29 C 15/2020 - 760

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kočovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] [hodnota][Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] [hodnota][Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupen advokátem [Jméno advokáta B] se sídlem [Adresa advokáta B] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobců A) a B) a žalovaného k jednotce č. [hodnota][hodnota], způsob využití - jiný nebytový prostor, nacházející se v budově č.p. [hodnota], na pozemku parc. č. [hodnota], jejíž součástí je podíl na společných částech budovy č.p. [hodnota], a pozemku parc. č. [hodnota], o velikosti [hodnota], v obci [adresa], k.ú. [adresa], zapsané v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota].

II. Jednotka č. [hodnota][hodnota], způsob využití - jiný nebytový prostor, nacházející se v budově č.p. [hodnota], na pozemku parc. č. [hodnota], jejíž součástí je podíl na společných částech budovy č.p. [hodnota], a pozemku parc. č. [hodnota] o velikosti [hodnota], v obci [adresa], v k.ú. [adresa], zapsané v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota], se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného [Anonymizováno] [jméno FO], nar. [Datum narození žalovaného], bytem [adresa].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na vyrovnání jejich podílu částku 664 092 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobci jsou povinni zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro [adresa] náklady řízení státu v rozsahu 50 %, s tím, že přesná výše bude určena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro [adresa] náklady řízení státu v rozsahu 50 %, s tím, že přesná výše bude určena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nebytovému prostoru - jednotce č. [hodnota][hodnota], způsob využití - jiný nebytový prostor, nacházející se v budově č.p. [hodnota], na pozemku parc. č. [hodnota], jejíž součástí je podíl na společných částech budovy č.p. [hodnota], a pozemku parc. č. [hodnota], o velikosti [hodnota], v obci [adresa], k.ú. [adresa], zapsané v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] (dále jen „jednotka“), která byla na počátku řízení v podílovém spoluvlastnictví žalobců a původních 11 účastníků na straně žalovaných. V návrhu žalobci uvedli, že společné hospodaření s jednotkou je nefunkční a její správa a hospodaření s ní je netransparentní. Z důvodu většího množství spoluvlastníků není možné reálné rozdělení věci a jako majoritní spoluvlastníci disponující 28,828% podílem proto navrhli přikázání jednotky do svého výlučného vlastnictví s tím, že vypořádací podíl jsou schopni uhradit.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 7. 2022, č.j. 29 C 15/2020-432, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č.j. 36 Co 327/2022-456, bylo podle § 107a o.s.ř. rozhodnuto tak, že na místě stávajících žalovaných bude v řízení pokračováno s [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] (nynější žalovaný), neboť nabyl spoluvlastnické podíly k jednotce od původních žalovaných.

3. Po změně procesní situace na straně žalované žalobci uvedli, že setrvání ve spoluvlastnictví stále považují za vyloučené, navrhují však reálné rozdělení jednotky, neboť nyní, kdy je ve vlastnictví toliko dvou spoluvlastníků, je tento postup možný a zákonem preferovaný. Rozdělením vzniknou dvě samostatné jednotky, nedojde k zásahu do nosných konstrukcí domu a nebude narušena jeho statika ani společné části, jednotka má již nyní dva samostatné bezbariérové vchody. Projektovou dokumentaci a samotnou realizaci rozdělení jsou žalobci ochotni zajistit, zřízení přívodu energií by nebyl problém. Rozdělení se nijak nedotkne ostatních spoluvlastníků v domě, jejich podíly ani vnitřní uspořádání domu se nezmění. Zákon předpokládá, že bude soudně upraveno i prohlášení vlastníka a žalobci proto navrhli, aby soud v rámci rozhodnutí o rozdělení jednotky rozhodl i o změně prohlášení vlastníka. Skutečnost, že rozdělení je technicky možné, dokládají žalobci znaleckými posudky, kterými byly i ohodnoceny náklady na rozdělení, jejichž výše je marginální, rovněž je jimi dokládáno, že hodnota nově vzniklých jednotek by se nesnížila, ale naopak zvýšila. Žalobci alternativně navrhli přikázání jednotky do svého vlastnictví s tím, že jsou solventní a ochotní zaplatit vypořádací podíl o 20 % vyšší než je jeho hodnota zjištěná znaleckým posudkem, čímž deklarují svůj vztah jednotce. Žalobci nabyli jednotku do spoluvlastnictví již v roce 2013, tedy mnohem dříve než žalovaný, a to v rámci vydání bytu do osobního vlastnictví, část získali darem od svých dcer jako zaopatření na stáří, v důsledku čehož by, pokud by vlastnictví k jednotce pozbyli, museli uhradit daň z příjmu. Žalovaný naopak k jednotce žádný vztah nemá a vnímá ji jen jako investici. Žalovaný si ponechává veškeré příjmy z nájmu jednotky a žalobcům nic nezasílá. Pokud jde o žalovaným uváděné napjaté vztahy v domě a neplatičství žalobců, poté, co byly v září 2021 transparentně v SVJ nastaveny zálohy a platby do fondu oprav, je žalobci řádně hradí a vznikají jim přeplatky.

