29 C 40/2023 - 91

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Verner ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] o zrušení vyživovací povinnosti, o snížení výživného takto:

Výrok

I. Žalobní návrh, aby byla počínaje dnem 1. 9. 2023 zrušena vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, stanovená rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 9. 2022, č. j. [spisová značka], se zamítá.

II. Žalobní návrh, aby byla počínaje dnem 1. 9. 2023 snížena částka, kterou je žalobce povinen přispívat na výživu žalovaného, stanovená rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 9. 2022, č. j. [spisová značka], a to z částky 7 000 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby byla počínaje dnem 1. 9. 2023 zrušena jeho vyživovací povinnost k žalovanému stanovená rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 9. 2022, č. j. [spisová značka], případně aby od téhož dne byla snížena částka, kterou je žalobce povinen přispívat na výživu žalovaného, a to z částky 7 000 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně. Žalobce své žalobní návrhy odůvodnil tím, že žalovaný v červnu 2023 dokončil studium na učilišti v [adresa], aniž by žalobci zaslal potvrzení o dalším svém studiu. Žalobce proto neměl postaveno na jisto, že žalovaný pokračuje ve studiu, které navazuje na jeho dosavadní vzdělávání. Poté, co žalovaný v průběhu řízení doložil potvrzení o studiu, žalobce namítal, že žalovaný neprokázal, že školu skutečně navštěvuje a plní řádně své studijní povinnosti. Nadto zpochybňoval, že studijní obor navazuje na předchozí obor žalovaného s tím, že si žalovaný neprohlubuje své dosavadní vzdělání. Žalobce vyzdvihoval, že k němu žalovaný projevuje neúctu, což se příčí dobrým mravům, ačkoli žalobce o žalovaného zájem má. Žalobce dále argumentoval, že došlo ke změně poměrů u obou rodičů žalovaného. Žalobce popisoval, že je vyučený malíř, od srpna 2022 podniká jako truhlář a uplatňuje paušál se sazbou výdajů 80 % z příjmů. Dosahuje tak příjmu cca 40 000 Kč hrubého měsíčně, tj. 22 000 Kč čistého měsíčně, a finančně mu pomáhá jeho matka. Žalobce vlastní rodinný dům a z hodnotných movitých věcí automobil a motocykl v hodnotě desetitisíců Kč, má dluhy přesahující 1 mil. Kč. Osobní výdaje žalobce tvoří splátky hypotéky, výživné, náklady na bydlení, pojištění a spoření; výdaje žalobce spojené s jeho podnikáním tvoří paušální daň, materiál, náklady na dopravu, za telefon, internet a pojištění. Naproti tomu příjmy matky žalovaného se v mezidobí zvýšily o cca 10 000 Kč měsíčně a benefity. Žalobce líčil, že matka dosahuje příjmu 40 000 Kč měsíčně a její druh 50 000 Kč měsíčně, že je zdravá, žije v domě, kde náklady na bydlení nese matčin druh a že pouze splácí hypotéku.

2. Žalovaný navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Na svou obranu tvrdil, že je studentem Vojenské střední školy v [adresa] od školního roku 2023/2024 a že své studijní povinnosti plní zodpovědně. Žalovaný o tom informoval žalobce i soudního exekutora, který vede exekuci proti žalobci pro dlužné i běžné výživné. Žalobce žalovanému výživné záměrně řádně nehradí, natož aby mu přispíval něco nad jeho rámec. Žalovaný přiznával, že s žalobcem nemají dobré mezilidské vztahy pro dřívější spory a nejsou spolu v kontaktu. Žalovaný je přesvědčen, že nedošlo k žádné změně poměrů žalobce a že lze usuzovat jedině na to, že žalobcovy tvrzené příjmy a výdaje neodpovídají skutečnosti, protože žalobce účelově jejich výši mění v tom kterém řízení. Žalovaný tvrdil, že žalobce pracuje v truhlářské dílně a daří se mu dobře. Žalovaný je přes týden ubytován ve škole a domů jezdí na víkendy, náklady mu hradí jeho matka.

3. Mezi účastníky řízení byly nesporné tyto skutečnosti: Žalobce je otcem žalovaného, kterému byla stanovena vyživovací povinnost vůči žalovanému ve výši 7 000 Kč měsíčně rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 9. 2022, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 9. 11. 2022 (dále jen „rozsudek č. j. [spisová značka]“). Mezi účastníky řízení dlouhodobě nepanují dobré vzájemné vztahy.

4. Mezi účastníky řízení však zůstalo sporné, zda žalovaný žalobce informoval o svém studiu ve školním roce 2023/2024, zda studium žalovaného navazuje na jeho předchozí studium a zda žalovaný studuje řádně. Nadto bylo mezi účastníky řízení sporné, zda se změnily poměry žalobce a žalovaného, zejména zda u žalobce došlo ke snížení jeho příjmů.

