29 C 246/2019-210

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 6 slov] [adresa] o zaplacení 574 191 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 243 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 86 784 Kč za dobu od [datum] do [datum], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 22 164 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení a dále částku ve výši 450 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 833,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum], doplněnou následnými podáními žalobce ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], se žalobce vůči žalované původně domáhal zaplacení částky 574 191 Kč s příslušenstvím představující jednak požadavek na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč a jednak škodu ve výši nákladů trestního řízení, které musel vynaložit žalobce na svou obranu, a to ve výši 74 191 Kč. Svou žalobu odůvodnil žalobce tak, že Usnesením Policie ČR [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, a to jako obviněného ze spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 TZ a následně, dne [datum] podal státní zástupce OSZ v [obec] obžalobu. Po provedeném hlavním líčení rozhodl Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že žalobce uznal vinným. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, kdy tomuto Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, vyhověl a Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil v celém rozsahu napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 TŘ a vrátil mu věc k novému projednání. Nově poté rozhodl Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že žalobce obžaloby v celém rozsahu zprostil dle § 226 písm. b) TŘ. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Podle žalobce bylo trestní stíhání proti němu vedeno nedůvodně a jde tedy o nesprávný úřední postup ve smyslu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a usnesení o zahájení trestního stíhání je nezákonným rozhodnutím podle § 7 téhož zákona. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v trestním řízení zastoupen zvoleným obhájcem [anonymizováno] et. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec], byla mu nedůvodným trestním stíháním způsobena škoda ve výši nákladů, které musel vynaložit na svou obranu. Z důvodu mimořádné složitosti případu, vyplývající zejména z nutnosti orientace na úzkou profesní skupinu a nutnosti znalostí rozsáhlých [anonymizováno] předpisů, došlo k navýšení mimosmluvní odměny za úkony právní služby na částku 2 300 Kč a 300 Kč režijní paušál a DPH. Celkem takto žalobce požaduje zaplatit na nákladech trestního řízení částku 74 191 Kč s DPH. Dále žalobce uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nedůvodným trestním stíháním, a to ve výši 500 000 Kč. Tato nemajetková újma spočívá v psychické zátěži, která mu byla trestním stíháním dlouhodobě působena, jako i poškozením jeho pověsti ve společnosti. Poškozený své trestní stíhání nesl velmi těžce, když (1) významným negativním způsobem pociťoval stres, který s trestním řízením souvisel, neboť vzhledem k právní kvalifikaci skutku byl ohrožen poměrně vysokou trestní sazbou. (2) Navíc skutečnost, že žalobce byl nejprve soudem prvního stupně označen za jediného viníka těžkého ublížení na zdraví svého kolegy, kdy celá odpovědnost za projednávaný incident byla následně veřejností a médii přičítána jen jeho osobě, pro něj byla těžce psychicky zvladatelná. (3) Trestní řízení bylo proti osobě žalobce vedeno dlouhou dobu, téměř po dobu dvou let. (4) V průběhu trestního řízení, které probíhalo téměř po dobu dvou let, žalobci průběžně vznikaly finanční výdaje za služby právního zástupce, které přímo ovlivňovaly životní úroveň po celou zmíněnou dobu. V době zahájení trestního stíhání, stejně jako během soudního řízení, poškozený nehospodařil s žádnými úsporami, a proto pro něj bylo obzvláště stresující se vypořádat se s tím, že neměl sebemenší tušení, jak dlouho může proces probíhat a na kolik se mohou dostat celkové náklady. V souvislosti s odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně navíc žalobce si byl vědom rizika zahájení řízení ve věci náhrady škody zahájené ze strany zaměstnavatele, a to v částce rovnající se 4,5 násobku průměrného měsíčního služebního platu poškozeného. Vědomí těchto probíhajících či hrozících finančních zátěží na poškozeného působilo jako další extrémní a neúměrná psychická zátěž. (5) V souvislosti s trestním stíháním žalobce musel tento změnit i své profesní plány, když přibližně půl roku před události na střelnici, ze které byl poté obviněn, se žalobce intenzivně připravoval na výběrové řízení k [anonymizována dvě slova]. V důsledku zahájení trestního řízení s jeho osobou, nebylo žalobci umožněno se výběrového řízení ani zúčastnit. Žalobce, ačkoliv zaslal vyžadované dokumenty, nebyl pozván ani k úvodnímu personálnímu pohovoru, byť jeho kolega, který měl v té době totožné vzdělání, stejný počet odsloužených let u stejného praporu, tak po stejném postupu byl na personální pohovor přijat a pozván k výběrovému řízení, které absolvoval úspěšně. U vojenské policie je zpravidla počáteční hodnost rotný, jejíž finanční ohodnocení je o 6 290 Kč měsíčně vyšší, než je u poškozeného tehdejší hodnosti desátníka. K tomu ještě vojenskému policistovi náleží vyšší stabilizační příspěvek, jakožto nezdanitelná položka platu, která je o 4 000 Kč vyšší. Reálně tak žalobce mohl od [datum] nastoupit k [anonymizována dvě slova], nebýt předmětného trestního řízení. V důsledku trestního řízení byl žalobce připraven o možnost kariérního a profesního růstu, kdy mohl získat kariérně i finančně (cca 8 000 Kč/měsíčn v čisté mzdě) lepší pozici, na kterou měl objektivně předpoklady a o kterou měl zároveň vážný zájem se ucházet. (6) Kauza žalobce byla významně medializována, kdy v důsledku rozsahu medializace byl žalobce nenávratně poškozen. V rámci trestního řízení bylo vyslechnuto velké množství osob, o kauzu se zajímala masová media, případ byl několikrát zmiňován jak v tisku, tak v televizi, kdy obrazové snímky zobrazovaly podobiznu žalobce. Všechny tyto osoby, jak svědci, tak adresáti masmédií, se dozvěděly o tom, že proti žalobci bylo vedeno trestní řízení, a že dokonce byl odsouzen a uznán vinným. I přesto, že žalobce byl následně obžaloby zproštěn, jeho pověst v okruhu široké veřejnosti již byla postupem Policie ČR poškozena a bude ochromena i do budoucnosti. Dané lze demonstrovat například tím, že v dnešní době internetu bývá zvykem si potencionálně uchazeče o zaměstnání prověřit na internetu a sociálních sítích. Nespočet článků, kde žalobce figuruje jako obviněný z nesplnění služebních (pracovních) povinností, může bezpochyby vyvolat pochybnosti, a ne každý personalista bude pročítat nepřeberné množství článků, aby zjistil, jak kauza týkající se žalobce dopadla. Byť žalobce nakonec byl zproštěn všech obvinění, po celé události zůstane nesmazatelná stopa, která mu po zbytek života může, resp. bude přinášet mnoho nedorozumění a nepříjemného vysvětlování. (7) Žalobce je přesvědčen, že jeho jméno nemělo ani figurovat mezi obviněnými, natož aby byl jako jediný odsouzen. Dopisem ze dne [datum] žalobce, v souladu s ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb., svůj nárok na náhradu škody uplatnil u žalované. Zákonná 6 měsíční lhůta ve smyslu ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. k vyřízení žádosti o odškodnění uplyne dne [datum]. V této lhůtě došlo ze strany žalované pouze dne [datum] potvrzení o doručení podání žalobce, avšak nárok žalobce nebyl do dnešního dne žalovanou uspokojen a žalobce proto ode dne [datum] požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum] a [datum] tak, že s žalobou nesouhlasí, žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dopisem ze dne [datum] uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 86 633,76 Kč a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 1 000 000 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. a za tuto skutečnost se omluvila, požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 86 784 Kč (z toho činí náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 36 784 Kč a náhrada za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč), ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. V daném případě došlo podle žalované ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Náhrada škody ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady právního zastoupení pak dle ust. § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejíž výše se určí podle ustanovení advokátního tarifu upravujícího mimosmluvní odměnu. Co se týče náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení, žalovaná konstatuje, že ve věci žalobce byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu, avšak výše požadované náhrady byla ponížena v souladu s advokátním tarifem upravujícím mimosmluvní odměnu. Právní zástupce žalobce poukázal na mimořádnou složitost případu vyplývající zejména z nutnosti znalostí rozsáhlých vojenských předpisů, kdy navýšil mimosmluvní odměnu za jeden úkon právní služby z 1 500 Kč na 2 300 Kč. S takovou argumentací lze obecně souhlasit, dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4016/2016 však vyplývá, že okolnosti odůvodňující mimořádné zvýšení mimosmluvní odměny advokáta podle § 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., spočívají v neobvykle zvýšených odborných či profesních nárocích na advokáta při realizaci konkrétního úkonu právní služby a nelze je paušálně odvozovat od obtížnosti věci, v rámci které je právní služba poskytována. To znamená, že je třeba posoudit u každého úkonu zvlášť, zdali je tento s to naplnit požadavky dané § 12 odst. 1 advokátního tarifu. U převzetí věci lze akceptovat, že právní zástupce je povinen se seznámit s problematikou tak, aby byl schopen vést účinnou procesní obranu klienta. V tomto případě žalovaná přiznala žalobci náhradu za úkon právní služby v hodnotě 2 300 Kč. Účast u výslechu spoluobviněného ze dne [datum] lze ohodnotit standardní částkou 1 500 Kč, neboť z pokládaných otázek právního zástupce neplyne nezbytné mimořádně podrobné uplatnění znalostí problematiky [anonymizováno] předpisů. Účast u výslechu obviněného ze dne [datum] lze ohodnotit částkou 2 x 1 500 Kč, ze strany právního zástupce nebyly pokládány žádné otázky. Prostudování spisu pak rovněž nevyžaduje prokázání speciálních znalostí, proto ohodnocení částkou 1 500 Kč. Vzhledem k výše uvedenému neshledala žalovaná ani u jedné z účastí u soudu důvod ke zvýšení mimosmluvní odměny (tj. za hl. líčení [datum] přiznáno žalovanou 2 x 1 500 Kč, za hl. líčení [datum] přiznáno žalovanou 2 x 1 500 Kč, za hl. líčení [datum] přiznáno žalovanou 1 500 Kč, za hl. líčení [datum] přiznáno žalovanou 1 500 Kč, za účast u hl. líčení [datum] přiznáno žalovanou 2 x 1 500 Kč, za účast u veřejného zasedání [datum] přiznáno žalovanou 1 500 Kč, za účast u hl. líčení [datum] přiznáno žalovanou 1 500 Kč). Ani jedna z tvrzených porad nebyla v podání doložena, proto je nelze uhradit. [příjmení] s plk. [příjmení] dne [datum] by pak ani nemohla být uhrazena z toho důvodu, že takový úkon advokátní tarif nezná (nejedná se o poradu s klientem). Písemný závěrečný návrh není úkonem právní služby, nelze jej považovat za podání soudu týkající se věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm.d) AT (viz usn. VS v [obec] ze dne [datum], sp. zn. To 30 [číslo], usn. ÚS ČR ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 534/99). Dle usnesení VS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]:„ Trestní řád takový institut nezná a samotný charakter tohoto podání je naprosto rozdílný od jiných listin podávaných soudu. Písemný závěrečný návrh není ničím jiným než prostředkem k zajištění přesné protokolace závěrečné řeči obhájce. Je prostředkem k usnadnění protokolace a pomůckou obhájce. Pokud je závěrečný návrh předložen, zakládá se do spisu a stává se součástí protokolu o hlavním líčení.“ Za závěrečnou řeč je ostatně advokát odměněn v rámci jejího přednesu při hlavním líčení. U sepsání odvolání žalovaná akceptovala požadavek na znalost vševojskových předpisů, jakož i nutnosti vysoce erudované argumentace, a proto za tento úkon přiznala žalobci částku 2 300 Kč. Celkem tedy byly žalovanou přiznány 2 úkony právní služby po 2 300 Kč, 14 úkonů právní služby po 1 500 Kč, 16x režijní paušál a DPH, celková přiznaná částka pak činí 36 784 Kč. Žalovaná učinila nesporným náhradu nákladů právního zastoupení žalobce ve výši 36 784 Kč, kterou žalovaná uhradila žalobci na bankovní účet právního zástupce žalobce. Dle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle § 31a odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2256/2011 pak lze za jakási základní vodítka pro zhodnocení intenzity vzniklé nemajetkové újmy považovat: 1) povahu trestní věci, 2) délku trestního stíhání a 3) následky způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře stíhané osoby. Žalobce byl stíhán pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví dle § 147 odst. 1, odst. 2 z. č. 140/1961 Sb. trestního zákona, za nějž mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody od šesti měsíců do čtyř let nebo uložení peněžitého trestu. Obvinění z těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti nelze brát na lehkou váhu, avšak dopady má nepoměrně menší než zločiny proti životu či lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Trestní stíhání žalobce trvalo celkem 2 roky, což bylo při přezkoumání zohledněno, když existují případy projednávané o poznání déle. Žalobce tvrdí značný stres, psychickou zátěž, jakož i mediální vliv či nutnou změnu profesních plánů. Vznik a zejména intenzitu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí je nutno ze strany žalobce nejen tvrdit ale i prokázat. Tvrzená změna profesních plánů nebyla žalobcem doložena. O negativním vlivu masmédií nelze mít pochyb, média však rovněž hojně informovala o zproštění obžaloby žalobce, viz např.: [webová adresa] [číslo] [anonymizována dvě slova] [webová adresa] [webová adresa] [číslo] [webová adresa] Při důsledném zohlednění všech výše zmíněných skutečností, srovnání s obdobnými případy a po posouzení všech individuálních dopadů a následků na žadatele žalobce dospěl k závěru, že žaloba v části týkající se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním je důvodná co do výše 50 000 Kč, když v obdobných případech je ze strany soudů přiznáváno zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 000 Kč až 2 000 Kč měsíčně. Žalobce neprokázal tak závažný zásah do jeho soukromého, pracovního a rodinného života či jeho zdraví, aby tyto zásahy odůvodňovaly přiznání peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce vyšší, než byla žalovanou žalobci uhrazena. Žalobce nedoložil žádný referenční případ, ze kterého by vyplývala důvodnost v žalobě požadované částky za nemajetkovou újmu. Je na žalobci, aby doložil závažnější následky trestního stíhání v rovině svých osobnostních práv, a též kauzální nexus mezi trestním stíháním a tvrzenými následky. Žalovaná má za to, že dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V návaznosti na výše uvedené žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná se za vydání nezákonného rozhodnutí žalobci omluvila a uhradila žalobci peněžitou satisfakci za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč. Toto se vzhledem ke stavu věci jeví žalované jako dostatečné zadostiučinění za porušení práva. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. 30 Cdo 1747/2014) výše zadostiučinění přiznaného dle § 31a z.č. 82/1998 Sb. na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného ve srovnatelných případech. Je primárně na žalobci, aby doložil přisvědčivé srovnání, podle kterého újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. Žalobce však nepředložil žádné srovnatelné rozhodnutí soudu, ze kterého by vyplývala oprávněnost požadované výše náhrady za tvrzenou nemajetkovou újmu. Žalobce neprokázal tak závažný zásah do jeho soukromého, pracovního a rodinného života či jeho zdraví, aby tyto zásahy odůvodňovaly přiznání peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce vyšší, než byla žalovanou žalobci uhrazena. Žalobce neprokázal kauzální nexus mezi trestním stíháním a tvrzenou nemajetkovou újmou. Žalobce nedoložil žádný referenční případ, ze kterého by vyplývala důvodnost v žalobě požadované částky za nemajetkovou újmu.

3. Žalobce písemným podáním ze dne [datum] a [datum], doplněným u jednání dne [datum], vzal svou žalobu částečně zpět co do částek ve výši 36784 Kč a 50 000 Kč, které byly žalobci žalovanou po podání žaloby vyplaceny, a požádal v návaznosti na tuto dispozici s žalobou rovněž o připuštění změny žaloby, čemuž bylo vyhověno ještě před zahájením projednávání věci usnesením vyhlášeným u jednání dne [datum].

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: -) z připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka] zejména: z usnesení PČR, KŘP OK, ÚO [obec], 2. oddělení obecné kriminality SKPV [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], na č. l. 469 – 477, že tímto usnesením bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a dále [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno]. [celé jméno svědka], a to pro těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle ust. § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. V případě žalobce se tohoto jednání měl dopustit tím, že jako velitel osádky cvičícího vozidla BVP 2, věžové [číslo] při nočních střelbách dne [datum], okolo [údaj o čase] hodin, na Střelnici bojových vozidel [obec], ve VVP [obec] okr. [obec], v dráze [číslo] nevyhlásil střelci rozkaz "konec palby" v době, kdy se jeho vozidlo nacházelo výrazně vzadu za linií dvou vozidel BVP 2 provádějících výcvik v dráze [číslo] [číslo] jako velitel nevěnoval pozornost ostatním BVP 2 cvičícím vpravo od něj, nesledoval situaci kolem, věnoval se manipulaci s kanonem 2A42 a vzduchotechnice, tak umožnil střelci pokračování ve střelbě z kanonu 2A42, který jednou střelou ráže 30 mm zasáhl na minimální vzdálenost 229,494 m a pod úhlem cca 15 stupňů vpravo v dráze [číslo] nacházející se vozidlo BVP 2, věžové [číslo] způsobil jeho osádce [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] zranění v rozsahu rány na břiše s vyhřeznutím střev, devastujícího poranění pravé hýždě, sub totální amputace bérce pravé dolní končetiny a paže levé horní končetiny, četné zástřely na zádech, s dobou léčení doposud, a ke zranění řidiče vozidla BVP 2, věžové [číslo] [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [datum narození], který utrpěl zranění v rozsahu zavřené zlomeniny těla pravé lopatky, oděrka zadní strany hrudníku vpravo o velikosti cca 10 čtverečních centimetrů s dobou léčení 43 dnů; tímto porušil předpis [anonymizováno] [číslo], Hlava VII., čl. 24, č. 3, č. 6, písm. a), písm. c), z tohoto předpisu vycházející provozní řád Střelnice bojových vozidel [obec] ev. [číslo] jako cvičící velitel osádky vozidla BVP 2 nedodržoval bezpečnostní opatření, neboť nenařídil samostatně zastavit střelbu v době, kdy se cvičící sousední vozidlo BVP 2 nacházelo vpravo před ním v dráze [číslo] v úhlu cca 15 stupňů, a ztratil orientaci v terénu, tedy porušením důležité povinnosti uložené mu v uvedeném vševojskovém předpisu, z nedbalosti způsobil zranění pošk. [příjmení]. [jméno] [příjmení] a [anonymizováno]. [jméno] [příjmení]. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. z obžaloby OSZ v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [číslo jednací], 697 – 704, že dne [datum] byla podána u podepsaného soudu obžaloba na obviněného žalobce a dále [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [celé jméno svědka], a to pro skutky popsané ve sdělení obvinění. z rozsudku OS zde č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], na [číslo listu] – [anonymizováno], že tímto rozsudkem byli obžalovaní [příjmení] [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědka] zproštěni obžaloby, žalobce byl uznán vinným tím, že jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, čímž spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s odkladem na 18 měsíců. z usnesení KS v [obec], pobočka v Olomouci ze dne [datum], které nabylo PM dne [datum], na [číslo listu] – [anonymizováno], že z podnětu odvolání žalobce jako obžalovaného byl napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. z rozsudku OS zde č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl PM dne [datum], na [číslo listu] – [anonymizováno], že tímto v pořadí druhým rozsudkem okresního soudu byl žalobce jako obžalovaný zproštěn obžaloby v celém rozsahu. z listin souvisejících s žalobcem účtovanými úkony právního zastoupení o) k převzetí věci, že v trestním řízení byla předložena plná moc [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], na č. l. 480, o) k účasti u výslechu spoluobviněného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum], že tato je doložena protokolem o výslechu sepsaným [datum] v době od 9:10 hod. do 10:53 hod., na č. l. 491 – 493 verte, o) k účasti u výslechu žalobce dne [datum], že tato je doložena protokolem o výslechu sepsaným [datum] v době od 9:16 hod. do 11:28 hod., na č. l. 498 – 501, o) k prostudování spisu [datum], že toto vyplývá ze záznamu o prostudování spisu ze dne [datum] v době od 10.00 hod. do 10:40 hod., na č. l. 687, o) k účasti u hlavního líčení [datum], že tato je doložena protokolem o hlavním líčení z [datum], kdy líčení probíhalo od 12:30 hod. do 15:41 hod., na č. l. 740 – 747, o) k účasti u hlavního líčení [datum], že tato je doložena protokolem o hlavním líčení z [datum], kdy líčení probíhalo od 12:30 hod. do 15:41 hod., na č. l. 758 – 763, o) k účasti u hlavního líčení [datum], že tato je doložena protokolem o hlavním líčení z [datum], kdy líčení probíhalo od 13:00 hod. do 14:46 hod., na č. l. 769 – 773, o) k účasti u hlavního líčení [datum], že tato je doložena protokolem o hlavním líčení z [datum], kdy líčení probíhalo od 12:30 hod. do 13:58 hod., na č. l. 780 – 783, o) k účasti u hlavního líčení [datum], že tato je doložena protokolem o hlavním líčení z [datum], kdy líčení probíhalo od 9:30 hod. do 11:55 hod., na č. l. 793 - 796, o) k sepisu odvolání, že PZ podal dne [datum] blanketní odvolání ve věci, na č. l. 826 a toto odvolání doplnil podáním ze dne [datum], na č. l. 832 – 834, o) k účasti na veřejném zasedání před KS v [obec], pobočka v Olomouci dne [datum], že tato je doložena protokolem o veřejném zasedání ze dne [datum], kdy toto probíhalo v době od 9:30 hod. do 11:22 hod., na č. l. 851 – 854, o) k účasti u hlavního líčení [datum], že tato je doložena protokolem o hlavním líčení z [datum], kdy líčení probíhalo od 14:00 hod. do 15:11 hod., na č. l. 874 - 877, -) z uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, že je adresované právním zástupcem žalobce žalované a datované [datum], přičemž žalobce zde na základě tvrzení v podstatě totožných s tvrzeními v žalobě, požaduje po žalované zaplacení částky 86 633,76 na náhradě nákladů trestního řízení, a dále z titulu nemajetkové újmy náhradu ve výši 1 000 000 Kč. -) z potvrzení žalovaného o doručení k podání ze dne [datum] žalovanému dne [datum], že žalovaná potvrdila doručení podání ze dne [datum], a to dne [datum] a bylo předáno odboru odškodňování k věcnému vyřízení. Současně žalovaná uvedla, že po dobu mimosoudního projednávání nároku, nejdéle však po dobu 6 měsíců, se zastavuje běh promlčecích lhůt. -) ze souboru záznamů z jednání žalobce s jeho právním zástupcem v souvislosti s trestním stíháním a trestním řízením vedeným pod sp. zn. [spisová značka], že tito spolu jednali ve dnech [datum] ohledně převzetí zastoupení, [datum] ohledně vojenských předpisů a obsahu usnesení o zahájení trestního stíhání, [datum] za účelem porady před výslechem, [datum] ohledně porady před hlavním líčením dne [datum], [datum] za účelem porady před hlavním líčením, [datum] za účelem porady před veřejným zasedáním o odvolání, [datum] za účelem porady před opakovaným hlavním líčením, [datum] k žádosti o poradu s plk. [jméno] v [obec]. -) ze schvalovací doložky žalované ze dne [datum], že se týká výplaty částky 86 784 Kč žalobci a součástí je příkaz k platbě v této výši. -) ze stanoviska žalované k žádosti žalobce o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., že je datované [datum], bylo zasláno k rukám zástupce žalobce a obsah odpovídá argumentaci žalované ve vyjádření k žalobě. Nárok žalobce, pokud jde o náklady trestního řízení, byl uznán důvodným do částky 36 784 Kč, a nárok na náhradu nemajetkové újmy co do částky 50 000 Kč. -) z oznámení [právnická osoba] o provedení příkazu k úhradě, že tento byl proveden z účtu MS ČR na účet právního zástupce žalobce dne [datum] ve výši 86 784 Kč. -) z podstatného obsahu vojenského předpisu označeného Vševojsk – 4 – 2, Osnovy střeleb z ručních zbraní a zbraní bojových vozidel a z podstatného obsahu přílohy [číslo] k vojenskému předpisu označenému Vševojsk – 4 – 2, Cvičení střeleb z bojových vozidel, že se jedná o vojenský předpis a jeho přílohu, který stanoví základní požadavky na organizaci a způsob provádění nácviků střelby, cvičení střeleb, bojových střeleb a taktických cvičení s bojovou střelbou v rámci výcviku ve střelecké přípravě. Je určen pro vojáky (velitele), kteří výcvik ve střelecké přípravě plánují, organizují, metodicky řídí a účastní se jej. Ú činnosti tento vysoce speciální vojenský předpis nabyl [datum]. -) z provozního řádu Střelnice bojových vozidel [obec] z [datum], evidenční [číslo] který je součástí trestního spisu vedeného OS v [obec] pod sp. zn. [spisová značka], a to v části označené jako příloha [číslo] pomocný materiál, že se jedná o velmi podrobný provozní řád střelnice, která je určena k plnění cvičení střeleb z ručních zbraní a zbraní bojových vozidel v souladu s Vševojsk [číslo], dále slouží jako palebné postavení pro dělostřelecké zbraně pro nepřímou palbu s dopadovou plochou [obec] a k výzkumným účelům v oblasti zkušebních střeleb nově vyvíjené munice nebo zbraně. -) ze souboru novinových článků předložených žalobcem k prokázání medializace jeho případu, že na [webová adresa] byl zveřejněn článek z [datum]„ [anonymizována tři slova] v [obec] [anonymizována tři slova], [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] o [anonymizováno]“, na serveru [webová adresa] byl dne [datum] uveřejněn článek s názvem„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“, na serveru [webová adresa] byl dne [datum] uveřejněn článek s názvem„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova]“, na serveru [anonymizováno] byl dne [datum] uveřejněn článek označený„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“, na serveru [anonymizováno] byl dne [datum] zveřejněn článek s názvem„ [anonymizována dvě slova] na [obec]“ [anonymizována tři slova] z [anonymizováno]“. -) z náhledu do fotobanky ČTK, že k osobě žalobce je k dispozici 6 fotografií pořízených v souvislosti s trestním řízením. -) ze souboru článků informujících o zproštění obžaloby žalobce, předložených žalovanou, že server [anonymizováno] dne [datum] přinesl článek s názvem„ Střelba vojáků v [obec] bez trestu, soud zprostil obžaloby i velitele“, server [webová adresa] přinesl dne [datum] článek s názvem„ Soud zprostil vojáka obžaloby za zásah,bévépéčka‘ při cvičení na [obec]“, na serveru [anonymizováno] byl dne [datum] zvceřejněn článek s názvem„ Soud zprostil obžaloby vojáka za střelbu z BVP na [obec]. Kanon zranil dva vojáky“, na serveru [webová adresa] byl dne [datum] zveřejněn článek s názvem„ Obviněný voják ze střelby na BVP byl zproštěn obžaloby“, na serveru [webová adresa] pak byl dne [datum] uveřejněn článek s názvem„ Soud zprostil obžaloby velitele bojového vozidla, které na [obec] omylem vystřelilo na jiné“. -) z výpovědi svědka plukovníka gšt. Ing. [celé jméno svědka], že k vojenské jednotce v [obec] nastoupil až od [datum], tedy v době, kdy již probíhalo trestní stíhání vůči žalobci. Do té doby působil ve vojenské diplomacii. Celou věc sledoval již od počátku a společně s generálem [příjmení] nabízeli, že budou v rámci trestního řízení svědčit o událostech, které se na střelnici staly. AČR vedla vlastní interní vyšetřování a komise náčelníka generálního štábu dospěla na základě vojenských předpisů k závěru, že za incident na střelnici nese odpovědnost řídící střeleb, který byl na věži. Svědek za nejzásadnější pochybení považuje to, že nereagoval na vypnutí obrysových světel, ale byla tam zjištěna řada dalších závažných pochybení. V návaznosti na tyto události pak došlo k změnám v metodických postupech a v přípravách na toto zaměstnání. Celou věc svědek sledoval a poté, kdy se stal velitelem, tak v r. 2018 vymáhal po řídícím střeleb náhradu škody za poškození bojového vozidla pěchoty, která sice činila asi 10 000 000 Kč, ale vymáhat mohli pouze 4 a půl násobek hrubého platu. V té době již nebyl ve službě a proti svědkovu rozhodnutí podal odvolání. Nadřízený toto rozhodnutí potvrdil, nicméně věc byla následně řešena před odvolacím soudem, který konstatoval, že tohoto řídícího zcela zprostil viny za ublížení na zdraví, ale nakonec bylo rozhodnuto tak, že tento člověk byl zavázán v uvedeném rozsahu k náhradě škody. Svědek uvedl, že první nepravomocné odsouzení žalobce jej velmi překvapilo, vyjádřil své přesvědčení, že jej toto zasáhlo v morální rovině a těžce na něj tyto události dolehly. Svědek dále vypověděl, že se žalobce hlásil k nějaké jiné jednotce, ale nevzpomene si k jaké a zda to byla vojenská policie, každopádně po dobu trestního stíhání, do té doby, než byl pravomocně zproštěn obvinění, tak jeho kariérní postup tyto události zcela jistě ovlivnily, v postupu jej to určitě omezilo. Podle svědka žalobce v té jeho tehdejší situaci s kolegy podporovali, domnívá se, že to tak cítí i on. Také jsou v kontaktu s rodinou poškozeného [jméno] [příjmení] a vztahy se urovnaly, [jméno] nedává žalobci něco za vinu. Dnes je na tom [jméno] [příjmení] podle svědka dokonce tak dobře, že se nominoval na paraolympiádu. Svědek potvrdil, že žalobci pomáhal hledat jiné uplatnění, když o to projevil zájem. Kontaktoval velitele hradní stráže a ten o něj měl zájem, což svědčí o tom, že žalobce byl opravdu dobrý voják. Problém tam mohl být s bezpečnostní prověrkou, nechtěli ho tomu vystavovat. K dotazu zástupce žalobce svědek uvedl, že žalobce byl dobrým vojákem, asi 2 roky byli poměrně intenzivně v kontaktu, kvůli událostem na střelnici s ním vedli pohovory. Podle svědka u útvaru žalobci nikdo nic nevyčítal, ale pro něj asi nebylo příjemné tam setrvávat. Žalobce hodnotí svědek jako skromného kluka a vojáka na jedničku. V armádě obecně není až tak těžké dosáhnout určitého kariérního postupu, ale ty 2 roky do zproštění obvinění, byly určitým způsobem problematické, bylo to v té době složité, protože nevěděli, jak řízení dopadne a zda nebude žalobce pravomocně odsouzen. Každopádně kdyby nebyl dobrým vojákem, tak by si jej u jednotky nenechali. Podle svědka 2 roky trestního stíhání jeho postup ovlivnily. Svědek dále uvedl, že neví, jak to funguje u vojenské policie, ale pokud se tam žalobce hlásil, tak určitě zohledňovali i obvinění, které vůči němu bylo vzneseno. Zatímco u AČR jsou vyšší nároky spíše na fyzickou kondici, u vojenské policie jsou vyšší nároky zase na bezúhonnost. K dotazu zástupkyně žalované svědek uvedl, že neví a opravdu si netroufá říct, jaká je úspěšnost uchazečů k vojenské policii. Aktuálně personální situace v armádě není příliš dobrá, nároky klesají a samotný nábor provádí rekrutační střediska, ta zajištují psychotesty, fyzické testy, zabývají se zkoumáním bezúhonnosti. Podle svědka u vojenské policie mají určitě vyšší nároky na psychotesty a bezúhonnost. Do armády se dostane z rekrutačního střediska asi každý čtvrtý, k vojenské policii to bude každý šestý. Povýšení do vyšší hodnosti není automatický proces, dochází k němu na základě doporučení velitele a tlak na povýšení je velký, voják musí být opravdu dobrý, aby například z desátníka byl povýšen na četaře. Konkrétně žalobce byl zařazen na pozici střelec operátor a zde je stanovena tzv. rozhodná doba 4 let, kdy teprve po uplynutí této doby je možno vojáka povýšit. Jde o to, že během těchto 4 let, v prvním roce voják absolvuje všechny potřebné kurzy, ve druhém roce sbírá zkušenosti a ve třetím roce taktéž případně vyjede na misi a ve čtvrtém roce své zkušenosti předává dál, zpravidla teprve poté se dozví, jaké záměry s ním jeho velitelé mají. K dotazu žalobce svědek uvedl, že vzdělání hraje v kariérním postupu v armádě určitě velkou roli, i když dnes je vysokoškolských vojáků v armádě spousta. Žalobce byl na pozici střelec operátor, což je specifická pozice, kde se minimálně 4 roky tyto vojáky snaží udržet, ve výjimečných případech je možno požádat o prodloužení na další 4 roky. Kdyby žalobce zůstal u vojenského útvaru v [obec], přičemž má VŠ vzdělání a znalost anglického jazyka, tak by s ním určitě počítali na nějakou vyšší pozici, s jeho znalostí jazyka by už mohl mít za sebou určitě nějakou zahraniční misi. [příjmení] rozdíly mezi hodnostmi jsou také nezanedbatelné, kdy mezi desátníkem a četařem je to okolo 35- 36 000 Kč ročně. -) z výpovědi žalobce [celé jméno žalobce], že v době, kdy došlo k nehodě na střelnici, tedy na jaře 2016, sloužil v [obec] u 7. mechanizované brigády jako střelec operátor v hodnosti desátníka, fakticky byl střelcem bojového vozidla. Situaci posuzoval velitel a další nadřízení a v rámci interního vyšetřování došli k závěru, že není důvod jej postavit mimo službu, takže stále působil ve stejné hodnosti desátníka a ve stejné funkci střelce operátora, a to ještě asi po dobu dalších 2-3 let. Přestože v rámci interního vyšetřování byl výsledek takový, že k události došlo bez zavinění žalobce, že to nebyla jeho chyba, tak probíhalo trestní řízení, ve kterém se postupně zejména a před soudem veškerá pozornost soustředila na něj a také byl v prvním stupni odsouzen. Žalobce uvedl, že již asi rok před touto událostí se usiloval dostat k vojenské policii, na toto se intenzivně připravoval, aby prošel psychotesty a fyzickými testy. Makal na sobě, shodil asi 20 kg a měl zájem se dostat na pohotovostní oddělení, kde jsou nároky vysoké. Pak se stala událost na střelnici, a i když osobně nějakému personalistovi předal žádost, CV a další doklady, tak jej ani nekontaktovali, nedostal ani možnost se výběrového řízení zúčastnit. Většina uchazečů v tomto výběrovém řízení podle žalobce neuspěje, ale konkrétně jeho spolužák se ve stejné době snažil rovněž uspět ve výběrovém řízení u vojenské policie, měl stejné předpoklady jako on, tuto možnost dostal, uspěl a dnes slouží u vojenské policie. Jak žalobce uvedl, v podstatě se vojenské policii ani nediví, že takto zareagovali, neboť pokud by uspěl ve výběrovém řízení a stal se vojenským policistou, byl by poslán na vojenskou školu a průběžně by se řešila bezpečnostní prověrka, která není hned, trvá to asi půl roku. Kdyby se poté ukázalo, že bezpečnostní prověrkou neprošel, tak by musel od vojenské policie odejít a oni by museli hledat nového uchazeče a znovu ho zaškolovat. Žalobci konkrétně se nikdo neozval, k výběrovému řízení jej nepozvali. Ve svém okolí žalobce zaznamenal, že někteří kolegové výběrovým řízením neprošli, ale neví o tom, že by někoho ani nepozvali. Pokud by se k vojenské policii dostal, tak by si jednak polepšil finančně, neboť by postoupil o dvě hodnosti výše, také je u nich vyšší stabilizační příspěvek, měl by i lepší karierní vyhlídky a také lepší rentu. Tato práce žalobce velmi lákala, byla zajímavější než to, co dělal dosud, chtěl, aby to co dělá, bylo prestižnější. Poté, kdy byl pravomocně zproštěn obvinění, tak chtěl žalobce od jednotky v [obec] odejít, když jednak tam po všech těchto událostech nechtěl zůstávat, a jednak za tím byly i rodinné důvody, kdy kvůli matce chtěl odejít do [obec]. V té době mu velmi pomohl plukovník [celé jméno svědka], který jeho trestní stíhání považoval také za nespravedlivé a nadstandardně se angažoval v jeho záležitosti a pomáhal žalobci najít vhodné místo. Nakonec žalobce nastoupil jako příslušník strážní jednotky, stále v hodnosti desátníka, u [anonymizováno] radiotechnického praporu ve [příjmení] [jméno], přičemž byl zařazen k výkonu funkce kousek od [obec]. V té době měl téměř dokončené vysokoškolské vzdělání, konkrétně titul Bc., a také měl určitou znalost angličtiny, kterou pak dál prohluboval, takže toto místo ne zcela odpovídalo jeho tehdejším předpokladům, ale vyhovovalo mu, že mohl právě tam odejít. Po zproštění viny hledal žalobce možnosti dalšího kariérního uplatnění, ale u vojenské policie to už nezkoušel, mimo jiné proto, že v té době znovu přibral, takto ani nemělo smysl. Asi po dalších dvou letech navštívil tehdejšího personalistu s tím, že by měl zájem dělat lepší práci, že proto má vhodné předpoklady, neboť dokončil vysokoškolské vzdělání a také si udělal odbornou zkoušku z angličtiny. Touto oficiální cestou se však žádného postupu nedočkal, a to přesto, že asi měsíc poté přišla informace, že hledají vojáky s vysokoškolským vzděláním, ale jemu tato možnost nabídnuta nebyla. Žalobce se domnívá, že to mohlo být i kvůli tomuto předchozímu stíhání. Poté mu opět pomohl jeden z nadřízených a vyjednal mu novou pozici, na které slouží žalobce dodnes. V současné době má hodnost rotmistr, a zařazen je u útvaru ve [příjmení] [jméno] jako specialista skupiny průzkumu vzdušného prostoru. Byla to jedna z pozic, na kterou si lidi vybírají, o toto zařazení měl zájem a je zde spokojený. Samotné trestní stíhání bylo pro žalobce velmi nepříjemné, zejména když již v průběhu soudního řízení bylo zřejmé, že se situace nevyvíjí dobře. Domníval se, že u soudu záležitost vysvětlí a vše bude v pohodě, nicméně vysvětloval pořád dokola, ale zbytečně. Tuto nepříjemnou záležitost pak ještě umocňovala medializace věci, kdy média na žalobci nenechala niť suchou, o první jednání soudu byl velký zájem, jednací síň byla plná. Média pak často v článcích zkreslovala a špatně interpretovala některé skutečnosti, přestože se to snažili s právním zástupcem uvádět na pravou míru. Byla i média, která se snažila o věci psát objektivně, ale ta nejsledovanější informace podávala tak, že za celou věc nese odpovědnost žalobce. Konkrétně v době projednávání věci před soudem se tato kauza objevila v hlavním vysílacím čase ve zprávách, na [webová adresa] zaznamenal titulky, ze kterých vyplývalo, že za celou záležitost nese odpovědnost. Toto pak četli mí známí, přátelé a rodina. Žalobce uvedl, že se to v té době snažil přecházet, protože se s tím v podstatě nedalo nic dělat, i když to nebylo rozhodně nic příjemného. Psychologickou pomoc vyhledat nemusel, vyřešil si to v sobě sám a navíc měl k dispozici i vojenského psychologa, se kterým si o tom promluvil a zejména mu pomohla podpora kolegů a nadřízených. Když pak došlo ke zproštění viny, tak na jednání soudu dorazili asi jeden nebo dva novináři, už to nebyla pro ně tak významná událost, toto již tak medializováno nebylo. Žalobce podle svého tvrzení pak ještě nějakou dobu musel lidem ve svém okolí vysvětlovat, že už byl viny zproštěn a věc je takto uzavřena. [příjmení] na místě, kde sloužím teď, jej před tím neznali a nemohli o této události vědět, přesto se stává, že se jej na to občas někdo v soukromí zeptá. Žalobce se domnívá, že se ve vztahu k němu o této záležitosti ví, a ti co se jej nezeptají a vychází pouze z novinových článků, tak si z tohoto mohou vyvodit mylné závěry. V době trestního stíhání žalobce trápila také jeho finanční situace, neboť v době, kdy se incident na střelnici stal, měl sice ušetřené nějaké peníze, ale ty krátce před tím utratil. Samozřejmě nepředpokládal, že bude muset platit právní zastoupení, plánoval, že zase začne spořit. Tehdy vydělával v průměru asi 25 000 Kč čistého, nicméně jsem hradil 6- 7 000 Kč měsíčně za bydlení, 4 500 Kč jsem splácel za auto, měl také nějaké náklady na benzín a ze zbytku zajištoval jídlo a snažil e ušetřit na úhradu právního zastoupení. Velmi špatně na něj působilo to, že soud trval takřka 2 roky a navíc v rámci trestního řízení byl vznesen i požadavek ze strany Ministerstva obrany na náhradu škody ve výši téměř 2 300 000 Kč. Pokud by žalobce byl odsouzen, tak by i armáda vůči němu mohla uplatňovat nárok na úhradu 4 a půl násobku platu. To vše žalobce podle jeho výpovědi velmi tížilo, v rámci svých možností se snažil nějaké finanční prostředky odkládat, ale musel významně snížit svou životní úroveň. Další finanční ztráty pak byly způsobeny, když onemocněl a rovněž když se přesouval do [obec] za matkou. Žil v podstatě od výplaty k výplatě, mnohdy šel až do mínusu a musel si finanční prostředky i půjčit. Tento stav na žalobce vyvíjel velký tlak. Žalobce celé trestní stíhání považuje za velkou křivdu, navíc když ví, kolik lidí se v souvislosti s touto událostí dopustilo jiných chyb, ale to se neřešilo. Trestně stíhán byl zejména on, neřešilo se ani zavinění samotného poškozeného. Sám už neměl zájem do toho další lidi vtahovat. Žalobce výši zadostiučinění vyčíslil částkou 500 000 Kč, aktuálně je to 450 000 Kč, a to proto, že se domnívá, že tato částka odpovídá těm příkořím a nespravedlnosti, které mu byly způsobeny. Není jednoduché míru újmy vyčíslit, ale za ty roky a možná i za budoucí poškození jeho osoby, si tuto částku zaslouží. V této částce je zohledněna i skutečnost, že byl žalobce omezen ve svém kariérním růstu, také mohl získat více finančních prostředků, lepší plat. K dotazu právního zástupce žalobce uvedl, že výběrové řízení k vojenské policii zahrnuje jednak psychotesty a jednak fyzické testy, konkrétně běh 3 000 m za 12 minut, kdy při nesplnění limitu se dostávají trestné body a k vojenské policii je možno dostat maximálně 10 trestních bodů. Konkrétně k jednotce, o kterou měl žalobce zájem, pak jen 5 trestných bodů. Další součástí fyzického testu je tzv. člunkový běh 10 x 10 m s otočkou, plavání na čas, také shyby, kliky, sedy-lehy. Žalobce asi rok před podáním žádosti k vojenské policii chodil pravidelně plavat, běhat, trénoval a shazoval nadbytečná kila. [příjmení] být připraven, aby až jej pozvou k výběrovému řízení, uspěl. V době, kdy došlo k incidentu na střelnici, tak již byl žalobce na střelbách již instruktorem v bojovém vozidle pěchoty, například [jméno] [příjmení] pomáhal, zaškoloval ho, postupem času se v jednotce stal nejzkušenějším střelcem a školil nové vojáky. Důvěru nadřízených měl. Pokud jde o karierní postup, tak v době incidentu na střelnici, byl žalobce 4 roky desátníkem a tím zůstal ještě další 4 roky, což nebývá běžné, neboť v armádě se běžně asi po 2 letech povyšuje, tedy když o to má člověk zájem a má potřebné vzdělání. Například kolega Niedermarier byl po zproštění obvinění povýšen do hodnosti četaře. Na vznikající finanční náklady a vznesený požadavek náhrady škody se žalobce snažil nemyslet, ale ono to nejde, běžně nad tím přemýšlel, když jsi na to vzpomněl, tak jej to vytáčelo. Žalobce uvedl, že je mu velmi nepříjemné a vadí mu, že když se zadá jeho jméno do vyhledavače, tak jako jeden z prvních vyskočí článek [příjmení], který jej odsuzuje. K dotazu zástupkyně žalovaného žalobce uvedl, že neví, jaká je procentuální úspěšnost uchazečů k vojenské policii, z osobní zkušenosti ale ví, že v okolí bylo dost kolegů, kteří neprošli přes psychotesty. Žalobce uvedl, že žádost podával v době po zahájení trestního stíhání, konkrétní datum již dnes neví. Podával jsem ji osobně, zde v [obec], personalistovi vojenské policie, kterého mu zavolali na vrátnici a jehož jméno nezná. Měl uniformu, pásku vojenské policie a identifikační číslo, protože nenosí jmenovky. O podání této žádosti žádný doklad žalobce nemá. Pokud došlo k medializaci jeho případu, tak zkoušeli s právním zástupcem s médii komunikovat a předestřít jim jejich verzi událostí, poskytnout jejich pohled na věc, odpovídali e na jejich dotazy, ale stejně si napsali, co chtěli. Pouze v jednom případě žalobce oslovila jedna redaktorka a dala mu přečíst článek před tím, než byl vydán. Soudně se nařčením nebránili, žádnou omluvu nepožadovali a ani si to neumí představit.

5. Důkazní návrh výslechem svědka [celé jméno svědka] vzal žalobce v průběhu řízení zpět, proto nebyl podepsaným soudem prováděn.

6. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Usnesením Policie ČR [číslo jednací] ze dne 5. 12. 2016, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, a to jako obviněného (spolu s kpt. Ing. [jméno] [příjmení] a des. [celé jméno svědka]) ze spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákona, kdy tohoto jednání se měl dopustit tím, že jako velitel osádky cvičícího vozidla BVP 2, věžové [číslo] při nočních střelbách dne [datum], okolo [údaj o čase] hodin, na Střelnici bojových vozidel [obec], ve VVP [obec] okr. [obec], v dráze [číslo] nevyhlásil střelci rozkaz "konec palby" v době, kdy se jeho vozidlo nacházelo výrazně vzadu za linií dvou vozidel BVP 2 provádějících výcvik v dráze [číslo] [číslo] jako velitel nevěnoval pozornost ostatním BVP 2 cvičícím vpravo od něj, nesledoval situaci kolem, věnoval se manipulaci s kanonem 2A42 a vzduchotechnice, tak umožnil střelci pokračování ve střelbě z kanonu 2A42, který jednou střelou ráže 30 mm zasáhl na minimální vzdálenost 229,494 m a pod úhlem cca 15 stupňů vpravo v dráze [číslo] nacházející se vozidlo BVP 2, věžové [číslo] způsobil jeho osádce des. [jméno] [příjmení] zranění v rozsahu rány na břiše s vyhřeznutím střev, devastujícího poranění pravé hýždě, sub totální amputace bérce pravé dolní končetiny a paže levé horní končetiny, četné zástřely na zádech, s dobou léčení doposud, a ke zranění řidiče vozidla BVP 2, věžové [číslo] des. [jméno] [příjmení], [datum narození], který utrpěl zranění v rozsahu zavřené zlomeniny těla pravé lopatky, oděrka zadní strany hrudníku vpravo o velikosti cca 10 čtverečních centimetrů s dobou léčení 43 dnů; tímto porušil předpis Vševojsk [číslo], Hlava VII., čl. 24, č. 3, č. 6, písm. a), písm. c), z tohoto předpisu vycházející provozní řád Střelnice bojových vozidel [obec] ev. [číslo] jako cvičící velitel osádky vozidla BVP 2 nedodržoval bezpečnostní opatření, neboť nenařídil samostatně zastavit střelbu v době, kdy se cvičící sousední vozidlo BVP 2 nacházelo vpravo před ním v dráze [číslo] v úhlu cca 15 stupňů, a ztratil orientaci v terénu, tedy porušením důležité povinnosti uložené mu v uvedeném vševojskovém předpisu, z nedbalosti způsobil zranění poškozených des. [jméno] [příjmení] a des. [jméno] [příjmení]. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Následně, dne [datum], podal státní zástupce OSZ v [obec] obžalobu k Okresnímu soudu v Olomouci. Po provedeném hlavním líčení pak rozhodl Okresní soud v Olomouci poprvé rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že žalobce uznal vinným, ostatní obžalovaní byli viny zproštěni. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, kterému Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, vyhověl a Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil v celém rozsahu napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 trestního řádu a vrátil mu věc k novému projednání. Nově poté rozhodl Okresní soud v Olomouci podruhé rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že žalobce obžaloby v celém rozsahu zprostil dle § 226 písm. b) trestního řádu. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. V době incidentu na střelnici, byl žalobce 4 roky desátníkem a tím zůstal ještě další 4 roky. Po dobu trestního stíhání, do té doby, než byl žalobce pravomocně zproštěn obvinění, tak jeho kariérní postup tyto události ovlivnily, v postupu jej to omezilo. Po zprošťujícím rozsudku žalobce od jednotky v [obec] odešel, když tam po všech událostech nechtěl zůstávat, a také za tím byly rodinné důvody, kdy kvůli matce chtěl odejít do [obec]. V té době mu velmi pomohl plukovník [celé jméno svědka], který pomáhal žalobci najít vhodné místo. Nakonec žalobce nastoupil jako příslušník strážní jednotky, stále v hodnosti desátníka, u 262. radiotechnického praporu ve [příjmení] [jméno], přičemž byl zařazen k výkonu funkce kousek od [obec]. Aktuálně má žalobce hodnost rotmistr, a zařazen je u útvaru ve [příjmení] [jméno] jako specialista skupiny průzkumu vzdušného prostoru, o toto zařazení měl zájem a je zde spokojený. V důsledku zahájení trestního stíhání proti žalobci vyšlo ve sdělovacích prostředcích několik článků, kdy na serveru [webová adresa] byl zveřejněn článek z [datum]„ Za postřelení vojáků v [obec] může velitel vozu, rozhodl soud. Jeden přišel o ruku“, na serveru [webová adresa] byl dne [datum] uveřejněn článek s názvem„ Velitel,bévépéčka‘ má za zásah dalšího vozu zaplatit státu dva miliony“, na serveru [webová adresa] byl dne [datum] uveřejněn článek s názvem„ Za střelbu,bévépéčka‘ do vlastních řad může velitel. Dostal roční podmínku“, na serveru iROZHLAS byl dne [datum] uveřejněn článek označený„ Za zásah během noční střelby dostal velitel obrněnce podmínku, zbytek posádky bez trestu“, na serveru [anonymizováno] byl dne [datum] zveřejněn článek s názvem„ Tragická střelba na [obec]. Soud potrestal jednoho z vojáků“. V náhledu do fotobanky [anonymizováno] je k dispozici 6 fotografií žalobce pořízených v souvislosti s trestním řízením. Poté, kdy došlo ke zproštění obžaloby žalobce, server [anonymizováno] dne [datum] přinesl článek s názvem„ Střelba vojáků v [obec] bez trestu, soud zprostil obžaloby i velitele“, server [webová adresa] přinesl dne [datum] článek s názvem„ Soud zprostil vojáka obžaloby za zásah,bévépéčka‘ při cvičení na [obec]“, na serveru [anonymizováno] byl dne [datum] zvceřejněn článek s názvem„ Soud zprostil obžaloby vojáka za střelbu z BVP na [obec]. Kanon zranil dva vojáky“, na serveru [webová adresa] byl dne [datum] zveřejněn článek s názvem„ Obviněný voják ze střelby na BVP byl zproštěn obžaloby“, na serveru [webová adresa] pak byl dne [datum] uveřejněn článek s názvem„ Soud zprostil obžaloby velitele bojového vozidla, které na [obec] omylem vystřelilo na jiné“. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v trestním řízení zastoupen zvoleným obhájcem [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec], byla mu nedůvodným trestním stíháním způsobena škoda ve výši nákladů, které musel vynaložit na svou obranu. Celkem takto žalobce požadoval zaplatit na nákladech trestního řízení částku 74 191 Kč s DPH. Dále žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nedůvodným trestním stíháním, a to ve výši 500 000 Kč. V průběhu řízení žalobce vzal svou žalobu částečně zpět co do částek ve výši 36 784 Kč a 50 000 Kč, které byly žalobci žalovanou po podání žaloby zaplaceny, a to částka 36 784 Kč jako náhrada nákladů zastoupení v trestním řízení a částka 50 000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy.

7. Dle ust. § 1 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

8. Dle ust. § 5 písm. a) zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, 9. Dle ust. § 6 odst. 1, 2 písm. a) zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen„ úřad“). Úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, 10. Dle ust. § 7 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Dle ust. § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Dle ust. § 14 odst. 1, 3 zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Dle ust. § 31a odst. 1, 2 zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná pouze částečně.

15. Žalobce se v tomto řízení domáhal po žalované jednak zaplacení částky 74 191 Kč, resp. 37 407 Kč, jako náhrady nákladů právního zastoupení v trestním řízení (ad A) a jednak zaplacení částky 500 000 Kč, resp. 450 000 Kč, a to z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nezákonným trestním stíháním (ad B).

16. Soud po provedeném řízení předně dospěl k závěru, že„ nezákonnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání“ žalobce je mezi účastníky nesporná, a zabýval se proto nárokem žalobce na náhradu nákladů trestního řízení jako skutečné škody a formou a výší adekvátního zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci. Soud pak dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva se v daném případě nejeví jako dostačující, a proto je namístě přiznat žalobci zadostiučinění v peněžní formě, což ostatně dovodila rovněž žalovaná, která žalobci z tohoto titulu v rámci předběžného projednání nároku vyslovila omluvu za„ nezákonné trestní stíhání“, a dále vyplatila náhradu za náklady trestního řízení ve výši 36 784 Kč, a dále peněžitou náhradu ve výši 50 000 Kč, kterou považuje za zcela adekvátní zadostiučinění ve vztahu k žalobci. Ad A) Náhrada nákladů právního zastoupení v trestním řízení 17. K tomuto nároku soud konstatuje, že žalobce byl v trestním řízení (sp. zn. 3 T 41/2017) zastoupen zvoleným obhájcem [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec], a tedy mu byla nezákonným trestním stíháním způsobena škoda ve výši nákladů, které musel vynaložit na svou obranu. Z důvodu tvrzené mimořádné složitosti případu, vyplývající zejména z nutnosti orientace na úzkou profesní skupinu a nutnosti znalostí rozsáhlých [anonymizováno] předpisů (jako je Vševojsk [číslo], včetně příloh, [ulice] řád Střelnice bojových vozidel [obec] a další), žalobce navýšil mimosmluvní odměnu za úkony právní služby na částku 2 300 Kč a 300 Kč režijní paušál a DPH. Celkem takto žalobce požadoval v tomto řízení zaplatit na nákladech trestního řízení částku 74 191 Kč s DPH.

18. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4016/2016, okolnosti odůvodňující mimořádné zvýšení mimosmluvní odměny advokáta podle § 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., spočívají v neobvykle zvýšených odborných či profesních nárocích na advokáta při realizaci konkrétního úkonu právní služby a nelze je paušálně odvozovat od obtížnosti věci, v rámci které je právní služba poskytována. To znamená, že je třeba posoudit u každého úkonu zvlášť, zdali je tento s to naplnit požadavky dané § 12 odst. 1 advokátního tarifu. Soud tedy každý žalobcem (resp. jeho právním zástupcem) uplatněný úkon právní služby takto posoudil a dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním řízením náleží žalobci náhrada nákladů ve výši 52 026,90 Kč.

19. Náklady trestního řízení pak představuje částka 35 400 Kč za jednotlivé úkony právní služby, částka 6 600 Kč za režijní paušály, cestovné ve výši 597,40 Kč a náhrada za promeškaný čas ve výši 400 Kč, to vše navýšeno o 21% DPH, celkem tedy 52 026,90 Kč. K jednotlivým položkám soud uvádí následující: a) k úkonům právní služby – pokud jde o převzetí věci dne [datum], pak zde lze akceptovat, že právní zástupce byl povinen se seznámit s problematikou tak, aby byl schopen vést účinnou procesní obranu klienta. V tomto případě soud přiznal žalobci náhradu za úkon právní služby ve zvýšené sazbě, tj. v hodnotě 2 300 Kč. Písemně doložená porada s klientem dne [datum] je ohodnocena standardní sazbou 1 500 Kč. Účast u výslechu spoluobviněného ze dne [datum] lze ohodnotit opět standardní částkou 1 500 Kč, neboť z pouhé přítomnosti právního zástupce a z jím pokládaných otázek neplyne nezbytné mimořádně podrobné uplatnění znalostí problematiky vojenských předpisů. Písemně doložená porada s klientem dne [datum] odpovídá sazbě 1 500 Kč a účast u výslechu obviněného ze dne [datum] lze ohodnotit částkou 2 300 Kč, neboť právní zástupce musel být k tomuto úkonu dobře připraven a prokázat znalost problematiky vojenských předpisů, aby mohl řádně bránit zájmy svého klienta (žalobce). Prostudování spisu nevyžaduje prokázání speciálních znalostí, proto je přiměřené ohodnocení částkou 1 500 Kč. Před prvním hlavním líčením proběhla písemně doložená porada s klientem dne [datum] v rozsahu 2 hod, kterou soud ohodnocuje standardní sazbou 2 x 1 500 Kč, když v rámci tohoto úkonu není nezbytné uplatnění znalostí problematiky vojenských předpisů, se kterými již ostatně právní zástupce byl seznámen z předchozích úkonů. Soud pak neshledal ani u jedné z účastí u hlavních líčení u okresního soudu a veřejného zasedání u krajského soudu důvod ke zvýšení mimosmluvní odměny, a tedy bylo žalobci za hl. líčení [datum] přiznáno 2 x 1 500 Kč, za hl. líčení [datum] přiznáno 2 x 1 500 Kč, za hl. líčení [datum] přiznáno 1 500 Kč, za hl. líčení [datum] přiznáno 1 500 Kč, za účast u hl. líčení [datum] přiznáno 2 x 1 500 Kč, za účast u veřejného zasedání [datum] přiznáno 1 500 Kč, za účast u hl. líčení [datum] přiznáno žalovanou 1 500 Kč. Kromě těchto úkonů právní služby, pak soud žalobci přiznal rovněž v souvislosti s prokázanou poradou s klientem k závěrečné řeči ze dne [datum] odměnu ve výši 1 500 Kč, za doloženou poradu před veřejným zasedáním ze dne [datum] také 1 500 Kč a za doloženou poradu před hlavním líčením ze dne [datum] rovněž 1 500 Kč. S poradou před hl. líčením uskutečněnou dne [datum], která se konala v [obec], pak souvisí náklady cestovného (ad c). [příjmení] s plk. [příjmení] dne [datum] není úkonem právní služby, takový úkon advokátní tarif nezná (nejedná se o poradu s klientem). Písemný závěrečný návrh rovněž není úkonem právní služby, když jej nelze považovat za podání soudu týkající se věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT (k tomu srovnej usn. VS v [obec] ze dne [datum], sp. zn. To 30 [číslo], usn. ÚS ČR ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 534/99). Také dle usnesení VS v [obec] ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 8 To 59/99:„ Trestní řád takový institut nezná a samotný charakter tohoto podání je naprosto rozdílný od jiných listin podávaných soudu. Písemný závěrečný návrh není ničím jiným než prostředkem k zajištění přesné protokolace závěrečné řeči obhájce. Je prostředkem k usnadnění protokolace a pomůckou obhájce. Pokud je závěrečný návrh předložen, zakládá se do spisu a stává se součástí protokolu o hlavním líčení.“ Za závěrečnou řeč je nadto advokát odměněn v rámci jejího přednesu při hlavním líčení. V souvislosti se sepsáním odvolání dne [datum] soud uznává požadavek na znalost vševojskových předpisů, jakož i nutnosti přiléhavé a vysoce erudované argumentace, proto za tento úkon přiznal žalobci částku 2 300 Kč. Celkem tedy byly žalobci soudem přiznány 3 úkony právní služby po 2 300 Kč a 19 úkonů právní služby po 1 500 Kč, což představuje částku 35 400 Kč. b) k režijním paušálům – s ohledem na shora soudem přiznané úkony právní služby (ad a), náleží žalobci rovněž podle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. odpovídající počet režijních paušálů po 300 Kč, tedy 22 x 300 Kč, což činí 6 600 Kč. c) k cestovnému – toto bylo žalobci přiznáno v souvislosti s písemně doloženou poradou s klientem před hlavním líčením v [obec] /kde byl žalobce služebně zařazen/ dne [datum], kdy se jednalo o cestu na trase [obec] – [obec] a zpět v rozsahu 2 x 51 km, která byla vykonána osobním motorovým vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], při průměrné spotřebě 5,66 l [číslo] km benzinu Super 98, vyhláškové ceně paliva a amortizace. Celkem tak žalobci za cestovné náleží částka 597,40 Kč. d) k náhradě za promeškaný čas – tato byla žalobci přiznána v souvislosti s písemně doloženou cestou k poradě s klientem před hlavním líčením v [obec] /kde byl žalobce služebně zařazen/ dne [datum], kdy žalobci byla přiznána náhrada v rozsahu 2 x 2 x 100 Kč, tedy celkem 400 Kč.

20. Na základě shora označených skutečností tak soud uzavírá, že žalobci náleží v souvislosti s trestním řízením žalobci náhrada nákladů ve výši 52 026,90 Kč / 42 997,40 Kč + DPH ve výši 9 029,50 Kč Pokud tedy žalovaná plnila co do tohoto nároku částkou 36 784 Kč, pak žalobci náleží po právu rozdíl částek ve výši 15 243 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p. a. od [datum], tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty 6 měsíců ve smyslu ust. § 15 odst. 2 z. [číslo] Sb, tedy lhůty k vyřízení žádosti o odškodnění, která byla doručena žalované dne [datum] a tato lhůta uplynula dne [datum] (výrok I. rozsudku). Ad B) Zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu 21. Dle ustálené soudní praxe, podle zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90; rozsudek ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). Stát za škodu ani nemajetkovou újmu způsobenou v takovém případě trestním stíháním neodpovídá pouze tehdy, jestliže si poškozený trestní stíhání zavinil (způsobil) sám (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 11/10 - 2), nebo tehdy, kdy byl poškozený zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3193/10). V rozsudku ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, Nejvyšší soud konstatoval, že v případě § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud (případně již příslušný orgán v rámci předběžného projednání nároku) s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Ustanovení § 31a) zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci hovoří pouze o tom, že zadostiučinění musí být přiměřené, samotné určení výše však ponechává na volném uvážení soudu. Zákon tedy nevymezuje žádnou případnou hranici (minimální nebo maximální) pro určení výše zadostiučinění. Zvažovány budou zejména dopady nezákonného rozhodnutí do osobnostní sféry poškozeného, nepříznivost jejich vlivu na pověst poškozeného, jeho dosavadní způsob života a podobně. Otázka výše zadostiučinění v penězích se odvíjí od okolností každého konkrétního případu, a proto ji nelze vyřešit souhrnně pro všechna trestní řízení, která byla posléze zastavena. Výše zadostiučinění za trestní řízení, které bylo zastaveno, se vždy váže k jednomu konkrétnímu případu, a její posouzení je úkolem nalézacích soudů. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obdobná kritéria jako v případě vazebního držení mohou být obdobně uvažována i ve věcech nároků na náhradu nemajetkových újem způsobených rozhodnutími o zahájení trestního stíhání, jestliže takové trestní stíhání neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. I v takových případech je tedy především na soudu, aby výši zadostiučinění stanovil s ohledem na specifické okolnosti konkrétního případu. Přitom nicméně může vzít v úvahu kritéria, která se v takových případech zpravidla vyskytují a která zpravidla mají vliv na rozsah způsobené újmy, a tím i na výši případného zadostiučinění. Je pak znovu na soudu, aby zvážil, jak intenzivně (či v jakém rozsahu) byla tato kritéria v konkrétním případě naplněna a vedle toho vzal do úvahy okolnosti, za nichž k újmě došlo.

22. Kritéria, která mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě. 2) Délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. 3) Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka - morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií.

23. V konečném důsledku musí výše soudem přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na uvedená kritéria) shodují. Jinak vyjádřeno, výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3867/2011).

24. V souladu judikaturou Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 30 Cdo 2865/2015) vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce.

25. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel soud z intenzity zásahu trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, z rozsahu žalobci hrozícího trestu a z délky trestního stíhání. Sám žalobce v řízení tvrdil, že jemu vzniklá nemajetková újma spočívá v psychické zátěži, která mu byla trestním stíháním dlouhodobě působena, jako i poškozením jeho pověsti ve společnosti. Žalobce své trestní stíhání nesl velmi těžce, když významným negativním způsobem pociťoval stres, který s trestním řízením souvisel, neboť vzhledem k právní kvalifikaci skutku byl ohrožen poměrně vysokou trestní sazbou. Navíc skutečnost, že žalobce byl nejprve soudem prvního stupně označen za jediného viníka těžkého ublížení na zdraví svého kolegy, kdy celá odpovědnost za projednávaný incident byla následně veřejností a médii přičítána jen jeho osobě, pro něj byla těžce psychicky zvladatelná. Trestní řízení bylo proti osobě žalobce vedeno dlouhou dobu, téměř po dobu dvou let. V průběhu trestního řízení, které probíhalo téměř po dobu dvou let, žalobci průběžně vznikaly finanční výdaje za služby právního zástupce, které přímo ovlivňovaly životní úroveň po celou zmíněnou dobu. V souvislosti s odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně navíc žalobce si byl vědom rizika zahájení řízení ve věci náhrady škody zahájené ze strany zaměstnavatele, a to v částce rovnající se 4,5 násobku průměrného měsíčního služebního platu poškozeného. Vědomí těchto probíhajících či hrozících finančních zátěží na poškozeného působilo jako další extrémní a neúměrná psychická zátěž. V souvislosti s trestním stíháním žalobce musel tento změnit i své profesní plány, když asi půl roku před události na střelnici, ze které byl poté obviněn, se žalobce intenzivně připravoval na výběrové řízení k Vojenské Policii. V důsledku zahájení trestního řízení s jeho osobou, nebylo žalobci umožněno se výběrového řízení ani zúčastnit. Žalobce nebyl pozván ani k úvodnímu personálnímu pohovoru, byť jeho kolega, který měl v té době totožné vzdělání, stejný počet odsloužených let u stejného praporu, tak po stejném postupu byl na personální pohovor přijat a pozván k výběrovému řízení, které absolvoval úspěšně. Reálně tak žalobce mohl od [datum] nastoupit k Vojenské Policii, nebýt předmětného trestního řízení. V důsledku trestního řízení byl žalobce připraven o možnost kariérního a profesního růstu, kdy mohl získat kariérně i finančně (cca 8 000 Kč/měsíčn v čisté mzdě) lepší pozici, na kterou měl objektivně předpoklady a o kterou měl zároveň vážný zájem se ucházet. Kauza žalobce byla významně medializována, kdy v důsledku rozsahu medializace byl žalobce nenávratně poškozen. V rámci trestního řízení bylo vyslechnuto velké množství osob, o kauzu se zajímala masová media, případ byl několikrát zmiňován jak v tisku, tak v televizi, kdy obrazové snímky zobrazovaly podobiznu žalobce. Všechny tyto osoby, jak svědci, tak adresáti masmédií, se dozvěděly o tom, že proti žalobci bylo vedeno trestní řízení, a že dokonce byl odsouzen a uznán vinným. I přesto, že žalobce byl následně obžaloby zproštěn, jeho pověst v okruhu široké veřejnosti již byla postupem Policie ČR poškozena a bude ochromena i do budoucnosti. Byť žalobce nakonec byl zproštěn všech obvinění, po celé události zůstane nesmazatelná stopa, která mu po zbytek života může, resp. bude přinášet mnoho nedorozumění a nepříjemného vysvětlování.

26. Na základě provedeného dokazování soud uzavírá, že je zcela nepochybné, že žalobce byl v rámci trestního řízení vedeného u podepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka] stíhán pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví dle § 147 odst. 1, odst. 2 z. č. 140/1961 Sb. trestního zákona, za nějž mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody od šesti měsíců do čtyř let nebo uložení peněžitého trestu. Trestní stíhání žalobce pak trvalo celkem 2 roky.

27. Vznik a zejména intenzitu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí je nutno ze strany žalobce nejen tvrdit ale i prokázat. Žalobce však, přes poučení soudu, neprokázal, že by mu předmětné trestní stíhání způsobilo značný stres, extrémní a neúměrnou psychickou zátěž, jak tvrdil, ale ani významný zásah do finanční oblasti či nutnou změnu profesních plánů v souvislosti se zájmem o práci u vojenské policie. V daném případě lze žalobci přisvědčit, že vedení trestního stíhání proti jeho osobě bylo zcela jistě psychicky náročnou epizodou v životě žalobce, nicméně sám žalobce vypověděl, že trestní stíhání pro něj bylo velmi nepříjemné, zejména když již v průběhu soudního řízení bylo zřejmé, že se situace nevyvíjí dobře. Psychologickou pomoc vyhledat nemusel, vyřešil si to v sobě sám a navíc měl k dispozici i vojenského psychologa, se kterým si o tom promluvil, a zejména mu pomohla podpora kolegů a nadřízených. Jak vyplynulo z výslechu žalobce i svědka plk. gšt. Ing. [celé jméno svědka], jeho okolí jej chápalo a podporovalo, a to i v jeho zaměstnání, kdy byli všichni přesvědčeni o jeho nevinně. Zaměstnání v důsledku trestního stíhání žalobce neztratil ani nebyl zproštěn výkonu služby, nedošlo ani ke snížení platu. Tvrzení o významném zásahu do finanční oblasti (s výjimkou vzniklých nákladů trestního řízení) pak žalobce rovněž neprokázal, nepředložil k těmto tvrzením žádné listiny, ani nenavrhl žádné svědky (např. k tomu, že žil od výplaty k výplatě, že měl mimořádně zvýšené výdaje a že si musel peníze i půjčovat, apod.). Tvrzená nutná změna profesních plánů právě a pouze v příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním žalobce nebyla prokázána, a to ani provedeným účastnickým výslechem žalobce ani výslechem svědka plk. gšt. Ing. [celé jméno svědka]. Z takto provedeného dokazování toliko vyplynulo, že v době incidentu na střelnici, byl žalobce 4 roky desátníkem a tím zůstal ještě další 4 roky, když po dobu trestního stíhání, do té doby, než byl žalobce pravomocně zproštěn obvinění, tak jeho kariérní postup tyto události ovlivnily, v postupu jej to omezilo. Pokud ale žalobce tvrdil, že již asi rok před touto událostí (ke které došlo [datum]) se usiloval dostat k vojenské policii, pak toto své tvrzení neprokázal. Žalobce uvedl, že se intenzivně připravoval, aby prošel psychotesty a fyzickými testy. Makal na sobě, shodil asi 20 kg a měl zájem se dostat na pohotovostní oddělení, kde jsou nároky vysoké. Pak se stala událost na střelnici, a i když osobně nějakému personalistovi předal žádost, CV a další doklady, tak jej ani nekontaktovali, nedostal ani možnost se výběrového řízení zúčastnit. Žádná z těchto skutečností však nebyla v řízení prokázána, žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, že se skutečně ucházel o místo u vojenské policie a že tam dokonce podal i žádost o přijetí (např. potvrzením o podané žádosti, svědecky, apod.). Jak uvedl sám žalobce, po zproštění obžaloby chtěl od jednotky v [obec] odejít, když jednak tam po všech událostech nechtěl zůstávat, a jednak za tím byly rodinné důvody, kdy kvůli matce chtěl odejít do [obec]. V současné době má žalobce hodnost rotmistr a zařazen je u útvaru ve [příjmení] [jméno] jako specialista skupiny průzkumu vzdušného prostoru. O toto zařazení měl zájem a je zde spokojený. O negativním vlivu medializace trestní věci žalobce na jeho psychiku nelze mít pochyb, média však v obdobném rozsahu jako o probíhajícím trestním řízení a prvním nepravomocném odsouzení žalobce, informovala rovněž o zproštění obžaloby žalobce, což bylo v řízení prokázáno. V dnešní době nelze zabránit tomu, aby po trestním stíhání žalobce zůstala ve veřejném prostoru digitální stopa.

28. Soud při zohlednění všech shora uvedených skutečností, srovnání s obdobnými případy a po posouzení všech individuálních dopadů a následků na žalobce dospěl shodně s žalovanou k závěru, že žaloba v části týkající se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním je důvodná pouze co do výše 50 000 Kč, a tuto částku žalobci již žalovaná dobrovolně uhradila. Žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy ve zcela nestandartní a nepřiměřené výši, když běžně poskytovaná celková náhrada nemajetkové újmy v obdobných případech je v řádu několik desítek tisíc a nikoliv v řádu několik set tisíc, jak požaduje žalobce.

29. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. 30 Cdo 1747/2014) výše zadostiučinění přiznaného dle § 31a z. č. 82/1998 Sb. na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného ve srovnatelných případech. Bylo primárně na žalobci, aby doložil přisvědčivé srovnání, podle kterého újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. Žalobce však nepředložil žádné srovnatelné rozhodnutí soudu, ze kterého by vyplývala oprávněnost požadované výše náhrady za tvrzenou nemajetkovou újmu, když po poučení soudu pouze odkázal na rozsudek MS v [obec] sp. zn. 22 Co 120/2012, kdy bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za jeden měsíc stíhání, který se však na uvedený případ nevztahuje. Jednalo se zde o trestný čin přijímání úplatku v jednočinném souběhu trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, kdy po zahájení trestního stíhání byl poškozený zproštěn výkonu služby a byl zde tedy, na rozdíl předmětné věci žalobce, razantní zásah do profesní sféry poškozeného.

30. V souladu s ustálenou judikaturou NS ČR žalovaná odkázala na tabulku Ministerstva spravedlnosti ČR zveřejněnou na webových stránkách, ze které vyplývá, že v průměru se u předmětného typu trestného činu poskytuje náhrada za nemajetkovou újmu cca 1 000 Kč až 2 000 Kč měsíčně a dále na rozsudek MS v [obec] č.j. 54 Co 478/2013 ze dne 11. 12. 2013, který se týkal skutkově obdobného případu, kde bylo poškozenému přiznáno odškodnění v celkové výši 20 000 Kč a v jehož odůvodnění jsou dále i další odkazy na referenční rozsudky, a to na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 12. 2010 č.j. 28 C 301/2007-122, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26.10.2011 č.j. 39 Co 230/2011- 40, kterým bylo přiznáno poškozenému odškodnění v celkové výši 10 000 Kč, a dále na rozsudek Obvodního soud pro Prahu 2 ze dne 13. 10. 2010, č.j. 27 C 97/2008 – 150 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2010 č.j. 23 Co 401/2010-183, kterým bylo přiznáno poškozenému odškodnění v celkové výši 22 500 Kč.

31. Soud uzavírá, že žalovaná konstatovala porušení práva, za vydání nezákonného rozhodnutí se žalobci omluvila a kromě části nákladů řízení vynaložených žalobcem v trestním řízení ve výši 36 784 Kč, uhradila žalobci rovněž peněžitou satisfakci za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč. Vyslovení omluvy a poskytnutí peněžitého zadostiučinění ve výši 50 000 Kč se vzhledem ke stavu věci jeví soudu jako dostatečné zadostiučinění za porušení práva, když žalobce neprokázal tak závažný zásah do jeho soukromého, pracovního a rodinného života či jeho zdraví, aby tyto zásahy odůvodňovaly přiznání peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce vyšší, než již byla žalovanou žalobci uhrazena.

32. Protože žalobce požadoval touto žalobou po žalované aktuálně, po úhradě částky 36 784 Kč z titulu náhrady nákladů trestního řízení, nadále částku ve výši 37 407 Kč, ze které mu bylo přiznáno 15 243 Kč, a dále po úhradě částky 50 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění, zaplacení další částky 450 000 Kč, přičemž soud dospěl k závěru, že žalovanou již poskytnuté plnění je zcela dostatečným, byla žaloba co do požadavku na zaplacení částky ve výši 22 164 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení a dále částky ve výši 450 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení, zamítnuta (výrok III. rozsudku).

33. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 86 784 Kč za dobu od [datum] do [datum], když v tomto období a s úhradou nároku právě v této výši, byla žalovaná v prodlení.

34. Lhůtu k plnění ve vztahu k výrokům I. a III. tohoto rozsudku soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. jako obvyklou pariční třídenní.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku IV. dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci byl žalobce úspěšný co do 17,77%, žalovaná co do 82,23 %, tedy žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 64,46 %.

36. Náhrada nákladů řízení procesně úspěšné žalované v celkové výši 7 499,04 Kč, resp po zohlednění úspěšnosti ve výši 4 833,90 Kč, je pak tvořena náhradou hotových výdajů v paušální výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 3 000 Kč, tj. 10 úkonů po 300 Kč, a to za vyjádření k žalobě ze dne [datum] a ze dne [datum], příprava na jednání a účast u jednání: dne [datum], [datum], [datum] a [datum], a dále z cestovného v celkové výši 4 499,04 Kč za cestu z [obec] k Okresnímu soudu v Olomouci na nařízené jednání konané dne [datum], [datum], [datum] a [datum] služebním motorovým vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], kdy jedna cesta tam a zpět představuje 196 km při spotřebě 4/9 litů nafty [číslo] km a ceně PHM 27,20Kč (rok 2021) a 31,80 Kč (rok 2020). Částku ve výši 4 833,90 Kč je žalobce povinen zaplatit žalované v obecné třídenní lhůtě v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení