29 C 253/2019-299

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci žalobkyně: ; a) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované a žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] Ph.D. sídlem [adresa], [obec] žalobce: ; b) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] Ph.D. sídlem [adresa], [obec] proti žalované: ; 1) [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované a žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] žalované: ; 2) [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] o určení dědice ze zákona, takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobci jsou z titulu spolužijících osob dědici ze zákona po zůstaviteli [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], posledně bytem [obec a číslo].

II. Žalovaná 2) je povinna nahradit žalobcům, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 76 842 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci se svou žalobou domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že jsou dědici ze zákona po zůstaviteli [jméno] [příjmení], posledně bytem [adresa žalované a žalobkyně] (dále jen zůstavitel). V žalobě tvrdili, že zůstavitel zemřel jako svobodný, nezanechal žádné děti, zanechal sestry, a to 1) a 2) žalovanou, které dědictví neodmítly. Tvrdili, že žili společně se zůstavitelem v jeho domě ve společné domácnosti od roku 2014. Dědického práva se domáhají pozůstalé sestry, tedy obě žalované, a žalobci z titulu spolužijících osob. 2) žalovaná v dědickém řízení po zůstaviteli rozporovala postavení žalobců jako spolužijících osob, usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. 8. 2019, č. j. 21 D 1401/2018-192, soudní komisař rozhodl tak, že uložil žalobcům, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podali u zdejšího soudu proti žalovaným žalobu na určení, že jsou z titulu spolužijících osob dědici ze zákona po zůstaviteli. Žalobci tak ve stanovené lhůtě učinili a podali předmětnou žalobu. Odkázali na úpravu druhé a třetí třídy dědiců ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), který povolává za dědice ze zákona i ty osoby, které žily se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z toho důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázáni výživou na zůstavitele. Žalobci v žalobě podrobně odůvodňují splnění této podmínky výkladem teoretických východisek společné domácnosti, odůvodněním délky společného soužití a naplněním společné domácnosti. K naplnění znaků společné domácnosti v podstatném uvedli, že předmětný dům na adrese [obec a číslo], který obývají žalobci a před smrtí jej obývali se zůstavitelem, tvoří 2 bytové jednotky, přičemž zůstavitel obýval jednotku v přízemí domu a žalobci bytovou jednotku v prvním patře. Odkazovali na judikaturu v tom smyslu, že soužití ve více bytech není na překážku splnění podmínky společné domácnosti, přičemž je však nutné, aby vztah spolužijících osob byl trvalý a společně se podíleli na úhradě nákladů spojených s vlastními potřebami, což bylo splněno. Domácnost na adrese [obec a číslo] byl fungující systém, na jehož chodu se podíleli všichni členové, navzájem přicházeli do blízkého kontaktu, společně trávili volné chvíle, domácí práce zajišťovala především žalobkyně jako praní, žehlení, vysávání, úklid, žalobce dále v rámci domu fungoval i jako řemeslník, co bylo třeba opravil, pokud si oprava nevyžadovala odborníka. Žalobci zajišťovali vývoz jímky, učinili výkop kanalizace, natření dřevěného štítu domu, výsadbu trávníků před domem, natření vrat stodoly, vchodových dveří a jiné. Žalobci zpravidla rovněž zajišťovali i velký nákup pro celý dům. Ve společné domácnosti fungovalo i společné vaření, zůstavitel byl vyučený kuchař, vaříval pro všechny obyvatele domu či jídlo nosíval z práce, samozřejmě takto nevařil každý den. I po stránce osobní, vztah mezi žalobci a zůstavitelem byl vřelý, osobní kontakt byl každodenní, společně zajišťovali pořádání oslav, Vánoc, Velikonoc, společné soužití bylo součástí jejich života, jejich přáním, o čemž svědčí i vůle a přání zůstavitele, který umožnil žít žalobcům v jeho domě, následně se společné soužití rozrostlo i o syna [jméno]. Společná domácnost na adrese [obec a číslo] taktéž vykazovala znak společného hospodaření, jednalo se o spotřební domácnost, každý člen domácnosti podle svých možností přispíval na její chod a naopak z ní bral užitky. Žalobci a zůstavitel měli oddělené bankovní účty, respektive zůstavitel žádný běžný bankovní účet neměl, avšak společně hradili účty za služby, opravy atp. Pravidelné měsíční výdaje hradil zůstavitel jako vlastník domu, žalobci pak měsíčně dávali zůstaviteli částku ve výši 3 700 Kč. Další výdajové položky byly hrazeny společně s tím, že většinou vše zařizovali žalobci se svolením zůstavitele. Docházelo tak ke společnému hospodaření s příjmy bez toho, aby se striktně rozlišovalo, co která osoba bude užívat. Žalobci se dotkli i otázky, která byla řešena v pozůstalostním řízení, a to listiny psané rukou zůstavitele, která byla sepsána zůstavitelem dle žalobců z důvodu, že již dříve projevil vůli, aby dům na adrese [obec a číslo] po jeho smrti zdědila rodina [příjmení] (rodina jeho sestry - 1) žalované, která je matkou žalobkyně). S 1) žalovanou jako svou sestru měl zůstavitel vždy blízký vztah, o tom svědčí i to, že jejich domy jsou vzájemně propojené, kdy 1) žalovaná bydlí na adrese [obec a číslo], mezi oběma domy se dá volně pohybovat vystavěným spojovacím koridorem. Vůli zůstavitele o zachování domu pro rodinu [příjmení] pak měla odrážet dědická smlouva, kterou chtěl zůstavitel se žalobci uzavřít. Pouze pro vlastní informovanost chtěl před jejím uzavřením situaci probrat s advokátem, kdy taková opatrnost je pochopitelná s ohledem na rozsah majetku, nijak nevypovídá o obavě zůstavitele, že přijde o střechu nad hlavou, zůstavitel věděl, že společná domácnost se žalobci funguje, chtěl, aby to byli žalobci, kdo se o něj ve stáří postará, když sám potomky neměl. Co se týká vztahu zůstavitele s 2) žalovanou, tato o zůstavitele nejevila zájem minimálně posledních 6 let, navštívila jej až v nemocnici v červenci 2018. Rozkol ve vztazích nastal na podzim roku 2012, kdy 2) žalovaná chtěla po zůstaviteli, aby její dcera [jméno] [příjmení] bydlela u něho v domě, to však zůstavitel odmítl s tím, že v domě bude bydlet někdo z rodiny 1) žalované. 2) žalovaná neměla vůbec ponětí o tom, jakým způsobem byla vedena domácnost zůstavitele se žalobci, sama žalovaná ve svém přípise ze dne 14. 11. 2018 konstatuje:„ Detaily soužití na adrese mi sice nejsou známy …“.

2. V reakci na vyjádření 2) žalované žalobci podáním ze dne 5. 3. 2021 (čl. 130) doplnili, že odmítají jakýkoli tlak na zůstavitele z jejich strany či ze strany 1) žalované ohledně bydlení u zůstavitele. Doplnili, že 1) žalovaná byla po celý život zůstavitele jeho nejbližší rodinou, které naprosto důvěřoval, po dlouhá léta nechával vyplácet svou mzdu na účet 1) žalované, protože svůj účet u bankovního ústavu neměl. Popřeli, že by soužití žalobců se zůstavitelem bylo nějak časově omezeno do doby, než si zbudují vlastní novostavbu.

3. U prvního jednání byli žalobci poučeni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti uvést konkrétní skutkové okolnosti, včetně důkazních návrhů ke spolužití ve společné domácnosti (v podrobnostech viz protokol z jednání čl. 163). Po tomto poučením žalobci doplnili skutková tvrzení a důkazní návrhy podáním ze dne 8. 7. 2021 (čl. 175), kdy podrobně popsali vedení společné domácnosti se zůstavitelem. Zopakovali splnění podmínky vedení společné domácnosti, kdy její členové se podíleli příspěvky na chod domácnosti a obstarávali společnými silami potřeby všech, kdy není podmínkou, že by měli mít členové domácnosti jeden společný účet. Je důležité, aby se starost o domácnost rozdělila spravedlivě mezi všechny členy a jinak řečeno, všichni na ni spotřebovávali vlastní statky, užitek z ní berou všichni její členové. Členy společné domácnosti na adrese [adresa žalované a žalobkyně], který se s ohledem na svůj věk na chodu společné domácnosti nepodílel. Jak žalobci, tak zůstavitel měli měsíční příjem, zůstavitel žádný bankovní účet neměl, jeho příjem byl bezhotovostně zasílán na účet 1) žalované (matka žalobkyně) a následně přijatá částka ponížena o platbu SIPO byla 1) žalovanou vybrána a předána v hotovosti zůstaviteli. Žalobci měli zřízen společný účet, na který jim plynul příjem. Příjem zůstavitele ze zaměstnání byl velmi nízký, o čemž svědčí potvrzení zaměstnavatele, a to ve výši 13 068 Kč. I z toho důvodu byl zůstavitel rád, že v domě žijí společně s ním žalobci a společně hospodaří. Měsíční výdaje za SIPO (elektřina, ČRo a ČT poplatek, plyn, pojistka) hradil zůstavitel jako vlastník nemovitosti, za zůstavitele SIPO hradila prostřednictvím bankovního účtu 1) žalovaná, pravidelná měsíční úhrada za SIPO byla okolo 4 500 Kč. Žalobci pak měsíčně dávali zůstaviteli na úhradu za SIPO částku ve výši 3 700 Kč, a to v hotovosti. Z bankovního účtu žalobců pak byly hrazeny měsíční zálohy na vodné a stočné za celý dům, zálohy byly placeny ve výši 110 Kč za osobu, tedy po narození [jméno] byla odesílána platba 440 Kč. Žalobci také hradili případné nedoplatky za odběr vody a stočné. Případný přeplatek obdržel zůstavitel a byl využit ve prospěch společné domácnosti, jak bylo zrovna potřeba. Žalobci hradili i případné další nedoplatky za spotřebovanou elektřinu a plyn. Zálohy na spotřebovanou elektřinu a plyn byly hrazeny prostřednictvím SIPO. Žalobci dále uvedli, že zůstavitel byl vlastníkem osobního automobilu Škoda Fabia, přičemž žalobci hradili už za života zůstavitele povinné ručení vozidla. Žalobci se společnými silami podíleli na zvelebování společného soužití - na domě byla v roce 2013 po domluvě žalobců se zůstavitelem provedena výměna oken a dveří, která byla uhrazena žalobci. Dále byla v domě po domluvě žalobců se zůstavitelem provedena v roce 2014 výměna kuchyňské linky, dále bylo ve prospěch společné domácnosti nakupováno i různé spotřební zboží, které v podání žalobci specifikují jako pračka, sušička, lednice, vysavač, sklokeramická deska, myčka, trouba, vyjma lednice a trouby byly všechny uvedené spotřebiče v domě pouze jednou a užívali je všichni členové domácnosti ve prospěch ostatních. Všichni členové domácnosti společně diskutovali a rozebíraly se možnosti úspor, přičemž v roce 2018 společně oslovili energetického poradce pana [jméno] [příjmení], s nímž řešili tzv. projekt modrozelená úsporám, záležitosti řešil zejména zůstavitel společně s žalobcem. Dále žalobci poukázali i na další vzájemnou domluvu o zvelebování nemovitosti a nákup dalších movitých věcí, které specifikují, jako například sušák na prádlo, konferenční stolek, botník, a další, které je v podání podrobně specifikováno. Uvedené věci používali všichni členové domácnosti a sloužilo k uspokojování potřeb všech (například povlečení bylo povlékáno i na postel zůstavitele atp.), pokud byla koupena sada matrací, pak samozřejmě jedna z matrací, včetně roštu byla zakoupena přímo zůstaviteli. Dále žalobci poukázali na další práce v domě, kterými se zejména žalobce podílel na údržbě domácnosti a nemovitosti, kdy mimo jiné ve prospěch společné domácnosti učinil výkop kanalizace, opravu omítky na přístavbě k domu, natření dřevěného štítu domu a okapů, výsadbou trávníku před domem a péčí o trávníky, natření vrat stodoly, vchodových dveří, oprava balkonu. Žalobci rovněž zajišťovali od roku 2016 vývoz jímky, poté byl dům napojen na kanalizaci, zajišťovali rovněž pravidelnou kontrolu a čištění komínů, společně se zůstavitelem na jaře 2014 objednali revizi a opravu elektroinstalace v domě, dále společně objednali montáž nového komínu od plynového kotle. Zůstavitel se na chodu společné domácnosti podílel výrazně také tak, že spolu s žalobkyní obstarával vaření, když byl vyučený kuchař. Společnými silami pak také zajišťovali nákup zboží, žalobci zejména obstarávali velký nákup, malé nákupy si zajišťoval v případě potřeby každých sám. Vše uvedené nebylo poskytováno za úhradu na vrub ostatních členů domácnosti, každý člen domácnosti poskytl plnění ve prospěch domácnosti bez toho, aby se něco rozpočítávalo, dělali výkazy hodin a podobně.

4. Žalovaná 1) s žalobou souhlasila. K žalobě se vyjádřila písemným podáním ze dne 24. 3. 2020 (čl. 45), ze dne 3. 7. 2020 (čl. 72) a ze dne 4. 3. 2021 (čl. 137). Uvedla, že žalobci společně bydleli se zůstavitelem ve společné domácnosti již od jara roku 2014. Byla jejich sousedkou, proto ví, jaké tam panovaly poměry. Jednalo se o skutečné společné soužití, na jaře roku 2018 jí bratr, tedy zůstavitel, v květnu sdělil, že chce s žalobci sepsat dědickou smlouvu, tím chtěl odkázat celý dům jim. Zůstavitel neměl potomky, potřeboval někoho mladšího v produktivním věku, kdo by byl schopen a ochoten se o něho postarat a na koho by se mohl spolehnout. Nejednalo se o bydlení na dobu určitou, ale do konce života. Chtěl nejdříve z různých zdrojů získat informace o dědické smlouvě, než k ní bylo přistoupeno, bohužel zemřel. Zůstavitel a žalobci se společně podíleli na úhradě energií v SIPO, když mu přispívali částkou, na které se dohodli. Zůstavitel neměl žádný bankovní účet, platbu SIPO platila ona po dlouhou dobu, cca 10 let, ze svého účtu. Když zaměstnavatel zůstaviteli oznámil, že plat bude posílat na bankovní účet, oslovil ji, jestli by mohl posílat svůj příjem na její účet, tak z jeho příjmu platila SIPO, zbytek financí mu v hotovosti předávala. Žalobci se zůstavitelem společně řešili všechny záležitosti ohledně domu i vlastního soužití, domácích prací, financí, nákupu potravin, vaření atd. Trávili spolu každodenně i volný čas. Vztah zůstavitele s jejich sestrou, 2) žalovanou, byl velice špatný, nenavštěvovali se, nevídali se, ani si nenapsali či nezavolali. Když na podzim roku 2016 zůstavitel slavil šedesáté narozeniny, pozval na oslavu pouze svou blízkou rodinu, 2) žalovaná mezi pozvanými nebyla. Nenavštěvovali se ani o Vánocích. V reakci na vyjádření 2) žalované 1) žalovaná uvedla, že tvrzení 2) žalované o nátlaku, který měla vyvíjet na zůstavitele ohledně umožnění obývání domu žalobci, jsou nepravdivá, smyšlená a účelová, ve vztahu k 1) žalované urážlivá.

5. Žalovaná 2) s žalobou nesouhlasila. K žalobě se vyjádřila mnoha písemnými podáními, jednak přímo ze strany 2) žalované a dále ze strany jejího právního zástupce (čl. 48, čl. 65, čl. 122, čl. 125, čl. 144, čl. 168, čl. 193, čl. 195, čl. 206). V podstatném uvádí následující: 2) žalovaná popřela, že by žalobci se zůstavitelem vedli společnou domácnost, dle ní žili ve stejném domě, ale v oddělených prostorách, ve dvou samostatných bytových jednotkách. Zůstavitel byl zcela soběstačný, do poslední doby pracovně činný. Žalobce ubytoval pouze na přímluvu 1) žalované, zůstavitel nepřipustil možnost, aby žalobci byli jakkoli spjati s nemovitostí, nesouhlasil, aby zde vyznačili na obecním úřadě trvalé bydliště. 2) žalovaná a žalobci na zůstavitele vyvíjeli průběžně nátlak, aby za svého života převedl vlastnictví k nemovitostem na žalobce, toto odmítl, proto byly vztahy mezi žalobci a zůstavitelem trvale napjaté. Vše platil jednoznačně zůstavitel, žalobci mu pouze přispívali. 2) žalovaná dále tvrdila, že zůstavitel jí při návštěvě v nemocnici před svou smrtí sdělil, že žalobcům nic nedá, ať si vše spravedlivě rozdělí obě žalované, jednalo se o první den jeho hospitalizace. Také se zlobil, že žalobci mu za bydlení nikdy nic neplatili, ačkoliv je měl upomínat. V nemocnici jí měl dále sdělit, že žalobce ubytoval po dlouhodobém nátlaku 1) žalované. Žalobcům umožnil dočasně obývat druhé patro do doby, než si pořídí své bydlení, když žalobkyně v obci [obec] požádala o přidělení stavebního pozemku. 2) žalovaná dále uvedla, že obě bytové jednotky byly uzamykány a užívány samostatně, byt v prvním patře od roku 2014 na základě ústní dohody o bezplatném užívání (o výpůjčce) uzavřené na žádost 1) žalované mezi žalobci a zůstavitelem měli užívat na nezbytně nutnou dobu.

6. U prvního jednání byla 2) žalovaná poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že je povinna doplnit konkrétní skutková tvrzení k tvrzenému uzavření dohody o dočasném užívání nemovitostí žalobci (v podrobnostech viz čl. 164). Po tomto poučení žalovaná doplnila, že žalobci spoluužívali dům, respektive byt v prvním poschodí, a společně se zůstavitelem společné prostory domu potřebné k přístupu do bytu, na základě ústní dohody o bezplatném dočasném užívání tohoto bytu (dohody o výpůjčce) uzavřené na jaře roku 2014 mezi vlastníkem tohoto domu, tedy zůstavitelem a žalobci. K uzavření dohody přistoupil zůstavitel na žádost 1) žalované. Podmínkou pro uzavření dohody bylo, aby žalobci vlastním nákladem osadili potřebné obložení části stěny kuchyně bytu obkladačkami. Další podmínkou pro bezplatné užívání bylo, že se uživatelé budou přiměřeně podílet na potřebném úklidu společných prostor. K uzavření dohody došlo na dobu určitou, a to dobu nezbytně nutnou, než si žalobci zajistí jiné bydlení, což prokazuje skutečnost, že v květnu 2018 podala žalobkyně žádost o odkoupení stavebního pozemku v obci [obec]. V roce 2018 již k uzavření ústní dohody o dalším prodloužení doby bezplatného užívání předmětného bytu nedošlo. 2) dále uvedla, že žalobkyně podala v květnu 2018 žádost o odkoupení stavebního pozemku, ta však byla zamítnuta zastupitelstvem obce z důvodu probíhajícího řízení o povolení přeložení kabelového vedení, kdy žalobkyně byla oprávněna podat novou žádost, to však již neučinila. Pokud žalovaná zaslala soudu písemné podání ze dne 29. 1. 2021, ze dne 28. 7. 2021, pak takto učinila po zákonné koncentraci řízení a v rozporu se zásadami uvedenými v § 118b o. s. ř., ke skutečnostem tam uváděným a navrhovaným důkazům již soud nepřihlížel. Pro úplnost soud uvádí, že se jednalo o skutečnosti a důkazní návrhy, které nebyly ve věci relevantní a soud by se jimi z důvodu hospodárnosti nezabýval ani, pokud by byly uplatněny řádně a včas. V dalším se v těchto podáních vyjadřuje 2) žalovaná k průběžnému provádění dokazování v tom smyslu, jak již byly výše uvedeny její názory k žalobě.

7. Podle § 1637 odst. 1 o. z. nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

8. Pro rozhodnutí ve věci bylo stěžejní posoudit, zda žalobci žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele ve smyslu shora uvedeném, kdy žalobci uvedené tvrdili a museli uvedené prokázat, aby mohli být určeni dědici ze zákona z titulu spolužijících osob, naopak 2) žalovaná toto popírala, učinila nesporným, že žalobci žili se zůstavitelem v jednom domě, popřela však, že by se jednalo o společnou domácnost.

9. Dokazování bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu účastníků, výslechy účastníků, výslechy svědků, dále soud vyšel z některých nesporných tvrzení.

10. Mezi účastníky nebo sporné, že zůstavitel byl bratrem obou žalovaných, 1) žalovaná je matkou žalobkyně a tchýní žalobce. Žalobci bydeli v domě zůstavitele od roku 2014. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že předmětný rodinný dům zůstavitele se sestává ze dvou bytových jednotek, kdy zůstavitel obýval jednotku v přízemí domu, žalobci obývali a obývají se svými syny jednotku v prvním patře.

11. Soud provedl důkaz dědickým spisem zdejšího soudu sp. zn. 21 D 1401/2018, ve kterém je vedeno pozůstalostní řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum]. V průběhu pozůstalostního řízení vznikl spor o dědické právo, kdy zůstavitel zanechal dvě sestry, 1) a 2) žalovanou, následně uplatnila své dědické právo z titulu spolužijících osob žalobkyně, i za žalobce, kdy z protokolu soudního komisaře (čl. 36 až čl. 37) vyplývá, že 1) žalovaná nezpochybňovala spolužití žalobců se zůstavitelem, stejně tak 2) žalovaná, nicméně ta namítla, že zůstavitel jí před smrtí sdělil, že si to nepřál, navíc byla přesvědčena, že nevedli společnou domácnost, každý žili v jiném bytě. 2) žalovaná se dále v rámci svého podání do pozůstalostního spisu ze dne [datum] (čl. 109) mimo jiné vyjádřila tak, že žalobkyně s rodinou žila v domě zůstavitele v samostatném bytě, že detaily soužití jí nejsou známy, z rozhovoru s bratrem však ví, že měl ve svém bytě plně vybavenou kuchyni, nezpochybňuje, že žalobkyně pravděpodobně na provoz domu přispívala, v domě uklízela, v bytě, ve kterém bydlela prováděla údržbu, nicméně má za to, že tyto činnosti a plnění lze zahrnout pod nájemní, popřípadě quasi nájemní vztah, nikoli užívání společné domácnosti. Ze spisu dále bylo prokázáno, že usnesením ze dne 7. 8. 2019, č. j. 21 D 1401/2018-192, které nabylo právní moci dne [datum], soud uložil žalobcům, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podali u zdejšího soudu proti žalovaným žalobu na určení, že jsou z titulu spolužijících osob dědici ze zákona po zůstaviteli. Je zřejmé, že žalobci podali žalobu řádně ve smyslu uvedeného usnesení a ve stanovené lhůtě, když došla soudu dne 8. 10. 2019.

12. Všechny strany sporu odkazovaly na tzv.„ rukou psanou listinu“, která je v originále založena v dědickém spise na čl. 46, s tím, že nebylo zpochybňováno, že listina byla skutečně sepsána rukou zůstavitele, nicméně každá ze stran si listinu vykládala jinak. Žalobci a 1) žalovaná z ní vyvozovali, že zůstavitel plánoval uzavřít dědickou dohodu s žalobci ohledně stvrzení jejich dědického práva s ohledem na předmětnou nemovitost, 2) žalovaná si z dohody vyvozovala, že zůstavitel v ní měl projevovat obavy o svůj majetek a dále dočasnost pobytu žalobců u zůstavitele v předmětném domě. Z listiny dle jejího obsahu dle názoru soudu vyplývá, že je popsána situace, kdy zůstavitel jako šedesátiletý vlastník rodinného domu, popisuje situaci, kdy tři roky tam s ním bydlí neteř s manželem (žalobci) a dále jsou vymezeny body, na které evidentně z právního hlediska nezná odpověď a chtěl by odpověď znát, je tedy zjevné, že se připravoval na projednání záležitosti, a to skutečně s největší pravděpodobností projednání eventuální dědické dohody, kdy jednak vyjadřoval její podmínky a další body k vyjasnění, kdy v podmínkách bylo, aby dům byl za jeho života v jeho vlastnictví, aby se vyhnul situaci, kdy by část domu patřila žalobcům za situace, že by z domu odešli ještě za jeho života, aby je nemusel vyplácet, dále se táže, jaký by měla dohoda osud, po jeho smrti, kdyby ještě za dobu jeho života žalobci z domu odešli, jestli by byla dohoda platná či nikoli, či by jejich odchodem zanikla, rovněž jak by to s dohodou bylo, pokud by se za jeho života žalobci rozešli, jak je to s jejich trvalým bydlištěm, za jakých okolností se dohoda může ukončit či změnit, jaké další náležitosti by ještě listina měla mít. Listina podle názoru soudu nijak neprokazuje tvrzení 2) žalované o dočasnosti bydlení žalobců v předmětné nemovitosti, o tom v ní není jakákoli zmínka. Podle názoru soudu je z ní patrné, že zůstavitel chtěl skutečně pořídit pro případ smrti ve prospěch žalobců, pokud jde o předmětnou nemovitost (to dále potvrdila ve výpovědi i žalobkyně a 1) žalovaná, viz níže), a to za situace, kdy s ním v domě budou skutečně bydlet, zůstanou spolu a neodstěhují se, nesvědčí podle názoru soudu o strachu zůstavitele z toho, že by jej měli žalobci majetku zbavit, nýbrž o opatrnosti při přípravě takto závažného právního jednání, jakým je pořízení pro případ smrti, vyplývá z ní podle názoru soudu vůle žalovaného přenechat jim nemovitost za podmínek, že s ním budou v nemovitosti do jeho smrti bydlet a poskytnou mu podporu a pomoc, naopak z ní rovněž vyplývá vůle, podle názoru soudu zcela pochopitelná, aby v případě, že z jakéhokoli důvodu opustí předmětnou nemovitost, nebylo dotčeno výlučné vlastnictví zůstavitele předmětné nemovitosti.

13. Z výpovědí žalobců, kdy žalobce se k obsáhlé výpovědi žalobkyně připojil, a dále rozvedl okolnosti týkající se zejména technických záležitostí, jako opravy v domě a podobně, vyplývá, že žalobci bydleli u zůstavitele v domě od dubna 2014, kdy v roce 2013 jim zůstavitel nabídl, aby se k němu nastěhovali. Žalobkyně jej znala od narození, předtím bydlela ve vedlejším domě [obec a číslo], v domě její matky (sestry zůstavitele), který je s předmětnou nemovitostí [obec a číslo] spojen průchozím koridorem. Předtím, než zůstavitel nabídl bydlení žalobcům, žádala jej jeho sestra, 2) žalovaná, aby se k němu mohla nastěhovat její dcera [jméno] s rodinou, toto zůstavitel odmítl. Tato skutečnost dále byla potvrzena i svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] (odst. 30). Ještě před nastěhováním v roce 2013 prováděli již žalobci v domě u zůstavitele nějaké úpravy za tím účelem, aby se mohli nastěhovat, měnili okna v prvním podlaží, tedy v podlaží, které obývali, vymalovali. Následně po nastěhování úpravy a opravy pokračovaly, udělali novou linku v bytě, který obývali a další. Žalobci a zůstavitel se společně podíleli na úklidu, respektive většinu úklidových prací prováděla žalobkyně, a to prvního patra, společných prostor, ale i prostor v bytě v přízemí, kde bydlel zůstavitel, kde umývala okna, prala záclony, umývala země, čistila pavučiny, utírala prach a vysávala, kdy zůstaviteli takto vypomáhala s ohledem na jeho věk a zdravotní stav (tato skutečnost je potvrzena i výpovědí 1) žalované a svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], viz odst. 19, 27, 28, 29). Běžný úklid u něj dělala jednou za týden či dva týdny, velký úklid jednou za čtvrt roku. Žalobkyně zůstaviteli dále vypomáhala s praním, když ještě před jejich nastěhováním se starala o jeho prádlo jeho sestra 1) žalovaná, která bydlela vedle a do domu měla přístup spojovacím koridorem, po nastěhování žalobkyně s rodinou tuto činnost převzala žalobkyně. Společně se podíleli i na vaření a stravování, zůstavitel byl kuchař a často nosíval jídlo z práce, které nosíval i pro žalobce, o víkendu většinou vařili společně buď tak, že se ve vaření střídali, nebo si vaření rozdělili, kdy žalobkyně vařila polévku, zůstavitel druhé jídlo nebo naopak, stolovali společně, mimo víkendy to bylo různě. Společně se podíleli i na nákupech, kdy velké nákupy zajišťovali z velké části žalobci, konkrétně žalobce, který jezdil autem do práce a velké nákupy pravidelně zajišťoval, kdy zůstavitel si vždy na papírek napsal, co potřebuje koupit, peníze na nákup žalobcům nedával, žalobci následně společné nákupy zůstaviteli nevyúčtovávali. Drobné nákupy si zajišťoval každý sám. Společné byly i příspěvky na provoz domácnosti, kdy zálohy se hradili přes SIPO, SIPO platil zůstavitel tou formou, že je za něj odváděla ze svého účtu jeho sestra 1) žalovaná, když na její účet přicházel výdělek zůstavitele, který vlastním účtem nedisponoval. Na SIPO žalobci zůstaviteli pravidelně přispívali částkou 3 700 Kč v hotovosti, kdy dále hradili vodné a stočné za všechny osoby v domě, tedy i za zůstavitele, další mimořádné výdaje, jako nedoplatky za plyn, elektřinu, rovněž hradili povinné ručení na auto ve vlastnictví zůstavitele, měřidla v domě byla společná, pokud jde o měřidlo elektřiny, vodoměr, pouze plyn měl podružné měřidlo i pro první patro, k tomu se však nepřihlíželo, platby za plyn se platily pouze jedny (výše uvedené skutečnosti potvrdila ve své výpovědi 1) žalovaná, viz odst. 19).

14. Z výpovědí žalobců dále vyplývá, že není pravdou tvrzení 2) žalované, že by bytové jednotky v domě byly uzamykány a nebyly přístupné obyvatelům druhého bytu, když dle shodného vyjádření žalobců ani jedna bytová jednotka nebyla uzamykána, jak zůstavitel, tak žalobci a následně jejich syn měli možnost pohybu po celém domě, každodenně se viděli, měli přístup navzájem do svých bytů, když takto to bylo přirozené a obvyklé, například při společném vaření a stravování, zejména víkendovém, například na balkon byl přístup pouze z bytu v prvním patře a balkon zůstavitel pravidelně využíval, žalobce se zůstavitelem společně sledovali sportovní zápasy v televizi a podobně (tato skutečnost je potvrzena i výpovědí 1) žalované a svědků [příjmení], [anonymizováno] odst. 19, 28, 29) ..Úzké vztahy mezi rodinou žalobkyně, její matky 1) žalované a zůstavitelem dokládá i ta skutečnost, že mezi oběma domy na adrese [obec a číslo] a [obec a číslo] je zbudován průchozí koridor a domy jsou tak vzájemně přístupné, kdy tento model zúčastněným vyhovoval, koridor nikdy nebyl žádným způsobem rušen.

15. Z výpovědí žalobců bylo dále prokázáno, že se společně se zůstavitelem starali nejen o interiér domu, ale i o zahradu a přilehlé stavby, a to ve prospěch zůstavitele i žalobců, žalobci např. měli možnost využívat zůstavitelem vypěstovanou zeleninu, žalobce se zůstavitelem si vypomáhali při pracích na domě, opravách. Zůstavitel s žalobci a jejich synem trávil i volný čas, program o víkendech většinou plánovali společně, včetně společného jídla, odpoledne se často věnovali práci na zahradě, kdy například i nářadí bylo společné, jako například sekačka, i některé večery trávili společně, zejména žalobce se zůstavitelem společně sledovali fotbalové utkání. Dále trávil žalobce se zůstavitelem mnoho času tím, že mu pomáhal přehrávat jeho skladby, kopírovat je do počítače a třídit a číslovat tak, aby si zůstavitel mohl následně pouze vybrat skladbu a pod číslem si ji přehrát, když zůstavitelovým koníčkem bylo skládání a produkce hudby, což potvrdili i svědci [příjmení] a [příjmení], viz odst. 28, 29. Společně se dále podíleli na údržbě a opravách domu, kdy na tomto se vždy společně domluvil zejména zůstavitel s žalobcem, naplánovali, co je třeba udělat, nakoupili materiál, případně objednali techniku, například vysokozdvižný vozík, domluvili si společně termín, který vyhovoval a následně opravy prováděli. Dále společně plánovali, a to rovněž s rodinou žalobkyně, tedy s rodinou 1) žalované, která bydlela ve vedlejším domě, veškeré svátky, Vánoce, Velikonoce, kdy společně připravovali pohoštění, výzdobu, posezení a následně společně trávili čas, trávili společně rodinné oslavy, kdy však 2) žalovaná a její rodina se těchto akcií neúčastnili z důvodu neuspořádaných vztahů se zůstavitelem i svou sestrou je dále vyplývá i z dalšího dokazování, zejména z výpovědí svědků manželů [příjmení], [příjmení] a [příjmení], viz odst. 27, 28, 29.

16. Žalobci se dále ve výpovědi vyjádřili k připravované dědické dohodě, kdy žalobkyně výslovně uvedla, že zůstavitel jim sdělil, že má v plánu sepsat dědickou dohodu, že mluvil i o nějakých bodech dohody, které by chtěl, aby obsahovala, například pravidla, která by museli žalobci dodržovat, kdy k jejímu sepsání nakonec s ohledem na jeho náhlé onemocnění a úmrtí nedošlo. Samotnou rukou psanou listinu, která je rozebrána výše, našli po jeho smrti v jeho šuplíku. Skutečnosti, které žalobkyně vypověděla a žalobce se k nim ve výpovědi připojil, vyplývají i z výše uvedené listiny psané rukou zůstavitele, která je zhodnocena výše, neboť skutečnosti vyplývající z výpovědi žalobců a z této listiny jsou v souladu a logicky se doplňují.

17. Z výpovědi žalobců dále vyplývá, že pokud žalobci dělali větší nákupy domácího vybavení, tak se často jednalo o případy, kdy věci sloužily k všeobecnému použití, jako pračka, botník, pokud nakupovali nové matrace a rošty, tyto nakoupili i pro zůstavitele. Z výpovědi žalobce dále vyplynuly další podrobnosti ohledně společné péče o nemovitost a oprav, které podrobně popsal s tím, že opravy, na které fyzicky a zdravotně ještě zůstavitel stačil, prováděli společně vždy po společném naplánování, jako například natření štítů, rýn, branky, dále společně opravovali tzv. starou spišku, která je v přístavku, ve staré části domu, kdy tuto část společně vyklidili, vymalovali, udělali podlahu s tím, že se dohodli, že žalobce tam bude skladovat své technické vybavení a nářadí, to mu zůstavitel přímou nabídl. Další práce, které byly fyzicky náročné, dělal žalobce sám po společné domluvě se zůstavitelem, jako zednické práce, výkopové práce (tyto skutečnosti potvrzují i výpovědi svědků [příjmení], [příjmení], viz odst. 27, 28. Dále žalobce zajišťoval různé opravy elektronických zařízení, neboť je na to odborníkem, 13 let pracoval v servise elektroniky.

18. Pokud jde o dohodu se zůstavitelem ohledně bydlení v domě, tuto žalobci chápali tak, že jim zůstavitel nabídl bydlení bez časového omezení, napořád, a to právě za tím účelem, aby měl výpomoc ve stáří, neboť neměl vlastní děti, dříve mu vypomáhala jeho sestra 1) žalovaná, ta následně ale mnoho času musela věnovat péči o svého manžela, který byl po mrtvici. Za tím účelem před nastěhováním v roce 2013 dělali velké úpravy, měnili okna v prvním patře, když v přízemí měl zůstavitel okna již vyměněná, v prvním patře bylo vlhko. Připravovali se tedy na trvalé bydlení. Stejně tak byl zůstavitel rád, že mu finančně vypomáhali, jako kuchař neměl velký výdělek cca pouze 13 500 Kč měsíčně, následně byl dlouhodobě na nemocenské, a to od března 2017, kdy měl problémy s rukou, následně již onemocněl onkologickým onemocněním, v nemocenské měl tedy peněz ještě méně a s tímto nižším výdělkem by těžko platby za dům hradil sám, takže i v tomto směru byl rád, že žalobci s ním bydleli.

19. S výpovědí žalobců korespondovala výpověď 1) žalované, která potvrdila dohodu žalobců se zůstavitelem o jejich bydlení v domě zůstavitele natrvalo, úpravu jejich bydlení před nastěhováním v roce 2013, nastěhování v roce 2014, dále potvrdila, že zůstavitel odmítl, aby v jeho domě bydlela dcera 2) žalované [jméno] se svým partnerem, naopak dal přednost tomu, aby v jeho domě bydlela žalobkyně s rodinou, když mají úzké vazby, potvrdila propojení obou domů, přístupnost obou domů navzájem i přístupnost obou bytových jednotek v domě zůstavitele. Potvrdila společnou péči žalobců a zůstavitele o nemovitost, společné opravy, společnou péči o domácnost, kdy se společně podíleli na vaření, některé dny společně stolovali, žalobkyně převzala povinnosti spojené s úklidem, praním pro všechny i pro zůstavitele, potvrdila úhrady plateb ze strany žalobců. Potvrdila společné trávení volného času, rodinných oslav, svátků, potvrdila společné nákupy, respektive tu skutečnost, že velké nákupy zajišťoval žalobce, drobnější nákupy probíhaly odděleně. Dále potvrdila skutečnost sdělenou žalobci, že zůstavitel chtěl sepsat dědickou smlouvu s žalobci, na základě které by měli žalobci zdědit předmětnou nemovitost, doplnila konkrétní údaje, že jí toto měl osobně sdělit na jaře v roce 2018 s tím, že celou věc chce nejdříve domluvit s právníkem, následně s ohledem na rychlý nástup nemoci toto již nestihl. Z její výpovědi dále vyplývá, že zůstavitel neměl zřízen bankovní účet, dlouhodobě jeho mzda, od doby, kdy ji zaměstnavatel vyplácel pouze bezhotovostně, chodila na účet 1) žalované, takto byli dohodnuti, ona provedla platby dle přání zůstavitele, zejména SIPO a případné další, zbytek mu vyplácela v hotovosti, takto to bez problémů fungovalo, navzájem si důvěřovali. Následně, když nastoupil nemocenskou, tato mu již chodila složenkami.

20. Z výpovědí žalobců i 1) žalované vyplynulo, že zůstavitel neměl dobré vztahy s 2) žalovanou a její rodinou (což bylo dále potvrzeno svědků manželů [příjmení], [příjmení], [příjmení], viz odst. 27, 28, 29), kdy se dlouhodobě nestýkali, nenavštěvovali se ani při příležitosti svátků a rodinných oslav, 2) žalovaná s rodinou se například nezúčastnila ani oslavy šedesátých narozenin zůstavitele. 2) žalovaná a její děti zůstavitele nenavštěvovaly, nemohly mít žádnou povědomost o tom, jakým způsobem probíhalo soužití zůstavitele a žalobců. Zůstavitel dokonce za celý život neviděl vnuky 2) žalované, kteří ke dni smrti zůstavitele měli již tři roky. 1) žalovaná dále ve své výpovědi vysvětlila skutečnost, kterou akcentovala 2) žalovaná, že měla při jednání v notářské kanceláři v rámci pozůstalostního řízení po zůstaviteli sdělit, že zůstavitel s žalobci nevedl společnou domácnost, když takto reagovala po vysvětlení notářské pracovnice, že lze takto uvést pouze osoby, které žily v jednom bytě s zůstavitelem, převážně se dle notářské pracovnice mělo jednat o druha a družku. Proto tedy podepsala, že společná domácnost nebyla vedena, v té chvíli tomu však nerozuměla, až následně se dozvěděla, že nebylo nutné, aby se jednalo o soužití v jednom bytě.

21. Soud dále provedl výslech 2) žalované. Ta vypovídala v mnoha ohledech odlišně od žalobců a 1) žalované. Byla přesvědčena, že žalobci a zůstavitel nevedli společnou domácnost. Z její výpovědi vyplývá, že se sestrou, tedy 1) žalovanou, ani s její rodinou, tedy ani s žalobci, nemá dobrý vztah, dlouhodobě se nestýkají, sestru považuje za tu, která chce jen získávat, má pocit, že s majetkem v rodině, a to i v minulosti, ohledně domu [obec a číslo], kde vyrůstaly, se naložilo nespravedlivě vůči ní, to pokračuje i nyní s předmětnou nemovitostí. Ani vztahy se zůstavitelem nebyly ideální, neboť, v roce 2013 zůstavitel odmítl její dceři bydlení v jeho v domě, následně však toto zakrátko, umožnil žalobcům, z toho byla dle její výpovědi„ špatná“ Dle názoru 2) žalované umožnil bydlení žalobcům na jejich nátlak a na nátlak 1) žalované. S žalobci, 1) žalovanou se nestýkala, nenavštěvovala je ani na adrese [adresa žalované a žalobkyně], tedy v domě zůstavitele. Společných oslav se neúčastnila, nezvala zůstavitele, ani ona s rodinou nebyla zvána s tím, že uvedla, že není typ na oslavy. Se zůstavitelem se dle její výpovědi vídala při návštěvách kostela, občas se za ní měl stavit na kole nebo v autě. Uvedla, že zůstavitel jí před smrtí měl v nemocnici říci, že žalobce v domě nechce, ať se ona rozdělí spravedlivě se sestrou, že žalobkyně nemá dobrou povahu, u tohoto sdělení nikdo nebyl. Dá vypověděla, že ohledně bydlení žalobců jí měl zůstavitel říci, že se jedná pouze o dočasné bydlení, to dovozovala z toho, že v roce 2013 odmítl nastěhování její dcery s odůvodněním, že tam nikoho nechtěl, chtěl mít svůj klid. Podle názoru 2) žalované si měli žalobci zajistit bydlení jiné, když si kupovali nebo chtěli kupovat pozemek v [obec]. Jí osobně zůstavitel neřekl, že má problémy s žalobci, měla se to dozvědět od jedné známé.

22. Žalovaná 2) navrhla výslech svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], k prokázání skutečnosti, že žalobci se zůstavitelem nežili ve společné domácnosti a hospodařili samostatně, dále k prokázání skutečnosti, že mezi žalobci a zůstavitelem byla uzavřena dohoda o bezplatném dočasném užívání předmětné nemovitosti, k prokázání stejných skutečností navrhla dále důkaz jejich čestnými prohlášeními a notářskými zápisy o jejich prohlášení. Vzhledem k tomu, že ze strany žalobců a 1) žalované byla čestná prohlášení a notářské zápisy zpochybňovány, soud zároveň přistoupil k výslechu těchto svědkyň.

23. Soud provedl důkaz rukou psaným čestným prohlášením [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a dále notářským zápisem osvědčujícím prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který byl sepsán u notáře JUDr. [jméno] [příjmení] v [obec]. Obě listiny mají stejný obsah, kdy [jméno] [příjmení] prohlásila, že zůstavitel jako její bývalý soused dle jejího přesvědčení nevedl společnou domácnost s žalobci, že se staral sám o svého nemocného otce od roku 2005 do 2011, že byl zcela samostatný až do nástupu do nemocnice, určitě by si nepřál zásah do své domácnosti, žalobce ubytoval v horním patře z dobré vůle, kde vedli vlastní domácnost, a to na dobu nezbytně nutnou. Z její svědecké výpovědi bylo zjištěno, že její matka sousedí s domem na adrese [anonymizována dvě slova], kde žil zůstavitel, do domu se chodila starat o maminku střídavě se sestrou [jméno] [příjmení]. Ve výpovědi svědkyně popsala, na jaký popud sepsala čestné prohlášení, a to, že při návštěvě matky u sousedů, tedy v předmětné nemovitosti, slyšela přes zeď hádku pana [příjmení] (otce žalobkyně), žalobkyně a 2) žalované, kdy na 2) žalovanou měli křičet, že v domě nemá co dělat. Následně 2) žalovaná přijela ke svědkyni a ptala se, zda hádku slyšeli, na základě toho svědkyně 2) žalované řekla, že„ do toho půjde“, že řekne, co slyšela, že není možné, aby se sestry takto dohadovaly. Na ten popud„ prý jí to podepsala“, pokud se následně soud ptal, co podepsala, řekla, že nepodepsala, že„ se domluvila, že se s 2) žalovanou domluvily a ona jí řekla, že jí to tedy podepíše, nebo že se domluví, že to napíše“. Pokud se soud dotazoval co přesně, pak odkazovala na své čestné prohlášení, které měla u výpovědi s sebou, dále k tomu uvedla, že prohlášení napsala sama a následně šly za panem notářem. K tomu uvedla, že k notáři ji pozval koncipient, za sepsání nic neplatila. U výpovědi nejdříve řekla, že u notáře byla sama, následně k dotazu právního zástupcem 1) žalované řekla, že u notáře byla se sestrou. Pokud se soud dotazoval svědkyně, co ví o bydlení žalobců u zůstavitele, neřekla nic konkrétního, uvedla, že„ neví nyní nic a ani ji to nezajímá, jen zdůrazňuje, že zůstavitel byl soběstačný“, pokud se soud dotazoval, co ví konkrétně o dohodě zůstavitele s [anonymizováno] o bydlení, uvedla, že neví. Následně však na dotaz právního zástupce 2) žalované žalobců už tvrdila, že soužití mělo být na dobu určitou. Uvedla, že se zůstavitelem byla kamarádka, že se vídali často, zejména při návštěvě hřbitova, nejdříve uvedla, že tam se pozdravovali a šli, následně k dotazu právního zástupce žalobců uvedla, že tam vždy hovořili. Měl jí říct, že byl prvně nadšený z toho, že žalobce k sobě vezme, že ho ale budou poslouchat, ona mu na to řekla, že se to nepodaří a on jí po čase, neví po kolika letech řekl, že to byla pravda. Na přímý dotaz právního zástupce žalobců, zda s ní zůstavitel mluvil o tom, jaké soužití s žalobci bylo, uvedla, že o tom se nebavili. Ke vztahům s žalovanými uvedla, že s 1) žalovanou má špatné vztahy, s 2) žalovanou se nevídá. Dále při výpovědi vysvětlila, jak chápe společnou domácnost, a to tak, že spolu lidé bydlí, vaří si, žalobci a zůstavitel však měli každý své patro, což nemůže být společná domácnost. Když se jí právní zástupce 1) žalované dotazoval, proč do svého čestného prohlášení použila pojem společná domácnost, odpověděla, že„ se jí na to ptali“, když se ptal, kdo, uvedla„ někdo“ a dále, že„ neví, proč to tam tedy psala, napsala to proto, že to věděla, tak, aby tam něco napsala a byla to pravda“. Z její výpovědi dále vyplývá, že v době, kdy zůstavitel již žil v domě s žalobci, nikdy v předmětném domě nebyla.

24. Ve výpovědi svědkyně [příjmení] byly podle názoru soudu podstatné rozpory, kdy jak je výše uvedeno na dotaz soudu, zda ví něco konkrétního o dohodě zůstavitele a žalobců o jejich bydlení v předmětném domě uvedla, že neví, na dotaz právního zástupce žalobců zase uvedla, že ví, že to mělo být na dobu určitou. Ohledně návštěvy u notáře napřed řekla, že u něj byla sama, následně však se svou sestrou. Nebyla schopna věrohodným způsobem vysvětlit, proč konkrétně sepisovala čestné prohlášení a zejména, proč s uvedeným konkrétním obsahem, zejména proč psala o„ nevedení společné domácnosti“. Je evidentní, že jak rukou psané čestné prohlášení, tak prohlášení sepsané u notáře, bylo sepsáno na žádost a z popudu 2) žalované, kdy rukou psané prohlášení, sepsala na popud 2) žalované po její návštěvě po výše zmiňované hádce, notářský zápis byl sepsán bez toho, aby se svědkyně u notáře objednala a za sepsání zápisu zaplatila, tak, jak je to standardní, evidentně sepsání notářského zápisu bylo předjednáno a zaplaceno jinou osobou, a to s největší pravděpodobností 2) žalovanou, kdy u třetí svědkyně paní [příjmení] je přímo prokázáno, že k notáři svědkyni přímo 2) žalovaná vezla.

25. Soud dále provedl dokazování rukou psaným čestným prohlášením [jméno] [příjmení], sestry předchozí svědkyně [jméno] [příjmení], a notářským zápisem o jejím prohlášení se stejným obsahem, kdy čestné prohlášení je sepsáno o den později, než předchozí, notářský zápis stejného dne jako u sestry. [jméno] [příjmení] v prohlášení uvádí, že zůstavitel je bývalý soused, sám si nakupoval, žalobce nechal bydlet v horním patře svého domu, avšak každý si hospodařil sám za sebe, nesouhlasil, aby žalobci dělali v domě větší stavební úpravy, vyjma horního patra, kde měli vlastní domácnost. Dále v prohlášení uvedla, že žalobkyně na obecním úřadě zjišťovala možnost stavebních míst, a proto se domnívala, že si chtěli postavit vlastní dům a do něj se odstěhovat. [jméno] [příjmení] byla dále slyšena jako svědkyně. Z její výpovědi vyplývá, že s 1) žalovanou dříve byly kamarádky, v současné době však z důvodu předmětného sporu nemají dobré vztahy, pokud jde o 2) žalovanou, s tou se nestýkají, nicméně jasně uvedla, že účelem jak sepisu čestných prohlášení, tak výpovědi u soudu je pomoci 2) žalované, kdy mluvila v množném čísle, tedy nepochybně o sobě a o své sestře, se kterou jela společně, jak k notáři sepsat prohlášení, tak k soudu. K sepsání čestného prohlášení uvedla, že ho sepsala na žádost 2) žalované po incidentu, který již popisovala [jméno] [příjmení], její sestra, který vyslechly za zdí u [anonymizováno], kteří se měli hádat s 2) žalovanou. Říkaly si tedy se sestrou, že 2) žalované musí nějak pomoci. Čestné prohlášení dále sepsala poté, co jí volal právní zástupce 2) žalované s tím, že pokud jí chtějí pomoci, mají sepsat co vědí. Svědkyně vypověděla, že se zůstavitelem se znala od dětství, vídali se často buď na nákupu, nebo na víkendových procházkách nebo v neděli na hřbitově. K soužití zůstavitele s [anonymizováno] nevěděla konkrétní informace s tím, že za doby jejich soužití v domě nebyla, pokud tam byla předtím, byla jenom v přízemí, uváděla, že z informací od zůstavitele vyplynulo, že ze začátku si žalobce chválil, že mu ve všem vyhoví, dále pokračovala, že už ale neví, jak to pokračovalo dál, že již měli žalobci syna, tak zůstavitel říkal, že je v domě hluk a pořádně se nevyspí. Tvrdila, že zůstavitel jí řekl, že se žalobci k němu přistěhovali na dobu určitou, než si něco najdou nebo budou stavět. Vysvětlila, jak chápe společnou domácnost, tedy že lidé bydlí v jednom bytě a vše dělají spolu.

26. Soud dále provedl důkaz čestným prohlášením [jméno] [příjmení] psaným rukou ze dne [datum], tedy stejného dne jako prohlášení [jméno] [příjmení], a následně notářským zápisem o jejím prohlášení se stejným obsahem ze dne [datum], který byl sepsán v [obec] u notáře JUDr. [jméno] [příjmení]. V prohlášení v tom podstatném pro předmětný spor uvedla, že se k zůstaviteli přistěhovala žalobkyně, což jí zůstavitel umožnil, a to do prvního patra do druhé bytové jednotky, se zůstavitelem si kolikrát povídali a ona si stěžovala, že s ní žádné dítě nebydlí, on jí na to řekl, aby byla ráda, že co by za to dal, kdyby je tam nenechal nastěhovat, že toho teď lituje. Dále uvedla, že neví co, mezi nimi bylo, ale vyplývá jí z toho, že nevytvořili společnou domácnost i to, že se k němu žalobkyně nechovala dobře, dále z jeho vyprávění věděla, že od smrti svých rodičů si vedl sám domácnost a byl soběstačný. [příjmení] [jméno] [příjmení] rovněž vyslechl jako svědkyni. Z výpovědi svědkyně vyplynulo, že pokud jde o notářský zápis, tento sepsala z popudu 2) žalované, k notáři se neobjednávala, nýbrž k notáři ji odvezla sama 2) žalovaná, za sepsání notářského zápisu ani nic neplatila. Pokud jde o čestné prohlášení, které sama sepsala, takto bylo proto, že po smrti zůstavitele potkala 2) žalovanou, začali si povídat, ona se jí zmínila o skutečnostech, které popsala v čestném prohlášení a 2) žalovaná jí požádala, zda by to mohla sepsat na papír, toto učinila s tím, že jí ještě právní zástupce 2) žalované zadal nějaké body, které by v čestném prohlášení měly být, a na základě toho ona čestné prohlášení sepsala. Pokud jde o samotný obsah, pak uvedla, že se zůstavitelem se potkávali v kostele a po kostele se občas zapovídali, jednou si ona postěžovala, že jsou s manželem v domě sami bez dětí, on jí na to měl říct, ať je ráda, že on dovolil mladým, aby u něho bydleli, a teď toho lituje, uvedla však, že neví, proč, to by si musela vymýšlet. Pokud byla tázána na to, co ví o soužití zůstavitele a žalobců uvedla, že o tom neví, akorát ví, že se staral o otce, to jí vykládal, že chodil do práce a měl toho moc, totéž zopakovala na dotazy právního zástupce žalobců, kdy na dotaz, jak došlo k tomu, že zůstavitel s žalobci nevytvořili společnou domácnost odpověděla, že zůstavitel jí vykládal, že když přišel z práce, dělal veškeré domácí práce on, musel vařit, poklízet, starat se o svého otce, že toho měl moc a že to nezvládá, dokonce uvažoval o tom, že bude muset zůstat doma, při práci to nezvládal, na doplňující dotaz soudu uvedla, že hovoří o otci zůstavitele o panu [příjmení], a tedy i o době, kdy už tam bydleli žalobci. Na další dotaz právního zástupce žalobců, jestli ví přímo od zůstavitele, že byl na domácnost sám, uvedla, že ano, že to ví od něho, že zůstavitel jezdil s otcem k doktorovi, že ho kolikrát viděla, protože jezdil k doktorovi do [obec] a vždycky vedl otce sám do auta, nikdo s ním nebyl, kdyby vedli společnou domácnost s žalobci, tak si myslí, že by se o to nějak podělili. Z toho je evidentní, že svědkyně neměla přesný přehled o časových souvislostech, když z ostatního dokazování a ostatně i z tvrzení účastníků vyplývá, že pokud jde o předmětné období, tedy soužití žalobců se zůstavitelem v jeho domě, jedná se o období od roku 2014, kdy však již otec zůstavitele byl již mrtvý, o svého otce se zůstavitel staral ještě v době, kdy žalobci u něj v domě vůbec nebydleli. Svědkyně tedy dovozuje nevedení společné domácnosti ze špatného období, kdy žalobci se zůstavitelem ještě v domě nebydleli. Svědkyně dále nevěděla nic ani o tom, jak se přesně měli dohodnout zůstavitel s žalobci ohledně bydlení v jeho domě. Výpověď svědkyně tak s ohledem na uvedené není vypovídající.

27. V řízení byl dále proveden důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a jejího manžela [jméno] [příjmení], což jsou tchyně a tchán sestry žalobkyně. Dále výslechem svědka [jméno] [příjmení], jenž byl přítelem zůstavitele. Tito svědci podpořili skutková tvrzení žalobců. Z jejich výpovědí vyplývá, že soužití zůstavitele s žalobci bylo bezproblémové, že zůstavitel byl rád, že v domě není sám, že sám nabídl žalobcům bydlení v horním patře domu, soužití si chválil, nestěžoval si. Svědkyně [jméno] [příjmení] byla v častém styku s žalobcem, když téměř denně jezdili společně autobusem do zaměstnání, dále se vídali na rodinných oslavách, na kterých se se zůstavitelem dále vídal její manželem svědek [jméno] [příjmení]. Svědkyně [jméno] [příjmení] dále potvrdila společné soužití v tom smyslu, že zůstavitel s žalobci se společně stravovali, žalobkyně prala pro všechny členy domácnosti, zajišťovala domácí práce, kdy s úklidem vypomáhala ještě v době, kdy bydlela u rodičů ve vedlejším domě u 1) žalované, následně po nastěhování k zůstaviteli převzala veškeré domácí práce automaticky. Zůstavitel se přímo svědkyni [jméno] [příjmení] zmínil o tom, že po svatbě má v úmyslu dům přepsat na žalobce. Uvedené skutečnosti potvrdil i svědek [jméno] [příjmení], uvedl, že zůstavitel byl se soužitím spokojený, že měl veškerý servis, že se o něho žalobci starali, prali mu, žehlili, dále doplnil, že žalobce vypomáhal s pracemi na domě.

28. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] vyplývá, že zůstavitel byl jeho kamarád, často se navštěvovali, někdy několikrát v týdnu, a to buď plánovaně nebo neplánovaně, svědek chodil na návštěvy, jak za zůstavitelem, tak do vedlejšího domu za 1) žalovanou, vždy pohovořili, vypomohli si, svědek měl přehled o životě zůstavitele, byli přátelé a byli v častém styku, potvrdil, že zůstavitel žalobcům navrhl, aby se k němu přistěhovali, když měl celé patro volné, jejich soužití popsal jako bezproblémové, dále tak, že společně hospodařili, žalobkyně zajišťovala úklid, častokrát jí viděl, jak umývala okna v celém domě, tedy i ve spodním patře u zůstavitele, popsal soužití tak, že žili společně a soužití vykazovalo soudržnost na značně dobré úrovni, dále doplnil, že společně se vařilo i pralo, pokud měl zůstavitel chuť na něco jiného, nebyl pro něho problém si uvařit podle své chuti, neboť byl kuchař, někdy zase on uvařil pro žalobce. Nikdy se před svědkem nezmínil, že by v soužití byly problémy, ani o tom, že by soužití mělo skončit a žalobci se měli odstěhovat. Z jeho výpovědi je zřejmé, že zůstavitel a žalobci žili v domě pospolu, volně se v domě pohybovali, neměli uzavřené či dokonce uzamčené domácnosti, svědek přímo vypověděl, že pokud on přišel na návštěvu za zůstavitelem, žalobci vždy přišli, pokud byli ještě bez dětí, tak bez dětí, pokud již byli s dětmi, tak s dětmi, popsal to tak, že žalobci byli součástí domácnosti. Dále doplnil, že žalobce vypomáhal zůstaviteli s pracemi na domě, zmínil společné podezdívání, opravu střechy, kdy i sám svědek jim na domě často vypomáhal. Všichni tři svědci vypověděli, že pokud jde o vztahy zůstavitele se sestrami, s 1) žalovanou byly vztahy dobré, často se stýkali na rodinných oslavách. S 2) žalovanou se zůstavitel nestýkal, rodinných oslav se nezúčastňovala.

29. K důkazu byl dále slyšen svědek [jméno] [příjmení], z jeho výpovědi vyplynulo, že byl dobrý přítel zůstavitele, bydlel přes jeden dům, zůstavitel se s ním vídal cca 2× do měsíce, kdy za ním zůstavtel přicházel na lavičku, kterou má svědek za stodolou a tam si vykládali o životě. Je tak nepochybné, že svědek měl povědomí o záležitostech zůstavitele. Potvrdil, že žalobci bydleli u zůstavitele, že zůstaviteli žalobci vypomáhali, například žalobkyně umývala okna, žalobce vypomáhal na domě, například natíral rýny, kopal základy, uklízel ve stodole, za stodolou, prostě práce kolem domu, uvedl, že jejich soužití bylo bezproblémové, zůstavitel byl spokojený, nikdy si mu nepostěžoval, svědek uvedl, že žalobci zůstaviteli pomáhali a on byl spokojený, že tam je s nimi, žili si v pohodě, byl přesvědčen, že zůstavitel s žalobci počítal do budoucna, že tam s ním budou bydlet. Dále k organizaci domu a domácnosti vypověděl, že dům má dvě poschodí, má jeden vchod, jeden elektroměr, jeden plynoměr, jedny kamna, tedy podle názoru svědka je dům pro jednu rodinu„ příbuzeneckého charakteru“, uvedl, že si nedovede představit, že by v takovém domě bydlely dvě cizí rodiny, to by se muselo vše přestavět. Rovněž potvrdil, že s 1) žalovanou měl zůstavitel dobré vztahy, s 2) žalovanou nikoliv, s tou se nestýkal.

30. Dále soud provedl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], který je bývalým manželem 2) žalované. Svědek potvrdil skutečnost, která nebyla mezi účastníky sporná, a to, že jeho dcera a 2) žalované [jméno] žádala zůstavitele, předtím, než se k němu nastěhovali žalobci, zda by se svým přítelem mohla v předmětném domě v prvním patře bydlet, zůstavitel to odmítl s tím, že proti ní nic nemá, ale chce mít svůj klid, proto se svědek následně divil, že během krátké doby se k zůstaviteli nastěhovali žalobci. Svědek uvedl, že byl dobrým přítelem zůstavitele, svého času společně hrávali 1× týdně v kapele, poté, co zůstavitel z kapely odešel, vídali se několikrát do roka, přibližně 3×, kdy ho navštívil, např. když byly v obci hody, vinobraní, kdy v obci [obec] má stále nějaké kontakty. Svědek dále uvedl, že po nějaké době zůstavitel žalobce již u sebe v domě nechtěl, zároveň uvedl, že toto neslyšel přímo od zůstavitele, ale že se to šuškalo, neví přesně, co se dělo. Zároveň však uvedl, že přímo od zůstavitele ví, když toto mu zůstavitel sdělil v nemocnici v roce 2018 v [obec] krátce před smrtí, že nemá radost, že u něho bydlí žalobci, že 1) žalovaná po něm chtěla, aby udělal závěť nebo dědickou smlouvu, to on odmítl. Dále se vyjádřil ke svému čestnému prohlášení, které rovněž bylo čteno k důkazu v tom smyslu, že o sepsání čestného prohlášení ho požádala 2) žalovaná v roce 2019, aby sepsal, jak [jméno] s žalobci žili. Vysvětlil, jak chápe pojem společná domácnost, který podle něj znamená společné soužití, společná kuchyň, společné vaření, praní, společný účet, společné nákupy, podle jeho názoru společná domácnost rozhodně není bydlení v oddělených bytech v jednotlivých patrech tak, jak to bylo u zůstavitele a žalobců, doplnil, že pokud 3× za rok přišel navštívit zůstavitele, žalobce u něho v bytě nikdy nepotkal. Dále uvedl, že z doslechu ví, že žalobkyně se informovala o stavebním pozemku v [obec], či žádala o stavební místo a z toho logicky dle svědka vyplývá, že zůstavitel je v domě nechtěl a tlačil, aby odešli.

31. Soud dále provedl důkaz jeho čestným prohlášením, ze kterého vyplývá, že bylo sepsáno dne [datum] a podpis ověřen dne [datum], kde se svědek vyjádřil tak, že zůstavitel nechtěl [celé jméno žalobce] v domě na delší dobu a že nevedli společnou domácnost, dále že v nemocnici mu zůstavitel měl sdělit, že sestra [jméno] po něm požadoval sepsání závěti nebo darovací smlouvy, což odmítl. Soud nevyhodnotil výpověď svědka jako nestrannou, svědek naopak dle názoru soudu stranil 2) žalované, se kterou má dceru [jméno], jíž zůstavitel odmítl bydlení v předmětném domě, dále svědek při výpovědi předestřel svůj názor o tom, že 2) žalovaná byla rodinou 1) žalované připravena o majetek při dědictví po jejích rodičích, proto chtěl dle jeho vyjádření 2) žalované vyjít vstříc. Závěry svědka o tom, že pokud z doslechu zjistil, že žalobkyně zjišťovala informace o možných stavebních pozemcích v [obec], že z toho logicky mělo vyplynout, že je tam zůstavitel nechce, jsou ryze spekulativní a nemají oporu v dalším provedeném dokazování. Pokud jde o informaci, kterou měl zůstavitel svědkovi sdělit při hospitalizaci, krátký čas před smrtí, je otázkou, v jakém zdravotním stavu se zůstavitele nacházel, nicméně i pokud by tyto skutečnosti zůstavitel svědkovi skutečně sdělil, pak nemají pro posouzení věci význam, kdy pro posouzení věci je významná pouze ta skutečnost, zda žalobci se zůstavitelem žili v posledním roce před jeho smrtí ve společné domácnosti a z toho důvodu o ni pečovali, tak jak předpokládá ustanovení § 1637 o.z. Totéž platí, pokud měl zůstavitel tuto informaci (že žalobce údajně v domě nechce) před smrtí v nemocnici sdělit i 2) žalované.

32. Stejně tak stranili 2) žalované svědkyně [příjmení], [příjmení] a [příjmení], které výslovně uvedly, že motivací sepsání jejich čestného prohlášení a jejich svědecké výpovědi byla pomoc 2) žalované. Tyto svědkyně neměly podstatných informací o soužití žalobců se zůstavitelem ani o charakteru dohody o soužití mezi žalobci a zůstavitelem.

33. Naopak výpovědi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] hodnotil soud jako zcela objektivní, [jméno] [příjmení] ani [jméno] [příjmení] nebyly v příbuzenském vztahu s žádným z účastníků, oba byli přátelé zůstavitele a měli tak zcela jasné povědomí o jeho životě, pravidelně se stýkali. Ani manželé [příjmení] nebyli přímými příbuznými účastníků, byli členové tzv. širší rodiny žalobkyně, nicméně z žádných indicií nevyplynulo, že by na výsledku sporu byly z majetkového hlediska či z jiného hlediska jakkoliv zainteresování. Výpovědi těchto čtyř svědků byly v souladu, vzájemně se doplňovaly, dále byly v souladu s níže uvedenými výsledky listinného dokazování, dále v souladu s výpovědí žalobců a 1) žalované, kdy skutečnosti takto zjištěné na sebe navzájem logicky navazovaly. Z výpovědí uvedených čtyř svědků a vjmenovaných souvisejících důkazů vyplynulo, že zůstavitel se s žalobci dohodl na společném bydlení, že tak učinil dobrovolně a bez jakéhokoli nátlaku, o čemž podle názoru soudu nepochybně svědčí skutečnost, že takto společně bydleli dlouhodobě, a to 4 roky, jejich vzájemné vztahy byly bezproblémové, o čemž svědčí společné trávení času zejména veškerých svátečních chvil, význačných rodinných událostí. Podle názoru soudu je dále zcela pochopitelné a logické, že zůstavitel si ke spolubydlení vybral někoho z rodiny 1) žalované, tedy sestry, se kterou měl dlouhodobě úzké a bezproblémové vztahy, o čemž svědčí mnoho skutečností, zejména, že měli propojené své oba domy, vzájemně přístupné, byli v častém vzájemném kontaktu, na účet 1) žalované chodila výplata zůstavitele, což rovněž svědčí o vzájemné důvěře a dobrých vztazích. Naopak s 2) žalovanou se zůstavitel nestýkal, pokud ano tak výjimečně při návštěvě kostela, s rodinou 1) žalované se 2) žalovaná nestýkala vůbec, neměli dobré vztahy, pak je pochopitelné, že bydlení umožnil raději žalobcům, než dceři 2) žalované. Z uvedených svědeckých výpovědí ve spojení s vyjmenovanými důkazy bylo dále podle názoru soudu nepochybně prokázáno, že zůstavitel s žalobci vytvořili spotřební společenství, ve kterém přispívali podle svých schopností a možností k úhradě společných nákladů a obstarávání společných potřeb, i když bydleli ve více bytech, bylo to však soužití trvalé, neuzavřené do jednotlivých bytů v domě, členové této domácnosti společně trávili čas, vzájemně si vypomáhali, jak pokud jde o domácí práce, tak práce okolo domu a na domě, nákupy, kdy bylo běžné, že nakupování potravin i dalších spotřebních věcí či vybavení domácnosti nezajišťovali jednotliví členové výhradně pro potřeby pouze svého bytu, nicméně pro potřeby všech, pokud si takto vypomáhali a kupovali společné věci či věci pro ostatní, platby za ně se nevyúčtovávali, všichni členové společně hradili náklady na provoz domu tou formou, že SIPO vcelku zaplatil zůstavitel, na část SIPA mu však následně žalobci přispívali, žalobci dále hradili vodné, stočné, případné nedoplatky služeb, vyřizovali a platili pojištění auta zůstavitele, společně plánovali, zařizovali a uhrazovali investice do nemovitosti.

34. Existenci spotřebního společenství, společné uhrazování nákladů na potřeby zůstavitele i žalobců, společnou péči o nemovitost a domácnost dále dokazují listiny, které žalobci k důkazu předložili a které byly provedeny k důkazu. Tvrzení ohledně společného řešení energetických úspor prostřednictvím poradcem [jméno] [příjmení] doložili žalobci přihláškou k poskytování služeb energetického poradenství, kdy přihláška je vedena na zůstavitele, kontaktní údaje jsou však na žalobce, je evidentní, že zůstavitel s žalobci tyto záležitosti řešil společně po vzájemné dohodě, svědčí o tom i čestné prohlášení energetického poradcem [jméno] [příjmení], který potvrdil řešení záležitosti v březnu 2018, rovněž je toto potvrzeno projektem Modrozelené úspory vypracovaným pro zůstavitele jako klienta. Platby na pojistné za auto zůstavitele doložili žalobci doklady o platbách, platby za nedoplatky energií byly rovněž doloženy potvrzeními o provedení transakcí z účtu žalobkyně. Společné zajištění montáže komínů od plynového kotle v září 2014 doložili prohlášením servisního pracovníka [jméno] [příjmení], stejně tak osvědčili provádění elektroinstalace v domě v roce 2014 prohlášením [jméno] [příjmení], kdy z obou prohlášení vyplývá, že na objednání i asistenci se podíleli, jak žalobce, ta zůstavitel, stejně tak bylo doloženo čestným prohlášením [jméno] [příjmení] z firmy [anonymizována dvě slova] zapůjčení vysokozdvižné plošiny v červnu 2016, ze které společně zůstavitel a žalobce natírali okapy a dřevěné obložení štítu domu předmětné nemovitosti. Úhrada vodného a stočného ze strany žalobců byla doložena fakturami a potvrzením banky o úhradách, stejně tak úhrada kuchyňské linky, úhrada oken, kuchyňské linky, a to fakturami a potvrzeními o platbě. Úhrady SIPA prostřednictvím účtu 1) žalované byly doloženy potvrzeními o provedení plateb a jednotlivými předpisy SIPA. Žalobci dále předložili účty od nákupu a zaplacení tvrzených movitých věcí do domácnosti z obchodu [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], doklad o nákupu matrací i roštů, dále doklad o nákupu spotřebičů, trouby, pračky, sušičky, lednice, dále předložili několik potvrzení o provedení kartových operací – nákupech v obchodním domě [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] [obec], potvrzení o zajištění a zaplacení provedení kominických prací do r. 2015 do r. 2018. Dále předložili rodinné fotografie, ze kterých vyplývá společná účast zůstavitele i žalobců na rostlinných oslavách, význačných rodinných událostech jako svatba žalobců, křest jejich syna, dále fotografie zobrazující spolupráci žalobců na nemovitosti zůstavitele, jak na zahradě, tak jednotlivé opravy na domě, kdy fotografie dokreslují a shodují se s výpovědí žalobců, 1) žalované a svědků [příjmení], [příjmení] a manželů [příjmení].

35. Pokud jde o listiny předložené 2) žalovanou, pak tato předložila čestná prohlášení a notářské zápisy svědkyň, které jsou rozebrány výše a byly provedeny k důkazu. Z fotokopie jedné ze stran, dle 2) žalované obecního zpravodaje, vyplývá výpis ze zasedání zastupitelstva obce z [datum], který hovoří o zamítnutí žádosti paní [příjmení] o odkoupení stavebního pozemku, s tím, že probíhá řízení o přeložení vedení a po dokončení si je třeba eventuálně podat novou žádost. Žalobkyně žádost o pozemek nezpochybňovala, uváděla však, že neměl být pro ni. Soud je přesvědčen, že samotná skutečnost podání žádosti o pozemek nemění nic na existenci trvalého soužití zůstavitele se žalobci v předmětném domě ke dni jeho smrti tak, jak předpokládá citované ustanovení § 1637 o.z. Nebyla prokázána žádná dohoda o dočasném bydlení, žádné rozpory mezi žalobci a zůstavitelem, byly prokázány jejich dobré vztahy, soužití, zvelebování nemovitosti žalobci, což svědčí o jejich vůli bydlet v domě, prokázána byla i vůle zůstavitele sepsat dědickou smlouvu, na základě které by žalobci nemovitost po jeho smrti nabyli. Závěry 2) žalované, že by z žádosti o koupi pozemku mělo plynout, že zůstavitel žalobce v domě nechce, či že se dohodli pouze na dočasném bydlení, jsou pouze spekulativní a ničím dalším nepodložené.

36. Z dalších listin, které 2) žalovaná předložila, nebyly prokázány žádné podstatné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí ve věci, proto se soud těmito listinami podrobně v rozsudku nezabývá, jedná se o kolaudační rozhodnutí, chorobopisy zůstavitele, dokumenty k realizaci práv pacientů, stavební plány nemovitosti, listiny ofocené z dědického spisu, který již byl zhodnocen, listiny vyhotovené samotnou 2) žalovanou rozepisující náklady za užívání nemovitosti, doklady o pojistných smlouvách a soubor fotografií z předmětné nemovitosti zobrazující byt zůstavitele.

37. Shora popsané dokazování soud považoval za dostatečné pro zjištění rozhodného skutkového stavu, který soud zahrnul výše. Další dokazování soud neprováděl a u posledního jednání provádění další dokazování bylo usnesením zamítnuto, kdy se jednalo o návrhy dokazování ze strany 2) žalované, které bylo nad rámec potřeb sporu. Jedná se o listiny, které 2) žalovaná navrhla soudu, aby vyžádal od zaměstnavatele zůstavitele tak, jak je specifikováno v návrhu na č.l. 145 až 146 ohledně vykonávané práce zůstavitelem, jeho mzdy, způsobu výplaty, dále zprávou zdravotní pojišťovny, na jaký účet mu bylo vyplácena nemocenská, dále výpisy z účtu 1) žalované od [datum], aby bylo možno zjistit, jak nakládala s finančními prostředky zůstavitele, kdy zjištění těchto skutečností nebylo pro posouzení věci podstatné. Stejně tak nebyla potřeba zjišťovat informace od lékařů zůstavitele, jak je navrhováno na čísle listu 146. Stejně tak nebyla potřeba vyslechnout svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], syny 2) žalované, kteří byli navrženi k prokázání tvrzení, že jim měl zůstavitel v nemocnici, krátce před jeho úmrtím, sdělit, že trvá na tom, aby v případě, že zemře, jeho pozůstalost připadla jeho oběma sestrám. Jak už soud výše rozepsal, prokázání této skutečnosti není v řízení podstatné, v řízení bylo třeba zjistit vedení či nevedení společné domácnosti zůstavitele s žalobci rok před smrtí. Stejně tak soud neprovedl důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], dcery 2) žalované, když z výše uvedeného dokazování, a to z výslechů v podstatě všech účastníků a všech svědků, že [jméno] [příjmení] se se zůstavitelem nestýkala, nenavštěvovala ho, neměla žádnou povědomost o jeho životě a životě žalobců, přičemž byla navržena k prokázání tvrzení, že žalobci se zůstavitelem nežili ve společné domácnosti a společně nehospodařili, je zřejmé, že tuto skutečnost s ohledem na výše uvedené nemohla její svědecká výpověď prokázat. Pokud 2) žalovaná předložila soudu fotografie založené ve spise na č.l. 233 až 235, tyto byly předloženy soudu po koncentraci řízení, soud tedy jejich obsah nehodnotí.

38. Podle § 1636 odst. 1 o. z. nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Podle odst. 2 tohoto ustanovení dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.

39. Podle § 1637 odst. 1 o. z. nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

40. Jak žalobci správně v žalobě dovodili, společná domácnost je pojmem, který v současné právní úpravě nemá legální definici. Dnes již neúčinný obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb.) obsahoval definici ve svém § 115, a to„ domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby“. Dále byla společná domácnost vymezována judikaturou. Žalobci dále přiléhavě odkázali na důvodovou zprávu k ustanovení § 1625 až § 1631 o. z. týkající se spolužijících osob, ve které se uvádí:„ Z těchto důvodů osnova setrvává na dosavadním pojetí tzv. spolužijících osob jako zákonných dědiců; přihlíží se přitom k fakticitě života, kdy různá neformální soužití osob jsou velmi četná, když není důvodu takové osoby sankcionovat za to, že svému faktickému svazku nedaly formální vyjádření, což ostatně v řadě případů ani nemohou.“ 41. Při posouzení sporu vycházel soud z dosavadní soudní judikatury, která do značné míry odkazuje na dosavadní obč. zák., soud je však přesvědčen, že je použitelná pro poměry nového občanského zákoníku, který definici společné domácnosti neobsahuje a v důvodové zprávě odkazuje u spolužijících osob na setrvání na dosavadním pojetí. Příkladmo soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR (NS) ze dne 28. 2. 2012, sp. z. 21 Cdo 4795/2009, ze kterého se podává, že společná domácnost předpokládá soužití dvou či více osob ve spotřebním společenství, v němž jednotliví členové přispívají podle svých schopností a možností k úhradě společných nákladů a k obstarávání společných potřeb. Společné uhrazování nákladů na potřeby členů společné domácnosti nemusí znamenat jen poskytování finančních prostředků, ale může spočívat též v poskytování materiálních výhod plynoucích z péče o společnou domácnost. Soužití ve společné domácnosti nebrání, bydlí-li její členové ve více bytech, jestliže spolu trvale žijí a jestliže společně uhrazují náklady na své potřeby. Nejvyšší soud dovodil, že soužití ve společné domácnosti nebrání, bydlí-li její členové ve více bytech, jestliže spolu žijí trvale, jestliže společně uhrazují náklady na své potřeby. Stejně tak rozsudek ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. 21 Cdo 292/2013 uzavírá, že soužití ve společné domácnosti je možné i tehdy, bydlí-li její členové ve více bytech, jestliže spolu žijí trvale a jestliže společně uhrazují náklady na své potřeby, obdobně usnesení ze dne 30. 8. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4242/2010.

42. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení a judikatorní závěry soud dospěl k závěru, že žalobci jsou dědici ze zákona ve třetí třídě dědiců, neboť zůstavitel neměl děti, rodiče předemřeli, a žalobci se zůstavitelem žili více než 1 rok před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu o společnou domácnost pečovali. Soud je přesvědčen, že soužití žalobců se zůstavitelem splňovalo parametry společné domácnosti, když se jednalo o spotřební společenství, v němž všichni přispívali podle svých schopností a možností k úhradě společných nákladů a k obstarávání společných potřeb, kdy se nejednalo pouze o poskytování finančních prostředků, nýbrž i o péči o společnou domácnost a o nemovitost zůstavitele, přičemž této společné domácnosti nebránilo, že zůstavitel užíval byt v přízemí a žalobci s dětmi byt v prvním patře.

43. Ohledně náhrady nákladů řízení bylo ve vztahu mezi žalobci a 2) žalovanou rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně procesně úspěšní žalobci mají právo na plnou náhradu nákladů řízení, s ohledem na nerozlučné společenství žalobců v tomto sporu soud uložil 2) žalované náhradu nákladů řízení žalobcům, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně. Náklady řízení žalobců představují zaplacený soudní poplatek, za každého 2 000 Kč, dále náklady právního zastoupení vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady na právní zastoupení představují odměnu advokáta celkem ve výši 56 000 Kč, kdy žalobci měli společného právního zástupce, sazba za 1 úkon činí za každého z žalobců 2 000 Kč, kdy tarifní hodnota představuje částku 35 000 Kč ve smyslu § 9 odst. 3 písm. a) citované vyhlášky, sazba odměny za úkon pro každého z žalobců vyplývá z ustanovení § 7 bod 5 ve spojení s § 12 odst. 4 citované vyhlášky. Právnímu zástupci žalobců přísluší odměna za 14 úkonů právní služby pro každého z žalobců, tedy celkem 28 úkonů po 2 000 Kč, kdy jednotlivými úkony jsou příprava a převzetí, podání žaloby, písemné podání ve věci ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky, odměna nebyla přiznána za písemné vyjádření ve věci ze dne [datum], které představovalo doplněných skutkových tvrzení až po poučení a výzvu ze strany soudu, kdy tato skutková tvrzení měla být obsahem již samotného žalobního návrhu a tento úkon tak nepovažuje soud za účelný. Dále přísluší právnímu zástupci žalobců 14 × režijní paušál po 300 Kč, neboť se jednalo o 14 společných úkonů, a to ve smyslu § 11 a § 13 citované vyhlášky, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 12 642 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak úspěšným žalobcům na náhradě nákladů řízení přísluší částka 76 842 Kč.

44. Ohledně náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a 1) žalovanou soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a toho ve smyslu § 150 o. s. ř., neboť tu podle názoru soudu existují důvody hodné zvláštního zřetele pro takové rozhodnutí, neboť 1) žalovaná se ocitla na straně žalované z povahy věci, kdy musela být účastníkem předmětného řízení o určení dědice, neboť účastníky řízení ve sporu o dědické právo musí býti všichni účastníci pozůstalostního řízení, ostatně tato skutečnost vyplývá i ze samotného usnesení soudního komisaře, kterým bylo žalobcům uloženo podat předmětnou žalobu proti oběma žalovaným. 1) žalovaná po celou dobu sporu měla konzistentní stanovisko v tom smyslu, že s žalobou souhlasí, v daném případě se tak podle názoru soudu nedá hovořit o úspěchu a neúspěchu ve věci, pokud jde o 1) žalovanou, a nebylo by spravedlivé uložit jí náhradu nákladů řízení, které v souvislosti s tímto řízením žalobcům vznikly. Pokud jde o návrh 1) žalované, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ze strany 2) žalované, pak tento požadavek dle názoru soudu odporuje procesní úpravě náhrady nákladů řízení v o. s. ř., kdy o náhradě nákladů řízení lze podle názoru soudu rozhodnout pouze mezi stranami, které v civilním sporném řízení stojí na opačné straně sporu, tedy pouze mezi žalobcem a žalovaným.

Poučení