29 C 145/2017-390

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o vypořádání sjm takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1, 645.000 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního na náhradě nákladů řízení částku 1.000 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit státu náklady řízení ve výši 13.803,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že na tyto náklady se započítává záloha žalobce ve výši 5.000 Kč.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu náklady řízení ve výši 13.803,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 26.5.2017, ve znění jejího upřesnění ze dne 10.11.2017 (č.l. 45), se žalobce domáhá, aby soud žalované stanovil povinnost zaplatit žalobci částku 2, 000.000 Kč a náhradu nákladů řízení. Žalobce tvrdí, že v době trvání manželství se žalovanou od [datum] do [datum] účastníci nabyli členský podíl v družstvu„ [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizováno]“, [IČO], sídlem [adresa žalovaného a žalobce] (dále jen„ bytové družstvo“), se kterým bylo spojeno i právo nájmu družstevního bytu – jednotky [číslo] (dále jen„ byt“), umístěným v 5. nadzemním patře domu [adresa] postaveném na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [obec]. Dne 16.10.2014 uzavřela žalovaná s bytovým družstvem kupní smlouvu, na jejímž základě se stala výlučným vlastníkem bytu. Žalobce tvrdí, že nebyla-li hodnota členského podílu v bytovém družstvu mezi účastníky jako dřívějšími manžely vypořádána, má nyní žalobce nárok na vyrovnání svého podílu v bytovém družstvu, jehož polovinu ocenil na požadovanou částku, přičemž má za to, že ať již soud bude vycházet ze stavu bytu k datu rozvodu, nebo k datu rozhodování, tak v každém případě musí být byt oceněn v cenách ke dni rozhodování soudu.

2. Žalobkyně po celou dobu řízení navrhovala žalobu zamítnout s odůvodněním, že: (a) se žalobcem v době trvání manželství v rámci přípravy na rozvod manželství spolu dne 20.1.2012 uzavřeli smlouvu o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, se kterým bylo spojeno i právo nájmu družstevního bytu, že (b) notářským zápisem ze dne 20.9.2002 zúžili společné jmění manželů, že (c) žalobce se z bytu odstěhoval, čímž přišel o veškerá práva k družstevnímu bytu, že (d) nárok žalobce na finanční vypořádání k družstevnímu podílu/bytu zanikl, že (e) znaleckým posudkem [celé jméno znalce] [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ znalecký posudek“) byla cena družstevního podílu v bytovém družstvu stanovena nesprávně, (f) o získání užívacích práv k bytu se zasloužila pouze žalobkyně, neboť jej získala výměnou za užívání bytové jednotky v domě na adrese [adresa], že (g) vstupní poplatek do bytového družstva a nájemné bylo hrazeno jen z jejího účtu a žalovaná hradila veškeré poplatky spojené s bydlením, že (h) žalobci půjčil její otec a hradila za žalobce dluhy ze svého, že (i) se k ní žalobce choval hrubě vč. několika případů fyzického násilí, přičemž by měl soud přistoupit k tzv. disparitnímu vypořádání členských práv a povinností v bytovém družstvu, že (j) v souvislosti s uzavřením dohody ohledně členských práv v družstvu žalobce obdržel finanční plnění, jehož obsah vysvětlí v rámci svého výslechu a konečně že (k) žalobce ve 3 leté lhůtě po rozvodu neuvedl konkrétní částku, jejíhož zaplacení se domáhá.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil tento základní skutkový stav: účastníci spolu uzavřeli manželství dne [datum], k jeho zániku došlo rozvodem dne [datum] (důkaz: rozsudky [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a č.j. [číslo jednací]). Dne 20.9.2002 účastníci zúžili své společné jmění manželů tak, že veškeré nemovitosti měly patřit do výlučného vlastnictví toho z manželů, který je nabyl (důkaz: notářský zápise sp.zn. [spisová značka], NZ [číslo] z [datum]). Dne [datum] žalovaná podala přihlášku do bytového družstva, za což zaplatila poplatek 3.000 Kč a stala se členem bytového družstva, s nímž bylo spojeno i právo nájmu bytu (důkaz: přihláška z [datum], doklad o zaplacení poplatku, shodná tvrzení účastníků, potvrzení bytového družstva z [datum], že žalobce v domě od 02/ 2012 nebydlí). Ve dnech [datum] a [datum] se nechala žalovaná ošetřit v lékařském zařízení [anonymizováno]. [právnická osoba] z důvodu tvrzeného napadení manželem (důkaz: lékařské zprávy [anonymizováno]. [příjmení] [jméno] z [datum], [číslo] a [datum]). Dne [datum] převedl žalobce na žalovanou svá členská práva v bytovém družstvu spolu s právem k nájmu bytu, což bylo bytovému družstvu oznámeno [datum] (důkaz: smlouva o převodu členských práv a povinností k bytovému družstvu ze dne [datum]). Žalobce v průběhu manželství několikrát opustil společnou domácnost – dle žalobce se jednalo o doby v rozmezí týdnů až 3 měsíců, dle žalované o doby 3 až 9 měsíců, před rozvodem manželství spolu účastníci nežili – dle žalobce od ledna 2014, dle žalované od ledna 2012 (důkaz: potvrzení bytového družstva z [datum], že žalobce v domě od 02/ 2012 nebydlí, výslechy účastníků). Na základě prohlášení vlastníka budovy – bytového družstva - o vymezení jednotek ze dne [datum], došlo k rozdělení bytového domu bytového družstva ke dni [datum] mimo jiné tak, že byl nově vymezen byt spolu s podílem na společných částech domu a pozemku jako samostatná věc (důkaz: výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] v k.ú. [obec], část [anonymizováno]„ poznámky a další obdobné údaje). Dne [datum] se žalovaná stala výlučným vlastníkem bytu (důkaz: smlouva o bezplatném převodu vlastnictví jednotky /bytu/ ze dne [datum], výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] v k.ú. [obec], část [anonymizováno]„ nabývací tituly a jiné podklady zápisu). Na základě darovací smlouvy se zřízením služebnosti k bytu, uzavřené mezi žalovanou a jejím synem, p. [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], dne [datum] se posledně jmenovaný stal výlučným vlastníkem bytu (důkaz: notářský zápise sp.zn. [spisová značka], NZ [číslo]).

4. Soud musel v první řadě vyřešit samotný základ nároku žalobce a námitky žalované uvedené v bodech 2 písm. (a) – (c) tohoto rozsudku. V zákonných ustanoveních jsou tyto otázky řešeny následovně. Dle § 3028 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) platí (cit.)„ Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti… Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.“ Soud proto posuzoval veškerá práva a povinnosti účastníků řízení spojených s členstvím v bytovém družstvu a s bytem do účinnosti obč. zák. dle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ předchozí obč. zák.“). Dle § 143 odst. 1 písm. a/ a odst. 2 předchozího obč. zák. platí, že„ (1) Společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství… (2) Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.“. Dle § 143a odst. 1 předchozího obč. zák. platí, že„ Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů.“ V § 149 odst. 1 a 2 předchozího obč. zák. je stanoveno, že„ (1) Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. (2) Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek.“ V souladu s § 703 odst. 2 a 3 obč. zák. platí, že„ (2) Vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže manželé spolu trvale nežijí.“ Úprava § 707 odst. 1 předchozího obč. zák. říká, že„ Zemře-li jeden z manželů, kteří byli společnými nájemci bytu, stane se jediným nájemcem pozůstalý manžel“ s tím, že dle § 708 předchozího obč. zák.„ Ustanovení § 707 odst. 1 a 3 platí i v případě, jestliže nájemce opustí trvale společnou domácnost.“ Konečně dle § 39 předchozího obč. zák. platí, že„ Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.“ 5. Soud má tedy za to, že byť se členem bytového družstva, se kterým bylo spojeno právo nájmu družstevního bytu, stala na základě své přihlášky a zaplacení vstupního poplatku pouze žalovaná, tak s přihlédnutím k existujícímu manželství se žalobcem se i on stal členem bytového družstva, jemuž svědčí právo nájmu k bytu (§ 703 odst. 2 a 3 předchozího obč. zák.), jak plyne např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1668/2003 ze dne 13.4.2004„ Vznikne-li jenom jednomu z manželů za trvání manželství právo na přidělení družstevního bytu, vznikne s právem společného užívání i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně (§ 175 odst. 2 obč. zák., ve znění před novelou č. 509/1991 Sb., obdobně viz § 703 odst. 1 obč. zák.“ Na tom nic nemůže změnit ani fakt, že žalobce společnou domácnost se žalovanou několikrát opustil. Ať již se jednalo o doby týdnů až 3 měsíců (jak tvrdí žalobce), či doby 3 až 9 měsíců (jak tvrdí žalovaná), není z pohledu soudu důležité. Podstatné je, že se nejednalo o případ, kdy by spolu účastníci trvale nežili. Relevantní není ani okolnost zúžení společného jmění manželů notářským zápisem sp.zn. N 141/2002, NZ [číslo] z [datum], neboť i kdyby takto šlo upravit majetkový vztah manželů v bytovém družstvu, tak notářský zápis se členskými právy v bytovém družstvu a nájmem bytu nijak nezabýval. Soud konečně nepřikládá žádnou váhu ani smlouvě o převodu členských práv a povinností k bytovému družstvu, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], neboť manželé si členství v bytovém družstvu nemohou smluvně upravit. Pokud se tak stane, jedná se o smlouvu neplatnou pro rozpor se zákonem (§ 39 předchozího obč. zák.). Tento závěr zastává Nejvyšší soud např. ve svém rozhodnutí 26 Cdo 98/2011 ze dne 8. června 2011„ Společné členství manželů v bytovém družstvu je zvláštní a specifický institut, který vzniká ex lege bez ohledu na vůli manželů, jeho vznik, existenci a zánik upravují kogentní ustanovení občanského zákoníku a nelze je smluvně ovlivnit Lze tak uzavřít, že vzniklo-li manželům společné členství v bytovém družstvu, nelze členský podíl dohodou manželů za trvání manželství ze společného jmění vyloučit. Byla-li takováto dohoda uzavřena (§ 143a obč. zák.), je pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.) neplatná.“ 6. Pokud byl žalobce členem družstva, kterému svědčí právo k družstevnímu bytu, musel soud dále určit, zda mu náleží právo na finanční vypořádání k družstevnímu podílu/bytu, nebo zda je důvodná námitka žalované pod bodem 2 písm. d/ rozsudku. Vzhledem k tomu, že k rozvodu manželství účastníků došlo dne [datum], řídí se vypořádání jejich SJM v souladu s výše cit. § 3028 odst. 1 obč. zák. ustanovením § 740 obč. zák.„ Nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud“ a § 742 odst. 1 písm. a/ obč. zák.„ Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné.“ Na základě těchto ustanovení je nepochybné, že žalobci svědčí nárok na vypořádání SJM za družstevní podíl/byt.

7. Další otázkou k vyřešení je ohodnocení družstevního podílu v bytovém družstvu/bytu. Soud ustanovil [celé jméno znalce], znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se zvláštní specializací oceňování nemovitostí a pro obor stavebnictví, odvětví stavby obytné (dále jen„ znalec“), aby ve znaleckém posudku určil obvyklou cenu družstevního podílu účastníků v bytovém družstvu ve stavu k [datum] a v tomtéž stavu k datu zpracování posudku. Znalec vyšel ve znaleckém posudku ze stavu bytu, jaký byl určen účastníky na ústním jednání soudu dne [datum] (č.l. 118) a v usnesení soudu z téhož dne č.j. 29 C 145/2017-125, tedy před rekonstrukcí, jež dle svých slov provedla žalovaná po datu rozvodu manželství, a dospěl k závěru, že obvyklá cena bytu odpovídala ke dni [datum] částce 3, 290.000 Kč a ke dni [datum] (datum ohodnocení znalcem) částce 5, 780.000 Kč. Na základě usnesení soudu č.j. 29 C 145/2017-260 ze dne 16.10.2020 znalec zpracoval dne [datum] dodatek [číslo] ke znaleckému posudku [číslo], v němž mimo jiné upřesnil, že ceny družstevních podílů v bytovém družstvu s právem nájmu bytu jsou oproti cenám bytů v osobním vlastnictví konkrétní osoby o 10 – 15% nižší.

8. Proti znaleckému posudku a jeho dodatku brojila žalovaná prostřednictvím znaleckého vyjádření k obsahu znaleckého posudku ze dne [datum] a odborného vyjádření k dodatku [číslo] znaleckého posudku ze dne [datum], jež obojí na základě objednávky žalované zpracovala [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací oceňování nemovitostí – námitka žalované uvedená v bodě 2 písm. e) rozsudku. Vzhledem k nejasnostem soudu o tom, zda se má jednat o znalecký posudek ve smyslu § 127a o.s.ř., neboť ani jedno z jejího vyjádření nebylo za znalecký posudek označeno, byla znalkyně, [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno], soudem na tuto okolnost dotazována, přičemž v rámci svého výslechu ze dne [datum] (č.l. 331) uvedla, že se o znalecké posudku nejedná, neboť byt neviděla. Soud proto obě její vyjádření považoval za listinné důkazy, nikoli za znalecké posudky. K těmto námitkám soud v obecné rovině uvádí, že se v nich znalkyně vůbec nevěnuje tomu, jaká by tedy podle ní měla být správná výše obvyklé cena družstevního podílu v bytovém družstvu/bytu, ale jedná se pouze o kritiku znaleckého posudku a jeho dodatku [číslo] v tom, co měl znalec udělat nesprávně. Za podstatné z námitek uvedených v obou vyjádřeních potom považuje soud ty, v nichž znalkyně uvádí, že (a) v rozporu s ustanovením soudu znalec neposuzoval cenu obvyklou družstevního podílu, ale bytu a (b) znalec nepředložil jedinou smlouvu o prodeji družstevního podílu, z níž by bylo možné ověřit jeho závěr, že u převodu družstevních podílů bytového družstva je obvyklá cena oproti bytovým jednotkám v osobním vlastnictví konkrétní osoby nižší o 10 – 15%.

9. Soud si proto oba znalce vyslechl při jednání konaném dne [datum]. Znalec trval na svých závěrech prezentovaných ve znaleckém posudku a jeho dodatku [číslo] doplnil, že je téměř nemožné získat smlouvu, jejímž předmětem by byl převod družstevního podílu bytového družstva s právem nájmu k bytu, neboť tyto smlouvy se veřejně nikde neevidují, a není tak možné se k nim dostat, ale uvedl, že při stanovení nižší ceny o 10 – 15% v neprospěch„ bytu družstevního“ vycházel ze své činnosti znalce a svých zkušeností. K datu jím stanovené ceny [datum] však již existovalo prohlášení vlastníka – bytového družstva, a proto tedy hodnotil obvyklou cenu bytové jednotky nikoli družstevního podílu. Splacenou anuitou se ve znaleckém posudku nezabýval, ta by totiž sama o sobě na jím stanovenou obvyklou cenu neměla žádný vliv, pouze by se o ní jím stanovená cena musela ponížit. Ohledně stavu bytu k [datum] vycházel ze zadání soudu, dle žalované měla být rekonstrukce bytu provedena až po tomto datu. Znalkyně [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], při výslechu zopakovala své námitky proti znaleckému posudku. Dále uvedla, že ceny družstevních bytů jsou oproti bytovým jednotkám v osobním vlastnictví vždy nižší. Samotné ocenění družstevního bytu neprovedla, neboť tyto prodeje se nikde neevidují. Pokud by po ní soud tuto informaci požadoval, řekla by mu, že to neumí. Vycházela však z nabídek na realitních serverech, kde se družstevní byty prodávaly za nižší cenu, než jak ji určil znalec. Rovněž uvedla, že cenu bytu vážící se k roku 2014 je nutné ponížit více než o 5 %, když byl v dezolátním stavu a rekonstrukce proběhla až poté. K tomu znalec uvedl, že jím uvažované snížení 5 % je dostatečné.

10. S přihlédnutím ke skutečnosti, že byt byl jako bytová jednotka vymezen prohlášením bytového družstva ze dne [datum] ke dni [datum], má soud za to, že znalec provedl správně ocenění bytu, jako bytové jednotky v osobním vlastnictví, ke dni [datum], a nikoli družstevního podílu bytového družstva spojeným s právem nájmu bytu. Bylo potom nadbytečné dále řešit, o kolik je nižší obvyklá cena družstevního podílu či námitku, že znalec nepředložil žádnou smlouvu o prodeji družstevního podílu, což ostatně nebylo ani v silách znalkyně, [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno]. Závěry znalce prezentované ve znaleckém posudku a jeho dodatku o ceně bytu považuje soud za správné a logicky odůvodněné, a námitky znalkyně uvedené v jejích vyjádřeních, považovaných soudem za listinné důkazy, nejsou s to vyvrátit správnost znalcem předložených závěrů. Soud tak vycházel z obvyklé ceny bytu jako bytové jednotky v osobním vlastnictví.

11. Soud dále hodnotil, zda se pro vypořádání SJM účastníků má použít obvyklá cena bytu k datu zániku SJM, nebo k datu rozhodnutí soudu. Obecně platí, že při vypořádání SJM je z hlediska finanční hodnoty rozhodující okamžik rozhodování soudu, neboť až od této doby může ten z manželů, jež věc nabyl, s věcí disponovat. V případě účastníků tohoto řízení by soud zohlednil cenu bytu k okamžiku svého rozhodnutí v případě, kdy by, za normálního běhu věcí, byli účastníci řízení stále členy bytového družstva, či spoluvlastníky bytu. Jejich situace je však od uvedeného běžnějšího stavu jiná, neboť žalovaná mohla s bytem, resp. v té době teprve s členským podílem v bytovém družstvu, disponovat již na základě, byť neplatné, smlouvy o převodu členských práv a povinností v bytovému družstvu ze dne [datum]. Fakt, že smlouva je z pohledu soudu neplatná, však nemělo žádný vliv na další převody jednotky, jak ostatně vidno z převodu bytu z bytového družstva na žalovanou a následnému převodu ve prospěch syna žalované. Dne [datum] se byt spolu s podílem na společných částech budovy a pozemku stal samostatnou věcí a dnem rozvodu došlo k zániku SJM účastníků. Právě tímto okamžikem si účastníci řízení mohli poprvé libovolně uspořádat vzájemná práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu a k bytu, a proto soud považuje za správné, aby k datu rozvodu účastníků, tj. ke dni [datum], byla také stanovena obvyklá cena bytu odpovídající částce určenou znalcem ve výši 3, 290.000 Kč. Tato částka je soudem mezi účastníky vypořádána. Soud vychází např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1772/2010 ze dne 12.10.2010„ Je-li však předmětem vypořádání hodnota členského podílu v bytovém družstvu, který již – ať na základě dohody či rozhodnutí soudu – připadl jen jednomu z manželů, který jako výlučný člen družstva je oprávněn nadále byt užívat, pak představuje členský podíl majetkovou hodnotu, se kterou může výlučný člen družstva disponovat již od okamžiku zrušení společného členství v družstvu. Tímto okamžikem je zřejmá hodnota toho, čeho se v důsledku zrušení společného členství jednomu z bývalých manželů - společných členů družstva dostalo, stejně jako je zřejmé, o co se majetek druhého zmenšil“ a z jeho rozhodnutí sp.zn. 31 Cdo 2036/2008 ze dne 8.9.2010„ Je-li však předmětem vypořádání členský podíl v bytovém družstvu, který již – ať na základě dohody či rozhodnutí soudu – připadl jen jednomu z manželů, který jako výlučný člen družstva je oprávněn nadále byt užívat, pak představuje členský podíl majetkovou hodnotu, se kterou může nadále výlučný člen družstva disponovat již od okamžiku zrušení společného členství v družstvu. Tímto okamžikem je zřejmá hodnota toho, čeho se v důsledku zrušení společného členství jednomu z bývalých manželů - společných členů družstva dostalo, stejně jako je zřejmé, o co se majetek druhého zmenšil. Proto je třeba při oceňování členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání společného jmění manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva - vyjít ze stavu sc. stavu družstevního bytu) i obvyklé ceny tohoto podílu v době zániku společného nájmu družstevního bytu a společného členství rozvedených manželů v družstvu.“ 12. Žalobce argumentoval tím, že by soud měl zohlednit cenu bytu ke dni svého rozhodování a poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1205/2019 ze dne 28.4.2020, dle něhož platí, že„ …při zjištění ceny věci tvořící vypořádávané SJM je třeba zásadně vycházet z obvyklé ceny věci v době rozhodování soudu stanovené s ohledem na stav této věci k okamžiku vypořádání SJM (tedy ke stejnému okamžiku), a to právě z toho důvodu, že spoluvlastníky věci jsou až do okamžiku vypořádání SJM oba manželé, kteří by zásadně společně měli nést důsledky zhodnocení či znehodnocení věci.“ K tomu soud uvádí, že z jeho pohledu se ovšem jedná o pravidlo používané právě v případech, kdy jsou účastníci řízení stále spoluvlastníky vypořádané věci, z čehož v tomto rozhodnutí vychází i Nejvyšší soud„ zaniklé (zúžené) společné jmění je nadále nedílným majetkovým společenstvím, která trvá až do okamžiku jeho vypořádání… Lze tedy dovodit, že spoluvlastníky věci jsou až do okamžiku vypořádání společného jmění oba manželé, kteří by tedy zásadně společně měli nést důsledky zhodnocení či znehodnocení věci (nastalého např. působením náhody či vlivem jednání třetí osoby). Až vypořádáním dochází k nabytí výlučného vlastnického práva k věci jedním z bývalých manželů, tedy až od tohoto okamžiku nabývá ten z manželů, komu je věc přikázána, plnou majetkovou hodnotu a může s věcí disponovat bez ohledu na druhého z bývalých manželů [příjmení] soud si je vědom, že ke zrušení (a současně i vypořádání) podílového spoluvlastnictví, na rozdíl od SJM, dochází rozhodnutím soudu, shodně se ale u obou právních institutů výlučným vlastníkem vypořádávané věci stává spoluvlastník (jeden z manželů) až právní mocí rozsudku. Tedy až tento okamžik by měl být rozhodující pro zjištění stavu a následně i ceny vypořádávané věci.“ Z důvodů uvedených v bodě 11 rozsudku má soud za to, že v tomto konkrétním případě je nutné provést finanční vypořádání bytu k datu rozvodu manželství, neboť se jedná o specifický výjimečný případ, kdy se žalovaná stala výlučným vlastníkem družstevního podílu/bytu před zánikem manželství, jak ostatně k možnému prolomení principu ohodnocení věci ke dni rozhodnutí soudu pokračuje Nejvyšší soud„ Uvedené závěry činí Nejvyšší soud s vědomím, že ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat potřeba zohlednění stavu vypořádávané věci v době zániku SJM.“ 13. Dále se žalovaná bránila tím, že by soud měl při vypořádání rozhodnout disparitním (nerovnoměrným) způsobem z důvodů uvedených v bodě 2 písm. f/ - i/ rozsudku. V § 742 odst. 1 a 2 obč. zák. jsou stanoveny pravidla pro možné disparitní vypořádání SJM s tím, že dle § 741 obč. zák. platí, že„ Nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.“ Soud má ovšem za to, že nerovnoměrné vypořádání je potřeba v rámci vypořádání SJM uplatnit u soudu ve lhůtě 3 let od zániku SJM, stejně jako návrh na samotné vypořádání SJM. K rozvodu účastníků řízení došlo dne [datum], nejpozději tak měla žalovaná doručit soudu návrh na vypořádání svých nároků ze SJM dne [datum]. Vzhledem k tomu, že první vyjádření žalované k soudu žalovaná doručila dne [datum] (č.l. 22), v němž navíc své nároky nevznesla, má soud za to, že již o nárocích žalované stran nerovnoměrného vypořádání SJM rozhodnout nemůže, jak plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1112/2006 ze dne 23.5.2007„ Soud může do vypořádání zaniklého společného jmění manželů zahrnout jen ten majetek, který účastníci výslovně učinili předmětem vypořádání; to platí i pro zápočty toho, co bylo vynaloženo ze společného majetku na výlučné majetky manželů a naopak“. Jinými slovy řečeno, i vypořádání nároků spočívajících v investici z výlučného majetku do majetku společného v řízení o vypořádání společného jmění manželů předpokládá, že v takovém řízení účastník uplatní požadavek na úhradu toho, co ze svého vynaložil na společný majetek, a učiní tak tento nárok předmětem řízení (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 2006, sp. zn. 22 Cdo 999/2006 (uveřejněný pod č. C [číslo] v Souboru)). Současně však platí i časový rámec pro uplatnění takových nároků potud, že soud může vypořádat pouze ty investice, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku zákonného majetkového společenství. Pokud v uvedené tříleté lhůtě není nárok na vypořádání těchto vnosů uplatněn, nelze již vnosy následně vypořádat a nárok na jejich vypořádání zaniká (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005 (uveřejněný pod č. C [číslo] v Souboru), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2012, sp. zn. 22 Cdo 2380/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2012, sp. zn. 22 Cdo 51/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 2013, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012 (všechny dostupné na [webová adresa]). Z uvedeného vyplývá, že pokud žalovaná do tří let od zániku manželství neuplatnila k vypořádání tzv. vnos v podobě tvrzeného daru členského podílu od otce dohodou se žalobcem a ani v této lhůtě nepodala žalobu na jeho vypořádání k soudu, není možné se jeho vypořádání domáhat po uplynutí této lhůty domáhat, nadto mimo řízení o vypořádání společného jmění manželů.“ Soud proto rozhodl tak, že z obvyklé ceny bytu náleží žalobci polovina.

14. Nadto ovšem soud uvádí, že by k jinému než rovnoměrnému vypořádání nepřistoupil ani v okamžiku, kdy by takové právo žalovaná uplatnila včas. Členy bytového družstva se účastníci stali více než 2 roky po uzavření manželství, přičemž zásluhovost na získání bytu (tvrzená výměna za užívání bytové jednotky na adrese [adresa]) by soud žalované nepřiznal, onu výměnu by za tolik výjimečnou zásluhu neovažoval, srov. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1205/2019 ze dne 28.4.2020, dle něhož platí, že„ …je třeba odlišovat situace, kdy k nabytí majetku značné hodnoty došlo díky činnosti některého z manželů za trvání manželství a kdy nabytí majetku značné hodnoty došlo díky činnosti některého z manželů ještě před vznikem manželství. Zatímco v prvním případě se zdůrazňuje, že i s ohledem na (morální či jinou) podporu prvního manžela druhým z manželů budou důvody disparity spíše výjimečného charakteru, oproti tomu v druhém případě se disparita podílů uplatní spíše.“ Dále jak poplatek za vstup do bytového družstva ve výši 3.000 Kč, tak i hrazení nájmu a služeb spojených s nájmem představují spíše zanedbatelné částky na to, aby soud uvěřil, že by nespadaly pod SJM účastníků a jednalo se o výlučné prostředky žalované. Pokud si potom žalobce půjčil finanční prostředky od otce žalované, jednalo se o vztah těchto dvou osob, který by se v rámci vypořádání SJM nezohlednil. Konečně i kdyby soud dospěl k závěru, že k občasnému fyzickému násilí ze strany žalobce docházelo (žalovaná předložila lékařské zprávy ke 2 napadením), tak bez ohledu na zavrženíhodnost takového jednání by se v případě žalobce nejednalo o natolik intenzivní protiprávní jednání, které by odůvodňovalo užít vůči němu institutu disparity vypořádání, srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1137/2012 ze dne 27.6.2012„ Lze uzavřít, že při vypořádání BSM je třeba při úvaze o stanovení výše podílů zohlednit i skutečnost, že se účastník dopouštěl vůči členům rodiny násilného jednání (domácího násilí); přitom je třeba vzít do úvahy i jeho intenzitu, dobu trvání a všechny další okolnosti případu, které mohou mít vliv na posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů.“ 15. Žalovaná se dále brání tím, že žalobce již za členský podíl obdržel vyrovnání ve výši (cit. z protokolu o ústním jednání ze dne [datum], č.l. 384)„ V lednu 2012 odešel žalobce od rodiny, tak mu dala 350.000 Kč má na to svědky“ – námitka žalované uvedená v bodě 2 písm. j) rozsudku. Na ústním jednání soudu dne [datum] (č.l. 40) byli oba účastníci řízení dle §118b odst. 1 o.s.ř. poučeni o tom, že mají všechny rozhodující tvrzení a návrhy důkazů učinit do 30ti dnů od skončení jednání, tj. do [datum]. Po uplynutí této lhůty ve vyjádření odeslané soudu dne [datum] (č.l. 48) žalovaná soudu pouze tvrdila, že žalobce obdržel za družstevní podíl finanční plnění, což vysvětlí při své účastnické výpovědi. Soud proto k tvrzení žalované o tom, že žalobce obdržel částku 350.000 Kč nepřihlížel a žádné dokazování k němu neprováděl, neboť jej žalovaná učinila až po koncentraci řízení, pročež je to tvrzení nové a nepřípustné.

16. Žalovaná konečně namítala, že žalobce v 3 leté lhůtě po rozvodu ve svém návrhu neuvedl konkrétní částku, jejíhož zaplacení se domáhá – bod 2 písm. k ) rozsudku. K tomu soud uvádí pouze tolik, že v tomto směru žaloba zajisté nebyla perfektní, nicméně i tak žalobce ve 3 leté lhůtě podal návrh na vypořádání SJM, čímž splnil podmínky pro to, aby se na byt nahlíželo optikou § 741 písm. b/ obč. zák., aniž by specifikoval konkrétní částku, kterou na vypořádání bytu požaduje. 17. [příjmení] důkazů uvedených v bodě 3 rozsudku provedl soud další důkazy, a to: smlouvu o půjčce od otce žalované, návrh na rozvod manželství účastníků a protokol z jednání o rozvodu, fotografie bytu, daňový doklad ze dne [datum] k rekonstrukci bytu, objednávku k rekonstrukci bytu ze dne [datum], exekuční návrh žalované na výživné z [datum], výpis z centrální evidence exekucí na žalobce a usnesení [anonymizováno] [příjmení] o zastavení exekuce z [datum]. Z těchto důkazů však soud nezjistil žádné důležité okolnosti pro rozhodnutí sporu, a proto se jim blíže nevěnuje. Pro nadbytečnost potom soud nevyhověl návrhům žalované na provedení těchto důkazů, které nebyly z pohledu soudu pro rozhodnutí relevantní vůbec: evidenční list [anonymizováno], spis exekutora [obec], výpisy z účtu žalované, výslech matky žalované, rozhodnutí úřadu práce z [datum] o tom, že žalovaná nebude posuzována společně se žalobcem, potvrzení úřadu práce z [datum] o tom, že žalobce není od 2012 spoluposuzovanou osobou se žalovanou, 9x předpis fondu oprav bytového družstva, potvrzení banky ze dne [datum] o platbě z [datum], vyrozumění exekutora ze dne [datum], výslech svědků [příjmení], [příjmení], [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Konečně soud nevyhověl ani návrhu žalované na provedení důkazu smlouvou o prodeji družstevního podílu bytu [číslo] bytového družstva, neboť soud posuzoval obvyklou cenu bytu, nikoli družstevního podílu, a i tento důkaz by tak byl pro souzenou věc zcela nadbytečný.

18. Soud tedy rekapituluje, že dospěl k následujícím právním a skutkovým závěrům: žalobce spolu se žalovanou byli členy bytového družstva, s nímž bylo spojeno právo nájmu k družstevnímu bytu (viz bod 5 rozsudku), žalobci za tento podíl/byt náleží finanční vypořádání (viz bod 6 rozsudku), v době rozvodu se již nejednalo o byt v družstevním ale v osobním vlastnictví (viz body 7 -10 rozsudku), důležitá je obvyklá cena bytu stanovená ke dni [datum], kdy došlo k zániku manželství, tj. 3, 290.000 Kč (viz body 11 a 12 rozsudku), podíly účastníků řízení z vypořádání bytu jsou stejné, každý by měl tedy získat (viz body 13 a 14 rozsudku).

19. S přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem proto soud rozhodl tak, že žalobci náleží vypořádací podíl ze zaniklého SJM se žalovanou, jehož předmětem byl byt, ve výši 1, 645.000 Kč, tj. z částky 3, 290.000 Kč.

20. Pariční lhůtu k plnění určil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. žalované delší, než obvyklou 15ti denní, a to 3 měsíční s přihlédnutím k výši částky, jež bude muset žalobci zaplatit, a faktu, že si ji bude muset žalobkyně zapůjčit.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud pohledem nálezu Ústavního soudu sp.zn. II ÚS 572/19 ze dne [datum], dle něhož„ Rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliko od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny“, když má za to, že i v případě vypořádání SJM by měly soudy postupovat v otázce náhrady nákladů řízení shodně, jako v případě vypořádání a zrušení spoluvlastnictví, což je způsob rozhodovaní velice podobný rozhodování o vypořádání SJM. A soud nedokáže najít jediný spravedlivý argument proto, aby si účastníci řízení museli navzájem hradit vysoké náhrady nákladů řízení v případě vypořádání SJM, ale pokud by šlo o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nikoli. Dále má soud za to, že tu jsou důvody zvláštního zřetele hodného pro aplikaci § 150 o.s.ř. Ty soud spatřuje v tom, že to byl sám žalobce, který (ať již byly jeho důvody jakékoli) nepodal přihlášku do bytového družstva spolu se žalovanou, následně zúžil SJM se žalovanou (byť bez zahrnutí družstevního podílu v bytovém družstvu) a navíc dne [datum] na žalovanou svůj družstevní podíl v bytovém družstvu bezúplatně převedl. Za tohoto stavu soud chápe, že dělal-li žalobce vše pro to, aby o družstevní podíl přišel, mohla mít žalovaná za to, že veškerá práva a povinnosti k družstevnímu podílu již byly vyřešeny, a soudu by tak přišlo nesprávné, aby navíc musela žalobci hradit nemalé náklady soudní pře přesahující před zohledněním procesního úspěchu a neúspěchu v řízení částku 200 tis. Kč. Soud taktéž přihlédl k tomu, že se žalobce o své nároky po dobu 3 let nikterak nezajímal a žalobu na vypořádání SJM podal 2 dny před uplynutím 3 leté lhůty. Soud tak žalobci přiznal pouze 1.000 Kč jako za jím zaplacený soudný poplatek, u něhož se soud domnívá, že by jej v tomto případě měli účastníci finančně nést společně.

22. Státu potom vznikly náklady vynaložené na znalecký posudek, činnost znalců a jejich výslechy v celkové výši 27.606,50 Kč, a to znalečné [anonymizováno] [celé jméno znalce] ve výši 14.583 Kč (č.l. 188), 700 Kč (č.l. 290) a 8.273,50 Kč (č.l. 353) a [anonymizováno] [příjmení] 4.050 Kč (č.l. 352). Tyto náklady nechal soud účastníkům zaplatit každému z , tj. jsou povinni státu zaplatit částku 13.803,25 Kč s tím, že žalobce již na záloze zaplatil 5.000 Kč (č.l. 75), k doplacení mu tak zbývá částka 8.803,25 Kč.

Poučení