5. Ke zjištění skutkového stavu věci bylo provedeno dokazování, z něhož vyplynuly následující skutečnosti:

6. Žalobce je ode dne 7. 9. 2020 rozvedený a je otcem žalovaného a nezletilé [jméno FO], narozené 13. 9. 2010 (potvrzení o provedené lustraci žalobce v centrální evidenci obyvatel ze dne 6. 10. 2023). Žalovaný je ode dne 10. 5. 2023 zletilý, je svobodný a je synem žalobce a matky [jméno FO], narozené 2. 5. 1983 (dále jen „matka žalovaného“; potvrzení o provedené lustraci žalovaného v centrální evidenci obyvatel ze dne 6. 10. 2023). Žalobce není dlužníkem, proti kterému by bylo zahájeno insolvenční řízení (výpis z insolvenčního rejstříku žalobce ze dne 6. 10. 2023).

7. Rozsudkem č. j. [spisová značka] byl žalovaný tehdy jako nezletilý svěřen do péče své matky (výrok I) a žalobci bylo jako jeho otci uloženo přispívat počínaje dnem 16. 6. 2022 na výživu žalovaného částku 7 000 Kč měsíčně, a to vždy do 24. dne v měsíci předem k rukám matky žalovaného (výrok II). Nedoplatek na výživném za období od 16. 6. 2022 do 30. 9. 2022 ve výši 21 800 Kč bylo žalobci umožněno splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok III). Z odůvodnění rozsudku č. j. [spisová značka] vyplývá, že žalovaný tehdy navštěvoval 3. ročník odborného učiliště v [adresa] s průměrnými výsledky a nebydlel na internátu. Jeho výdaje tvořily zejména náklady na dojíždění do školy (2 500 Kč měsíčně), stravování ve škole (1 500 Kč měsíčně), oblečení (mj. společenský oblek) a za různé kurzy (taneční, autoškola a svářečské zkoušky). Žalovaný neměl zvýšené výdaje spojené se zdravotním stavem ani se zálibami. Žalovaný se s žalobcem pravidelně nevídali od listopadu 2021, žalobce přispíval na mimořádné výdaje žalovaného zcela výjimečně. Matka žalovaného tehdy dosahovala výdělku 39 000 Kč čistého měsíčně, měla úspory 250 000 Kč, spolu se svým druhem [jméno FO] vlastnila dům, ke kterému se vázala hypotéka se splátkou 15 000 Kč měsíčně, kterou matka žalovaného hradila z jedné poloviny. Matka žalovaného bydlela v pronajatém bytě spolu s druhem, žalovaným a dcerou [jméno FO], náklady na jejich bydlení hradil matčin druh. Příjem druha matky byl 40 000 Kč až 50 000 Kč čistého měsíčně, z toho druh hradil 12 500 Kč měsíčně na vyživovací povinnost svých dětí. Žalobce měl od listopadu 2021 příjem z brigád 30 000 Kč až 40 000 Kč měsíčně čistého, v srpnu 2022 začal podnikat a jeho příjem činil cca 40 000 Kč měsíčně čistého. Vzdělání žalobce bylo střední odborné bez maturity v oboru malíř. Žalobce vlastnil rodinný dům se dvěma bytovými jednotkami, ve kterých bydleli žalobce a jeho matka, měl úspory 60 000 Kč, vlastnil deset let starý automobil a dva motocykly. Žalobce splácel hypotéku po 4 000 Kč měsíčně, měl běžné náklady na bydlení (inkaso, uhlí, pojištění domu), platil si pojištění odpovědnosti a penzijní připojištění, spořil si částkou 1 500 Kč měsíčně. Žalobce uváděl, že je ekzematik, ale neměl zvýšené výdaje se svým zdravotním stavem. Oba rodiče žalovaného měli vyživovací povinnost pouze k žalovanému a jeho nezletilé sestře [jméno FO].

8. Proti rozsudku č. j. [spisová značka] podal žalobce odvolání, které vzal při jednání odvolacího soudu dne 20. 2. 2023 zpět. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023, č. j. [spisová značka] proto odvolací soud řízení o odvolání žalobce zastavil (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023, č. j. [spisová značka]).

9. Rozsudkem č. j. [spisová značka] stanovené výživné žalobce žalovanému řádně neplatí (výpověď žalobce). Žalovaný je majitelem účtu vedeného u [právnická osoba]. č. [č. účtu], přičemž za období od 1. 5. 2023 do 30. 1. 2024 přišlo na tento účet od žalobce celkem 30 500 Kč (výpis obratů na účet žalovaného ze dne 30. 1. 2024).

10. Dne 5. 6. 2023 matka žalovaného poslala žalobci e-mail, ve kterém mu sdělila, že byl žalovaný přijat na střední vojenskou školu v [adresa] na obor Elektrotechnika – specialista vzdušných sil s tím, že žalovaný bude bydlet na internátu. Na to žalobce téhož dne reagoval ve smyslu, že ho mrzí, že to s ním předem nikdo nekonzultoval (e-mailová korespondence rodičů žalovaného).

11. Žalobce s žalovaným komunikovali přes sociální sítě, kde žalovaný zaslal žalobci fotografie, kde je oblečený ve vojenské uniformě s popisem, že je na nich zachycen ve škole při skládání slibu. Zároveň žalovaný žalobci poslal následující zprávy: „Čau zde zasílám potvrzení o studiu … Co já vím tak jsi byl informován že studuji na vojenské“, načež žalobce reagoval: „Ahoj neviděl jsem žádné papíry že by tě vzaly. Jen jedna bába povídala co já vím“ (komunikace mezi účastníky řízení).

12. Žalovaný dne 20. 6. 2023 úspěšně ukončil vzdělávací program středního vzdělávání v oboru Opravář zemědělských strojů na Středním odborném učilišti, [adresa] (výuční list žalovaného). Během tohoto studia se žalovaný věnoval obrábění, absolvoval mechanické předměty – například klempířinu, udělal si několik svářečských průkazů, a pracoval na soustružně, s traktory a osobními i nákladními auty (výpověď žalovaného).

13. Žalovaný je ve školním roce 2023/2024 žákem prvního ročníku denního studia na Vojenské střední škole a Vyšší odborné škole Ministerstva obrany v [adresa] (dále jen „Vojenská střední škola“), kde studuje obor Elektrotechnika (potvrzení o studiu žalovaného ze dne 12. 9. 2023). Jde o prestižní studium zaměřené na elektro (například elektroměření, elektrotechnologii a elektrotechniku). Mezi předměty žalovaného patří také chemie, fyzika, cizí jazyk, tělocvik a odborné dílny, kde se probírá např. slaboproud, silnoproud a elektřina. Z předchozího studia žalovaný mohl využít klempířinu, lehký základ elektroniky a také nabyté znalosti se zaměřením na stroje. Studium je koncipováno jako čtyřleté se zakončením maturitní zkouškou (výpověď žalovaného).

14. Žalobce má příjem ze samostatné činnosti, věnuje se truhlářským pracím. Za rok 2022 žalobce vykázal příjem 198 992 Kč a se sazbou výdajů 80 % z příjmů jeho výdaje činily 159 194 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalobce tak činil 39 798 Kč, což odpovídalo dílčímu základu daně a zisku žalobce (přiznání žalobce k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2022 včetně přílohy č. 1). Za rok 2023 žalobce vystavil při své činnosti faktury v celkové hodnotě 859 785 Kč, z toho v částce 89 440 Kč za první čtvrtletí, v částce 148 373 Kč za druhé čtvrtletí, v částce 232 802 Kč za třetí čtvrtletí a v částce 389 164 Kč za čtvrté čtvrtletí (přehled žalobcem vystavených faktur za rok 2023).

15. Žalobce je majitelem dvou účtů vedených u [právnická osoba]., a to Plus účtu č. [č. účtu] (dále jen „Plus účet“) a Standard účtu č. [č. účtu] (dále jen „Standard účet“). Ze Standard účtu si žalobce převádí na Plus účet každý měsíc částku nejméně [částka]. Z Plus účtu žalobce pravidelně provádí platby ve prospěch účtu č. [č. účtu] a č. [č. účtu] s tím, že jde o inkaso úvěru, dále platby ve prospěch účtu č. [č. účtu] s popisem „[jméno FO] či Nell3500“ a platby ve prospěch účtu žalovaného č. [č. účtu]. Nadto má žalobce z Plus účtu zřízené měsíční trvalé příkazy s popisem „internet, penzijko, flexi pojisteni“ v celkové výši 1 570 Kč. Žalobci na Plus účet v měsíci červnu 2023 přišlo 22 100 Kč a odešlo 22 066,04 Kč; v červenci 2023 přišlo 66,04 Kč a odešlo -100 Kč; v srpnu 2023 přišlo a odešlo 20 300 Kč; v září 2023 přišlo a odešlo 25 500 Kč, v říjnu 2023 přišlo a odešlo 20 100 Kč, v listopadu 2023 přišlo a odešlo 31 200 Kč, v prosinci 2023 přišlo a odešlo 20 100 Kč – ke dni 31. 12. 2023 tak zůstatek žalobce na Plus účtu činil -100 Kč. Na Standard účet žalobci přichází pravidelně částky jako zálohy nebo úhrady za žalobcovu činnost. Ze Standard účtu má žalobce zřízený měsíční trvalý příkaz s popisem „paušální daň“ ve výši 6 208 Kč. Ze Standard účtu žalobce vybírá hotovost po desítkách tisíc Kč. Žalobci na Standard účet v měsíci červnu [Anonymizováno] přišlo 75 290 Kč, z toho 22 100 Kč žalobce převedl na Plus účet a 52 000 Kč vybral v hotovosti; v červenci 2023 přišlo 26 408 Kč, z toho 66,04 Kč žalobce převedl na Plus účet a 14 480 Kč vybral v hotovosti; v srpnu 2023 přišlo 30 000 Kč, z toho 20 300 Kč žalobce převedl na Plus účet a 30 000 Kč vybral v hotovosti; v září 2023 přišlo 159 134 Kč, z toho 25 500 Kč žalobce převedl na Plus účet a 141 000 Kč vybral v hotovosti; v říjnu 2023 přišlo 168 000 Kč, z toho 20 100 Kč převedl na Plus účet a 120 000 Kč vybral v hotovosti; v listopadu 2023 přišlo 39 000 Kč, z toho 31 200 Kč převedl na Plus účet a 20 000 Kč vybral v hotovosti; v prosinci 2023 přišlo 203 530 Kč, z toho 20 100 Kč převedl na Plus účet a 109 000 Kč vybral v hotovosti – ke dni 31. 12. 2023 tak zůstatek žalobce na Standard účtu činil 97 856,94 Kč (výpisy z účtů žalobce za období od 1. 6. 2023 do 31. 12. 2023).

16. Žalobce trpí atopickým ekzémem a pro toto onemocnění se léčí. Dne 13. 12. 2023 byl u něho objektivizován ekzém v oblasti krku, obličeje, trupu i horních a dolních končetin, pročež mu byla předepsána medikace (lékařská zpráva žalobce z dermatovenerologie ze dne 13. 12. 2023). Dne 11. 4. 2024 žalobce utrpěl úraz při práci – poranil si články I a II prstu na pravé ruce. Objektivně bylo shledáno, že prsty jsou hybné, šlachy nebyly poraněny, periferie je prokrvená. Pro otevřenou ránu a zlomeninu žalobce podstoupil šití a byla mu dána dlaha. Doporučen mu byl klidový režim (lékařská zpráva žalobce z ortopedicko-úrazového oddělení ze dne 11. 4. 2024).

17. Proti žalobci jako povinnému je vedeno soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka] ve věci žalovaného jako oprávněného, kterému žalobce ke dni 2. 5. 2024 na jistině dlužil 14 000 Kč. Nadto je proti žalobci vedeno tamtéž exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka] ve věci [jméno FO] jako oprávněné, které žalobce ke dni 2. 5. 2024 na jistině dlužil 7 000 Kč. Celková výše obou pohledávek, které jsou předmětem exekučního řízení, činí 106 738,20 Kč (vyčíslení pohledávek soudním exekutorem ke dni 2. 5. 2024).

18. Z výpovědí žalobce vyplývá, že od listopadu 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek č. j. [spisová značka], žalobce vlastní stále tytéž nemovitosti a žije stále na téže adrese. V mezidobí se nezměnily jeho bytové poměry, jeho vzdělání, jeho výdělečná činnost ani počet vyživovacích povinností a závazků. Nově již nemá úspory a dluží na výživném oběma svým dětem. Žalobce pracuje jako truhlář, svou výdělečnou činnost vykonává od srpna 2022 a nepozastavil ji. Žalobce vystavuje faktury, kdy z celkově vyfakturované částky tvoří z 80 % náklady na materiál a 20 % tvoří žalobcův zisk. Takto je to v případě žalobce nejen pro daňové účely, ale i ve skutečnosti. Žalobce výslovně uvedl, že se v mezidobí nijak nezměnily jeho příjmy ani výdaje. Žalobce je majitelem dvou účtů – Plus účet je jeho osobní účet, na který si sám sobě vyplácí příjem cca 20 000 – 22 000 Kč měsíčně, což z jeho pohledu odpovídá zisku 20 % z jeho výdělečné činnosti. Žalobcovy náklady činí cca 20 000 Kč měsíčně za inkaso a SIPO (různé pravidelné položky), nadto žalobce uplatňuje paušální daň. Pokud žalobci vzniknou nějaké nedoplatky, řeší svou finanční situaci se svojí matkou, s tou ale společně nehospodaří. V roce 2023 žalobce tři měsíce nemohl pracovat pro svůj zdravotní stav. Ode dne 11. 4. 2024, kdy si žalobce poranil dva prsty, nepracuje. O stávajícím studiu žalovaného žalobce nemá informace. Od žalovaného se žalobce dozvěděl, že žalovaný chodí na brigádu a má příjmy ve výši 100 000 Kč.

19. Z výpovědí žalovaného vyplývá, že žalovaný dochází do školy a plní celotýdenní studijní plán, rozvrh má stanovený pevně. V pololetí měl jednu 4 ze základů elektrotechniky, jinak prospívá řádně s horším průměrem. Žalovaný plní i vojenské povinnosti, a to rajony a hospodářské dny. Na víkendy žalovaný jezdí často domů, nebo zůstává v [adresa]. Žalovaný má o studium zájem, má v úmyslu i po tomto studiu pokračovat, aby mohl jít k letectvu, kde by chtěl pracovat na věži a provádět kontroly. Studium je pro žalovaného náročné, problémy ve škole ale nemá. Momentálně prospívá a snaží se o lepší prospěch. Studium fyzicky zvládá, jen běh mu dělá potíže. Výdaje žalovaného tvoří – 2 000 Kč měsíčně za stravu, 2 000 Kč měsíčně za dopravu, 300 až 600 Kč za doučování, 3 500 Kč ročně za čtvrtý armádní klub a 13x 500 Kč ročně za školní akce (tzv. víkendovky). Od listopadu 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek č. j. [spisová značka], jsou potřeby žalovaného téměř stejné, nově nosí brýle a kontaktní čočky. Žalovaný nemá žádný jiný příjem než od žalobce a příležitostně z brigády. Na brigádu chodí cca jedenkrát za dva měsíce, to pracuje na 10 hodin denně za 180 Kč na hodinu.

20. Z výpovědi matky žalovaného vyplývá, že žije v jedné domácnosti s žalovaným, dcerou a druhem, a to v pronajatém bytě. Matka žalovaného s druhem vlastní nemovitost, kterou rekonstruují. Vzdělání matky žalovaného je střední s maturitou. Pracuje v [právnická osoba] jako osobní bankéřka s průměrným měsíčním čistým příjmem 40 000 Kč včetně odměn. Příjem druha matky činí cca 40 000 až 50 000 Kč čistého měsíčně. Jiné příjmy matka žalovaného nemá, v zaměstnání dostává stravenky za každý odpracovaný den. Matka má vyživovací povinnost k oběma svým dětem, o obě fakticky pečuje. Druh matky žalovaného má také dvě děti, jimž přispívá na výživu celkem 12 500 Kč měsíčně. Matka žalovaného má úspory asi 200 000 Kč, nevlastní žádné významné hodnotné věci. Měsíční výdaje matky žalovaného tvoří – 4 000 Kč za nájem včetně poplatků, 850 Kč za zálohy na energie pro nemovitost, kterou vlastní, 9 000 Kč za hypotéku na nemovitost, kterou vlastní (zbývá doplatit asi 4 mil. Kč), 4 000 Kč za hypotéku s žalobcem (zbývá doplatit asi 200 000 Kč). Další běžné výdaje matka žalovaného nedokáže specifikovat. Jiné závazky ani dluhy matka žalovaného nemá, je zdravá, se svým zdravotním stavem nemá spojené žádné náklady. Studijní výsledky žalovaného jeho matka hodnotí jsou průměrné. Rozvrh žalovaného zná, pro volný čas žalovanému zbývají pouze 2 hodiny. Na víkendy žalovaný jezdí domů, pokud nemá školní aktivitu (tzv. víkendovku). Žalovaný chodí na brigády, jen když má delší volno, o jeho příjmech matka žalovaného nemá přehled. Veškeré obvyklé výdaje žalovaného hradí matka žalovaného. Částku, kterou žalovanému žalobce přispívá na výživu, užívá žalovaný jako kapesné. Potřeby a výdaje žalovaného jsou běžné – 500 Kč týdně za dopravu, 2 000 Kč měsíčně za stravné ve škole, 8 000 Kč ročně za školní kroužky, po 500 Kč za tzv. víkendovky. Ubytování ve škole se neplatí, školní výdaje na začátku školního roku byly běžné. Žalovaný si nově pořídil brýle za 5 000 Kč a nosí kontaktní čočky.

21. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu výslechem [jméno FO], druha matky, neboť poměry druha matky soud zjistil ze svědecké výpovědi matky, výpověď samotného druha matky by tak byla nadbytečná. Ze stejného důvodu soud neprovedl důkaz ani listinou označenou v žalobě jako „výdělkové poměry druha matky žalovaného“, ke které ostatně žalobce ani neuvedl, o konkrétně kterou listinu by se mělo jednat a za jaké období. Žalobce dále nespecifikoval ani listinu označenou v žalobě jako „výdělkové poměry matky žalovaného“, proto ani tu soud k důkazu neprovedl, nadto příjmy matky soud zjistil přímo ze svědecké výpovědi matky, provádění dalších listinných důkazů za účelem téhož zjištění by tak bylo nadbytečné. Konečně soud zamítl také návrh žalobce na provedení důkazu listinou (listinami) označenou v žalobě jako „potvrzení o výdajích žalovaného“, jelikož se jednalo o důkazní návrh neurčitý. Výdaje žalovaného přitom dostatečným způsobem prokazují účastnická výpověď žalovaného a svědecká výpověď jeho matky.

22. Návrh žalovaného na provedení důkazu listinami označenými jako „vyjádření otce, zápisy soudu a podklady matky ve věci výživy mé sestry a následného odvolacího řízení otce a vyjádření otce a jeho žádosti o zastavení exekuce pro dlužné výživné vůči mně a sestře“, soud zamítl, protože se jedná o důkazní návrh neurčitý, jelikož žalovaný nespecifikoval, konkrétně které listiny by soud měl k důkazu provést. Pod tuto kategorii listin byl soud schopen podřadit z předložených listinných důkazů pouze listiny s vyčíslením pohledávek ve věci oprávněného žalovaného a jeho sestry ze dne 2. 5. 2024, které k důkazu provedl. Měly-li přitom ony blíže nespecifikované listiny navrhované k důkazů prokazovat příjmy žalobce, ty již prokazují daňové přiznání žalobce, výpisy z jeho bankovních účtů, přehled jím vydaných faktur a účastnická výpověď žalobce, provádění dalších listinných důkazů za účelem zjištění příjmů žalobce by tak bylo nadbytečné. Konečně soud zamítl také návrh žalovaného na doplnění dokazování výpisem z jeho vysvědčení za první školní pololetí na Vojenské střední škole ze dne 31. 1. 2024, neboť neshledal pro provedení tohoto důkazu splněnou podmínku ve smyslu § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), protože jde o skutečnost a důkazní návrh, který žalobce mohl uvést a uplatnit dříve, a to v patnáctidenní lhůtě k tomu soudem stanovené při jednání dne 31. 1. 2024.

23. Na základě provedeného dokazování a nesporných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobce je otcem zletilého žalovaného, jemuž byla s právní mocí ke dni 9. 11. 2022 soudem uložena povinnost přispívat na výživu žalovaného částkou 7 000 Kč měsíčně. Žalobce žalovanému výživné řádně neplatí, ba mu na výživném dluží, proti žalobci je tak vedeno exekuční řízení. Žalovaný je od školního roku 2023/2024 žákem prvního ročníku denního studia na Vojenské střední škole, kde studuje obor Elektrotechnika. Studium je koncipováno jako čtyřleté se zakončením maturitní zkouškou. Žalovaný dosud řádně absolvuje první ročník, byť s (pod)průměrnými výsledky. Žalovaný o studium projevuje zájem a připravuje se na své budoucí povolání. Žalovaný chodí na brigády zcela příležitostně, to pak pracuje s výdělkem 180 Kč za hodinu na desetihodinové směny. Výdaje žalovaného jsou spjaty zejména se školou a školními aktivitami, žalovaný má také náklady za dopravu a stravné, nově nosí brýle a kontaktní čočky. Příjmy, výdaje ani celkové poměry žalovaného se od doby posledního rozhodnutí soudu o výživném zásadním způsobem nezměnily (nezvýšily), ač je žalovaný starší a studuje na vzdálenější střední škole. Žalobce dlouhodobě trpí atopickým ekzémem a v dubnu 2024 utrpěl úraz ruky, pro který dočasně nemůže vykonávat samostatně výdělečnou činnost. Žalobce od srpna 2022 nadále pracuje jako truhlář, svou živnost nepozastavil a generuje z ní pravidelně zisk. V mezidobí se z pohledu žalobce nijak nezměnily jeho příjmy ani výdaje. Od doby posledního rozhodnutí soudu o výživném se zásadním způsobem nezměnily ani příjmy, výdaje a celkové poměry matky žalovaného.

24. V projednávané věci bylo klíčové neprve posoudit, zda je žalovaný schopen sám se živit, tj. zda je připravený na to, aby si výhradně vlastní prací (vlastním přičiněním) získával prostředky k uspokojování všech svých potřeb. Zodpovězení této otázky bylo totiž stěžejní pro posouzení věci samé, zda ještě trvá (má trvat) vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému, a pokud již netrvá (nemá trvat), tak odkdy (tj. zda a kdy vyživovací povinnost žalobce zanikla, příp. zda má být soudem zrušena). Podstatou argumentace žalobce bylo, že žalovaný v červnu 2023 dokončil studium na učilišti a dále žalobci nedoložil, že by pokračoval ve studiu, kterým by si prohluboval své dosavadní vzdělání. Žalobce měl tedy pochybnosti o tom, že žalovaný nadále řádně studuje. Teprve pro případ, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému nezanikla, žalobce současně požadoval, aby bylo soudem rozhodnuto o snížení výživného o [částka] měsíčně, s argumentací, že není v možnostech žalobce přispívat na výživu žalovaného více. Žalovaný pochybnosti žalobce v průběhu řízení vyvracel. Doložil zejména potvrzení o studiu ve školním roce 2023/2024 a oponoval, že plní řádně své studijní povinnosti, pročež ještě není schopen sám se živit.

25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti (§ 859 občanského zákoníku). Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit (§ 911 občanského zákoníku). Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 občanského zákoníku). Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte (§ 915 odst. 1 občanského zákoníku). Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací (§ 923 odst. 1 věta první občanského zákoníku).

26. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a je projevem rodinné solidarity. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu). Kritérium neschopnosti sám se živit je třeba definovat tak, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, event. příjmem tak nízkým, že nepostačuje ke krytí všech jeho potřeb. Korektivem jsou tu však dobré mravy, jakož i účelnost studia oprávněného, jak konstatoval Ústavní soud například v nálezu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, který je na projednávanou věc aplikovatelný.

27. Jakkoli dosažení zletilosti (svéprávnosti) dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti rodiče hmotněprávní význam, přihlédl soud v daném případě ke skutečnosti, že žalovaný v květnu 2023 dovršil 18 let. Žalovaný tedy obecně vzato může legálně vykonávat pracovní činnost, zejména byl-li vyučen a disponuje-li například svářečskými průkazy. Přesto soud dospěl k závěru, že žalovaný dosud není schopen sám se živit.

28. Soud má za prokázané, že studium žalovaného od školního roku 2023/2024 slouží k prohlubování jeho předchozího vzdělání, na které (více či méně) účelně navazuje – soud nepopírá, že studijní obory jsou odlišné, nicméně již nabyté znalosti a zkušenosti žalovaný může na Vojenské střední škole uplatnit. Žalovaný náležitě a upřímně obhájil při svém účastnickém výslechu, že se studiu na Vojenské střední škole věnuje svědomitě a že je cílevědomý, byť v některých předmětech dosud prospíval s horším průměrem a v některých fyzických disciplínách oproti ostatním zaostával. Studium žalovaného soud hodnotí jako navazující na předchozí studium a jako soustavné, účelné a racionální vzdělávání. Na tom nemůžou nic změnit pochybnosti žalovaného, zda žalovaný dokáže studium úspěšně absolvovat maturitní zkouškou. Jelikož je studium žalovaného koncipováno jako denní a prezenční, je akceptovatelné, aby se žalovaný po tuto dobu intenzivně připravoval na své budoucí povolání, aniž by současně byl nucen živit se sám prací vedle zvoleného studijního oboru.

29. Žalovaný rozhodně nevykazuje znaky tzv. věčného studenta, tj. jeho studium není zjevně pouze studiem pro studium či studiem z důvodu jeho volnočasového zájmu. Žalovaný nestuduje nepřiměřeně dlouhou dobu a statutu studenta ani vůči žalobci nezneužívá. Ačkoli by pro absolventa střední školy ve věku žalovaného bylo typičtější, pokračoval-li by studiem na vysoké (vyšší odborné) škole, je logické, že ukončil-li žalovaný studium na Středním odborném učilišti, [adresa] s výučním listem, zvolil-li jako navazující studium opětovně program středního vzdělávání, které plánuje zakončit maturitní zkouškou, která je nezbytným předpokladem pro vyšší vzdělávání. Soud přitom nepochybuje o tom, že s ukončeným středoškolským vzděláním s maturitou bude mít žalovaný přístup k většímu okruhu zaměstnání než při vyučení v jednom oboru. Studium žalovaného, které započal od školního roku 2023/2024 by tak mělo vést k lepším budoucím vyhlídkám žalovaného na trhu práce, aby v budoucnu lépe získával prostředky pro uspokojování svých životních potřeb prací (k tomu srov. například rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 21. 8. 2015, č. j. [spisová značka] nebo rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne 21. 10. 2015, č. j. [spisová značka]).

30. Soud uzavírá, že z konkrétních okolností projednávané věci je zcela nepochybné, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému dosud nezanikla a že zde není důvod ani pro její zrušení soudem počínaje dnem 1. 9. 2023, neboť se jeví jako spravedlivé po žalobci nadále požadovat, aby vynakládal finanční prostředky na výživu žalovaného, aby tím přispíval k jeho osobnímu rozvoji. Z těchto důvodů tudíž soud zamítl žalobní návrh, aby byla počínaje dnem 1. 9. 2023 zrušena vyživovací povinnost žalobce k žalovanému stanovená rozsudkem č. j. [spisová značka].

31. Následně soud zkoumal, zda od doby posledního rozhodnutí soudu o výživném došlo ke změně poměrů, která odůvodňuje snížení výživného pro žalovaného, jak žalobce navrhoval.

32. Na straně již zletilého žalovaného došlo k proměně jeho odůvodněných potřeb plynutím času, neboť nově navštěvuje Vojenskou střední školu a je povinen se rozvíjet i na školních akcích, které jsou také spojeny s náklady. Porovnal-li však soud výdaje žalovaného od školního roku 2023/2024 s dobou, kdy byl žalovaný ještě studentem na Středním odborném učilišti v [adresa], dospěl k závěru, že se zásadním způsobem nezměnily. Výdaje žalovaného jsou nadále spjaty zejména se školou a školními aktivitami, dojížděním a stravným. V mezidobí se však žalovanému zhoršil zrak, a proto nosí brýle a kontaktní čočky, tedy nově má výdaje spojené i se svým zdravotním stavem. Bylo zjištěno, že žalovaný chodí ve volném čase na brigády, tak ale činí zcela příležitostně. Žalovaný takto získá cca 1 800 Kč za jednu pracovní směnu, tudíž nelze hovořit o tom, že by dosahoval pravidelného a dostatečně vysokého příjmu (natož 100 000 Kč, jak žalobce tvrdil), aby byl schopen sám se živit.

33. Soud neshledal podstatnou změnu poměrů ani na straně matky žalovaného. Matka žalovaného nadále žije s druhem a oběma svými dětmi v pronajatém bytě (byť žalovaný je ubytován ve škole na internátu) a vlastní s druhem dům, ke kterému se váže hypotéka, na kterou zbývá doplatit ještě 4 mil. Kč. Matka žalovaného má průměrný měsíční čistý příjem nadále kolem 40 000 Kč včetně odměn, nadto dostává stravenky za každý odpracovaný den. Příjem druha matky se v mezidobí také nezměnil a pohybuje se v rozmezí 40 000 Kč až 50 000 Kč čistého měsíčně, z toho 12 500 Kč měsíčně druh přispívá na výživu svým dětem. Matka žalovaného má úspory asi 200 000 Kč a nevlastní nově žádné významné hodnotné věci. Výdaje matky žalovaného tvoří zejména náklady na bydlení (na těch se nově také podílí z jedné poloviny), splátka hypotéky 9 000 Kč měsíčně na nemovitost, kterou vlastní (výše splátky se v mezidobí zvýšila), a splátka hypotéky 4 000 Kč měsíčně, kterou hradí za žalobce (nebo spolu s ním, původně ji ale hradil pouze žalobce). K žádným pozitivním změnám u matky žalovaného, jak žalobce tvrdil, tedy nedošlo.

34. Od doby posledního rozhodnutí soudu o výživném soud neshledal výrazné změny ani v poměrech žalobce, ostatně samotný žalobce při své účastnické výpovědi uvedl, že se jeho příjmy v mezidobí nezměnily a totéž tvrdil i o svých výdajích. Žalobce vlastní stále tytéž nemovitosti, nezměnily se jeho bytové poměry, jeho vzdělání, jeho předmět samostatné výdělečné činnosti ani počet vyživovacích povinností a závazků. Žalobce od srpna 2022 stále pracuje jako truhlář a z této své činnosti generuje zisk. Žalobce je ekzematik (tuto skutečnost vzal soud v potaz již při posledním rozhodnutí o výživném) a pro toto onemocnění nemohl podle svých tvrzení v roce 2023 zhruba tři měsíce pracovat (čemuž soud neměl důvod neuvěřit), přesto žalobce za období roku 2023 vystavil při své činnosti faktury v celkové hodnotě 859 785 Kč (tj. v průměru 71 649 Kč měsíčně) – z toho v částce 389 164 Kč za čtvrté čtvrtletí (tj. v průměru 97 291 Kč měsíčně), v době, od kdy již požadoval snížit výživné pro žalovaného. Soud shledal nevěrohodnou výpověď žalobce v té části, že z celkově vyfakturované částky tvoří z 80 % vždy náklady na materiál a že pouze v rozsahu 20 % jde o žalobcův zisk. Soud má za prokázané, že je žalobce majitelem dvou bankovních účtů a že ze svého podnikatelského účtu si na osobní účet sám sobě vyplácí příjem (zisk) cca 20 000 – 25 000 Kč měsíčně, což z jeho subjektivního přesvědčení odpovídá zisku 20 % z jeho výdělečné činnosti (20 % z průměrně měsíčně fakturové částky přitom odpovídá pouze částce 14 330 Kč). Současně má soud za prokázané i to, že takto nabyté prostředky žalobce vynakládá na hrazení svých pravidelných nákladů, které hradí bezhotovostně platebními příkazy, a že je tak zůstatek na jeho osobním účtu za každý měsíc velice nízký (resp. záporný). Tyto skutečnosti však z pohledu soudu nesvědčí o celkově nízkých příjmech žalobce a jeho vysokých výdajích, nýbrž o způsobu hospodaření a evidování peněz na jeho bankovních účtech. Nelze totiž nikterak odhlížet od toho, že si žalobce ze svého podnikatelského účtu každý měsíc vybírá hotovost v řádech desetitisíců Kč, se kterými má také možnost libovolně nakládat. Soud proto dovodil, že žalobce nadále disponuje alespoň příjmem 40 000 Kč měsíčně čistého (nikoli pouze 20 000 až 22 000 Kč, jak tvrdil žalobce), tak, jak uváděl před soudem při zjišťování jeho poměrů před vynesením rozsudku č. j. [spisová značka]. Pokud pak jde o nejaktuálnější zdravotní indispozici žalobce, který dne 11. 4. 2024 utrpěl při práci úraz ruky, hodnotil soud tuto skutečnost jako záležitost dočasnou, jelikož z žalobcem předložené lékařské zprávy nevyplynul opak (objektivně bylo shledáno, že prsty ruky jsou hybné, šlachy nebyly poraněny a periferie ruky je prokrvená).

35. Soud dodává, že bylo na žalobci, který při podnikání nevede daňovou evidenci a své výdaje uplatňuje výdajovým paušálem, který však z pohledu soudu nevyjadřuje jeho skutečné výdaje (na rozdíl od tvrzení žalobce), aby žalobce tvrdil a prokázal své reálné příjmy a výdaje, a to včetně charakteru jednotlivých výdajů (nákladů) na dosažení, zajištění a udržení svého příjmu. Pro určení výživného je podstatný skutečný příjem žalobce, který může být (je) jiný než hospodářský výsledek vykázaný podle daňových předpisů. Takový výsledek proto nemůže být bez dalšího základem pro posouzení rozsahu vyživovací povinnosti žalobce coby povinného.

36. Konečně soud přihlédl také k tomu, že oba rodiče žalovaného nemají jiné děti než dceru [jméno FO] a žalovaného a že oběma poskytuje osobní péči pouze jejich matka. S žalovaným se žalobce (pravidelně) nestýká, v dané věci nicméně nebylo pro rozhodnutí soudu relevantní, jak kvalitní mezi sebou žalobce s žalovaným mají mezilidské vztahy, proto se blíže touto rovinou sporu nezabýval. Nejde však o ničím ojedinělý rodinný případ, který by svědčil o tom, že plnění vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému by bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalobce žalovanému neplatí řádně běžné výživné, ba mu na výživném dluží, natož aby mu pravidelně přispíval na mimořádné výdaje nad rámec výživného. Na existenci vyživovací povinnosti ovšem nemá vliv ani to, zda ji žalobce dosud plní řádně a včas, jinými slovy, výživné nelze snížit jen proto, že vyživovací povinnost žalobce neplní nebo plní nedostatečně. V posledku pokládá soud za vhodné také zdůraznit, že toto soudní řízení nemělo (nemohlo) sloužit jako (kvazi)opravný prostředek žalobce proti rozsudku č. j. [spisová značka]. Žalobce měl právo podat proti tamnímu rozhodnutí soudu odvolání, což také učinil, nicméně následně vzal své odvolání zpět. Rozsudek č. j. [spisová značka] je tak pravomocný a vykonatelný a soud je jím i v této věci vázán.

37. V souladu s rozsudkem č. j. [spisová značka] proto soud uzavírá, že nadále odpovídá jak možnostem žalobce, tak i potřebám žalovaného, aby na jeho výživu žalobce přispíval částkou 7 000 Kč měsíčně, neboť nenastaly takové změny na straně žalovaného a jeho rodičů, které by měly za následek snížení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému. Ze shora popsaných důvodů proto soud zamítl žalobní návrh, aby byla počínaje dnem 1. 9. 2023 o 2 000 Kč měsíčně snížena částka, kterou je žalobce povinen přispívat na výživu žalovaného.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že ji žádnému z účastníků nepřiznal, neboť přestože obrana žalovaného proti žalobě byla zcela úspěšná a žalovaný by měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., této náhrady se žalovaný výslovně vzdal.

Poučení