29 C 122/2015-635

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa žalované] o zaplacení 201 484,74 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 201 484,74 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 43 647,12 Kč od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 32 754,70 Kč od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 64 298 Kč od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 37 974 Kč od [datum] do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 810,92 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 313 981,84 Kč k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal zaplacení částky 201 484,74 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřel rámcovou smlouvu v ústní formě. Uváděl přitom, že pro žalovanou na základě této rámcové smlouvy realizoval činnosti spočívající v zajištění dopravy a montáži a demontáži lešení a zaměření staveb pro stavbu lešení. Dotčené činnosti pak měl realizovat v roce [rok].

2. Pro projednávanou věc je podstatné, že ve věci již jednou zdejší soud rozhodoval, a to sice svým rozsudkem ze dne 22. 8. 2016, č. j. 29 C 122/2015-209, později potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2017, č. j. 15 Co 559/2016-248 Nejvyšší soud svým rozsudkem za dne 15. 1. 2020, č. j. 32 Cdo 3549/2019-289, zrušil výše zmiňovaný rozsudek Městského soudu v Praze 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání k Nejvyššímu soudu, který o dovolání žalované rozhodl rozsudkem za dne 15. 1. 2020, čj. 32 Cdo 3549/2019-289 tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2017, čj. 15 Co 559/2016-248 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud shledal zásadní vadu v tom, že odvolací soud při posouzení vzniku závazku na rozdíl od soudu I. stupně vyšel z dopisu ze dne [datum] a posoudil jej jako uznání závazku ve smyslu § 323 odst. 1 obch. zák., neseznámil žalovanou s tímto svým právním názorem, čímž porušil nejen § 6 věta prvá o.s.ř., ale též čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to právo na spravedlivý proces, neboť jeho rozhodnutí je třeba z tohoto pohledu považovat za překvapivé. Další podstatnou vadu shledal v tom, že odvolací soud, aniž zopakoval či doplnil dokazování provedené soudem I. stupně, vyvodil z důkazů provedených soudem I. stupně, že se žalované přes opakované poučení nepodařilo prokázat skutečnosti umožňující závěr, že jí v příčinné souvislosti s jednáním žalobce vznikla škoda (tj., že jí žalobce komponenty lešení nevrátil), a soud I. stupně takovýto skutkový závěr neučinil, dokonce výslovně uvedl, že žalobce za škodu neodpovídá, neboť k odpovědnosti za ztrátu lešení nebyl smluvně zavázán, a proto ani nepřistoupil k dalšímu prokazování vzniku škody a příčinné souvislosti.

4. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020, čj. 15Co 559/2016-305, Městský soud v Praze zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 8. 2016, čj. 29 C 122/2015-209, a to s ohledem na to, že soud I. stupně rozhodl na základě neúplné žaloby. Z toho pak vyplynulo, že soud I. stupně provedl v nedostatečném rozsahu dokazování jak o žalobcem uplatněném nároku, tak i následně o nároku žalované, který uplatnila vůči žalobcem tvrzené pohledávce k započtení. V důsledku toho nedostatečně zjistil skutkový stav věci a dospěl i k nesprávným právním závěrům. [příjmení] toho je napadené rozhodnutí nesrozumitelné, což jej činí i nepřezkoumatelným.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

5. Žalobce se svojí žalobou domáhal zaplacení částky 201 484,74 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřel rámcovou smlouvu v ústní formě, na základě které si žalovaná u žalobce objednávala realizaci jednotlivých činností spočívajících v zaměření staveb pro stavbu lešení, dále v montáži a demontáži lešení včetně dopravy. Žalobce v roce [rok] realizoval uvedené činnosti na několika stavebních akcích. Žalobce provedené práce žalované fakturoval souhrnnými fakturami, které byly žalované předloženy, nebyly jí nijak zpochybněny, přesto však nebyly uhrazeny. Žalovaná částka představuje souhrn cen vyúčtovaných pěti fakturami s tím, že třemi z nich, [číslo] na částku 43 647,12 Kč, [číslo] na částku 32 754,70 Kč a [číslo] na částku 22 810,92 Kč, byla vyúčtována doprava, a dvě, [číslo] na částku 64 298 Kč a [číslo] na částku 37 974 Kč, představovaly vyúčtování ceny za zaměření lešení a jeho montáž a demontáž.

6. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony. Na svou obranu uvedla, že žalobce netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by jeho nárok vyplýval, poukázala na to, že vystavené faktury nejsou dle ustálené soudní judikatury titulem pro vznik závazku a samy o sobě nejsou ani důkazem jeho existence. Namítala, že pohledávku žalobce neuznala a na uznání závazku nelze ani usuzovat z toho, že některé předchozí faktury žalobci uhradila. Žalovaná potvrdila jak uzavření tvrzené rámcové smlouvy, tak i skutečnost, že žalobce prováděl montáž a demontáž lešení i na uvedených stavbách. Argumentovala však, že žalobce byl odpovědný za předané lešení a jeho vrácení a že jí z uvedených zakázek nebyly vráceny komponenty v odhadované pořizovací hodnotě 1 054 451 Kč. Dopisy ze dne [datum] a [datum] vyzvala žalobce k vrácení chybějících komponentů, a když nevyhověl, vyúčtovala mu fakturou [číslo] ze dne [datum] způsobenou škodu ve výši 194 782 Kč představující zůstatkovou cenu nevrácených komponentů. Dopisem ze dne [datum] doručeným žalobci dne [datum] tuto pohledávku„ započetla vůči fakturám žalobce, které však neuznává“, a současně se zavázala uhradit zbylou částku ve výši 6 702,74 Kč do 15 dnů od doručení zápočtu. Dopisem ze dne [datum] doručeným žalobci dne [datum] učinila další započtení a svou pohledávku ve výši 6 422 Kč vzniklou na základě faktur [číslo] započetla vůči pohledávce žalobce ve výši 6 422 Kč, tj. zůstatku zbylého dle prvního započtení. Současně se zavázala uhradit zbylou částku ve výši 280,74 Kč do 15 dnů od doručení započtení. Platbu žalobci poukázala dne [datum] a tím byly vzájemné pohledávky mezi ní a žalobcem zcela vyrovnány.

7. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 8. 2016, čj. 29 C 122/2015-209, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2017, čj. 15 Co 559/2016-248, bylo uloženo žalované zaplatit žalobci částku 201 484,74 Kč se zákonnými úroky z prodlení a dále nahradit náklady řízení.

8. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání k Nejvyššímu soudu, který o dovolání žalované rozhodl rozsudkem za dne 15. 1. 2020, čj. 32 Cdo 3549/2019-289 tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2017, čj. 15 Co 559/2016-248 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud shledal zásadní vadu v tom, že odvolací soud při posouzení vzniku závazku na rozdíl od soudu I. stupně vyšel z dopisu ze dne [datum] a posoudil jej jako uznání závazku ve smyslu § 323 odst. 1 obch. zák., neseznámil žalovanou s tímto svým právním názorem, čímž porušil nejen § 6 věta prvá o.s.ř., ale též čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to právo na spravedlivý proces, neboť jeho rozhodnutí je třeba z tohoto pohledu považovat za překvapivé. Další podstatnou vadu shledal v tom, že odvolací soud, aniž zopakoval či doplnil dokazování provedené soudem I. stupně, vyvodil z důkazů provedených soudem I. stupně, že se žalované přes opakované poučení nepodařilo prokázat skutečnosti umožňující závěr, že jí v příčinné souvislosti s jednáním žalobce vznikla škoda (tj., že jí žalobce komponenty lešení nevrátil), a soud I. stupně takovýto skutkový závěr neučinil, dokonce výslovně uvedl, že žalobce za škodu neodpovídá, neboť k odpovědnosti za ztrátu lešení nebyl smluvně zavázán, a proto ani nepřistoupil k dalšímu prokazování vzniku škody a příčinné souvislosti.

9. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020, č. j. 15 Co 559/2016-305, Městský soud v Praze zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 8. 2016, č. j. 29 C 122/2015-209, a to s ohledem na to, že soud I. stupně rozhodl na základě neúplné žaloby. Z toho pak vyplynulo, že soud I. stupně provedl v nedostatečném rozsahu dokazování jak o žalobcem uplatněném nároku, tak i následně o nároku žalované, který uplatnila vůči žalobcem tvrzené pohledávce k započtení. V důsledku toho nedostatečně zjistil skutkový stav věci a dospěl i k nesprávným právním závěrům. [příjmení] toho je napadené rozhodnutí nesrozumitelné, což jej činí i nepřezkoumatelným.

III. Skutková zjištění

10. Na základě provedeného dokazování (svědeckou výpovědí [celé jméno svědka], [datum narození], [celé jméno svědka], [datum narození], [celé jméno svědka] [datum narození], z emailu žalobce ze dne [datum], faktury daňového dokladu [číslo] faktura [číslo] faktury, [číslo] faktury [číslo] faktury [číslo] předávacího protokolu k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu k demontáží ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], emailové korespondence mezi [celé jméno žalobce] a [celé jméno svědka], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], emailové korespondence mezi panem [celé jméno žalobce] a paní [příjmení], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení, emailové korespondence ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], emailové korespondence [celé jméno žalobce] ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], emailové korespondence ze dne [datum] [jméno] [příjmení] ze [právnická osoba] [právnická osoba], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu k demontáži ze dne [datum], faktur [číslo] emailové komunikace [celé jméno žalobce] ze dne [datum], emailové komunikace ze dne [datum], fotodokumentace z akce [příjmení] gymnázium, faktur č. [rok], [rok], [rok], [rok], emailové komunikace [celé jméno svědka] ze dne [datum], fotodokumentace k akci [obec], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne16. 8. [rok], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum] předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], emailové zprávy [celé jméno svědka] ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], emailové komunikace [jméno] [příjmení] ze dne [datum], předávacího protokolu smontovaného lešení ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum], předávacího protokolu lešení k demontáži ze dne [datum]) má soud za prokázané, že žalobce a žalovaná uzavřeli v dubnu roku 2013 rámcovou smlouvu v ústní formě, na základě které si žalovaná u žalobce objednávala realizaci jednotlivých činností spočívajících v zaměření staveb pro stavbu lešení, dále v montáži a demontáži lešení včetně dopravy. Žalobce v roce [rok] realizoval uvedené činnosti na několika stavebních akcích, konkrétně stavba [příjmení] [jméno], [ulice a číslo], ZŠ [obec], MŠ [obec], Úřad práce [obec], [stát. instituce] [obec], [anonymizováno] [obec]. Sjednaná cena pak měla být 19 Kč za 1m2 montáže lešení, 10,5 Kč za 1m2 demontáž lešení a 29 Kč za dopravu (s tím že v tom měla být zahrnuta cena za km, jakož i za naložení/vyložení). Žalobce provedené práce žalované fakturoval souhrnnými fakturami, které byly žalované předloženy, nebyly jí nijak zpochybněny, přesto však nebyly uhrazeny. Žalovaná částka představuje souhrn cen vyúčtovaných pěti fakturami s tím, že třemi z nich, [číslo] na částku 43 647,12 Kč, [číslo] na částku 32 754,70 Kč a [číslo] na částku 22 810,92 Kč, byla vyúčtována doprava, a dvě, [číslo] na částku 64 298 Kč a [číslo] na částku 37 974 Kč, představovaly vyúčtování ceny za zaměření lešení a jeho montáž a demontáž.

11. Dále má soud za prokázané (z faktury [číslo] z přípisu z [datum] a doručenky k tomuto přípisu, z přípisu ze dne 28. 11. [rok] – jednostranným zápočtem), že žalovaná tvrzenou škodu, která jí měla být způsobena neodevzdáním komponentů lešení, vyúčtovala dne [datum], přičemž požadovala celkem částku 194 782 Kč. Žalovaná pak vyslovila svůj nesouhlas s vrácením faktury o škodě s tím, že poukázala na jednostranný zápočet ze dne [datum] (přípis doručen dne [datum]). Dále pak soud zjistil (z přípisu ze dne [datum] nazvaného Započtení jednostranným prohlášením), že žalovaná odkazovala na skutečnost, že svou pohledávku ve výši 6 422 Kč na základě faktury [číslo] započetla proti pohledávce žalobce vůči žalovanému a to faktury [číslo] v zůstatkové výši 6 702,74 Kč s tím, že zůstatek 280,74 Kč bude uhrazen do 15 ti dnů od doručení tohoto zápočtu žalobci. Doručení této listiny bylo prokázáno poštovním podacím archem České pošty, a.s. z [datum] a výpisem internetové stránky o historii doručování zásilky. Konečně soud z přípisu z [datum] nazvaným Započtení jednostranným prohlášením zjistil, že žalovaná učinil další zápočet, v němž odkázal na § 1982 NOZ a jednalo se o zápočet pohledávky žalovaného ve výši 194 782 Kč, která vznikla z titulu náhrady škody, a to dle faktury [číslo] proti pohledávce žalobce, která byla specifikována předmětnými fakturami pro celkovou částku 201.484,74 Kč, přičemž rozdíl 6.702,74 Kč měl být uhrazen do 15 ti dnů od doručení tohoto započtení, doručení listiny bylo prokázáno poštovním podacím archem České pošty z [datum] a kopií internetové stránky týkající se historie doručování zásilky.

