29 C 336/2022

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kočovou ve věci žalobkyní: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobkyně], [PSČ] [obec] a na základě plné moci advokátkou [údaje o zástupci] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o: zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně A) domáhala zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně B) domáhala zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím.

III. Žalobkyně A) je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně B) je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně A) domáhala zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím a žalobkyně 2) zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím. V návrhu uvedly, že dne [datum] utrpěla druhá dcera žalobkyně B) a současně sestra žalobkyně A), nezletilá [jméno] (dále jen„ poškozená“) vážné zranění při dopravní nehodě způsobené řidičem [jméno] [příjmení], která řídil vozidlo Citroën Jumper odpovědnostně pojištěné u žalované. Za toto jednání, které bylo posouzeno jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Písku ze dne 31. 3. 2020, sp.zn. 2 T 28/2020 k trestu odnětí svobody 12 měsíců s podmíněným odkladem na 2 roky a se zákazem činnosti (řízení motorových vozidel) na 18 měsíců. Poškozená utrpěla při nehodě velice závažné zranění – polytrauma, konkrétně otřes mozku, byla v bezvědomí, došlo k vážnému zranění krční páteře spočívajícímu ve zlomení zubu čepovce C2, ke zlomenině dolního konce vřetenní kosti s odlomením bodcovitého výběžku loketní kosti (zlomenina předloktí a zápěstí ruky), pohmožděninám, oděrkám a krevním výronům. Stav poškozené byl natolik vážný, že musela být do nemocnice převezena vrtulníkem. Od [datum] do [datum] hospitalizována v [nemocnice], byla dlouhodobě omezena podstatným způsobem v obvyklém způsobu života, zejména přiložením tvrdého límce na krk a s tím spojenou nemožností obvyklých pohybů hlavou a znehybněním pravé horní končetiny a vyřazení její úchopové funkce.

2. Žalobkyně se domáhají náhrady nemajetkové újmy ve smyslu § 2959 o.z. s odůvodněním, že žalobkyně A) utrpěla na místě nehody šok, kdy v havarovaném vozidle měla všechny své nejbližší osoby. Dva dny před nehodou nastoupila do první třídy a tento slavnostní okamžik byl zážitkem z nehody zničen, matka (žalobkyně B) na ni neměla čas ani náladu, neboť se musela věnovat poškozené a jezdit za ní do nemocnice. Tím došlo k narušení přirozených citových vazeb mezi matkou a žalovanou A), kterou musela ze školy vyzvedávat kamarádka matky. Jednalo se o zásadní změnu rodinné atmosféry a ztrátu pohody, žalobkyně A) měla zničený nástup do první třídy, byla plačtivá, jindy revoltující, jindy mlčenlivá, stáhla se do sebe, neměla radost z první jedničky, v noci ze spaní volala sestru, byla neklidná, nemohla usnout, byla smutná, že s ní věci spojené se školou řeší cizí osoba. To trvalo nejméně do konce října, kdy se stav poškozené trochu upravil. Žalobkyně B) – matka poškozené – byla o nehodě vyrozuměna telefonicky svým otcem, který byl účastníkem nehody, vzala okamžitě žalobkyni A), kterou doma nemohla samotnou nechat. Byla vystresovaná, ve vozidle byla značná část její rodiny, na místě utrpěla nervový šok, viděla zraněnou nehybnou dceru, kterou nakládali do vrtulníku, nikdo jí nechtěl nic říci. Žalobkyně B) se poté„ sesypala“, opustily jí síly, čekala na zprávy z nemocnice, poté proseděla hodiny v nemocnici u poškozené. Byla v neustálém stresu, nebyla schopna se soustředit na nic včetně práce, kdy jakožto poradkyni v pojišťovně u ní vyvolávalo úzkost sjednávání úrazového pojištění s klienty. Každá návštěva poškozené v nemocnici pro ni byla psychickým utrpením, jezdila za ní denně, dcera buď plakala, nebo nechtěla komunikovat, nesměla se hýbat, měla límec a její utrpení na žalobkyni B) těžce doléhalo. I po jejím propuštění z nemocnice byla žalobkyně B) v neustálém vypětí, dcera vznášela dotazy, proč se to stalo zrovna jí a jaké bude mít následky, trpěla bolestmi páteře a ruky, museli jí pomáhat. Toto vypětí trvalo nejméně do konce roku 2019, kdy se stav dcery začal postupně upravovat. Žalobkyně B) vozila poškozenou na rehabilitace, poškozená se bála jet v autě, což žalobkyni B) jako řidičku rovněž stresovalo.

3. Žalovaná označila za nespornou dopravní nehodu zaviněnou řidičem [jméno] [příjmení], který řídil vozidlo odpovědnostně pojištěné u žalované. Nárok však sporovala s tím, že je promlčen, neboť obdobím, po které žalobkyně pociťovaly duševní útrapy, bylo období hospitalizace poškozené, která trvala do 17. 9. 2019, žaloba byla podána 30. 9. 2022, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Dále uvedla, že zdravotní stav poškozené nelze pod pojem„ zvlášť závažné ublížení na zdraví“ ve smyslu § 2959 o.z. podřadit, neboť v těchto případech jde pouze o nejtěžší zdravotní poškození a následky srovnatelné se smrtí. Zásahy nižší intenzity se nenahrazují. Nadto pokud žalobkyně uváděly, že prožívaly nervový šok ze situace na místě nehody, případně žalobkyně A) uváděla duševní útrapy z toho, že se jí matka nemohla věnovat a došlo k narušení citových vazeb mezi oběma žalobkyněmi, pak tyto okolnosti rovněž nejsou z hlediska aplikace § 2959 o.z. relevantní.

4. Žalobkyně reagovaly tak, že námitka promlčení není důvodná, neboť o tom, že vozidlo, jímž byla nehoda způsobena, je pojištěno u žalované, že žalobkyně dozvěděly až dne 15. 4. 2020, kdy byla s touto informací žalobkyně B) seznámena tehdejším právním zástupcem. Pokud jde o charakter zranění, žalovaná je zlehčuje, poškozená utrpěla poškození krční páteře a otřes mozku a byla převážena vrtulníkem, po skončení hospitalizace dlouho chodila na rehabilitace a nosila límec. Vnímání situace zhoršil postoj viníka nehody, který se o poškozenou nezajímal. Žalobkyně A) jako sestra poškozené utrpěla šok, byla frustrovaná z návštěv poškozené v nemocnici; sestry jsou na sebe velmi vázané a žalobkyně A) poškozenou postrádala při přípravě do školy, kdy se s ní nemohla dělit o zážitky. U obou žalobkyň došlo k citové újmě, pociťovaly beznaděj, smutek, zoufalství a strach, zpočátku silně, po cca půl roce již méně. Obě byly očitými svědky bezprostředního dění po nehodě, dosud si při pohledu na sanitku či vrtulník událost vybaví. Žalobkyně B) byla na vše sama, kdy s otcem dcer nežije. Následky u poškozené jsou trvalé.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že 4. 9. 2019 došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil řidič vozidla odpovědnostně pojištěného u žalované, při nehodě došlo ke zranění poškozené [jméno] [celé jméno žalobkyně], která je sestrou žalobkyně A) a dcerou žalobkyně B). Spornými zůstaly otázky promlčení nároku a to, zda nárok žalobkyň lze podřadit pod § 2959 o.z.

6. Soud zjistil tento skutkový stav:

7. Z potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 4. 9. 2019 bylo zjištěno, že na nehodě měl mj. účast řidič vozidla Citroen Jumper, [jméno] [příjmení], s tím, že vozidlo je pojištěno u žalované.

8. Z propouštěcí zprávy dětského oddělení [nemocnice] ze dne ze dne [datum] soud zjistil, že poškozená byla přijata po autonehodě dne 4. 9. 2019 s frakturou dentu C2, zlomeninou pravého předloktí a mozkovou komocí, zpráva dále uvádí„ nepřipoutaný spolujezdec na zadním sedadle“. Do nemocnice přivezena fixovaná na lůžku s pevným límcem k fixaci krku, celkově při vědomí, komunikuje, oběhově i dechově stabilní, afebrilní, plně lucidní, bez dušnosti. Po dobu hospitalizace pacientka afebrilní, bez neurologického deficitu, propuštěna v celkově dobrém stavu do ambulantní péče, stanovenými diagnózami jsou fraktura dentu C2, otřes mozku (neotevřená rána), zlomenina dolního konce vřetenní kosti. Propuštěna s doporučením nadále nosit tvrdý krční límec celkem 1 měsíc od úrazu, dále doporučen klidový režim, bez zvýšené námahy a sportu, pravá horní končetina s klidem ve fixaci s elevací.

9. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] [číslo] soud zjistil, že poškozená při dopravní nehodě utrpěla oděrku, podkožní krevní výron nad levým obočím, oděrky na levém koleni a bérci, zlomeninu dolního konce pravé vřetenní kosti s odlomením bodcovitého výběžku pravé loketní kosti, nalomení zubu (dentu) druhého krčního obratle a otřes mozku. Ze soudně- lékařského hlediska jde o poranění těžké pro vážnou, delší dobu trvající poruchu zdraví (týká se zlomeniny konce vřetenní kosti s odlomením výběžku loketní kosti a nalomení zubu C obratle) s obvyklou dobou léčení kolem 8 týdnů, přičemž minimálně po dobu 6 týdnů byla poškozená podstatným způsobem omezena v obvyklém způsobu života přiložením tvrdého límce na krk a tím nemožností obvyklých pohybů hlavou a znehybněním pravé horní končetiny a vyřazením její úchopové funkce. Posudek byl zpracován pro účely trestního řízení vedeného proti [jméno] [příjmení].

10. Ke stejným závěrům, pokud jde o zranění (diagnózy) poškozené dospěl i znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], který v rámci hodnocení bolestného nad rámec shora uvedených zranění zohlednil operační řešení fixace 3KI dráty 3x1cm x 3 body, ohodnoceno v rámci bolestného 9 body (zjištěno z posudku [anonymizováno] [příjmení]).

11. Na tato zjištění neměly ostatní provedení důkazy vliv. Soud neprovedl další navržené důkazy – výslechy žalobkyně B) a výslech svědkyně [příjmení], kamarádky žalobkyně B), neboť tyto důkazy z níže uvedených důvodů považoval na nadbytečné.

12. Právní posouzení:

13. Podle § 2959 o.z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

14. Podle § 2971 o.z. odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

15. Podle § 629 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 635 odst. 2 o.z. Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

16. Podle § 619 Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

17. Pokud jde o aplikaci § 2959 o.z., judikatura Nejvyššího soudu dospěla k závěru, že„ při vymezení pojmu zvlášť závažné ublížení na zdraví je nutno vycházet zejména ze závažnosti následků primární oběti. Půjde zpravidla o ta nejtěžší zdravotní poškození, zejména o kómatické stavy, závažná poškození mozku či o ochrnutí výrazného rozsahu, tj. o následky srovnatelné s usmrcením osoby blízké, kdy duševní útrapy sekundárních obětí dosahují určité vyšší intenzity. Jedná se o duševní útrapy (smutek, pocity zoufalství a beznaděje, strach) spojené s vědomím, že tato osoba byla trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění a změnila se v osobu trpící výjimečně nepříznivým zdravotním stavem. (…) Kromě případů s nejzávažnějšími následky může jít i o případy velmi těžkých zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob, a jejich duševní útrapy tak budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší. Za zvlášť závažné ublížení na zdraví (§ 2959 o. z.) nelze bez dalšího považovat každou vážnou poruchu zdraví trvající nejméně šest týdnů (§ 122 odst. 2 písm. i) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). V trestní soudní praxi je delší dobu trvající porucha zdraví vykládána jako vážná porucha zdraví trvající nejméně 6 týdnů. Jako těžkou újmu na zdraví kvalifikovala soudní praxe např. i zlomeninu nohy v kotníku, jejíž léčení trvalo 7 týdnů. Takový přechodný stav poruchy zdraví však nelze označit jako zvlášť závažné ublížení na zdraví, které by bylo způsobilé vyvolat duševní útrapy osob blízkých poškozenému v intenzitě odčinitelné peněžitou náhradou podle výše citovaného ustanovení. (…) Duševní útrapy sekundárních obětí, jestliže u primární oběti dojde k přechodnému stavu poruchy zdraví, kterou nelze podřadit pod § 2959 o.z., by bylo možno odčinit podle § 2971 o.z. za splnění stanovených podmínek, tj. odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, pociťuje-li poškozená osoba nemajetkovou újmu důvodně jako osobní neštěstí (srov. sp.zn. 25 Cdo 4210/2018, přičemž v posuzovaném případě utrpěla poškozená roztržení pravé poloviny bránice s výhřezem pravého laloku jaterního do dutiny hrudní, oboustranné pohmoždění plic, zlomeninu těla druhého bederního obratle, pohmoždění stěny hrudníku a břišní stěny, pohmoždění čelní krajiny vpravo s podkožním krevním výronem, otřes mozku a poškození okohybných svalů či nervů a byla hospitalizována jeden měsíc, následně byla propuštěna a poté znovu hospitalizována po dobu dvou týdnů).

18. V rozsudku 25 Cdo 1887/2021 pak dospěl Nejvyšší soud k závěru, že aby mohl vzniknout nárok, který zakládá § 2959 o. z., musí u zraněného nastat setrvalý stav, při němž již není předpoklad zlepšení. Proto jen sama okolnost, že se poškozený ocitl v těžkém zdravotním stavu, nepostačuje pro vznik nároku podle § 2959 o. z., nýbrž musí být definitivně potvrzeno, že jde o stav trvalý, tedy ustálený.

19. V řízení bylo prokázáno propouštěcí zprávou a znaleckými posudky, že poškozená utrpěla otřes mozku, zlomeninu vřetenní kosti, odlomení výběžku loketní kosti a nalomení zubu druhého krčního obratle. Soud nechce nijak znevažovat a zlehčovat utrpení poškozené a s tím související útrapy obou žalobkyň, které je jistě obojí zvýšeno skutečností, že poškozená byla v době dopravní nehody nezletilá (14 let), byla po dobu cca 14 dní hospitalizována sama, bez doprovodu blízké osoby, rovněž žalobkyně A) je dítětem nízkého věku (v době nehody 7 let), a je tak zcela zřejmé a pochopitelné, že nastalou situaci citlivě a intenzivně vnímala, stejně jako matka poškozené, žalobkyně B). Je však na místě uzavřít – při respektování závěrů judikatury uvedených shora – že újma na zdraví poškozené nedosáhla takové intenzity, aby sekundární újmu žalobkyň bylo možno podřadit pod § 2959 o.z. Toto ustanovení má za cíl odškodnit případy, kdy primární oběť zemře, případně utrpí takové poškození zdraví, které je svým charakterem smrti blízké či srovnatelné – jedná se zejména o kómatické stavy, příp. stavy vigilního komatu, při nichž jsou poškození 100% vyřazeni ze všech aspektů a oblastí života a je zde obava o jejich život a značná nejistota stran toho, zda se jejich stav zlepší, případně za jak dlouho. Bylo prokázáno, že poškozená sice utrpěla poranění hlavy, jednalo se však o otřes mozku bez dalších komplikací, přičemž při přijetí a po celou dobu hospitalizace a léčení byla při vědomí, stabilní, afebrilní, komunikovala, hospitalizována byla pouze cca 2 týdny a poté byla„ v celkově dobrém stavu“ propuštěna do domácí péče (viz propouštění zpráva). Žalobkyně pak samy tvrdily, že poškozená byla omezena zejména nošením krčního límce a nutností docházet na rehabilitace, s tím, že zhruba po půl roce se její stav zlepšil. U poškozené tak jednoznačně nelze hovořit o stavu srovnatelném se smrtí, kdy by byly na místě obavy o její život, či o závažné újmě, která by ji trvale vyřazovala z většiny oblastí života. Skutečnost, že poškozená byla z místa nehody transportována vrtulníkem, na tomto závěru nic nemění, kdy je soudu z úřední činnosti známo, že k transportům vrtulníkem bývá při úrazech hlavy přistupováno z důvodu, že se obecně jedná o potenciálně velmi závažná poranění s rizikem poranění míchy či vnitřního krvácení, které je třeba urychleně zjistit, příp. vyloučit. Rovněž skutečnost, že znalec [příjmení] posoudil poškození zdraví jako„ těžkou újmu na zdraví“ a pachatel byl za tento trestný čin odsouzen, není relevantní. Tento závěr byl znalcem přijat pro účely trestního řízení, které však hodnotí závažnost újmy na zdraví podle délky léčení (srov. § 122 tr. zák.), nezávisle na samotném charakteru zranění. Ostatně i Nejvyšší soud v rozhodnutí 25 Cdo 4210/2018 uvedl, že za zvlášť závažné ublížení na zdraví (§ 2959 o. z.) nelze bez dalšího považovat každou vážnou poruchu zdraví trvající nejméně šest týdnů ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Soud v neposlední řadě podotýká (byť to ze strany žalované nebylo nijak namítáno a nebylo k této otázce vedeno další dokazování), že poškozená byla k hospitalizaci přijata s tím, že byla účastnicí nehody jako nepřipoutaný spolujezdec, a je zde otázka, zda není dáno spoluzavinění samotné poškozené na škodlivém následku.

20. Soud tak dospěl k závěru, že újma na zdraví utrpěná poškozenou při nehodě 4. 9. 2019 nedosahuje intenzity zvlášť závažného ublížení na zdraví ve smyslu § 2959 o.z. Na ústním jednání soud žalobkyně poučil podle § 118a odst. 2 o.s.ř., že nárok by bylo možno posoudit podle § 2971 o.z. za situace, kdy by byly dány zde uvedené zvláštní okolnosti. Žalobkyně výslovně uvedly, že žádné takové okolnosti dány a uplatňovány nejsou. Soudu tak nezbylo než žalobu zamítnout, aniž by se dále zabýval tím, zda a jaké duševní útrapy žalobkyním vznikly a aniž by tedy v tomto směru prováděl další dokazování.

21. Pokud jde o námitku promlčení, je otázkou, od jakého okamžiku stanovit počátek běhu promlčecí lhůty. K otázce promlčení nároků podle § 2959 o.z. se vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí 25 Cdo 1887/2021, kdy uvedl, že„ u nároku na náhradu za zvlášť závažné poškození zdraví osoby blízké je situace poněkud složitější (než v případě usmrcení, pozn. soudu). Rozhodně neplatí zjednodušení přijaté odvolacím soudem, že újma vzniká již okamžikem škodní události, jestliže se od počátku nepříznivý zdravotní stav poškozeného ani následně ve výsledku nezlepšil. Není sice pochyb o tom, že osoby blízké se ocitají ve stresové situaci prakticky okamžitě, jakmile jsou konfrontovány se skutečností, že jejich příbuzný utrpěl závažný úraz, pro nějž je hospitalizován s nejistou prognózou. Aby však mohl vzniknout nárok, který zakládá § 2959 o. z., musí u zraněného nastat setrvalý stav, při němž již není předpoklad zlepšení. Jestliže by se totiž poškozený uzdravil natolik, že by jeho ustálený zdravotní stav nesplňoval přísné požadavky uvedeného ustanovení, mohl by příbuzným vzniknout jen jiný nárok, založený při splnění podmínek vyjmenovaných v § 2971 o. z. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 64/2021, a ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1527/2020). Proto jen sama okolnost, že se poškozený ocitl v těžkém zdravotním stavu, nepostačuje pro vznik nároku podle § 2959 o. z., nýbrž musí být definitivně potvrzeno, že jde o stav trvalý, tedy ustálený. Subjektivní promlčecí lhůta pak může počít běžet až od okamžiku, kdy oprávněné osoby nabyly vědomost, že zvlášť závažné ublížení na zdraví osoby jim blízké je nezvratně nezlepšitelným stavem (a samozřejmě kdy získaly vědomost o osobě škůdce). (…) Tyto závěry se uplatní i tehdy, svědčí-li nárok podle § 2959 o. z. nezletilým dětem, u nichž se nedá předpokládat, že by byly detailně informovány o průběhu léčení a stavu osoby blízké, ostatně si zpravidla ani nemohou v útlém věku takovou ztrátu plně uvědomovat. Újma v jejich sféře však nastává již k okamžiku, kdy se zdravotní stav osoby blízké ustálil na úrovni trvalého zvlášť závažného poškození zdraví, byť se její dopady do jejich osobnosti a způsob prožívání ztráty budou vyvíjet a v průběhu přibývajících let měnit, takže v celém rozsahu a všech důsledcích se zpravidla rozvinou až v pozdějším věku, kdy si děti uvědomí všechny souvislosti. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty v případě nezletilých dětí pak postačuje, že se informace o ustálení nepříznivého zdravotního stavu osoby blízké (spolu se zjištěním osoby škůdce) dostala jejich zákonnému zástupci. Nelze tedy tento okamžik oddalovat až do nabytí mentální způsobilosti nezletilých uvědomit si v plném rozsahu existenci nároku, jak nesprávně dovozují dovolatelé.“ 22. Pokud by bylo možno nárok žalobkyň podřadit pod § 2959 o.z., pak byl soud jako rozhodný okamžik pro počátek běhu promlčecí lhůty považoval patrně ukončení hospitalizace poškozené dne 19. 9. 2019, neboť v tuto dobu se její stav patrně stabilizoval natolik, že mohla být propuštěna do domácího léčení. Pokud pak žalobkyně uváděly, že se o osobě škůdce dozvěděly až s časovým odstupem od svého právního zástupce, má soud za to, že již ze záznamu o dopravní nehodě sepsaného 4. 9. 2019 je osoba škůdce i skutečnost, že jím řízené vozidlo bylo pojištěno u žalované, zřejmá, a žalobkyně tuto skutečnost mohly již ze záznamu o nehodě zjistit. Námitka promlčení by pak byla důvodná. Jak však soud uvedl výše, nárok žalobkyň pod toto ustanovení nespadá, nejedná se rovněž o nárok podle § 2971 o.z. a je tak obecně otázkou, jak posoudit promlčení u nároku, který zde vůbec není. Žaloba však byla zamítnuta zejména z důvodů uvedených v odst. 17-20 a soud se proto námitkou promlčení více nezabýval.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy náhrada nákladů řízení náleží úspěšné žalované. Vůči každé z žalobkyň, které v řízení vystupují v rámci samostatného společenství účastníků, náleží žalované částka 600 Kč za dva úkony po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. spočívající ve vyjádření k žalobě a účasti na jednání. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení