29 C 42/2024 - 37

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Marcela Novákovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] právně zastoupen [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] se sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 54 812 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 2 500 Kč zastavuje.

II. Žaloba se co do částky 52 312 Kč zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů tohoto řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal zrušení „rozhodnutí“ Ministerstva dopravy ze dne [datum], č. j. [č. účtu], kterým byly odmítnuty jeho nároky jako žadatele na náhradu škody i nemajetkové újmy, které spojoval s nezákonnými rozhodnutími vydanými v přestupkovém řízení a navazujícím soudním řízením správním, neboť nebyly splněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Žalobce se zároveň domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy ve výši 54 812 Kč, jakož i nákladů soudního řízení. Podáním datovaným dne [datum] žalobce svůj žalobní nárok upravil tak, že se domáhá pouze náhrady škody a nemajetkové újmy ve výši 54 812 Kč, jakož i nákladů soudního řízení.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., způsobené nesprávným úředním postupem [právnická osoba] [adresa], odboru přestupků a silničního hospodářství. Rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne [datum], č. j. [č. účtu], ale byly jeho nároky na náhradu škody odmítnuty, neboť nebyly splněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Jelikož žalobce s tímto závěrem nesouhlasil, podal proti citovanému rozhodnutí Ministerstva dopravy shora citovanou žalobu, a to podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, neboť se neztotožňuje s tvrzením Ministerstva dopravy, že význam správního řízení pro něj byl takřka nulový. Délka řízení totiž měla vliv na jeho psychický stav. Odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 41/22, tvrdíc, že Ústavní soud v minulosti shledal neústavnost rozhodnutí soudů, které zamítly žalobu na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na zastoupení v přestupkovém řízení, bylo- li takové řízení stiženo zřetelným pochybením správního orgánu jako například zastavení přestupkového řízení, jemuž předcházelo trojí zrušení rozhodnutí prvostupňového správního rozhodnutí v odvolacím řízení pro nedostatečné objasnění právně relevantních okolností. Dále s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 19/16-1, žalobce uvedl, že nepřiměřená délka řízení způsobuje nemajetkovou újmu, kterou není třeba prokazovat. To však neznamená, že nemusí být tvrzena. Nemajetková újma, tedy subjektivně pociťovaný dopad nepříznivých následků způsobených nepřiměřeně dlouhým řízením, musí být tvrzena alespoň stručným vysvětlením psychického stavu, případně dopadu do životní situace poškozeného, přičemž náhrada nemajetkové újmy má sloužit právě ke kompenzaci nepříznivého psychického stavu způsobeného poškozenému délkou řízení.

3. Vznik nemajetkové újmy žalobce spatřuje v nejistotě ohledně výsledku řízení, které trvalo více než 4,5 roku. Neustálý stres a tlak měl dopad na jeho psychický stav, jakož i na jeho osobní a profesní život. Ze zasahování do jeho práv nesprávným úředním postupem spočívajícím v nezákonném zahájení řízení a rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v nezákonném rozhodnutí krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne [datum], sp. zn. [č. účtu], a v nezákonném rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], cítil beznaděj. Jeho stav se zlepšil až v důsledku rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], kterým bylo řízení zastaveno. Žalobce tak uvedl, že má za to, že rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne [datum], č. j. [č. účtu], je stiženo vadami, které mají za následek jeho nepřezkoumatelnost. Shora citovanou žalobou se proto domáhá jeho zrušení, jakož i náhrady škody a nemajetkové újmy ve výši 54 812 Kč. [právnická osoba] výzvě soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalobce podáním datovaným dne [datum] sdělil, že netrvá na projednání ve věci správní, neboť takový postup byl žalobou požadován chybně a upřesnil, že jím podaná žaloba je žalobou na plnění, a to náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 54 812 Kč. V podrobnostech žalobce odkázal na své podání ze dne [datum], kterým u žalovaného uplatnil nárok na náhradu škody a újmy za nesprávný úřední postup.

5. V návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], řízení o návrhu žalobce na zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne [datum], č. j. [č. účtu], zastavil.

6. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Zároveň vznesl námitku věcné nepříslušnosti soudu, neboť má za to, že žaloba je jednak žalobou na zaplacení, k jejímuž projednání je Obvodní soud pro [adresa] příslušný, jednak i žalobou proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne [datum], č. j. [č. účtu], podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, k jejímuž projednání je podle § 7 citovaného zákona věcně příslušný krajský soud.

7. Rovněž podotkl, že jeho vyjádření k žádosti žalobce ze dne [datum], č. j. [č. účtu], není správním rozhodnutím, neboť předběžné projednání nároku na náhradu škody podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., není řízením podléhajícím ustanovením správního řádu o správním řízení. Sdělení příslušnému orgánu poškozenému, že jím uplatněný nárok bude zcela nebo z části anebo vůbec uspokojen, není správním rozhodnutím. Svou povahou odpovídá občanskoprávnímu úkonu, resp. právnímu jednání státu jednajícímu příslušným správním orgánem. I přesto má však žalovaný za to, že by věc měla být postoupena Městskému soudu v Praze, který žalobu jako věcně příslušný odmítne.

8. Žalovaný dále konstatoval, že žalobce u něho dne [datum] předběžně uplatnil nárok na náhradu majetkové škody ve výši 4 812 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé z důvodu zahájení řízení a vydání nezákonných rozhodnutí ve výši 50 000 Kč, které žalovaný svým vyjádřením ze dne [datum] odmítl. Uvedené nároky žalobce spojuje se zahájením řízení a s nezákonnými rozhodnutími vydanými v řízení o přestupku vedeném Městským úřadem [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] jako správním orgánem prvního stupně, a dále Krajským úřadem Jihomoravského kraje pod sp. zn. [č. účtu], jako odvolacím orgánem a navazujícím soudním řízením správním vedeným Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka], přičemž ve věci dále rozhodoval i Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti pod sp. zn. [spisová značka], a nově s nepřiměřenou délkou řízení. Žalovaný ve svém vyjádření také shrnul průběh předmětného řízení a uvedl, že podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Za účelem uznání náhrady škody nebo nemajetkové způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem citovaný zákon vyžaduje existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody nebo nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy.

9. K nároku žalobce na náhradu majetkové škody ve výši 4 812 Kč žalovaný uvedl, že žalobce tento nárok v žalobě blíže nevymezuje a domnívá se tedy, že žaloba trpí vadou neurčitosti a že nárok není oprávněný. Pokud se žalobce domáhá stejného nároku, který vznesl ve svém podání ze dne [datum], může mít nárok na náhradu nákladů řízení podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. V této souvislosti žalovaný zdůrazňuje, že náklady musí být účelně vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

10. Ohledně nákladů právního zastoupení žalobce v soudních řízeních před Krajským soudem v Brně a Nejvyšším správním soudem za dva úkony právní služby ve výši 2 000 Kč žalovaný uvádí, že náhrada těchto nákladů byla žalobci přiznána rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Žalovaný je tak přesvědčen, že tento nárok žalobce není podle zákona č. 82/1998 Sb. po právu.

11. Nárok žalobce na náhradu uhrazené pokuty ve výši 1 500 Kč uložené mu ve správním řízení a nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč nepředstavuje podle žalovaného škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

12. Co se týče nároku žalobce na náhradu škody spočívající v tvrzené ztrátě času, resp. ušlém výdělku ve výši 312 Kč, není podle žalovaného zřejmé, k odstranění jakého nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí byl vynaložen. Nadto žalovaný nepovažuje ušlý výdělek žalobce za prokázaný a zdůrazňuje, že samotná ztráta času nepředstavuje hodnotu, o kterou by se zmenšilo nebo nerozšířilo jmění žalobce, a proto nepředstavuje ani skutečnou škodu nebo ušlý zisk, které by bylo možno podle zákona č. 82/1998 Sb. nahradit.

13. K nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč žalovaný namítl, že v rámci předběžného projednání žalobce tento nárok spojoval toliko se zahájením přestupkového řízení a s nezákonnými rozhodnutími, nikoliv s nepřiměřenou délkou řízení, jak činí nyní v žalobě. V souvislosti se zahájením přestupkového řízení a v řízení vydanými rozhodnutími žalobce podle přesvědčení žalovaného nemohl tvrzenou újmu utrpět, neboť předmětem řízení bylo projednání bagatelního přestupku, za jehož spáchání mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč, tedy na samé spodní hranici zákonné sazby, a povinnost uhradit náklady správního řízení. Takové řízení o přestupku není podle žalovaného ze své povahy způsobilé způsobit znatelnou újmu v psychické sféře účastníka řízení, přičemž Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], konstatoval, že v řízení o méně závažných přestupcích nelze o znatelné psychické zátěži spojené s jejich vedením ani uvažovat.

14. Žalovaný rovněž vznesl námitku promlčení, neboť má za to, že vztahuje-li žalobce vznik újmy k nezákonným rozhodnutím vydaným v předmětném řízení, byl nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčen již v okamžiku předběžného uplatnění nároku. Šestiměsíční promlčecí doba totiž podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. počíná běžet ode dne doručení zrušovacího rozhodnutí. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl účastníkům doručen dne [datum]. Promlčecí doba tak žalobci uplynula dne [datum]. Žalobce však nárok u žalované uplatnil až dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí doby.

15. Dále žalovaný namítá, že se podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení. Řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu dle tvrzení žalobce došlo, skončilo podle žalovaného dne [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí Městského úřadu [adresa] ze dne [datum], kterým bylo řízení zastaveno z důvodu zániku odpovědnosti žalobce za přestupek z důvodu uplynutí promlčecí doby. Promlčecí doba tak uplynula dne [datum]. Žalobce však podal předmětnou žalobu až dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí doby. Žalovaná proto navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

16. Žalobce reagoval na vyjádření žalovaného podáním ze dne [datum] tak, že s námitkou promlčení vznesenou žalovaným nesouhlasí a má za to, že jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy nebyl promlčen. Žalovaný totiž nesprávně vztahuje délku promlčení k okamžiku skončení správního řízení, ke kterému došlo dne [datum]. Tento závěr ale žalobce považuje za nesprávný, neboť podle § 14 a § 15 zákona č. 82/1998 Sb. je nutno nejprve nárok uplatnit u žalované a případně až následně u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu tak poškozený může pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Odkazuje přitom na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], ve kterém Ústavní soud vyslovil, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby se odvíjí od vědomosti poškozeného o tom, že došlo v jeho osobní sféře k nemajetkové újmě způsobené nezákonným rozhodnutím či průtahy v řízení. Žalobce je tak přesvědčen, že jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy není promlčen.

17. V průběhu jednání dne [datum] žalobce učinil nesporným, že částka v celkové výši 2 500 Kč sestávající z pokuty ve výši 1 500 Kč, jakož i povinnosti nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč, které mu byly uloženy rozhodnutím [právnická osoba] [adresa], odboru dopravy, ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], mu byla tímto správním orgánem vrácena. Žalobu vzal proto co do částky 2 500 Kč zpět, přičemž žalovaný s tímto zpětvzetím vyslovil souhlas. Soud proto v souladu s ust. § 96 odst.2 o.s.ř. řízení co do částky 2 500 Kč zastavil.

18. Soud v této souvislosti podotýká, že i z usnesení Městského úřadu [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], kterým bylo řízení o přestupku podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, vedené proti žalobci, podle § 86 odst. 1 písm. h) zákona č. 250/2016, o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, zastaveno, se podává, že zaplacená pokuta ve výši 1 500 Kč spolu se zaplacenými náklady řízení ve výši 1 000 Kč byly účastníkovi řízení (žalobci) vráceny.

19. Soud provedl veškeré dostupné listinné důkazy, včetně podstatných částí spisu vedeného Městským úřadem [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] a spisu vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka], ze kterých zjistil následující skutečnosti.

20. Z podání žalobce označeného jako náhrada škody a újmy za nesprávný úřední postup ze dne [datum] se podává, že žalobce uplatnil u Ministerstva dopravy podle zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, která mu vznikla nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], nezákonným rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne [datum], sp. zn. [č. účtu], a nezákonným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Nemajetkovou újmu žalobce vyčíslil s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], na 50 000 Kč a uvedl, že se jedná o „kvalifikovaný odhad“. Nárok na náhradu škodu žalobce vyčíslil na celkovou částku ve výši 4 812 Kč sestávající ze dvou úkonů právní služby po 1 000 Kč, pokuty ve výši 1 500 Kč a nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, které dne [datum] uhradil na bankovní účet města [adresa]-[Anonymizováno], a ztráty ušlého výdělku spočívající v účasti na jednání před správními orgány a zpracování písemných podání ve správním řízení v celkové výši 312 Kč, při sazbě 78 Kč/hod, tedy celkem [hodnota] hodiny ušlého výdělku.

21. Ministerstvo dopravy se ke shora uvedenému podání žalobce, resp. jeho žádosti, vyjádřilo stanoviskem ze dne [datum], č. j. [č. účtu][Anonymizováno], ve kterém shrnulo průběh žalobcem napadeného správního řízení a obsah jím napadených rozhodnutí a po zhodnocení všech relevantních skutečností dospělo k závěru, že uplatněné nároky žalobce je namístě odmítnout, neboť nejsou splněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Toto vyjádření bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne [datum] do datové schránky.

22. Rozhodnutím [právnická osoba] [adresa], odboru dopravy, ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne [datum], byl žalobce uznán vinným pro přestupek podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a byla mu uložena pokuta ve výši 1 500 Kč, jakož i povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč.

23. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne [datum], sp. zn. [č. účtu], v právní moci dne [datum], bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí [právnická osoba] [adresa], odboru dopravy, ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

24. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne [datum], sp. zn. [č. účtu].

25. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto tak, že se ruší rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne [datum], sp. zn. [č. účtu], a rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno][Anonymizováno], a věc se vrací Krajskému úřadu Jihomoravského kraje k dalšímu řízení. Krajskému úřadu Jihomoravského kraje byla zároveň uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů částku 25 000 Kč. Z bodu 21-25 odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že žalobce jakožto stěžovatel v řízení před krajským soudem uhradil soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a v řízení před kasačním soudem ve výši 5 000 Kč. Dále vynaložil náklady na své zastoupení, a to náklady na řízení o žalobě spočívají v částce odpovídající odměně advokátovi ve výši 2 x 3 100 Kč za dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby, a dále v paušální náhradě hotových výdajů advokáta ve výši 2 x 300 Kč za dva úkony právní služby. Celkem tedy žalobce jakožto stěžovatel vynaložil na své zastoupení v řízení před krajským soudem částku ve výši 6 800 Kč. Dále byla tímto rozsudkem žalobci jakožto stěžovateli přiznána náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem, které spočívají v částce odpovídající odměně advokátovi ve výši 3 x 3 100 Kč za tři úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení, podání kasační stížnosti a porada s klientem, a dále v paušální náhradě hotových výdajů advokáta ve výši 3 x 300 Kč za tři úkon právní služby. Náklady vynaložené žalobcem jakožto stěžovatelem na jeho zastoupení v řízení před Nejvyšším správním soudem tak činily 10 200 Kč. Celkem tedy podle citovaného rozsudku žalobci jakožto stěžovateli přísluší náhrada nákladů zastoupení ve výši 17 000 Kč. Společně s náhradou zaplacených soudních poplatků výsledná částka náhrady nákladů řízení činí 25 000 Kč.

26. Usnesením [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne [datum], bylo řízení o přestupku podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, vedené proti žalobci, podle § 86 odst. 1 písm. h) zákona č. 250/2016, o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, zastaveno, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Toto usnesení bylo právnímu zástupci žalobce doručeno do datové schránky dne [datum].

27. Z výplatní pásky žalobce za mzdové období [Anonymizováno] se podává, že měsíční hrubá mzda žalobce činila [částka], čistá mzda [částka], průměr na hodinu [částka] a průměrný výdělek [částka].

28. Upomínkou k zaplacení pokuty a nákladů řízení [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], byl žalobce vyzván k zaplacení pokuty a nákladů řízení v celkové výši 2 500 Kč na bankovní účet [právnická osoba] [adresa] vedený u [právnická osoba]., č. [č. účtu].

29. Z výpisu z bankovního účtu žalobce se podává, že dne [datum] uhradil na bankovní účet města [adresa]-[Anonymizováno] částku 2 500 Kč.

30. Podáním ze dne [datum] žalobce [právnická osoba] [adresa] sdělil, že má za to, že správní orgán vznáší na provozovatele vozidla nepřezkoumatelný požadavek na udání všech dat osoby řidiče a má za to, že správní orgán používá pro něho neobvyklý termín „řádné podání vysvětlení“. Žalobce proto [právnická osoba] [adresa] požádal o odůvodnění vzneseného požadavku. Jako řidiče vozidla reg. zn. [SPZ] žalobce v podání uvedl osobu jménem [Anonymizováno] s doručovací adresou [Anonymizováno].

31. Dne [datum] žalobce podal odpor proti příkazu [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], kterým byl uznán vinným pro přestupek podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a byla mu uložena pokuta ve výši 1 500 Kč, který odůvodnil tím, že nebyly splněny podmínky pro zahájení správního řízení.

32. Uvedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

33. V prvé řadě soud připomíná, že ke vzniku odpovědnosti státu či územních samosprávných celků za škodu či nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je třeba existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vzniku škody či nemajetkové újmy a příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Přitom platí, že dané předpoklady odpovědnosti musí být splněny kumulativně. Není-li splněn jeden z nich, nemusí se soud zabývat otázkou splnění předpokladů ostatních (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

34. Ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb. vymezuje, že za nezákonné lze mít obecně, ale nikoliv bezvýjimečně, leda rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno, a že mu měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, čelit procesně. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena v odst. 2 citovaného ustanovení pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí jít zásadně o rozhodnutí pravomocné (či vykonatelné bez ohledu na právní moc) a musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 443/2013).

35. Nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O „úřední“ postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5134/2017).

36. Nemajetková újma představuje zásah do jiné než majetkové sféry poškozeného, není spojena se snížením majetkového stavu či jeho nezvýšením, ač bylo předpokládáno a nárok na její odškodnění je zcela nezávislý na tom, zda vznikne škoda. Přestože samotný pojem nemajetkové újmy § 31a zákona č. 82/1998 Sb. blíže nedefinuje a jednoznačnou definici nepodává ani občanský zákoník, z § 2956 o. z. lze dovodit, že nemajetková újma má jak objektivní stránku spočívající v porušení objektivního práva poškozeného, tak subjektivní stránku spočívající ve způsobených duševních útrapách (viz BIČÁK, Vít. § 31a [Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu]. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 289, marg. č. 7.)

37. Vzhledem k tomu, že zákon č. 82/1998 Sb. blíže nedefinuje ani pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, vychází se pro účely jejího určení ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 82/1998 Sb. z ustanovení § 2952 o. z., podle nějž se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2678/2020).

38. Škodou se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, takže je napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Ušlý zisk je pak v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno (kdyby nebylo škodné události) důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Charakter ušlého zisku má i majetková újma představovaná ztrátou majetkového přínosu, který poškozený mohl očekávat při obvyklém sledu událostí, nebýt nesprávného úředního postupu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010).

39. Vznik škody nebo nemajetkové újmy je povinen tvrdit, a především prokázat poškozený. V řízení o náhradě škody či nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup tak leží na žalobci důkazní břemeno o tom, že škoda či nemajetková újma skutečně vznikla.

40. Otázka existence příčinné souvislosti je pak otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda škodná událost, tedy nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být rovněž prokázána. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá v určení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. Pro posouzení, zda stát odpovídá za tvrzenou škodu, je podstatné, zda škoda vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) by šlo, jen kdyby tvrzená škoda vznikla následkem onoho nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu (teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti) (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 31 Cdo 2376/2021). Jestliže škoda nevznikla coby následek nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu (byla-li rozhodující příčinou vzniku škody jiná skutečnost), odpovědnost za škodu nenastává. Příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1482/2013).

41. Splnění těchto předpokladů musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3213/2009).

42. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje, a skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Skutkovým vymezením nároku v žalobě je soud vázán, naopak právní kvalifikace nároku žalobcem není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci náleží soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000).

43. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že žalobce neprokázal, že mu škoda a nemajetková újma nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem vznikla.

44. Žalobce se žalobou domáhal náhrady škody v celkové výši 4 812 Kč, přičemž jak je shora uvedeno pod bodem 17 odůvodnění tohoto rozsudku, vzal v průběhu jednání před soudem žalobu co do částky 2 500 Kč zpět. Co se týče škody ve zbylé výši 2 312 Kč, žalobce tuto ve své žalobě nijak nerozvádí ani nekonkretizuje. Odkazuje pouze na své podání označené jako náhrada škody a újmy za nesprávný úřední postup ze dne [datum], kterým u žalovaného uplatnil podle zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, která mu vznikla tvrzeným nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], nezákonným rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne [datum], sp. zn. [č. účtu], a nezákonným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

45. V bodě III., 2, a) tohoto podání žalobce nárokovanou náhradu škody vyčíslil na částku ve výši 2 000 Kč tvrdíc, že škoda mu vznikla v důsledku porady s jeho právním zástupcem před podáním žaloby ke krajskému soudu v trvání 1 hod a 25 min a porady o dalším postupu ve věci v trvání 1 hod a 20 min. Žalobce však žádným způsobem neprokázal, že ke konání těchto porad skutečně došlo, co bylo jejich předmětem ani jak dlouho skutečně trvaly, ani příčinnou souvislost mezi tvrzeným nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a těmito poradami. Nadto žalobce tvrzenou škodu zcela nelogicky přirovnává ke 2 úkonům právní služby ve výši á 1 000 Kč podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“), s odůvodněním, že tarifní hodnota jednoho úkonu činí podle § 10 odst. 1 advokátního tarifu 5 000 Kč. Ustanovení § 10 odst. 1 advokátního tarifu stanovuje, že při zastupování ve správním řízení, včetně řízení o přestupcích nebo o jiných správních deliktech se považuje za tarifní hodnotu částka 5000 Kč. Podle § 7 advokátního tarifu pak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty podle bodu 3 tohoto ustanovení 1 000 Kč. Nutno přitom zdůraznit, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla Krajskému úřadu Jihomoravského kraje uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 25 000 Kč, a to včetně nákladů žalobce na řízení o žalobě spočívají v částce odpovídající odměně advokátovi ve výši 2 x 3 100 Kč za dva úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby podle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, a dále v paušální náhradě hotových výdajů advokáta ve výši 2 x 300 Kč za dva úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy ve výši 6 800 Kč. I za teoretického předpokladu, že by byl nárok žalobce shledán oprávněným, což však soud prvního stupně s ohledem na shora uvedené nečiní, bylo by jej nutno shledat nedůvodným, neboť jím vynaložené náklady na řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne [datum], sp. zn. [č. účtu], již byly plně uspokojeny.

46. V bodě III., 2, c) uvedeného podání žalobce nárokovanou náhradu škody dále vyčíslil na částku ve výši 312 Kč s odůvodněním, že u něho došlo ke ztrátě ušlého výdělku spočívající v účasti na jednání před správními orgány a zpracování písemných podání ve správním řízení v celkové výši 312 Kč, při sazbě 78 Kč/hod, tedy celkem 4 hodiny ušlého výdělku. Ani tyto skutečnosti však žalobce nijak neprokázal. Neuvedl ani konkrétní povahu či charakter svého zaměstnání nebo výdělečné činnosti, resp. své skutečné příjmy a výdaje v souvislosti s výkonem zaměstnání či výdělečné činnosti tak, aby bylo možno určit náhradu ušlého zisku jako rozdíl mezi předpokládaným příjmem, jenž by žalobce získal, nebýt (tvrzeného) nesprávného úředního postupu, a náklady, které bylo třeba na jeho dosažení vynaložit (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 25 Cdo 540/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1233/2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2358/2021). Žalobce doložil toliko svoji výplatní pásku za mzdové období červen 2018, ze které se podává, že jeho měsíční hrubá mzda činila 16 000 Kč, čistá mzda 13 085 Kč, průměr na hodinu 95,24 Kč a průměrný výdělek 92 Kč. Nutno rovněž podotknout, že ze spisu vedeného Městským úřadem [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] plyne, že až dne [datum] bylo [právnická osoba] [adresa] doručeno Městskou policií [adresa] oznámení podezření ze spáchání přestupku, kterého se měl dopustit blíže neustanovený řidič dne [datum] a výzvou ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], [právnická osoba] [adresa] vyzval žalobce jako provozovatele určeného vozidla k zaplacení peněžité částky ve výši 700 Kč. Žalobcem doložená výplatní páska za mzdové období [Anonymizováno] tak nedokládá žádné z žalobcových tvrzení, natož oprávněnost jím vzneseného nároku. Nadto ani v tomto případě žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi tvrzeným nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a namítaným ušlým výdělkem a nelze mít za to, že jím tvrzené úkony spočívající např. v „žádosti o dodatečné odůvodnění požadavku správního orgánu“ nebo „omluva ze seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí“ účelně směřovaly k odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu.

47. Žalobce se žalobou domáhal i přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč, přestože tento nárok výslovně od shora uvedeného nároku na náhradu škody neoddělil a v žalobě jej nijak nespecifikuje. Uvádí toliko, že byl po dobu 4,5 roku v nejistotě ohledně výsledku řízení, přičemž tato doba měla vliv na jeho psychický stav. Neustále byl pod tlakem a ve stresu, což mělo vliv na jeho osobní a profesní život. Soud je tak přesvědčen, že žalobce neprokázal ani neoznačil potřebné důkazy dokládající vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s konkrétním odpovědnostním titulem. Přestože platí, že vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat, jelikož jde o stav mysli poškozené osoby, v řízení se obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2865/2015). Žalobce je nicméně povinen uvádět skutečnosti, na jejichž základě bude možno podle zákonem stanovených kritérií posoudit vznik a rozsah újmy (BIČÁK, Vít. § 31a [Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu]. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 294, marg. č. 19). V projednávané věci ale žalobce nic takového neučinil, když pouze tvrdil, že řízení trvající 4,5 roku mělo vliv na jeho psychický stav bez toho, aby specifikoval subjektivně pociťované následky, které mohou být představovány úzkostí, nejistotou, duševním stresem či jinou obtíží, jejich intenzitu a trvání. V této souvislosti je nutno konstatovat, že trvání takových následků by nemělo být jen krátkodobé a nemajetková újma musí k založení odpovědnosti státu nepochybně dosahovat určité intenzity. Jelikož povinnost tvrzení a břemeno důkazní tíží žalobce, soud není povinen, ale ani oprávněn, zjišťovat nad rámec jeho tvrzení okolnosti rozhodné pro posouzení tohoto nároku.

48. Nadto je nutno v této souvislosti přisvědčit argumentu žalovaného, který s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 41/22-2, uvedl, že vedení trestního řízení zpravidla představuje pro obviněného větší psychickou zátěž v porovnání s přestupkovým řízením, přičemž u méně závažných přestupků navíc o znatelné psychické zátěži spojené s jejich vedením nelze ani uvažovat. Je přitom nutno zdůraznit, že žalobce byl rozhodnutím Městského úřadu [adresa], odboru dopravy, ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], uznán vinným pro přestupek podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kterého se dopustil tím, že dne [Anonymizováno] v obci [adresa], na pozemní komunikaci jako provozovatel motorového vozidla v rozporu s § 10 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. V uvedenou dobu a v místě totiž zjištěné vozidlo jelo okamžitou rychlostí 66 km/h. Za toto jednání mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč, tedy podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do [datum], na samé spodní hranici zákonné sazby. Pokuta, která byla žalobci ve správním řízení uložena, je tak zcela bagatelní a v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu nemůže představovat porušení jeho základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. III.ÚS 157/16).

49. Přestože žalobce v žalobě vznesený nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu nevyčíslil, v podání označeném jako náhrada škody a újmy za nesprávný úřední postup ze dne [datum], kterým u žalovaného uplatnil podle zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, uvedl, že na základě nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 1099/19, dospěl ke „kvalifikovanému odhadu výše újmy“ a nárokuje tak 50 000 Kč. Citovaný nález se ale týkal případu, ve kterém se stěžovatel podle zákona č. 82/1998 Sb., obrátil na Ministerstvo dopravy se žádostí o náhradu škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění. Nárok na náhradu škody ve výši 4 719 Kč stěžovatel spojoval s náklady vynaloženými na právní zastoupení před správním orgánem, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Stěžovatel rovněž uplatnil nárok na kompenzaci nemajetkové újmy ve výši 39 000 Kč vzniklé jednak v důsledku nepřiměřeného a bezohledného jednání policistů a jednak v důsledku probíhajícího přestupkového řízení. Ministerstvo dopravy jeho žádosti nevyhovělo. Ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedlo, že sdělení obvinění ve správním řízení nemá formu rozhodnutí a nemůže splňovat základní podmínku pro stanovení odpovědnosti státu. Ústavní soud pak mimo jiné vyslovil, že jestliže se v průběhu trestního řízení nepotvrdí původní podezření orgánů činných v trestním řízení, že stěžovatel spáchal trestný čin, a věc je postoupena do přestupkového řízení, je nutno hledět na usnesení o zahájení trestního stíhání a na něj navazující trestní řízení jako na nezákonné. Skutkově se tak jednalo o věc odlišnou, když zahájení přestupkového řízení v případě žalobce nepředcházelo řízení trestní. Nadto v nálezu ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. II. ÚS 3005/14, Ústavní soud konstatoval, že ne každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, lze paušálně považovat za „nesprávný úřední postup“, resp. „nezákonné rozhodnutí“, zakládající bez dalšího odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Ústavně zaručené právo na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod se totiž neuplatní např. tehdy, je-li uplynutí zákonné prekluzivní lhůty k projednání přestupku spíše přímým důsledkem procesní taktiky obviněného, příp. jeho právního zástupce, založené na „obstrukčním“ jednání, než liknavosti či jiného pochybení správního orgánu. Žalobcem citovaný nález se tak nezabývá přiměřenou výší zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, na základě které by bylo možno učinit „kvalifikovaný odhad výše újmy“, jak žalobce tvrdí.

50. Soud rovněž zdůrazňuje, že na rozdíl od podání žalobce označeném jako náhrada škody a újmy za nesprávný úřední postup ze dne [datum] adresovaném žalovanému žalobce v žalobě spojuje nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu s odpovědnostním titulem v podobě nepřiměřené délky řízení, přestože v předběžném nároku u žalované tento odpovědnostní titul neuplatnil. Předběžné projednání nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je přitom stanovenou podmínkou k tomu, aby o tomto nároku mohlo proběhnout občanské soudní řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 12. 1976, sp. zn. 2 Cz 38/76).

51. Soud je rovněž nucen přisvědčit námitce žalované, že podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Platí rovněž, že pro případy újem vyvolaných nepřiměřenou délkou řízení je běh obou lhůt modifikován konstrukcí nemožnosti uplynutí lhůty, pro niž je rozhodující konec řízení, v němž k průtahům došlo; promlčení (skončení subjektivní ani objektivní lhůty) nemůže nastat dříve, než uplyne doba šesti měsíců od skončení tohoto řízení. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 160/2006 Sb. se tím podtrhuje význam pohledu na řízení jako na jeden celek, neboť náhradu nemajetkové újmy lze požadovat do šesti měsíců od skončení řízení i tehdy, nastaly-li průtahy jen v některé z dřívějších fází řízení. Vzhledem k tomu, že nemajetková újma v důsledku nepřiměřené délky řízení vzniká přímo v důsledku nepřiměřené délky řízení, žádné důkazy v tomto ohledu soud po poškozeném v zásadě nepožaduje, a spočívá ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. NS Cpjn 206/2010, Rc 58/2011), uplatní se v těchto případech prakticky vždy pouze lhůta uvedená v § 32 odst. 3 větě druhé, která je spojena se skončením řízení, jímž judikatura rozumí okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno (viz BIČÁK, Vít. § 32 [Promlčení náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem]. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 384-385, marg. č. 36).

52. S ohledem na shora uvedené je tak nutno konstatovat, že žalobcem uplatněný nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu spočívající v nepřiměřené délce řízení byl promlčen ke dni [datum], neboť správní řízení skončilo dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Městského úřadu [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], kterým bylo řízení o přestupku podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, vedené proti žalobci, podle § 86 odst. 1 písm. h) zákona č. 250/2016, o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, zastaveno, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Žaloba podaná žalobcem dne [datum] tak byla podána až po uplynutí promlčecí doby podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

53. Jako obiter dictum soud podotýká, že přestože žalobce v žalobě i jejím doplnění odkazuje na své podání adresované žalované označené jako náhrada škody a újmy za nesprávný úřední postup ze dne [datum], ve kterém spojuje uplatněné nároky s tvrzeným nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím Městského úřadu [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], nezákonným rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne [datum], sp. zn. [č. účtu], a nezákonným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v žalobě ze dne [datum] výslovně uvádí, že žalobu podává proti „rozhodnutí“ Ministerstva dopravy ze dne [datum], č. j. [č. účtu]. Toto vyjádření žalovaného k žádosti žalobce ale není správním rozhodnutím, neboť předběžné projednání nároku podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. u příslušného orgánu není správním řízením, a tudíž se na ně nevztahují ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (ve znění pozdějších předpisů), o správním řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 258/2015). Žaloba tak ve své podstatě nesměřuje ve smyslu § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. proti rozhodnutí, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním a je nutno ji v tomto směru označit za zcela nedůvodnou.

54. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je z výroku II. tohoto rozsudku patrno a žalobu zamítl.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze třech úkonů spočívajících v písemném podání ve věci samé (§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“), přípravě účasti na jednání (§ 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky) a účasti na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny (§ 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky), přičemž výše paušální náhrady činí podle § 2 odst. 3 vyhlášky pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. 300 Kč za každý úkon.

Poučení