29 C 175/2021-78

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce a žalované] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalované: ; [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobce a žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] o vyklizení nemovité věci takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná vyklidila pozemek [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa]: objekt k bydlení, to vše v k. ú. [obec] u [obec], a vyklizený jej předala žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 8 250 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby soud uložil rozsudkem žalované povinnost vyklidit pozemek [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa]: objekt k bydlení, vše v k. ú. [obec] u [obec] (dále jen předmětná nemovitost). Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem předmětné nemovitosti a žalovaná nemovitost užívá bez právního důvodu, užívání nemovitosti umožňuje třetím osobám bez souhlasu žalobce. Žalobce nemovitou věc pronajal [jméno] [příjmení], žalovaná mu bránila ve vstupu, zasahovala do jeho práv, kdy neoprávněně pořizovala jeho fotografie. Nájemník tak ukončil nájemní smlouvou dne 23. 4. 2021. Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k vyklizení nemovitosti, mimo jiné výzvou ze dne 9. 11. 2020 a ze dne 14. 1. 2021. Žalovaná své oprávnění užívat nemovitou věc spojuje se smlouvou o zřízení služebnosti ze dne 15. 8. 2019, na základě které měla být nemovitá věc zatížena věcným břemenem – služebností bytu ve prospěch žalované, to vše při vědomí stran o tom, že na základě zástavní smlouvy ze dne 13. 4. 2012, kdy nemovitost je zatížena zástavním právem ve prospěch [právnická osoba], si zástavní věřitel vyhradil právo udělit souhlas s případným zřízením věcného břemene. Strany smlouvy předpokládaly, že souhlas bude udělen, zástavní věřitel toto však zamítl, což sdělil přípisem ze dne 2. 9. 2019. S ohledem na zamítavé stanovisko zástavního věřitele považoval žalobce otázku zřízení služebnosti bytu za vyřešenou. Původně žalobce tvrdil, že nedošlo ke vkladu služebnosti do katastru nemovitostí. Následně však v řízení bylo prokázáno, že po odvolacím řízení u katastrálního úřadu byla služebnost do katastru nemovitostí vložena, viz níže. Žalobce dále tvrdil, že smlouva zanikla, neboť žalobce přípisem ze dne 14. 1. 2021 odstoupil od smlouvy z důvodů v odstoupení uvedených, s odkazem na článek II odst. 7 in fine smlouvy. Dále žalobce tvrdil, že smlouva je neplatná, neboť od počátku byla koncipována tak, že jednostranně zvýhodňovala žalovanou po celou dobu jejího života, aniž by k tomu byl jakýkoliv důvod. To je zřejmé ze skutečnosti, že za služebnost měla žalobci náležet pouze jednorázová úplata [částka], což je částka, která nedosahuje ani obvyklého měsíčního nájemného. Tato nerovnost není ve prospěch žalobce ve smlouvě nijak vyvážena. Podmínky smlouvy byly stanoveny žalovanou tak, že žalobce je neměl reálnou možnost měnit. Smlouva byla dále dle názoru žalobce neplatná minimálně pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. K žalobě se vyjádřila podáním ze dne 23. 1. 2021. Uvedla, že jí svědčí věcné právo – služebnost bytu, na základě které je oprávněna předmětnou nemovitost užívat. S žalobcem žila od roku 2011 v partnerském soužití, v srpnu 2011 se k žalobci přistěhovala do předmětné nemovitosti. Žalovaná zde žije dosud a nemá v plánu nemovitost opouštět. V roce 2019 si žalobce našel jinou partnerku, což vedlo k rozchodu účastníků. O situaci smírně jednali, výsledkem bylo, že žalované byla v nemovitosti zřízena služebnost bytu, a to na dobu neurčitou, na základě smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 15. 8. 2019. Oprávněním žalované je užívání nemovitosti pro účely bydlení, a to tak, že hradí náklady a energie. Žalobce měl v souladu se smlouvou zajistit vklad do katastru nemovitostí uvedené smlouvy, což neučinil. Do listopadu 2020 užívala žalovaná nemovitost bez problémů, dne 9. 11. 2020 však žalobce výzvou k vyklizení žalovanou vyzval, aby nemovitost vyklidila. Na základě této výzvy si žalovaná ověřila, že služebnost nebyla vložena do katastru nemovitostí. Návrh na vklad služebnosti u katastrálního úřadu, tudíž dne 21. 12. 2012 sama podala, posléze bylo doručeno žalované usnesení katastrálního úřadu o zastavení řízení ze dne 8. 1. 2021, ve kterém bylo uvedeno, že návrh dne 30. 12. 2020 vzala zpět. To však není pravdou, zpět návrh nevzala, její podpis byl na listině zfalšován. Proti uvedenému usnesení proto podala odvolání a zároveň trestní oznámení. Zeměměřický a katastrální inspektorát v [obec] k odvolání žalované usnesení o zastavení řízení zrušil a věc vrátil k novému projednání. Vklad byl posléze dne 14. 5. 2021 povolen a služebnost byla vložena do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 21. 12. 2020. Úplata za zřízení služebnosti byla žalovanou uhrazena 7. 6. 2021. Žalobce od listopadu 2020 činí vše možné, aby žalovanou z nemovitosti vystěhoval. Činí tak svévolně a v rozporu se smlouvou, jednoduše si věc rozmyslel a nechce žalovanou nechat dále nemovitost užívat. Nemovitost 2× pronajal třetí osobě, kamarádovi, který má svým pobytem donutit žalovanou k vystěhování. Tato třetí osoba ruší žalovanou ve výkonu práva služebnosti, zejména tím, že nedodržuje hygienické zásady, neuklízí společně užívané prostory. Žalovaná řádně plní své povinnosti ze smlouvy a hradí náklady spojené s užíváním nemovitosti. Pokud žalobce hovoří o ustanovení zástavní smlouvy mezi žalobcem a [anonymizováno], kde si [anonymizováno] vymínila souhlas se zatížením nemovitosti, pak dle žalované nemá tato skutečnost na platnost a účinnost smlouvy o zřízení služebnosti žádný dopad, jedná se o ustanovení mezi [anonymizováno] a žalobcem, žalovaná o takovém ujednání nevěděla. Odstoupení od smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 15. 8. 2019 ze strany žalobce žalovaná neuznává a považuje je za nedůvodné a neplatné. K námitce, že smlouva je neplatná, jelikož zvýhodňuje žalovanou, žalovaná uvádí, že smlouvu takto žalobce sám navrhl a uzavřel. Ve smlouvě a výši úplaty za zřízení služebnosti se promítají dřívější majetkové vztahy mezi účastníky. Vzhledem k investicím žalované do nemovitosti, finanční podpoře žalobce a k hrazení energií a poplatků na straně žalované je smlouva uzavřena zcela řádně a není dán žádný důvod její neplatnosti, není ani v rozporu s dobrými mravy, v rozporu s dobrými mravy je jednání žalobce, který zapomněl na své závazky a nyní se snaží vyklidit nemovitost pro své vlastní zájmy a bez odpovídající náhrady.

3. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce je vlastníkem předmětné nemovitosti, jak rovněž vyplývá z údajů v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec]. V řízení dále nebylo sporné, že na uvedeném [list vlastnictví] byl proveden vklad věcného břemene užívání – služebnost bytu s oprávněním pro žalovanou na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 15. 8. 2019 s účinky zápisu ke dni 21. 12. 2020 (k podrobnostem zápisu vkladu viz níže odst. 5). Mezi účastníky nebylo sporné, že účastníci byli v době od roku 2001 partnery a žili v partnerském soužití v předmětné nemovitosti, rozešli se v roce 2019. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že uzavřeli uvedenou smlouvou o zřízení služebnosti dne 15. 8. 2019, kdy tato skutečnost byla rovněž doložena samotnou smlouvou, která byla provedena k důkazu, žalobce však zpochybňuje platnost uvedené smlouvy a rovněž tvrdí, že od ní odstoupil. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce vyzval žalovanou k vyklizení nemovitosti výzvou ze dne 9. 11. 2020 a ze dne 14. 11. 2021.

4. Ze smlouvy o zřízení služebnosti vyplývá, že byla uzavřena uvedeného dne žalobcem na straně povinného ze služebnosti a žalovanou na straně oprávněné ze služebnosti s odkazem na § 1257 o. z., touto smlouvou žalobce zřídil ve prospěch žalované služebnost bytu, na základě které jí udělil oprávnění užívat předmětnou nemovitost, a to za jednorázovou úplatu ve výši [částka] Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, v článku II odst. 5. se žalovaná zavázala k hrazení výdajů (odběr elektřiny, plynu, vody a podobně) spojených s užíváním předmětné nemovitosti v přiměřeném rozsahu dle jejího užívání. V bodě 6. uvedeného článku bylo sjednáno, že náklady spojené s údržbou a opravami předmětné nemovité věci související s užíváním domu a zahrady hradí povinný, v bodě 7. bylo sjednáno, že služebnost může být zrušena na základě dohody smluvních stran, může být také zrušena žalobcem jako povinným v případě, že žalovaná jako oprávněná ze služebnosti opakovaně poruší právní a morální principy související s právem užívání předmětné nemovitosti vzniklé touto smlouvou. V článku III v bodě 1. bylo ujednáno, že právo odpovídající služebnosti zřízené uvedenou smlouvou nabude oprávněná ze služebnosti vkladem práva do katastru nemovitostí, v bodě 2., že návrh na vklad podá povinný, tedy žalobce. V závěrečných ustanoveních v článku IV v bodě 6. a 7. účastníci smlouvy prohlásili, že smlouva nebyla uzavřena v tísni nebo za nápadně nevýhodných podmínek, což strany stvrzují podpisy, rovněž, že smlouvu si přečetly a její obsah je vyjádřením jejich skutečné vůle a na důkaz souhlasu s obsahem smlouvy ji stvrzují vlastnoručními podpisy. Smlouva byla vlastnoručně podepsána žalobcem i žalovanou a jejich popisy byly úředně ověřeny.

5. Pokud jde o zápis služebnosti do katastru nemovitostí, návrh na vklad služebnosti do katastru nemovitostí se zavázal dle smlouvy podat žalobce, tak jak bylo ujednáno v článku III bod 2 věta druhá. V řízení nebylo sporné, že žalobce svou smluvní povinnost nesplnil, návrh na vklad tedy podala žalovaná dne 21. 12. 2020, řízení o povolení vkladu však bylo zastaveno usnesením [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne 8. 1. 2021 (viz čl. 44) s odůvodněním, že návrh na vklad vzala žalovaná zpět. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání s tím, že zpětvzetí návrhu nepodala ona, její podpis byl zfalšován, na základě toho podala rovněž trestní oznámení (čl. 46 až 47). Na základě odvolání vydal Zeměměřičský a katastrální inspektorát v [obec] dne 31. 3. 2021 rozhodnutí sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok], kterým usnesení o zastavení řízení zrušil a věc vrátil k novému projednání (viz čl. 49). Následně byl povolen vklad tak, jak je uvedeno výše.

6. Žalobce tvrdil, že smlouva o služebnosti byla stranami uzavřena při vědomí, že předmětná nemovitost je zatížena zástavním právem ve prospěch [právnická osoba] a zástavní věřitel si vyhradil právo udělit souhlas s případným zřízením věcného břemene, že strany předpokládaly, že souhlas bude udělen, ten však udělen nebyl a žalobce proto považoval otázku zřízení služebnosti za ukončenou, měl za to, že žalovaná rovněž, pokud více než rok byla v otázce ke zřízení služebnosti nečinná (k tomu prokázán jiný skutkový stav, viz předchozí odstavec), shrnul, že vůlí stran nebylo, aby služebnost byla zřízena i přes zamítavé stanovisko zástavního věřitele. U prvního jednání byl žalobce vyzván, aby doplnil konkrétní skutkové okolnosti, včetně důkazních návrhů k uvedenému tvrzení, že vůlí stran smlouvy nebylo, aby byla služebnost bytu zřízena i přes zamítavé stanovisko zástavního věřitele, přes toto poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. však žalobce nedoplnil žádné konkrétní okolnosti k takové vůli stran při sjednání smlouvy, nýbrž pouze navrhoval důkazy (viz protokol z jednání, č.l. 63 verte k první odrážce), byly tedy navrhovány důkazy k nekonkrétním skutkovým tvrzením, žalobce netvrdil nic konkrétního k existenci takové vůle účastníků, z jakých okolností by měla vyplývat, k tomuto tvrzení tedy neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Pokud žalobce předložil zástavní smlouvu ze dne 13. 4. 2012, pak z ní plyne, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] na straně zástavního věřitele a žalobcem na straně dlužníka k zajištění pohledávky z [anonymizována dvě slova], kdy předmětem zástavy byla předmětná nemovitost, žalobce se jako zástavce v článku IV v bodě 4 zavázal předem písemně požádat o souhlas zástavního věřitele pokud jde o změnu v užívání předmětu zástavy. Žalobce dále předložil přípis ze dne 2. 9. 2019 od [anonymizována dvě slova] směrem k žalobci, který obsahoval sdělení, že na základě jeho žádosti o přehodnocení jejich stanoviska ke zřízení služebnosti sdělují, že trvají na zamítavém stanovisku, k poklesu tržní hodnoty nemovitosti by došlo i při zřízení služebnosti na dobu určitou. Těmito listinami nebylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou bylo ujednáno, že služebnost nebude zřízena v případě zamítavého stanoviska banky, jak tvrdil žalobce. Zástavní smlouva je ujednáním mezi [anonymizováno] a žalobcem, žalovaná není jeho smluvní stranou, rovněž tak přípis [anonymizováno] žalobci svědčí o komunikaci mezi jím a [anonymizováno], na které nebyla žalovaná nijak zainteresována. Naopak přípis z [anonymizováno] je datován dne 2. 9. 2019, tedy již po uzavření předmětné smlouvy o zřízení služebnosti, kdy nebylo prokázáno, že by uvedená záležitost byla s [anonymizováno] komunikována před uzavřením smlouvy o zřízení služebnosti.

7. Pokud byla k důkazu provedena předmětná smlouva o zřízení služebnosti, pak soud považuje ujednání v článku II bod 7 věta druhá za neurčité, kdy není zřejmé, jaká byla vůle stran při sjednání uvedeného bodu, ve znění„ služebnost může být zrušena povinným v případě, že oprávněná opakovaně poruší právní a morální principy související s právem užívání předmětné nemovitosti vzniklé touto smlouvou“, proto byl žalobce u prvního jednání poučen ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k povinnosti doplnit konkrétní skutkové okolnosti, včetně důkazních návrhů ke skutečné vůli stran při sjednání tohoto smluvního ujednání. Po tomto poučení žalobce opět nedoplnil jakékoliv konkrétní skutkové okolnosti a pouze navrhl důkaz výslechem [anonymizováno] (č.l. 63 verte k třetí odrážce), důkaz tak byl navržen k nekonkrétnímu skutkovému tvrzení, kdy žalobce řádně netvrdil, co konkrétně neurčité ujednání představovalo, jaká byla vůle účastníků smlouvy vzhledem k jeho skutečnému obsahu.

8. Žalobce dále v žalobě tvrdil, že předmětná smlouva zanikla pro odstoupení ze strany žalobce z důvodů uvedených v samotném odstoupení, v souladu s článkem II odst. 7 předmětné smlouvy. Odstoupení od smlouvy ze dne 14. 1. 2021 bylo provedeno k důkazu (č.l. 16), žalovaná nezpochybňovala doručení uvedeného odstoupení, zpochybňovala však jeho účinnost. Žalobce v odstoupení uvádí, že jej činí s odkazem na článek II odst. 7 in fine smlouvy, kdy žalovaná měla opakovaně porušit práva a morální principy související s právem užívání předmětné nemovitosti, kdy měla nejen znemožnit výkon jeho vlastnických práv, neplnit povinnost převzatou v článku II odst. 5 smlouvy, dle které je zavázána k hrazení výdajů, dále měl zjistit, že z jeho účtu byly provedeny neoprávněné platby a jemu je známo, že přístup k dokumentům týkajících se [anonymizováno] měla mít žalovaná, žalovaná byla proto vyzvána k vyklizení nemovitosti. Vzhledem k tomu, že žalobce řádně netvrdil, že byly splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy, byl u prvního jednání poučen ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že je třeba doplnit konkrétní skutkové okolnosti, včetně důkazních návrhů k tvrzení, že smlouva zanikla pro odstoupení a k důvodům odstoupení a jejich naplnění. Po tomto poučení opět žalobce nedoplnil žádné konkrétní skutkové okolnosti, pouze navrhl důkazy, tedy navrhl dokazování k nedostatečným a nekonkrétním tvrzením (viz č.l. 63 verte k druhé odrážce). Jak vyplývá z výše uvedeného (viz odst. 7) smluvní ustanovení, na které odkazuje žalobce v odstoupení od smlouvy – článek II odst. 7 věta druhá smlouvy je ujednání neurčité, není zřejmé, co konkrétně měly strany na mysli při sjednání tohoto ustanovení smlouvy, žalobce v tomto smyslu neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Pokud jde o vytýkané neplacení výdajů spojených s užíváním nemovitosti, toto tvrzení žalovaná v řízení vyvrátila, viz níže odst.

11. Pokud jde o tvrzení o neoprávněné dispozici s účtem žalobce, pak toto tvrzení nebylo obsahem žaloby, soud se jím tedy nezabýval.

9. Žalobce dále tvrdil, že předmětná smlouva je od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy, k tomu byl žalobce u prvního jednání poučen ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že je třeba doplnit konkrétní skutkové okolnosti, včetně důkazních návrhů k takovému tvrzení, po tomto poučení žalobce nedoplnil jakékoli konkrétní skutkové okolnosti k tvrzené neplatnosti smluv pro rozpor s dobrými mravy, pouze navrhl dokazování, tedy navrhl důkazy k nekonkrétním a nedostatečným skutkovým tvrzením (viz čl. 63 verte ke čtvrté odrážce).

10. Pokud bylo navrhováno dokazování žalobcem po poučení u prvního jednání ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. viz odstavce 6 až 9, pak takové dokazování soud neprováděl a usnesením provedení takových důkazů zamítl u posledního jednání, neboť není možné provádět dokazování na základě nedostatečných a nekonkrétních skutkových tvrzení v případě, že účastník nedostojí své povinnosti tvrzení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a není zřejmé, k jakým konkrétním tvrzením by mělo být dokazování prováděno, není přípustné, aby soud sám zjišťoval podstatné skutečnosti z navržených důkazů a plnil a nahrazoval tak povinnost tvrzení žalobce, který sám svou povinnost tvrzení a tedy ani povinnost důkazní řádně nesplnil. Takový postup by byl v rozporu se zásadou rovnosti stran.

11. Žalobce v řízení tvrdil, že žalovaná neplnila svou povinnost ze smlouvy hradit výdaje spojené s užíváním nemovitosti a byl to rovněž důvod uvedený v odstoupení od smlouvy viz výše. Žalovaná se bránila tomuto tvrzení a tvrdila opak, tedy že si své povinnosti řádně plní. Toto své tvrzení prokázala, a to výpisem ze svého bankovního účtu, ze kterého vyplývají pravidelné platby záloh na energie, které vyplývají z výpisů v měsíční pravidelnosti označené jako zálohy na energie P + E + V (plyn, elektřina, voda) za období od března 2021 do října 2021 ve výši [částka], z výpisu jsou dále zřejmé jednorázové platby za nedoplatky. Tato listina je dále v souladu s výpisem z účtu žalobce, který předložil sám žalobce za období od března 2021 do února 2022, ze kterého vyplývá, že tyto pravidelné úhrady jsou zasílány přímo na účet žalobce, částka [částka] pravidelně měsíčně, dále jednotlivé nepravidelné platby označené jako dluh za plyn, za vodu či za energie. Pravidelné placení energií žalovanou vyplývá i z emailové komunikace mezi účastníky, kterou předložil žalobce (příloha 6), kdy hovoří o přeplatcích, nedoplatcích, zvyšování záloh, kdy email je z června 2021. Z dalších listin předložených žalobcem, zejména z jím vyhotovené tabulky nákladů spojených s užíváním bytu (příloha 1) a z emailové komunikace, například email ze dne 21. 10. 2021, vyplývá, že mezi účastníky probíhají neshody ohledně těchto plateb, kdy část plateb žalobce žalované započítává na tvrzené dluhy a podobně, nicméně z listin je nepochybné, že není pravdou, že by žalobkyně neplatila za služby spojené s užíváním předmětné nemovitosti ve smyslu uzavřené smlouvy. Platby jsou z její strany pravidelné, ve smlouvě nebyla sjednána konkrétní výše plateb ani konkrétní splatnost. Pokud je žalobce nespokojený s mechanismem plateb ze strany žalované, je třeba, aby si strany tuto záležitost ujasnily, v žádném případě se však ze strany žalované nejedná o porušení smluvních povinností do té míry, že by byly důvodem pro odstoupení od smlouvy ve smyslu ujednaného článku II odst.

7. Žalovaná ostatně v řízení tvrdila a prokázala, že žalobce vyzývala ke stanovení přiměřených záloh na energie, je tedy zřejmé, že se tyto potencionálně sporné záležitosti snažila mezi účastníky vyřešit, toto vyplývá z přípisu právního nástupce žalované adresovaného právnímu zástupci žalobce ze dne 29. 1. 2021, kdy mimo jiné vyzývá žalobce ke stanovení přiměřených záloh na odběr energií a sdělení čísla účtu pro měsíční úhradu.

12. K důkazu byla dále provedena smlouva o pronájmu nemovitosti ze dne 23. 7. 2020, ze které vyplývá, že žalobce jako pronajímatel dal do nájmu [jméno] [příjmení] jako nájemci předmětnou nemovitost, a to v celém jejím rozsahu, jak je zapsána v katastru nemovitostí, kdy doba nájmu byla smluvena od 1. 8. 2020 do 31. 12. 2021. Pokud žalobce u jednání navrhoval výslech svědka [jméno] [příjmení] k prokázání skutečnosti, že uvedená osoba v nemovitosti pobývala na pokyn žalované, pak tento výslech soud neprovedl právě s odkazem na uvedenou listinou, kdy je zřejmé, že předmětnou nemovitost dal do nájmu [jméno] [příjmení] jako nájemníkovi sám žalobce jako pronajímatel, tuto listinu žalobce nezpochybňoval.

13. Mezi účastníky nebylo sporné, že v předmětné nemovitosti bydlí dále jako nájemník [jméno] [příjmení], k této skutečnosti a rovněž k tvrzení žalobce, že žalovaná se chová v předmětné nemovitosti nevhodně, soud provedl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení]. Z jeho výpovědi je prokázáno, že předmětnou nemovitost mu dal do nájmu sám žalobce, bez toho, aby o této skutečnosti jakkoli předem informoval žalovanou, svědka až následně po uzavření nájemní smlouvy žalované žalobce představil s tím, že svědek tam bude bydlet. Předmětná nemovitost má tři místnosti, a to kuchyni společně s obývacím pokojem, dále dvě ložnice. Uspořádání je tedy takové, že žalovaná má pro sebe ložnici, svědek má pro sebe ložnici a kuchyně, obývák a příslušenství jsou užívány společně. Výraznějších konfliktů v současné době mezi žalovanou a svědkem není, nicméně v minulosti vznikla nedorozumění, kdy při počátku bydlení na svědka v nemovitosti žalovaná přivolala policejní hlídku, neboť svědek jí odmítl ukázat nájemní smlouvu s tím, že na to nemá žádný nárok. Z jeho výpovědi a dále z listiny nazvané Odstoupení od smlouvy ze dne 23. 4. 2021 vyplývá, že nájemní poměr byl sjednán opakovaně, kdy první byl ukončen v březnu 2021 odstoupením od smlouvy o pronájmu ze strany svědka, tato listina je podepsána oběma smluvními stranami, tedy žalobcem na straně pronajímatele a [jméno] [příjmení] na straně nájemce, z listiny vyplývá, že dne 28. 3. 2021 byla uzavřena nájemní smlouva, odstoupení je činěno z důvodu pro nájemce nepřijatelného chování žalované (pořizování fotografií a videozáznamu jeho a jeho návštěv). Ve výpovědi se k tomu svědek vyjádřil tak, že následně věc vyřešil s žalovanou, tato záznamy vymazala, on odjel do [země] pracovně, následně smlouvu s žalobcem obnovil a znovu se do nemovitosti nastěhoval, kdy v současné době konflikty nejsou, on v nemovitosti nepobývá často, vrací se z práce pozdě domů.

14. Pokud byly v řízení provedeny důkazy, které soud v tomto rozsudku nehodnotí, pak z toho důvodu, že jimi nebyly prokázány skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

15. Dokazování nad rámec výše uvedeného soud již neprováděl, další dokazování zamítl u posledního jednání usnesením, a to z toho důvodu, že již byl dostatečně zjištěn skutkový stav potřebný pro rozhodnutí ve věci, konkrétně jde o účastnický výslech žalobce a dále důkazy navržené u prvního jednání žalobcem po poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. (čl. 63 verte), kdy tyto důkazy dále nebyly provedeny s ohledem na nedostatečná skutková tvrzení, což již soud podrobně rozebral výše, nelze provádět dokazování bez toho, aby bylo řádně tvrzeno. Pokud jde o návrh důkazu video nahrávkami a fotografiemi žalované, pak tento důkaz byl zamítnut krom výše uvedeného rovněž z toho důvodu, že byly pořízeny bez souhlasu žalované a tato s provedením takových důkazů nesouhlasila.

16. Po provedení dokazování tak soud učinil následující závěr o stavu. Žalobce je vlastníkem předmětné nemovitosti. Účastníci byli v době od roku 2001 partnery a žili v partnerském soužití v předmětné nemovitosti, rozešli se v roce 2019. Dne 15. 8. 2019 uzavřeli účastníci smlouvu o zřízení služebnosti, kterou žalobce ve prospěch žalované zřídil služebnost bytu k předmětné nemovitosti na dobu neurčitou za jednorázovou úplatu [částka] s tím, že žalovaná bude hradit výdaje spojené s užíváním nemovitosti v přiměřeném rozsahu dle jejího užívání, naopak náklady spojené s údržbou a opravami se zavázal hradit žalobce. Účastníci se ve smlouvě dohodli, že mimo jiné může být zrušena žalobcem v případě, že žalovaná opakovaně poruší právní a morální principy související s právem užívání předmětné nemovitosti, kdy konkrétní právní a morální principy nebyly mezi účastníky ujednány. Služebnost byla zapsána do katastru nemovitostí vkladem ke dni 21. 12. 2020 na základě uvedené smlouvy. Žalovaná pravidelně hradí zálohy na energie, tedy na výdaje spojené s užíváním předmětné nemovitosti, mezi účastníky nejsou ujednána přesná práva a povinnosti k hrazení těchto výdajů, kdy ve smlouvě je ujednán závazek žalované v obecné formě, že hradí výdaje v přiměřeném rozsahu dle užívání, mezi účastníky je tato otázka předmětem sporných jednání, kdy žalovaná se domáhá stanovení přesné výše záloh a termínu splatnosti, žalobce takto dosud neučinil. Ve smlouvě o zřízení služebnosti není právo užívání nemovitosti žalovanou žádným způsobem omezeno, v článku II bod 1 je sjednáno, že je oprávněna užívat rodinný dům a zahradu k němu náležející. Ze smlouvy vyplývá, že byla uzavřena oběma účastníky dobrovolně, oba prohlásili, že nebyla uzavřena v tísni a za nevýhodných podmínek, že smlouvu si přečetli a je vyjádřením jejich skutečné vůle. Z okolností předmětného sporu nevyplývá, že by kterákoli ze smluvních stran uzavírala smlouvu v tísni či pod nátlakem. Jako účelové považuje soud tvrzení žalobce, že podmínky smlouvy byly stanoveny žalovanou a žalobce neměl reálnou možnost je měnit.

17. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

18. Podle § 3 odst. 2 písm. b) o. z. jednou ze zásad soukromého práva je, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny.

19. Podle § 4 odst. 1 o. z. má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

20. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco strpět nebo něčeho se zdržet.

21. Podle § 1260 odst. 1 o. z. věta prvá, služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena.

22. Podle § 1262 odst. 1 o. z. věta prvá, zřizuje-li se právním jednáním služebnost k věci zapsané ve veřejném seznamu, vzniká zápisem do takového seznamu.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětná smlouva o zřízení služebnosti byla podle názoru soudu uzavřena platně, dále nenastaly podmínky pro odstoupení od smlouvy, je tedy stále účinná. Žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní k ujednání stran, že služebnost neměla být zřízena bez souhlasu [anonymizováno], dále ke skutečné vůli stran při uzavření článku II odst. 7 smlouvy, k neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, ani k naplnění důvodů pro odstoupení od smlouvy žalobcem. V řízení bylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena mezi účastníky na základě jejich svobodné vůle, k jejímu uzavření nebyl žádný z účastníků nucen. Žalobce netvrdil žádný relevantní důvod, pro který by se smlouva měla příčit dobrým mravům. Předmět smlouvy a základní práva a povinnosti ze smlouvy vyplývající jsou zcela zřejmá, a to zřízení služebnosti žalobcem ve prospěch žalované spočívající v oprávněnosti užívat předmětnou nemovitost, a to na dobu neurčitou za jednorázovou úplatu [částka] s tím, že žalovaná bude hradit pouze výdaje spojené s užíváním předmětné nemovitosti. Smlouva byla zapsána do katastru nemovitostí a vzniklo tak uvedené věcné právo služebnosti ve prospěch žalované. V řízení nebylo sporu o tom, že jednorázová úplata byla žalovanou uhrazena. Dále bylo prokázáno, že žalovaná pravidelně hradí výdaje spojené s užíváním nemovitosti. Pokud účastníci uzavřeli smlouvu v uvedeném znění, tedy že služebnost byla sjednána pouze za jednorázovou úplatu ve výši [částka], bylo to obrazem smluvní volnosti stran. Smlouva je zcela přehledná, je sepsána zcela srozumitelným způsobem, obsahuje pouhé dvě a půl strany, oba účastníci jsou způsobilí k právnímu jednání, podpisy účastníků jsou ověřeny advokátem. Z okolností věci nevyšlo žádným způsobem najevo, že žalobce byl k uzavření smlouvy jakkoliv nucen, z komunikace stran, která byla doložena emaily (zejména ohledně úhrad za užívání nemovitosti) vyplývá, že žalobce je zcela orientovaný a schopný obstarávat své majetkové záležitosti.

25. Je třeba ctít zásadu pacta sunt servanda, dále je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že smlouva byla uzavírána poté, co v předmětné nemovitosti účastníci žili jako partneři a následně partnerský vztah ukončili s tím, že se snažili vyřešit užívání předmětné nemovitosti. Je zřejmé, že žalovaná nebyla pro žalobce osobou cizí, naopak byla osobou, která s ním sdílela bydlení v předmětné nemovitosti, byla pro něho osobou blízkou a uzavřením předmětné smlouvy se snažili pro budoucnost vyřešit danou situaci. Soud dále poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1663/2017 a v souladu s ním je přesvědčen, že smlouva byla sjednána v souladu se základním principem soukromého práva – principem autonomie vůle a s ní spojené smluvní svobody, které odpovídá i možnost žalobce jako vlastníka nemovitosti smluvně jej zatížit věcným břemenem, právo žalobce jako vlastníka je omezeno ve prospěch žalované jejím právem nemovitost užívat, kdy takové omezení je podle názoru soudu zcela v souladu s citovaným § 1257 a násl. o. z., kdy skutečnost, že ekonomický účel užívání cizí věci lze naplnit jejím nájmem (kdy žalobce nyní poukazuje na sjednání pouze jednorázové úplaty), neznamená, že by nemělo být zřizováno věcné břemeno užívání. Lze konstatovat, že poměr výhod plynoucích ze smlouvy vyznívá příznivěji pro žalovanou, sjednání smlouvy v tomto smyslu je však podle názoru soudu odrazem okolností, za kterých smlouva byla sjednána, jak bylo výše uvedeno, kdy následně po uzavření smlouvy probíhalo další bezproblémové několikaměsíční užívání předmětné nemovitosti ze strany žalované. Soud má za to, že v daném případě se nejedná o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou žalované jako oprávněné ze služebnosti. Pokud žalobce má za to, že se změnily poměry tak, že nelze považovat další existenci služebnosti za spravedlivou, je na místě pouze žaloba na zrušení věcného břemene na základě změny poměrů.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení. Tyto představují náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Tarifní hodnota věci činí dle § 9 odst. 1 citované vyhlášky 10 000 Kč (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 3699/15 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 489/2012), sazba za jeden úkon právní služby tak činí 1 500 Kč dle § 7, odměna byla přiznána za 4 úkony právní služby v plné výši – příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne 23/11/21, dvakrát účast u jednání soudu dne 7/4/22 a 15/3/22 - § 11 odst. 1, dále za jeden úkon v poloviční výši – účast u jednání 12/4 2022, kde byl vyhlášen rozsudek - § 11 odst. 2, dále 5x režijní paušál po 300,00 Kč dle § 11 a § 13 citované vyhlášky, právní zástupce žalované není plátcem DPH. Celkem tak úspěšné žalované na náhradě nákladů řízení přísluší částka 8 250 Kč.