29 C 130/2023 - 71

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně] a.s., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený opatrovníkem [Jméno opatrovníka] sídlem [Adresa opatrovníka] pro zaplacení 576 139,49 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 329 426,85 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% p.a. od 1.6.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 246 712,64 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% p.a. od 16.11.2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 54 750,95 Kč od 23.9.2021 do 15.11.2021, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 295,61 Kč od 23.9.2021 do 15.11.2021, úroku z částky 568 119,49 Kč ve výši 11,99 % p.a. od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky 329 426,85 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 16.11.2021 do 31.5.2023, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

IV. Soud přiznává opatrovníkovi žalovaného, [Jméno opatrovníka], advokátovi, za jeho zastupování v řízení odměnu ve výši 55 139,71 Kč.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 na náhradě nákladů řízení žalovaného částku 8 982,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla straně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 576 139,49 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „banka“) uzavřel se stranou žalovanou dne [datum] smlouvu o rychlé půjčce (dále jen „smlouva“), dle níž banka poskytla straně žalované téhož dne úvěr 600 000 Kč a strana žalovaná se zavázala splatit jej se smluvním úrokem ve výši 11,99 % p.a. a s dalšími poplatky dle smlouvy. Jelikož strana žalovaná porušila své smluvní povinnosti a dostala se do prodlení se splácením úvěru, přistoupila banka ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 568 119,49 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 54 750,95 Kč, z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 295,61 Kč, z dlužných poplatků 8 020 Kč a z dlužného úroku a úroku z prodlení. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi bankou a spol. [Anonymizováno] a smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi spol. [Anonymizováno] a žalobkyní. Žalovaný nezaplatil požadovanou částku ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně.

2. Opatrovník namítal, že banka úvěr nezesplatnila, že žalobkyně není aktivně legitimovaná k podání žaloby, neboť straně žalované nebylo oznámení postoupení pohledávky, a že banka nezkoumala řádně úvěruschopnost strany žalované. Z těchto důvodů navrhl zamítnutí žaloby.

3. Strana žalovaná je občanem Slovenské republiky. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 7 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nárok ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla svůj závazek splnit v místě sídla banky, tedy v [adresa].

4. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť banka si se žalovaným jako rozhodné zvolili české právo v čl.

17. VOP banky.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobkyní a rekapitulované v bodě 1 rozsudku, vyjma zesplatnění úvěru (důkazy: 3x smlouva o postoupení pohledávky s přílohou, 4x oznámení o postoupení pohledávky, žádost o poskytnutí úvěru, návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce, akceptace návrhu smlouvy, anglicky psaná listina nazv. jako doklad o příjmu pro [Anonymizováno] z [datum], předžalobní výzva 2x, všeobecné obchodní podmínky banky, produktové podmínky pro osobní úvěry). Dále soud zjistil, že dopis banky ze dne [datum] – Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu – měla banka zasílat straně žalované prostřednictvím [právnická osoba]., pod podacím číslem [Anonymizováno], přičemž z internetových stránek [právnická osoba]., soud zjistil, že zásilka pod tímto číslem není v evidenci [právnická osoba]. (důkazy: prohlášení o okamžité splatnosti z [datum], dopis ze dne [datum] od [Anonymizováno] adresovaný společnosti [Anonymizováno] nazv. jako Přehled podacích čísel, výpis z [právnická osoba] z internetu nazv. jako Sledování zásilek). Dle žalobkyně měla banka při sjednávání úvěru prověřovat úvěruschopnost strany žalované tak, že byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze [právnická osoba], že při hodnocení úvěruschopnosti měla banka porovnávat její příjem a výdaje, že výpočtem měla banka získat částku disponibilních zdrojů strany žalované a že zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila (důkazy: údaje klienta, posouzení úvěruschopnosti od [Anonymizováno]). Dále soud zjistil, že žalovaný na svůj závazek z úvěru bance zaplatil částku 128 661,48 Kč (důkaz: souhrnný výpis pohybů na účtu). Z ceníku soud nic podstatného nezjistil, proto se mu dále nevěnuje 6. Z pohledu práva platí u smluv o zápůjčce následující: dle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) platí, že (cit.) „Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ V § 2392 odst. 1 OZ je uvedeno, že „Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.“ Dle § 2393 odst. 1 OZ platí, že „Neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.“ Podle § 2394 OZ platí, že „Bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.“ Dle § 1970 OZ platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení § 588 občanského zákoníku určuje, že „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Dle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“, přičemž v § 2999 odst. 1 obč. zákoníku je uvedeno, že „Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.“ 7. Dle § 1879 OZ platí, že „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, přičemž § 1882 odst. 1 OZ uvádí, že „Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.“ 8. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), stanoví, že „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle § 87 odst. 1 zákona platí, že „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Dle § 122 odst. 1 až 5 zákona platí, že „(1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. ([právnická osoba] dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. (5) Odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.“ Ustanovení § 2 odst. 1 zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“ 9. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) platí, že „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ 10. Soud považuje za oprávněnou námitku opatrovníka, že nedošlo k zesplatnění úvěru, resp. že žalobkyně zesplatnění neprokázala, neboť z předložených důkazů – potvrzení o číslech podaných zásilek – nebylo možné zjistit, zda taková zásilka, tedy zesplatnění, byla straně žalované zasílána či nikoli. Soud tedy vychází z toho, že úvěr dosud není zesplatněn a v době vyhlášení rozsudku bylo z úvěru splatné všechny splátky od [datum] do [datum] odpovídajících celkové sumě 458 088,33 Kč: Datum Splátka Datum Splátka [datum] 8 695,33 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč [datum] 10 451,00 Kč 458 088,33 Kč 11. Naopak se soud neztotožňuje s opatrovníkem v tom, že by neoznámení postoupení pohledávky mělo vliv na aktivní legitimaci žalobkyně. Pokud by k oznámení postoupení pohledávky nedošlo, mělo by to dle § 1882 odst. 1 OZ pouze ten důsledek, že svůj závazek může strana žalovaná plnit původnímu věřiteli.

12. Na základě skutečnosti uvedených v bodech 5 rozsudku vzal soud za prokázané, že banka straně žalované poskytla na úvěr částku 600 000 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalovaný na svůj dluh zaplatil celkovou částku 128 661,48 Kč. Rovněž má soud za to, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyně namísto banky a spol. [Anonymizováno] stala oprávněnou osobou k vymáhání nároků plynoucích z úvěru vůči straně žalované. Dále však musí soud zhodnotit 2 otázky, a to: (i) zda byly splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru a (ii) na jakou částku má žalobkyně vůči straně žalované nárok.

13. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost strany žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z pohledu soudu banka úvěruschopnost strany žalované dostatečně nezkoumala, popř. žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

14. Po výzvě soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti strany žalované žalobkyně doplnila, jakým způsobem banka ověřovala úvěruschopnost, viz bod 5 rozsudku. Tato tvrzení jsou však velice obecná a nelze z nich seznat, jaká konkrétní zjištění banka o schopnosti strany žalované splácet úvěr učinila, neboť v něm absentují tvrzení, jakým způsobem banka ověřovala schopnost strany žalované splácet úvěr, jaké byly její příjmy, její výdaje a zda měla v období před poskytnutím úvěru dostatek finančních zdrojů pro splácení úvěru, tedy skutečnosti zmíněné v předchozím bodě rozsudku. Tvrzení žalobkyně nikterak nevypovídají o schopnosti strany žalované splácet úvěr, neboť chybí minimálně tvrzení týkající se příjmu a výdajů strany žalované a tvrzení, jaká částka zbývala straně žalované po zaplacení všech jejích výdajů v době předcházející poskytnutí úvěru. Pokud žalobkyně netvrdila tyto skutečnosti, ačkoli k tomu byla vyzvána usnesením soudu ze dne [datum], tak neunesla břemeno tvrzení stran posouzení úvěruschopnosti strany žalované strany žalované. Nedostála-li žalobkyně své povinnosti tvrzení, tak posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemohla ani prokázat, jak plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 619/2011 ze dne 20.6.2012 o tom, že (cit.) „Rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků [v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že neunesl břemeno tvrzení.“ 15. K posouzení úvěruschopnosti ještě soud na okraj podotýká, že se věřitel nemůže spokojit pouze s tvrzením dlužníka stran jeho příjmů a výdajů, ale tyto musí i objektivně ověřit, jak stanovil i Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 „…součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)... posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.“ 16. Je-li smlouva neplatná dle § 588 obč. zákoníku, je strana žalovaná povinna žalobkyni vrátit dle § 2991 a § 2999 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou žalobkyně poskytla straně žalované jako úvěr, a to ve výši, jež je splatná, po odečtení zaplacené částky, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních. Z tvrzení žalobkyně a z jí předložených důkazů plyne, že banka straně žalované poskytla 600 000 Kč, z níž je splatná částka 458 088,33 Kč a že strana žalovaná bance zaplatila částku 128 661,48 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ve výši rozdílu mezi splatným závazkem z úvěru 458 088,33 Kč po odečtení 128 661,48 Kč, tedy co do částky 329 426,85 Kč. Ve zbytku potom žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení soud vycházel z rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 uvedl, že (cit.) „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravou vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ve vztahu k ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů a konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)… Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud …(srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).“ 18. Pokud pak jde o povinnost soudu určit splatnost jistiny dle možností strany žalované, tak ta neposkytla soudu vůbec žádnou součinnost, soud nemá dostatečné informace o jejích poměrech ani z doby uzavření smlouvy. Soud tak vychází z toho, že sama strana žalovaná byla ochotna splácet úvěr po splátkách 10 451 Kč měsíčně. Soud tak uzavřel, že je v možnostech strany žalované zbytek jistiny zaplatit do 31.5.2023, tj. za 3 roky a 8 měsíců od poskytnutí úvěru, což soud považuje za dostatečnou dobu pro našetření si dlužné jistiny (jedná se o částku cca 13 637 Kč měsíčně).

19. Opatrovníkovi strany žalované za její zastupování v řízení náleží odměna ve výši 52 852,80 Kč jako odměna za 4 úkony právní služby po 10 620 Kč za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, odvolání, vyjádření a účast na jednání soudu (při tarifní hodnotě sporu 576 139,49 Kč dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů…), dále paušální náhradu 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (dle § 13 cit. vyhlášky) a konečně 21%-ní DPH z odměny a náhrad (dle § 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 9 172,80 Kč a cestovní výdaje ze dne [datum] dle § 13 odst. 4 vyhl. 177/1996 Sb., ve spojení s § 157 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a za použití § 4 vyhl. č. 467/2022 Sb.: cestovné [adresa] a zpět = [Anonymizováno], základní náhrada z 1 km jízdy 5,20 Kč, celkem tedy 1 446,56 Kč + 21% DPH z této částky ve výši 303,77 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty: 1l BA 95/41,20 Kč vč. DPH (pozn. v ceně PHM je již ve vyhlášce zahrnuto i 21%-ní DPH), vozidlo [Anonymizováno], průměrná spotřeba 8 l NM/100 km, tedy 536,58 Kč a náhradu za promeškaný čas 600 Kč + 21% DPH z této částky ve výši 126 Kč za 12 půlhodin po 100 Kč, tj. cestovné 3 012 Kč, celkem tedy 55 139,71 Kč. Soud proto opatrovníkovi odměnu v uvedené výši přiznal.

20. Strana žalovaná byla v řízení neúspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náklady řízení. Žalobkyně byla v řízení procesně neúspěšná. V souladu s § 146 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 149 odst. 2 o.s.ř. tak má stát vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů, které musel vynaložit na odměně pro opatrovníka v rozsahu 16,29%, jak plyne z níže uvedené tabulky. Proto soud žalobkyni uložil povinnost nahradit státu náklady ve výši 8 982,25 Kč, tj. 16,29% z 55 139,71 Kč. Tuto povinnost má žalobkyně přesto, že k úhradě odměny opatrovníka dosud nedošlo, neboť je-li stát v rozhodnutí soudu zavázán k zaplacení odměny opatrovníkovi, má se za to, že odměnu již uhradil, jak plyne např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 622/10 ze dne 19.10.2010 (cit.) „Ústavní soud si je vědom toho, že občanský soudní řád v ustanovení § 148 odst. 1 používá minulého času - "platil", což by mohlo navodit úvahu o vyloučení jeho aplikace na dané případy. Výkladem nicméně nelze než dovodit, že tato formulace použití ustanovení nebrání. U státu lze s pravděpodobností blížící se jistotě očekávat solventnost, a je-li tedy k úhradě nákladů opatrovníkovi soudem zavázán, pro účely rozhodování o náhradě této úhrady lze mít za to, že již platil.“ Zamítnuto Žalováno jistina 246 712,00 Kč 576 139,00 Kč kapitalizovaný úrok 54 750,00 Kč 54 750,00 Kč kapitalizovaný úrok z prodlení 4 295,00 Kč 4 295,00 Kč úrok 11,99% p.a. do 12.6.2023 75 941,00 Kč 75 941,00 Kč úrok z prodlení do 12.6.2023 75 941,00 Kč 75 941,00 Kč 457 639,00 Kč 787 066,00 Kč neúspěch 58,14% úspěch 41,86% úspěch -neúspěch -16,29%

Poučení