29 C 42/2025 - 67

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozený [Datum narození žalované] [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [Jméno advokáta C], narozená [Datum narození advokáta C] bytem [Adresa advokáta C] pro zdržení se imisí takto:

Výrok

I. Žaloba, v níž se žalobci vůči žalovaným domáhají uložení povinnosti, že žalovaní jsou povinni zdržet se obtěžování žalobce hlukem způsobeným pouštěním hlasité hudby z audiovizuálních zařízení, křikem, hlasitými hádkami a hlučnými návštěvami žalovaných, pronikajícím z jednotky Žalovaného 1 č. [adresa] do jednotky Žalobce č. [adresa], se zamítá.

II. Žalovaným se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žaloba 1. Žalobce se návrhem ze dne [datum] domáhá vydání rozsudku, který by žalovaným uložil povinnost zdržet se obtěžování žalobce hlukem způsobeným pouštěním hlasité hudby z audiovizuálních zařízení, křikem, hlasitými hádkami a hlučnými návštěvami žalovaných, pronikajícím z jednotky ve vlastnictví žalovaného č. [adresa] (dále jen „byt žalovaného“) do jednotky ve vlastnictví žalobce č. [adresa] (dále jen „byt žalobce“) s odůvodněním, že od počátku roku 2023 se z bytu žalovaného ozývá nadměrný hluk v podobě hlasité komunikace a konverzace (hádky, výhružky, křik apod.), cinkání skleněných lahví, hlasitá hudba a různé otřesy, konají se v něm opakovaně alkoholové večírky, které trvají až do ranních hodin – tedy i v době nočního klidu, a někdy trvají i několik dní v kuse, přičemž chování osob v bytě žalovaného několikrát řešila městská policie či Policie ČR. Obrana žalovaných 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť on sám se žádného závadného chování nedopouštěl. Připustil problémy v chování žalované, které spolu s jejími členy rodiny poskytl po zahájení války na Ukrajině bydlení ve svém bytě. Po opakovaných porušováních zásad občanského a sousedského soužití jí vyzval k vystěhování, což se povedlo až po asistenci Policie ČR dne [datum]. Tím veškeré problémy skončily. Žalovaná byla v řízení nečinná. Mezinárodní pravomoc soudu a rozhodné právo 3. Žalovaná je státním příslušníkem Ukrajiny, je tedy nutné zhodnotit, zda je dána pravomoc soudu vůči ní rozhodnout. Pravomoc ve věci negatorních žalob není ve Smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (vyhlášené ve sbírce mezinárodních smluv pod č. 123/2002) („smlouva“) řešena, soud proto použil čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle něhož „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“, a dospěl k závěru, že může spor vůči žalované rozhodovat, neboť její bydliště bylo době podání žaloby v Praze 4.

4. Jako rozhodné právo vůči žalované soud určil právo české dle § 101 písm. a/ a b/ zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dle nichž „Mimosmluvní závazkové poměry vznikající z narušení soukromí a osobnostních práv včetně pomluvy se řídí právem státu, ve kterém k narušení došlo. Postižená osoba může však zvolit použití práva státu, ve kterém a) má postižená osoba obvyklý pobyt nebo sídlo, b) má původce narušení obvyklý pobyt“, neboť v souladu s § 2 tohoto zákona není mezinárodní smlouva či nařízení EU, kterými by byla otázka rozhodného práva u negatorních žalob upravena a jak žalobce tak i žalovaná mají bydliště v ČR.

5. Vůči žalovanému jako občanu ČR je soud příslušný a věc se řídí českým právem. Skutková zjištění – listinné důkazy 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. Žalobce a žalovaný jsou vlastníky bytů, přičemž byt žalobce se nachází přímo nad bytem žalovaného (důkaz: výpis z KN na LV [adresa], výpis z KN LV [adresa], nesporná skutečnost).

7. Dopisem, odeslaným dne [datum], vyzval výbor [adresa], tedy SVJ v domě, v němž jsou i byty účastníků (dále jen „SVJ“), žalovaného k dodržování domovního řádu, když už minimálně 6 měsíců se pravidelně zástupce SVJ a vlastníci bytů obracení na policii kvůli hlučnému chování – křik, výhružky, hádky, alkoholové večírky až do rána – to vše v pozdních večerních hodinách (důkaz: výzva výboru SVJ z [datum]).

8. Dopisem, odeslaným dne [datum], vyzval zástupce žalobce žalovaného, aby se žalovaný zdržel nadměrného obtěžování sousedů hlukem, které bylo v domě několikrát předmětem šetření policie (důkaz: výzva žalovanému z [datum] s dokladem o podání zásilky).

9. Dopisem, odeslaným dne [datum], vyzval výbor SVJ žalovaného ke zdržení se protiprávního chování v podobě nadměrného hluku v domě. V jednom případě musela být žalovaná odvezena policí na záchytku, přičemž chování žalovaných musela řešit městská policie 6x ve dnech [právnická osoba] a Policie ČR 4x ve dnech [datum]. Rovněž byl žalovaný upozorněn na možnost prodeje jeho bytu dle § 1184 obč. zák. (důkaz: výzva SVJ z [datum] s dokladem o odeslání).

10. Na schůzi SVJ ze dne [datum] bylo v bodě 5 řešeno chování žalované, kdy žalovaný slíbil, že dohlédne na její nápravu, přičemž chování žalované je způsobeno závislostí na alkoholu, nezaměstnaností a původním pobytem na vesnici. Bylo konstatováno, že v bytě žalovaného hraje hlasitá hudba přes den i v noci, probíhají tam hlasité hádky, násilí, vzájemné vyhrůžky, opilecké pády a jsou časté příjezdy policie, což dříve nebylo (důkaz: zápis ze schůze SVJ z [datum]).

11. Dne [datum] zahájilo oddělení přestupků městské části Prahy 11 přestupkové řízení proti občanskému soužití a veřejnému pořádku, kterého se měla dopustit žalovaná mimo jiné úmyslným hlučením, rušením nočního klidu, zvoněním na žalobcův byt, provokacemi apod. v době od ledna 2023 do května 2024 a rušením nočního klidu v době leden 2023 až říjen 2024, a kterého se měl dopustit žalovaný rušením nočního klidu v době leden 2023 a říjen 2024. Po vyslechnutí žalovaných tentýž správní orgán řízení o přestupcích usnesením ze dne [datum] zastavil, neboť jim vytýkané skutky nebyly prokázány (důkaz: oznámení o zahájení přestupků ze [datum], vyjádření, které mělo být vyjádřením žalovaného v řízení vedeném před MČ [adresa], usnesení Městské části [adresa] z [datum]). Dne [datum] žalovaný Ministerstvu vnitra ČR předložil čestné prohlášení, že od [datum] neposkytuje ubytování žalované, jakož ani osobám [Anonymizováno] (důkaz: 4x čestné prohlášení žalovaného). Z informačního systému základních registrů soud zjistil, že žalovaná nemá na adrese bytu žalovaného evidovanou adresu od [datum] (důkaz: výpis z ISZR). Skutková zjištění – videozáznamy 12. Dále soud provedl důkazy videozáznamy pořízenými mobilním telefonem. Ohledně místa, data a času pořízení soud vychází z tvrzení žalobce. Z videí pořízených v níže uvedených dnech soud zjistil následující (při přehrávání na PC je pro zvuk potřeba buď kvalitní reprosoustava nebo použít sluchátka, pozn. soudu): (a) [datum]: na záběrech z interiéru bytu je slyšet hlasitá hudba a výkřiky lidí, v čase [Anonymizováno] videa se záznam přesouvá na balkon, kde zní hudba hlasitěji; (b) [datum]: video je nahráno na chodbě tomu, do času [Anonymizováno] nejde nic vidět z důvodu tmy, je slyšet hlasitý hovor zpoza zavřených dveří. V tomto čase vchází 3 příslušníci městské policie k bytu žalovaného a zvoní na zvonek. V čase [Anonymizováno] jeden z policistů říká: „To zas bude ječet jak minule.“ Po opakovaném zvonění v [Anonymizováno] otevírají žalovaní dveře. Policista říká: „Jste hrozně hlasitý, je půl dvanáctý“ Žalovaná se ptá, kdo je volal, policista odpovídá, že to je jedno, že už před bytem stojí 10 minut a je to slyšet, není to tak hrozné, ale slyšet jsou. Žalovaná se otočí na kameru a říká: „Děte do prdele“, ukazuje prstem nahoru, že mají jít do prdele. Žalovaný ji uklidňuje, ať zaleze a není sprostá. Policista ji domlouvá, ať už nedělá hluk, žalovaná se pořád hádá a stěžuje si na ty nahoře. V čase [Anonymizováno] říká, že ječí schválně, aby ji slyšeli. Ve [Anonymizováno]:00 min. se žalovaní oslovují jménem Roberte, Aleno. Ve [Anonymizováno]. se žalovaná omlouvá, následně policie odjíždí; (c) [datum]: v bytě žalobce je slyšet hlasitá hudba, výkřiky lidí a tleskání; (d) [datum]: video [Anonymizováno] lezi na chodniku: dle žalobců venku před domem na zemi leží žalovaná, promlouvá k ní žalovaný, dále je tam 3 osoba. V [Anonymizováno] říká žena muži: „Di do piči.“ Ve [Anonymizováno] ženu muži zvedají, v [Anonymizováno] vchází žena do domu; video zásah policie: video z chodby domu, v bytě žalovaných mluví žalovaný, žalovaná, ve [Anonymizováno] jim domlouvá policista, ve [Anonymizováno] uvádí, že ji může odvést na záchytku, v [Anonymizováno] policista říká: „ještě jednou tady tu ruku a budete ležet na zemi.“ V [Anonymizováno] situace graduje, policista uvádí, vy půjdete s námi. V [Anonymizováno] žalovaná vykřikuje: „[Anonymizováno], ani náhodou, [Anonymizováno].“ V [Anonymizováno] vstupuje žalovaná s policisty do výtahu. video [Anonymizováno] odvedena policii: 2 policisté odvádějí žalovanou z dobu do policejního vozidla; (e) [datum]: v bytě žalobce je slyšet hádka; (f) [datum]: video hlasitá hudba [Anonymizováno]: žalobce a p. [jméno FO] stojí před bytem žalovaného, z něhož se ozývá hlasitá hudba. Zvoní a klepou na dveře, nikdo neotevírá. Předseda SVJ p. [jméno FO] telefonuje žalovanému, že se z jeho bytu ozývá hluk a nikdo mu neotevírá, ať to vyřeší. Ve [Anonymizováno] otevírá žalovaná, která se omlouvá, nevěděla, že nemůže dělat hluk. V [Anonymizováno] se žalovaná obrátí na žalobce, co on tu chce, že s ním to bude řešit jinak, 2x na ni zavolal policii, dal ji na záchytku. V [Anonymizováno] žalobci říká: „Jsem tu nahlášená, jsem jeho žena, budu jeho žena“; (g) video hlasitá hudba mobil: předseda SVJ volá žalovanému, že se z jeho bytu ozývá hluk a nikdo mu neotevírá, ať to vyřeší. Z bytu žalovaného se ozývá hlasitá hudba; (h) [datum]: video 1: V [Anonymizováno] přichází žalovaná k bytu žalobce a zvoní na něj. V [Anonymizováno] žalobce otevírá, žalovaná mu vchází do bytu, žalobce ji říká, vypadněte z mého bytu, co tu děláte. V [Anonymizováno] se žalovaná vrací na chodbu. Žalovaná se ptá, co jim udělala, žalobce říká, že to vyřeší s vlastníkem a s ní odmítá cokoli řešit, ať přijde žalovaný. Žalovaná si vytáhne mobilní telefon; video 2: v [Anonymizováno] žalovaná říká od telefonu: „[Anonymizováno], pojď sem prosím“. Ve [Anonymizováno] přichází žalovaný, že tu žalovaná nemůže dělat bordel. Žalobce se ho ptá, jestli se budou brát, žalovaný říká, že ne, ale že by tak žalovaná, která ho objímá, chtěla. Žalovaný uvádí, že když je v práci, chodí za žalovanou návštěvy a dělají binec. Naprosto tomu rozumí, stokrát jí říkal, aby nepila, že má problémy s alkoholem. Uvádí, že chtěl žalované pomoci. Ve [Anonymizováno] se žalovaná žalobci ještě jednou omlouvá, podá mu ruku; video 3: žalovaný promlouvá žalované do duše, že žalobce se svojí přítelkyní jsou normální lidé, že jí chtěl pomoci, zveš se tam lidi, co tam nemají co dělat, vy jste prostě hlučnej národ, to je na hovno. Žalovaná se omlouvá. Žalovaný říká, že to už dělala stokrát, musí přestat chlastat. [právnická osoba] se žalovaní objímají; video 4 se potom nese ve stejném duchu; (i) [datum]: video hluk chodba: na chodbu před byt žalobce přichází sousedka, která se prochází po chodbě a naslouchá, na videu není nic slyšet; video příjezd policie: v čase [Anonymizováno] přijíždí výtahem před byt žalobce police, ptá se žalobce, jestli volal policii, ten uvádí že ne. Policie odchází po schodech na chodbě do nižších pater; (j) [datum]: v čase [Anonymizováno] přichází telefonující žalovaná k bytu žalobce a opakovaně zvoní, [Anonymizováno] praští rukou do dveří; (k) [datum] a [datum]: 2 osoby se drží při chůzi po ulici za ruce, dle žalobce má jít o žalované. Právní úprava 13. Dle § 1012 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) platí, že vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

14. Dle § 1013 obč. zák. platí, že vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

15. Dle § 84 obč. zák. platí, že zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.

16. Dle § 88 odst. 1 obč. zák. platí, že svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Hodnocení soudu – pasivní legitimace 17. Pasivně legitimovanou osobou v tomto sporu je osoba, která je být původcem imisí – přímým rušitelem, tedy žalovaná. Pasivně legitimovaným je i žalovaný, a to aniž by musel být i původcem emisí, tj. nepřímý rušitel, a to jako vlastník bytu, který má možnost jednání žalované ovlivnit, jak plyne např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 374/2015 ze dne 31.1.2017 platí, že (cit.) „Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 22 Cdo 223/2005 (dostupném na www.nsoud.cz) ve vztahu k tzv. sousedské negatorní žalobě (žalobě na ochranu proti imisím ve smyslu § 127 odst. 1 obč. zák.) řešil otázku, zda tato negatorní žaloba musí směřovat jen proti tomu, kdo svou činností přímo druhého obtěžuje, nebo zda může být úspěšně podána i proti vlastníkovi nemovitosti, ze které rušení pochází, i když sám vlastník rušivou činnost nevykonává. Dovolací soud zaujal názor, že tato žaloba může být úspěšně podána jak proti přímému rušiteli, tak i proti vlastníku nemovitosti, který ji přenechal jinému k činnosti, ze které rušení vzchází; je pak věcí tohoto vlastníka, aby přímému rušiteli v dalším rušení zabránil... Ačkoliv v řešené věci jde o rušení spočívající v neoprávněném užívání pozemku pro účely přístupu ze strany nájemců sousedního objektu, lze z tohoto rozhodnutí lze vyjít potud, že připouští odpovědnost vlastníka pozemku za jednání jiných osob.“ 18. Žalovaný měl z pozice vlastníka bytu skutečnou možnost ovlivnit rušivou činnost žalované a dále i osob, které se mohli v bytě žalovaného rušivého chování účastnit a jejichž totožnost nebyla žalobci známa ([Anonymizováno].), neboť to byl on, kdo jim byt pronajímal a nájemné mohl i ukončit, jak plyne z komentářové literatury: NS judikoval, že pokud jsou uživatelé věci neznámí (osoby obtížně identifikovatelné, popř. jejichž okruh se mění) a nelze-li je tedy např. identifikovat za účelem podání žaloby (např. hosté v restauraci), lze se s žalobou též obrátit přímo na vlastníka věci, pokud tomuto jednání může zabránit (NS 22 Cdo 922/2010, 22 Cdo 1614/2005, 22 Cdo 223/2005). Vlastník věci je nepřímý rušitel, jemuž je jednání přímých rušitelů přičitatelné. V tomto kontextu lze přihlédnout k rozsudku týkajícímu se § 1042 (NS 22 Cdo 374/2015), ve kterém bylo jako rozhodující kritérium přičitatelnosti stanoveno, „zda měl nepřímý rušitel možnost nebo povinnost rušení ze strany třetích osob (přímých rušitelů) ovlivnit nebo mu zabránit“. (SMOLKOVÁ, Michaela. § 1013 [Zákaz imisí]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 10.).

19. Že ukončení pobytu žalované a dalších osob v jeho bytě byl čin proveditelný bez jakýchkoli problémů plyne i z toho, že tak žalovaný dne [datum] i učinil, jak plyne z jeho vyjádření soudu z [datum] „Vše vyvrcholilo dne [datum], kdy žalovaný 1 byl po vyhrůžkách žalované 2 a jejího přítele za asistence Policie ČR nucen opustit svůj byt a následujícího dne, [datum] v dopoledních hodinách došlo opět za asistence Policie ČR i k vystěhování žalované 2 z bytu žalovaného. Žalovaná včetně dalších členů své rodiny byla následně na podnět žalovaného 1 na odboru azylové a migrační politiky MV, Praha 4, ke dni [datum] odhlášena z dočasného pobytu/ubytování v bytové jednotce žalovaného 1.“ 20. Pasivní legitimace žalovaného je konečně posílena i tím, že videozáznamy bylo prokázáno, že žalovaný ve svém bytě bydlel spolu se žalovanou, tedy že i tím mohl na žalovanou působit, aby se rušivého chování zdržela. Zda žalovaní tvořili i pár, soud nezjistil, ale žalovaná se chlubila tím, že je jeho žena a žalovaný tvrdil, že by chtěla být jeho ženou. Hodnocení soudu - existence imisí 21. Šíření hluku z bytu jednoho vlastníka do bytu druhého patří mezi tzv. imise nepřímé, které jsou zakázány tehdy, pokud jsou místním poměrům nepřiměřené a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku/bytu, jak plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 2635/2020 ze dne 25. 2. 2021 „Přímé imise jsou přímým pokračováním vlastníkovy činnosti (např. svádění vody trativodem na sousední pozemek), nepřímé nejsou přímo vyvolány touto činností, nýbrž jsou jen jejím volným následkem podmíněným přírodními vlivy (spad popílku, šíření hluku, množení hlodavců na pozemku neužívaném nebo nenáležitě obstarávaném apod.). Nepřímé imise mají být zakázány rovněž, avšak jen za podmínky, že jsou místním poměrům nepřiměřené a podstatně omezující obvyklé užívání pozemku v daném místě (Eliáš, K. a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem, Sagit, 2012, str. 441–442).“ 22. Z pohledu přiměřenosti místních poměrů má soud za to, že je normálním a běžným standardem slušného chování, že v bytových domech se k sobě lidé chovají ohleduplně, nejsou bezdůvodně hluční jak přes den, tak i přes dobu nočního klidu a jejich chování nemusí řešit policie. Je možné učinit obecně platný závěr, že osoby, které toto minimum elementární slušnosti nechápou a porušují ho, nepochybně nikdo za sousedy nechce.

23. Lidé žijící v bytě žalovaného se však minimálně proti těmto pravidlům opakovaně provinili. Jedná se o např. o hlučné párty ve dnech [datum] a dne [datum]. Na chování obyvatel bytu žalovaného si stěžovali i ostatní uživatelé domu, jak plyne ze zápisu ze schůze SVJ domu z [datum], přičemž zástupci SVJ žalovaného pro chování osob v jeho bytě upozornili na možnost postupu dle § 1184 obč. zák., tedy na prodej jeho bytu pro porušování povinností způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím výkon práv ostatních vlastníků bytů. Dále minimálně ve 3 případech ve dnech [datum] a [datum] řešili hluk obyvatel bytu žalovaného policisté, přičemž dne [datum] policisté dokonce odváží žalovanou na protialkoholní záchytnou stanici. Že si byli žalovaní svého protiprávního chování vědomi plyne např. z videa ze dne [datum], kde se oba žalobci omlouvají s tím, že žalovaná má problémy s alkoholem. Konečně dne [datum] žalovaná bouchne rukou do dveří bytu žalobce poté, kdy jí po pokusu dozvonit se nikdo neotevře.

24. Soud proto dospěl k závěru, že se žalovaná se dopouštěla nepřímých emisí v podobě šíření hluku zejména z bytu žalovaného v době denní i noční, a to nad míru přiměřenou poměrům v běžném bytovém domě.

25. Jen pro úplnost soud uvádí, že nijak nepřihlédl k závěru Úřadu městské části Praha 11 prezentovaném v jeho usnesené z [datum] o zastavení přestupkového řízení, dle něhož vytýkané přestupkové jednání žalovaným nebylo prokázáno, neboť z jeho odůvodnění je patrno, že úřad vycházel pouze z výpovědi žalovaných, tedy že o vyšetření přestupkového jednání měl pramalý zájem. Hodnocení soudu – nebezpečí opakování imisí 26. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaná dopouštěla rušivého chování minimálně v době od [datum] do [datum], že ona byla hlavním původcem a příčinou rušivého chování a že nejpozději [datum] se již z bytu žalovaného odstěhovala. Žalobce na jednání soudu potvrdil, že od konce [Anonymizováno] do doby rozhodnutí soudu [datum] již k rušivému jednání, které bylo předmětem žaloby, nedocházelo.

27. Pokud se obyvatelé bytu žalovaného vytýkané jednání nedopouštějí po dobu 7 měsíců, pokud se hlavní původce rušivého chování – žalovaná – z bytu žalovaného odstěhovala a pokud v řízení nebyla prokázána skutečnost, z níž by mělo plynout, že k rušivému chování bude zase docházet, tak soud dospěl k závěru, že byť byla žaloba podána po právu, tak v době rozhodování soudu již k rušivému jednání nedocházelo, a není tak nutné a možné žalovaným vytýkané jednání zakazovat, neboť nebezpečí jeho opakování v této době nehrozí, přičemž vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 3639/2017 ze dne 20.9.2017 o tom, že „Posouzení otázky, zda v dané věci existuje konkrétní nebezpečí opakování imisí v budoucnu, je do značné míry věcí úvahy soudu v nalézacím řízení opírající se o konkrétní skutková zjištění a hodnocení důkazů. Tuto úvahu by dovolací soud mohl přezkoumat, jen kdyby byla zjevně nepřiměřená; tak tomu v dané věci nebylo. Je možné uzavřít, že pokud ze zjištění nalézacích soudů vyplývá, že v době rozhodnutí odvolacího soudu k hlukovým imisím přibližně dva roky nedocházelo, mohla být žaloba úspěšná jedině za předpokladu, že by soudy zjistily existenci konkrétní obavy, že obtěžování za podmínek § 1013 odst. 1 o. z. se bude opakovat.“ Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl. Připuštění důkazu videozáznamem 28. Žalovaný namítal nezákonnost žalobcem pořízených videozáznamů, neboť k nim nedal žalobci souhlas. Soud však má za to, že licenci k jejich pořízení žalobci poskytuje § 88 odst. 1 obč. zák., neboť záznamy slouží k ochraně žalobcových práv proti imisím, jejichž původcem mohou být žalovaní, přičemž o způsobu, intenzitě a přesvědčivosti rušivého chování záznamy vypovídají nepoměrně lépe, než např. výpovědi svědků, pročež má soud za to, že skutečnosti tvrzené žalobcem nemohly být prokázány lépe, než právě videozáznamy, jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1267/2018 ze dne 14.8.2018 o tom, že „Zvukový nebo obrazový záznam, který se týká člověka nebo jeho projevů osobní povahy a který byl pořízen soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby, lze použít jako důkaz v občanském soudním řízení pouze tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak (pomocí důkazů, které nezasahují do absolutních osobnostních práv dotčené osoby), a kde i další okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces toho, komu je použití důkazu zvukovým či obrazovým záznamem týkajícím se této osoby nebo jejích projevů osobní povahy na prospěch.“ Zamítnuté důkazy 29. Je nepochybné, že pokud by rušivé chování osob žijících v bytě žalovaného pokračovalo i nyní, nebo by existovala důvodná obava, že pokračovat bude, bylo by povinností soudu provést dokazování i ostatními videonahrávkami a výslechy svědků, aby bylo rušivé chování žalovaných ozřejměno co možná nejdůkladněji. Avšak za situace, kdy soud žalobě nevyhověl, neboť opakování rušivého chování nyní nehrozí, tak považuje za nadbytečné, aby se věnoval i dalším důkazům, které byly navrženy, ale nebyly provedeny, neboť prokázání rušivého jednání žalovaných více důkazy by na rozhodnutí soudu nemělo další vliv. Proto zamítl důkazy neprovedenými videozáznamy, účastnickým výslechem žalobce, svědecké výpovědi pana [Anonymizováno], paní [jméno FO], paní [jméno FO], pana [Anonymizováno], pana [Anonymizováno], paní [jméno FO], návrh na provedení důkazů policejním spisem, o kterém se zmiňuje ve svém usnesení MČ Prahy 11, účastnický výslech žalované.

30. Z důvodu nadbytečnosti zamítl i důkaz znaleckým posudkem z oboru audiovizuální techniky, když nemá o pravosti videí pochyb, navíc za situace, kdy chování žalované potvrzuje i zápis ze schůze SVJ domu. Náklady řízení 31. Procesně úspěšným žalovaným by mohlo vzniknout právo na náhradu nákladů řízení. Soud však má za to, že jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení dle § 150 o.s.ř., neboť žaloba byla podána dne [datum] důvodně a v době, kdy rušivé jednání žalované trvalo, když ta se odstěhovala až k [datum] a závadného chování se dopouštěla do konce [Anonymizováno]. Soud žalobě nevyhověl proto, že na základě své úvahy dospěl k závěru, že riziko rušivého jednání v současné době nehrozí. V této úvaze soudu, v dlouhodobosti rušivého jednání žalované a ve faktu, že žalobce vyzkoušel před podáním žaloby všechny možnosti donutit žalované přestat s rušivým chováním – ústní a písemné žádosti, tlak prostřednictvím SVJ a oznámení o přestupku – potom soud spatřuje podmínky pro aplikaci § 150 o.s.ř., a proto žalovanému náhradu nákladů nepřiznal. O tom byl žalovaný před vyhlášením rozhodnutí zpraven, pročež rozhodnutí soudu pro něj v tomto ohledu nemůže být překvapující. Žalované potom navíc žádné náklady nevznikly.

Poučení