29 C 143/2020

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kočovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená opatrovníkem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], o zaplacení 998 154 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 998 154 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 396 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 99 281 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám České republiky – Obvodního soudu pro Prahu 8.

IV. Opatrovníkovi žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátovi se sídlem [adresa], která mu bude vyplacena Obvodním soudem pro Prahu 8 po právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 45 412 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se (po změně žaloby) domáhala zaplacení částky 998 154 Kč. Uvedla, že uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o půjčce (dále jen„ smlouva“), na základě které si od žalované zapůjčila částku 500 000 Kč a zavázala se k vrácení částky 1 363 440 Kč, tedy k plnění v hrubém nepoměru. Smlouva je tak absolutně neplatná, neboť naplňuje znaky lichvy. Žalovaná zneužila značné tíživé finanční situace žalobkyně, které si byla vědoma. Žalobkyně se v roce 2016 dostala do neschopnosti splácet úvěr u [obec] [anonymizováno] a [anonymizováno], které řešila půjčkami u [anonymizováno]. Poté nalezla v poštovní schránce leták žalované pojednávající o možnosti refinancování závazků a možnosti dostat se z tíživé finanční situace. Žalobkyně žalovanou zkontaktovala telefonicky, byla nasměrována k internetovému dotazníku, bylo jí sděleno, že z důvodu, že je v registru dlužníků, je jedinou možností„ Americká hypotéka“. Žalobkyně se s manželem dne [datum] zúčastnila schůzky, která trvala cca 20 minut, žalovaná rozložila před žalobkyni a jejího manžela štos papírů a nedala jim prostor k jejich prostudování. Původně měl být dlužníkem manžel, což bylo poté bez dalšího vysvětlení změněno a do smlouvy bylo zahrnuto i IČO žalobkyně, aby mohla být smlouva prezentována jako podnikatelský úvěr. Pod tíhou životní situace žalobkyně tuto nevýhodnou smlouvu uzavřela, avšak odmítá, že se jednalo o podnikatelský úvěr. Smlouva je v rozporu s dobrými mravy a naplňuje znaky lichvy a je absolutně neplatná.

2. Prostředky získané zápůjčkou chtěla žalobkyně použít na úhradu závazků u [právnická osoba], které sama žalovaná vyplatila částku 250 100 Kč, dále u [ulice] [anonymizováno] a [anonymizováno]. Žalobkyně byla ujištěna, že finanční prostředky bude moci čerpat ihned, avšak k jejich vyplacení došlo až [datum], v důsledku čehož došlo k nárůstu dluhů, v mezidobí byla žalobkyně nucena vzít si další půjčky. Žalovaná začala žalobkyni účtovat smluvní pokuty do výše 150 000 Kč, což vyústilo v exekuce a insolvenční řízení. V něm žalovaná uplatnila pohledávku ze smlouvy navýšenou o úroky a smluvní pokuty, kdy zapůjčená částka se do té doby téměř ztrojnásobila. Žalovaná i přes odpor žalobkyně docílila v insolvenčním řízení prodeje nemovitosti žalobkyně. Průběh insolvenčního řízení byl nestandardní, insolvenční správce odmítal věc týkající se žalované řešit a žalobkyni sdělil, že pokud chce, nechť si žalobu podá sama. Je pravdou, že žalobkyně se vzdala práva na odvolání proti usnesení o vyplacení výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, avšak z důvodu, že byla nucena opustit s manželem vydraženou nemovitost, neměla finanční prostředky na zajištění jiného bydlení a nutně potřebovala, aby jí byly vyplaceny prostředky z dražby nemovitosti, které přesahovaly dlužnou částku.

3. Žalobkyně použila prostředky získané od žalované na úhradu dluhů u [jméno] [příjmení], který je synem žalobkyně a jejího manžela a který jim počátkem roku 2016 půjčil částku 100 000 Kč Tyto prostředky byly použity na běžný provoz domácnosti a byly synovi vráceny v hotovosti dne [datum]. Dále je žalobkyně použila na umoření dluhů u [obec] [anonymizováno], jednalo se o několik dluhů v rozmezí 10 000 Kč – 30 000 Kč ze smluv o spotřebitelském úvěru [číslo] [číslo] ze dne [datum] a [číslo] [číslo] ze dne [datum]. Platby na účet věřitele byly provedeny v září 2016. Dále žalobkyně umořila dluh u [anonymizována dvě slova] v částce cca 20 000 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] dluh splácela ve splátkách od srpna 2016 do března 2017, zbývající část uplatnila [anonymizována dvě slova] v insolvenčním řízení. Dále žalobkyně umořila dluh u [jméno] [příjmení] ve výši 14 500 Kč na základě ústní zápůjčky ze dne [datum] k úhradě nákladů na pohřeb jejího otce. Ten zemřel [datum] a náklady na pohřeb ve výši 29 003 Kč si žalobkyně dělila se svou sestrou rovným dílem. Dluh V. [příjmení] žalobkyně uhradila dne [datum] po obdržení zálohy od žalované, V. [příjmení] dne [datum] zemřel. Dále byl uhrazen dluh u [právnická osoba] ve výši 250 100 Kč ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], částka byla věřiteli uhrazena přímo žalovanou. Zbylé prostředky použila na dluhy u dalších drobných věřitelů, a to [právnická osoba], [právnická osoba], kdy tyto pohledávky byly postoupeny na [anonymizováno] [právnická osoba] a [právnická osoba] a uplatněny v insolvenčním řízení, dále dluhy u [právnická osoba] a [právnická osoba] Část prostředků obdržela od žalované bezhotovostně na účet č. [bankovní účet] vedený na jejího manžela, což rovněž dokládá, že nešlo o podnikatelský úvěr.

4. S ohledem na neplatnost smlouvy z důvodu lichvy požadovala žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi součtem částek 1 352 465 Kč (výtěžek zpeněžení zajištěné nemovitosti vyplacený žalované v insolvenčním řízení) a 91 186 Kč (žalobkyní uhrazené splátky) a částkou 445 497 Kč, kterou po podpisu smlouvy obdržela žalobkyně od žalované.

5. Žalovaná nárok sporovala. Uvedla, že po podání žaloby na sebe žalobkyně podala insolvenční návrh u Krajského soudu v Ústí nad Labem, které je vedeno pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], dne [datum] bylo vydáno usnesení o zjištění úpadku spolu s povolením oddlužení. Žalovaná v insolvenčním řízení uplatnila zajištěnou pohledávku ze smlouvy o úvěru, která byla insolvenčním správcem i žalobkyní uznána a poté uspokojena z výtěžku z prodeje zajištěné nemovitosti. Žalobkyně tak nevyužila popěrného práva a vzdala se práva odvolání proti usnesení o vydání výtěžku zajištěnému věřiteli. Žalovaná má tak za to, že je dána překážka věci rozsouzené, neboť řádně uplatnila pohledávku plynoucí ze smlouvy v insolvenčním řízení, kde byla uznána mj. insolvenčním správcem, který je orgánem veřejné moci; k tomu žalovaná odkázala na nález Ústavního soudu Pl.ÚS 14/10 ze dne 1. 7. 2020.

6. Pokud jde o tvrzení, že smlouva naplňuje znaky lichvy, žalobkyně podepsala dokument„ Prohlášení žadatele“, v němž mj. prohlásila, že se necítí být v rozrušení a tísni a že se cítí být způsobilá k uzavření smlouvy, což potvrdila podpisem. Smlouva byla uzavřena a úvěr byl poskytnut pro účely podnikání, smlouva je označena jako„ Money Bussiness“ a její součástí jsou obchodní podmínky úvěrujícího pro poskytování podnikatelských úvěrů ze dne 1. 9. 2014. Žalobkyně je podnikatelkou od roku 2012, součástí úvěrové dokumentace je výpis z živnostenského rejstříku. Skutečnost, že žalobkyně měla část vyplacených prostředků použít na úhradu jiných závazků spotřebitelské povahy není žalované znám a na věci nic nemění. Nelze se tak dovolat neplatnosti z důvodu lichvy ve smyslu § 1796 o.z.

7. Soud zjistil z provedených důkazů tento skutkový stav:

8. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ([anonymizována dvě slova]) ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou jako úvěrujícím a žalobkyní označenou mj. rodným číslem a IČO jako úvěrovaným. Smlouva stanoví, že její část je určena obchodními podmínkami úvěrujícího pro poskytování podnikatelských úvěrů. Žalovaná se smlouvou zavázala poskytnout žalobkyni úvěr do výše 500 000 Kč, část bude použita na úhradu závazku úvěrovaného u [anonymizováno] do výše 250 000 Kč, výplata úvěrového rámce bude provedena poté, co bude žalované doručen originál výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], s tím, že pokud bude jako první v pořadí zapsáno omezení vlastnického práva (zejm. zástavní právo) ve prospěch jiné osoby než žalované, je žalovaná oprávněna ponížit výplatu úvěrového rámce o 20 %, minimálně o 30 000 Kč. Žalobkyně se zavázala vrátit poskytnutou částku ve splátkách dle splátkového kalendáře. Úroková sazba byla sjednána na 21,4 % p.a., smlouva stanoví, že pohledávka z ní je zajištěna zástavním právem a že úvěr se poskytuje jako podnikatelský. Žalobkyně se dále zavázala zaplatit žalované smluvní odměnu 5 % z poskytnutého úvěru, poplatek za správu úvěru 349 Kč měsíčně, poplatek 3 000 Kč za využití služby„ Uzavření smlouvy mimo sídlo úvěrujícího“, poplatek 4 % z úvěrového rámce za využití služby VIP (zvýhodněná úroková sazba 11,4 % p.a.), poplatek 2 000 Kč za návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí. Žalobkyni tak měla být po odpočtu poplatků vyplacena částka 453 000 Kč Smlouva je za žalovanou podepsána [jméno] [jméno] a [celé jméno svědka].

9. Ze splátkového kalendáře vztahujícího se ke smlouvě soud zjistil, že úvěrový rámec činil 500 000 Kč, úroková sazba 11,4 % ročně, při řádném splácení měl být úvěr splácen 239 měsíců po 5 681 Kč měsíčně, 240. splátka ve výši 4 785,31 Kč.

10. Ze zástavní smlouvy soud zjistil, že byla podepsaná žalobkyní a [jméno] [příjmení] jako zástavci a žalovanou jako zástavním věřitelem za účelem zajištění pohledávky zástavců z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] a dále veškerých budoucích pohledávek žalované, které jí mohou vzniknout až do [datum], předmětem zástavního práva je bytová jednotka [číslo] v [obec] (dále jen„ byt [číslo]“). V případě porušení povinnosti ze smlouvy (povinnosti zpřístupnit byt za účelem jeho prohlídky, porušení zákazu zástavců zástavu zcizit, apod.) jsou zástavci povinni zaplatit smluvní pokutu 19 % z nominální výše úvěru. Smlouva je za žalovanou podepsána [jméno] [jméno] a [celé jméno svědka].

