29 Az 7/2010 - 34

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce A. R., t.č. PoS Kostelec nad Orlicí, Rudé armády 1000, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2010, čj. OAM-538/LE-05-K03-2008 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalovaný správní orgán vydal dne 19. 3. 2010 rozhodnutí čj. OAM- 538/LE-05- K03-2008, kterým dle § 12, § 13, § 14 a §§ 14 a) a 14 b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších přepisů (zákon o azylu) rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany nezletilému žadateli, jehož jménem podala žádost zákonná zástupkyně, paní H. I. Ch.. V mezidobí se stal žalobce zletilým a žalobu ku krajskému soudu již podal svým jménem, uvedl, že má za to, že správní orgán porušil v řízení o udělení mezinárodní ochrany požadavek, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem případu, neboť v případě návratu do země původu by byla značně ohrožena jeho osobní svoboda, důstojnost, ale zejména samotný život. Ve vlasti byl uvězněn za vraždu své sestry, kterou ale ve skutečnosti zabil jeho otec. V té době byl žalobce nezletilý a rodina se proto rozhodla, že to takto bude lepší, neboť nezletilý bude dříve propuštěn. Byl uvězněn na 4 měsíce, ve vězení byl vystaven mučení el. proudem a dalšímu ponižujícímu zacházení, nějakou dobu pobýval na samotce, strava byla poskytována jen velmi střídmě a nepravidelně. V místnosti bylo cca 50 – 60 osob, bylo zakázáno se hýbat, bylo povoleno jen ležet na posteli se zavřenýma očima. Jednou se mu udělalo špatně, byl zbit klínovým řemenem přes nohy a musel chodit po podlaze posypané solí. Stížnost nepodal, neboť by to stejně nemělo smysl, pouze by si ještě pohoršil, to zažil, když odmítl dát „správci“ cely peníze. Ten ho falešně obvinil, že kouřil a v důsledku toho byl umístěn na samotku o velikosti 1 x 1 m, kde musel spát vsedě. O tomto informoval žalobce soudce v průběhu líčení, ovšem bylo mu sděleno, že kdyby nic neprovedl, k ničemu by nedošlo. Za vraždu sestry byl odsouzen, k výkonu trestu ovšem nenastoupil, podařilo se mu vycestovat ze země díky penězům – v Sýrii platí, že je-li člověk majetný, dá se obstarat vše, i cestovní pas. Žalobce se obává výhrůžek ze strany nepřátel rodiny, kterým byl zabit syn, žalobce je jako jediný mužský potomek v případě návratu ohrožen jako první. Tito nepřátelé mají příbuzné v mocné skupině Baas, představující vládnoucí stranu, tato má konexe všude. Z uvedeného důvodu se žalobce obává návratu – může se stát cokoliv. Nepřátelé rodiny vyhrožovali ještě za života otce, rodina se jich obávala, nikdo prakticky nevycházel z důvodu obav o život. Žalobce ani nemohl dokončit vzdělání, na dům se střílelo a po podaných stížnostech se nic nedělo. Nyní je žalobce v kontaktu se sestrou, která mu sdělila, že policie se na něho doma vyptává, pokud by se vrátil, bude uvězněn a toho se na základě předchozích zkušeností obává. Bojí se jak uvěznění, tak pomsty nepřátel rodiny. Žalobce odkázal na písemné materiály ve spise a navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalovaný se ku skutečnostem, namítaným žalobou, vyjádřil písemně dne 19. května 2010, uvedl, že s námitkami žalobce nesouhlasí, současně odkazuje na obsah správního spisu, zejména vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany, použité informace o zemi původu, žalobcovy výpovědi a konečně i samotné rozhodnutí ve věci. Žalovaný trvá na jeho správnosti, neboť má za to, že zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech a zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu řízení uvedl. Byly opatřeny potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí. Žalobce sdělil v průběhu řízení, že se obává možné pomsty ze strany rodiny, které jeho bratr zabil syna a dále nutnosti vykonat trest odnětí svobody v délce 6 měsíců. Dalším důvodem je nepřiznání žádných práv ve vlasti a snaha zůstat na zdejším území s matkou a sourozenci. Námitky žalobce žalovaný rozebral podrobně v napadeném rozhodnutí, které řádně odůvodnil. Umístění žalobce ve vyšetřovací vazbě a jeho odsouzení na 6 měsíců ve vězení za zabití sestry nelze, dle přesvědčení žalovaného, považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu, i když k poškození práv ze strany státních orgánů vůči žalobci zřejmě došlo. Žalobce byl logicky pro podezření ze zabití sestry zadržen, umístěn ve vyšetřovací vazbě (pro mladistvé), stalo se tak však s jeho plným vědomím a za souhlasu zákonných zástupců, aniž by proti tomu vznesl někdo námitky či stížnost. Proběhlo řádné soudní jednání, během něhož byl žalobce zastoupen advokátem, úřady provedly ohledání místa činu a měly pochybnosti o vině žalobce, ten se však k činu výslovně doznal. O jakýchkoliv nestandardních krocích se žalobce nezmínil stejně jako zda byly využity opravné prostředky proti rozhodnutí soudu. Následky, které rozhodnutí rodičů pro syna mělo (4 měsíce vazby ve špatných podmínkách) tak lze přičítat na vrub jejich rozhodnutí a je jen málo pochopitelné, že ho vědomě tomuto vystavili. Zákony Syrské arabské republiky takové činy sice trestají, ale v mnohem nižší sazbě. Žalobce rovněž neuvedl žádný důvod, který by jeho osobě bránil po smrti otce žádat zrušení rozsudku. K obavám žalobce z realizace výhrůžek ze strany Baas pak správní orgán uvádí, že pokud došlo k výhrůžným incidentům typu pronásledování auta, výstřelům na dům žalobce, šlo o činy soukromých osob vedených snahou pomstít se za smrt člena rodiny, nikoli pro jeho rasu, pohlaví či další z azylově relevantních příčin. K poznámce žalobce, že nepřátelé, kteří vyhrožovali jeho rodině, byli členové vládnoucí strany BASS (s jistou mocí a postavením) a proto úřady nezasáhly, žalovaný považuje toto tvrzení za čistě spekulativní, bez jakéhokoliv logického základu a v rozhodnutí k ní proto nepřihlédl. Sám žalobce totiž během řízení uvedl, že osoby, které jim vyhrožovaly, nezná, nikdy je neviděl, zmínil dva případy, kdy mělo dojít k ohrožení jeho života aniž by vysvětlil, jak tyto incidenty souvisí s členstvím útočníků v politické straně, navíc ani v jednom případě pachatele neviděl. Matka žalobce rovněž v průběhu pohovoru zmínila členství příbuzných zabitého arabského muže jen jednou, k přímému dotazu – sdělila – mají známosti a možnost dělat nám potíže. Žalobce sám v prvém pohovoru uvedl, že tito jsou ve straně Baas, mají moc, ale v doplňujícím pohovoru potvrdil, že tuto informaci získal od rodičů a ze skutečnosti, že úřady se jejich stížností nezabývaly vyvozuje jisté postavení příbuzných zabitého Araba s tím, že každý Arab musí být ve straně. Žalovaný proto dospěl k závěru, že zmínka o členství osob, které vyhrožovaly rodině a žalobci zabitím byla jen snahou o dodání větší váhy a azylového významu výpovědi, protože nebyla podložena konkretním zneužitím členství ve straně. Žalovaný nemůže členství zmíněných osob vyloučit, ale rozhodně odmítá politický podtext, naznačený žalobcem. Rodině žalobce byla nabídnuta pomoc příbuzných, kterou odmítli, nepovažovali ji z časového hlediska za dostatečnou. Před odchodem z vlasti žalobce pobýval několik týdnů u sestry v Damašku, kde rovněž nebyly žádné problémy. Za důkaz neodůvodněnosti žalobcových obav lze považovat skutečnost, že žalobcova matka a dvě sestry požádaly o ukončení procedury a návrat do vlasti. K obavám žalobce pro případ návratu, že bude uvězněn pak správní orgán podotýká, že v jeho případě se nejedná o obavu z nezákonného či svévolného zadržení či uvěznění z azylově relevantních důvodů, ale o soudem vydané rozhodnutí ve věci zabití sestry žalobce, které mu bylo řádně doručeno, během řízení byl zastupován advokátem. Jeho obavu je tak možné chápat jako snahu vyhnout se potrestání, byť za čin, který pravděpodobně nespáchal, ovšem proti rozsudku se nijak neohradil a následkům takového jednání bude muset zřejmě čelit. Žalovaný má nicméně o nastoupení a samotném vykonání trestu vážné pochybnosti, ještě za pobytu žalobce v zemi původu mu byl nástup několikrát odložen. Opomenout pak nelze ani fakt, že žalobce opustil Sýrii na svůj, legálně držený cestovní pas a při opouštění země neměl žádné potíže. Podkladové zprávy se zmiňují o velmi pečlivé kontrole osob, žalobce přitom vycestoval z vlasti na jednom z nejvíce kontrolovaných míst (damašské mezinárodní letiště), což, dle přesvědčení žalovaného, zájmu státních orgánů o osobu žalobce nenasvědčuje. Rovněž tak okolnosti vydání pasu (několik měsíců po vydání pravomocného rozsudku) přisvědčuje názoru žalovaného o nezájmu syrské bezpečnosti o osobu žalobce. Informace, především švýcarský Spolkový migrační úřad (2009) uvádí, že cestovní doklad je občanu Sýrie vydán až po souhlasném stanovisku bezpečnostní služby, což předpokládá velmi podrobné prověření (mj. kontrolu, zda dotyčná osoba není obžalována či svědek), pokyny se rychle hlásí na hraniční přechody a efektivně sledují. Žalovaný nemůže přistoupit na opominutí tak zásadní věci, jako je vydání rozsudku a výzva k nastoupení výkonu trestu, obzvláště u osoby kurdského původu, a to jak při vystavení pasu, tak i při kontrole na hraničním přechodu. V případě návratu do země původu má žalobce možnost požádat o přezkum soudního rozhodnutí, což za celou dobu pobytu neučinil, či o jeho úplné zrušení vzhledem k tomu, že pachatel trestného činu (otec) zemřel. Během řízení matka žalobce uvedla, že policejní orgány dokázaly, že žalobce nebyl pachatelem, rovněž soudce žalobci nevěřil, že spáchal tento čin. Žalovaný je proto názoru, že nástup a výkon trestu odnětí svobody (navíc v délce 6 měsíců) je na základě výše uvedeného velmi nepravděpodobný a šance žalobce na jeho zrušení velmi vysoká. Tvrzení sestry žalobce o zájmu policie o jeho osobu v době jeho nepřítomnosti v zemi původu považuje žalovaný za účelově uvedené, navíc nepodložené jakýmkoliv důkazem. Správní orgán se vypořádal se všemi žalobcem uvedenými námitkami a skutečnostmi, podrobně uvedl, na základě jakých skutečností rozhodl a podotýká, že skutečnost, že v Sýrii v oblasti dodržování lidských práv není vše na požadované úrovni nemůže být zákonným důvodem pro udělení určité formy mezinárodní ochrany. Žalobce nebyl, dle přesvědčení žalovaného, zkrácen na svých právech v průběhu řízení, podmínky mezinárodní ochrany nesplňuje a správní orgán proto navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ze správního spisu plyne, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice dne 3. 11. 2008, uvedl, že je občanem Sýrie, kurdské národnosti, svobodný, současně s ním žádají o udělení mezinárodní ochrany dvě sestry, nar. 1997 a 2001. V zemi původu se nachází dalších 6 sourozenců. Dále uvedl, že do 1. 10. 2008 žil v Kamishli, poté do 18. 10. 2008 v Damašku a do 1. 11. 2008 v Egyptě. Je islámského vyznání, nikdy nebyl politicky organizován, má základní vzdělání, pracoval jako směnárník. Jako důvod opuštění vlasti uvedl, že jeho bratr zabil z důvodu ochrany cti rodiny jednoho Araba a otec žalobce svoji dceru, hodili to na žalobce a on si odseděl 4 měsíce. Poté byl odsouzen na 6 měsíců, otec ale uplatil úřady, aby byl trest odložen, takže k jeho výkonu již nenastoupil. Jednou, když šel se sestrami do školy, hrozili jim nějací lidé zbraněmi a otec říkal, že to asi byli lidé z rodiny zabitého. Po otcově smrti jim tito lidé vyhrožovali pomstou. Žalobce odletěl s matkou a sestrami z Damašku do Káhiry, tam zůstali asi 14 dní a poté letěli do Prahy. Cestu jim zařídil jeden převaděč, kterému zaplatili 2 miliony syrských liber za celou rodinu, zařídil i víza. Řekl, že je vše legální a vízum že je pobytové do ČR. V Káhiře bylo vše v pořádku. Česká republika je pro žalobce cílovým státem, chce se naučit jazyk a posléze zde podnikat. V kolonce trestního stíhání uvedl žalobce stíhání pro dvojnásobnou vraždu s trestem 6 měsíců vězení, s datem 28. 3. 2007. V případě návratu do vlasti se obává, že ho rodina zabitého A. Y. I. zabije. V průběhu pohovoru dne 22. 1. 2009 žalobce za přítomnosti tlumočníka kurdského jazyka uvedl, že žil celý život v K., na ulici S.. Předpokládal, že odletí do nějakého státu, kde bude moci klidně žít, v Sýrii nemá člověk žádná práva. Dokud žil otec, chodil do školy, ale tu po jeho smrti nedokončil, měli nepřátele, cítil se jako pták v kleci, nemohl opustit domov, přestal chodit do školy, nemohl za kamarády. Žil ve strachu, chtěl opustit vlast. Zabitý Arab zneuctil jeho sestru a otec rozhodl, aby bratr toho člověka zabil, což bratr v Damašku učinil. Lidé jim řekli, že se jim budou chtít za tuto smrt pomstít, otec rodinu chránil, ale po jeho smrti jim strýcové vysvětlili, že by se měli přestěhovat. Bratr žije v zemi původu, obává se vyjít ven. Žalobce uvedl, že otec zabil svoji dceru před jeho očima, on byl pak uvězněn téměř 4 měsíce, ve věznici ho mučili, vázali na kříž, 15 dní byl v místnosti sám a dostával jednu placku chleba na den. Poté uvedl, že ten ředitel věznice, dali žalobce do pneumatiky a mučili ho elektrickým proudem, byl u soudu obviněn za zabití toho muže a soudce řekl, že kdyby žalobce nic neprovedl, nikdo by ho nemučil. Byl na kauci propuštěn, po několika měsících dostal výsledek – odsouzení na 6 měsíců. Žalobce nikoho nezabil, nemohl chodit normálně do školy, přišel o svoji budoucnost. Příbuzní Araba se chtěli pomstít. Žalobce odvezl matku do nemocnice za nemocným bratrancem, pronásledovalo ho nějaké auto, strýc mu přijel na pomoc a žalobce poté nevycházel. Má strach z návratu do Sýrie, bojí se opětovného vězení a také pronásledování rodiny zemřelého, chce žít v klidu. Byl zatčen na plantáží v Kámišli, když otec zabil jeho sestru, uvězněn ve věznici pro mladistvé – 1,5 měsíce a poté odvezen do věznice Gueran do Hasaky. Byl obviněn ze zabití sestry a odsouzen, za zabití muže byl odsouzen bratr K. na dobu jednoho roku. Mučen byl v Gueranu kapitánem A. K., v této věznici byl třikrát vyslýchán, také byl bit. Po propuštění byl souzen, u soudu ale osobně nebyl, zúčastnil se ho jeho právník, rozhodnutí přišlo poštou v listopadu 2006, bylo tam napsáno, že žalobce je odsouzen na 6 měsíců a má nastoupit do vězení. Pozvánky přišly asi čtyři nebo pět, bratr vždy zaplatil odklad. Otec měl dvě ženy, žalobce je ze strany matky nejmladší muž, chtěli ho zabít, aby měli rodiče trápení, jednou stříleli na jejich byt a popsal, jak mu cestou z nemocnice zablokovala cestu černá Toyota, podařilo se mu ujet, ale jistě to byli příbuzní zabitého Araba, protože jiní nepřátele neměl. Tyto lidi ale žalobce osobně neznal. Když chodil do osmé třídy, bylo na ně jednou při cestě do školy stříleno. Když otec zemřel, matka rozhodla o odjezdu, měli sice nabídku od příbuzných, ale dvě rodiny bydlící pohromadě, to by déle nedělalo dobrotu. V rámci Sýrie by je nepřátelé našli, jeho bratr zůstal v zemi původu, má velké pozemky. V České republice žije bratranec Ziwer, to že je zde se ale rodina dozvěděla až po příjezdu do ČR. Cestovní doklady si rodina zařídila běžným způsobem, jeli do Hasaky na úřad, odevzdali potřebné doklady a fotografie a odpoledne byly doklady k dispozici. Nejdříve jeli do Damašku k sestře, doklady měl převaděč, ten posléze telefonoval a oznámil odlet do Egypta. Po dvou týdnech pak přiletěli do ČR. V Damašku žalobce nevycházel ven, problémy nebyly, ani na letišti. Situaci popsal tak, že když je člověk v Sýrii souzen, nemůže odjet, ale vše je za peníze, převaděč zaplatil a on mohl odjet. Kdyby se vrátil, čeká ho vězení, raději by umřel, než aby se vrátil. Příbuzní A. jsou ve straně Baass, mají moc, on se jich bojí. V Sýrii nemá žádná práva, zde je svoboda, chtěl by se naučit jazyk a žít svobodně. K podkladovým zprávám o zemi původu žalobce uvedl, že ví, že v zemi původu je útlak a problémy a není to stát, kde by chtěl člověk žít. Dne 16. 3. 2010 žalobce v průběhu pohovoru uvedl, že jeho otec zabil svoji dceru, tedy sestru žalobce a hodil toto na žalobce, na základě toho byl 4 měsíce ve vězení, nepřátelé jim vyhrožovali smrtí. Když vyšli z domu, stříleli jim nad hlavami, oni byli členové strany Baas. V zemi je běžné, že otec zabije dceru, která pošpiní čest rodiny, s tím se musí úřady vypořádat. Strýc toto oznámil, to se oznámit musí, to je postup. Soudce ovšem žalobci nevěřil, žalobce uvádí, že on jako nezletilý měl menší trest, nakonec mu úřady uvěřily. Před opuštěním vlasti jinam necestoval, ruské vízum v pase bylo zařízeno převaděči. Příbuzní zabitého Araba ho chtěli zabít proto, že je jediným synem své matky. To, že jsou ti lidé ze strany Baas mu řekli rodiče, myslí si to i proto, že oznámení úřadům nikdo nešetřil. Sestra, s níž je v kontaktu a která zůstala v zemi původu, sdělila žalobci, že je navštěvuje policie a ptá se, kde žalobce pobývá. On se obává, že pokud by se vrátil, opět by mu hrozila smrt a musel by nastoupit do vězení. Matka je nemocná, když se vrátí, nehrozí jí jako ženě takové nebezpečí. Správnímu orgánu žalobce předložil doklady, o nichž uvedl, že se jedná o úmrtní list otce a soudní rozhodnutí o tom, že bratr zabil Araba, seděl jeden rok ve vězení. Žalobce byl tohoto dne seznámen správním orgánem se všemi podklady, které byly za účelem posouzení jeho situace v zemi původu shromážděny, uvedl, že tuto situaci zná. Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů ( § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s..) a konstatoval, že namítaných pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí neshledal. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s., a to se souhlasem obou účastníků řízení. Zákon o azylu upravuje v ust. § 12 důvody udělení azylu tak, že azyl se udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. V ust. § 13 zákona o azylu je upraven azyl za účelem sloučení rodiny, který lze udělit rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 v případě hodném zvláštního zřetele, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Humanitární azyl upravuje ust. § 14, který lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany není zjištěn důvod pro její udělení podle § 12 zákona o azylu. Zákon o azylu dále v ust. § 14 a) upravuje důvody udělení doplňkové ochrany, která se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2) a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Přitom za vážnou újmu se podle odst. 2 považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. V ust. § 14 b) cit. zákona je upravena doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, v odst. 1 je uvedeno, že rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Přitom dle odst. 2 se pro tyto účely rozumí rodinným příslušníkem a) manžel či partner osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 11 Předpokladem udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny manželu osoby požívající doplňkové ochrany je trvání manželství (partnerství) před udělením doplňkové ochrany cizinci, v případě polygamního manželství, má-li již tato osoba požívající doplňkové ochrany manžela žijícího s ním na území České republiky, nelze udělit doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny další osobě, která je podle právního řádu jiného státu manželem osoby požívající doplňkové ochrany. V žalobě namítal žalobce, že řešení správního orgánu, vyjádřené v napadeném rozhodnutí, neodpovídá okolnostem jeho případu, neboť v případě jeho návratu do země původu bude ohrožena jeho osobní svoboda, důstojnost, ale zejména život, popsal podmínky ve věznici v průběhu jeho čtyřměsíčního pobytu. Dále uvedl, že se obává realizace výhrůžek ze strany nepřátel rodiny, jimž jeho bratr zabil syna, on je jako mužský potomek rodiny ohrožen pomstou. Soud předně konstatuje, že v napadeném rozhodnutí žalovaný na str. 4 cituje, že poté, co popsal obsah žádosti a výpovědí žalobce ( a jeho matky ) lze shrnout, že důvodem jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany je obava z možné pomsty ze strany rodiny, které jeho bratr zabil syna a z nutnosti vykonat trest odnětí svobody v délce 6 měsíců, dalším důvodem je pak nepřiznání žádných práv ve vlasti a snaha zůstat na území ČR s matkou a sourozenci. Soud tedy uzavírá, že námitky žalobce prakticky směřují proti tomu, jak se uvedenými skutečnostmi zabýval žalovaný a jak své rozhodnutí v tomto směru a rozsahu zdůvodnil. Správní orgán uvedl, jaké informace o situaci v zemi původu žalobce shromáždil, žalobce bližšího seznámení se s těmito nepožadoval, ve své žalobě nedostatečnost těchto podkladů nenamítal, soud pak pouze konstatuje, že výčet těchto podkladů považuje za dostatečný a s ohledem na jejich zdroje i jejich obsah za objektivní. Správní orgán se nejdříve zabýval podmínkami ust. § 12 a) zákona o azylu a konstatoval, že žalobce neuvedl žádné relevantní údaje o případném členství v politické straně či organizaci, nezbylo, než dojít k závěru, že podmínky cit. ustanovení naplněny nebyly, tedy, že nebyl ve vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod. Soud pak po přezkoumání věci naznačenému závěru žalovaného přisvědčil. Podrobně pak žalovaný dále ve svém žalobou napadeném rozhodnutí rozebral, jak dospěl k závěru, že žadatel nesplňuje ani podmínky důvodných obav z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině či pro zastávání určitých politických názorů ve smyslu ust. § 12 b) zákona o azylu. Uvádí, že žadatel sám takové skutečnosti ve své výpovědi neuvedl a popsal nejdříve žalobcem tvrzenou skutečnost o zabití své sestry otcem a zabití muže, který ji zneuctil a byl posléze zabit bratrem žadatele. Žalovaný uvedl, že se zjevně jednalo o snahu otce vyřešit porušení tradičních zvyklostí, uvedl, že mu je známo, že Sýrie je zemí, kde k takovým řešením při ochraně cti dochází i to, že syrský zákoník obsahuje výslovnou úpravu zkrácených trestů pro obdobné případy. Žalovaný též zhodnotil určité nesrovnalosti ve výpovědích žalobce, uvedl, proč je nepovažoval za úmyslnou snahu klamat správní orgán. Zdůvodnil, proč případné jednání a výhrůžky rodiny zabitého muže nelze považovat za azylově relevantní pronásledování a případné obavy z takového jednání plynoucí za azylově relevantní ve smyslu ust. § 12 b) zákona o azylu, neboť se jednalo o případné konání soukromých osob a soud se s tímto hodnocením ztotožňuje. Do vazby byl žalobce (tehdy nezletilý) umístěn pro podezření ze zabití sestry, se souhlasem zákonných zástupců, žadatel dokonce o tomto faktu vypověděl, že toto nařčení na něho rodiče „hodili“ s vědomím, že jeho trest bude menší, než by byl trest pro otce, který skutek skutečně provedl. Před soudem byl zastoupen advokátem, po smrti otce se zrušení rozsudku nedožadoval a raději, jak i správní orgán uvádí, platil za odklady nástupu do vězení. Pokud se pak žalobce zmiňoval o tom, že ve věznici došlo k nepatřičným praktikám, které nazval ve své žalobě mučením a ponižujícím zacházením, soud z podkladových materiálů, konkretně pak Informace MZV Nizozemska z října 2007 – obecná zpráva o Sýrii podává, že zpráva hodnotí podmínky ve věznicích země původu žalobce jako obecně špatné, neodpovídající mezinárodním zdravotním a hygienickým standardům, v některých věznicích požadovali příslušníci ostrahy od rodinných příslušníků úplatky, v mnoha věznicích byly přetrvávajícím problémem přelidněné cely a odpírání stravy. Je uváděno, že muži, ženy a děti jsou drženi v oddělených zařízeních, žalobce sám uvedl, že byl držen v takovém zařízení. Dále popisuje zpráva zhoršené podmínky politických vězňů, kteří mohou být vystaveni verbálním i fyzickým útokům. Zpráva dále uvádí, že zákon praktiky mučení a nelidského či ponižujícího zacházení či trestání zakazuje a trestní zákoník obsahuje tresty pro pachatele podobných činů. Organizace lidských práv však popisují podobné metody zejména při vynucování přiznání či informací, a to zejména u politických aktivistů. Správní orgán hodnotil v tomto směru dle názoru soudu výpověď žalobce seriozně, když uvedl, že žalobce byl zadržen pro podezření ze zabití sestry, umístěn do vyšetřovací vazby pro mladistvé, toto se ovšem stalo s jeho plným vědomím, se souhlasem zákonných zástupců, bez námitek a stížností, proběhlo řádné soudní jednání s advokátním zastoupením, úřady provedly ohledání místa činu a o vině nezletilého měly pochybnosti, ten se však výslovně k činu doznal. Následky, které takové rozhodnutí rodičů pro syna mělo – pobyt ve věznici se špatnými podmínkami – tak lze přičítat jejich rozhodnutí a soud souhlasí s námitkou žalovaného, že případně alespoň po úmrtí svého otce bylo na žalobci, aby věc řádně osvětlil a opět se zastoupením advokáta se alespoň minimálně pokusil o zvrácení původního soudního rozhodnutí. V jeho popisu nedobrých podmínek ve vězení tak soud z dikce ust. § 12 odst. b) zákona o azylu důvodné obavy z pronásledování neshledal a je přesvědčen, že tento závěr opodstatňuje i odkaz na čl. 3.11 Informace Ministerstva vnitra Velké Británie ze 17. 2. 2009, hodnotící špatné podmínky ve vězeních Sýrie s ohledem na případné porušení čl. 3 Evropské úmluvy lidských práv a případné naplnění humanitárních podmínek a potřebného využití udělení azylu na těchto základech. Zpráva uvádí, že podmínky pro nepolitické vězně zpravidla mezí, stanovených článkem 3 cit. úmluvy nedosáhnou, proto i v případech, kdy mohou žadatelé prokázat skutečné riziko uvěznění při návratu do Sýrie, nebude udělení takové ochrany obecně patřičné. Zde soud odpovídá jak na případné naplnění podmínek, vyplývajících z uplatněné námitky žalobce k podmínkám ust. § 12 b), ale i § 14 a ust. § 14 a) zákona o azylu. Správní orgán se dostatečně zabýval i výrokem žalobce o neexistenci práv v zemi původu, a to na str. 7 svého rozhodnutí, kde konečně i odkázal na rozhodnutí NSS čj. 7 Azs 117/2004 ze dne 18. 11. 2004 o mimořádnosti institutu azylu. Problémy se soukromými osobami, které jsou jednou ze žalobních námitek řeší dle názoru soudu např. rozhodnutí NSS čj. 4 Azs 7/2003 ze dne 27. 8. 2003, podobně ale i např. rozhodnutí čj. 2 Azs 81/2006 ze dne 31. 1. 2007 s tím, že takové problémy nejsou azylově relevantní, soud pak doplňuje, že nenaplněním podmínek potřebné tíže pojmu pronásledování v případě žalobcova tvrzení o vyhrožování rodiny zabitého Araba se zabýval správní orgán dostatečně a neshledal je po přezkoumání věci ani soud. Podmínky ust. § 13 zákona o azylu v případě žalobce naplněny nebyly a podmínky ust. § 14 b) tohoto zákona rovněž ne. Správní orgán se dostatečně zabýval i argumentací, související s vycestováním žalobce ze země původu, když jím uvedené skutečnosti seriozně vyplývají z uvedených podkladových materiálů, které jsou citovány na str. 8 cit. rozhodnutí žalovaného, s jejichž zařazením do správního spisu byl žalobce v průběhu správního řízení seznámen, jejichž podrobnější znění však nechtěl poznat s dodatkem, že situace v zemi původu je mu známa. Po výše cit. prostudování podkladových materiálů soud dospěl k závěru, že byť je případné uvěznění žalobce, jako realizace soudního rozhodnutí, které mu bylo řádně doručeno po provedení řádného soudního procesu, i reálné, soud nemohl dospět k závěru, že by žalobci z tohoto titulu hrozila po návratu do země původu azylově relevantní vážná újma, neboť podkladové informace takovou skutečnost nepředpokládají. Soud tedy po přezkoumání věci dospěl k závěru o nedůvodnosti podané žaloby a tuto v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení soud zdůvodňuje zněním ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal.