29 C 168/2021-114

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Suchánkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 183 227 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 183 227 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 183 227 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 183 227 Kč od 7. 4. 2021 do 21. 4. 2021.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 63 597,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 9 162 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 183 227 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění jako přímého nároku vůči pojistiteli škůdce v podobě náhrady za péči o žalobkyni v období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020. Dne 6. 11. 2014 kolem 14:20 hod. utrpěla žalobkyně těžké zranění při dopravní nehodě, když během pracovní cesty cestovala jako spolujezdkyně ve vozidle tov. zn. Škoda Octavia, rz [anonymizováno] [číslo] řízeném [jméno] [příjmení] [jméno] nehodu zavinil řidič protijedoucího vozidla [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který přejel do protisměrné části vozovky, kde došlo k čelnímu střetu obou vozidel. Vůči [anonymizována dvě slova] bylo vedeno trestní řízení před [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1,2, tr. zákoníku, které skončilo pravomocným rozsudkem, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Při předmětné dopravní nehodě žalobkyně utrpěla extrémně těžké polytrauma zahrnující mj. kontuzi mozku, zlomeninu maxily vlevo, oboustranný pneumothorax, traumatický hemothorax vpravo, rupturu bránice, transverzální míšní lézi TH 11-12, těžkou kontuzi bederní míchy, kontuzi hrudní míchy, traumatický uzávěr břišní aorty, těžké zhmoždění břišní stěny, těžkou rupturu tenkého i tlustého střeva, otevřenou zlomeninu bérce vpravo s poraněním svalů bérce, zlomeninu bérce vlevo, tříštivou zlomeninu okovce levé loketní kosti, traumatický crush syndrom a opakovaný těžký septický stav. Následkem zranění z předmětné dopravní nehody je žalobkyně těžce zdravotně postižená, ochrnutá na dolní končetiny a trvale upoutaná na invalidní vozík, prodělala těžkou břišní operaci, při které jí musela být odstraněna většina tenkého a velká část tlustého střeva a zůstávající část tenkého střeva je hraniční pro perorální příjem stravy. Musí proto dodržovat speciální dietní a stravovací režim, tenké střevo má trvale vyvedené na břišní stěnu (stomie). Následky úrazu jsou trvalé a léčebně již neovlivnitelné. Posudkem o invaliditě [stát. instituce] ze dne 9. 5. 2016 byla uznána invalidní ve III. stupni s trvalou platností. Bez pomoci a asistence druhých osob není žalobkyně schopna zajistit svou sebeobsluhu ani své základní životní potřeby. Závislost žalobkyně na pomoci a péči druhých osob objektivizuje i rozhodnutí Úřadu práce ČR - [anonymizováno] [pobočka] Králové, sp.zn. [spisová značka], [číslo jednací], ze dne 24. 3. 2016, jímž byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve výši 8 000 Kč měsíčně od ledna 2016, neboť byla uznána osobou v těžkém stupni závislosti na pomoci jiné fyzické osoby při zajišťování svých základních životních potřeb. Od 1. 8. 2016 byl příspěvek na péči zvýšen na částku ve výši 8 800 Kč měsíčně a od 1. 7. 2019 na částku ve výši 12 800 Kč měsíčně. V této výši pobírá příspěvek na péči dosud.

2. Nezbytnou každodenní pomoc, péči a asistenci žalobkyni poskytují její manžel [celé jméno svědka] a obě zletilé děti, dcera [celé jméno svědkyně] a syn [celé jméno svědka] ml. Žalobkyně je plně močově inkontinentní, paraplegická, těžké poranění břicha ji limituje i v pohybu na inv. vozíku. Vsedě bez opory zezadu je velmi nestabilní v důsledku těžké hypotonie a afunkčnosti břišních svalů. Vleže na zádech je schopna se sama otočit na břicho nebo na boky jen s vynaložením obrovského úsilí a tyto pokusy ji velmi vyčerpávají. Většinu času během dne tráví na invalidním vozíku nebo na lůžku, na inv. vozík je schopna se sama přesunout za cenu značné fyzické námahy a vyčerpání. Při pokusech o přesun navíc přetěžuje horní končetiny, které ji pak bolí. Večer již bývá tak unavená, že často potřebuje pomoci. Samostatného pohybu na invalidním vozíku je schopna jen po bytě. Mimo byt potřebuje vždy doprovod, neboť není schopna se sama dostat přes dveře výtahu ani vchodové dveře do domu, okolí domu není navíc bezbariérové, takže samostatný pohyb na invalidním vozíku není možný. Každé opuštění domova, které musím absolvovat, je velmi časově náročné a vyžaduje přípravu a dostatečnou časovou rezervu. Musí myslet na nezbytnost vycévkování, případně výměny stomie. Žalobkyně bez pomoci není schopna zvládnout osobni hygienu, po hygieně je třeba provést úklid koupelny. Není schopna si sama připravit a obléknout všechno oblečení, zvláště opouští-li domov. Není schopna si sama opatřit a připravit jídlo v rámci speciálního stravovacího režimu. Časově náročná je zejména péče o stomii, a to s ohledem na kriticky krátké tenké střevo. Stomii musí vypouštět cca 8x - 12x denně, a to i v noci, neboť pro kriticky krátké tenké střevo se potrava špatně vstřebává a rychle z těla odchází, a to i během noci. V domácnosti se neustále hromadí stomický odpad, který zapáchá, proto je třeba ho pravidelně, i několikrát denně z bytu odnášet. Další odpad představují obaly od inkontinenčních pomůcek, které denně používá. Péče o stomii vyžaduje řadu činností - přípravu buničité vaty, úpravu otvorů ve stomických podložkách, které je třeba individuálně přizpůsobit velikosti vyvedeného střeva, pokožka pod stomii, na které je stále nalepená podložka, musí být neustále ošetřována, stejně jako okolí stomie, neboť odchozí stomický odpad je vodnatý a svým složením pro pokožku agresivní, a pokud dojde k znečištění kůže, tato následně zarudne, svědí a štípe a její léčba je dlouhodobá. Všechny tyto nezbytné činnosti nutně vyžadují přítomnost druhé osoby, kterou musí přivolat. Čas vyžaduje rovněž zajištění a příprava stomických a inkontinenčních pomůcek - je nezbytné sledovat počet kusů konkrétní pomůcky pro konkrétní období, včas vyžádat u lékaře příslušný poukaz, tento u něj vyzvednout, pomůcky objednat, po jejich obdržení je z krabic vybalit a uskladnit je tak, abych je žalobkyně měla ve svém dosahu. Se všemi těmito úkony žalobkyni pomáhají její rodinní příslušníci. Po úrazu se žalobkyně musí cévkovat, a to 6x denně na lůžku, přičemž občas je nezbytná asistence, hlavně ve večerních hodinách, kdy už je žalobkyně po celém dni unavená. Časově náročná je také příprava jídla. Žalobkyně musí mít speciální stravu, kterou musí mít připravenou na celý den, neboť pro poškození střev musí dodržovat bezezbytkovou dietu bez tuku, musí jíst často a po malých dávkách. Dále žalobkyně musí denně provádět rehabilitační a posilovací cvičení, neboť je to nezbytné pro udržení hybnosti kloubů v dolních končetinách a pro zachování svalové síly. Musí se rovněž pravidelně polohovat do vertikální polohy, a to pro zachování správných funkcí nitrohrudních a nitrobřišních orgánů (dýchání, krevní oběh zažívání). Stání ve vysokém chodítku je pro ni energeticky, časově, fyzicky i psychicky náročnou aktivitou. Dolní končetiny pravidelně protahuje na motomedu. K použití obou těchto rehabilitačních pomůcek potřebuje nezbytně asistenci druhé osoby. Stání ve vysokém chodítku vyžaduje nasazení pevných dlah na spodní i vrchní části nohou, pomoc při přesunu v dlahách z inv. vozíku do vysokého chodítka, dozor při stání, aby nedošlo k pádu. Cvičení na motomedu vyžaduje upevnění končetin do pomůcky. Po ukončení cvičení je opět nutná pomoc. Stomie a používání inv. vozíku kladou vysoké nároky na udržování čistoty v domácnosti, je třeba častěji vytírat podlahu, mýt kola vozíku a zajišťovat pravidelnou údržbu vozíku, tj. dohušťovat kola, promazávat ložiska velkých kol i malých koleček, pravidelně utahovat zádovou opěrku, která se denním používáním povoluje a dostala by se do nevyhovující polohy. Je třeba častěji prát osobní i ložní prádlo žalobkyně, které je z důvodů občasných úniků obsahu ze stomie častěji znečištěno. Rovněž ostatní činnosti spadající pod péči o domácnost jsou převážně na členech rodiny, případně pomůže i sousedka nebo pečovatelka (nákupy potravin, drogerie, léků, oblečení, obuvi, běžný úklid, mytí oken, převlékání postelí), obstarávání záležitostí na úřadech (pojišťovna, pošta, někteří lékaři - poukazy na zdrav, pomůcky). Dále rodinní příslušníci žalobkyně zajišťují dopravu k řadě odborných pracovišť. Žalobkyně pravidelně navštěvuje nutriční poradnu, neurologii, fyzioterapii, rehabilitačního lékaře, osteocentrum, urologa, při potížích dermatologii, absolvuje rovněž pravidelné rehabilitační pobyty. Přes maximální snahu žalobkyně o dodržování všech ordinovaných i doporučených léčebných postupů se zdravotní stav žalobkyně s časovým odstupem od dopravní nehody pozvolna zhoršuje, ubývají jí psychické i fyzické síly a veškeré úkony související s náročným denním režimem tak trvají déle. Denní činnosti žalobkyně jsou pak rovněž ovlivněny bolestivými spasmy dolních končetin, které se s časovým odstupem od úrazu postupně rozvinuly. Péče o stomii má významný podíl na celkově potřebné péči o žalobkyni.

3. Pro účely odškodnění žalobkyně požaduje náhradu za průměrně 9 hodin péče denně. Rozsah potřebné péče je v případě žalobkyně podstatně větší než u jiných poškozených s primární dg. paraplegie, přičemž v roce 2020 byla většina potřebné péče poskytována rodinnými příslušníky (byl významně snížen počet hodin zdravotní služby, která byla poskytována bezplatně pracovníky Oblastní charity [obec]). Pro výpočet náhrady za péči v roce 2020 vychází žalobkyně z průměrné denní potřeby péče v rozsahu 9 hod. denně při 130 Kč/hod, což odpovídá náhradě ve výši 1 170 Kč/den (9 hod. x 130 Kč). Po odečtení příspěvku na péči v denní výši 427 Kč (12 800 Kč/30 dnů), činí denní náhrada nad rámec příspěvku na péči částku 743 Kč. V období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 byla žalobkyně hospitalizována ve Státních léčebných lázních [příjmení] [anonymizována dvě slova] od 29. 9. 2020 do 16. 10. 2020 (tj. 17 dnů). Nárok na náhradu za rok 2020 tedy vyčísluje za celkem 349 dnů (366 - 17), a to ve výši 259 307 Kč (743 Kč x 349 dnů). Žalovaná před podáním žaloby na základě uplatnění nároku ze dne 17. 3. 2021 uhradila žalobkyni částku ve výši 76 080 Kč, proto po žalované požaduje uhradit částku ve výši 183 227 Kč.

4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok uplatněný žalobou neuznala, když dále konstatovala, že zaregistrovala pojistnou událost pod [číslo]. Žalobkyně uplatnila dne 17. 3. 2021 u žalované nárok na náhradu za péči o její osobu a domácnost, kterou vykonává její manžel a zletilé děti, za období roku 2020. Za předchozí období byl tento nárok uhrazen v rozsahu 6 hodin denně při sazbě 110 Kč/hodin v souladu s rozsudkem OS [obec a číslo] sp.zn. [spisová značka]. Žalovaná hradí žalobkyni náhradu nákladů na péči o její osobu a domácnost, kterou vykonává její manžel a rovněž zletilé děti. Za žalované období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 uhradila žalovaná náhradu za péči ve výši 76 080 Kč. Žalovaná hradí osobní bezplatnou péči poskytovanou rodinnými příslušníky poškozeného v rozsahu, v němž tato jejich činnost přesahuje míru lidské a rodinné solidarity a rozsah úkonů obvyklých při běžné rodinné spolupráci při vedení společné domácnosti, po odpočtu výše přiznaného příspěvku na péči, to vše v souladu s platnou judikaturou obecných soudů. Za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 akceptovala žalovaná výpomoc v domácnosti v rozsahu 6 hodin denně při hodinové sazbě 110 Kč za období 348 dnů, tj. 229 680 Kč, od této částky byl odečten pobíraný příspěvek na péči ve výši 153 600 Kč (12 měsíců krát 12 800 Kč), tedy uhrazena byla výsledná částka 76 080 Kč. Dále žalovaná odkázala na rozsudek OS [anonymizováno] [část Prahy] [spisová značka], potvrzený rozsudkem [anonymizována dvě slova] [obec] sp.zn. [spisová značka], kterým byla přiznána žalobkyni péče v rozsahu 6 hodin denně při hodinové sazbě 110 Kč. Tuto částku určil soud svou volnou úvahou dle § 136 o.s.ř. Z výše uvedeného je zřejmé, že péče v rozsahu 6 hodin denně je v případě paraplegiků s III. stupněm závislosti odpovídající. Při stanovení rozsahu nutné péče vycházela žalovaná z 6 hodin denně. Nelze pominout existenci vzájemných povinností rodinných příslušníků v oblasti pomoci a péče o domácnost, neboť určitý rozsah činnosti by manžel a děti vykonávali bez ohledu na zranění žalobkyně. Žalovaná má za to, že náhrada za péči v rozsahu 6 hodin denně je odpovídající vzhledem ke zdravotnímu stavu a stupni závislosti žalobkyně. Žalobkyni byl přiznán III. stupeň závislosti, dle rozhodnutí Úřadu práce – [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 12. 4. 2017 nezvládá 8 z 10 životních potřeb, kterými jsou: mobilita, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Tento stav odpovídá péči v rozsahu 6 hodin denně. Péče v rozsahu 9 hodin, kterou požaduje žalobkyně, je přiznávána osobám, kteří jsou poživateli příspěvku na péči ve IV. stupni závislosti, tedy převážně kvadruplegikům. Žalobkyně neprokázala, že by u ní došlo k zásadní změně ve zdravotním stavu ve smyslu jeho zhoršení, stav žalobkyně se zásadním způsobem nezměnil, proto navýšení na 9 hodin denně nemá opodstatnění. Snížení rozsahu poskytované péče Oblastní charitou [obec] neodpovídá žalobkyní požadovanému navýšení péče o 3 hodiny denně, když rozsah péče Charity byl maximálně 2 hodiny 3krát týdně. Pokud jde o hodinovou sazbu za péči, jak bylo judikováno Nejvyšším soudem ČR (viz rozsudek NS ČR 25 Cdo 6061/2016), náhrada nákladů na péči se nemůže odvíjet striktně od tržní hodnoty odměny za práci profesionálních pečovatelů. Odměna za práci profesionálního pečovatele v sobě zahrnuje i částky spojené s daňovými odvody a povinnosti ve sféře sociálního zabezpečení, zatímco rodinný příslušník poskytující péči osobně není zatížen povinností odvádět příslušné částky. Odpovídající odměna pro pečující osobu blízkou by tak mohla být srovnatelná maximálně s čistou mzdou pečovatele; v opačném případě by pak práce neprofesionála byla ohodnocena paradoxně více než profesionála. Maximální výše sazby profesionálních pečovatelů činí 130 Kč za hodinu, což po odpočtu zákonných odvodů činí částku 110 Kč za hodinu, přiznanou žalovanou.