4. Žalovaný navrhl, aby soud rozhodl tak, že změna žalobního návrhu žalobců v tom směru, že se namísto přikázání jednotky do svého vlastnictví domáhají jejího rozdělení, podle § 95 o.s.ř. nepřipouští. Věcně se vyjádřil tak, že souhlasí se zrušením spoluvlastnictví a navrhl přikázání jednotky do svého výlučného vlastnictví. Uvedl, že je většinový spoluvlastník s podílem o velikosti 71,71 %. Hodlá jednotku spravovat účelně a poklidně, jednotka je pronajímána třetí osobě k výkonu jeho podnikatelské činnosti – provozu skladu bez hlučných činností, což žalovaný hodlá zachovat. Žalovaný v době sám bydlí se svou partnerkou a nezletilou dcerou, což je zárukou, že nehodlá nijak narušovat pohodu bydlení v domě. Žalovaní naopak v domě nebydlí a pohoda v domě je jim lhostejná. Žalovaný má k dispozici volné finanční prostředky k vyplacení vypořádacího podílu žalobcům a je připraven tyto kdykoli uvolnit. Naopak nejsou splněny předpoklady pro přikázání věci žalobcům, neboť neprokázali svoji solventnost, nelze na ně hledět jako na důvěryhodné osoby. Žalobci nadto jednají dlouhodobě nemravně, o čemž je vedeno množství soudních sporů, kdy jsou dlouhodobými neplatiči příspěvků SVJ, účelově sporují správnost vyúčtování služeb a požadují úhradu pokut dle zákona č. 67/2013 Sb., systematicky napadají jakékoli rozhodnutí SVJ, k tomuto jednání navedli i své dcery, které vlastní další dva byty v domě, a je tak obava, že by nehradili ani náklady spojené s předmětnou jednotkou, což by dále zatížilo ostatní vlastníky jednotek v domě. Možnost reálného rozdělení jednotky žalovaný sporoval s odůvodněním, že jejím rozdělením dojde ke ztrátě její hodnoty a funkční celistvosti, neboť jednotka je jako celek využívána nájemcem k obchodní činnosti, má jedno sociální zázemí, jednu sadu přípojek médií a energií, přičemž znalecký posudek s vybudováním sociálního zázemí u větší části, která by měla připadnout žalovanému, vůbec nepočítá. Využití jednotky po rozdělení vedoucímu ke vzniku dvou malých holých místností, by bylo minimální. Znalecký posudek připouští nutnost stavebních zásahů v jednotce i společných částech, což by znamenalo nutnost uzavřít s ostatními spoluvlastníky smlouvu o výstavbě. Není možné změnit prohlášení vlastníka v tomto řízení bez účastenství dalších spoluvlastníků, ostatní spoluvlastníci nadto vyjadřují nesouhlas, rozdělení by si vyžádalo stavební úpravy, které by si vyžádaly statisícové náklady, rovněž není zpracována projektová dokumentace a souhlas stavebního úřadu. Rozdělení by vyžadovalo další spolupráci a kooperaci účastníků, což by vedlo k dalším soudním sporům. Pokud jde o tvrzení, že žalovaný si ponechává výnosy z nájmu, důvodem je skutečnost, že žalobci mu dosud nesdělili číslo účtu. Příslušná částka je však alokována a účtu a žalovaný je schopen ji kdykoli žalobcům zaslat.

5. Soud zjistil tento skutkový stav:

6. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobci a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky jednotky včetně podílu na společných částech budovy a pozemku, žalobci mají ve společném jmění manželů podíl o velikosti 2236/7905, žalovaný vlastní podíl o velikosti 5669/7905. Jednotka má podlahovou plochu 48,6 m2 a sestává ze tří provozních místností (výměry 17,6 m2, 17,9 m2 a 8,5 m2), kanceláře (3,6 m2) a WC (1 m2), jak plyne z prohlášení vlastníka Bytového družstva na [jméno FO].

7. Z prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 21. 5. 2022 plyne, že dne 28. 5. 2019 darovala svůj podíl na jednotce rodičům – žalobcům, smyslem darování byla skutečnost, aby žalobci, starobní důchodci, měli zajištěn pravidelný příjem ve formě podílu z nájemného. Z prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 19. 5. 2022 plyne, že dne 31. 5. 2019 darovala svůj podíl na jednotce rodičům – žalobcům, smyslem darování byla skutečnost, aby žalobci, starobní důchodci, měli zajištěn pravidelný příjem ve formě podílu z nájemného. Skutečnost, že podíly o velikosti 560/7905 a 746/7905 na jednotce nabyli žalobci od [jméno FO] a [jméno FO], plyne i z darovací smlouvy ze dne 28. 5. 2019.

8. Z informativních výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobci mají dále ve společném jmění manželů bytovou jednotku č. [hodnota] v domě č.p. [hodnota], [adresa] [hodnota][adresa], žalovaný spolu s [tituly před jménem] [jméno FO] jsou podílovými spoluvlastníky bytové jednotky č. [hodnota] v témže domě. 9. [jméno FO] základě nájemní smlouvy ze dne 4. 9. 2018 byla nájemcem jednotky společnost [právnická osoba]., smlouva je za spoluvlastníky jednotky podepsána [jméno FO] (zjištěno ze Smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání a dodatku k této smlouvě ve dne 30. 8. 2019), s tím, že tato byla zvolena správkyní jednotky na schůzi spoluvlastníků dne 13. 11. 2017, jak plyne z příslušného zápisu. Tato společnost byla poté nájemcem jednotky na základě smlouvy uzavřené se stávajícímu účastníky řízení dne 31. 12 2021 (zjištěno ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání a dodatku č. [hodnota] k této smlouvě). Z dopisu společnosti [právnická osoba] ze dne 27. 7. 2023 plyne, že tato společnost (dříve [právnická osoba].) nájemní smlouvu vypověděla.

10. Ze znaleckého posudku znalce [právnická osoba] ze dne 14. 10. 2022, č. [hodnota]-51/2022, soud zjistil, že na základě místního šetření znalec uzavřel, že reálná a smysluplná možnost dělení jednotek vychází z limitního, pozitivního stavu, že jednotka má dva samostatné vstupy. Potenciální dělení znalec navrhuje tak, že nově generovaná jednotka o výměře 13,1 m2 připadající na žalobce (část 1) by se skládala ze dvou místností a WC se vstupem z interiéru domu, druhá jednotka o výměře 35,5 m2 připadající na žalovaného (část 2) by se skládala ze dvou místností se vstupem z exteriéru. Tomuto dělení svědčí výměry místností odpovídající velikostí téměř velikosti spoluvlastnických podílů. Pro rozdělení by byla třeba stavebně technická opatření, tj. konstrukční oddělení prostor (zazdění jednoho dveřního otvoru), řešení technického vybavení jednotek. Po dělení by druhá část nedisponovala připojením na vodoinstalaci a kanalizaci, bylo by dále třeba rozdělit elektroinstalaci v segmentu ovládání a měření spotřeby. Potenciální přípojná místa jsou v dosahu a dopojení. Všechna nezbytná přípojná místa jsou ve společných částech budovy. Realizace nezasáhne do práv vlastníků bytových jednotek, pouze z titulu členů SVJ, v segmentu společných částí domu. Obvyklou cenu stavebních úprav nutných k rozdělení jednotky ohodnotil znalec na částku 66 600 Kč. Dodatkem č. [hodnota] ze dne 28. 4. 2023 dospěl znalec k aktuální výši nákladů na nutné stavební úpravy v případě rozdělení jednotky ve výši 129 000 Kč s tím, že započítal a blíže popsal práce nutné k vybudování WC v části 2.

11. Ze znaleckého posudku znalce [jméno FO] ze dne 28. 2. 2022 ve znění jeho dodatku ze dne 31. 7. 2023 soud zjistil, že aktuální obecná cena jednotky činí 2 344 000 Kč.

12. Ze znaleckého posudku [právnická osoba], [tituly za jménem] ze dne 30. 8. 2023 soud zjistil, že znalkyně na základě ceny jednotky určené znalcem [jméno FO] na částku 2 344 000 Kč určila cenu prostoru o velikosti 35,5 m2 potenciálně vzniklého rozdělením stávající jednotky dle návrhu znalce [jméno FO] ve výši 1 798 000 Kč a cenu potenciálně nově vzniklého prostoru o velikosti 13,1 m2 ve výši 727 000 Kč, tedy celková cena nově vzniklých prostor v případě, že by došlo k rozdělení jednotky, by činila 2 396 000 Kč.

13. Z potvrzení [právnická osoba] [Anonymizováno] ze dne 18. 4. 2023 plyne, že žalobce A) disponuje na svých účtech částkou převyšující 2 000 000 Kč. Z potvrzení [právnická osoba] o zůstatku ze dne 19. 9. 2023 soud zjistil zůstatky na bankovních účtech žalobce A) ve výši 995 927,46 Kč a 711 921,87 Kč a zůstatek na bankovním účtu žalobkyně B) ve výši 989 083,50 Kč.

14. Z listiny „Export transakční historie“ vystavené [právnická osoba]. dne 19. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný má k dispozici na spořicím účtu částku 850 174,85 Kč. 15. [jméno FO] tato zjištění neměly ostatní provedené důkazy vliv, kdy soud zejména neučinil žádná pro věc podstatná skutková zjištění z důkazů založených původními žalovanými stran předchozích vztahů původních spoluvlastníků, jejich e-mailové komunikace a hospodaření s jednotkou. Soud dále neprovedl listinné důkazy týkající se solventnosti původních žalovaných, neboť tyto ve vztahu k nynějším účastníkům řízení nejsou nijak relevantní. Dále soud neučinil žádná podstatná skutková zjištění ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] k otázce případné daňové povinnosti žalobců v případě, že jednotka nebude přikázána do jejich vlastnictví. Jednak se dle soudu jedná o otázku právní, která znalci nepřísluší, jednak znalecký posudek obsahuje pouze obecné závěry v tom směru, že prodej nemovitých věcí fyzickými osobami je z hlediska daně z příjmů „oříškem“, v některých případech je osvobozen a v některých nikoli, žalobci by museli předložit správci daně daňové přiznání k dani z příjmu. Rovněž se soud blíže nezabýval obsahem rozsudků zdejšího a odvolacího soudu týkajících se řízení, jichž jsou žalobci účastníky, neboť tyto skutečnosti jsou soudu známy z jeho úřední činnosti a není je tak třeba dokazovat (§ 121 o.s.ř.), nadto soud účastenství žalobců v jiných řízeních nepovažuje pro toto řízení za podstatné. Soud dále nevyhověl návrhu žalovaného stran zpracování revizních posudků k posudkům znalců [jméno FO] a [jméno FO], neboť tyto posudky směřovaly k otázce rozdělení věci, k němuž soud z níže uvedených důvodů nepřistoupil, nadto se jedná o důkazní návrh žalovaného, přičemž provedení tohoto důkazu by nemohlo přivodit pro něj příznivější výsledek sporu.

