29 C 25/2014-360

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Romanou Sobolovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] [adresa] jako insolvenční správce dlužníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa] o 719 562,70 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 569 674,46 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 322 110 Kč od 1. 2. 2014 do zaplacení a z částky 247 564,46 Kč od 25. 2. 2015 do zaplacení z majetkové podstaty úpadce [právnická osoba], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 149 888,24 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 149 888,24 Kč od 25. 2. 2015 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 1 487 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Městského soudu v Brně.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 3 487 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Městského soudu v Brně.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] podanou u podepsaného soudu, v rozsahu po rozhodnutí soudu o připuštění její změny, domáhal proti žalovanému – insolvenčnímu správci dlužníka [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec] (dále jen„ [právnická osoba]“), zaplacení částky 929 306,70 Kč s úroky z prodlení z její majetkové podstaty. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce jako osoba oprávněná ve smyslu zák. č. 229/1991 Sb., zákon o půdě, uplatnil u [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] podáním ze dne [datum] restituční nárok na vydání pozemku p. č. [anonymizováno] [číslo], o výměře [výměra] (dříve p. č. [anonymizována dvě slova]), v k. ú. [obec], v době podání část pozemku p. č. [anonymizováno] [číslo], v k. ú. [obec]. Přesto, že jim bylo známo, že k předmětnému pozemku byl uplatněn restituční nárok, [právnická osoba] jako osoba povinná ve smyslu zák. č. 229/1991 Sb., zákon o půdě, převedla do vlastnictví [právnická osoba] pozemky a stavby na nich v jejím průmyslovém areálu, včetně pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec], na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Na základě této kupní smlouvy bylo zapsáno vlastnické právo do katastru nemovitostí ve prospěch [právnická osoba] Rozhodnutím [stát. instituce], [anonymizováno], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] - [anonymizováno], které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto, že vlastníkem pozemku p. č. [anonymizováno] [číslo] – [anonymizováno], v k. ú. [obec], v době rozhodnutí p. č. [anonymizováno] [číslo] – zastavěná plocha, o výměře [výměra] (dále jen„ předmětný pozemek“), p. č. [anonymizováno] [číslo] – zastavěná plocha, o výměře [výměra] a p. č. [anonymizováno] [číslo] – zastavěná plocha, o výměře [výměra], v k. ú. [obec], je žalobce. Na základě tohoto rozhodnutí bylo zapsáno vlastnické právo do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce. Vlastnické právo k předmětnému pozemku tedy bylo zapsáno duplicitně ve prospěch [právnická osoba] a žalobce. Dle § 5 odst. 3 zák. č. 229/1991 Sb., zákona o půdě, osoba povinná nemůže věc, k níž je uplatněn restituční nárok, ode dne účinnosti tohoto zákona převést do vlastnictví jiného. Pokud tak učiní, je takový právní úkon absolutně neplatný. Výše uvedená kupní smlouva tak byla uzavřena v rozporu se zákonem a je absolutně neplatná. Žalobce se proto byl nucen domáhat žalobou u soudu určení vlastnického práva k předmětnému pozemku. V době podání žaloby nebylo rozhodnuto. Do doby rozhodnutí soudu bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], že výlučným vlastníkem předmětného pozemku je žalobce. [právnická osoba] byl usnesením [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] zjištěn úpadek. Žalovaný – insolvenční správce [právnická osoba] zapsal předmětný pozemek do soupisu její majetkové podstaty. Žalobce se proto byl nucen domáhat žalobou u soudu vyloučení předmětného pozemku z její majetkové podstaty. V době podání žaloby nebylo rozhodnuto. Ani do doby rozhodnutí soudu nebylo rozhodnuto. [anonymizována dvě slova], nevydala předmětný pozemek žalobci. Žalobce uvedl, že [právnická osoba] užívala předmětný pozemek jako součást svého průmyslového areálu, když na části předmětného pozemku se nacházela stavba haly, vlastníkem této haly byla [právnická osoba], která ji vybudovala dle stavebního povolení z roku 2005 a žalobce nezjistil žádnou informaci, že by stavba změnila vlastníka, ani z kupní smlouvy ze dne [datum], na základě které [právnická osoba] převedla do vlastnictví [právnická osoba] pozemky a stavby na nich sousedící s předmětným pozemkem v průmyslovém areálu, a když na jiné části předmětného pozemku se nacházela stavba haly, tuto část pozemku užívala [právnická osoba] dle nájemní smlouvy ze dne [datum], na základě které [právnická osoba] dala do užívání tuto část pozemku [právnická osoba], a když zbývající část pozemku, tuto užívala [právnická osoba] jako součást svého areálu dle smlouvy, na základě které [právnická osoba] dala do užívání tuto část pozemku [právnická osoba], neboť původně [právnická osoba] převedla pozemky sousedící s předmětným pozemkem v průmyslovém areálu do vlastnictví [právnická osoba] na základě již výše zmíněné kupní smlouvy, [právnická osoba] však od této smlouvy odstoupila a [právnická osoba] jí zřídila k původně převedeným pozemkům sousedícím s předmětným pozemkem věcné břemeno spočívající v právu průchodu a průjezdu, právu skladování a užívání za účelem provozování výroby, obchodu a služeb na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum], a když po zjištění úpadku žalovaný – insolvenční správce [právnická osoba] zapsal předmětný pozemek do soupisu její majetkové podstaty. [právnická osoba] tak užívala předmětný pozemek i v době dle žaloby od 15. 10. 2012 do 31. 1. 2015 (dále jen„ předmětná doba dle žaloby“), aniž by k tomu byl právní důvod. Tím se [právnická osoba] na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Žalovanému – insolvenčnímu správci [právnická osoba] tak vznikla povinnost k vydání tohoto bezdůvodného obohacení z její majetkové podstaty. Vzhledem k tomu, že vydání není dobře možné, neboť obohacení záleželo ve výkonech, vznikla mu povinnost zaplatit žalobci náhradu. Výše náhrady za bezdůvodné obohacení záležející v užívání předmětného pozemku se určí peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného pozemku, zpravidla právě formou nájmu, kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit na základě nájemní smlouvy. Výše náhrady za bezdůvodné obohacení tak za předmětnou dobu dle žaloby činí celkem částku 929 306,70 Kč, když v jiném souvisejícím řízení byla zjištěna dle znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [jméno] ze dne [datum] vyžádaného soudem výše nájemného za užívání pozemku sousedícího s předmětným pozemkem 145,20 Kč/m2 a rok, a proto za předmětnou dobu dle žaloby od 15. 10. 2012 do 31. 12. 2012 činí výpočet náhrady – [výměra] x 145,20 Kč/m2/rok: 365 x 76 dnů = 84 381 Kč, za předmětnou dobu dle žaloby od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 činí výpočet náhrady – [výměra] x 145,20 Kč/m2/rok = 405 253,20 Kč, za předmětnou dobu dle žaloby od 1. 1. 2014 do 31. 1. 2014 činí výpočet náhrady – [výměra] x 145,20 Kč/m2/rok: 365 x 31 dnů = 34 418,80 Kč, za předmětnou dobu dle žaloby od 1. 2. 2014 do 31. 1. 2015 činí výpočet náhrady – [výměra] x 145,20 Kč/m2/rok = 405 253,20 Kč. Vzhledem k tomu, že u [právnická osoba] byl zjištěn úpadek, pohledávka žalobce dle žaloby je ve smyslu § 168 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „insolvenční zákon“), pohledávkou za majetkovou podstatou. Žalobce proto vyzval žalovaného – insolvenčního správce [právnická osoba] k zaplacení náhrady za bezdůvodné obohacení ve lhůtě, nejdříve za část předmětné doby dle žaloby ve výši celkem 524 053,50 Kč výzvou ze dne 15. 1. 2014, která byla odeslaná žalovanému prostřednictvím [anonymizována dvě slova] dne 17. 1. 2014, a následně za další část předmětné doby dle žaloby ve výši celkem 405 253,20 Kč výzvou ze dne 16. 2. 2015, která byla odeslaná žalovanému prostřednictvím [anonymizována dvě slova] dne 16. 2. 2015. Žalobce z důvodu právní jistoty následně ve smyslu § 21a insolvenčního zákona odstranil vady těchto výzev a doplnění nebo opravu těchto vad doručil žalovanému. Žalovaný – insolvenční správce [právnická osoba] však náhradu za bezdůvodné obohacení z majetkové podstaty ve lhůtě nezaplatil. Žalovaný je tak v prodlení s plněním náhrady a je proto povinen zaplatit také úroky z prodlení v zákonné výši z částky 524 053,50 Kč od 1. 2. 2014 do zaplacení a z částky 405 253,20 Kč od 25. 2. 2015 do zaplacení.

2. Žalovaný – insolvenční správce [právnická osoba] navrhl žalobu zamítnout. Ve svém vyjádření uvedl, že mu není známo, jakým způsobem měl být předmětný pozemek žalovaným užíván, že nebyl specifikován rozsah užívání, že mu není známo, v čem je bezdůvodné obohacení žalobcem spatřováno, žalovaný na úkor žalobce nijak neobohacoval. Uvedl, že pokud by soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení, není jasné, v jaké vzniklo výši. Dále uvedl, že pokud by soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení, jednalo by se ve smyslu § 168 insolvenčního zákona o pohledávku za majetkovou podstatou, ale majetková podstata [právnická osoba] nedisponuje a ani nebude disponovat dostatkem finančních prostředků a její majetek je zajištěn, nelze tak předpokládat, že by nárok dle žaloby byl splněn a žaloba je tak bezdůvodná, nadbytečná, odporující zásadě hospodárnosti soudního řízení. Dále uvedl, že pokud osoba povinná převedla předmětný pozemek do vlastnictví [právnická osoba] na základě kupní smlouvy v rozporu se zákonem a tato je proto neplatná, nemohlo [právnická osoba] vzniknout bezdůvodné obohacení a žalovaný není pasivně věcně legitimován. Dále uvedl, že žalobce mu výzvu k plnění doručil, tato však neobsahovala náležitosti dle § 21a insolvenčního zákona.

3. Soud rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 209 744 Kč s úroky z prodlení tam specifikovanými z majetkové podstaty [právnická osoba] (výrok I.), že žaloba se co do částky 719 562,70 Kč s úroky z prodlení tam specifikovanými z majetkové podstaty [právnická osoba] zamítá (výrok II.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a že žalobce a žalovaný jsou povinni zaplatit státu náklady řízení (výrok IV., V.). Proti výše uvedenému rozhodnutí ve výroku II. se odvolal žalobce.

4. Odvolací soud usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] rozhodl, že rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II., III., IV., V. zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. V závazném právním názoru uvedl, že:„ V posuzované věci je situace odlišná od případů, kdy určitý subjekt užívá majetek jiného subjektu bez právního důvodu, neboť žalovaná sepsala předmětný pozemek do majetkové podstaty úpadce, kde se nachází doposud. Na žalovanou insolvenční správkyni přešlo právo nakládat s majetkovou podstatou (zejména prohlášením konkursu, § 229 odst. 3 písm. c) InsZ) a dle judikatury se obdobně použije pravidlo dle § 458 obč. zák. a § 995 o.z. a 996 o.z. o užívání věci a o čerpání užitků z ní. Okamžikem sepsání předmětného pozemku do majetkové podstaty byla žalovaná insolvenční správkyně oprávněna brát z věci ve prospěch majetkové podstaty plody a užitky, tedy i inkasovat nájemné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1143/2013). Pokud žalobce uspěje s vylučovací žalobou (§ 225 InsZ), má vůči insolvenční správkyni pohledávku na náhradu za plody a užitky čerpané po doručení vylučovací žaloby, a to i když insolvenční správkyně jednala v dobré víře (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. Cdo 1143 /2013); za plody a užitky čerpané před doručením vylučovací žaloby, jestliže je insolvenční správkyně brala ve zlé víře (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5432/2014 a sp. zn. 29 Cdo 1143/2013). Naproti tomu, pokud vylučovací žaloba nebyla podána či nebyla podána včas, pokud byla zamítnuta či odmítnuta nebo pokud bylo řízení o ní zastaveno, pak byl majetek do soupisu pojat oprávněně (§ 225 odst. 3 InsZ), a tedy z něj byly oprávněně čerpány i plody a užitky; v takovém případě vlastník právo na náhradu nemá, a to ani když insolvenční správce věc později vyloučil ze soupisu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1786/2009). Je zcela zřejmé, že pokud bude pravomocně vyhověno žalobě v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [číslo] [spisová značka], potom soupisem předmětného pozemku do majetkové podstaty úpadce byl žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem předmětného pozemku, výrazně omezen ve výkonu svých vlastnických práv, de facto byl tohoto práva po dobu, kdy byl předmětný pozemek zapsán v majetkové podstatě žalované, zcela zbaven (nemohl pozemek pronajmout, prodat, zastavět, nemohl pobírat nájemné za jeho užívání apod.). Dispoziční práva mu dle InsZ nenáležela. Tento závěr však bude možno učinit až v závislosti na výsledku řízení o vylučovací žalobě. Pokud se soud prvního stupně domnívá, že si aktivní legitimaci žalobce (a tím i otázku vlastnického práva k předmětnému pozemku) v tomto sporu může vyřešit jako otázku předběžnou, odvolací soud tento jeho názor nesdílí, a to s ohledem na obsah ust. § 231 InsZ. Navíc za situace, kdy byla podána žalobcem vylučovací žaloba dle ust. § 225 InsZ. Odvolací soud poznamenává, že rozsudek soudu prvního stupně č. j. [číslo jednací], byl vyhlášen dne [datum], tedy po zahájení insolvenčního řízení, po zjištění úpadku, po sepsání předmětného pozemku do majetkové podstaty úpadce, a po podání vylučovací žaloby žalobcem. Za této situace byl rozsudek vydán v rozporu s § 231 InsZ, neboť žalobce již za tohoto stavu nemohl mít na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť jediný prostředek sloužící za této situace k tomu, aby bylo postaveno najisto, že žalobce je vlastníkem předmětného pozemku, je pouze a jen speciální prostředek insolvenčního zákona v podobě vylučovací žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 914/2014). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, která se sice týká řízení dle zákona o konkurzu a vyrovnání, ale je plně použitelná i na řízení dle InsZ, vyzní-li spor o příslušnost sepsaného majetku ke konkursní podstatě ve prospěch třetí osoby (vylučovatele) (jestliže podle pravomocného rozsudku soudu vydaného v řízení o vylučovací žalobě podle § 19 odst. 2 ZKV nenáleží sepsaná věc do konkursní podstaty), může se tato osoba (jejíž majetek byl po určitou dobu sepsán v konkursní podstatě a tam užíván) domáhat úspěšně žalobou podanou vůči správci konkursní podstaty vydání bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že konkursní podstata po určitou dobu užívala věc, jež do ní nenáležela. Posouzení, zda a v jakém rozsahu budou třetí osobě vydány též plody a užitky nabyté z bezdůvodně užívaného (sepsaného) majetku (mezi něž patří i nájemné, které nájemce sepsaného majetku uhradil do konkursní podstaty úpadce), bude závislé (jen) na tom, zda byly nabyty (ve shodě s § 458 odst. 2 obč. zák.) v dobré víře (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2081/2015, sp. zn. 29 Cdo 1662/2007 sp. zn. 29 Cdo 1786/2009). Postup soudu prvního stupně, který nevyhověl návrhu žalované na přerušení řízení do skončení řízení o vylučovací žalobě, nelze považovat za správný, neboť s ohledem na shora uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu je možno o nároku žalobce, který uplatnil v tomto řízení, rozhodnout až po právní moci rozhodnutí v řízení o vylučovací žalobě, neboť pokud této žalobě vyhověno nebude, platí nevyvratitelná právní domněnka oprávněnosti soupisu předmětného pozemku (§ 225 odst. 3 InsZ) a žalobce pak nemůže být v tomto sporu úspěšný. V tomto směru je závěr soudu o aktivní legitimaci žalované v tomto řízení minimálně předčasný. Dále se odvolací soud neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně ohledně toho, že žalobce neprokázal (přes poučení soudu), že by žalovaná užívala předmětný pozemek v žalovaném období mimo jeho část nacházející se pod halami. Nemůže hrát roli to, zda a v jakém rozsahu byl žalobce reálně omezen v užívání předmětného pozemku, tak jak v jiných věcech, které nejsou dotčeny insolvenčním řízením, kde judikatura vychází z toho, že není podstatné, nakolik obohacený věc fakticky užíval, nýbrž rozhoduje, nakolik obohacený věc na úkor vlastníka užívat mohl. Pokud detentor nemovitou věc uzamkne, oplotí či jinak učiní reálně obtížně přístupnou, nahrazuje obohacení vzhledem k celému jejímu rozsahu, i když věc fakticky neužívá. Obdobně po skončení nájmu nabíhá náhrada bezdůvodného obohacení až do okamžiku, kdy vlastníku umožní volný přístup či nakládání, resp. věc vydá. Jak bylo uvedeno výše, soupisem předmětného pozemku do majetkové podstaty a následným pravomocným prohlášením konkursu na majetek úpadce ([právnická osoba]) se žalovaná insolvenční správkyně stala osobou s dispozičním právem k tomuto pozemku. Touto cestou se vydal i soud prvního stupně, když dospěl k závěru, že žalobce přes poučení soudu neprokázal rozsah užívání předmětného pozemku nad výměru, která je pod halami, které se na něm nacházejí. Za žalované období od 15. 10. 2012 do 28. 2. 2013 byl osobou s dispozičním oprávněním k předmětnému pozemku dlužník ([právnická osoba]) byť s omezeními dle ust. § 11 InsZ, insolvenční správkyně byla touto osobou až pravomocný prohlášením konkursu ([datum]). Po celou dobu žalovaného období však byl žalobce omezen shora uvedeným způsobem na svých právech, neboť k celému předmětnému pozemku neměl dispoziční oprávnění. Pokud žalovaná insolvenční správkyně předmětný pozemek dne [datum] sepsala do majetkové podstaty, dala tím zcela jasně najevo, že žalobce za jeho vlastníka nepovažuje, a jednoznačně jej omezila (v případě vyhovění vylučovací žalobě) na jeho právech. Za období od 1. 3. 2013 do 31. 12. 2015 je zcela irelevantní, zda a v jakém rozsahu žalovaná insolvenční správkyně žalobce skutečně omezovala např. v reálném užívání předmětného pozemku. V tomto období je proto rovněž nepodstatné, zda pozemek byl volně přípustný či nikoliv, když s celým tímto pozemkem žalobce nemohl disponovat. Za období do od 15. 10. 2012 do 28. 2. 2013, kdy ještě věc nebyla sepsána do majetkové podstaty a osobou s dispozičním oprávněním byl dlužník, je potom otázkou, jak tento reálně bránil žalobci v užívání předmětného pozemku. V tomto období by mohl závěr soudu prvního stupně o rozsahu užívání předmětného pozemku obstát, avšak pouze za podmínek stanovených níže. V řízení vyšlo najevo, že po celou dobu žalovaného období (v řízení nebyl prokázán opak) [právnická osoba] měla platit dlužníkovi a poté žalované insolvenční správkyni nájemné na základě smlouvy o nájmu nemovitostí ve spojení s dohodou o cesi. Z žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobce se domáhá zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání celého předmětného pozemku a je potom otázkou v návaznosti na ust. § 458 odst. 2 obč. zák. a § 995 a § 996 o.z., zda součástí žalované částky jsou i užitky, v tomto případě nájem, který má hradit (možná hradí) [právnická osoba], [anonymizováno] na základě nájemní smlouvy, přičemž je otázkou, zda se jedná o platnou nájemní smlouvu či nikoliv. Soud prvního stupně uzavřel, že na předmětném pozemku stojí haly, které označil za věci movité s pouhým konstatováním, že nejsou spojeny se zemí pevným základem. Pro posouzení pasivní legitimace je nutné tuto skutečnost postavit najisto buď shodnými tvrzeními účastníků (§ 120 o.s.ř.), nebo provedeným dokazováním, když z odůvodnění není zřejmé, na základě jakých konkrétních důkazů soud prvního stupně dospěl k závěru, že se jedná o movité věci. Pokud haly stojící na předmětném pozemku nebyly sepsány do majetkové podstaty úpadce, je pro tento spor významné, komu tyto haly patří, dále to, zda se jedná o movité či nemovité věci, zda a kým jsou užívány. Obecně totiž platí zásada, že pokud dojde k užívání pozemku bez smluvního vztahu či jiného titulu, vzniká uživateli prospěch v podobě výkonu práva užívání cizí věci, který uživatel není schopen vrátit, a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. V případě, že je pozemek zastavěn stavbou, která má charakter nemovité věci, je pozemek užíván již tím, že je na něm umístěna nemovitá věc jiného vlastníka a pasivně legitimován je vždy vlastník. V případě, že se jedná o movité stavby, je pasivně legitimován vlastník této movité stavby za situace, kdy ji buď sám užívá, nebo ji neužívá a ani ji nenechává k užívání jinému. Pokud ji neužívá vlastník, je pasivně legitimován nájemce této movité stavby, neboť na jeho vůli záleží, na kterém pozemku je movitá stavba užívána (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2020/2013 a sp. zn. 33 Odo 1051/2005, podle nichž je-li na pozemku jiného vlastníka umístěna stavba mající charakter movité věci, nevzniká vlastníku stavby na úkor vlastníka pozemku bezdůvodné obohacení, jestliže tuto stavbu užívá sám vlastník pozemku). Jinými slovy řečeno, v případě nemovité věci stojící na cizím pozemku je vždy povinen bezdůvodné obohacení vydat její vlastník, v případě movité věci (stavby) na cizím pozemku to za určitých okolností může být i nájemce. Z odůvodnění napadeného rozsudku není vůbec zřejmé, na základě čeho soud prvního stupně dospěl k závěru, že po celou dobu žalovaného období byl areál, v němž se nachází předmětný pozemek, neuzavřen. Rozhodovací praxí dovolacího soudu byl již dříve formulován a odůvodněn závěr, že v případě pozemku zastavěného stavbou ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, povinnosti vlastníka pozemku strpět jeho užívání koresponduje povinnost vlastníka stavby poskytnout za užívání pozemku náhradu; neplní-li vlastník stavby tuto povinnost, obohacuje se tím na úkor vlastníka pozemku, neboť se nezmenšuje jeho majetek, ač by se tak v případě plnění uvedené povinnosti nepochybně dělo (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1405/2005, sp. zn. 33 Odo 1051/2005 a přiměřeně též sp. zn. 32 Odo 823/2003). Povinnost poskytovat náhradu vlastníku pozemku, na němž stojí stavba, stíhá vlastníka stavby bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo realizuje (viz závěry uvedené v již shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1405/2005). Uvedené závěry lze pak vztáhnout i na spoluužívané pozemky stavbou bezprostředně nezastavěné, tvoří-li se zastavěným pozemkem funkční celek – ucelený areál (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2746/2013). V dalším řízení soud prvního stupně vyčká pravomocného rozhodnutí v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [číslo] [spisová značka] a v závislosti na jeho výsledku bude pokračovat v dalším řízení. Pokud žalobě bude pravomocně vyhověno, vyjasní si, zda žalovaná částka, která zůstala předmětem řízení, představuje pouze bezdůvodné obohacení nebo i užitky (typicky nájemné placené 3. subjektem), které žalovaná získala. Pokud jsou součástí žalované částky i tyto užitky, vyzve soud žalobce ke specifikaci žalované částky, aby bylo zřejmé, jakou částku ze zbývající žalované částky představuje cena obvyklá za užívání předmětného pozemku a jakou část užitky získané užíváním bez právního důvodu, neboť každý z těchto nároků má odlišný režim. Pokud součástí budou i užitky, bude se zabývat zodpovězením otázky, zda tyto byly získány v dobé víře či nikoliv. Dále si postaví najisto, kdo je vlastníkem staveb nacházejících se na předmětném pozemku, řádně zdůvodní, jaký charakter mají tyto stavby, jaký subjekt na základě čeho je po celou dobu žalovaného období užíval, kolik a komu za užívání platil. Všechny tyto skutkové závěry řádně zdůvodní, pokud tvrzení strany neučiní nespornými. Vyzve žalobce k doplnění skutkových tvrzení ohledně toho, zda, kdo a jakým konkrétním způsobem mu bránil v užívání předmětného pozemku do jeho soupisu do majetkové podstaty úpadce. Odvolací soud rovněž nesouhlasí s tím, že by v řízení bylo prokázáno, že by areál, v němž se nachází předmětný pozemek, úpadce neuzavřel pro sebe, když tento skutkový závěr není náležitě odůvodněn a rozsudek není v této části přezkoumatelný. Závěr soudu prvního stupně o tom, že do zjištění úpadku [právnická osoba] vykonával vlastnické právo k předmětnému pozemku (v období do [datum]) rovněž nemá oporu v provedeném dokazování. Pokud vlastnické právo k halám na předmětném pozemku svědčí jinému subjektu než úpadci, v závislosti na charakteru těchto hal a způsobu jejich užívání (posouzení platnosti existující nájemní smlouvy), je nutno zdůvodnit, proč by měla být žalovaná pasivně věcně legitimována k vydání bezdůvodného obohacení (nikoliv užitků) za užívání předmětného pozemku v tomto rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4558/2014). Z fotografií, které jsou součásti spisu, je zřejmé, že části předmětného pozemku, které jsou zastavěny halami a které nejsou bezprostředně halami zastavěny, jsou spoluužívány s těmito halami, proto soud prvního stupně posoudí a následně zdůvodní, zda tyto části předmětného pozemku netvoří s částmi pod halami funkční celek a zda nelze na tento případ aplikovati judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je vlastník stavby stojící na cizím pozemku povinen vlastníkovi pozemku vydat bezdůvodné obohacení nikoliv pouze za zastavěnou část, ale i za spoluužívané pozemky stavbou bezprostředně nezastavěné. Po doplnění skutkových tvrzení a zhodnocení důkazů prostřednictvím postupu dle ust. § 118a o. s. ř. soud prvního stupně ve věci znovu rozhodne, přičemž bude postupovat v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a své rozhodnutí náležitě odůvodní v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.“ 5. Rozhodnutí soud I. stupně tak ve výroku I. nabylo právní moci. Předmětem řízení tak zůstal nárok co do částky 719 562,70 Kč s úroky z prodlení v žalobě specifikovanými.