5. Žalobkyně v replice k rozsahu hodinové sazby péče zopakovala, že žalobkyně není z pohledu následků na zdraví„ standardním paraplegikem“, proto je nutno přihlédnout ke všem dalším skutečnostem významným pro posouzení časové náročnosti potřebné péče, protože pouze tak se lze vyhnout formalistickému a mechanickému posouzení finální výše náhrady. Posouzení v rozsudku OS [anonymizováno] sp.zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem [anonymizována dvě slova] [obec] sp.zn. [spisová značka], není pro projednávanou věc závazné, jde o jiné časové období a o právní vztah mezi jinými účastníky řízení, přičemž ohledně časové náročnosti péče akceptoval tehdejší požadavek žalobkyně a hodinovou sazbu snížil s principiálně nesprávným odůvodněním. Vůči rozhodnutí soudu I. stupně o výši náhrady za péči uplatněné v žalobě se žalobkyně neodvolala, a proto výše náhrady za péči nebyla ani předmětem rozhodování odvolacího soudu. K hodinové sazbě náhrady žalobkyně uvedla, že právní názor vyslovený NS ČR v žalovanou poukazovaném rozsudku byl novějšími rozhodnutími NS ČR a ÚS ČR ve věci výše náhrady za péči o zdravotně postiženou osobu překonán. Žalobkyně poukázala na nález ÚS ČR sp.zn. II. ÚS 554/19 ze dne 27. 4. 2020, v němž ÚS ČR vyslovil závazný právní názor, že při rozhodování soudu o adekvátní náhradě nákladů za péči o zdravotně postiženou osobu je maximální náhrada stanovená vyhl. č. 505/2006 Sb., tj. částka 130 Kč za 1 hod. péče, když tento hodinový limit je stěžejním referenčním bodem pro náležitou a ústavně souladnou úvahu soudu ve smyslu § 136 o.s.ř. Tímto právním názorem pak byl vázán NS ČR ve svých pozdějších rozhodnutích – viz rozsudek NS ČR sp.zn. 25 Cdo 289/2020 ze dne 31. 3. 2021 a rozsudek NS ČR sp.zn. 25 Cdo 3740/2020 ze dne 12. 5. 2021 z nichž vyplývá, že úvaha soudu ve smyslu § 136 o.s.ř. o kompenzaci za péči poskytovanou blízkou osobou, se má odvíjet od právní úpravy výše úplaty profesionálnímu poskytovateli pečovatelské služby, která je obsažená ve vyhl. č. 505/2006 Sb. a kterou by konkrétní poškozený musel platit za zajištění potřebné péče profesionální pečovatelské službě.

6. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, není-li výslovně uvedeno jinak, že dne 6. 11. 2014 kolem 14:20 hod. došlo k dopravní nehodě v důsledku zaviněného protiprávního jednání [anonymizováno] [jméno] [příjmení], řidiče vozidla tov. zn. Škoda Fabia, rz [anonymizováno] [číslo], které bylo ke dni dopravní nehody pojištěno u žalované z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Při dopravní nehodě žalobkyně utrpěla tzv. polytrauma, z nichž nejzávažnější byla poranění - pohmoždění mozku v čelní a temenní krajině, zlomenina zevní stěny levé dutiny horní čelisti s krvácením do dutiny, krvácení mezi tvrdou plenou a páteřním kanálem (epidurální hematom) v oblasti 9. hrudního obratle po 4. bederní obratel, těžký otok dolní části míchy v oblasti křížové, vícečetné zlomeniny příčných výběžků bederních obratlů, roztržení levé části bránice, proniknutí vzduchu do obou pohrudničních dutin (pneumotorax), roztržení tenkého střeva a jeho odtržení od okruží, trhlina levého střeva, traumatický uzávěr srdečnice břišní, odlepení stěny (disekce) břišní srdečnice, zlomenina 4. a 5. bederního obratle, podkožní krevní výron v oblasti břicha, odtržení kůže od svaloviny přední části břišní (decollement), tříštivá zlomenina okovce levé loketní kosti, otevřená zlomenina pravého bérce a zlomenina levého bérce, v jejichž důsledku došlo zejména ke selhávání orgánů, krvácení do dutiny břišní a do prostoru za břišní dutinou, šokovému stavu ze ztráty krve, poúrazovému šoku ze selhání orgánů, k poruše kožní citlivosti od úrovně 10. hrudního obratle, k selhání ledvin a k nemožnosti hýbat dolními končetinami (paraplegie dolních končetin). Trvalé následky na zdraví zahrnují omezení hybnosti bederní páteře, plnou paraplegii DK, těžké porušení funkce střeva (zbývá jen 40 cm), trvalou stomii, plnou močovou inkontinenci, střední omezení hybnosti lokte vlevo (prokázáno znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo]). Posudkem o invaliditě [stát. instituce] ze dne 9. 5. 2016 byla žalobkyně uznána invalidní ve III. stupni s trvalou platností; den vzniku invalidity 14. 4. 2016 (prokázáno předmětným posudkem). Rozhodnutím Úřadu práce ČR – [anonymizováno] [pobočka] [příjmení] ze dne 12. 4. 2017, sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], [číslo jednací] byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve výši 8 800 Kč měsíčně od února 2017. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – [anonymizováno] [pobočka] [příjmení] ze dne 3. 7. 2019, sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], [číslo jednací] byl žalobkyni zvýšen příspěvek na péči na částku ve výši 12 800 Kč měsíčně od 1. 7. 2019 (prokázáno předmětnými rozhodnutími). Oblastní charita [obec] poskytovala žalobkyni zdravotní službu od 10. 2. 2017 do 11. 3. 2020 3x týdně po 2 hodinách, od 13. 3. 2020 do 25. 9. 2020 3x týdně po 1 hodině, dále 13. 7. 2020 jednorázově 0,5 hodin a dále v listopadu a v prosinci 2020 3x týdně po 0,5 hodině (prokázáno potvrzením Oblastní charity [obec] ze dne 29. 1. 2020). V období od 29. 9. 2020 do 16. 10. 2020 byla žalobkyně hospitalizována ve Státních léčebných lázních [obec] [anonymizováno] (prokázáno potvrzením o hospitalizaci pacientky ze dne 3. 2. 2021).

7. Z přehledu úhrad za pečovatelské služby Oblastní charity [obec] od 1. 5. 2020 soud zjistil, že výše úhrad za zde specifikované úkony péče odpovídá maximální výši úhrad stanovené v § 6 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.

8. Ze sdělení [jméno] [příjmení], fyzioterapeutky [právnická osoba], nestátního zdravotnického zařízení [obec] ze dne 16. 2. 2021 soud zjistil, že zdravotní stav žalobkyně vyžaduje k udržení hybnosti kloubů v dolních končetinách a zachování svalové síly pravidelné provádění rehabilitačních cvičení. K zajištění domácí rehabilitace bylo pacientce doporučeno zakoupení vysokého chodítka. Tento rehabilitační prostředek je určen pro imobilní osoby, které nejsou schopny samostatného stoje. Pravidelné polohování do vertikální polohy má příznivý vliv na funkci nitrohrudních a nitrobřišních orgánů, zlepšuje tělesné funkce jako dýchání, stabilizace krevního oběhu, zažívacího traktu, oblehčuje ohrožené kožní partie a napomáhá překrvení oblastí, které jsou při sedu ve vozíku méně prokrvovány. Proto je vhodnou prevencí zhoršení zdravotního stavu pacientů dlouhodobě upoutaných na invalidní vozík. Pobyt ve vysokém chodítku umožňuje pacientovi ve stabilní a bezpečné vertikální poloze aktivně a samostatně zapojit horní končetiny do nejrůznějších činností.

9. Z čestného prohlášení žalobkyně soud zjistil, že není pro těžké poškození zdraví, které utrpěla při dopravní nehodě dne 6. 11. 2014, schopna zajistit svou sebeobsluhu ani své základní životní potřeby a je tak převážně odkázána na pomoc druhých osob, neboť následky úrazu jsou trvalé a léčebně již neovlivnitelné. Nezbytnou pomoc, péči a asistenci jí poskytují manžel [celé jméno svědka] a obě zletilé děti, kteří se na péči o žalobkyni podílejí podle svých časových možností, tak aby byla zajištěna prakticky celodenní péče v závislosti na aktuálních potřebách žalobkyně. Žalobkyně je následkem dopravní nehody ochrnutá na dolní končetiny a trvale upoutaná na invalidní vozík, prodělala těžkou břišní operaci, pří které jí musela být odstraněna většina tenkého a velká část tlustého střeva a zůstávající část tenkého střeva je hraniční pro perorální příjem stravy. Musí proto dodržovat speciální dietní a stravovací režim, tenké střevo mám trvale vyvedené na břišní stěnu (stomie). Je plně močově inkontinentní, těžké poranění břicha ji limituje i v pohybu na inv. vozíku. Vsedě bez opory zezadu je velmi nestabilní v důsledku těžké hypotonie a afunkčnosti břišních svalů. Vleže na zádech je schopna se sama otočit na břicho nebo na boky jen s vynaložením obrovského úsilí a tyto pokusy ji velmi vyčerpávají. Většinu času během dne tráví na invalidním vozíku nebo na lůžku, na inv. vozík je schopna se sama přesunout za cenu značné fyzické námahy a vyčerpání. Při pokusech o přesun navíc přetěžuje horní končetiny, které ji pak bolí. Večer již bývá tak unavená, že často potřebuje pomoci. Samostatného pohybu na invalidním vozíku jsem schopna jen po bytě. Mimo byt potřebuji vždy doprovod. Každé opuštění domova je velmi časově náročné a vyžaduje přípravu a dostatečnou časovou rezervu. Bez pomoci není schopna zvládnout osobní hygienu, potřebuje pomoci při přesunu na koupací křeslo, dále umýt nohy a záda, pro nestabilitu trupu musí být někdo neustále nablízku, aby z vozíku nevypadla. Po umytí potřebuje pomoci s osušením a s přesunem zpět do vozíku. Dále je třeba ošetřit pokožku, zvláště velké jizvy na obou dolních končetinách a pokožku v okolí stomie. Po hygieně je třeba provést úklid koupelny. Nejsem schopna si sama připravit a obléknout všechno oblečení. Není schopna si sama opatřit a připravit jídlo v rámci speciálního stravovacího režimu, potřebuje asistenci a pomoc prakticky po celý den při běžných denních činnostech Časově náročná je zejména péče o stomii, a to s ohledem na kriticky krátké tenké střevo. Stomii musí vypouštět cca 8x - 12x denně, a to i v noci, neboť pro kriticky krátké tlusté střevo se potrava špatně vstřebává a rychle z těla odchází, a to i během noci. V domácností se neustále hromadí stomický odpad, který zapáchá, proto je třeba ho pravidelně, i několikrát denně z bytu odnášet. Další odpad představují obaly od inkontinenčních pomůcek, které denně používá. Vzhledem ke krátkému střevu musí stomii vypouštět i v noci. Všechny nezbytné činnosti jsou tak ještě složitější a nutně vyžadují přítomnost druhé osoby. Dále je časově náročná individuální domácí rehabilitace. Po úrazu se musí cévkovat, a to 6x denně na lůžku. I toto je pro ni fyzicky a psychicky náročné a občas je nezbytná asistence, hlavně ve večerních hodinách, kdy už je po celém dni unavená. Časově náročná je také příprava jídla. Musí mít speciální stravu, kterou musí mít připravenou na celý den, neboť pro poškození střev musí dodržovat bezezbytkovou dietu bez tuku s vynecháním některých potravin, je nutné odstraňovat veškeré slupky a jadérka, musí jíst často a po malých dávkách. Stomie a používání inv. vozíku kladou vysoké nároky na udržování čistoty v domácnosti, je třeba častěji vytírat podlahu, mýt kola vozíku a zajišťovat pravidelnou údržbu vozíku, tj. dohušťovat kola, promazávat ložiska velkých kol i malých koleček, pravidelně utahovat zádovou opěrku, která se denním používáním povoluje a dostala by se do nevyhovující polohy. Je třeba častěji prát osobní i ložní prádlo, které je z důvodů občasných úniků obsahu ze stomie častěji znečištěno. Zdravotní stav žalobkyně vyžaduje sledování na řadě odborných pracovišť, kam zajišťují její dopravu její rodinní příslušníci. Pravidelně navštěvuje nutriční poradnu, neurologii, fyzioterapii, rehabilitačního lékaře, osteocentrum, urologa, při potížích dermatologii, absolvuje rovněž pravidelné rehabilitační pobyty. Kombinace ochrnutí dolních končetin + poranění střev, tj. nutnost používání invalidního vozíku + vyvedení stomie spolu se všemi činnostmi, které jsou s tím spojeny, jsou nesmírně časově, fyzicky i psychicky náročné a představují celodenní náplň života žalobkyně.

10. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka], manžela žalobkyně, soud zjistil, že bydlí se žalobkyní ve společné domácnosti. Co se týče zdravotních následků žalobkyně, je ochrnutá, má výrazně zkrácené střevo, v důsledku čehož má stomii. Péče o stomii je největším problémem, klade největší časové nároky při péči o žalobkyni. Obsah stomie se musí vylévat 8x až 10x denně. Sáček na stomii se musí měnit obden. Je třeba ošetřovat pokožku okolo stomie. Žalobkyně musí dodržovat bezezbytkovou dietu, musí se tedy navíc pro žalobkyni vařit speciální jídla. Dále je žalobkyně inkontinentní, musí se cévkovat. Veškerý odpad ze stomie a cévkování se musí pravidelně vynášet. Je třeba taktéž zajistit nové pomůcky k zajištění stomie včetně příslušné administrace. Asistence je nutná při osobní hygieně, při oblékání, při přesunu z vozíku na lůžko. Dále svědek žalobkyni pomáhá při rehabilitaci, při přesunu do vysokého chodítka. Byt je přestavěný na bezbariérový, tam je žalobkyně schopna se sama na vozíku pohybovat, z bytu však sama nevyjede a ani venku se není schopna sama pohybovat. Pokud s péčí o žalobkyni svědkovi nepomáhá dcera či syn, musí být celý den žalobkyni k dispozici.

11. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], dcery žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyně je paraplegik, daleko závažnější je však pro žalobkyni a její rodinu výživa žalobkyně a její stomie – vývod z tenkého střeva, který má umístěný na břiše. Větší část péče se točí okolo výživy žalobkyně. Rodina žalobkyně se jí snaží zabezpečit, aby měla celodenní pravidelný přísun potravin, hlídají, aby měla veškeré živiny při bezezbytkové dietě, což se týká nejen jídla, ale i veškerých léků. Žalobkyně má kriticky nízkou hranici hořčíku v těle, proto bere vysoké dávky tabletek, přičemž hořčík projímá, tudíž na to tedy žalobkyně bere velké dávky Imodia, což je lék proti průjmu. Svědkyně se svým bratrem a otcem žalobkyni pravidelně vaří, chystají jídlo, zajišťují nákupy. Žalobkyně všude potřebuje doprovod - k lékařům, na úřady, na poštu, do banky. Rodina jí vyzvedává veškeré poukazy. Obstarávají jí stomické pomůcky (různé podložky, sáčky, spreje, dezinfekce, podložky, pudry, další spreje), dále pomůcky na cévkování (cévky, ubrousky suché, vlhčené, dezinfekce na sliznice, na ruce, znovu podložky). Svědkyně žalobkyni pomáhá s koupáním, s úklidem koupelny poté, s hygienou, co se týče výměny stomických sáčků, vypouštění, i s cévkováním, s oblékáním. Svědkyně za žalobkyní dochází na dva celé dny v týdnu a jeden půl den. Bratr dochází podle potřeby, otec se žalobkyní bydlí, je tam jeden celý den a noci.

12. Dne 17. 3. 2021 žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu za péči za období roku 2020 ve výši 259 307 Kč. Žalovaná ukončila šetření pojistné události dne 6. 4. 2021, když žalobkyni vyplatila z nároku na náhradu za péči za období roku 2020 částku ve výši 76 080 Kč, kdy uznala nárok v rozsahu 6 hodin při sazbě 110 Kč (celkem 229 680 Kč), od kterého odečetla pobíraný příspěvek na výši v celkové částce 153 600 Kč (prokázáno Sdělením výše pojistného plnění ze dne 6. 4. 2021).

13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

14. Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ ZoP“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ pojištění odpovědnosti“).

15. Podle § 3 odst. 1 ZoP, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.

16. Podle § 6 odst. 2 písm. a) ZoP, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

17. Podle § 9 odst. 1 ZoP má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.

18. Podle § 9 odst. 2 ZoP plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

19. Podle § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla.

20. Podle § 2960 o.z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

21. K právu osoby poškozené na zdraví náleží i náhrada nákladů léčení (pokud není kryto veřejným zdravotním pojištění), zahrnující též náklady na potřebnou péči při nesoběstačnosti, které jsou primárně odvozeny od finančních částek, jež je poškozený nucen vynakládat, aby si zajistil potřebnou obsluhu a úkony sloužící k obstarání záležitostí, které si nedokáže sám zařídit. Uplatnění tohoto nároku i v případě péče vykonávané rodinným příslušníkem, která přesahuje míru obvyklé rodinné a mezilidské solidarity, navazuje na prokazatelné vynaložení nákladů (tj. zajištění péče), tedy přiznání náhrady implicitně předpokládá, že volba způsobu zajištění péče již byla učiněna, péče byla poskytnuta a v návaznosti na to pak vynaloženy tomu odpovídající prostředky (viz judikatura rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 1778/2014, ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6061/2016, č. 126/2019 Sbírky, ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3942/2015, či ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 786/2016, č. 27/2018 Sbírky).

22. Odlišná je situace v případě péče poskytované blízkou osobou, kde se kromě jednoznačně medicínských a podobných úkonů (podávání léků, polohování, cévkování, apod.) provádí i péče o domácnost; jde-li o domácnost společnou s osobou, která péči vykonává, náleží náhrada za tyto úkony jen v rozsahu, v němž přesahují míru obvyklé rodinné spolupráce. Zde už ovšem nelze najít jednoznačné pevné vodítko pro stanovení adekvátní kompenzace, proto je namístě rozsah péče a výši za ni náležející náhrady stanovit volnou úvahou soudu ve smyslu § 136 o.s.ř. (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2014, sp.zn. I. ÚS 2930/13). Úvaha soudu ve smyslu uvedeného ustanovení musí být skutkově podložena, přičemž nesmí jít o libovůli, nýbrž o logickou úvahu vycházející z dostupných provedených důkazů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 870/2006).

23. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně je v důsledku škodní události nesoběstačná téměř ve všech základních úkonech osobní obsluhy a péče o domácnost. Žalobkyně potřebuje pomoc při přesunu na vozík a zpět na lůžko (sama je tohoto přesunu schopna pouze při vynaložení obrovského úsilí s následným fyzickým vyčerpáním), při osobní hygieně, při oblékání, při přípravě a podávání jídla s vyšší frekvencí s ohledem na nutnou specifickou bezezbytkovou dietu, při pohybu na vozíku mimo domov, při rehabilitačních a posilovacích cvičeních, jakož i při polohování do vertikální polohy ve vysokém chodítku, občasně při cévkování a zvláště pak při péči o stomii a o její okolí, která dále zahrnuje vypouštění obsahu cca 8x - 12x denně, a to i rovněž v noci, a přípravu stomických pomůcek a odnos stomického odpadu (několikrát denně).

24. S ohledem na velký počet úkonů, při kterých žalobkyně potřebuje pomoc, dospěl soud k závěru, že žalobkyně vyžaduje téměř nepřetržitou přítomnost další osoby, a byť by každý úkon trval jen pár minut, pečující osobě rozčlení den natolik, že je zbavena možnosti vykonávat jakoukoli soustavnou činnost. Za takto zjištěného skutkového stavu pak lze dle náhledu soudu shledat výše specifikovanou nutnou péči o žalobkyni přesahující míru obvyklé rodinné spolupráce v rozsahu 9 hodin denně jako přiměřenou.

25. Pro stanovení výše hodinové sazby náhrady je třeba vyjít z limitu stanoveného pro ceny účtované profesionálními pečovatelskými službami podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., který s přihlédnutím k potřebnému časovému rozsahu je stěžejním referenčním bodem pro náležitou a ústavně souladnou úvahu soudu ve smyslu § 136 o.s.ř. (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2020, sp.zn. II. ÚS 554/19, kterým byl zrušen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp.zn. 25 Cdo 1592/2017).

26. Vyhláška č. 505/2006 Sb. ve vztahu k osobní asistenci v § 5 odst. 1 vymezuje, v jakém rozsahu úkonů se daná sociální služba poskytuje, v § 5 odst. 2 pak stanoví, že maximální výše úhrady za poskytování osobní asistence činí s účinností od 1. 1. 2014 částku 130 Kč za hodinu podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů, a pokud úkony netrvají celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí. Vyhláška směřuje pouze ke stanovení určitého rámce pro výši úhrad s tím, že rozhodná je povaha a rozsah poskytovaných dílčích služeb i jejich časová náročnost, zohledňuje okolnost, že potřeby osob vyžadujících pečovatelské služby se mohou výrazně lišit, a ve vztahu ke každému jednotlivci by se proto měla výše úhrad odvíjet od jeho konkrétních potřeb a tomu odpovídajících poskytovaných služeb. Úvaha soudu ve smyslu § 136 o.s.ř. o kompenzaci za péči poskytovanou blízkou osobou odvíjející se od úplaty, jíž by konkrétní poškozená osoba musela platit za zajištění potřebné péče profesionální pečovatelské službě, by měla být podložena zjištěním ohledně úkonů ve smyslu výčtu obsaženého ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., které si nad rámec běžné rodinné solidarity žádá péče o konkrétního poškozeného, jejich časové náročnosti a ceny, kterou by si za jejich provedení v daném místě a čase účtovala pečovatelská služba, pokud by jejím prostřednictvím byly zajišťovány tytéž úkony jako prostřednictvím rodinného příslušníka. Jinak vyjádřeno, lze vyjít z předpokládatelného přibližného obsahu eventuální smlouvy mezi poškozeným a poskytovatelem služby ve smyslu § 75 zákona č. 108/2006 Sb. pro určité období a na ni navazujícího vyúčtování. Jedním z příhodných vodítek přitom mohou být i ceníky služeb, jimiž pečovatelské služby deklarují svou nabídku a stanoví výši úplaty požadované za jednotlivé úkony. Volná úvaha soudu pak dává mimoto prostor k zohlednění případných dalších specifik poskytování péče, jejichž opomenutí by mohlo činit přisouzenou sumu neadekvátní, jako například mimořádné fyzické nasazení pečující osoby apod. Východiskem k úvaze o adekvátní náhradě nákladů na péči tak má být maximální náhrada stanovená vyhláškou č. 505/2006 Sb. na 130 Kč za jednu hodinu péče podle rozsahu vykonávaných úkonů obsluhy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp.zn. 25 Cdo 3740/2020).

27. V intencích výše citovaného nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 554/19 a na něj navazujícího rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 3740/2020 posoudil soud jednotlivé úkony vynakládané péče o žalobkyni tak, jak jsou rozčleněny v § 6 odst. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. při jejich současném ocenění stanoveném v § 6 odst. 2 předmětné vyhlášky, přičemž dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni přiznat částku za účelnou a nutnou péči o žalobkyni v rozsahu 9 hodin v sazbě právě 130 Kč za hodinu po celou dobu péče. Daná sazba pak odpovídá ceně, kterou by si za provedení předmětných úkonů v daném místě a čase účtoval poskytovatel pečovatelské služby Oblastní charita [obec], jak bylo zjištěno z přehledu úhrad za pečovatelské služby od 1. 5. 2020. Snižování dané sazby s ohledem na částky spojené s daňovými odvody a povinnostmi ve sféře sociálního zabezpečení má soud za nepřípadné. Náhrada za péči má být stanovena ve výši, kterou by musel poškozený platit za zajištění potřebné péče profesionální pečovatelské službě. V daném případě by žalobkyně musela za úkon pečovatelské služby platit právě částku 130 Kč za 1 hodinu, nikoliv tuto částku sníženou o daňové či jiné povinné odvody.

28. Soud proto uzavřel, že žalobkyni vznikl za období roku 2020 nárok na náhradu za péči v rozsahu 349 dnů (žalobkyně pobývala v daném roce 17 dnů ve Státních léčebných lázních [obec] [anonymizována dvě slova]). Při časovém rozsahu nutné péče 9 hodin denně a sazbě 130 Kč za 1 hodinu, pak činí daný nárok částku 408 330 Kč, od níž je třeba odečíst poskytnutý příspěvek na péči ve výši 427 Kč denně (12 800 Kč 30 dnů), tj. ve výši 149 023 Kč za 349 dnů, což činí částku 259 307 Kč. Od této je třeba dále odečíst žalovanou již vyplacené pojistné plnění ve výši 76 080 Kč, pročež oprávněný doplatek pojistného plnění činí částku 183 227 Kč (výrok I.).

29. Důvodným shledal soud částečně taktéž požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 9 odst. 2 ZoP. Žalovaná skončila šetření pojistné dne 6. 4. 2021, splatnost pojistného plnění tak nastala 21. 4. 2021, pročež je žalovaná v prodlení od 22. 4. 2021, a proto soud úrok z prodlení v zákonné výši z přiznané částky zamítl jako nedůvodný za období od 7. 4. 2021 do 21. 4. 2021 (výrok II.).

30. Pro nadbytečnost soud zamítl návrhy na doplnění dokazování účastnickým výslechem žalobkyně a znaleckým posudkem ke stanovení nutného rozsahu péče o žalobkyni.

31. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. neboť výše plnění závisela na úvaze soudu. Tato sestává z odměny za 6 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ AT“), (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, replika, závěrečný návrh a účast na jednání soudu dne 13. 12. 2021 a dne 27. 1. 2022) 1 úkon v částce 8 460 Kč, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu za uvedených 6 úkonů právní služby ve výši celkem 1 800 Kč a dále 21% DPH v částce 11 037,60 Kč, celkem tedy 63 597,60 Kč.

32. Obsah výroku IV. je odůvodněn podle § 2 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku z žalobkyni přiznané částky činí dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků částku 9 162 Kč.

Poučení