Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

29 C 131/2020-53

Rozhodnuto 2021-03-18

Citované zákony (14)

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Suchánkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] na vyklizení bytu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna vyklidit ateliér [číslo] nacházející se ve 4. nadzemním podlaží domu [adresa], [adresa], 180 00 Praha 8 – Libeň, to vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. Libeň, vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 890 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované vyklizení ateliéru [číslo] nacházejícího se ve 4. nadzemním podlaží domu [adresa], [adresa], 180 00 Praha 8 – Libeň, to vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. Libeň, vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, s odůvodněním, že žalobkyně je vlastníkem nemovité věci pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], na adrese [adresa], 180 00, Praha 8 Libeň, to vše zapsáno na [list vlastnictví], pro k.ú. Libeň, vedeném u katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, KP Praha. Žalovaná užívala na základě smlouvy o nájmu prostor nesloužících k podnikání, uzavřené dne 29. dubna 2019, a to na dobu určitou jednoho roku, atelier [číslo] nacházející se v 4. nadzemním podlaží předmětného domu [adresa] (dále jen„ atelier“). Nájem skončil v dubnu tohoto roku uplynutím doby určité dle nájemní smlouvy. Žalobkyně zaslala žalované dopisem z 6. března 2020 oznámení o ukončení nájmu a výzvu k předání a vyklizení atelieru. Tento dopis byl žalované doručen poštou. Žalovaná však atelier nevyklidila. Žalobkyně znovu žalovanou vyzvala e-mailem ze dne 21. května 2020, aby vyklidila a předala atelier nejpozději do 31. května 2020. Žalobkyně následně též prostřednictvím svého právního zástupce opětovně vyzvala žalovanou dopisem z 1. června k vyklizení a předání atelieru, avšak bez úspěchu. Žalobkyně přes veškeré urgence k žalované stále nemůže řádně nakládat s ateliérem, který je v jejím vlastnictví.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě konstatovala nesporné vlastnictví žalobkyně k výše uvedené nemovitosti, jakož i uzavření výše specifikované nájemní smlouvy. Jako sporné naopak žalovaná označila tvrzení o doručení předchozích výzev žalobkyně z 6. března k předání a vyklizení atelieru, jakož i výzvy k vyklizení z 1. června. To, zda to bylo v důsledku nesprávného doručování nebo zhoršeného fungování české pošty v době nouzového stavu, žalovaná neumí vysvětlit. Žalovaná skutečně obdržela od žalobkyně v květnu 2020 emailovou zprávu, že posoudila její návrhy a nesouhlasí s nimi, proto se má z bytu vystěhovat a předat jej do konce měsíce května. Žalovaná však nesouhlasí s takto zjednodušenou a účelovou argumentací žalobkyně. Emailová zpráva z 21. 5. 2020 je vytržena z kontextu předchozí a navazující komunikace žalované s žalobkyní. Tato komunikace probíhala již od počátku roku, resp. od února 2020, kdy nejdříve tato probíhala prostřednictvím správy domu a následně přímou komunikací mezi žalovanou a Ing. Arch. [jméno] [příjmení] zpočátku telefonicky a osobně a následně od května po emailu. Žalované bylo několikrát v komunikaci s žalobkyní přislíbeno, že je možné se domluvit na uzavření nové smlouvy k atelieru na další období. Důvod, proč žalobkyně svůj postoj otočila, je podle názoru žalované skutečnost, že nedošlo k dohodě o vypořádání vzájemných nároků stran před uzavřením nové smlouvy. Žalovaná žádala a navrhovala, aby dlužné nájemné za dobu, kdy byla z důvodu koronavirové krize téměř bez příjmů, byla kompenzována ze 40 tisícové kauce, která byla na počátku nájemního vztahu složena k rukám žalobkyně, s čímž ovšem žalobkyně nesouhlasila, a to ačkoli jí bylo známo, že žalovaná jako OSVČ, která se živí prodejem a výrobou oděvů, přišla o téměř všechny příjmy a dostala se tak do závažné sociální situace, kdy opravdu nebylo možné toto řešit jinak než použitím kauce. Žalobkyně tvrdila, že kauci nelze použít na vyrovnání závazků žalované, a to přesto, že takovou možnost předvídá jak samotná nájemní smlouva, tak možnost použití kauce k úhradě pohledávek nájemce stanovuje též občanský zákoník. Žalovaná celou tuto situaci vnímá jako velmi nešťastnou a pravděpodobně související s neochotou žalobkyně již dříve akceptovat některé vytýkané vady a nedostatky pronajímaného atelieru. Dále je žalovaná toho názoru, že vyklizení předmětného atelieru je pro její osobu v tuto chvíli a opět sílící pandemie koronaviru zcela likvidační a považuje tento postup žalobkyně za příčící se dobrým mravům. S okamžikem vyhlášení nouzového stavu na jaře 2020 žalovaná přišla o podstatnou část příjmů, zahrnující komisní prodeje v buticích v centru Prahy, orientovaných na zahraniční klientelu, a také klienty privátní, kteří standardně dochází na zkoušku do pronajímaného ateliéru. Příjmy žalované se tedy okamžitě omezily pouze na občasné prodeje v rámci internetového obchodu. Nežádala o státní podporu, využila pomoci svých blízkých. Nežádala ani o odpuštění nájemného, pouze žádala o vyplnění předchozího slibu majitele nemovitosti, který kromě prodloužení nájemního vztahu přislíbil úpravu/snížení ceny nájmu tak, aby více odpovídala jeho tržní hodnotě. Vzhledem k výše uvedenému a také tomu, že žalovaná v průběhu měsíců červenec, srpen a září 2020 vložila postupně na účet žalobkyně částku celkem 65 000 Kč, tedy jednoznačně ukázala dobrou vůli plnit své závazky a také v situaci, kdy žalobkyně od počátku nájemního vztahu disponuje částkou jistoty ve výši 40 000 Kč, je žalovaná přesvědčena, že jedinému, komu může v důsledku rozhodnutí o vyklizení předmětné nemovitosti vzniknout škoda, je právě žalovaná, která se navíc, pokud k takové situaci dojde, dostane do neřešitelné sociální situace. Žalovaná je připravena se s žalobkyní rozumně dohodnout na ukončení užívání předmětného atelieru, nicméně v současné době opravdu nemá možnost kam se odstěhovat a je tak přesvědčena, že rozhodnutí o vyklizení bez dalšího by v jejím případě bylo též v rozporu s dobrými mravy.

3. Žalobkyně v replice uvedla, že výzvy k vyklizení jednotky doručovala žalobkyně, resp. správa nemovitostí a následně advokátní kancelář, a to všemi možnými cestami. Dne 1. června 2020 odeslala advokátní kancelář žalobkyně žalované výzvu k vyklizení jednotky na dvě adresy, a to: [ulice a číslo], Praha 7 a [ulice a číslo] [anonymizováno], Praha 8 (předmětná jednotka). Zatímco z adresy [adresa žalované], na adrese předmětné jednotky byla vhozena do schránky. Zásilka z 6. března 2020 byla taktéž prokazatelně vhozena do schránky žalované na adrese [adresa]. Žalobkyně nedala žalované žádný pro sebe závazný slib, že svolí k dalšímu trvání nájemního vztahu, jenž podle nájemní smlouvy skončil sám o sobě dne 30. dubna 2020 uplynutím sjednané doby nájmu. Ani epidemická situace, která v současné době v Česku vládne, nebere žalobkyni právo domáhat se vyklizení předmětné jednotky; není v tom omezen žádnými ani dodatečně přijímanými právními předpisy. Žalobkyně trvá na ochraně svého vlastnického práva.

4. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, není-li výslovně uvedeno jinak, že žalobkyně je vlastníkem pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], na adrese [adresa], 180 00, Praha 8 Libeň, to vše zapsáno na [list vlastnictví], pro k.ú. Libeň, vedeném u katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, KP Praha.

5. Ze Smlouvy o nájmu prostor nesloužících k podnikání na dobu určitou ze dne 29. 4. 2019 soud zjistil, že se žalobkyně jako pronajímatel zavázala žalované jako nájemci přenechat k dočasnému užívání ateliér [číslo] o celkové výměře 42 m2 + terasa 6,3 m2 ve 4.NP, nacházející se v budově [adresa], v ulici [anonymizována dvě slova], stojící na pozemku parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], přičemž strany si výslovně ujednaly, že předmětný ateliér bude pronajat k obývání, ačkoliv se jedná o jiný než obytný prostor. Nájem byl sjednán na dobu určitou, počínaje dnem 29. 4. 2019, přičemž nájemní poměr končí ke dni 30. 4. 2020. Dále bylo mezi stranami ujednáno, že nájem končí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, dohodou nebo výpovědí, přičemž v den ukončení nájmu je nájemce povinen předmět nájmu předat vyklizený vymalovaný a předat kompletní paré převzatých klíčů od bytu, domu, schránky. V ostatních případech skončení nájmu je nájemce povinen předat ateliér bez zbytečného odkladu nejpozději do 7 dnů ode dne ukončení nájemního poměru. Doručování písemností na základě smlouvy bylo sjednáno osobně nebo prostřednictvím přepravců poštovních zásilek a to na adresu smluvních stran uvedenou v záhlaví smlouvy.

6. Z dopisu ze dne 6. 3. 2020 soud zjistil, že tímto oznámil p. [jméno] [příjmení] jménem správce domu [právnická osoba] s.r.o. žalované, že pronajímatel již nemá zájem předmětnou nájemní smlouvu prodlužovat a vyzval ji k předání vyklizeného a čistého ateliéru zástupci pronajímatele dne 30. 4. 2020 v 9:00 hodin. Zásilku s tímto podáním zaslala [právnická osoba] s.r.o. žalované na adresu [adresa], přičemž zásilka byla vhozena do schránky dne 26. 3. 2020 (zjištěno z připojené doručenky).

7. Z e-mailové komunikace mezi [titul] [jméno] [příjmení] a žalovanou soud zjistil, že dne 15. 5. 2020 [titul] [příjmení] zaslal žalované e-mail, ve kterém uvedl:“ Paní [celé jméno žalované] uvádíte nepravdivé informace. Kauce není určená k úhradě nájemného, jak jsem Vám včera vysvětloval. Sdělil jsem Vám, že za loňský rok nejsou uhrazeny dva nájmy. Jeden jsme Vám po dohodě prominuli. Tvrdila jste mi, že jste vše doplatila a to vkladem hotovosti na účet objektu. Požádal jsem Vás o doložení úhrady nájemného, k tomu však nedošlo. Pokud jste uvedené neuhradila a považujete kompenzaci nájemného kaucí za možný způsob úhrady, tak s tímto postupem nesouhlasím. Proto Vás žádám, abyste uhradila chybějící nájemné a dorovnala kauci do smluvené výše. Následně lze jednat o nájemní smlouvě na další období. V opačném případně prosím vykliďte prostor a předejte ho panu [příjmení]“. Na tento reagovala žalovaná e-mailem ze stejného dne, ve kterém uvedla:„ Nepravdivé informace neuvádím. Několikrát jsem zmínila potřebu zúčtování kauce na dlužné nájemné, doufala jsem, že jsme se pochopili, tím spíš, že se bavíme o složení kauce nové, by tato věc z alespoň z mého pohledu byla jasná, a já jsem žila v přesvědčení, že si rozumíme. Rozhodně nemám potřebu vkládat do číchkoli úst nepravdy, čí lži. Velmi věřím, že jsme si při dnešním telefonického rozhovoru tuto věc dovysvětlili. Budu doufat, že tomu tak je, a věřit, že toto byl jen nešťastný informační šum. Jak jsme již probrali ústně, novou kauci budu schopná doložit k 31. 8. t.r., doufám, že budete ochoten jako kauci akceptovat jednoměsíční nájemné“. Dne 21. 5. 2020 zaslal [titul] [příjmení] žalované e-mail, ve kterém uvedl:„ Posoudil jsem Vaše návrhy a trvám na vyklizení a předání Vaší jednotky. Nájemní vztah byl ukončený k 30. 4. 2020. Žádám Vás o vyklizení jednotky nejpozději do 31. 5. 2020, jednotku převezme pan [příjmení] dne 1. 6. 2020 po telefonické dohodě“. Na tento reagovala žalovaná e-mailem ze dne 21. 5. 2020, ve kterém uvedla:„ je mi líto, pane [příjmení], ale toto nemohu akceptovat. Na základě prokazatelných informací jste přislíbil dne 16.2 t. r. prodloužení nájemního vztahu, a rovněž snížení původní přemrštěné požadované ceny, Od tohoto termínu Jsem se s Vámi několikrát /rovněž prokazatelně/ spojila a neustále dokola žádám o dořešení a zdokladování uvedeného. Vzhledem k ujištění od Vaší osoby jsem si pochopitelně žádný náhradní prostor nehledala, nedisponuji jím, a tedy nemám kam svoji osobu a svůj majetek přesunout. Nemohu se bohužel zbavit dojmu, že celé toto Vaše jednání a Vaše nepravdivá tvrzení jsou známkou pokračování Vašeho nekorektního jednání se mnou. Podle všeho, pane [příjmení], rád rychle cokoli slíbíte a pak na svůj slib zapomenete...těchto slibů jsem za dobu trvání našeho kontaktu dostala více, ani jeden nebyl vyplněn /oprava střechy, dokončení okapů atp... /, zdá se tedy, že i tyto Vaše sliby jsou velmi účelovou záležitostí, která nikdy nedochází naplnění. Od Vašeho příslibu o setkání a dořešení výše nájemného uplynulo několik měsíců, a i přes koronavirovou pandemii, kterou kolem sebe máme, bylo jistě možné, se na detailech telefonicky dohodnout dříve. Vaše neustálé odkládání a toto finální resumé, mne staví do situace a pozice, ve které je mí velmi nekomfortně. Nicméně, pane architekte, jak jsem uvedla, Já se k 31.5 rozhodně nemám kam a nebudu stěhovat. Stále doufám, že najdeme rozumné řešení, které bude akceptovatelné pro obě strany.“ V e-mailu ze dne 26. 6. 2020 žalovaná uvedla:„ těžko se mi hledají vhodná slova, kterými Vás oslovit... Velice se omlouvám za tón, který jsem použila při našem posledním kontaktu, cca před měsícem, věřte, prosím, že mne obrovsky mrzí, kam se celá věc dostala, a byla bych Vám velmi vděčná, kdybyste dovedl tento můj způsob jednání omluvit - ocitla jsem se zahnaná do kouta, a v ohrožení své holé existence .... se rovněž, že jsem nepsala/nevolala dříve, byla bych ráda v jiné situaci, ale bohužel tomu tak není, snažím se finančně stabilizovat, jak jsem Vám popsala, záležitosti kolem koronavirové epidemie mne vyčerpaly. Vy jste se k tomu celému nejdříve stavěl velice lidsky a chápavě, což jsem samozřejmě velmi oceňovala a vážila si to ho..abyste v závěru zcela otočil...promiňte, prosím, mne to obrovsky zklamalo a zdrtilo..přesto nedokážu věřit tomu, že byste mohl mít zájem mne tímto způsobem zlikvidovat..já opravdu nemám momentálně kam jít, s bydlením jde u mne ruku v ruce místo k práci - a práce je to jediné a nejdůležitější, čemu bych se potřebovala intenzivně věnovat, aby moje cesta z tohoto neutěšeného stavu byla co nejrychlejší,.věřte, že v situaci, která mezi námi panuje, je pro mne soustředit se na práci poměrně složité - bez nadsázky mám neustále na mysli [anonymizováno] [číslo], opravdu mi to není jedno, pane [anonymizováno] Velmi prosím, pane [příjmení], kdybyste v sobě dokázal najít kousek ochoty, a dal mi šanci z této naší věci vyjít s hlavou vztyčenou..prosím, dejte mi trochu času, abych dokázala jít dál.. Děkuji, že se alespoň pokusíte moji situaci pochopit..budu velmi doufat, že budete ochoten se mnou dále komunikovat“. Z dalších provedených důkazů již žádné podstatné skutečnosti pro posouzení věci zjištěny nebyly.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

9. Podle § 2201 zákona č. 892012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

10. Podle § 2230 odst. 1 o.z. užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu.

11. Podle § 2230 odst. 2 o.z. ustanovení odstavce 1 se nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla.

12. Podle § 2235 odst. 1 o.z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

13. Podle § 2236 odst. 1 o.z. bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Ujednají-li si pronajímatel s nájemcem, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor, jsou strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor.

14. Podle § 2236 odst. 2 o.z. skutečnost, že pronajatý prostor není určen k bydlení, nemůže být na újmu nájemci.

15. Podle § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

16. Podle § 1042 o.z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 29. 4. 2019 nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo přenechání výše specifikovaného ateliéru ve vlastnictví žalobkyně k užívání žalované za účelem uspokojování jejích bytových potřeb, a to na dobu určitou počínaje dnem 29. 4. 2019 do 30. 4. 2020 E-mailovou komunikací mezi místopředsedou představenstva žalobkyně a žalovanou bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou panovaly neshody ohledně způsobu úhrady a výše nedoplatku dlužného nájemného za nájem předmětného ateliéru. Pokud žalovaná tvrdí, že jí žalobkyně přislíbila uzavření nové nájemní smlouvy za účelem přenechání k užívání daného ateliéru, pak soud konstatuje, že z uvedené e-mailové komunikace vyplývá pouze příslib místopředsedy představenstva žalobkyně jednat o nájemní smlouvě na další období za podmínky uhrazení dlužného nájemného a dorovnání kauce do smluvené výše ze strany žalované, jak vyplývá z e-mailu ze dne 15. 5. 2020. Daný příslib se týká pouze jednání o možném uzavření další nájemní smlouvy, nikoliv samotného uzavření další nájemní smlouvy. Z daného sdělení místopředsedy představenstva žalobkyně tak nelze vyvozovat legitimní očekávání žalované, že při splnění daných podmínek bude k uzavření další nájemní smlouvy skutečně přistoupeno. V posuzované věci tak nájem předmětného ateliéru skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán, tj. dne 30. 4. 2020, neboť ačkoliv žalovaná užívala ateliér i po uplynutí sjednané nájemní doby, byla žalovaná dopisem ze dne 6. 3. 2020, tj. před uplynutím doby nájmu, vyzvána k předání vyklizeného a čistého ateliéru zástupci pronajímatele dne 30. 4. 2020 v 9:00 hodin, tj. v souladu s § 2230 odst. 2 o.z., nedošlo i při dalším užívání ateliéru žalovanou ke znovuuzavření nájemní smlouvy. Pokud žalovaná sporuje, že by jí byla zásilka obsahující danou výzvu doručena, bylo z připojené doručenky zjištěno, že výzva byla žalované doručena na adresu sjednanou v nájemní smlouvě pro doručování písemností, přičemž zásilka byla vhozena do schránky dne 26. 3. 2020. Konečně i e-mailem ze dne 21. 5. 2020, tj. do 1 měsíce od uplynutí doby nájmu, místopředseda představenstva žalobkyně žalované sdělil, že na vyklizení a předání ateliéru trvá. Z tohoto důvodu tedy nedošlo ke znovuuzavření nájemní smlouvy ani podle § 2230 odst. 1 o.z.

18. Soud dále neshledal důvodnou ani námitku vyklizení v rozporu s dobrými mravy. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dané ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu.

19. Nejvyšší soud České republiky v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 17. prosince 2003, sp. zn. 26 Cdo 2319/2003, z 3. února 2004, sp. zn. 26 Cdo 128/2003, z 18. května 2004, sp. zn. 26 Cdo 538/2003, ze 17. června 2004, sp. zn. 26 Cdo 2686/2003) vyslovil názor, že nesvědčil-li žalovanému platný titul k užívání vyklizovaného bytu (tj. užívá-li žalovaný vyklizovaný byt bez právního důvodu), nelze ani prostřednictvím § 3 odst. 1 obč. zák. zabránit požadavku na jeho vyklizení a žalobu zamítnout. Následně však byla soudní praxe usměrněna stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. října 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněným pod č. 8 v sešitě č. 1-2 z roku 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát). S ohledem na znění § 2 odst. 3 o.z. lze dané judikatorní závěry aplikovat i za účinnosti zákona č. 892012 Sb., občanského zákoníku.

20. V projednávané věci nelze především ztratit ze zřetele, že šlo-li o nájemní poměr na dobu určitou, není vzhledem k charakteru takového nájemního poměru žádných pochyb o tom, že takový nájemní poměr zásadně končí uplynutím sjednané doby nájmu. Z tohoto pohledu nemůže být žaloba na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) podaná po skončení takového nájemního poměru (nebyl-li byt nebo nemovitost sloužící k bydlení vyklizeny dobrovolně) zásadně výkonem práva v rozporu s dobrými mravy.

21. Lze tedy uzavřít, že nájem předmětného ateliéru skončil uplynutím sjednané doby nájmu dne 30. 4. 2020 a od 1. 5. 2020 užívá žalovaná předmětný ateliér bez právního důvodu. Proto soud ve výroku I. rozsudku uložil žalované povinnost předmětný ateliér vyklidit. Ke splnění povinnosti uložené výrokem I. rozsudku, tj. vyklizení ateliéru, stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu 1 měsíce, a to s přihlédnutím k současnému epidemiologickému stavu (onemocnění COVID-19).

22. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci, neboť žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Ta se sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč, dále z odměny za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ AT“), (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, replika, účast na jednání soudu dne 18. 3. 2020, 1 úkon za 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 AT, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby, v součtu za uvedených 5 úkonů právní služby ve výši 1 500 Kč a dále 21% DPH v částce 1 890 Kč, celkem tedy 15 890 Kč.

Poučení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.