29 Az 50/2015 - 65

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně M. H., nar. X, státní příslušnost Arménská republika, PoS Kostelec nad Orlicí, Rudé armády 1000, doručovací adresa X, zast. JUDr. Annou Doležalovou, advokátkou AK se sídlem Praha 1, Štěpánská 633/49, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2015, čj. OAM-682/ZA-ZA14- ZA14-2015, takto:

Výrok

I . Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala přezkoumání správnosti a zákonnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2015, kterým jí nebyla udělena mezinárodní ochrana podle §§ 12 – 14b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu v platném znění. Žalobkyně uvedla, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné kvůli vadám předcházejícího správního řízení. Žalovaný dle jejího přesvědčení porušil povinnost postupovat řádným procesním postupem v souladu s právním řádem ČR, rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné, použité informace nejsou aktuální, nebyl zjištěn přesně a úplně skutečný stav věci. Žalobkyně žádala o mezinárodní ochranu proto, že kvůli aktivní účasti v posledních demonstracích proti zvyšování cen energií byla vyslýchána na policii a bylo jí vyhrožováno. V Arménské republice jí hrozí reálné nebezpečí a vážné ohrožení života z důvodu aktivní účasti v protivládní demonstraci. Do Arménské republiky se žalobkyně nemůže vrátit, bojí se toho, neví, co má dělat. Zástupkyně žalobkyně doplnila k výzvě soudu žalobní námitky, uvedla, že žalobkyně nesouhlasí s posouzením své situace žalovaným, domnívá se, že došlo k porušení ust. § 3 správního řádu, neboť nebyla dostatečně zhodnocena možnost udělení azylu dle § 12 a doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, že zadržení policií nemůže být považováno za pronásledování ve smyslu zákona o azylu, neboť nenaplňuje jeho pojmové znaky z důvodu absence intenzity a opakovanosti. Dosavadní judikatura NSS pro naplnění pojmu pronásledování z důvodu uplatňování politických práv a svobod či zastávání určitých politických názorů nepovažuje vždy za nutné aktivní vystupování na veřejnosti či členství v politické straně, za rozhodující považuje to, zda daná forma aktivity vyvolala pronásledování či odůvodněný strach z něho v dané zemi původu, a to s ohledem na její charakteristiky. Odkazuje tak na rozhodnutí NSS ze dne 21. 12. 2005, čj. 6 Azs 235/2004, dle něhož „rozhodnutí o neudělení azylu odůvodněné nesplněním podmínek § 12 zákona o azylu jen proto, že stěžovatel nezastával zásadním způsobem veřejně své politické názory a jeho aktivity se dostatečně zásadním způsobem neprojevovaly na běloruské opoziční scéně, je v rozporu se smyslem tohoto ustanovení, tyto skutečnosti nemohou být předpokladem pro naplnění pojmu pronásledování dle § 2 odst. 6 zákona o azylu, protože není možné od každého řadového občana, byť uvědomnělého a politicky aktivního očekávat, že jeho činnost bude zásadním způsobem ovlivňovat opoziční struktury. Členství ve straně je jednou, nikoliv jedinou možností, jak mohou být jednotlivci účastni veřejného života a dávat najevo své politické názory. Ze samotné skutečnosti, že dotyčný nebyl členem, ale pouze sympatizantem opoziční politické strany, nelze dovozovat, že neprojevil dostatečně svůj politický názor. To platí tím spíše, pokud se jedná o zemi, kde pouhá účast na demostracích organizovaných opozičními stranami obvykle způsobuje perzekuci ze strany orgánů státní moci“. Žalobkyně se účastnila demonstrací opakovaně, ačkoliv nebyla členkou žádné politické strany, v každém případě se však jednalo o její projev, spočívající ve výkonu jejích politických práv. V této souvislosti pak žalobkyně poukazuje na rozhodnutí soudu ze dne 13. 8. 2008, kdy pod čj. 2 Azs 45/2008 k ust. § 12 písm. a) zákona o azylu uvedl, že musí být vykládáno souladně s čl. 43 Listiny základních práv a svobod a její celkovou systematikou, kdy za politická práva a svobody musí být pokládána politická práva ve smyslu hlavy druhé oddílu druhého. Činnost žalobkyně bezpochyby představuje výkon těchto práv, přinejmenším svobody projevu podle čl. 17 Listiny a práva shromažďovacího podle čl.

19. Judikatura NSS předpokládá hodnocení intenzity a rozsahu aktivit spočívajících v uplatňování politických práv a svobod v rámci posouzení příčinné souvislosti mezi uplatňováním politických práv a existencí pronásledování. Žalobkyně čelila z důvodu své přítomnosti na demonstracích agresivnímu jednání policie, byla zadržena na policejní stanici a nucena přiznat se k trestným činům, které nespáchala. Policií byla nabádána, aby se dopustila protizákonného jednání a přesvědčila k němu i své přátele, bylo jí vyhrožováno uvězněním, po svém propuštění byla sledována. Odkazuje na kvalifikační směrnici, považující za pronásledování především závažné porušení základních lidských práv, v případech, kdy jednotlivá příkoří nedosahují samostatně intenzity pronásledování dle čl. 9 odst. 1 písm. a), je navíc třeba posuzovat, zda není naplněna definice pronásledování ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. b), tedy, zda nedochází k situaci, kdy je žadatel v zemi původu vystaven sérii ústrků, které mohou požadované intenzity dosáhnout ve svém souhrnu- tedy pronásledování na kumulativním základě. Žalobkyně se domnívá, že uvedeným souběhem jednání policie této přidané hodnoty dosahuje. Výpověď žalobkyně lze považovat za věrohodnou, její tvrzení o o následném sledování se žalovanému nepodařilo vyvrátit, není tak subjektivní ani spekulativní. Jednání policie nelze bagatelizovat, nejednalo se o ojedinělý exces, ale o poměrně rozšířenou praxi při potlačování demonstrací. O tom svědčí zprávy ze země původu z poslední doby – odkaz na zprávu HRW z 22. 9. 2015 o zbití člena nezávislé politické strany policií (ecoi.net), kromě nepřiměřené reakce policie na protesty, konané v červnu tohoto roku, kterých se zúčastnila žalobkyně, informuje i o násilném potlačení nových demonstrací proti zvyšování cen elektřiny v září toho roku. Podle informací Rádia Svobodná Evropa bylo během těchto demonstrací zatčeno asi 48 aktivistů. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že se mohla a měla obrátit s žádostí o pomoc na státní orgány země původu. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 13. 1. 2016 nepovažoval žalobní námitky za oprávněné, odkazuje na obsah správního spisu, zejména žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany a provedený pohovor. Považuje za objasněné z průběhu správního řízení, že tvrzeným důvodem podání žádosti je obava z postihu za účast na demonstracích proti zvyšování cen, jichž se žalobkyně účastnila v rámci studentského hnutí, a to necelý měsíc, od konce června do druhé poloviny července 2015. Žalobkyně potvrdila, že protesty nebyly úřadům ohlášeny, nikdo o jejich povolení ani nežádal. Policie proti protestům zkraje nijak nezasáhla, snažila se protestující přesvědčit, aby se rozešli. K zásahu policie došlo až po čtyřech či pěti dnech. Žalobkyně nebyla na protestech stále, byla v zaměstnání, někdy ji v práci zastupovali, někdy šla na demonstrace až po práci, na noc vždy odcházela domů. Při zásahu policie mělo dojít k rozdělení protestujících na dvě skupiny a k zatýkání účastníků. Žalobkyni měli policisté jako ostatní zadržené přemlouvat k provádění výtržností nebo podepsání přiznání, že se výtržnictví a vandalismu dopustili, ona toto odmítla a po dvou až třech hodinách byla propuštěna, s tím, že má přátele informovat o tom, co po ní policie chtěla. Žalobkyně opět navštívila demonstraci a podělila se o svůj zážitek s ostatními, dále se o dění zajímala již spíše pouze na sociálních sítích a místo demonstrací do odjezdu navštívila ještě asi dvakrát či třikrát. Měla pocit, že je sledována, proto se rozhodla odjet, v ulici, kde bydlela, se pohybovali uniformovaní i neuniformovaní policisté a projížděla tudy policejní auta. Žalobkyně se bála, že by mohla být uvězněna. Správní orgán k tomu konstatuje, že žalobkyně využila svého práva na shromažďování a veřejné vyjádření svých názorů, již dříve se účastnila demonstrace proti zvyšování cen v dopravě. Zadržena byla pouze v uvedeném případě, asi na dvě hodiny, měsíc před svým odjezdem ze země. Taková skutečnost však nemůže být považována za pronásledování ve smyslu zákona o azylu, neboť nenaplňuje jeho pojmové znaky. Žalobkyně sama potvrdila, že protesty nebyly povolené, úřadům nebyly ani ohlášeny. Žalobkyní tvrzený požadavek policistů k provádění výtržností či přiznání se k nim považuje žalovaný za nelegitimní, odmítnutí žalobkyně však nevyvolalo žádnou odezvu státních orgánů, natož jakoukoliv azylově relevantní. Od zadržení ji žádné orgány nekontaktovaly, chodila dále do práce, ještě se několikrát účastnila protestů, ani při samotném vycestování však neměla žádné problémy, ačkoliv cestovala letecky a její doklady byly při odletu důkladně kontrolovány. Žalobkyní sdělený pocit, že po propuštění byla sledována policií, považuje žalovaný za nepodložené a založené na čistě subjektivním pocitu, v tomto ohledu odkazuje na judikaturu NSS k otázce hodnocení subjektivních informací, např. v rozhodnutí ze dne 19. 9. 2007, čj. 1 Azs 40/2007, či ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008, na základě tam uvedených názorů pak nepovažuje žalobní námitku o bagatelizování její výpovědi za oprávněnou. Naopak, žalovaný je toho názoru, že subjektivní informace a pocity žalobkyně pečlivě hodnotil, vycházel při svém posouzení jak z její výpovědi, tak i z informací, shromážděných v průběhu řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Arménii. Zde odkazuje na Výroční zprávu HRW 2015 ze dne 29. 1. 2015, která je součástí spisového materiálu a která se zmiňuje o zásazích arménských úřadů do svobody shromažďování. Nadále setrvává v závěru, že žalobkyně v žádném případě nebyla tzv. v hledáčku státních orgánů a tyto jí nepůsobily žádné problémy, které by bylo možno považovat za azylově relevantní, připomíná, že přestože žadatelčiny obavy z možného uvěznění měly být vážné a silné, takže ji měly vést k opuštění vlasti, do svého odjezdu se ještě několikrát zúčastnila veřejných protestů. Toto jednání zcela zjevně nesvědčí o důvodnosti jejích obav. Pokud pak měla výhrady k jednání a chování policistů, měla a mohla využít prostředků nápravy a ochrany svých práv a stěžovat si u kompetentních orgánů. Žalovaný též připomíná rozhodnutí NSS ze dne 17. 7. 2008, čj. 9 Azs 29/2008, řešící mj. to, že pouhá účast žadatele o azyl na politických demonstracích a jiných akcích, při nichž docházelo nebo dochází k projevům nespokojenosti se společensko-ekonomickou situací v zemi původu, není sama o sobě pronásledováním ve smyslu § 12 zákona o azylu, pokud vůči jeho osobě nevyvolala odezvu státní administrativy, která by znaky pronásledování naplňovala. Zároveň je totiž nutno, aby se žadatel o azyl pokusil své problémy řešit využitím všch reálně dostupných prostředků k dosažení ochrany svých práv u státních orgánů země původu“. Postoj žalobkyně, včetně její účasti na demonstraci, lze charakterizovat jako nesouhlas či nespokojenost se společensko-ekonomickou situací v zemi původu, nikoliv však jako aktivní politický protest, nesoucí s sebou riziko závažného postihu v podobě hrozby uvězněním či nebezpečí života a zdraví. Žalovaný odkazuje na dřívější řešění podobné otázky českými soudy, např. Vrchním soudem v Praze rozhodnutím ze dne 27. 8. 2003, v němž soud uvedl, že pouhá nespokojenost se společenským systémem, jeho ekonomickými, sociálními nebo politickými složkami, byť i vyjádřená účastí na masových demonstracích, může být sice důsledkem politického přesvědčení a jeho jevovou stránkou, sama však politické přesvědčení (ve smyslu zákona) netvoří. Žalovaný poukazuje na výpověď žalobkyně, z níž plyne, že jako účastník nepovolené demonstrace proti zvyšování cen energií byla s mnoha dalšími lidmi zadržena policií, po krátké době propuštěna, tento jediný zásah policie vůči žalobkyni však nelze považovat za azylově relevantní pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, v žádném případě pak nelze hovořit o sérii ústrků, které by ve svém souhrnu dosahovaly intenzity pronásledování na kumulativním základě, neboť dále již žalobkyně nebyla kontaktována. Co do odůvodnění neudělení doplňkové ochrany žalobkyni pak žalovaný odkazuje na str. 6 – 8 svého rozhodnutí ve věci, které považuje za podrobné a správné. Správní orgán navrhuje z výše uvedených důvodů zamítnutí žaloby jako nedůvodné. V písemné replice ze dne 4. 2. 2016 žalobkyně soudu sdělila, že s argumentací žalovaného nesouhlasí, zejména s tím, že není podloženo její sdělení o dalším sledování policií, její tvrzení se nepodařilo ani vyloučit, ani potvrdit, nebylo zjištěno, jakým způsobem probíhaly demonstrace v r. 2015, jakým problémům čelily zadržené osoby po svém propuštění a podklady žalovaného tak nebyly aktuální. Politický protest žalobkyně nesl riziko závažného postihu v podobě hrozby uvěznění či nebezpečí pro život či zdraví. Informace ani nepotvrzují možnost stížnosti na jednání policie, s ní sice nebyla v dalším přímém kontaktu, ale byla sledována. V průběhu jednání soudu dne 24. 10. 2016 uvedl zástupce, že žalovaný nevycházel z aktuálních informací, aktuální situace v zemi původu žalobkyně není dobrá. Soudu předložil zprávu : Arménie – ústavní změny jsou krokem zpět, prezentovanou Člověkem v tísni dne 21. 1. 2016. Tuto soud konstatoval. Žalobkyně se do Arménie vrátit nemůže, obává se pronásledování, všichni její známí, kteří se účastnili demonstrací, jsou pronásledováni, nemohou sehnat zaměstnání a ona se obává stejných problémů. Mohla by být opět zadržena, mohla by být i souzena. Má kontakt s rodinou, i s některými přáteli, někteří vědí, že pobývá zde. Žalobkyně na své žalobě trvá, její sdělení byla pravdivá, jsou podložena informacemi ze země původu. Žalovaný její sdělení bagatelizoval, podmínky pro mezinárodní ochranu splňuje. Na náhradě nákladů řízení žalobkyně účtovala náklady právního zastoupení. Pověřená pracovnice žalovaného soudu předložila odpovědi na dotazy, které byly vzneseny ZÚ v Jerevanu – Informace MZV ČR čj. 108594/2016 z 8. 8. 2016, pojednávající o situaci osob, zadržených v rámci demonstrací proti zvyšování cen elektrické energie v červnu 2015, a dále Informaci MZV ČR čj. 125583/2015 ze dne 17. 12. 2015, pojednávající o možnosti občana obrátit se na policii v případě poškození způsobeného trestnou činností a podat stížnost, tyto byly konstatovány a krátkou cestou předány zástupci žalobkyně. Sdělila, že žalovaný neshledal žádný důvod k udělení mezinárodní ochrany žalobkyni, neboť v jejím případě nelze shledat, že by uplatnila svá práva a názorové přesvědčení v intenzitě, která by představovala azylově relevantní pronásledování. V dané věci chybí azylově relevantní odezva státních orgánů a k výhradám vůči konání policie mohla žalobkyně využít adekvátní prostředky obrany. Žalovaný trvá na návrhu zamítnutí žaloby, náhradu nákladů řízení neúčtuje. Ze správního spisu pak soud konstatova, že žalobkyně podala žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR dne 12. 8. 2015, uvedla, že je nar. 21. 9. 1985, je státní občankou Arménie, arménské národnosti. Je svobodná, rodiče žijí v Jerevanu, tamtéž 2 sourozenci. V Arménii žila do července 2015, přes Řecko přiletěla do Prahy dne 28. 7. 2015. Má cestovní pas. Náboženské vyznání – apoštolská církev, bez politické příslušnosti – zde uvedla, že se pouze jako členka studentského klubu účastnila demostrace proti zvýšení cen energií. Je VŠ vzdělání v oboru pedagogiky, pracovala asi 2 roky jako učitelka MŠ, také jako sekretářka v soukromé firmě. Jako důvod opuštění vlasti poslední demonstrace, které proběhly kvůli zvyšování cen energií, snažili se vždy provádět demostrace v klidu, policie se snaží je později rozpustit. Demostrace se však nechtěla rozejít, policie použila vodní děla. Demostranti se dožadovali odpovědi vlády, rozdělili se na dvě skupiny, udělali barikádu z kontejnerů, přišli jim na pomoc herci a zpěváci, kteří se postavili do prvních řad, čímž velmi pomohli. Policie se pak snažila vyslýchat jednotlivé demonstranty a snažila se jim vnutit přiznání něčeho, co nespáchali, např. poškozená auta, vyhrožovali. Žalobkyni pak přišlo, že ji při cestě domů pronásledovala nějaká auta, myslí si, že je sledovali a chtěli pod nějakou záminkou opět předvolat. Žalobkyně si proto snažila vyřídit doklady a vycestovat. Demonstrace probíhají dosud, v menším měřítku. Letěla do Řecka na řecké vízum, odtud transit do Frankfurtu nad Mohanem a transitem do Prahy. V ČR byla předtím několikrát turisticky. Obává se, že kdyby se vrátila, budou je sledovat a mohou je předat soudu. Tentýž den byl s žalobkyní proveden pohovor, uvedla, že po ukončení ZŠ se rodina přestěhovala do Jerevanu, kde si postavili dům, pracovala jako sekretářka. Od června se účastnila protestů, stále se zdražovalo a mzdy už nestačily na zaplacení všech nákladů. V průběhu minulého roku se podařilo demonstracemi zastavit zvyšování cen v dopravě. Účastnila se demonstrace 24. a 25. 6. 2015, ale v noci tam nebyla. V práci se domlouvala na střídání s kolegy, trávila na demostracích s částečným pracovním zapojením asi měsíc. Bylo tam hodně lidí, plná ulice. Hlavní organizátorkou byla Vaghinak Sushanjan, později se již lidé o akci dozvídali přes internet. Policie se snažila 2 – 3 dny vysvětlit, že nelze ulici blokovat, pak se již snažila demonstraci rozehnat, žalobkyni posadili do auta a odvezli, jako některé jiné. Chtěli po nich, aby podepsali způsobené škody, jinak je zavřou do vězení. Žalobkyni propustili, aby zformovala kamarády a nabádala je k výtržnostem. Na policii byla zadržena asi 2 – 3 hodiny. Ostatní říkali, že zažiĺi podobné věci, po propuštění se snažila vybavit si vycestování. Ještě asi 2x se účastnila demostrace, ale myslí si, že ji sledovali, chtěli je zastrašovat. Ulicí jezdila policejní auta a viděla policisty v uniformách, ale i civilisty v označených policejních autech. Vyřídila si turistické vízum na řecké ambasádě, protože tam nebyly velké fronty, byly prázdniny. Do té doby se státními orgány neměla žádné problémy, nyní probíhají protesty také, ale jsou menší a poklidné. Dne 13. 10. 2015 byla žalobkyně seznámena s podklady žalovaného, uvedla, že má zprávy, že její kolegové v Arménii byli propuštěni z práce, pokračovali v demonstracích, do Arménie se nemůže vrátit, nemá práci ani bydlení, šla by před soud. Demostrace tam probíhají dosud, je tam špatná politická situace. Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s.), ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného (§ 77 odst. 2 s.ř.s.) a konstatoval, že závažnějších pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí neshledal. Zákon o azylu upravuje v ust. § 12 důvody udělení azylu tak, že azyl se udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. V ust. § 13 zákona o azylu je upraven azyl za účelem sloučení rodiny, který lze udělit rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 v případě hodném zvláštního zřetele, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Humanitární azyl upravuje ust. § 14, který lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany není zjištěn důvod pro její udělení podle § 12 zákona o azylu. Zákon o azylu dále v ust. § 14 a) upravuje důvody udělení doplňkové ochrany, která se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2) a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Přitom za vážnou újmu se podle odst. 2 považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. V ust. § 14 b) cit. zákona je upravena doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, v odst. 1 je uvedeno, že rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Přitom dle odst. 2 se pro tyto účely rozumí rodinným příslušníkem a) manžel či partner osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 11 Pojem pronásledování zákon o azylu upravuje v § 2 a je jím dle odst. 4 míněno závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Zpráva HRW z 29. 1. 2015, resp. výtah z této, přítomný ve správním spise, popisuje situaci, která existovala v zemi původu žalobkyně během poklidných demonstrací, svolaných v r. 2014 v reakci na důchodovou reformu, otázky životního prostředí, poplatky za veřejné služby a další témata, s tím, že většina ze 70 zadržených aktivistů byla ještě týž den propuštěna, některým byla uložena správní pokuta. Tři zaměstnanci jerevanského metra měli být propuštění, následně se soudit o znovupřijetí do zaměstnání a náhradu ušlých mezd. Popisovány jsou demonstrace z průběhu června, kdy ombudsman shledal zásahy policie nepřiměřenými. Úřady zahájily šetření ve věci jednání policie a během vyšetřování dočasně zbavily hodnosti několik policistů. Zpráva popisuje některé případy, z nichž vyplývá, že ve vazbě a na policejních stanicích dochází ke špatnému zacházení se zadrženými a že úřady ne vždy provedou nestranná a podrobná šetření. Další přítomný podklad o situaci v Arménii z průběhu r. 2014 organizace Freedom House popisuje politickou, společenskou situaci a též situaci, týkající se politické plurality, občanských svobod a práv občanů, hodnotí některé nedostatky, s tím, že opoziční strany se snaží zapojit veřejnost do úsilí změnit vládu pořádáním demonstrací a manifestací. Popisuje i snahu státních orgánů o zvýšení otevřenosti a transparentnosti, jakož i o větší využití zákona o svobodě informací. Popisovány jsou průběhy manifestací v r. 2014 v září a říjnu, které proběhly bez rušivých policejních zásahů. Co se týče svobody výběru místa bydliště či zaměstnání, těmto nic nebrání, vládne však ještě stále dosti korupce. Podklad ZÚ Jerevan z 12. 6. 2015 hovoří o tom, že navrátilci do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí nemají prakticky žádné problémy. Z protokolu o seznámení se s podklady žalovaného ze dne 13. 10. 2015 vyplývá, že žalobkyně nenavrhovala žádné doplnění podkladů, nechtěla se k žalovaným shromážděným podkladům nijak vyjádřit, uvedla, že její kolegové z práce byli propuštěni, ona tam nemá práci ani bydlení, politická situace tam není dobrá a nemůže se vrátit, mohlo by jí hrozit odsouzení. Z uvedených skutečností plyne, že žalobkyně měla možnost po seznámení se s podklady žalovaného správnímu orgánu připomenout, že je potřebné získat zcela aktuální zprávy o situaci v r. 2015, neboť ji považuje za zásadně odlišnou, než jakou líčí podkladové zprávy, měla uvést, proč a v čem takové zásadní rozdíly či změnu situace v zemi původu spatřuje. To však neučinila, sama žádné podobné informace nepředložila. Z jí předloženého podkladu při jednání soudu (viz výše) pak plyne, že v r. 2015 byly v červnu brutálně potlačeny protesty proti zvýšení cen elektřiny, během nichž byly zatčeny desítky lidí a podobný scénář se opakoval i v souvislosti s protesty proti ústavní reformě. Podle Helsinského občanského sdružení Vanadzor Arménie v káznicích je drženo minimálně 12 politických vězňů. Z výše cit. podkladů žalovaného, předložených při jednání soudu vyplývá, že v r. 2015 již měly protesty jasné vedení, událostí se účastnili lidé všech věkových kategorií i zaměstnání, během protestů bylo zadrženo několid desítek lidí, kteří však byli většinou týž den propuštěni. Lidé, kteří se obecně angažují, se mohou stát terčem zatýkání i při dalších akcích, jedná-li se o „známé tváře“, policie si spíše dává pozor, aby postupovala v souladu s předpisy. Případné problémy takových osob po návratu ze zahraničí nejsou předpokládány, záleží na konkrétní situaci. V případě poškození způsobeného trestnou činností existuje možnost obrátit se na policii, výsledek a efektivita takového vyšetřování závisí na individuálním případu, platná právní úprava toto umožňuje, a to i případnou stížnost na policii v případě nelegální činnosti jejích příslušníků. Takovou lze podat u nadřízeného orgánu či k soudu. Jakákoliv právní úprava Arménie v této oblasti vykazuje prvky demokratického státu, v individuálních případech se skutečnost může lišit a může záležet na známostech či členství ve vládnoucí politické straně. Krajský soud po přezkoumání a projednání věci dospěl k závěru, že za zjištěného stavu věci výše nelze dospět ke konstatování o naplnění azylově relevantního pronásledování žalobkyně v její zemi původu před jejím opuštěním. Soud pak jednak plně odkazuje na argumentaci žalovaného, vyplývající z podrobného odůvodnění rozhodnutí ze dne 14. 10. 2015 a výše cit. vyjádření ze dne 13. 1. 2016, včetně využité judikatury Nejvyššího správního soudu, jednak uvádí, že pro daný případ nepovažuje za adekvátní doplnění žalobních námitek, které směřují k tvrzení kumulativního základu pronásledování žalobkyně. Jak správní orgán ve svém rozhodnutí popsal, žalobkyně se účastnila protestů, které probíhaly neohlášeny na ulici Bahramyan v Jerevanu, proti nimž policie po několika dnech zasahovala. Žalobkyně byla zadržena, žalovanému sdělila, že jí policie vyzývala k přiznání se k výtržnostem a ku sdělení těchto výzev jejím známým a po několika hodinách byla propuštěna. Tyto jí sdělené informace prakticky korespondují i s podklady, které měl soud v konečné fázi projednávání k dispozici. Dále pak soud připomíná, že další sdělení žalobkyně o tom, že si myslí, že byla sledována, není informací, na níž by bylo možné vztáhnout dříve vyjádřené názory soudů o možném potvrzení či vyvrácení určitých skutečností, neboť takovou informaci potvrdit, ani vyvrátit, dle přesvědčení soudu, možné není. Vzhledem k tomu, že v Jerevanu v době probíhajících nepokojů a demonstrací zcela zřejmě musely policejní síly vykonávat soustavný potřebný dohled nad situací v ulicích města, jejich projíždění a přítomnost v ulicích byla jistě četná. Z uvedené skutečnosti však nelze nijak dovodit, že sledována byla osobně žalobkyně a správní orgán tak, dle přesvědčení soudu, seriozně uzavřel, že taková situace není kumulací osobních problémů žalobkyně. Je zcela nepochybné, že žalobkyně svojí přítomností na demonstraci vyjadřovala své osobní postoje a mínění, nicméně jejím jediným zadržením a následným propuštěním nemohlo dojít k tíži azylově relevantního pronásledování a žalobní námitky v tomto směru soud považuje za účelově stupňované, když je uváděno, že žalobkyně byla nucena se z důvodu policejní agrese doznat k trestným činům, které nespáchala – žalobkyně nebyla z žádných trestných činů obviněna, naopak, byla týž den propuštěna a s policií žádné další problémy, které by znamenaly jakýkoliv bezprostřední osobní přímý střet, neměla. Krajský soud znovu opakuje, že souhlasí s argumentací žalovaného, který cituje výše uvedenou příslušnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, která na projednávaný případ dle jeho přesvědčení dopadá a soud doplňuje, že s touto je též srozuměn, nepovažuje proto za nutné ji znovu připomínat. Je nesporné, že politická a hospodářská situace v Arménii není dle podkladů bezproblémová, čelní aktivisté mohou mít určité problémy, jak podklady připomínají, jsou již pro zasahující složky „známými tvářemi“, nicméně na druhou stranu podklady též zmiňují, že policejní složky v těchto případech spíše bdí nad dodržením pravidel, aby nedávaly podnět k prezentaci negativních reakcí v médiích. Soud v žádném případě nemíní jakkoliv zpochybnit líčení žalobkyně o průběhu demonstrací, nicméně na druhé straně považuje za potřebné připomenout, že žalobkyně sama uvedla, že se jednalo o demonstrace, trvající mnoho dní, kdy byla blokována důležitá ulice ve městě, demonstrace nebyla ani ohlášena, ani povolena, určitou reakci policejních sil tak bylo lze předpokládat, a soud si dovoluje doplnit, že by se určitá reakce dala za vylíčeného stavu věci předpokládat zcela zřejmě i v jiných zemích, v nichž panuje zcela demokratický systém. Krajský soud tedy posléze dospěl k přesvědčení, že azylově relevantní pronásledování či důvodné obavy z něho v případě žalobkyně naplněny nebyly, nedošlo proto ku splnění podmínek ust. § 12, a to ani pod písm. a) ani b) a závěr žalovaného byl správný. Podmínky § 13 a § 14 b) zákona o azylu žalobkyně nesplňuje. Ke správní úvaze o existenci či neexistenci důvodů, hodných zvláštního zřetele ve smyslu ust. § 14 zákona o azylu měl žalovaný dostatečné podklady, žalobkyně nesdělila žádné závažnější zdravotní problémy, správnímu orgánu proto soud nemá v tomto směru čeho vytknout, pokud dospěl k závěru, že v dané věci nejsou naplněny ani podmínky tohoto ustanovení. K možnému udělení doplňkové ochrany na základě využití ust. § 14a) zákona o azylu soud po přezkoumání věci uvádí, že žalobkyně pouze zcela obecně sdělila, že se obává případného odsouzení a uvěznění, ovšem neuvedla, z jakého praktického konkrétního důvodu. Jak soud uvádí výše, nemohl ji po seznámení se s její věcí pokládat za osobu, azylově relevantně pronásledovanou v zemi původu a jí předpokládané ohrožení života a zdraví z jí uváděných důvodů tedy nepokládá za reálné. Rozbor neexistence azylově relevantní vážné újmy, kterou by mohla být případně žalobkyně ohrožena, je v napadeném rozhodnutí uveden podrobně na str. 7 a 8 a soud s ním souhlasí. Závěry žalovaného nejsou v rozporu s podkladovými materiály, přítomnými jak ve správním, tak soudním spise a soud po projednání věci dospěl k přesvědčení, že žalobkyně pro případ návratu do vlasti není ohrožena ani neadekvátním stíháním pro opuštění vlasti, ani žádným z důvodů, upravených cit. ustanovením § 14a zákona o azylu. Soud z uvedených důvodů dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobních námitek v dané věci a projednávanou žalobu proto, s odkazem na ust. § 78 odst. 7 s.ř.s., zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalovaný, který měl ve věci úspěch, náhradu nákladů řízení nežádal, o odměně soudem ustanovené zástupkyně žalobkyně soud rozhodl samostatným usnesením.

Poučení