29 C 255/2022 - 303

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o výživné takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce částkou ve výši 2 000 Kč za dobu od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2023, přičemž nedoplatek na výživném ve výši 31 500 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobce na stanovení výživného žalovanému pro žalobce za dobu od 16. 12. 2019 do 31. 3. 2022 ve výši 15 000 Kč měsíčně, dále za dobu od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2023 v rozsahu částky ve výši 13 000 Kč měsíčně a za dobu od 1. 9. 2023 nadále ve výši 15 000 Kč měsíčně.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 116 433,34 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [Anonymizováno]. [Anonymizováno].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u podepsaného soudu dne 16. 12. 2022, ve znění následných doplnění, se žalobce proti žalovanému jako svému otci domáhal stanovení výživného částkou ve výši 15 000 Kč měsíčně, a to 3 roky zpětně. Žalobce uvedl, že v manželství jeho rodičů bylo rozvedeno rozhodnutím ukrajinského soudu ze dne 30. 1. 2018, které nabylo právní moci dne 2. 3. 2018. Žalobce žije v domácnosti s matkou, otec se v březnu 2022 odstěhoval neznámo kam. Žalovaný žalobci ničeho na jeho výživu nepřispívá již od roku 2018, veškeré náklady spojené s chodem domácnosti, se zajištěním potřeb žalobce a jeho studiem zajišťuje v celém rozsahu matka. Žalobce je studentem [právnická osoba] v [adresa], kde navštěvuje 4 ročník denního studia. Žádnou brigádu nemá, jeho příjem je nulový. Ve volném čase se věnuje hokeji na úrovni extraligy dorostu, domovským klubem je hokejový klub SK [adresa]. Činnost má nyní z důvodu špatné finanční situace pozastavenou. Otec je společníkem a jednatelem ve společnosti [právnická osoba], IČ: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalovaný má z této společnosti příjem vyšší, než uvádí v mzdových listech a dle žalobce má také velké majetky. Společně s matkou pak otec vlastní nemovitosti, a to pozemek p. č. [hodnota]– zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba pod adresou [adresa] – rodinný dům, a pozemek p. č. [hodnota]– zahrada, jak je vše zapsané na velké LV číslo [hodnota] pro Katastrální úřad pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Společnost [právnická osoba]. je vlastníkem dvou až tří osobních automobilů, kdy minimálně jeden žalovaný užívá k soukromým účelům. Žalovaný nemá žádnou další vyživovací povinnost. Matka žalobce je v invalidním důchodě 3.stupně, kdy výše jejího důchodu činí 14 996 Kč, a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu matka může pracovat pouze na částečný úvazek 4 hodiny denně. Nyní pracuje jako recepční s hrubou měsíční mzdou ve výši 106 Kč za hodinu. Matčin zdravotní stav se navíc zhoršuje. Ke svým výdajům a nákladům spojeným se studiem žalobce uvedl, že hradí měsíčně částku 1 500 Kč za učebnice, školní výlety, kancelářské potřeby apod., náklady na dopravu činí asi 1 000 Kč, náklady spojené s hokejem asi 1 500 Kč jako poplatek klubu a náklady za výstroj 5 000 Kč, náklady na hygienické potřeby asi 600 Kč a za oblečení asi 2 000 Kč měsíčně. Pokud jde o bydlení, pak náklady v podobě záloh za odběr plynu činí 2 700 Kč, zálohy za odběr elektřiny 1 610 Kč, za internet hradí matka žalobce 393 Kč měsíčně a na stravování vynakládají částku asi 15 000 Kč. Žalobce rovněž uvedl že velkým výdajem byly také rovnátka Invisalign Comprehensive za 101 990 Kč. Žalovaný mu na výživu nijak nepřispívá.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil písemným podáním ze dne 27. 3. 2023, kde uvedl, že nárok žalobce na stanovení výživného neuznává. Potvrdil, že dne [datum] uzavřel na [Anonymizováno] manželství s paní [jméno FO], nar. [datum]. K rozvodu došlo dne [datum]. Z tohoto manželství se v roce 2003 narodil dnes již zletilý syn – žalobce. Zpočátku byla rodina spokojená, všichni žili společně v domě na shora označené adrese, vlastněného žalovaným a jeho bývalou manželkou. Později však došlo k ochlazení vztahu mezi žalovaným a jeho bývalou manželkou, když začala odpírat žalovanému vliv na výchovu jejich syna, začala mít velice žárlivé projevy vůči žalovanému a projevovaly se další neshody. Bývalá manželka manipulovala syna proti žalovanému. Neshody a spory vyvrcholily dne 23. 3. 2022, kdy žalovaného napadla v jeho pokoji jeho bývalá manželka a později i žalobce, který jej zbil sevřenou pěstí, a to do obličeje i ostatních částí těla. Útok byl silný, nepřetržitý a trval až do příjezdu PČR, kdy příslušníci PČR přivolali žalovanému záchrannou službu. Následně byl žalovaný odvezen do nemocnice, kde byl hospitalizován dva dny. Stav žalovaného je od útoku nepříznivý, stále dochází na lékařská vyšetření a kontroly. Od výše uvedeného útoku je také v pracovní neschopnosti, která bude ještě trvat minimálně do 18. 6. 2023. Jeho psychický stav je od doby útoku rovněž velice špatný, který si vyžádal i vyšetření u psychiatra. Poté, co byl žalovaný hospitalizován, podala obratem matka žalobce Návrh na vydání předběžného opatření, aby žalovaný opustil společné obydlí a zdejší soud toto předběžné opatření vydal pod sp. zn. [spisová značka]. Proti tomuto předběžnému opatření nestihl podat žalovaný s ohledem na jeho zdravotní stav odvolání, proto se po ukončení hospitalizace ubytoval u přátel v Praze, kde doposud setrvá, a to z obavy, že by v případě opětovného příchodu do jeho nemovitosti byl opakovaně napaden žalobcem. Napadení ze dne 23. 3. 2022 bylo předmětem trestního řízení a následně bylo dne 11. 1. 2023 odevzdáno k projednání přestupku proti občanskému soužití Odboru správních činností, Magistrátu města Olomouce, přestupkovému oddělení. Žalovaný, jak uvedl, přispíval řádně na výživu žalobce až do incidentu ze dne 23. 3. 2022. Po tomto zavrženíhodném jednání ze strany žalobce přestal na jeho výživu přispívat, když byl zbit a byl vykázán z vlastního domu. Do 18 let věku žalobce posílal žalovaný výživné k rukám matky, bývalé manželky žalovaného, od zletilosti pak poukazoval přímo žalobci na jeho účet částku 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba]., nyní je v dočasné pracovní neschopnosti a společnost nevyvíjí téměř žádnou činnost. Žalovanému jako společníkovi ani jako jednateli neplynou ze společnosti žádné příjmy. U společnosti je zaměstnán, kdy do doby, než nastoupil do dočasné pracovní neschopnosti, byly jeho příjmy ve výši cca 15 000 Kč měsíčně. Společnost vlastní nemovitost a dále vlastní tři osobní automobily, kdy jeden užívá žalovaný ([jméno FO] [jméno FO], rok výroby 2000, najeto 705 000 km), jeden žalobce společně s matkou (Volvo XC90, rok výroby 2005, najeto 300.000 km). Toto plnění žalovaný považuje za plnění vyživovací povinnosti. Společnost dále vlastní Volvo V70, nicméně to je nyní nepojízdné a nikdo jej neužívá. Jediným současným příjmem žalovaného jsou příspěvky z nemocenské, průměrně ve výši 5 000 Kč měsíčně, žádné úspory nemá. Žalovaný je vlastníkem id. rodinného domu ve [adresa], který aktuálně nemůže užívat, nicméně se z jeho strany jedná se o zajištění bytové potřeby žalobce, jakožto hmotné plnění výživného. Žádný další majetek vyšší hodnoty žalovaný nevlastní, splácí hypoteční úvěr částkou ve výši 3 759 Kč měsíčně, kdy zbývá splatit cca 300 000 Kč, a dále hradí čtvrtletně pojištění nemovitosti ve výši 1 139 Kč. Výdaje na bydlení a osobní potřeby nyní žalovaný nehradí, v tomto mu nyní pomáhají jeho přátelé, u kterých bydlí v Praze. Vzhledem k výše uvedenému má žalovaný za to, že by soud měl žalobu v celém rozsahu zamítnout, tedy nestanovit žalovanému žádnou povinnost hradit výživné, včetně povinnosti uhradit dlužné výživné. Z doložených důkazů je prokázáno, že žalovaný přispíval na výživu žalobce až do té doby, kdy jím byl napaden, nelze tedy vůbec přisvědčit tomu, že by do března 2022 vznikl dluh na výživném. Kromě toho od napadení poskytuje žalovaný žalobci hmotné plnění v rámci vyživovací povinnosti (užívání automobilu, zajištění bydlení), jakékoli plnění navíc by bylo v rozporu se zásadou dobrých mravů. V případě, že by soud neshledal, že by chování žalobce bylo v rozporu s dobrými mravy a přiznal by mu výživné, pak by toto mělo reflektovat majetkovou situaci žalovaného. Žalovaný je nyní plně finančně podporován jeho přáteli, u kterých bydlí, nehradí tedy náklady na bydlení, z nemocenské je schopen opatřit si pouze základní potraviny a věci osobní potřeby.

3. Žalobce a žalovaný jsou státními občany Ukrajiny, trvale žijící v České republice, proto je nárok žalobce na výživné v tomto řízení uplatněný posuzován dle českého právního řádu.

4. Soud učinil následující skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce se narodil z manželství svých rodičů [jméno FO] (žalovaného) a [jméno FO], zemřelé dne [datum], kteří manželství uzavřeli dne 16. 9. 1995 na Ukrajině, když k jeho rozvodu došlo rovněž na Ukrajině dne 30. 1. 2018 a toto rozhodnutí [Anonymizováno] městského soudu nabylo právní moci dne 2. 3. 2018 /rodný list žalobce, Rozhodnutí o zrušení manželství rozvodem [Anonymizováno] městského soudu č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]ze dne [datum] s právní mocí dne 2. 3. 2018/. Žalobce společně s rodiči bydlel v nemovitosti pod adresou [adresa] v Olomouci – [adresa], a to v domě v majetkovém společenství manželů dle cizího práva, jak jsou tyto skutečnosti zapsány u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště Olomouc. Dům má dispozici 4+kk, tedy nachází se zde obývací pokoj, 2 pokoje a pracovna, kuchyňský kout a koupelna s WC. V přízemí je také koupelna s odděleným WC, pokoj, komora a kancelář, také šatna. Dům prochází rekonstrukcí /LV č. [hodnota], účastnické výpovědi žalobce a žalovaného/. Soužití rodičů žalobce bylo dlouhodobě konfliktní, problematické, tito měli problémy v komunikaci, již krátce po narození syna začali spát odděleně, kdy žalobce spal až do dospělosti v pokoji společně se svou matkou. Žalovaný dosáhl v roce 2018 rozvodu manželství bez vědomí matky žalobce, která se o této skutečnosti dozvěděla teprve následně. V posledních letech se žalovaný často zdržoval pracovně mimo domov a žalobce s matkou jej postupně přestěhovali do malého pokoje ve společném domě /účastnická výpověď žalobce a žalovaného/. Neshody a spory v rodině vyvrcholily dne 23. 3. 2022, kdy v domě pod adresou [adresa] v Olomouci – [adresa], došlo k fyzické potyčce žalovaného a jeho bývalé manželky, do které zasáhl žalobce, který žalovaného povalil na zem a zpacifikoval, přičemž byla přivolána Policie ČR a záchranná služba. Následně byli žalovaný i matka žalobce odvezeni do nemocnice, kde jim bylo poskytnuto ošetření. Žalovaný byl v této souvislosti hospitalizován dva dny, v pracovní neschopnosti byl od 7. 4. 2022 do 18. 6. 2023 pro různé zdravotní obtíže související se zhoršením jeho zdravotního stavu. Matka žalobce, která se v době konfliktu léčila s onkologickým onemocněním, byla po ošetření propuštěna domů /fotodokumentace poranění žalovaného a matky žalobce, propouštěcí zpráva žalovaného ze dne 25. 3. 2022, lékařské zprávy o zdravotním stavu žalovaného a matky žalobce, posudek o zdravotním stavu žalovaného vystavený OSSZ Olomouc a související rozhodnutí ze dne 21, 3. 2023, účastnická výpověď žalobce a žalovaného/. Konflikt ze dne 23. 3. 2022 byl předmětem trestního řízení u KŘP Olomouckého kraje, Obvodní oddělení Olomouc 2, sp. zn.: [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]. V rámci trestního řízení byl vyhotoven znalecký posudek na zhodnocení poranění žalovaného jako poškozeného ze dne 11. 10. 2022, kdy z tohoto posudku vyplývá, že utrpěná zranění žalovaného vznikla v důsledku násilí střední intenzity. Toto trestní řízení bylo dne 11. 1. 2023 odevzdáno v souladu s ust. § 159a odst. 1 písm. a) tr. řádu k projednání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zák. č. 251/2016 Sb., správnímu orgánu, a to Odboru správních činností, Magistrátu města Olomouce, přestupkovému oddělení. U přestupkového oddělení pak byla vedena dvě přestupková řízení, a to pod sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] řízení vedené proti žalobci a pod sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] řízení vedené proti žalovanému, přičemž obě řízení byla zastavena, neboť spáchání skutku, jak byl popsán, nebylo obviněným prokázáno/znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] pro PČR ze dne 11. 10. 2022, Usnesení o zastavení řízení vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pod sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], obě ze dne 24. 8. 2023/. Během hospitalizace žalovaného podala matka žalobce návrh na vydání předběžného opatření, aby žalovaný opustil společné obydlí, přičemž Okresní soud v Olomouci toto předběžné opatření vydal pod č. j. [spisová značka]. Žalovaný proti tomuto předběžnému opatření nepodal odvolání, do společného domu se po ukončení hospitalizace již nevrátil a ubytoval se u přátel v Praze, kde nadále setrvá /usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. [spisová značka], účastnická výpověď žalovaného/ Žalovaný podal k Okresnímu soudu v Olomouci dne 25. 5. 2022 rovněž návrh na vydání předběžného opatření proti žalobci a jeho matce, podle kterého mělo být těmto zamezeno v setrvání ve společném obydlí. Návrh byl usnesením ze dne [datum] pod č. j. [spisová značka] zamítnut /návrh na vydání předběžného opatření proti žalobci a jeho matce ze dne 25. 5. 2022, usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2022 pod č. j. [spisová značka]/. Dne [datum] zemřela matka žalobce a dědické řízení je vedeno u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka] /úmrtní list ze dne [datum], interní systém soudu ISAS/. K poměrům žalobce soud zjistil, že na jaře 2023 ukončil maturitou studium na [právnická osoba] v [adresa], kde studoval čtyřletý obor Ekonomika a podnikání. Školné na této soukromé škole ve výši 1 500 Kč měsíčně hradil do března 2022 žalovaný, později matka žalobce /potvrzení o studiu, účastnické výpovědi žalobce a žalovaného, výpis z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu]/. Faktické potřeby žalobce zajišťovala především jeho matka péčí o domácnost, vařením, praním apod., přičemž žalovaný jí zasílal do doby zletilosti žalobce v srpnu 2021 ze svého bankovního účtu č. [č. účtu] finanční částky ve výši od [částka] do [částka]. Od dosažení zletilosti začal žalovaný pravidelně posílat na účet žalobce částku ve výši 5 000 Kč měsíčně, jakož i kapesné ve výši 300 Kč měsíčně na účet, ke kterému má žalobce dispoziční právo. Naposledy žalobce obdržel od žalovaného v květnu 2022 částku ve výši 2 500 Kč /výpis z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu], účastnická výpověď žalobce a žalovaného/. Žalobce je zdravý, nosí rovnátka značky Invisalingn, za které jeho matka uhradila v lednu 2022 a v následujícím období celkem částku 101 990 Kč, a to z úvěru /faktura č. [hodnota] vystavená společností [právnická osoba] žalobci pro částku 101 990 Kč dne 25. 1. 2022, účastnická výpověď žalobce/. Žalobce žádnou brigádu v minulosti neměl a ani nyní nemá, pravidelný příjem neměl a nemá. Ve volném čase se do 16 let věnoval hokeji na úrovni extraligy dorostu, domovským klubem byl hokejový klub SK [adresa], aktuálně žádnou hrazenou zájmovou činnost nevykovává /potvrzení předsedkyně klubu [právnická osoba] z [datum]/. V akademickém roce 2023/2024 byl žalobce přijat ke studiu jednak na VŠ AMBIS v Brně na studijní program Ekonomika a management podniku se zaměření na oceňování majetku, a jednak na Univerzitu Tomáše Bati do [adresa], a to na stejný obor. V případě VŠ AMBIS v Brně, pro kterou se žalobce rozhodl, se jedná o soukromou VŠ, kde žalobce studoval na základě uzavřené Smlouvy o studiu ze dne 20. 7. 2023 a dohodnuté školné se zavázal hradit v deseti měsíčních splátkách ve výši 6 936 Kč, tj. celkem školné činí 69 360 Kč. Vzhledem k tomu, že dne 17. 8. 2023 matka žalobce zemřela, bylo školné hrazeno z její pojistky pro případ úmrtí, když v této souvislosti žalobce obdržel pojistné plnění ve výši 1 milion Kč a 11 738 Kč a 3 634 Kč, vše v září 2023. Dne 28. 2. 2024 sdělila AMBIS vysoká škola, a.s., že žalobce neplnil řádně své studijní povinnosti za 1. semestr studijního programu Ekonomika a management podniku v prezenční formě. Ke zkouškám ze zapsaných předmětů nepřistoupil, a tedy nezískal žádný kredit. Na letní semestr 2024 si rozvrh nezapsal. V souladu se Studijním a zkušebním řádem AMBIS vysoké školy bylo dne 31. 1. 2024 se studentem zahájeno řízení o ukončení studia ze strany školy /Smlouva o studiu uzavřená mezi AMBIS vysoká škola, a.s. a žalobcem ze dne 20. 7. 2023, 10 ks faktur vystavených AMBIS vysoká škola, a.s. pro žalobce vždy pro 6 936 Kč za splátku školného v akademickém roce 2023/2024, sdělení Generali České pojišťovny a.s. z [datum] a [datum], sdělení AMBIS vysoké školy ze dne 28. 2. 2024/. Spolu s matkou žalobce užíval osobní motorové vozidlo tov. zn. Volvo XC90, které je majetkem společnosti [právnická osoba]. a dále žalobce užívá mobilní telefon ve vlastnictví téže společnosti. Náklady spojené s užíváním vozidla a telefonu hradí společnost [právnická osoba]., kterou každý z rodičů spoluvlastní z jedné poloviny /účastnická výpověď žalobce a žalovaného/. Po smrti matky (dne 17. 8. 2023) své náklady hradí žalobce z pojistného plnění ve výši 1 milion Kč, [částka] a [částka], které mu bylo vyplaceno v září 2023, přičemž u zdejšího soudu probíhá pod sp. zn. [spisová značka] dědické řízení, které ke dni rozhodnutí ve věci nebylo ukončeno, a žalobce je jediným dědicem. Součástí dědického řízení je i společný hypoteční úvěr rodičů žalobce, kde zbývá doplatit cca 300 000 Kč. Pohřeb vypravoval žalobce a uhradil za něj 33 130 Kč /faktura č. [hodnota] od [jméno FO] – Pohřební služba, účastnická výpověď žalobce/. Úvěr, který si matka žalobce vzala u [právnická osoba]., žalobce již v září 2023 vyplatil, jednalo se o částku 522 176 Kč, kterou uhradil z pojistného plnění. Žalobci po úhradách nezbytných nákladů a dluhů zůstává ke dni rozhodnutí z pojistného plnění asi 400 000 Kč. Žalobce v souvislosti s úmrtím matky nepodal žádost o přiznání sirotčího důchodu /výpis z úvěrového účtu matky žalobce u [právnická osoba]. č. [hodnota], účastnická výpověď žalobce/. Žalobce nadále bydlí sám v RD ve [adresa], žalovanému odmítá vydat klíče a umožnit užívání domu. Náklady spojené s vytápěním a související hradí z pojistného plnění, energie přepsal na sebe a aktuálně hradí zálohy na elektřinu ve výši 1 500 Kč, za plyn 5 000 Kč a internet 324 Kč měsíčně /Smlouva o sdružených službách dodávky plynu z 30. 8. 2023, Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 30. 8. 2023, Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 18. 12. 2023, interní systém ISAS, účastnická výpověď žalobce/. K poměrům žalovaného soud zjistil, že jeho manželství s matkou žalobce bylo uzavřeno dne 16. 9. 1995 na Ukrajině, z tohoto manželství se žalobce narodil jako jediné dítě a rozvedeno bylo toto manželství dne 30. 1. 2018. Z předchozího manželství má žalovaný dva dospělé a samostatném syny, jinou vyživovací povinnost nemá/rodný list žalobce, Rozhodnutí o zrušení manželství rozvodem Rivenského městského soudu č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] s právní mocí dne 2. 3. 2018, účastnická výpověď žalovaného/. Žalovaný přispíval na výživu žalobce až do incidentu ze dne 23. 3. 2022, když na účet matky žalobce zasílal měsíčně do doby zletilosti žalobce v srpnu 2021 ze svého bankovního účtu č. [č. účtu] finanční částky ve výši od 8 000 Kč do 11 700 Kč. Od dosažení zletilosti začal žalovaný pravidelně posílat na účet žalobce částku ve výši 5 000 Kč měsíčně, jakož i kapesné ve výši 300 Kč měsíčně na účet, ke kterému má žalobce dispoziční právo. Naposledy v květnu 2022 poslal žalobci částku 2 500 Kč. Synovi žalovaný uhradil pobyty na letním táboře „[Anonymizováno]“ v dubnu 2020 a v červnu 2021 v celkové výši 12 320 Kč, hradil jeho zájmovou činnost a zejména náklady spojené a hokejem /výpisy z účtu žalovaného č. [č. účtu] k zasílání částek na účet matky žalobce za období od ledna 2020 do listopadu 2021, výpisy z účtu č. [č. účtu] – platby SIPO za období od ledna 2020 do dubna 2022, výpisy z účtu č. [č. účtu] – platby tábor v dubnu 2020 a v červnu 2021, účastnická výpověď žalobce a žalovaného/. Žalovaný je vlastníkem poloviny rodinného domu ve [adresa], druhou polovinu vlastnila matka žalobce, nyní je po její smrti předmětem dědického řízení. Dům žalovanému aktuálně není umožněno užívat, po dobu jeho užívání však hradil SIPO, tedy veškeré náklady na energie a související s údržbou a provozem domu, ve výši cca 4 000 Kč měsíčně. Žádný další majetek vyšší hodnoty žalovaný nevlastní, splácí hypoteční úvěr částkou ve výši 3 759 Kč měsíčně, kdy zbývá splatit cca 300 000 Kč, a dále hradí čtvrtletně pojištění nemovitosti ve výši 1 139 Kč. Výdaje na bydlení a osobní potřeby aktuálně žalovaný od března 2022 nehradí, v tomto mu nyní pomáhají jeho přátelé, u kterých bydlí v Praze /výpisy z účtu žalovaného č. [č. účtu], LV č. [hodnota], účastnická výpověď žalobce i žalovaného/. Žalovaný je jednatelem a společníkem obchodní společnosti [právnická osoba]., kdy druhou společnicí byla matka žalobce, přičemž v r. 2020 a v následujícím období si z firmy vyplácel jako mzdu částky v rozmezí 20 000 – 22 000 Kč měsíčně. Za dobu pracovní neschopnosti bylo žalovanému ČSSZ vyplaceno od. 7. 4. 2022 do 18. 6. 2023 celkem 71 633 Kč, což odpovídá částce asi 5 000 Kč měsíčně. V současné době žalovaný ze zdravotních důvodů pracuje na poloviční pracovní úvazek a jeho příjem tvoří částka ve výši 6 530 Kč měsíčně /mzdové listy žalovaného, sdělení ČSSZ ze dne [datum] a [datum], účastnická výpověď žalovaného/. Ve společnosti [právnická osoba]. pracuje žalovaný sám, když prostřednictvím této společnosti realizuje vývoj technologických postupů a nových technologií, které nabízí k prodeji jiným subjektům. Jinou činnost tato společnost nevyvíjí, investuje však pravidelně do reklamy a propagace. V této souvislosti spolupracuje žalovaný se společností [právnická osoba] z Prahy, a to asi od r. 2009 nebo 2010, zabývají se provozováním auto-moto sportu a testují produkty společnosti [právnická osoba]., konkrétně keramiku do motoru. Za reklamu této společnosti platí na základě uzavřené smlouvy a jedná se o platby v řádech 100 000 Kč, celkem to za první pololetí roku 2023 bylo cca 600 000 Kč. Společnost [právnická osoba]. vlastní nemovitosti v obci [adresa] zakoupené v r. 2006, kde se nachází výroba, dále vlastní tři osobní automobily, přičemž vozidlo Škoda Octavia a Volvo V70 užívá žalovaný, žalobce užívá Volvo XC90. Výsledek hospodaření společnosti [právnická osoba]. za rok 2022 činil ke dni 31. 12. 2022 záporný zůstatek -325 122 Kč, za rok 2023 pak k 31. 12. 2023 činil 95 541 Kč. Již asi 3-4 roky žalovaného podporuje finančně jeho kamarádka a také starší syn, který žije v Olomouci s rodinou /soubor listin z účetnictví společnosti [právnická osoba]., přehled dlouhodobého majetku, přehled drobného majetku, přehled vystavených faktur, daňová přiznání za rok 2022, 2023, účastnická výpověď žalovaného/. Zdravotní stav žalovaného není zcela dobrý, neboť v srpnu 2021 utrpěl mozkovou příhodu, ochrnula mu pravá ruka, noha a pravá část obličeje. RZS si nevolal, obrátil se na známého, lékaře z Ukrajiny, léčil se v Praze a v únoru 2022 již byl v podstatě skoro v pořádku. V důsledku incidentu z března 2022 došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalovaného. V Praze dochází žalovaný na lékařské kontroly na neurologii, kardiologii, také psychiatrii a dochází na fyzioterapii, pobýval v Janských Lázních. Fyzicky není žalovaný dosud zcela uzdravený a není schopen plnohodnotně pracovat /účastnická výpověď žalovaného, znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 11. 10. 2022/. Matka žalobce byla od [datum] z důvodu onkologického onemocnění poživatelkou invalidního důchodu třetího stupně, kdy [datum] jí byla vyplacena záloha na důchod ve výši 20 000 Kč, od 8/2022 pobírala 14 996 Kč měsíčně, od 9/2022 pobírala 15 573 Kč a v roce 2023 došlo k valorizaci důchodu na částku 165 309 Kč měsíčně. Kromě toho pracovala v prodejně Globus a naposledy jako recepční. Matka žalobce byla společně s žalovaným spoluvlastnicí rodinného domu pod adresou [adresa] v Olomouci – [adresa]. Spolu s žalobcem užívala vozidlo tov. zn. Volvo XC90, které je majetkem společnosti [právnická osoba]., jejíž byla s žalovaným společnicí /sdělení ČSSZ ze dne [datum], účastnická výpověď žalobce a žalovaného/. Dne [datum] matka žalobce zemřela /úmrtní list/.

5. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci relevantní skutečnosti. Důkazní návrhy žalobce na realizaci svědeckého výslechu účetní společnosti [právnická osoba]. paní [jméno FO], jakož i dalších důkazů týkajících se hospodaření a kondice této společnosti, byly zamítnuty pro nadbytečnost, když v tomto směru bylo provedeno dokazování zcela dostačující pro rozhodnutí ve věci.

6. Podle ustanovení § 909 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu.

7. Podle ustanovení § 910 občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

8. Podle ustanovení § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Podle ustanovení § 913 odst. 1, 2 občanského zákoníku, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

10. Podle ustanovení § 915 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

11. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda trvala a dosud trvá žalovaného vyživovací povinnost k žalobci, tj. zda žalobce byl v rozhodném období (od [datum] dosud) je osobou, která není schopna se sama živit ve smyslu ust. § 911 občanského zákoníku, přičemž dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalovaného trvala toliko po níže specifikované období.

12. Kritéria pro stanovení výživného vymezená zákonnou úpravou jsou tato: a) odůvodněné potřeby na straně oprávněného, b) schopnosti povinného, c) možnosti povinného, d) majetkové poměry povinného, e) soulad s dobrými mravy. Všechna tato kritéria jsou si přitom rovna.

13. Žalobce se v projednávané věci domáhal po žalovaném stanovení výživného ve výši 15 000 Kč měsíčně s účinností 3 roky zpětně od podání žaloby dne 16. 12. 2022, tedy od 16. 12. 2019 nadále. Tento svůj požadavek odůvodnil tvrzením, že od roku 2018 k němu žalovaný vyživovací povinnost neplnil a nadále neplní, přestože žalobce vlastní příjem neměl a nemá, přičemž v tomto období byl studentem soukromé [právnická osoba] v [adresa] a následně od 1. 9. 2023 studentem AMBIS vysoké školy, a.s. v Brně. Náklady žalobce související se zabezpečením jeho základních životních potřeb, jakož i náklady spojené se studiem, měla podle tvrzení žalobce dlouhodobě (tj. od roku 2018) zajišťovat výlučně matka žalobce, která dne [datum] zemřela.

14. Žalovaný v řízení tvrdil a provedenými důkazy bylo prokázáno, že řádně přispíval na výživu žalobce až do března 2022 (kdy došlo ke konfliktu v domácnosti účastníků), když na účet matky žalobce zasílal, poté, kdy bylo jejich manželství rozvedeno, měsíčně až do doby zletilosti žalobce v srpnu 2021 ze svého bankovního účtu č. [č. účtu] finanční částky ve výši od 8 000 Kč do 11 700 Kč. Tvrzení žalobce, že matka považovala tyto částky za svou mzdu, nebylo v řízení prokázáno. Žalovaný rovněž hradil školné v soukromé střední škole, kterou žalobce navštěvoval, a to ve výši 1 500 Kč měsíčně. Od dosažení zletilosti začal žalovaný pravidelně posílat na účet žalobce částku ve výši 5 000 Kč měsíčně, jakož i kapesné ve výši 300 Kč měsíčně na účet, ke kterému má žalobce dispoziční právo. Naposledy takto na výživné žalobci plnil v květnu 2022, kdy mu poslal částku 2 500 Kč. Tvrzení žalobce, že platby ve výši 5 000 Kč měsíčně (od doby své zletilosti) ve svůj prospěch, které nebyly označeny jako výživné, nepovažoval za výživné, ale za dar od otce, považuje soud za účelové. Synovi také žalovaný uhradil pobyty na letním táboře „[Anonymizováno]“ v dubnu 2020 a v červnu 2021 v celkové výši 12 320 Kč, hradil jeho zájmovou činnost a zejména náklady spojené a hokejem. Kromě toho žalovaný až do doby, kdy byl v březnu 2022 nucen opustit bydliště, hradil SIPO, tedy veškeré náklady na energie a související s údržbou a provozem domu, ve výši cca 4 000 Kč měsíčně, splácel a nadále splácí hypoteční úvěr částkou ve výši 3 759 Kč měsíčně, kdy zbývá splatit cca 300 000 Kč, a dále hradí čtvrtletně pojištění nemovitosti ve výši 1 139 Kč. V řízení tedy bylo také prokázáno, že žalovaný poskytoval a k okamžiku rozhodnutí ve věci poskytuje žalobci hmotné plnění v rámci své vyživovací povinnosti, a to v podobě zajištění bydlení v domě pod adresou [adresa] v Olomouci – [adresa], který žalovaný spoluvlastnil s matkou žalobce, jakož i v podobě možnosti užívat mobilní telefon a vozidlo tov. zn. Volvo XC90, které jsou ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]., jejímž společníkem byl žalovaný společně s matkou žalobce. Náklady spojené s užíváním telefonu a vozidla hradí tato společnost. Pokud žalobce požaduje stanovit výživné pro svou osobu s účinností 3 roky zpětně od podání žaloby dne 16. 12. 2022, tedy od 16. 12. 2019 nadále, pak v období od 16. 12. 2019 do 31. 3. 2022 považuje soud tento požadavek za nedůvodný a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. rozsudku).

15. Pokud jde o další období, tedy od 1. 4. 2022 nadále, pak v souvislosti s konfliktem mezi účastníky ze dne 23. 3. 2022 se soud zabýval námitkou žalovaného, že po tomto incidentu, kdy došlo k fyzickému střetu žalovaného s matkou žalobce a následně i s žalobcem, by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby soud žalobci přiznal právo na výživné. Z provedeného dokazování vyplynulo, že dne 23. 3. 2022 vyvrcholily neshody a spory v rodině, když v domě pod adresou [adresa] v Olomouci – [adresa], došlo k fyzické potyčce žalovaného a jeho bývalé manželky (matky žalobce), do které zasáhl žalobce, který žalovaného povalil na zem a zpacifikoval, přičemž byla přivolána Policie ČR a záchranná služba. Následně byli žalovaný i matka žalobce odvezeni do nemocnice, kde jim bylo poskytnuto ošetření. Žalobce ošetření nevyhledal. Žalovaný byl v této souvislosti hospitalizován dva dny, matka žalobce, která se v době konfliktu léčila s onkologickým onemocněním, byla po ošetření propuštěna domů. Tento konflikt pak byl předmětem trestního řízení vedeného u KŘP Olomouckého kraje, Obvodní oddělení [adresa], přičemž dne [datum] bylo odevzdáno k projednání přestupku proti občanskému soužití Odboru správních činností, Magistrátu města Olomouce, přestupkovému oddělení. U přestupkového oddělení pak byla vedena dvě přestupková řízení, a to pod sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] řízení vedené proti žalobci (fyzické napadení žalovaného) a pod sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] řízení vedené proti žalovanému (fyzické napadení matka žalobce), přičemž obě řízení byla zastavena, neboť spáchání skutku, jak byl popsán, nebylo obviněným prokázáno.

16. Ústavní soud definoval pojem dobré mravy ve svém usnesení ze dne 26. 2. 1998 pod sp. zn. II. ÚS 249/97 jako „souhrn určitých etických a kulturních obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti“. Vzhledem k dospělosti potencionálního oprávněného k výživě, je zcela na místě důkladně vzít v potaz kritérium dobrých mravů vždy. Na rozdíl od nezletilého totiž již není zapotřebí dávat tak silný důraz na ochranu zájmu na zajištění blaha oprávněného (princip blaha dítěte), neboť se jedná o jedince, který má daleko větší možnosti zajistit si obživu vlastním přičiněním.

17. Vzhledem ke skutečnosti, že v případě popsaného konfliktu ze dne 23. 3. 2022 se jednalo o konflikt vzájemný, primárně vzniklý mezi žalovaným a jeho bývalou manželkou, tj. matkou žalobce, která se před synem (žalobcem) v okamžiku konfliktu stavěla do role oběti fyzického napadení, a žalobce přistoupil k její obraně tak, že žalovaného zpacifikoval a silou jej držel na zemi, a zejména, vzhledem k tomu, že obě v této souvislosti vedená přestupková řízení - sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] vedené proti žalobci (fyzické napadení žalovaného) a pod sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] vedené proti žalovanému (fyzické napadení matka žalobce) - byla zastavena, neboť spáchání skutku, jak byl popsán, nebylo obviněným prokázáno, neshledal soud požadavek žalobce na stanovení výživného v rozporu s dobrými mravy.

18. V souladu s ustanovením § 911 občanského zákoníku, vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud nejsou děti schopny samy se živit. Schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to hmotné, kulturní a další včetně potřeby bytové. Jinými slovy to znamená, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí (viz Ústavní soud, II. ÚS 3113/10).

19. V daném případě byl žalobce v období následujícím po konfliktu, tedy v dubnu 2022, studentem maturitního ročníku [právnická osoba] v [adresa] a následně od [datum] pak studentem AMBIS vysoké školy, a.s. v Brně. V obecné rovině lze uzavřít, že student, který se řádně připravuje na budoucí povolání je osobou, která není schopna se sama živit. Z provedeného dokazování však v tomto řízení vyplynulo, že v případě žalovaného tento stav trval toliko do konce srpna 2023. Soud poukazuje na skutečnost, že žalobce, přestože měl zájem o studium zcela stejného oboru Ekonomika a management podniku, který lze studovat na státní (a tedy bezplatné) Univerzitě Tomáše Bati ve [adresa], si zvolil studium na soukromé vysoké škole AMBIS vysoká škola, a.s. v Brně, kde ke studiu nastoupil na základě uzavřené smlouvy o studiu a s podmínkou zaplacení školného, které v jeho případě při měsíčních splátkách ve výši 6 936 Kč, činí 69 360 Kč. V kontextu toho, že žalobce ve své žalobě a v průběhu řízení akcentoval svou špatnou finanční situaci a nedostatečné finanční zabezpečení svých životních potřeb, považuje soud tuto jeho volbu vysoké školy za rozpornou s těmito tvrzeními. Za rozhodující pro posouzení nároku žalobce na stanovení výživného nicméně soud považuje skutečnost, že dle sdělení AMBIS vysoké školy, a.s. ze dne 28. 2. 2024, žalobce neplnil řádně své studijní povinnosti za 1. semestr studijního programu Ekonomika a management podniku v prezenční formě. Ke zkouškám ze zapsaných předmětů nepřistoupil, a tedy nezískal žádný kredit. Na letní semestr 2024 si rozvrh nezapsal. V souladu se Studijním a zkušebním řádem AMBIS vysoké školy bylo dne 31. 1. 2024 se studentem zahájeno řízení o ukončení studia ze strany školy!

20. Soud při svém rozhodování vycházel z judikatury Ústavního soudu, zejména z názoru, že: V případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti rodičů vůči studujícímu zletilému dítěti je třeba se s ohledem na konkrétní okolnosti případu zabývat účelností daného studia (…) nemělo by jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze „prodlužovala mládí“ (viz nález ÚS z 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14), a dále, že: Povinností studujícího nezletilého je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti. Za situace, kdy studium nezletilého nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte (viz Ústavní soud, IV. ÚS 1247/13, [Výběr ÚS 600/2014).

21. S ohledem na již ustálenou judikaturu ÚS i NS týkající se soustavnosti a řádnosti studia osoby oprávněné požadovat výživné, dospěl soud k závěru, že studium žalobce, který neplnil řádně své studijní povinnosti za 1. semestr, ke zkouškám ze zapsaných předmětů nepřistoupil, a tedy nezískal žádný kredit, na letní semestr 2024 si rozvrh nezapsal, nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, proto nelze na žalovaném jako rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji žalobce jako jeho potomka. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci tedy od 1. 9. 2023 nadále (do dne rozhodnutí ve věci) netrvá a v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II. rozsudku).

22. Není bez významu také fakt, že žalobce je od září 2023 schopen své potřeby zabezpečovat prostřednictvím jednorázového příjmu v podobě pojistného plnění po úmrtí matky ve výši 1 milion Kč, 11 738 Kč a 3 634 Kč. Po zaplacení dluhu z úvěru matky a dalších nezbytných nákladů (např. za pohřeb), ke dni rozhodnutí ve věci žalobce stále disponoval částkou ve výši 400 000 Kč Nadto je třeba také připomenout, že žalobce zcela zbytečně vynaložil částku ve výši 69 360 Kč, odpovídající školnému, k jehož zaplacení se zavázal v souvislosti s výběrem vysoké školy.

23. Pokud jde o požadavek žalobce na stanovení výživného za období od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2023, pak nárok na výživné zde, jak již bylo shora uvedeno, je dán, nikoliv však v žalobcem požadované výši 15 000 Kč. Soud žalobci po provedeném dokazování přiznal nárok na výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, přičemž vycházel z dikce ust. § 913 odst. 1, 2 občanského zákoníku, podle kterého pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Pokud jde o potřeby žalobce spočívající v zajištění jeho výživy, osobních nákladů a školného na střední škole (ve výši 1500 Kč měsíčně), pak tyto byly od dubna 2022 uspokojovány především matkou žalobce, a to až do srpna 2023, kdy matka žalobce zemřela. Po tuto dobu žalovaný poskytoval a k okamžiku rozhodnutí ve věci poskytuje žalobci hmotné plnění v rámci své vyživovací povinnosti v podobě zajištění bydlení v domě pod adresou [adresa] v Olomouci – [adresa], který žalovaný spoluvlastnil s matkou žalobce, jakož i v podobě možnosti užívat mobilní telefon a vozidlo tov. zn. Volvo XC90, které jsou ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]., jejímž společníkem byl žalovaný společně s matkou žalobce. Náklady spojené s užíváním telefonu a vozidla (např. povinné ručení) hradí tato společnost. Výsledek hospodaření společnosti [právnická osoba]. za rok 2022 činil ke dni 31. 12. 2022 záporný zůstatek -325 122 Kč, za rok 2023 pak k 31. 12. 2023 činil 95 541 Kč. Žalovaný byl od [Anonymizováno] 2022 do června 2023 v dlouhodobé pracovní neschopnosti, kdy v důsledku fyzické potyčky z 23. 3. 2022 se zhoršily jeho dlouhodobé zdravotní potíže (stav po mozkové mrtvici) a pobíral dávky nemocenského pojištění odpovídající měsíčně částce cca 5 000 Kč (celkem mu takto bylo vyplaceno 71 633 Kč). Od poloviny června 2023 dosud žalovaný ze zdravotních důvodů pracuje na poloviční pracovní úvazek a jak vyplývá z mzdových listů, jeho příjem tak tvoří částka ve výši 6 530 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného související s bydlením a živobytím mu pomáhají hradit přátelé v Praze a finančně jej podporuje také starší syn.

24. S ohledem na výše uvedené skutečnosti má soud za to, že přiměřeným výživným pro žalobce je vzhledem k poměrům žalovaného výživné odpovídající částce 2 000 Kč měsíčně. Za období od dubna 2022 do srpna 2023, tedy za období celkem 17 měsíců tak, při zohlednění platby 2 500 Kč žalovaným poukázané na účet žalobce, žalobci náleží dlužné výživné ve výši celkem 31 500 Kč (výrok I. rozsudku). Lhůta k plnění byla soudem stanovena podle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., a to v délce 1 měsíce, s ohledem na aktuální příjmové poměry žalovaného.

25. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně procesně neúspěšného žalobce zavázal k náhradě nákladů žalovanému ve výši 116 433,34 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny celkem 12 úkony právní služby, kdy tarifní hodnota činí v případě výživného podle ust. § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu – a. t.) pětinásobek ročního plnění, které bylo stanoveno soudem ve výši 2 000 Kč měsíčně, tj. celkem 120 000 Kč (2 000 Kč x 12 x 5). Konkrétně přísluší žalovanému právo na náhradu za tyto úkony právní služby po 5 900 Kč: dne [datum] -převzetí a příprava § 11 odst. 1 písm. a) (1 úkon), [datum] - první porada s klientem § 11 odst. 1 písm. b) (1 úkon), [datum] - vyjádření k žalobě § 11 odst. 1 písm. d) (1 úkon), [datum] - soudní jednání § 11 odst. 1 písm. g) (1 úkon), [datum] - soudní jednání § 11 odst. 1 písm. g) (2 úkony za jednání přesahující 2h), [datum] - soudní jednání § 11 odst. 1 písm. g) (2 úkony za jednání přesahující 2h), [datum] - soudní jednání § 11 odst. 1 písm. g) (2 úkony za jednání přesahující 2h), [datum] - soudní jednání § 11 odst. 1 písm. g) (1 úkon) a [datum] - soudní jednání § 11 odst. 1 písm. g) (1 úkon). Tomu pak odpovídá nárok na 12 režijních paušálů po [částka], tedy částka [částka]. Za úkony činí odměna [částka], když za písemný závěrečný návrh soud odměnu nepřiznal, neboť posledního jednání dne [datum] se zástupkyně žalovaného zúčastnila a tento závěrečný návrh zde přednesla. Náklady cestovného v souvislosti s účastí u jednání soudu činí za cesty osobním motorovým vozidlem [jméno FO] reg. zn. [SPZ] celkem 16 784,90 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 5 557,82 Kč za 560 ujetých km v částce 4 457,82 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a náhrada za ztrátu času v trvání 11 × 30 minut v částce 1 100 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 5 557,82 Kč za 560 ujetých km v částce 4 457,82 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 11 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 5 669,26 Kč za 560 ujetých km v částce 4 569,26 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 11 × 30 minut v částce 1 100 Kč podle § 14 a. t. Za cesty realizované k jednáním soudu vlakem jsou náklady cestovného v případě jednání [datum] - jízdné [adresa] Kč a [adresa] Kč, promeškaný čas v rozsahu 5,5 hod (11 půlhodin), celkem 1 773 Kč, v případě jednání [datum] - jízdné [adresa] Kč a [adresa] Kč, promeškaný čas v rozsahu 5 hod (10 půlhodin), celkem 1 598 Kč a v případě jednání [datum] - jízdné [adresa] Kč a [adresa] Kč , promeškaný čas 4,5 hod (9 půlhodin), celkem 1 670 Kč. Jízdné vlakem činí 5 041 Kč. Celkem tak uplatněné náklady řízení žalovaného činí 96 225,90 Kč. S ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalovaného je plátcem DPH, přiznal soud žalovanému v této souvislosti rovněž 21% DPH ve výši 20 207,44 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. v rozsahu 1 měsíce, když žalobce ke dni rozhodnutí ve věci nemá pravidelný příjem a jedná se o vyšší částku, proto soud stanovil takto lhůtu delší, aby tak žalobce získal čas pro zajištění finančních prostředků na úhradu nákladů řízení žalovanému. Tato lhůta také koresponduje se lhůtou, kterou soud naopak stanovil k plnění podle výroku I. žalovanému. [adresa] plnění bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.