16. Soud nerozhodoval o návrhu na změnu žaloby, jak navrhoval žalovaný. V řízení o vypořádání spoluvlastnictví soud není nijak vázán návrhy účastníků, pokud jde o způsob vypořádání, je naopak vázán způsoby vypořádání a jejich preferovaným pořadím určeným zákonem (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). V žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tak není třeba, aby účastník způsob vypořádání navrhoval, pokud tak neučiní, soud jej k tomu nevyzývá, neboť to není nutnou náležitostí žaloby. Pokud jej navrhne, a soud mu nevyhoví, pak žalobu v tomto rozsahu nezamítá. Není tak dle soudu důvod a prostor rozhodovat dle § 95 o.s.ř. o změně žaloby v případě, že účastník svůj dosavadní názor na jím preferovaný způsob vypořádání změní, a není již vůbec namístě takovou změnu dle § 95 odst. 2 o.s.ř. nepřipouštět, jak navrhoval žalovaný.

17. Právní posouzení:

18. Podle § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

19. Podle § 1140 odst. 2 o.z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

20. Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

21. Podle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

22. Podle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

23. Soud dospěl k závěru, že podmínky pro zrušení spoluvlastnictví jsou splněny. Povaha spoluvlastnictví je ze své podstaty dobrovolná a nikdo nesmí být nucen ve spoluvlastnictví setrvávat proti své vůli. Je tak právem každého spoluvlastníka domáhat se zrušení spoluvlastnictví, leda by pro toto zrušení byla nevhodná doba či by bylo k újmě některého ze spoluvlastníků. Soud takové okolnosti neshledal, nebyly ani nikým tvrzeny, naopak v tom, že na dalším setrvání ve spoluvlastnictví nemají zájem, se účastníci shodli. Soud proto rozhodl tak, že spoluvlastnictví účastníků k jednotce zrušil.

24. Pokud jde o způsob vypořádání spoluvlastnictví, řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je specifickým typem řízení, tzv. iudicium duplex, v němž soud není vázán návrhy stran a je tak možné rozhodnout o jiné variantě vypořádání spoluvlastnictví, než je navrhována; účastníci ostatně způsob vypořádání navrhovat ani nemusí. Soud je naopak omezen taxativně vyjmenovanými způsoby vypořádání a vázán jejich pořadím uvedeným v § 1144 a násl. o.z. Soud by měl proto primárně zkoumat, zda lze společnou věc rozdělit, teprve poté je na místě přikázání věci jednomu (či více) spoluvlastníku za případnou náhradu, poté případně její prodej v dražbě.

25. Reálné rozdělení stavby je obecně možné tehdy, jestliže na základě stavebních úprav učiněných podle stavebních předpisů vzniknou samostatné věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 22 Cdo 837/2018). Při reálném dělení nemovité věci v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zásadně platí, že soud musí zkoumat funkčnost rozdělených samostatných věcí (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1016/2021, ze dne 27. 4. 2022). Judikatura dále dospěla k závěru, že není překážkou rozdělení věci skutečnost, že toto rozdělení s sebou ponese náklady, je-li některá ze stran ochotna tyto náklady nést (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1016/2021, ze dne 27. 4. 2022). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3685/2008, se uvádí, že samotná skutečnost, že určitý způsob dělení nemovitosti není optimální, ještě neznamená, že by šlo o dělení nemožné. Reálné rozdělení by nebylo dobře možné zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké. To, že nově vzniklé nemovitosti bude možno užívat s určitým omezením oproti předchozímu stavu, není významné. V rozsudku ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014, dále Nejvyšší soud uvedl, že jestliže věc nelze rozdělit bez nákladných (v poměru k hodnotě dělené věci) stavebních úprav, avšak jeden ze spoluvlastníků vyjádří ochotu, že sám tyto náklady ponese, věc je třeba (zpravidla, v zásadě) rozdělit s tím, že o výlučné povinnosti tohoto spoluvlastníka provést v určité lhůtě na vlastní náklady rozdělení soud rozhodne ve výroku rozsudku (jde o součást výroku o způsobu dělení věci); v takovém případě druhá strana nemá povinnost podílet se na nákladech na dělení věci. Je tomu tak proto, že reálné dělení věci je způsobem rozdělení spoluvlastnictví, při kterém jsou zpravidla nejvíc šetřena práva spoluvlastníků, takže má v zásadě přednost před ostatními způsoby vypořádání, na druhé straně je však též třeba respektovat oprávněný zájem toho, kdo nechce vynakládat na dělení věci nepřiměřeně vysoké náklady. Žalobci navrhovali rozdělení jednotky na dvě části podle velikosti podílů, stran proveditelnosti tohoto záměru předložili znalecký posudek s tím, že mají za to, že jednotka reálně dělitelná je, vzniknou dvě funkčně samostatné části každá s vlastním vchodem, rozdělení si nevyžádá zásah do nosných konstrukcí domu a nedotkne se tak práv ostatním spoluvlastníků v domě. Soud dospěl k závěru, že reálné dělení jednotky by sice patrně bylo možné, o čemž svědčí i znalecký posudek znalce [jméno FO], soud však shledává překážky bránící tomuto dělení. Jednak soud spatřuje překážky právní, kdy k rozdělení jednotky v domě je zapotřebí změny prohlášení vlastníků jednotek ve smyslu § 1166 ve spojení s § 1169 o.z. Dle § 1169 je ke změně prohlášení třeba písemného souhlasu vlastníka jednotky, jehož práv a povinností se změna dotkne, tedy i žalovaného, který však s dělením nesouhlasí, a je otázkou, zda lze jeho souhlas nahradit rozhodnutím soudu. Pro účinnost změny prohlášení se pak vyžaduje souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek, ledaže se změna dotýká práv a povinností všech vlastníků jednotek, tedy je třeba souhlasu osob, které nejsou účastníky tohoto řízení; soud není oprávněn jejich souhlas nahrazovat, a to tím spíše v řízení, jehož tyto osoby nejsou účastníky. Soud rovněž není oprávněn nahrazovat v tomto řízení projev vůle ostatních vlastníků jednotek spočívající v uzavření smlouvy o výstavbě ve smyslu § 1170 o.z., kterou by bylo zapotřebí uzavřít z důvodu nutnosti zřídit do druhé části jednotky přípojku vody a kanalizace a rozdělit elektroinstalaci uváděné znalcem [jméno FO]. Rovněž má soud pochybnosti o funkčním využití potenciálně nově vzniklých jednotek, a to i s vědomím závěrů znalkyně [jméno FO], která jejich souhrnnou hodnotu určila v částce vyšší, než je hodnota současné jednotky určená znalcem [jméno FO]. Soud má i přesto za to, že dělení jednotky o celkové velikosti podlahové plochy 48 m2 na dvě části je neúčelné, zejména za situace, kdy jeden z nově vzniklých prostorů má disponovat podlahovou plochou toliko 13 m2. Soud proto k rozdělení jednotky nepřistoupil a rozhodl o jejím přikázání jednomu ze spoluvlastníků za náhradu.

26. Při rozhodování o tom, kterému ze spoluvlastníků má být věc přikázána, se soud řídí několika hledisky, ke kterým postupně dospěla rozhodovací praxe. Mezi ty patří např. solventnost účastníka, jemuž má být věc přikázána, k vyplacení vypořádacího podílu, velikost spoluvlastnických podílů, představa spoluvlastníka o konkrétním využití věci a účelnost, příp. prospěšnost takového využití, provedené či naopak do budoucna zvažované investice do věci či preference spoluvlastníků, kteří chtějí věc užívat, před těmi, kdo ji chtějí prodat (k tomuto hledisku např. usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 22 Cdo 4063/2015). V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 8610); dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené. (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, uveřejněný pod č. 5/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 1147 o.z. se má soud zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných skutečností (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4178/2015). K uvedenému je třeba dodat, že i když hledisko výše podílů není samo o sobě rozhodující, v případě, že jednomu ze spoluvlastníků patří výrazně vyšší podíl na společné věci, musí být pro případné přikázání věci menšinovému spoluvlastníkovi závažné důvody (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4940/2017). Naopak kritérium historických rodinných vazeb je při vypořádání podílového spoluvlastnictví pouze doplňkovým kritériem. Historická rodinná vazba na předmět spoluvlastnictví, resp. náprava přerušených vlastnických vazeb k historickému majetku rodiny podílového spoluvlastníka, může být v poměrech konkrétního případu rozhodnou okolností zejména tehdy, jsou-li podíly spoluvlastníků stejné, oba spoluvlastníci disponují prostředky k vyplacení přiměřené náhrady a ostatní kritéria pro účelné využití společné věci vyznívají rovnocenně (podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1575/2021, ze dne 20. 10. 2021).

27. Pokud jde o jednotlivá shora uvedená hlediska, je nepochybné, že ve prospěch žalovaného hovoří skutečnost, že je majoritním vlastníkem jednotky, neboť vlastní podíl o velikosti 71,71 %, tedy téměř . Soud má za to, že tato situace zcela odpovídá závěru Nejvyššího soudu citovanému v předchozím odstavci, tedy že žalovaný disponuje výrazně vyšším podílem a pro přikázání věci žalobcům by musely existovat závažné důvody. Ty však soud neshledal. Pokud jde o žalobci naznačený vztah k jednotce, soud má v první řadě pochybnosti o tom, nakolik intenzivní může být vztah (spolu)vlastníka k nebytovému prostoru, který tento (spolu)vlastník fakticky neužívá a nikdy neužíval. Žalobci předložili prohlášení svých dcer, které uvedly, že žalobcům převedly své podíly na jednotce, aby měli žalobci jako starobní důchodci zaopatření na stáří, z čehož lze dovodit, že postoj žalobců k jednotce je, stejně jako u žalovaného, spíše investiční, tedy že žalobci mají záměr jednotku pronajímat a generovat tak příjem z nájemného, což ostatně rovněž výslovně uvedly dcery žalobců ve svých prohlášeních. Přikázání jednotky do vlastnictví žalovaného by bránila jeho nesolventnost. Soud má však z potvrzení [právnická osoba] za prokázané, že žalovaný disponuje částkou převyšující výši vypořádacího podílu, a to na spořicím účtu, tedy jedná se o prostředky vysoce likvidní, které je možno okamžitě uvolnit. Soud si je vědom toho, že svoji solventnost prokázali i žalobci, je však namístě (a je to v souladu i se závěry Nejvyššího soudu uvedenými shora) přiznat jednotku do vlastnictví majoritního vlastníka právě mj. z důvodu, aby vypořádací podíl byl co nejmenší. Pokud jde o kritérium dalšího záměru s jednotkou, tento nebyl tvrzen žádným z účastníků, nikdo z nich nedeklaroval, že by jednotku chtěl sám užívat, a lze tedy dovodit, že snahou obou z nich bude jednotku znovu pronajmout (žalovaný uváděl, že je připraven činit kroky k tomu, aby jednotka byla dále pronajata, lze se domnívat, že zájmem žalobců by byl rovněž pronájem, jsou-li spoluvlastníky jednotky z toho důvodu, aby měli zaopatření na stáří). Soud proto uzavřel, že ve prospěch žalovaného hovoří zásadní argument spočívající ve velikosti podílů, v ostatních hlediscích, která soud posuzoval (solventnost, vztah k jednotce, záměr ohledně dalšího nakládání s ní) jsou poměry stran vyrovnané. Proto soud rozhodl tak, že jednotku přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného a uložil mu povinnost k vyplacení vypořádacího podílu.

28. Pro účely určení výše vypořádacího podílu soud vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve znění jeho dodatku (aktualizace). Jedná se o nejaktuálnější posudek, který je stran hodnoty jednotky k dispozici (kdy je zřejmé, že soud nemohl vycházet ze znaleckého posudku znalce [adresa]-19.16 ze dne 14. 7. 2016, tedy z doby před sedmi lety, když podle ustálené judikatury dovolacího soudu platí, že pokud soud v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví při zjištění ceny předmětu spoluvlastnictví vezme za základ znalecký posudek vypracovaný před dvěma a více roky, pak nesprávně nevychází z ceny nemovitosti v době vypořádání; jedná se o nesprávné právní posouzení věci (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2010, sp.zn. 22 Cdo 2597/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp.zn. 22 Cdo 5180/2016 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp.zn. 22 Cdo 4445/2018). Závěry znalce [jméno FO] ostatně nikdo z účastníků nesporoval. Znalec dospěl k hodnotě jednotky v částce 2 344 000 Kč, podílu žalovaných tak odpovídá částka 664 092 Kč (2 344 000 Kč/7905 x 2236). Soud uložil žalovanému povinnost vyplatit vypořádací podíl žalobcům v obecné pariční dle 160 odst. 1 o.s.ř., neboť vzhledem k tomu, že žalovaný výpisem ze spořicího účtu prokázal, že je schopen prostředky uvolnit okamžitě, neshledal pro delší lhůtu k plnění důvod.

29. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, Pl. ÚS-st. 59/23, kterým byla sjednocena judikatura v otázce nákladů řízení o vypořádání spoluvlastnictví. Dle něj „v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Žalovaný navrhoval, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení s odůvodněním, že po jeho vstupu do řízení žalobci odmítli věc smírně vyřešit, pokusili se zmařit zrušení spoluvlastnictví zatížením jednotky, komplikovali vztahy s nájemcem a začali účelově navrhovat rozdělení jednotky. Soud má za to, že kromě toho, že nikdo nesmí být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, platí rovněž, že nikoho nelze nutit k uzavření mimosoudní dohody, ať už se jí brání z objektivních, či subjektivních důvodů (viz bod 25 stanoviska ÚS). V odůvodněných – a spíše výjimečných – případech lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů podle § 142 odst. 3 o.s.ř., zvláštními okolnostmi může být např. obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva; soud také může zohlednit, zda jde o řízení nalézací či odvolací. Šikanózním jednáním však není sama o sobě okolnost, že některý ze spoluvlastníků navrhuje přikázání spoluvlastněného majetku do svého výlučného vlastnictví. (bod 38 stanoviska ÚS). Soud má za to, že důvody pro mimořádný postup spočívající v přiznání nákladů řízení dány nejsou, neboť skutečnost, že žalobci neakceptovali procesní stanovisko žalovaného, nelze označit za obstrukční či šikanózní jednání. Žalobci sice na počátku řízení učinili nesporným, že rozdělení jednotky není možné, a následně své stanovisko v tomto směru změnili, lze mít však za logické (byť soud jejich návrhu nevyhověl), že změna procesního stanoviska byla reakcí na změnu počtu spoluvlastníků. Žalobci nadto v dopise ze dne 12. 5. 2022 adresovaném [jméno FO] žalovaného uvedli, že po změně počtu spoluvlastníků jsou ochotni ve spoluvlastnictví setrvat a navrhli zpětvzetí návrhu. Pokud žalovaný nabyl podíl na nemovitosti s vědomím, že ohledně ní probíhá soudní spor, pak musel počítat s tím, že se stane jeho účastníkem a nemohl spoléhat na to, že žalobci budou ochotni ke smíru, naopak měl a mohl počítat s tím, že řízení bude pokračovat a žalovaný si ponese své náklady. Soud tak v tomto řízení majícím povahu iudicia duplicis neměl důvod se od závěrů Ústavního soudu odchylovat a rozhodl proto tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

30. Pokud jde o náklady řízení vztahující se k návrhu na předběžné opatření, má soud za to, že ty jsou zahrnuty v nákladech řízení jako celku, o kterých soud rozhodl tak, jak je uvedeno shora. Nadto v posuzované věci podala původní žalovaná 2. návrh na vydání předběžného opatření, které bylo usnesením ze dne 12. 7. 2022, č.j. 29 C 15/2020-427, zamítnuto. Žalovaný, ještě předtím, než bylo rozhodnuto o jeho vstupu do tohoto řízení, podal návrh na vydání předběžného opatření, kterému bylo vyhověno usnesením ze dne 1. 7. 2022, č.j. 7 Nc 3008/2022-83. Lze tak uzavřít, že žalovaní(ý) byli stran návrhů na vydání předběžného opatření úspěšní co do poloviny, což je dalším důvodem, proč soud náhradu nákladů za řízení o předběžném opatření nepřiznal.

31. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Z totožných důvodů vztahujících se k nákladům řízení mezi účastníky soud dospěl k závěru, že nelze hovořit o úspěchu či neúspěchu v řízení toho kterého z účastníků, a k náhradě nákladů řízení státu proto zavázal oba účastníky rovným dílem. Při vyhlašování rozsudku dosud nebylo o nákladech státu pravomocně rozhodnuto, proto bude jejich přesná výše připadající na každého z účastníků určena samostatným usnesením.

Poučení