11. Žalobkyně týž den podepsala listinu„ Prohlášení žadatele“, v níž je mj. uvedeno, že se necítí být rozrušena nebo v tísni, nežádá další vysvětlení, ustanovení smlouvy jsou jí srozumitelná, bylo jí poskytnuto řádné vysvětlení a poradu s další osobou nežádá (zjištěno z této listiny).

12. Částka úvěru byla dlužníkům vyplacena dne [datum], jak plyne z e-mailu [celé jméno svědka] ze dne [datum] adresovaného žalobkyni.

13. Z výslechu žalobkyně soud zjistil: V době uzavření smlouvy byli s manželem ve finanční tísni, dostali do schránky letáček [anonymizováno], kde nabízeli možnost sloučení půjček. Manžel tam volal a řekl, že jsou v tísni, mají půjčky, které potřebují sloučit. Jeli tam oba, bylo to v kanceláři v [obec]. Řekli jim, že jemu samotnému to nedají a že ve smlouvě musí být oba, že to bude lepší, bylo jim řečeno, že pokud má žalobkyně IČO, tak je třeba ho ve smlouvě uvést, že nestačí rodné číslo, blíže se žalovaná o podnikatelskou činnost žalobkyně nezajímala. Dokládali doklady o příjmu, manžel doložil výplatní pásky. Ve smlouvě je účet manžela, neboť o půjčku žádal on. Byl tam nějaký pán, který na velký stůl rozprostřel hodně papírů s tím, že si to mají přečíst, každou chvíli za nimi chodil, jestli už to mají a že mají po nich další lidi, tak že už je potřeba to rychle podepsat, takto podepsali, více to nestudovali. Co všechno podepisovali, žalobkyně neví, papírů bylo hodně, zda se podepisovalo něco ohledně zástavního práva, si žalobkyně nepamatuje. Při podpisu smlouvy nevěděli, kolik budou celkem platit. Dostali zálohu, z toho byl vyplacený [anonymizováno], závazek u něj si bral manžel, protože v té době hrál automaty. Zbytek dlouho nevyplatili, žalobkyně tam volala každý týden, říkali, že na to není čas, že jsou dovolené, zbytek žalovaná vyplatila až v září, z toho zaplatili půjčku u [obec] [anonymizováno], u [anonymizováno], půjčku synovi, půjčku známému na pohřeb otce a další menší půjčky. Tím, že se výplata prostředků ze strany žalované protáhla o dva měsíce, tyto závazky„ naskákaly“ o další úroky, takže se z toho stejně nedostali. Žalobkyně tou dobou podnikala, měla trafiku, v souvislosti s podnikáním si nikdy půjčku nebrala. V rámci insolvenčního řízení při jednání s insolvenčním správcem půjčku od žalované namítali, správce jim řekl, že jsou„ blbci“ a že je to jejich problém.

14. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (manžela žalobkyně) soud zjistil: V době uzavření půjčky byli ve špatné situaci, měli dluhy, a to např. u [právnická osoba] spořitelna nebo [anonymizováno], to byly dluhy, že si potřebovali pořídit auto, dlužili na nájemném, svědek něco prohrál v automatech. Chtěli tyto závazky sloučit do jednoho, našli ve schránce letáček [anonymizováno], svědek tam zavolal, protože chtěl, aby půjčka byla na něj, oni mu řekli, že to nejde, že tam nemůže být sám, že to musí být i na manželku, důvod nesdělili. Schůzka se odehrála v [obec], dali jim spoustu papírů k podepsání, měli na to asi 10 minut a v průběhu toho dvakrát přišel člověk od žalované se zeptat, jestli už to mají. Svědek s žalobkyní ty smlouvy moc nestudovali, nebyl na to čas, bylo to asi 20 papírů, kolik smluv bylo, svědek neví, předem je nedostali, o tom, že by se řešilo zástavní právo na dům, svědek neví. Žádná potvrzení o příjmu ani jiné dokumenty žalovaná nechtěla, to, že žalobkyně podniká, se nijak neřešilo. Žalobkyně měla trafiku, ale o tom, že by si v té souvislosti brala půjčky, svědek neví. Pokud jde o půjčku u žalované, svědek s žalobkyní chtěli půl milionu, žalovaná částku vyplatila natřikrát, a až když dorazil splátkový kalendář, tak zjistili, že to nebude ani toho půl milionu, ale jenom zhruba 450 000 Kč, částka byla zaslána na účet svědka. Prostředky použili na zaplacení dluhu u [anonymizováno], to bylo přes 200 000 Kč, splatili dluh synovi, dluh na nájemném, pořídili za to něco do domácnosti. Půjčku u [anonymizováno] původně měli na auto, ale postupně to svědek vybral a utratili to.

15. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (syn žalobkyně a svědka [jméno] [příjmení]) soud zjistil: Finanční situace rodičů nebyla dobrá, na co si brali půjčky, svědek neví. Půjčil rodičům peníze v roce 2015, měl nějaké našetřené z brigád. Rodičům půjčil v hotovosti, bylo to asi natřikrát, celkem 100 000 Kč. První částka byla jeho iniciativa, viděl, že mají doma problémy, třeba doma ani nebylo jídlo, tak rodičům nabídl, že jim pomůže. Ve druhém a třetím případě za ním přišli sami, že mají problémy, jestli by jim nepomohl, svědek tehdy peníze nepotřeboval, bylo mu 17, šetřil si je, až bude mít řidičák, že by si koupil auto, nebo že by to utratil za cestování, neboť u kamarádů viděl, že cestují a bylo mu líto, že oni nemohou. Na co to konkrétně rodiče potřebovali a u koho měli závazky, svědek neví, jenom říkali, že potřebují pomoct. Vrácení půjčky bylo domluveno na dobu, až bude svědkovi 18 a udělá si řidičák. Svědek se o to v roce 2016 začal zajímat, zjistil, že rodiče mají pořád problémy, bál se, aby peníze vůbec dostal zpátky. Pak rodiče říkali, že řeší nějakou půjčku s nějakou společností, svědek poté zjistil, že to byla [anonymizováno]. Rodiče svědkovi půjčku vrátili najednou někdy v září nebo v říjnu 2016, v hotovosti, kde na to vzali, svědek neví.

16. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil: Byl zaměstnancem žalované asi dva roky, někdy v roce 2016, náplní jeho práce bylo zpracování smluvní dokumentace, tedy připravoval smlouvy a podepisoval je s klienty. Žalovaná měla webové stránky, byla telefonní linka, kam se lidé mohli obracet, byly tam operátorky, ty to vyřídily, potom to předaly obchodníkům. Ti potom zjistili, co by klient potřeboval, vyžádal potřebné dokumenty, připravila se smluvní dokumentace. Ta se ještě předložila schvalovacímu procesu z hlediska rizikovosti, poté proběhla schůzka, kde se smlouvy podepsaly a klient obdržel jedno vyhotovení. Úvěry se poskytovaly vždy se zástavním právem na nemovitost, a to bez ohledu na výši úvěru, bez zástavního práva by úvěr neposkytli. Od klientů vyžadovali dokumenty týkající se věci, která měla být zastavena, takže patrně výpisy z katastru. Odhady nemovitostí se dělaly fyzicky na místě. Žalovaná se přímo prezentovala tak, že poskytuje pouze zajištěné úvěry, že není standardní firma, která poskytuje úvěry oproti příjmům, ale že vyžaduje zástavní právo. Zpravidla nezjišťovali, za jakým účelem si klient půjčku bere, pokud tím hradil nějaké předchozí závazky, takto z toho vypláceli a podklady si vyžádali, zbytek poslali klientovi na účet a neřešili, na co to chce, bylo zásadní, že úvěr je zajištěný. Na místě, když se podepisovala smlouva, už se do ní nic nedopisovalo, smlouva byla připravená dopředu po předchozí dohodě s klientem. Klient si smlouvu přečetl, na místě ještě chtěli občanský průkaz a byl na místě vždy i někdo, kdo měl oprávnění ověřovat podpisy. Proces podpisu smlouvy trval různou dobu, podle toho, jak dlouho chtěl klient smlouvy studovat, mohl mít k dispozici tolik času, kolik chtěl, zpravidla podepisovali dvě smlouvy za den. Pokud jde o úvěry podnikatelům, v tom nedělali žádné rozdíly, pokud byla zástava, takto neřešili, maximálně si vyžádali nějaké podklady, třeba IČO. Pokud by zjistili, že klient podniká, nemělo by to vliv, šlo o to, zda zástava odpovídá hodnotě úvěru. Žádný zvláštní postup u půjček poskytovaných manželům neměli, svědek má dojem, že půjčku manželskému páru neuzavíral. Pro smluvní dokumentaci využívali vzory, které byly v systému, do nich doplňovali jméno, příjmení, číslo OP a číslo účtu, některé údaje systém vyplnil automaticky, např. pokud se tam napsalo IČO, tak si systém natáhl nějaké údaje sám a nemuseli to vypisovat. Dokumentace se klientům posílala dopředu e-mailem, aby si ji mohli prostudovat, na místě měli možnost porovnat to, co jim přišlo e-mailem s tím, co podepisují na místě. Pokud by klient chtěl na místě něco ve smlouvě změnit, bylo by to možné. Klient měl i možnost smlouvu nepodepsat. Svědek nad rámec svých povinností připravil A4 papír shrnutí toho, jaké jsou úroky, poplatky, apod. a přicvakl to ke smlouvě. Výše vyplaceného úvěru byla očištěna o poplatek, tzn. že úvěr byl vyplacený už po odečtení poplatků.

17. Z živnostenského rejstříku plyne, že žalobkyně má od [datum] živnostenské oprávnění.

18. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalobkyní a [jméno] [příjmení] jako dlužníky soud zjistil, že jejím předmětem byl závazek věřitele poskytnout dlužníkům spotřebitelský úvěr ve výši 120 000 Kč, pohledávka ze smlouvy byla zajištěna zástavním právem k jednotce [číslo] v [obec] n. [příjmení]. Z dopisu [právnická osoba] ze dne [datum] adresovaného [jméno] [příjmení] soud zjistil, že smlouva [číslo] kterou uzavřel dne [datum] s žalobkyní, byla dne [datum] vyplacena žalovanou v částce 250 100 Kč, čímž byl závazek vůči [anonymizováno] splacen.

19. Mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [příjmení] ([příjmení] [příjmení] [příjmení]) byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, jak plyne ze Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 8. 2017, č.j. 68 C 1166/2017-11. Od data 23. 9. 2016, kdy byly dlužníkům vyplaceny prostředky od žalované, zaplatili dlužníci na tuto smlouvu částky 3 700 Kč, 1 500 Kč, 1 600 Kč, 2 000 Kč a 3 000 Kč (plyne z přehledu čerpání úvěru ze smlouvy [číslo] na č.l. 623).

20. Mezi žalobkyní jako klientkou - nepodnikatelem a [právnická osoba] byla uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] na částku 110 000 Kč (zjištěno ze smlouvy [číslo]), na kterou byly v září 2016 hrazeny mj. splátky ve výši 2 401 Kč, 2 401 Kč, 1 476 Kč (plyne z přehledu splátek na č.l. 411), [číslo] ze dne [datum] na částku 100 000 Kč (zjištěno ze smlouvy [číslo]), na kterou byly v říjnu 2016 hrazeny mj. splátky 2 182 Kč, 2 182 Kč (plyne z přehledu splátek na č.l. 468) a [číslo] na částku 60 000 Kč (zjištěno ze smlouvy [číslo]), na kterou byly v září a říjnu 2016 hrazeny mj. splátky 1 310 Kč, 1 310 Kč (přehled splátek na č.l. 517).

21. Z listin„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru s [anonymizována dvě slova], dne [datum] na částku 400 000 Kč a dne [datum] na částku 235 572 Kč Tyto pohledávky byly ke dni [datum], resp. [datum], postoupeny inkasní agentuře, jak plyne ze sdělení [obec] [anonymizováno] ze dne [datum]. Dne [datum] byly na tyto závazky zaplaceny částky 13 500 Kč (listina na č.l. 640 obsahující přehled splátek) a 10 000 Kč (č.l. 645).

22. Žalobkyně s manželem se pokoušeli ohledně závazku s žalovanou komunikovat (dopisy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum]), žalobkyně v souvislosti se smlouvou podala na žalovanou trestní oznámení (zjištěno z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum]), návrhem na vydání předběžného opatření se domáhala zastavení dražby nemovitosti, návrh byl soudem zamítnut (zjištěno z návrhu ze dne [datum] a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. [číslo jednací]), dále namítali postup insolvenčního správce (dopis ze dne [datum]).

23. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalobkyně a jejího manžela [jméno] [příjmení] a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením (zjištěno z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku).

24. Do insolvenčního řízení přihlásila žalovaná svou pohledávku ze smlouvy, a to v celkové výši 1 352 465 Kč, žalovaná se přihlásila jako zajištěný věřitel, kdy uplatnila své zástavní právo k bytu [číslo] (zjištěno z přihlášky pohledávky žalované do insolvenčního řízení [insolvenční spisová značka]). Pohledávka (resp. jednotlivé dílčí pohledávky) byly dlužníkem uznány zcela, insolvenční správce nepopřel jejich pravost, výši ani pořadí (zjištěno ze seznamu přihlášených pohledávek).

25. V rámci insolvenčního řízení došlo ke zpeněžení bytu [číslo] formou dražby na návrh insolvenčního správce, jednotka byla vydražena za částku 1 880 000 Kč (nejnižší podání bylo stanoveno na 1 120 000 Kč), jak plyne z protokolu o provedené dražbě ze dne [datum], pro účely dražby byl zpracován znalecký posudek, který jednotku ocenil na částku 1 000 000 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum]).

26. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum], soud zjistil, že výtěžek zpeněžení v částce 1 352 465 Kč byl vydán žalované, insolvenčnímu správci byla vyplacena odměna 125 959,31 Kč a 4 629,78 Kč a náklady 8 108,86 Kč, v částkách 95 656,62 Kč, 97 801,54 Kč a 9 679,82 Kč byli vyplaceni další věřitelé, vzniklá hyperocha 88 450,07 Kč byla vyplacena dlužníkům. Dlužníci (žalobkyně s manželem) se vzdali práva odvolání proti tomuto usnesení, jak plyne z jejich dopisu ze dne [datum].

27. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalobkyně ze smlouvy o úvěru obdržela dvě zálohy v částkách 30 000 Kč a 20 000 Kč, částka 250 100 Kč byla uhrazena [právnická osoba] a částka 145 397 Kč byla žalobkyni vyplacena. Dále bylo nesporné, že bylo na splátkách zaplaceno celkem 91 186 Kč.

28. Právní posouzení:

29. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

31. Podle § 421 odst. 2 o.z. má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

32. Podle § 433 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

33. Podle § 1796 o.z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

34. Podle § 1797 o.z. podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1, ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796.

35. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

36. Podle § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

37. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

38. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má v první řadě za to, že není důvodná námitka překážky věci rozsouzené (res iudicata) vznesená žalovanou. Žalovaná námitku opřela o tezi, že insolvenční správce je orgánem veřejné moci s odkazem na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 14/10 ze dne 1. 7. 2020, a o tvrzení (nesporné), že pohledávka žalované byla do insolvenčního řízení přihlášena, v něm zjištěna (tedy nikým, ani dlužníky, nepopřena) a uspokojena. Soud má za to, že insolvenční správce je sice osobou, která v mezích stanovených zákonem rozhoduje o právech a povinnostech, avšak toliko účastníků insolvenčního řízení, a pro poměry tohoto řízení, má tedy rozhodovací pravomoc pouze v rámci insolvenčního řízení a pouze z tohoto titulu je odpovědný za případnou způsobenou škodu. Soud má tak za to, že zjištění (nepopření) pohledávky v insolvenčním řízení má vliv toliko na toto řízení samotné a nezakládá překážku věci rozsouzené. Nelze rovněž z žádného právního předpisu dovodit, že by uznání pohledávky dlužníkem v insolvenčním řízení představovalo uznání dluhu ve smyslu § 2053 o.z. Je dále pravdou, že dle § 312 odst. 4 insolvenčního zákona lze na základě upraveného seznamu pohledávek podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel, to však platí pouze v případě konkursu, nikoli oddlužení. Jinými slovy skutečnost, že dlužníci pohledávku žalované nepopřeli, ani nemá za následek, že by seznam takto zjištěných pohledávek mohl být v budoucnu exekučním titulem.

39. O tom, že výsledek insolvenčního řízení a skutečnost, že věřitel má zjištěnou pohledávku, která byla uspokojena v insolvenčním řízení, lze následně prolomit, svědčí i judikatura Nejvyššího soudu ČR. Ten v rozsudku sp.zn. 29 Odo 394/2002 ze dne 29. 7. 2004 (R 81/2005) či usnesení 28 Cdo 2982/2012 ze dne 25. 9. 2013 připustil možnost tzv. žaloby z lepšího práva a uvedl, že byl-li výtěžek zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, může se ten, kdo tvrdí, že výtěžek zpeněžení byl vyplacen neprávem, neboť podle hmotného práva měl ke zpeněženému majetku„ lepší právo“ než úpadce, domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobou směřující vůči osobám, mezi které byl rozdělen. Byť si je soud vědom, že v projednávané věci se o takový případ patrně nejedná, je tato judikatura dokladem toho, že skutečnost, že pohledávka věřitele byla v insolvenčním řízení přihlášena, nikým nepopřena a tedy zjištěna a následně uspokojena, nezakládá překážku věci rozsouzené a nebrání jejímu dalšímu přezkumu v civilním řízení. Soud má tak za to, že překážka věci rozsouzené dána není a přistoupil proto k věcnému projednání žaloby.

40. Soud má dále za to, že smlouva o úvěru byla uzavřena s žalobkyní jako spotřebitelem. Je pravdou, a žalobkyně nesporovala, že v době uzavření smlouvy byla držitelkou živnostenského oprávnění, čímž je dána domněnka dle § 421 odst. 2 o.z. Tato domněnka je však vyvratitelná, tedy připouštějící důkaz opaku, a soud má za to, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně nepodepsala smlouvu v souvislosti se svým podnikáním. Bylo prokázáno, že žalobkyně spolu s manželem byli již před uzavřením smlouvy s žalovanou dlužníky z úvěrových smluv u mnoha jiných subjektů ([ulice] [anonymizováno 6 slov]), přičemž žádný z těchto závazků nebyl sjednán jako podnikatelský. Ve smlouvě s [anonymizováno] je výslovně uvedeno, že se jedná o spotřebitelský úvěr, stejně jako v dokumentaci [obec] spořitelny a [anonymizována dvě slova], ostatní smluvní dokumentace ([příjmení] [anonymizováno]) neuvádí, že by se mělo jednat o závazky podnikatelské (přičemž lze přepokládat, že v takovém případě by to ve smlouvách bylo uvedeno), žalobkyně není ve smlouvách označena svým IČO. Soud uvěřil výpovědi žalobkyně a svědka [jméno] [příjmení] v tom směru, že důvodem uzavření smlouvy s žalovanou byla finanční tíseň a potřeba konsolidovat uvedené stávající (spotřebitelské) závazky. Rovněž z výpovědi svědka [celé jméno svědka] vyplynulo, že skutečnost, že by se mělo jednat o podnikatelský úvěr, se při podpisu smlouvy nijak neřešila, pro žalovanou to ani není podstatné a žádné další podklady v tomto směru nepožadovali. Rovněž má soud za prokázané, že prostředky získané od žalované použila žalobkyně na úhradu stávajících spotřebitelských závazků, jmenovitě na závazek ze spotřebitelského úvěru u [anonymizováno] v částce 250 100 Kč, což je více než polovina z částky 453 000 Kč, která měla být dle smlouvy reálně vyplacena, přičemž tato skutečnost je uvedena v samotné smlouvě u úvěru s žalovanou. Dále žalobkyně s manželem vrátili z úvěru od žalované půjčku synovi v částce 100 000 Kč, který rodičům finančně vypomáhal s náklady na domácnost. Syn v rámci své výpovědi, kterou soud považoval za věrohodnou, uvedl, že vnímal finanční problémy rodičů, kdy doma někdy ani nebylo jídlo, opakovaně jim finančně vypomáhal, přičemž v roce 2016 začal požadovat vrácení peněz, neboť se bál, že se tak nestane. Svědek uvedl, že peníze mu byly vráceny najednou, a to v září nebo v říjnu 2016, co časově koresponduje s datem, kdy žalobkyně (manžel) obdrželi prostředky od žalované, tedy [datum]. Po tomto datu dále hradili splátky u [anonymizována dvě slova] v celkové výši 11 800 Kč (splátky 3 700 Kč, 1 500 Kč, 1 600 Kč, 2 000 Kč a 3 000 Kč), [anonymizována dvě slova] (kdy splátky hrazené v září a říjnu 2016 odpovídají zhruba částce 11 000 Kč), či [obec] [anonymizováno] (splátky 13 500 Kč a 10 000 Kč). Takto zjištěné částky činí v součtu téměř 400 000 Kč a soud tak má za prokázané, že prostředky od žalované byly minimálně v podstatné části použity na úhradu předchozích závazků, jejichž povaha byla spotřebitelská (viz smlouva se [právnická osoba] či formuláře pro standardní spotřebitelské úvěry od [obec] [anonymizováno]). Na smlouvu tak lze aplikovat ustanovení o ochraně spotřebitele a je možné dovolat se neplatnosti smlouvy dle § 1796 o.z.

41. Aby bylo možné označit smlouvu za lichevní, musí být dán prvek objektivní v podobě hrubého nepoměru vzájemného plnění stran a prvek subjektivní spočívající ve zneužití tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti strany. Soud má za to, že v tomto případě byly znaky lichvy naplněny. Pokud jde o prvek objektivní, soud má za jednoznačné, že smlouva ukládá jednotlivým stranám povinnost k plnění, která jsou ve značném nepoměru. Žalobkyni byl poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč, resp. po odpočtu poplatků pouze ve výši 453 000 Kč, žalobkyně se zavázala k vrácení částky 1 362 544 Kč. Soud si je vědom, že výše této částky je zčásti ovlivněna i délkou splácení (240 měsíčních splátek), i přesto má za to, že za situace, kdy se žalobkyně zavázala vůči žalované k plnění, které činí téměř trojnásobek poskytnutého úvěru, se jedná vzájemný hrubý nepoměr. Nelze nadto odhlédnout od toho, že zároveň se smlouvou o úvěru byla sjednána zástavní smlouva na bytovou jednotku, jejíž hodnota jistě rovněž vysoce převyšovala výši úvěru (zde soud podotýká, že cena dle znaleckého posudku zpracovaného pro účely insolvenčního řízení určená na částku 1 000 000 Kč se soudu jeví jako nepřiměřeně nízká, o čemž ostatně svědčí i skutečnost, že v dražbě byla jednotka prodána za částku téměř dvojnásobnou). Pokud se jedná o subjektivní znak lichvy, tento byl v projednávaném případě naplněn zneužitím značné finanční tísně žalobkyně a jejího manžela, kterou má soud za prokázanou předchozími úvěrovými smlouvami s jinými subjekty a z výslechů žalobkyně, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Tíseň je vadou v pohnutce právního jednání a zahrnuje všechny situace, ve kterých zůstává poškozenému volba buď ke krajně nevýhodným podmínkám smlouvy přistoupit, nebo utrpět ještě větší újmu. Smluvní strana k podmínkám lichevní smlouvy přistoupí jako na menší zlo. Tíseň může být zaviněná i nezaviněná (srov. komentářová literatura dostupná na www.beck-online.cz, Občanský zákoník, 2. vydání (2. aktualizace, 2023): M. Janoušek). O existenci této tísně v případě žalobkyně a jejího manžela svědčí i okolnost, že přistoupili k uzavření smlouvy i za situace, kdy jim podle jejich vnímání nebyl poskytnut dostatečný prostor na prostudování smluvní dokumentace, která se jevila obsáhlá. Pokud jde o argumentaci žalované, že žalobkyně podepsala listinu„ Prohlášení žadatele“, v níž uvedla, že byla se vším seznámena a necítí se být v tísni, soud má za to, že podpis takové listiny, nadto za shora popsaných okolností, není pro posouzení věci relevantní, kdy je zřejmé, že žalobkyně, případně její manžel, by v dané situaci podepsali v zásadě cokoli, aby úvěr dostali. Soud tak uzavřel, že úvěrová smlouva je podle § 1796 o.z. neplatná.

42. Soud v této souvislosti podotýká, že je mu známo z úřední činnosti, že žalovaná je a byla účastníkem mnoha soudních sporů vedených u zdejšího soudu. V minulosti využívala ve svých formulářových úvěrových smlouvách se spotřebiteli neplatné rozhodčí doložky (např. v řízení sp.zn. 25 C 174/2010 a dalších bylo rozhodováno o zrušení rozhodčího nálezu), častá byla řízení o určení neexistence zástavního práva (např. 25 C 210/2008), neplatnosti dražby, nepřípustnosti prodeje zástavy či o zaplacení přeplatků z částečně či úplně neplatných úvěrových smluv (např. v řízení 25 C 454/2008). Zejména však v trestním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 1 T 23/2009 byl rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17. 6. 2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2021, sp.zn. 61 To 92/2021 (kdy dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 12. 2021 sp.zn. 3 Tdo 958/2021) odsouzen obžalovaný [příjmení] [příjmení], [datum narození], jako místopředseda představenstva žalované pro pokračující trestný čin lichvy podle § 253 odst. 1, 2 TZ, kterého se dopustil při uzavírání úvěrových smluv jménem společnosti. V samotném trestním řízení je ve výroku rozhodnutí uvedeno 46 zdokumentovaných případů včetně podrobného popisu uzavřených smluv s vyčíslením navýšení zisku společnosti z těchto smluv oproti obvyklým tržním podmínkám (zpravidla ve statisících Kč, v některých případech v milionech Kč). Uzavírané smlouvy o úvěru byly zajištěny zástavními právy k nemovitostem, jejichž hodnota násobně převyšovala hodnotu zajištěné pohledávky. Byť se jedná o smlouvy uzavírané zpravidla v letech 2003 – 2006, tedy poměrně dlouho před smlouvou řešenou v této věci, má soud za to, že uvedená trestní kauza dokresluje chování žalované a její obchodní praktiky.

43. Soud má dále za to, že i kdyby na danou věc nebylo možno aplikovat ustanovení o lichvě, odporuje smlouva z totožných důvodů uvedených shora dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Následkem je i v tomto případě absolutní neplatnost ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Soud neshledal podmínky pro aplikaci § 577 o.z., neboť má za to, že důvod neplatnosti vztahující se k úrokům nelze oddělit a zachovat v platnosti zbývající část obsahu úvěrové smlouvy podle § 576 o.z. Žalovaná staví své podnikání na vysokém úročení úvěrů v kombinaci se zástavním právem a je zřejmé, že za standardních podmínek by smlouvu neuzavřela. Nejsou tak splněny aplikační podmínky posledně uvedených ustanovení, neboť nelze předpokládat, že by ze strany žalované k právnímu jednání (uzavření úvěrové smlouvy) došlo i bez neplatné části podle § 576 o.z., resp. že by žalovaná k právnímu jednání bez neplatné části přistoupila ve smyslu § 577 o.z. K tomuto závěru dospěl soud i s vědomím, že na právní jednání je třeba spíše jako na platné (§ 574 o.z.). Závěr o neplatnosti smlouvy nepředstavuje dle soudu popření zásady pacta sunt servanda či autonomie vůle. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16,„ ačkoliv je ochrana autonomie vůle jedním z řídících soukromoprávních principů, je třeba ji v situacích tísně a výrazné nevýhodnosti, charakterizujících lichvu, korigovat zásadou ochrany slabšího. Takové situace, kdy v tísni dochází k uzavírání disproporčních smluv, mohou totiž v jednotlivých případech způsobovat až rdousící efekt a vyprázdnění veškeré majetkové podstaty jednotlivce, čímž dochází k nepřípustnému zásahu do práva na ochranu majetku.“ V poměrech tam projednávané věci přitom uzavřel, že„ nejde o to, že by stěžovatelka neměla splácet své dluhy, ale že by měla platit jen to, co lze považovat za dluhy řádné, tak, aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou.“ 44. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná a vzájemně poskytnutá plnění je třeba vypořádat jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z. Žalovaná získala plnění v podobě výtěžku zpeněžení bytové jednotky [číslo] ve výši 1 352 465 Kč, dále bylo nesporné, že na splátkách úvěru bylo uhrazeno 91 186 Kč, tedy celkem žalovaná obdržela 1 443 651 Kč. Žalovaná plnila 445 497 Kč a zbývá jí proto k vrácení na bezdůvodném obohacení částka 998 154 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal (výrok I.)

45. O nákladech řízení žalobkyně vzniklých do doby, než jí byl ustanoven opatrovník (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně sestávají z zaplacených soudních poplatků ve výši 2 000 Kč a 2 496 Kč a z náhrady hotových výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 3 úkony po 300 Kč, tedy 900 Kč (1. podání žaloby, 2. podání ze dne [datum], 3. podání ze dne [datum]).

46. O nákladech žalobkyně vzniklých poté, co byl ustanoven opatrovník (výrok III.), rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 149 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k závěrům Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 15. 12. 2009, sp.zn. 21 Cdo 1997/2008, dle něhož osobou oprávněnou k přisouzení náhrady nákladů řízení je podle hledisek uvedených v ustanovení § 142 o.s.ř. účastník řízení i tehdy, byl-li v řízení zastupován advokátem, kterého mu ustanovil soud ve smyslu ustanovení § 30 o.s.ř. Požadavek ustanovení § 149 odst. 2 o.s.ř. o tom, že ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, je povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, se při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky projeví v tom, že soud sice náhradu nákladů řízení (včetně náhrady hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování) přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve prospěch („ k rukám“) státu. Soud proto přiznal žalobkyni náklady spočívající v odměně ustanoveného zástupce, avšak platebním místem je stát (zdejší soud) jakožto subjekt, který tyto prostředky reálně vynaloží. Celkové náklady činí 99 281 Kč, jak je odůvodněno v následujícím bodě, a jsou splatné na účet zdejšího soudu č. 19 22526011/0710 pod variabilním symbolem 2911014320.

47. O odměně opatrovníka žalobkyně (výrok IV.) soud rozhodl podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a.t.) a stanovil ji z tarifní hodnoty 998 154 Kč na částku 12 300 Kč za úkon. Soud přiznal odměnu za 6,5 úkonu (1. převzetí zastoupení a porada s klientkou, 2. podání ze dne [datum], 3. podání ze dne [datum], 4. účast na jednání dne [datum], 5. podání ze dne [datum], 6. účast na jednání dne [datum], 6,5. účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]), která odpovídá částce 79 950 Kč. K ní náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. po 300 Kč za úkon, tedy 2 100 Kč, a náhrada DPH v částce 17 231 Kč.

48. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek (výrok V.) rozhodl soud podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 95 % usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 4. 2023, č.j. 29 C 143/2020-327. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a poplatková povinnost tak v části, v níž nebyla splněna žalobkyní, dopadá na žalovanou. Soudní poplatek činí dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku částku 49 908 Kč, žalobkyně uhradila 4 496 Kč, na žalovanou tak přešla poplatková povinnost v rozsahu částky 45 412 Kč Soudní poplatek je třeba uhradit na účet zdejšího soudu [číslo] [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo].

49. Závěrem soud apeluje za žalobkyni (a jejího manžela), aby napříště postupovala při uzavírání smluv (a to jakýchkoli) opatrněji, důsledně si vždy prostudovala veškeré listiny, a to předtím, než je podepíše. Je vhodným postupem např. předložit nejprve smlouvu k prostudování a posouzení třetí osobě (alespoň rodinnému příslušníkovi, či lépe požádat o pomoc osobu s právním vzděláním, např. v rámci bezplatné právní poradny), a teprve poté, po důkladném uvážení, takovou smlouvu podepsat. Soud si je vědom, že uzavírá-li člověk smlouvu ve finanční tísni, je náchylnější ke zkratkovitému jednání, to však nemůže být omluvou pro nezodpovědné nabývání finančních závazků. Lze tak doufat, že smlouva s žalovanou a její důsledky, zejména skutečnost, že žalobkyně s manželem pozbyli vlastnictví k bytové jednotce a nyní užívají byt v nájmu, je do budoucna dostatečným ponaučením.