12. Ze smlouvy o poskytování služeb dopravy pro rok [rok] a dodatku k této smlouvě soud zjistil, že žalovaná uzavřela s dopravcem [celé jméno svědka] smlouvu o poskytování služeb dopravy, a to dne [datum]. Platnost této smlouvy pak byla dne [datum] prodloužena.

13. Z potvrzení o provedené transakci ze dne [datum] a potvrzení o provedení transakce na stejnou částku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná poukázala na účet žalobce částku 280,74 Kč a žalobce tuto částku žalobkyni vrátil.

14. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

15. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro rozhodnutí další relevantní skutečnosti, pročež se jimi v odůvodnění rozsudku pro nadbytečnost nezabýval. Pouze pro úplnost se zdůrazňuje, že soud rovněž neprováděl další navržené důkazy, a to pro nadbytečnost.

IV. Právní posouzení projednávané věci soudem

16. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal zaplacení částky představující souhrn cen vyúčtovaných pěti fakturami s tím, že třemi z nich, [číslo] na částku 43 647,12 Kč, [číslo] na částku 32 754,70 Kč a [číslo] na částku 22 810,92 Kč, byla vyúčtována doprava, a dvě, [číslo] na částku 64 298 Kč a [číslo] na částku 37 974 Kč, představovaly vyúčtování ceny za zaměření lešení a jeho montáž a demontáž.

17. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) platí:„ Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.“.

18. Podle § 3028 odst. 2 OZ platí:„ Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.“.

19. Podle § 3028 odst. 3 OZ platí:„ Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.“.

20. Ve smyslu shora citované právní úpravy soud I. stupně proto posuzoval věc podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v rozhodném znění (dále jen„ ObchZ“). Závazky stran totiž z dotčeného smluvního vztahu vznikly přede dnem nabytí účinnosti OZ, nebylo prokázáno, že by mezi stranami bylo uzavřeno ujednání ve smyslu § 3028 odst. 3 OZ a navíc dotčený smluvní vztah byl uzavřen zjevně mezi podnikateli ve smyslu § 2 ObchZ.

21. Podle § 15 OchZ:„ Kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Překročí-li zástupce podnikatele zmocnění podle odstavce 1, je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla. Zmocnění podle odstavce 1 nezaniká smrtí podnikatele, pokud podnikatel nestanovil, že má trvat pouze za jeho života. Zmocněnec však může po smrti podnikatele činit jen úkony v rámci obvyklého hospodaření. Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření může činit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu.“.

22. Podle § 323 odst. 2 ObchZ:„ Za uznání nepromlčeného závazku se považují i právní úkony uvedené v § 407 odst. 2 a 3.“.

23. Podle § 407 odst. 3 ObchZ:„ Plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku.“.

24. Úvodem zdejší soud považuje za důležité zdůraznit, že z § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 NSCR 7/2014). Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3122/09).

25. Dále se připomíná, že odvolací soud zdejší soud zavázal, aby byla v dalším řízení doplněna tvrzení žalobce stran skutečnosti ohledně vlastní rámcové smlouvy, tj. kdy a v jaké formě byla uzavřena, jak byla upravena vzájemná práva a povinnosti smluvních stran, zda součástí této rámcové smlouvy byla obecná ujednání vztahující se ke všem závazkovým vztahům, které měly být na jejím základě následně realizovány, jakým způsobem měly vzniknout jednotlivé konkrétní závazky, tj. zda tyto závazky vznikaly na základě ústní či písemné objednávky ze strany žalované, kdy došlo k jejich uzavření, co bylo předmětem jednotlivé objednávky (montáž, demontáž lešení, doprava), její rozsah, místo plnění, a jaká byla sjednaná cena. (všeobecné mluvní podmínky apod.) (viz bod 15 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020, čj. 15Co 559/2016-305). Žalobce tato skutková tvrzení doplnil svým podáním ze dne [datum] (a následně doplnil svými podáními ze dne [datum] a ze dne [datum]). Další podrobná vysvětlení zaslal žalobce soudu svým podáním ze dne [datum], když součástí tohoto podrobného vysvětlení bylo i pět tabulek shrnujících žalobcem realizované dílčí zakázky.

26. Žalobce konkrétně dotvrdil, že rámcová smlouva byla uzavřena v dubnu roku [rok]. Předmětem této smlouvy byla dohoda stran oprávnění žalovaného u žalobce objednávat realizaci jednotlivých činností spočívajících v zaměření staveb pro lešení, montáži a demontáži lešení včetně dopravy. Sjednaná cena pak měla být 19 Kč za 1m2 montáže lešení, 10,5 Kč za 1m2 demontáže lešení a 29 Kč za dopravu. Je proto namístě odmítnout argumentaci žalované, která tvrdila, že žalobce nesplnil svoji povinnost dostatečně určitě tvrdit rozhodné skutečnosti.

27. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že shora uvedená tvrzení žalobce byla prokázána. Soud má rovněž za prokázané, že byly realizovány i jednotlivé dílčí zakázky. Tyto své závěry opírá zdejší soud o následující úvahy.

28. O existenci rámcové smlouvy a jejím obsahu svědčí svědecká výpověď [celé jméno svědka]. Z dalších provedených důkazů (výpověď [jméno] [příjmení]) přitom vyplynulo, že rámcová dohoda byla uzavřena za přítomnosti nejenom [celé jméno svědka], který v rozhodné době byl vedoucím pobočky žalované, nýbrž i [celé jméno svědka], který byl regionálním manažerem žalované. Jinak řečeno, žalobce jednal (resp. uzavřel) o rámcové smlouvě v dubnu [rok] s osobami, u nichž byl dán předpoklad pro uzavření takové smlouvy ve smyslu § 15 odst. 1 ObchZ. Dlužno poznamenat, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by snad došlo k překročení zmocnění ve smyslu § 15 odst. 2 ObchZ nebo že by snad o tomto překročení zmocnění žalobce s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět měl a mohl. Tyto závěry se přitom mutatis mutandis vztahují i na uzavírání jednotlivých dílčích zakázek.

29. K tomu se zdůrazňuje, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. [příjmení], P. [příjmení] břemeno v civilním řízení soudním. [obec]: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo [příjmení], J. a [příjmení] [příjmení]. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. [obec]: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. [příjmení] – hodnocení důkazů je„ korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí„ nějak vyspekulovat“ ([příjmení], J. a [příjmení] [příjmení]. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 1891/18).

30. Ve světle výše uvedeného pak soud k argumentaci žalované, která zpochybňovala věrohodnost svědka [celé jméno svědka], uvádí, že výpověď tohoto svědka koresponduje s výpovědí svědka [příjmení]. Výpovědi těchto svědků pak plně koresponduje rovněž se svědeckou výpovědí [celé jméno svědka] dne [datum]. S ohledem na poučení podle § 126 o. s. ř., které se dostalo svědku [celé jméno svědka] na jednání, nemá pak soud za to, že by jeho svědectví bylo lze považovat za nevěrohodné. Z provedeného dokazování (spisem [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a snesení o zahájení trestního stíhání Policie ČR, [stát. instituce] [obec], Územní odbor [anonymizována dvě slova] oddělení obecné kriminality [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]) sice bylo prokázáno, že žalovaná vedla se svědkem [celé jméno svědka] civilní spor (resp. byla podána obžaloba na svědka [celé jméno svědka] za slovní insultaci právního zástupce žalované), avšak jak plyne z ustálené judikatury civilních soudů, je-li věrohodnost výpovědi svědka výrazně oslabena, je následkem to, že takový důkaz bude zpravidla jen součástí logického důkazního řetězce, který nenarušuje, nikoli důkazem rozhodujícím (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3341/2006). Odmítání (resp. přisouzení minimální váhy) svědecké výpovědi např. pro příbuzenský či jiný vztah svědka k účastníkovi řízení by odporovalo smyslu a účelu zákona (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 133/2011). Pokud pak jde o opakovanou svědeckou výpověď [celé jméno svědka] dne [datum], je sice pravdou, že svědek popřel, že by se zúčastnil schůzky na jaře 2013 s panem [celé jméno svědka] a panem [příjmení], avšak zároveň připustil, že mohl být přítomen u jednání mezi žalobcem a žalovanou. Soud nicméně tomuto dílčímu tvrzení [celé jméno svědka] na schůzce na jaře roku 2013 neuvěřil, a to za situace, kdy o této schůzce a jednání s ní spojených vypovídali shodně svědci [celé jméno svědka] a [příjmení]. Navíc soud vzal do úvahy i to, že sám svědek [celé jméno svědka] při výslechu dne [datum] potvrdil, že komunikoval prostřednictvím emailu s žalobcem.

31. Lze proto shrnout, že svědci [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] (ve své první výpovědi) potvrdili existenci rámcové smlouvy, svědek [celé jméno svědka] též potvrdil obsah rámcové smlouvy. Svědkové [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] (ve své první výpovědi) potvrdili existenci cenové dohody a svědkové [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] pak též potvrdili, že součástí rámcové smlouvy bylo mimo jiné i zajišťování dopravy žalobcem pro žalovanou. Tyto svědecké výpovědi přitom korespondují i s dalšími provedenými důkazy (jak bylo konstatováno shora; zejm. s emailem žalobce ze dne [datum]). Je sice pravdou, že ve výpovědi svědka [celé jméno svědka] existuje nepřesnost stran dohodnuté ceny za činnosti, které žalobce pro žalovanou prováděl na základě uzavřené rámcové smlouvy, avšak tato nepřesnost je vcelku nepatrná (když svědek uvedl jinou cenu za demontáž ve výši 14 – 15 Kč) a dle názoru soudu relativně velkým časovým odstupem od realizací zakázek a výslechu svědka. Navíc – jak přiléhavě ve svém závěrečném návrhu zdůrazňoval žalobce – důkazy nelze hodnotit toliko zvlášť, nýbrž je třeba hodnotit i v jejich vzájemných souvislostech. K tomu soud uvádí, že cena za montáž lešení 19 Kč, demontáž 10,50 Kč vyplynula ze zaslané písemné nabídky, jakož i ze svědecké výpovědi svědka [celé jméno svědka] Tyto vzájemné souvislosti pak jasně svědčí o uzavření rámcové smlouvy a jejím obsahu, jak bylo argumentováno výše.

32. Argumentaci žalované pak považuje soud za účelovou, a to za situace, kdy provedl řadu předávacích protokolů, jakož i emailové komunikace a fotodokumentace, ze které jednoznačně plyne, že práce (ve smyslu montáže a demontáže lešení) byly na žalobcem zmiňovaných zakázkách realizovány. Z hlediska důkazní hodnoty pochopitelně platí, že se jedná pouze o důkazy nepřímé; avšak v kontextu shora zmiňovaných svědeckých výpovědích je lze považovat minimálně za důkazy podpůrné, které rovněž svědčí ve prospěch žalobce. Žalovaná naopak žádné konkrétní důkazy (resp. tvrzení vyvracející tvrzení žalobce) nenavrhla (kdo realizoval na příslušných zakázkách montáž a demontáž lešení).

33. Pokud jde o argumentaci žalované, která zpochybňovala realizaci provedení dopravy žalobce pouze na základě smlouvy uzavřené mezi žalovanou a dopravcem [jméno] [příjmení], pak soud má zato, že tato argumentace neobstojí. Existence možné smlouvy mezi žalovanou a dopravcem [jméno] [příjmení] totiž ničeho nevypovídá o tom, zda dopravce [jméno] [příjmení] nerealizoval i dopravu pro žalobce jako zprostředkovatele. Jinak řečeno, dle soudu je plausibilní, aby měl jeden dopravce uzavřeno vícero smluv, přičemž realizace jedné smlouvy nutně nevylučuje možnost realizace smlouvy jiné (což potvrdil to i výslech [jméno] [příjmení]).

34. Pokud pak jde o obranu žalobkyně, která tvrdila, že součástí uzavřené rámcové smlouvy byly i obchodní podmínky, resp. že si žalobce a žalovaná sjednali odpovědnost žalobce za dotčené lešení, soud nemá za to, že by toto bylo v rámci řízení prokázáno. Naopak se domnívá, že bylo vyvráceno, že by všeobecné obchodní podmínky, tak jak tvrdí žalovaná, byly závazné pro žalobce. Byli slyšeni dva pracovníci žalované, svědek [celé jméno svědka], svědek [celé jméno svědka], oba dva toto nepotvrdili, svědek [celé jméno svědka] to výslovně vyloučil. K možné existenci písemné dohody svědek [celé jméno svědka] pak jednoznačně uvedl, že vše bylo uzavíráno ústně (a nic nebylo v písemné podobě). Naopak Všeobecné obchodní podmínky žalovaná uplatňovala vůči jednotlivým stavebním firmám, podle slyšených svědků. V rámci řízení tak nebylo prokázáno, že by žalobce výslovně (či konkludentně) akceptoval obchodní podmínky žalované. Nebylo proto namístě vyhovět námitce započtení vznesené žalovanou.

35. K jednotlivým dílčím zakázkám realizovaným na základě uzavřené rámcové smlouvy soud připomíná, že v písemném vyjádření ze dne [datum] se žalobce podrobně vyjádřil jednak k rámcové smlouvě a jednak k jednotlivým zakázkám. Jednotlivé dílčí zakázky označil čísly 1 až 9 a zároveň jejich pojmenováním (např. [příjmení] gymnázium). Žalobce dále též uvedl, jaké zakázky jsou předmětem žaloby, co bylo jejich obsahem, jaká byla cena, místo provedení, kdo za žalovanou je objednal apod. Žalobce též výslovně rozlišil, u kterých dílčích zakázek žalovaná již uhradil sjednanou odměnu alespoň částečně a u kterých neuhradil sjednanou cenu ani částečně. Soud má přitom za to, že z provedeného dokazování vyplynulo, že tyto zakázky byly žalobcem řádně realizovány.

36. Již jen na základě shora uvedeného by tak bylo lze žalobě plně vyhovět. K tomu soud I. stupně dodává, že odvolací soud sice soudu prvního soudu uložil, aby se zabýval otázkou realizace jednotlivých zakázek, i tak ovšem nelze přehlédnout, že z dopisů ze dne [datum] a [datum] (nazvaných započtení jednostranným prohlášením) je jednoznačně patrná vůle žalobkyně uznat dluh, který je předmětem tohoto soudního sporu.

37. V obecné rovině platí, že pro obchodněprávní vztahy je právní úprava uznání závazku obsažena v § 323 ObchZ. Od právní úpravy obsažené v § 323 ObchZ se nemohou účastníci obchodněprávních vztahů odchýlit, neboť jde o ustanovení kogentní (viz § 263 odst. 1 ObchZ, do něhož byl § 323 ObchZ zařazen s účinností od 19. 8. 2005 zákonem č. 377/2005 Sb.). Uznání závazku (dluhu) je jednostranný právní úkon dlužníka (není třeba dohody s věřitelem) adresovaný věřiteli, v němž musí být vyjádřena vůle uznat určitý (peněžitý nebo nepeněžitý) závazek a není vyžadováno, aby byl závazek uznán co do důvodu a výše. Z obsahu uznání závazku musí být tedy zřejmé, že je uznáván určitý jednoznačně identifikovatelný závazek, jinak by s tímto úkonem nemohly být spojovány zákonem stanovené účinky. Obchodněprávní závazek lze uznat pouze v písemné formě (obdobné platí i pro občanskoprávní závazky), nedodržení stanovené písemné formy má za následek neplatnost tohoto úkonu (viz § 40 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.). Pokud je závazek uznáván konkludentním jednáním dlužníka (nevýslovně) dle § 407 odst. 2 a 3 ObchZ (placením úroků, částečným plněním závazku), není nutné, aby toto jednání bylo doprovázeno písemným projevem dlužníka, v němž by byla deklarována jeho vůle uznat jistinu či zbytek závazku. Účinkem uznání závazku je to, že se jím zakládá vyvratitelná právní domněnka, že v době uznání závazek v uznaném rozsahu trval a tento účinek nastává v obchodněprávních vztazích i u závazku v době písemného uznání promlčeného (konkludentním jednáním dlužníka dle § 407 odst. 2 a 3 ObchZ lze uznat jen nepromlčené závazky).

38. V projednávané věci platí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná zaslala žalobci dva kompenzační projevy, což ostatně mezi stranami nebylo ani sporné. Mezi stranami rovněž nebylo sporu o tom, že žalovaná žalobci částečně uhradila odměny za žalobcem provedené práce, a to pokud se jedná o zakázku [příjmení] [jméno], [ulice a číslo], ZŠ [obec], MŠ [obec], Úřad práce [obec], [stát. instituce] [obec], [anonymizováno] [obec]. Soud je proto toho názoru, že ve vztahu k těmto zakázkám nastala fikce uznání závazku podle § 407 odst. 3 ObchZ. Navíc nelze přehlédnout, že rovněž okolnosti kompenzačního projevu svědčí o vůli žalované konkludentně uznat svůj dluh vůči žalobci. [jméno] žalovaná totiž dle svých tvrzení nejenže příslušné pohledávky zařadila do svého účetnictví, nejenomže zaslala žalobci dva kompenzační projevy a zaplatila žalobci částku 280,74 Kč (přičemž k této částce dospěla výpočtem, který plně reflektuje žalovanou částku), nýbrž dle svých tvrzení i uplatnila ve vztahu k těmto pohledávkám nárok na odpočet DPH. Podle soudu tak platí, že v projednávané věci lze z okolností konkrétního případu usuzovat na vůli žalované uznat dluh vůči žalobci, a to i ve smyslu § 407 odst. 2 ObchZ.

39. Pokud jde o otázku uznání, žalovaná má pochopitelně pravdu, pokud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, ze které plyne, že účinky uznání závazku ve smyslu § 323 ObchZk nemohou nastat případným zařazením závazku dlužníkem do své účetní evidence bez písemného uznání závazku vůči tvrzenému věřiteli (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 63/2012). Na druhou stranu i žalobkyní citované pasáže dotčeného rozhodnutí v jejím podání ze dne [datum] je zřejmé, že Nejvyšší soud klade důraz na samotné zařazení závazku do účetní evidence. Jinak řečeno, pouhé zařazení závazku dlužníkem do jeho účetní evidence nepostačuje k vyvození závěru stran uznání závazku. Na druhou stranu ovšem není vyloučeno, aby toto zařazení bylo jedním z podpůrných argumentů stran konkludentního uznání závazku, jako tomu je v projednávané věci.

40. Na základě shora uvedeného tak lze uzavřít, že soud shledal žalobu důvodnou, pročež jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.

VI. K nákladům řízení

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení.

42. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 10 075 Kč a dále nákladů na svědečné ve výši 3 085,84 Kč, které byly uhrazeny ze zálohy, kterou žalobce složil.

43. Dále jsou náklady žalobce tvořeny náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 201 484,74 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. Právní zástupce žalobce udělal následující úkony právní služby: první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, písemné podání ve věci samé (žaloba), písemné podání ve věci samé ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], písemné podání ve věci samé - odvolání ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], 2 x úkon účast u jednání soudu dne [datum] (od 9:00 do 12:55), účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], 0,5 úkonu účast na jednání soudu dne [datum], kde došlo k vyhlášení rozsudku, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum].

44. Celkem tedy právní zástupce žalobce učinil 29,5 úkonů právní služby, za což náleží odměna ve výši 269 630 Kč.

45. Soud se přitom zabýval důvodností úkonů„ porada s klientem“ a dospěl k závěru, že porady s klientem, které se konaly dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], byly účelné, neboť předcházely jednáním ve věci. Stejně tak účelné byly porady, které se uskutečnily dne [datum], [datum] a [datum], neboť po nich následovala písemná podání ze dne [datum], [datum] a ze dne [datum]. Naopak soud nepřiznal odměnu za úkon nahlížení do spisu, neboť se jedná o součást úkonu přípravy, a úkon nebyl účelný, když veškerá předchozí písemná podání byla stranám rozesílána.

46. Dále náklady zástupce žalobce tvoří náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 AT ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Za 29,5 úkonů právní služby činí náhrada hotových výdajů částku 9 000 Kč.

47. Dále náklady zástupce žalobce tvoří náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, a to náhrada za čas strávený cestou na jednání (16 půlhodin) dne [datum] ve výši 1 600 Kč, náhrada za čas strávený cestou na jednání (16 půlhodin) dne [datum] ve výši 1 600 Kč, náhrada za čas strávený cestou na jednání (16 půlhodin) dne [datum] ve výši 1 600 Kč, náhrada za čas strávený cestou na jednání (16 půlhodin) dne [datum] ve výši 1 600 Kč, náhrada za čas strávený cestou na jednání (16 půlhodin) dne [datum] ve výši 1 600 Kč, náhrada za čas strávený cestou na jednání (16 půlhodin) dne [datum] ve výši 1 600 Kč, náhrada za čas strávený cestou na jednání (16 půlhodin) dne [datum] ve výši 1 600 Kč, náhrada za čas strávený cestou na jednání (16 půlhodin) dne [datum] ve výši 1 600 Kč, náhrada za čas strávený cestou na jednání (16 půlhodin) dne [datum] ve výši 1 600 Kč Celkem náhrada za promeškaný čas činí 14 400 Kč.

48. Dále náklady zástupce žalobce tvoří cestovní výdaje za cesty [obec] – [obec] a zpět dne [datum], dne [datum] (náklady 889 Kč), dne 21. 2. 2021 (náklady 708 Kč), dne [datum] (náklady 1 157 Kč), dne [datum] (náklady 988 Kč), dne [datum] (náklady 1 382 Kč), dne [datum] (náklady 1 554 Kč), dne [datum] (náklady 1 113 Kč). Celkem náhrada cestovních výdajů činí 7 791 Kč.

49. Celkové náklady žalobce tvoří částka 10 075 Kč + 3 085,84 Kč + 269 630 Kč + 9 000 Kč + 14 400 Kč + 7 791 Kč, tedy 313 981,84 Kč.

VII. Ke lhůtě k plnění

50. Lhůta k plnění byla stanovena ve výroku I. a III. tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení