělo za následek vydání negativního rozhodnutí ve věci. Na informace pohlížel žalovaný jednostranně, sdělené skutečnosti nehodnotil komplexně. Soud po přezkoumání věci k podobnému závěru nemohl dojít, neboť považuje za prokázané, že žalovaný provedl zcela standardní dokazování, s žalobcem provedl opakované pohovory a přijal všechny jím nabídnuté listinné materiály. Podklady, které shromáždil ze své iniciativy jako zprávy o situaci v zemi původu žalobce nelze jinak, než označit za objektivní zprávy jak ministerstev zahraničních věcí ČR, USA, tak ale i mezinárodních organizací, zabývajících se problematikou dodržování lidských práv. Po seznámení se s odůvodněním napadeného rozhodnutí konstatuje soud, že správní orgán zjistil stav věci seriozně a závěry, které vyvodil z podkladových materiálů, jsou správné. Nelze než souhlasit se závěrem, učiněným žalovaným na str. 9 napadeného rozhodnutí, a to, že žalobce neuvedl ve svých výpovědích žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, podmínky ust. § 12 a) zákona o azylu tak zcela jistě v případě žalobce naplněny nebyly a nejsou. Pokud pak dále žalobce apeloval na naplnění podmínek ust. § 12 b) zákona o azylu tím, že byl součástí sociální skupiny podnikatelů v Bělorusku, která je za svou činnost státem postihována, pokud ne sankčně, tak nátlakem či šikanou – např. v podobě neúměrných průtahů při získávání různých povolení, je vlastně diktaturou s mocí soustředěnou do rukou prezidenta a několika úředníků a je nutné posoudit i možnost domoci se nápravy v takových případech, soud azylově relevantní tíhu, danou žalobní námitkou tomuto faktu, v případě žalobce neshledal. Je nesporné, že žalovaný hodnotil i tyto skutečnosti, na něž žalobce opakovaně poukazoval. Tuto úvahu vyjádřil na str. 9 svého rozhodnutí, svým vyjádřením, že si je dobře vědom úskalí, s nimiž se podnikatelé setkávají při své činnosti v Bělorusku díky platné legislativě a vysoce korupčnímu prostředí. Soud konstatuje, že s určitou úrovní korupce se však setkávají prakticky všechny země, a to i státy s demokratickým režimem, nehledě na skutečnost, že takto postiženi jsou v zemi původu žalobce prakticky všichni podnikatelé a nelze tedy dovodit, že jejich situace naplňuje azylově vnímaný důvodný strach z pronásledování ve smyslu ust. § 12 b) zákona o azylu v platném znění. Soud po přezkoumání věci shledal popis a velice podrobné zdůvodnění jednotlivých žalobcem výše popsaných problémů (str. 9 – 11) rozhodnutí za správné, žalovaný zhodnotil, zda žalobcovy problémy mohly v sobě skrývat oprávněné obavy z případného pronásledování. Soud je přesvědčen, že pokud by tak žalovaný neučinil, nemohlo by být jeho odůvodnění shledáno úplným a přezkoumatelným, žalovaný se naopak např. na str. 10 druhý odstavec vypořádal řádně i s námitkou žalobce o příslušnosti k určité sociální skupině. Námitka, že je potřebné shledat důvodně tíži pronásledování v souhrnu všech žalobcem předestřených problémů nemůže dle přesvědčení soudu obstát. Např. při problému s prodejnou sám žalobce uváděl, že od něho byl zřejmě očekáván úplatek pro rychlejší vyřízení formalit. S problémem, který měl jako vedoucí stavební firmy, jak konečně též sám uvedl, se potýkali i ostatní vedoucí obdobných společností. Pokud poukazoval na skutečnost, že jako pracovník banky měl vůči úřadům upravit určité informace ohledně výsledků organizace, která čerpala úvěr a nebyla schopna ho splácet, jistě se nejednalo o to, že by měla být pronásledována jeho osoba, ale ten, kdo měl na stavu věcí zájem, žádal takovou službu od určitého pracovníka s určitými pravomocemi. Správně dle názoru soudu hodnotil žalovaný i problémy se stavbou žalobce, a to na str. 10 napadeného rozhodnutí. Je zřejmé, že popsané problémy nemohly naplnit tíhu pronásledování tak, jak má na mysli ust. § 2 odst. 8 zákona o azylu, kdy za pronásledování se pro účely tohoto zákona považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem. Za takové se považuje i jednání soukromých osob pokud lze prokázat že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Z žalobcových sdělení soud konstatuje jeho odpověď na dotaz žalovaného, co bylo důvodem pro jeho opuštění vlasti. Žalobce sám uvedl, že tímto důvodem bylo vyšetřování hospodaření firmy, jejímž byl ředitelem, a to zejména v souvislosti s konstatováním možného krácení daní, nenaplnění podmínek udělených státních dotací. Soud musí v tomto směru konstatovat, že taková řízení rovněž probíhají i v zemích s demokratickým zřízením, žalobce byl zván k pohovorům a výslechům v rámci tzv. jím uváděného předběžného šetření. Nebyl nikým obviněn, nebylo proti němu vedeno trestní řízení, jednáno s ním bylo korektně. Soud v takovém zjišťování k tomu příslušných státních orgánů nemůže spatřit žalobcem tvrzené pronásledování v azylově relevantním smyslu a je přesvědčen, že žalovaný se s tímto závěrem vypořádal ve svém odůvodnění velmi seriozně a přehledně. Soud přitom plně odkazuje na žalovaným konstatovaná zjištění o systému soudů a skutečnosti o případech stíhání a odsouzení státních úředníků na podkladě Zprávy MZV USA (str. 11 rozhodnutí) s tím, že žalobce měl zcela jistě možnost v tomto systému uplatnit svá práva, případně se o toto alespoň pokusit, což však neučinil. V rozporu s předpokládanými obavami žalobce je pak i jeho sdělení, že audit státní daňové inspekce neshledal v r. 2007 ve firmě žalobce žádné pochybení, je tak jistě pravděpodobné, že by vyšetřující úřad musel vzít takový závěr v úvahu v případě řádné obrany žalobce. Soud nemohl přehlédnout, že žalobce apeloval na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 4 Azs 195/2006 ze dne 29. 6. 2007 s tím, že správní orgán musí prokázat či vyvrátit pravdivost žadatelových tvrzení…..a dále uváděl, že Bělorusko je státem, který má judikát na mysli, neboť situace v oblasti lidských práv v této zemi je znepokojující a ochrana žalobce tak nebyla zabezpečena. V této souvislosti však soud konstatuje, že žalovaný nezpochybňoval tvrzení žalobce o skutečnostech, které dle jeho výpovědí v jeho životě v zemi původu nastaly. Žalovaný pouze, a nutno podotknout, že dle přesvědčení soudu správně, neshledal v jím uvedených událostech situaci, na níž lze, ať již pro kteroukoliv kauzu zvlášť, či všechny komplexně, aplikovat některou ze zákonem o azylu upravených situací. V případě žalobce soud po přezkoumání věci neshledal, že by na základě jím uváděných skutečností došlo k porušení základních práv a svobod a předpoklad žalobce, že by dojít mohlo nelze, dle přesvědčení soudu, hodnotit v dané situaci jinak, než jako zcela vágní. V daných souvislostech pak je soud toho názoru, že správní orgán žalobcem namítané ust. § 68 odst. 3 správního řádu neporušil. Soud rozhodl téhož dne jako o žalobě žalobce i o žalobě jeho manželky a nezletilého syna pod sp. zn. 29 Az 13/2009 a žalobu zamítl jako nedůvodnou, ust. § 13 zákona o azylu tak aplikovat nelze. Pokud žalobce namítal, že v rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno neudělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu, soud s námitkou žalobce nesouhlasí. Žalovaný uvedl, že hodnotil jak rodinnou, sociální, ale i ekonomickou situaci žalobce, přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu a zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení humanitárního azylu neshledal. Vzhledem k množství podkladů, které byly v průběhu správního řízení ve věci shromážděny, je soud přesvědčen, že byly pro zhodnocení věci dostatečné. Konečně, řízení bylo vedeno vcelku delší dobu a žalobce měl tak dostatečnou možnost předestřít žalovanému vše, co mohl považovat ve své věci za důležité a i rozhodující, ani v žalobě však žalobce sám určitý důvod pro kladný závěr o humanitárním důvodu konkretně neuvedl. Pokud tedy dospěl správní orgán k výše uvedenému závěru, soud neshledal ničeho, co by mohlo žalovaného vést k jinému závěru. Na námitku žalobce tak soud nepřistoupil. K rozhodnutí žalovaného o nenaplnění podmínek možného udělení doplňkové ochrany dle ust. § 14 a) zákona o azylu žalobce namítal, že nebylo hodnoceno jeho možné uvěznění po návratu do Běloruska a žalovaný měl minimálně zjistit obecné informace o zacházení s vězni v Bělorusku, nebyla hodnocena jeho obava dle jednotlivých písmen tohoto ustanovení. K těmto námitkám žalobce soud pouze uvádí, že, pokud se žalobce dobře seznámil se zněním odůvodnění žalovaného v jeho rozhodnutí na str. 12 a 13, musel zjistit, že správní orgán zde reagoval na odůvodnění nenaplnění jednotlivých odstavců i písmen ust. § 14 a) zákona o azylu. Soud dodává, že vcelku vyčerpávajícím způsobem. S ohledem na znění posledního odstavce str. 12 a prvého odstavce str. 13 napadeného rozhodnutí je soud přesvědčen, že zjišťování o podmínkách, panujících v běloruských věznicích, by bylo v podrobnostech, žádaných žalobní námitkou, nadbytečné. Žalovaný seriozně osvětlil, že tíže vykonání trestu smrti, mučení či nelidské a ponižující zacházení žalobci nehrozí, není ohrožen ani svévolným násilím v situaci ozbrojeného konfliktu a jeho vycestování není v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, osvětlil i skutečnosti, kterých by se mohl obávat případný navrátivší se občan Běloruska v souvislosti se svojí předchozí žádostí o azyl v cizí zemi. Pochybení, namítaného žalobcem, soud po přezkoumání věci neshledal. Vzhledem ku znění ust. § 14 b) zákona o azylu, jak uvedeno shora, soud opětovně odkazuje na své rozhodnutí z téhož dne ve věci sp. zn. 29 Az 13/2009 s tím, že ani manželce, ani nezletilému synovi žalobce nebyla udělena mezinárodní ochrana a soud neshledal jejich žalobu důvodnou, k naplnění podmínek tohoto ustanovení proto nedošlo. Vzhledem ku skutečnostem, které soud zjistil a výše popsal, bylo rozhodnuto o nedůvodnosti žaloby a soud ji v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal.

Poučení