6. Žalobce následně uvedl, že (již) bylo rozhodnuto rozsudkem [název soudu] č. j. ([anonymizováno]) [číslo jednací] ([insolvenční spisová značka]) ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem [název soudu] č. j. [spisová značka], [číslo jednací] ([insolvenční spisová značka]) ze dne [datum], že předmětný pozemek se vylučuje z majetkové podstaty [právnická osoba] a rozhodnutí nabylo právní moci. Dále k výzvě soudu učiněné podle závazného právního názoru odvolacího soudu uvedeného výše uvedl, že částka v žalobě představuje pouze náhradu za bezdůvodné obohacení užíváním předmětného pozemku, nikoli i užitky (tedy ani nájemné), které žalovaná získala. Dále k výzvě a po poučení soudu dle § 118a o. s. ř. učiněné podle závazného právního názoru odvolacího soudu uvedeného výše uvedl, že [právnická osoba] užívala předmětný pozemek tak, že byl pozemek začleněn do areálu provozovaného [právnická osoba] byl přístupný pouze přes jiné pozemky ve vlastnictví [právnická osoba] a [právnická osoba] na něm provozovala dosavadní činnost – prodejní sklad dřevařských výrobků, předmětný pozemek byl součástí oploceného území obhospodařovaného a užívaného [právnická osoba], vstup do areálu byl možný pouze branou z ulice [anonymizováno] a areál zahrnoval i další pozemky sepsané posléze žalovaným do majetkové podstaty, a žalobce jej tak nemohl užívat ani k němu neměl přístup.

7. Provedeným dokazováním v původním řízení a v dalším řízení soud dospěl k následujícímu zjištění. Z žádosti o vydání nemovitosti ze dne [datum], z výpisu ze dne [datum], výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] a ze dne [datum], zápisu z místního šetření ze dne [datum] a srovnávacího sestavení parcel ze dne [datum] soud měl za prokázáno, že žalobce jako osoba oprávněná ve smyslu zák. č. 229/1991 Sb., zákon o půdě, uplatnil u [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] podáním ze dne [datum] restituční nárok na vydání mimo jiné předmětného pozemku (v době dřívější zapsaného v pozemkovém katastru jako část [parcelní číslo] o výměře [výměra] v k. ú. [obec], v době podání výše uvedené žádosti žalobce zapsaného v katastru nemovitostí jako část pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec]).

8. Z výpisu z evidence nemovitostí ze dne [datum], notářského zápisu č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], návrhu ze dne [datum], kupní smlouvy na nemovité věci ze dne [datum], vyrozumění o duplicitním zápisu vlastnictví ze dne [datum] a výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] soud měl za prokázáno, že v době po uplatnění výše uvedeného restitučního nároku žalobce [právnická osoba] jako osoba povinná ve smyslu zák. č. 229/1991 Sb., zákon o půdě, převedla pozemky a stavby na nich ve svém průmyslovém areálu, včetně předmětného pozemku, do vlastnictví [právnická osoba] za kupní cenu na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Na základě této kupní smlouvy bylo zapsáno vlastnické právo k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí ve prospěch [právnická osoba]

9. Z výpisu ze dne [datum], výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] a ze dne [datum], zápisu z místního šetření ze dne [datum], srovnávacího sestavení parcel ze dne [datum] a rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – [anonymizováno], soud měl za prokázáno, že rozhodnutím [stát. instituce], [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – [anonymizováno] bylo rozhodnuto, že žalobce je vlastníkem pozemků, včetně předmětného pozemku (v době rozhodnutí zapsaného v katastru nemovitostí jako p. [číslo] – zastavěná plocha o výměře [výměra] v k. ú. [obec]). Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Na základě tohoto rozhodnutí bylo zapsáno vlastnické právo k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce. Od tohoto momentu tedy bylo vlastnické právo k předmětnému pozemku zapsáno v katastru nemovitostí duplicitně ve prospěch [právnická osoba] a žalobce.

10. Z rozsudku [název soudu] na č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a informace o pozemku ze dne [datum] soud měl za prokázáno, že žalobce se proto, když zjistil, že vlastnické právo k předmětnému pozemku je zapsáno v katastru nemovitostí duplicitně, byl nucen domáhat ochrany vlastnického práva k předmětnému pozemku u soudu žalobou o určení vlastnického práva k předmětnému pozemku. Rozsudkem [název soudu] sp. zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětného pozemku. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

11. Z výpisu z obchodního rejstříku, obsahu sbírky listin v insolvenčním rejstříku zjištěných z úřední činnosti soudu (online nahlédnutím do insolvenčního rejstříku) a rozsudku [název soudu] č. j. (12) [číslo jednací] ([insolvenční spisová značka]) ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem [název soudu] č. j. [spisová značka], [číslo jednací] ([insolvenční spisová značka]) ze dne [datum] soud měl za prokázáno, že u [právnická osoba] byl usnesením [název soudu] č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] zjištěn úpadek, s účinky dne [datum], a byl ustanoven insolvenční správce [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]. Insolvenční správce zapsal do soupisu majetkové podstaty [právnická osoba] také předmětný pozemek, a to dne [datum]. Žalobce se proto, když zjistil, že předmětný pozemek je zapsán v majetkové podstatě [právnická osoba], byl nucen domáhat ochrany svého vlastnického práva k předmětnému pozemku u (insolvenčního) soudu žalobou o vyloučení předmětného pozemku z majetkové podstaty [právnická osoba] Usnesením [název soudu] č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne [datum] byl na majetek [právnická osoba] prohlášen konkurz, s účinky dne [datum]. Rozsudkem [název soudu] č. j. ([anonymizováno]) [číslo jednací] ([insolvenční spisová značka]) ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem [název soudu] č. j. [anonymizováno], [číslo jednací] ([insolvenční spisová značka]) ze dne [datum], bylo rozhodnuto, že předmětný pozemek se vylučuje z majetkové podstaty [právnická osoba], kdy rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

12. Vzhledem k právnímu posouzení níže, učiněného podle závazného právního názoru odvolacího soudu uvedeného výše, ze zjištění, že insolvenční správce zapsal do soupisu majetkové podstaty [právnická osoba] předmětný pozemek, a to dne [datum], tedy již jen z této skutečnosti samotné bez dalšího, soud měl za prokázáno, že [právnická osoba] užívala předmětný pozemek od tohoto dne [datum], tj. i v části předmětné doby dle žaloby (od 1. 3. 2013 do 31. 1. 2015). Proto se soud již nezabýval zjištěním dalších skutečností týkajících se užívání předmětného pozemku žalovaným v části předmětné doby dle žaloby (od 1. 3. 2013 do 31. 1. 2015).

13. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ze dne [datum], výpisu z evidence nemovitostí ze dne [datum], výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] a [datum], zápisu z místního šetření ze dne [datum], výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum], informací o pozemku ze dne [datum], kupní smlouvy na nemovité věci ze dne [datum], geometrického plánu ze dne [datum] o oddělení z pozemku [parcelní číslo] pozemku p. [číslo] geometrického plánu ze dne [datum] o oddělení z pozemku [parcelní číslo] pozemku p. [číslo] geometrického plánu ze dne [datum] o oddělení z pozemku [parcelní číslo] předmětného pozemku a pozemku [číslo] a pozemku p. č. [anonymizováno], stavebního povolení ze dne [datum], kolaudačního rozhodnutí z nezjištěného dne, rámcové smlouvy ze dne [datum], kupní smlouvy ze dne [datum], odstoupení od části kupní smlouvy ze dne [datum], souhlasného prohlášení ze dne [datum], smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum], smlouvy o nájmu nemovitosti ze dne [datum] včetně přílohy, dodatku [číslo] ke smlouvě o nájmu nemovitosti ze dne [datum], dohody o cesi ze dne [datum], vyjádření [právnická osoba], [anonymizováno] ze dne [datum] a vyjádření [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum], [anonymizováno] (na č. l. 110 spisu) jako podkladu pro místní šetření soudu, zákresu do katastrální mapy (na č. l. 113 až 116 spisu), vyřízení žádosti [stát. instituce] ze dne [datum], protokolu o místním šetření soudu z [datum], znaleckého posudku znalce [titul] [celé jméno znalkyně] ze dne [datum] vyžádaného soudem, výslechu tohoto znalce, rozsudku [název soudu], [anonymizováno] [obec], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] známého soudu z úřední činnosti (online nahlédnutím do insolvenčního rejstříku), soupisu majetkové podstaty [právnická osoba] (celé) známé soudu z úřední činnosti (online nahlédnutím do insolvenčního rejstříku) a v připojeném spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] založených protokolů o jednání, notářského zápisu, zprávy insolvenční správkyně ze dne [datum],„ [anonymizována dvě slova]“ ze dne [datum], leteckého snímku z roku [rok], tak z těchto soud neměl za spolehlivě prokázáno, když žalobce, ač vyzván a poučen soudem dle § 118a o. s. ř. neunesl břemeno důkazní, že [právnická osoba] užívala předmětný pozemek i ve zbývající části předmětné doby dle žaloby (od 15. 10. 2012 do 28. 2. 2013). Z úplného výpisu z obchodního rejstříku totiž vyplynulo, že [právnická osoba] podnikala v předmětu podnikání – [anonymizována dvě slova], jejich změn a [anonymizováno 5 slov]. Z kupní smlouvy na nemovité věci ze dne [datum] vyplynulo, že v roce [rok] [právnická osoba] v rámci tzv. velké privatizace převedla do vlastnictví [právnická osoba] pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec] a stavby na nich, nacházející se v jejím průmyslovém areálu, za kupní cenu na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Z výpisů z katastru nemovitostí a geometrických plánů blíže specifikovaných výše vyplynulo, že následně v dalších několika letech [právnická osoba] oddělovala na základě geometrických plánů z těchto převedených pozemků nacházejících se v jejím průmyslovém areálu části pozemků a vznikaly tak nové pozemky, a to za účelem jejich prodeje třetím osobám, v jiných případech za účelem jejich vrácení oprávněným osobám, které k pozemkům uplatnily restituční nárok ve smyslu zák. č. 229/1991 Sb., zákon o půdě, v jiných případech za účelem výstavby staveb na nich. (Takto byla v roce 2007 na základě geometrického plánu z převedeného pozemku [parcelní číslo] oddělena část pozemku a vznikl nový pozemek – předmětný pozemek). Ze smlouvy o nájmu nemovitosti ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] dohody o cessi ze dne [datum] vyplynulo, že v roce [rok] [právnická osoba] dala část předmětného pozemku do užívání na dobu neurčitou za účelem zřízení haly pro skladování [anonymizována dvě slova] – [právnická osoba], jejímž právním nástupcem se stala [jméno] [anonymizována čtyři slova], za nájemné na základě smlouvy o nájmu nemovitosti ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] dohody o cesi ze dne [datum]. Hala na této části předmětného pozemku byla skutečně tímto nájemcem vystavěna, nájemce hradil nájemné. Toto trvalo i v době po zjištění úpadku [právnická osoba], tj. i ve zbývající části předmětné doby dle žaloby (od 15. 10. 2012 do 28. 2. 2013), jen nájemce hradil nájemné insolvenčnímu správci [právnická osoba] do její majetkové podstaty. Potvrdilo to jednoznačně sdělení nájemce [jméno] [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum] a také místní šetření soudu na předmětném pozemku. Ze stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí blíže specifikovaných výše vyplynulo, že po roce [rok] [právnická osoba] na jiné části předmětného pozemku vystavěla halu za účelem skladování. Tuto halu poté dala do užívání na dobu neurčitou se slibem odprodeje po vyřešení restitučních nároků jiných osob k pozemku [právnická osoba] na základě dohody. Potvrdilo to jednoznačně sdělení nájemce haly [právnická osoba] ze dne [datum] a dále místní šetření soudu na předmětném pozemku. Uzavření takovéto dohody vysvětlilo a podpořilo tak i to, že [právnická osoba] původně převedla do vlastnictví [právnická osoba] některé pozemky a stavby na nich ve svém průmyslovém areálu na základě již výše uvedené kupní smlouvy ze dne [datum], následně však, s ohledem na to, že [právnická osoba] zjistila, že k pozemkům byly uplatněny restituční nároky třetích osob, přestože [právnická osoba] při uzavření kupní smlouvy ji ujistila, že jí není známo, že byly uplatněny k pozemkům restituční nároky, [právnická osoba] od kupní smlouvy odstoupila, a [právnická osoba] jí poté zřídila právo věcného břemene spočívající v právu průchodu, průjezdu, skladování a užívání za účelem provozování výroby, obchodu a služeb k původně převedeným pozemkům na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum]. Jedním z těchto původně převedených pozemků, ke kterému bylo zřízeno výše uvedené právo věcného břemene, byl i pozemek [parcelní číslo]. Na něm se nachází hala, tedy její cca . Zde je také jediný vchod do haly. Zbývající její cca zasahuje a nachází se tak na části právě předmětného pozemku. Toto trvalo i po zjištění úpadku [právnická osoba], tj. i v části předmětné doby dle žaloby (od [datum] do [datum]). Z místního šetření soudu, stavebního povolení, kolaudačního rozhodnutí specifikovaných blíže výše, znaleckého posudku znalce [titul] [celé jméno znalkyně] vyžádaného soudem a rozsudku [název soudu], pobočka [obec], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] známého soudu z jeho úřední činnosti vyplynulo, že obě tyto na částech předmětném pozemku stojící haly nejsou stavby spojené se zemí pevným základem, když v pořadí první hala (v podkladu č. l. 110 spisu označená [číslo]) má rozměry 42 x 10,6 m, druhá hala (v podkladu č. l. 110 spisu označená [číslo]) má rozměry 21 x 10,6 m, jsou tvořeny kusy kloubových příhradových rámů, které jsou usazeny do ocelového rámu, který je osazen na zpevněnou plochu, opláštění hal tvoří PES plášť, označují se v oboru stavebnictví jako tzv. lehké ocelové haly, jsou demontovatelné, lze je bez porušení podstaty přemístit na jiné místo. Ze soupisu majetkové podstaty [právnická osoba] (celého) známého soudu z jeho úřední činnosti je zřejmé, že v době po zjištění úpadku [právnická osoba], tj. i v části předmětné doby dle žaloby (od [datum] do [datum]), insolvenční správce [právnická osoba] nezapsal tyto haly do její majetkové podstaty. Z místního šetření soudu, znaleckého posudku znalce [titul] [celé jméno znalkyně] vyžádaného soudem a výslechu tohoto znalce blíže specifikovaných výše a v připojeném spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] založených protokolů o jednání, notářského zápisu, zprávy insolvenční správkyně ze dne [datum],„ [anonymizována dvě slova]“ ze dne [datum], leteckého snímku z roku [rok] vyplynulo, že v té době, tj. i v předmětné době dle žaloby, předmětný pozemek sice byl součástí průmyslového areálu jako celku sestávajícího z vzájemně stavebně-technicky i průmyslově propojených součástí s příslušenstvím (je seznatelný na č. l. 110 a 183 spisu – vyznačeno červeně), ale tento areál nebyl stavebně-technicky či jinak uzavřen [právnická osoba] pro ni, když byl sice po obvodu obestavěn plotem či vlnitým plechem a opatřen bránou, ale do areálu byl volný vstup a vjezd (bránami z ulice [ulice] a z ulice [anonymizováno], které nebyly uzavřeny nebo uzamčeny), a když v areálu byli pozemky a stavby na nich volně přístupné a provozuje zde předmět činnosti a využívá ten nebo onen pozemek nebo stavbu více společností, a to za různým účelem a s různým předmětem podnikání, kdy není zřejmá, nebo alespoň to ze všech výše uvedených důkazů žalobce spolehlivě neprokázal a z obsahu spisu nevyplynulo, u některých z těchto společností žádná smlouva nebo jiná skutečnost zakládající poměr k [právnická osoba] Jednoduše řečeno, v předmětné době dle žaloby předmětný pozemek sice byl součástí areálu, ale [právnická osoba] jej neuzavřela pro sebe a pozemky a stavby v areálu využívá více osob za různým účelem, a to i bez souvislosti s [právnická osoba] Jiné skutečnosti týkající se užívání předmětného pozemku [právnická osoba] ve zbývající části předmětné doby dle žaloby (od [datum] do [datum]) nebyly tvrzeny a z obsahu spisu ani nevyplynuly.

14. Z žádného z důkazů soud neměl za prokázáno, že ve vztahu k předmětné době dle žaloby [právnická osoba] měla uzavřenu s žalobcem soukromoprávní smlouvu a ani tu nebyla jiná soukromoprávní skutečnost zakládající právo [právnická osoba] užívat předmětný pozemek.

15. Ze shodných tvrzení účastníků soud měl za prokázáno, že v celé předmětné době dle žaloby [právnická osoba] nezaplatila za užívání předmětného pozemku žalobci ničeho.

16. Ze stavebního povolení blíže specifikovaného výše, smlouvy o nájmu nemovitosti ze dne [datum], smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum], podkladu pro místní šetření soudu (na č. l. 110 spisu), zákresu do katastrální mapy (na č. l. 113 až 116 spisu), kolaudačního rozhodnutí z nezjištěného data, protokolu o místním šetření soudu ze dne [datum] a především znaleckého posudku znalce [titul] [celé jméno znalkyně] ze dne [datum] vyžádaného soudem a výslechu tohoto znalce soud měl za prokázáno, že v části předmětné doby dle žaloby (od [datum] do [datum]), když soud, jak je uvedeno v právním posouzení níže, má za to, že v zbývající části předmětné doby dle žaloby (od [datum] do [datum]) žalovanému bezdůvodné obohacení na úkor žalobce nevzniklo, činila výše náhrady za bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce celkem 1 066 115,7 Kč, když obvyklá cena za užívání předmětného pozemku činila v době od 1. 3. 2013 – 198,01 Kč/m2/rok, od 1. 1. 2014 – 198,81 Kč/m2/rok, od 1. 1. 2015 – 199,40 Kč/m2/rok, počet dnů části předmětné doby od 1. 3. 2013 do 31. 1. 2015 činil 702 dnů a výměra předmětného pozemku činila [výměra] ([číslo] x 198,01: 365 x 306 = 463 314,07+ [číslo] x 198,81: 365 x 365 = 554 878,69 + [číslo] x 199,40: 365 x 31 = 47 923,01). Znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [jméno] ze dne [datum] předložený žalobcem byl důkaz listinou a neprokazoval nic k výši náhrady za bezdůvodné obohacení, neboť se týkal jiných pozemků a jiné předmětné doby. Dle důkazů tak činila výše náhrady více, než žádal žalobce dle žaloby. Soud však není oprávněn návrh žalobce dle žaloby překročit. Vzhledem k tomu, že žalobce žádal v žalobě za část předmětné doby (od [datum] do [datum]) celkem 779 418,46 Kč, soud mu byl oprávněn přiznat nejvýše tuto částku. Vzhledem k tomu, že soud mu již v řízení rozsudkem uvedeným výše přiznal částku 209 744 Kč, je oprávněn mu přiznat ještě zbývajících 569 674,46 Kč (779 418,46 – 209 744 = 569 674,46).

17. Z obsahu spisu soud měl za prokázáno, že žalovaný netvrdil a z obsahu spisu ani nevyplynuly skutečnosti týkající se toho, že by [právnická osoba] získala bezdůvodné obohacení jako poctivý příjemce v dobré víře nebo bez svého svolení, a 18. Z výzvy ze dne [datum], podacího lístku ze dne [datum], výzvy ze dne [datum], podacího lístku ze dne [datum], odpovědi na výzvu ze dne [datum], odpovědi na výzvu ze dne [datum], vyrozumění ze dne [datum], podacího lístku ze dne [datum], výpisu z obchodního rejstříku a sbírky listin v insolvenčním rejstříku zjištěných z úřední činnosti soudu soud měl za prokázáno, že žalobce vyzval podáním, které bylo dle obsahu vyrozuměním ve smyslu insolvenčního zákona, žalovaného – insolvenčního správce [právnická osoba] k zaplacení náhrady za bezdůvodné obohacení, a to za předmětnou dobu od [datum] do [datum] ve výši celkem 524 053,50 Kč ve lhůtě do [datum] a za předmětnou dobu od [datum] do [datum] ve výši celkem 405 253,20 Kč ve lhůtě do [datum]. Následně dalším podáním žalobce odstranil vady těchto podání ve smyslu insolvenčního zákona. Žalovaný – insolvenční správce [právnická osoba] neuspokojil pohledávku.

19. Dle § 217 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013 soupis majetkové podstaty (dále jen "soupis") je listinou, do níž se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným tímto zákonem; učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními. Soupis provádí a soustavně doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Tato jeho povinnost nezaniká uplynutím doby.

20. Dle § 111 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013 nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Dle odst. 2 omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy22), k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí.

21. Dle § 228 insolvenčního zákona nakládáním s majetkovou podstatou se rozumí zejména a) právní úkony, které se týkají majetku náležejícího do majetkové podstaty, b) výkon práv a povinností akcionáře ohledně akcií zahrnutých do majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě akciové společnosti, c) výkon práv a povinností společníka jiné obchodní společnosti spojených s obchodním podílem dlužníka zahrnutým do majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě obchodní společnosti34), d) výkon členských práv a povinností člena družstva, e) rozhodování o výrobních, provozních a obchodních záležitostech podniku v majetkové podstatě, včetně úvěrového financování a jiných úkonů potřebných k zajištění financování podniku, f) výkon práv a povinností zaměstnavatele ohledně zaměstnanců dlužníka, g) výkon průmyslových práv, h) rozhodování o obchodním tajemství a jiné povinnosti mlčenlivosti, i) plnění povinností podle předpisů o daních, poplatcích a clech, jakož i podle předpisů o sociálním zabezpečení a veřejném zdravotním pojištění, j) vedení účetnictví, k ) plnění evidenčních povinností, l) výkon dalších práv a povinností, jestliže se týkají majetkové podstaty.

22. Dle § 229 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013 zákon stanoví v závislosti na průběhu řízení, způsobech řešení úpadku a vlastnictví majetku náležejícího do majetkové podstaty, kdo je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními, případně komu přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně části těchto oprávnění nebo pouze ohledně některých z nich. Dle odst. 2 je-li majetek náležející do majetkové podstaty ve vlastnictví jiné osoby než dlužníka, lze právo této osoby s takovým majetkem nakládat omezit jen zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu. Dle odst. 3 nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními a) dlužník v době do rozhodnutí o úpadku, b) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu, c) dlužník v době od povolení reorganizace a d) dlužník v době od povolení oddlužení.

23. Dle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle § 458 odst. 1 téhož zákona musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

24. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2999 odst. 1 věta první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

25. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Žalobce jako osoba oprávněná ve smyslu zák. č. 229/1991 Sb., zákon o půdě, uplatnil v roce [rok] u příslušného státního orgánu svůj restituční nárok na vydání mimo jiné předmětného pozemku. [právnická osoba] jako osoba povinná ve smyslu zák. č. 229/1991 Sb., zákon o půdě, v roce [rok] převedla do vlastnictví [právnická osoba] pozemky, mimo jiné také předmětný pozemek, a stavby na nich ve svém areálu na základě kupní smlouvy. Na základě této kupní smlouvy bylo zapsáno vlastnické právo k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí ve prospěch [právnická osoba] [stát. instituce], [anonymizováno], v roce [rok] rozhodlo, že vlastníkem mimo jiné předmětného pozemku je žalobce, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, a žalobce tak nabyl vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě rozhodnutí státního orgánu, s účinky ke dni právní moci rozhodnutí (v souladu s přechodným ustanovením o. z. dle § 132 odst. 1 a 2 obč. zák.). Na základě tohoto rozhodnutí bylo zapsáno vlastnické právo k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce. Vlastnické právo k předmětnému pozemku tedy od tohoto momentu bylo zapsáno v katastru nemovitostí duplicitně ve prospěch [právnická osoba] a žalobce. Ve smyslu § 5 odst. 3 část věty druhé zák. č. 229/1991 Sb., zákon o půdě, ode dne účinnosti tohoto zákona osoba povinná nemůže věci, jejich součásti a příslušenství, k nimž je uplatněn restituční nárok, převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony jsou neplatné. Výše uvedená kupní smlouva tak byla uzavřena v rozporu se zákonem a je proto (absolutně) neplatná (§ 5 odst. 3 část věty druhé zák. č. 229/1991 Sb., zákon o půdě). Žalobce se proto byl nucen domáhat žalobou u soudu určení vlastnického práva k předmětnému pozemku. [název soudu] v roce [rok] pravomocně rozhodl, že výlučným vlastníkem předmětného pozemku je žalobce. Mezitím ale v roce [rok] byl u [právnická osoba] [název soudu] zjištěn úpadek a žalovaný – insolvenční správce [právnická osoba] dne [datum] zapsal do soupisu její majetkové podstaty předmětný pozemek. Žalobce se proto byl nucen domáhat žalobou u (insolvenčního) soudu vyloučení předmětného pozemku z majetkové podstaty [právnická osoba] [název soudu] ve spojení s [název soudu] v roce (až) v roce [rok] pravomocně rozhodl, že předmětný pozemek je vyloučen z majetkové podstaty [právnická osoba] Žalobci tak od roku [rok], tedy i v předmětné době dle žaloby (od [datum] do [datum]), svědčilo vlastnické právo k předmětnému pozemku. Žalobce měl proto v mezích zákona právo předmětný pozemek držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním, v době od [datum] v mezích právního řádu právo s předmětným pozemkem libovolně nakládat (v souladu s přechodným ustanovením o. z. dle § 123 obč. zák., v době od [datum] dle § 1012 věta prvá o. z.). Soud dospěl k závěru, že to byla však [právnická osoba], kdo předmětný pozemek užíval v části předmětné doby dle žaloby (od [datum] do [datum]), když insolvenční správce předmětný pozemek zapsal do soupisu majetkové podstaty [právnická osoba] dne [datum] a dle závazného právního názoru odvolacího soudu uvedeného výše již tato skutečnost sama o sobě bez dalšího prokazuje, že to byla [právnická osoba], kdo předmětný pozemek užíval od tohoto dne. Proto se soud již nezabýval posouzením dalších skutečností týkajících se užívání předmětného pozemku [právnická osoba] v této části předmětné doby dle žaloby. Soud však dospěl k závěru, že to nebyla [právnická osoba], kdo předmětný pozemek užíval i ve zbývající části předmětné doby dle žaloby (od [datum] do [datum]), neboť neměl za spolehlivě prokázáno, když žalobce, ač vyzván a poučen soudem dle § 118a o. s. ř. neunesl břemeno důkazní, že [právnická osoba] předmětný pozemek užívala i v této části předmětné doby dle žaloby, když jak bylo uvedeno ve zjištění výše, [právnická osoba] podnikala v předmětu podnikání – provádění [anonymizováno], jejich změn a [anonymizováno 5 slov], v roce [rok] [právnická osoba] v rámci tzv. velké privatizace převedla do vlastnictví [právnická osoba] pozemky a stavby na nich, nacházející se v jejím průmyslovém areálu na základě kupní smlouvy, následně v dalších několika letech [právnická osoba] oddělovala na základě geometrických plánů z těchto pozemků nacházejících se stále v jejím průmyslovém areálu jejich části za účelem jejich prodeje třetím osobám nebo vrácení oprávněným osobám, které k pozemkům uplatnily restituční nárok, nebo výstavby staveb na nich, kdy takto byla také v roce 2007 na základě geometrického plánu z převedeného pozemku oddělena jeho část – předmětný pozemek, v roce [rok] [právnická osoba] dala část předmětného pozemku do užívání na dobu neurčitou za účelem zřízení haly pro skladování [anonymizována dvě slova] – [právnická osoba], jejímž právním nástupcem se stala [jméno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], na základě smlouvy a dohody o cesi, hala byla skutečně tímto nájemcem vystavěna, toto trvalo i v době po zjištění úpadku [právnická osoba], tj. i ve výše uvedené části předmětné doby (od [datum] do [datum]), a kolem roku [rok] [právnická osoba] na jiné části předmětného pozemku vystavěla halu za účelem skladování, tuto halu dala do užívání na dobu neurčitou se slibem odprodeje po vyřešení restitučních nároků jiných osob k pozemku [právnická osoba] na základě dohody, toto trvalo i po zjištění úpadku [právnická osoba], tj. i ve výše uvedené části předmětné doby (od [datum] do [datum]), hala, tedy její cca , se nachází na sousedním pozemku, kde je také jediný vchod do haly, zbývající její cca se nachází na části právě předmětného pozemku, obě tyto haly dle zjištění uvedených výše nejsou stavby spojené se zemí pevným základem, a jde tak o movité věci (v souladu s přechodným ustanovením o. z. dle § 119 obč. zák.) (srov. rozsudek [název soudu], pobočka [obec], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]), kdy v době po zjištění úpadku [právnická osoba], insolvenční správce [právnická osoba] nezapsal tyto haly do její majetkové podstaty, a za situace, kdy předmětný pozemek sice byl součástí areálu, ale [právnická osoba] jej neuzavřela pro sebe a pozemky a stavby v areálu využívá více osob za různým účelem, a to některé z těchto osob bez souvislosti s [právnická osoba], a zároveň jiné skutečnosti týkající se užívání předmětnému pozemku [právnická osoba] ve výše uvedené části předmětné doby dle žaloby (od [datum] do [datum]) nebyly tvrzeny a z obsahu spisu ani nevyplynuly. Dále soud zdůrazňuje, tak jak již uvedl v původním řízení, že pro vznik bezdůvodného obohacení záležejícího v užívání cizí věci není významný způsob, jakým obohacený vykonává toto právo. Jinak řečeno, zjišťuje se„ pouze“, zda došlo k určitému zákonem reprobovanému stavu, ale není významný způsob, jakým vznikl. Logicky tedy tento stav může nastat i tak, že obohacený věc uzavře pro sebe (jinak řečeno, dosáhne na úkor vlastníka věci postavení detentora). Soud však zároveň dodává, že pro posouzení výše náhrady za bezdůvodné obohacení již může být významný způsob, jakým obohacený věc užívá. Soud zároveň dospěl k závěru, že [právnická osoba] neměla uzavřenu s žalobcem v předmětné době dle žaloby nějakou (soukromoprávní) smlouvu a ani tu nebyla jiná (soukromoprávní) skutečnost zakládající právo [právnická osoba] užívat předmětný pozemek. [právnická osoba] tak činila bez (soukromoprávního) důvodu. [právnická osoba] nezaplatila žalobci za užívání předmětného pozemku v předmětné době dle žaloby ničeho. [právnická osoba], po zjištění jejího úpadku žalovanému – insolvenčnímu správci [právnická osoba] tím vznikla povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že to není dobře možné, neboť obohacení záleželo ve výkonech, vznikla povinnost zaplatit žalobci peněžitou náhradu. V daném případě výše náhrady za bezdůvodné obohacení záležející v užívání předmětného pozemku je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných pozemků, zpravidla právě formou nájmu, kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit podle nájemní smlouvy (pro nárok v předmětné době do [datum] v souladu s přechodným ustanovením o. z. dle § 451 odst. 2 ve spojení s § 458 odst. 1 obč. zák., v předmětné době od [datum] dle § [číslo] odst. 1 a 2 ve spojení s § 2999 odst. 1 věta první o. z.). Soud dále dospěl k závěru na základě znaleckého posudku vyžádaného soudem, že v části předmětné doby dle žaloby od [datum] do [datum] činila výše náhrady za bezdůvodné obohacení celkem 1 066 115,7 Kč, když obvyklá cena za užívání předmětného pozemku činila v době od 1. 3. 2013 – 198,01 Kč/m2/rok, od 1. 1. 2014 –198,81 Kč/m2/rok, od 1. 1. 2015 – 199,40 Kč/m2/rok, počet dnů části předmětné doby od [datum] do [datum] byl 702 dnů a výměra předmětného pozemku byla [výměra] ([číslo] x 198,01: 365 x 306 = 463 314,07+ [číslo] x 198,81: 365 x 365 = 554 878,69 + [číslo] x 199,40: 365 x 31 = 47 923,01). Dle důkazů tak činila výše náhrady více, než žádal žalobce dle žaloby. Soud však není oprávněn návrh žalobce dle žaloby překročit. Vzhledem k tomu, že žalobce žádal v žalobě za část předmětné doby od [datum] do [datum] celkem 779 418,46 Kč, soud je oprávněn přiznat nejvýše tuto částku. Vzhledem k tomu, že soud mu již v řízení rozsudkem uvedeným výše přiznal částku 209 744 Kč, je oprávněn mu přiznat ještě zbývajících 569 674,46 Kč (779 418,46 – 209 744 = 569 674,46). Žalovaný netvrdil a z obsahu spisu ani nevyplynuly skutečnosti týkající se toho, že by [právnická osoba] bezdůvodné obohacení získala jako poctivý příjemce v dobré víře nebo bez svého svolení, a že by tak výše povinnosti měla být modifikována. Po zjištění úpadku v předmětné době naopak [právnická osoba] věděla, že k předmětnému pozemku byl uplatněn restituční nárok (pro nárok v předmětné době od [datum] dle § 3000 a následujících o. z. a contrario). Žalobce vyzval podáním, které bylo dle obsahu vyrozuměním ve smyslu insolvenčního zákona, žalovaného – insolvenčního správce [právnická osoba] k zaplacení náhrady za bezdůvodné obohacení, a to za předmětnou dobu od [datum] do [datum] ve výši celkem 524 053,50 Kč ve lhůtě do [datum] a za předmětnou dobu od [datum] do [datum] ve výši celkem 405 253,20 Kč ve lhůtě do [datum]. Následně dalším podáním žalobce odstranil vady těchto podání ve smyslu insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaný – insolvenční správce [právnická osoba] neuspokojil pohledávku v plné výši a včas, vzniklo žalobci právo domáhat se splnění touto žalobou u soudu proti insolvenčnímu správci žalobou. Soud má dále zato, že nárok dle žaloby je pohledávkou za majetkovou podstatou [právnická osoba], neboť vznikl po rozhodnutí o úpadku [právnická osoba] a jde o náklady spojené s udržováním a správou její majetkové podstaty, popř. pohledávku věřitele odpovídající právu na vrácení plnění ze smlouvy, od níž bylo odstoupeno nebo kterou osoba z dispozičními oprávněními vypověděla. Takováto pohledávka za majetkovou podstatou se neuplatňuje podáním přihlášky v insolvenčním řízení, ale věřitel vyzve vyrozuměním insolvenčního správce jako osobu s dispozičními oprávněními k splnění a tento je povinen pohledávku za majetkovou podstatou kdykoliv po rozhodnutí úpadku uspokojit v plné výši v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné. Neuspokojí-li ji, věřiteli vzniká právo domáhat se splnění proti insolvenčnímu správci žalobou u soudu. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce vyzval žalovaného podáním, které bylo dle obsahu vyrozuměním, k zaplacení náhrady za bezdůvodné obohacení, a to za předmětnou dobu od 15. 10. 2012 do 31. 1. 2014 ve výši celkem 524 053,50 Kč ve lhůtě do 1. 1. 2014 a za předmětnou dobu od 1. 2. 2014 do 31. 1. 2015 ve výši celkem 405 253,20 Kč ve lhůtě do 24. 2. 2015. Následně odstranil vady těchto podání. Vzhledem k tomu, že insolvenční správce neuspokojil pohledávku v plné výši a včas, vzniklo žalobci právo domáhat se splnění proti insolvenčnímu správci touto žalobou u soudu. Žalovaný – insolvenční správce se tak dostal do prodlení se splněním dnem následujícím po dni splatnosti, tj. dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění poskytnuté žalobcem (§ 168 odst. 2 a 3 ve spojení s § 203 odst. 4 a § 111 odst. 2 věta druhá insolvenčního zákona). Za situace, kdy předmětem řízení byl (již jen) nárok co do částky 719 562,70 Kč s úroky z prodlení tam specifikovanými, soud proto rozhodl, že žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci částku 569 674,46 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši ročně z částky 322 110 od 1. 2. 2014 do zaplacení a z částky 247 564,46 Kč od [datum] do zaplacení z majetkové podstaty [právnická osoba] od právní moci tohoto rozsudku, když lhůtu k splnění určí na návrh rozhodnutím insolvenční soud (§ 203 odst. 5 insolvenčního zákona) (výrok I.), a ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 149 888,24 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 149 888,24 Kč od 25. 2. 2015 do zaplacení, žalobu z výše uvedených důvodů zamítl (výrok II.).

26. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobce měl ve věci úspěch jen částečný (v rozsahu 83 % nároku), ale rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

27. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 487 Kč, které platil (1/2 znalečného 3487 Kč – žalobcem složená záloha 2 000 Kč), když na straně žalobce zároveň nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků Soud proto rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 1 487 Kč (výrok IV.).

28. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 487 Kč, které platil (1/2 znalečného 3 487 Kč), když na straně žalovaného zároveň nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 3 487 Kč (výrok V.).

Poučení