29 C 63/2025 - 81

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] Němcem sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 313 747,15 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 81 854 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 000 Kč, vždy do každého 15. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to až do úplného zaplacení.

II. Zamítá se žaloba co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 231 893,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 313 747,15 Kč ve výši 14,75 % p. a. od [datum] do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 24 570,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta B].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 313 747,15 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem činnosti je mimo jiné poskytování úvěrů. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru podnikatelem a úvěr mu byl poskytnut v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru č. [hodnota]-[Anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 108 000 Kč, který měl být splacen poslední měsíční splátkou dne [datum]. Dle odst. 3.

1. Smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den jeho čerpání, tj. ode dne poskytnutí úvěru a požadovaný do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru tak činí 199 747,15 Kč. Dle odst. 7.

1. Smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 12 splátek. Celková výše jednorázových sankcí tak činí 6 000 Kč. Celková pohledávka ve výši 313 747,15 Kč se skládá z dosud nesplacené části jistiny úvěru ve výši 108 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru dle odst. 3.

1. Smlouvy ve výši 199 747,15 Kč a smluvních sankcí dle odst. 7.

1. Smlouvy v celkové výši 6 000 Kč. Všechny nároky byly nejpozději splatné dne [datum]. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne [datum] na bankovní účet č. [č. účtu]. Předžalobní výzva k plnění byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne [datum].

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil písemným podáním ze dne [datum], kde zejména uvedl, že s žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru a byl mu poskytnut úvěr ve výši 108 000 Kč se splatností 12 měsíců a na tento zaplatil celkem 26 146 Kč. Žalovaný v době uzavření smlouvy měl sice živnostenské oprávnění, smlouvu však žalovaný neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti, ale prostředky z úvěrů měl v úmyslu použít především pro svou osobní potřebu, konkrétně ke konsolidaci svých stávajících spotřebitelských úvěrů, což také učinil. Žalobkyni oslovil jako spotřebitel se zájmem o spotřebitelský úvěr, avšak k podpisu mu byla nabídnuta smlouva pro podnikatele. Účelem, za jakým si žalovaný od žalobkyně půjčil, bylo splacení jiných spotřebitelských úvěrů, které žalovaný nezvládal hradit. Žalovaný se dostal do tíživé finanční situace, kdy splácel půjčku jinou půjčkou. Byť si žalovaný zřídil živnostenské oprávnění v oblasti provádění staveb, samostatně nikdy nepodnikal, neboť je dlouhodobě v zaměstnaneckém poměru, když od roku 2012 je nepřetržitě v zaměstnaneckém poměru se společností [Anonymizováno] [adresa], spol. s r.o. Žalovaný se živí jako stavbyvedoucí, v oblasti poskytování úvěrů se neorientuje. Z důvodu své špatné finanční situace potřeboval rychle získat finanční prostředky, a netušil, jaké jsou rozdíly mezi úvěrem, který je označen jako spotřebitelský, a účelem podnikatelským. Smlouvu přitom formulovala sama žalobkyně jako smlouvu adhezní, žalovaný neměl možnost do jejího obsahu nijak zasahovat. Žalovaný tedy shrnuje, že smlouvu uzavřel jako spotřebitel, neboť o podnikatelský úvěr nikdy neprojevil zájem, nikdy ani aktivně nepodnikal a je dlouhodobě zaměstnaný, úvěr měl v úmyslu použít na splacení jiných spotřebitelských úvěrů a Smlouva tvářící se jako podnikatelská mu byla předložena žalobkyní pouze k podpisu, přičemž žalovaný si ani nebyl vědom důsledků jeho označení jako podnikatele. Dále pak žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že pokud by však nadepsaný soud z jakéhokoliv důvodu došel k závěru, že žalovaný nevystupoval ve smluvním vztahu s žalobkyní jako spotřebitel, žalovaný z procesní opatrností uvádí, že ve vztahu se žalobkyní vystupoval přinejmenším jako slabší strana. Žalovaný je v daném závazkovém vztahu zcela jistě slabší smluvní stranou, když žalobkyně se v rámci své podnikatelské činnosti věnuje dlouhodobě poskytování úvěrů, tedy žalobkyni lze v kontextu ustanovení § 433 OZ považovat za profesionála. Žalovaný na druhou stranu v sektoru poskytování úvěrů nepodniká, ve skutečnosti nepodniká vůbec, a ve své praxi se věnuje stavebnictví. Žalovanému by neměla být odepřena právní ochrana, i pokud se formálně jedná o podnikatele, když se však v daném vztahu jako podnikatel nechoval, žádost o úvěr nesouvisela s jeho podnikáním, a nachází ve výrazně slabším postavení jakožto drobný živnostník, když proti němu stojí profesionál podnikající v dané oblasti, čímž má oproti takovému drobnému živnostníkovi mimo jiné i značnou informační výhodu. Žalovaný také odmítá žalobkyní požadovaný nárok, neboť Smlouva je neplatná, jednak pro zjevný rozpor s dobrými mravy, a dále pro neověření úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Ze smlouvy vyplývá, že poplatek za půjčení jistiny 108 000 Kč činí 199 747,15 Kč, tj. celková částka splatná klientem měla být 307 747,15 Kč splatná ve 12měsíčních splátkách. Žalovaný má za to, že Smlouva je neplatná a v rozporu s dobrými mravy, když poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,7 % denně za každý den čerpání úvěru, který je fakticky smluvním úrokem, v přepočtu na roční úrokovou sazbu přesahuje 255 % p. a. a zjevně se příčí dobrým mravům, resp. se musí příčit dobrým mravům odměna ve výši 199 747,15 Kč za reálné poskytnutí úvěru ve výši 108 000 Kč na dobu jednoho roku. RPSN pak dle výpočtu žalovaného6 činí dokonce 928,48 %. Úroková sazba převyšuje více než 25x průměrnou úrokovou sazbu úvěrů poskytnutých bankami, neboť ta se v době uzavření smluv pohybovala v rozmezí pouze 9-10 %. S ohledem na rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 OZ a neověření úvěruschopnosti dle ustanovení 87 ZSÚ je Smlouva neplatná, a to bez ohledu na to, zda soud učiní závěr, že byla žalovaný v daném vztahu spotřebitelem (byť na tom žalovaný trvá). Žalovaný dále uvádí, že je schopen vrátit zbývající část poskytnuté jistiny v pravidelných měsíčních splátkách po 9 000 Kč. Žalovaný má tedy za to, že soud by měl žalobkyni přiznat pouze částku 81 854 Kč a ve zbytku žalobu zamítnout.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: - ze smlouvy o podnikatelském úvěru [Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum], že tuto uzavřel žalovaný s žalobkyní a mj. se zde označil IČO: [IČO]. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 108 000 Kč na dobu 12 měsíců za poplatek ve výši 0,7 % denně z částky úvěru do úplného zaplacení. Konečná splatnost byla stanovena na [datum]. Žalovaný se zavázal hradit splátky ve výši 25 645,61 Kč (11x) a poslední ve výši 25 645,44 Kč. Dle odst. 7.

1. Smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky; - z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], že dne [datum] byla z účtu žalované na bankovní účet č. [č. účtu] poukázána částka ve výši 108 000 Kč, ID transakce [Anonymizováno]; - z kopie OP žalovaného, že žalovaný k ověření své totožnosti předložil žalobkyni kopii občanského průkazu č. [hodnota] platný do [datum]; - z výzvy k úhradě před podáním žaloby, že byla adresovaná žalovanému a datovaná dne [datum], předložena byla včetně podacího lístku z téhož dne, a obsahem je výzva k zaplacení částky ve výši 444 150,08 Kč do tří dnů; - ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka], že byla uzavřená mezi úvěrujícím [Anonymizováno] [Anonymizováno] s.r.o. a žalovaným jako fyzickou osobou dne [datum], předmětem je poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč se splatností do 30 dnů; - ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že byla uzavřená mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným (fyzickou osobou) jako úvěrovaným s plněním ve výši 20 000 Kč dne [datum]; - ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], že byla uzavřená mezi společností [právnická osoba]. jako věřitelem a žalovaným (fyzickou osobou) jako dlužníkem pro úvěrovou částku s postupným čerpáním až do výše 15 400 Kč, přičemž předložená byla včetně všeobecných obchodních podmínek spol. [právnická osoba]. a údajů o poskytovateli o spotřebitelském úvěru, sazebník [právnická osoba]. a souhlasu se zpracováním osobních údajů; - z odpovědi na předžalobní výzvu, že se jedná o reakci žalovaného na předžalobní výzvu zaslanou žalobkyní, kde současně vznáší námitku neplatnosti smlouvy ze dne [datum] a sděluje, že je připraven zaplatit dosud nesplacenou jistinu ve výši 81 854 Kč se zákonným úrokem, a to ve splátkách po 7 000 Kč; - z potvrzení o provedení transakce, že z účtu žalovaného na účet č. [č. účtu] byla poukázána dne [datum] částka ve výši 26 146 Kč; - z dodatku č. [hodnota] k pracovní smlouvě ze dne [datum], že byl uzavřený mezi zaměstnavatelem [Anonymizováno] [adresa], spol. s r.o. a žalovaným jako zaměstnancem dne [datum], pracovní poměr je sjednán na dobu určitou; - z emailové komunikace účastníků ze dne [datum] a [datum], že před podáním žaloby spolu komunikovali, avšak k dohodě nedospěli; - ze screenshotu obrazovky webových stránek žalobkyně z období uzavření smlouvy mezi účastníky, včetně detailu webové stránky a aktuální detail webové stránky žalobkyně ze dne [datum], že v předchozím období byly webové stránky žalobkyně označeny jako [právnická osoba] online/Na Živnost a na úvodní stránce je uvedeno: „Až 200 000 korun až na 12 měsíců“. Poplatek je uveden od 0,05 % za den a je zde uvedena RPSN ve výši 912,33 %. V případě aktuálních webových stránek jsou tyto označeny jako Nebankovní půjčka pro živnostníky – snadná a rychlá online půjčka/Naživnost a na úvodní stránce je uvedeno: „Naživnost – půjčka pro živnostníky“. RPSN je uvedena ve výši 913,18 %; - z účastnické výpovědí žalovaného, že dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru. Potřeboval v té době pokrýt ostatní mikro půjčky, měl mnoho spotřebitelských úvěrů a byl v dluhové spirále. Pokud se seznamoval s podmínkami na webových stránkách žalobkyně, tak tam bylo zadání IČO jako povinný údaj. Žalovaný si nevzpomněl, zda zde bylo uvedeno, že úvěr musí být využit výlučně pro podnikatelské účely. Potřeboval splatit své předchozí spotřebitelské úvěry. Vypověděl dále, že i když má živnostenské oprávnění a tedy IČO, nikdy nepodnikal. Živnostenské oprávnění si zřídil v minulosti v souvislosti se změnou zaměstnání, kdy měl nabídku, kde podmínkou bylo živnostenské oprávnění. Tuto nabídku nakonec nevyužil a od r. 2012 dosud je zaměstnán u svého současného zaměstnavatele [právnická osoba]. Z částky úvěru poskytnutého od žalobkyně žalovaný vyplatil část předchozích spotřebitelských úvěrů, výplatu měl dostatečnou na úhradu dohodnutých splátek. První splátku ve výši 26 146 Kč uhradil, ale následně jej dostihly další ze spotřebitelských úvěrů a již nebyl schopen splátkový kalendář plnit. V současné době již žádné z těchto mikro půjček nemá, vyřešil to přes finančního arbitra. Aktuálně splácí jeden úvěr. Uvedl dále, že v případě, že by byl soudem zavázán k zaplacení zbývající jistiny úvěru, pak žádá o povolení splátek ve výši okolo 9 000 Kč měsíčně. V současné době je jeho čistý příjem asi 35 000 Kč měsíčně, z čehož hradí 10 000 Kč výživné pro 2 děti a náklady na bydlení žádné nemá, bydlí v bytě zaměstnavatele. Jinak jsou jeho výdaje běžné.

4. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o s úvěru, označenou jako Smlouva o podnikatelském úvěru č. [hodnota]-[Anonymizováno], na jejímž základě poukázala žalobkyně dne [datum] na bankovní účet žalovaného částku ve výši 108 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit dlužnou částku včetně poplatku za poskytnutí úvěru 0,7 % denně z částky úvěru a konečná splatnost byla stanovena na den [datum]. Splatnost byla stanovena na 12 měsíců a splátky ve výši 25 645,61 Kč (po dobu prvních jedenácti měsíců) a poslední splátka ve výši 25 645,44 Kč. Žalovaný v době uzavření smlouvy měl živnostenské oprávnění, prostředky z úvěru využil ke konsolidaci svých stávajících spotřebitelských úvěrů, které čerpal například u společností [Anonymizováno] [právnická osoba]., [právnická osoba] a [právnická osoba]. Žalovaný samostatně nikdy nepodnikal, od roku 2012 je nepřetržitě v zaměstnaneckém poměru se společností [Anonymizováno] [adresa], spol. s r.o., kde pracuje jako stavbyvedoucí. Žalovaný zaplatil žalobkyni dne [datum] jednu splátku ve výši 26 146 Kč.

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze č. [hodnota] k tomuto zákonu.

8. Podle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

15. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

17. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně měla v úmyslu se žalovaným dne [datum] uzavřít smlouvu o podnikatelském úvěru, avšak sám žalovaný smlouvu uzavřel jako fyzická osoba disponující živnostenským oprávněním, když aktivně nepodnikal a je dlouhodobě zaměstnaný jako stavbyvedoucí u společnosti [Anonymizováno] [adresa], spol. s r.o. Dále pak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému na základě uvedené smlouvy poskytla dne [datum] částku 108 000 Kč. Žalovaný uhradil jednu splátku ve výši 25 146 Kč. Úvěr žalovaný použil na splacení svých jiných spotřebitelských úvěrů (čerpaných např. u společností [Anonymizováno][Anonymizováno][právnická osoba]., [právnická osoba] a [právnická osoba].)

18. Soud má za to, že samotná skutečnost, že byl žalovaný ve smlouvě označen jako podnikající fyzická osoba, tedy podnikatel, nevylučuje aplikaci ustanovení o ochraně spotřebitele, jestliže se v daném vztahu jako podnikatel nechoval, což judikoval Ústavní soud ČR již ve svém nálezu ze dne 10. 1. 2012 pod sp. zn. I. ÚS 1930/11. Závěr, že spotřebitelem může být i fyzická osoba podnikatel, pak potvrzuje také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021 pod č. j. 23 ICdo 56/2019-87, když konstatuje: „Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná (§ 419 o. z.). Ze samotné definice spotřebitele vyplývá, že spotřebitelem může být i fyzická osoba podnikatel, protože se předpokládá, že určitá osoba koná mimo rámec své podnikatelské činnosti. Tato podmínka je splněna nikoliv jen v případě, kdy osoba není vůbec podnikatelem, ale i v tom případě, kdy jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti (obdobně v literatuře např. Csach, K. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 4). Ustanovení na ochranu spotřebitele by měla být aplikována i na vztahy, v nichž vystupuje fyzická osoba, jež má podnikatelské oprávnění, avšak v těchto vztazích se jako podnikatel nechová. Spotřebitelem může tedy být jen člověk, který s podnikatelem jedná mimo rámec vlastní podnikatelské činnosti.“ 19. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval nikoliv jako podnikatel, když finanční prostředky nepoužil v souvislosti se svým podnikáním (fakticky nikdy nepodnikal), ale jako spotřebitel (tj. slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy účastníků aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru měla žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li toliko z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V daném případě žalobkyně poměry žalovaného ani nezkoumala, když vycházela z přesvědčení, že žalovaný je podnikatel disponující IČO a využije finanční prostředky pro účely svého podnikání.

20. Soud na základě shora uvedených skutečností uzavírá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by splnila svou zákonnou povinnost řádně ověřovat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, která je svým obsahem smlouvou spotřebitelskou.

21. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o úrokové sazbě, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úvěrem je s ohledem na výše uvedené v rozporu s dobrými mravy, když ujednaná výše poplatku, tj. fakticky úroku, činí 0,7 % denně z čerpaného úvěru, což představuje cca 255 % ročně. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Ačkoliv je pravdou, že právní předchůdce žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však smluvně sjednaný úrok významně převyšuje průměrnou úvěrovou úrokovou sazbu, a za situace, kdy měl žalovaný po 12 měsících trvání úvěrové smlouvy vrátit žalobkyni takřka 3násobek poskytnutého plnění, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem právnímu předchůdci žalobkyně vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je podle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného smluvního úroku, která je z výše uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.

23. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

24. Z provedených důkazů bylo v řízení bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil splátku ve výši 25 146 Kč, přičemž žalobkyně žalovanému poskytla částku 108 000 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit zbývající část jistiny ve výši 81 854 Kč.

25. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl v průběhu řízení aktivní, na svou obranu tvrdil relevantní skutečnosti, které také prokázal listinnými důkazy a svou výpovědí. Požádal rovněž o možnost dluh splácet v přiměřených měsíčních splátkách ve výši 9 000 Kč, a to až do úplného zaplacení. Vzhledem ke skutečnosti, že při povolení splátek by měla být celá dlužná částka splacena do jednoho roku, vyhověl soud žádosti žalovaného a zavázal jej k plnění ve splátkách podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a poplatků. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, více úspěšným účastníkem je žalovaný. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí což činí 370 801,85 Kč). S ohledem na to soud konstatuje, že procesní úspěch žalobkyně činí 22,08 % % a žalovaného pak 77,92 %. Soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení odměnu dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 313 747,15 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky 9 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky 9 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč, a dále v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] vozidlem tov. zn. BMW X3, reg. zn. [SPZ], náhradu ve výši 6 275,57 Kč za 578 ujetých km na trase [adresa] a zpět, v částce 4 475,57 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhradu za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 800 Kč podle § 14 a. t. Žalobci také náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 365,57 Kč ve výši 7 636,77 Kč. Při zohlednění procesního úspěch žalobce tak žalovanému náleží na nákladech řízení částka ve výši 24 570,91 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., v obvyklé třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení