29 C 65/2019-95

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Suchánkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupeného advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupeného advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vyklizení nemovitosti, o vzájemném návrhu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi žalobce takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] nacházející se v 2. podlaží budovy [adresa], umístěné na pozemku parc. [číslo] k.ú. území [část obce], vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro [anonymizováno] [část Prahy] to do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Vzájemný návrh žalovaného na přezkoumání oprávněnosti výpovědi žalobce se zamítá.

III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném vyklizení bytu [číslo] nacházejícího se v 2. podlaží budovy [adresa], umístěné na pozemku parc. [číslo] k.ú. území [část obce], vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu s odůvodněním, že žalobce je výlučným vlastníkem budovy [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu na příslušném listu vlastnictví pro obec Praha, katastrální území Karlín, adresou [adresa], [PSČ] [obec a číslo], v němž se nachází byt [číslo] (původně označený jako byt [číslo]) (dále jen jako„ byt“), jehož byl žalovaný nájemcem. Na základě nájemní smlouvy ze dne 5. 4. 2004, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [příjmení] částí [obec a číslo] jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem (dále jako„ nájemní smlouva“), se žalovaný stal nájemcem výše specifikovaného bytu, a to na dobu neurčitou. Dopisem ze dne 27. 2. 2018 žalobce jakožto pronajímatel upozornil žalovaného jakožto nájemce, že z jeho strany dochází dlouhodobě (léta) k hrubému porušování základních hygienických zásad, což je již pro ostatní uživatele domu neúnosné. Hrubé porušování základních hygienických zásad spatřoval žalobce zejména v tom, že pro vykonávání své osobní potřeby žalovaný nevyužívá WC (přičemž WC náležející k bytu se nachází mimo byt na pavlači domu), ale ji vykonává přímo v bytě, přičemž moč se stolicí vynáší do WC pouze sporadicky. Toto jednání žalovaného následně vede k hrubému obtěžování ostatních uživatelů domu pachy šířícími se z bytu nad míru přiměřenou poměrům, jakož i reálně hrozícím zamořením prostor domu různými parazity. Žalobce tedy vyzval žalovaného k tomu, aby pro svou osobní potřebu využíval výlučně k tomu určené WC. Žalobce zároveň žalovaného upozornil, že bude-li ve svém výše uvedeném jednání i nadále pokračovat, může být jeho nájemní vztah k bytu ukončen v souladu s ust. § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. Výzvu si žalovaný nepřevzal, ačkoliv mu bylo uložení zásilky na poště řádně oznámeno. Vzhledem k tomu, že nedošlo k žádné nápravě ze strany žalovaného, žalobce vypověděl předmětný nájem bytu dle nájemní smlouvy výpovědí ze dne 16. 5. 2018. Výpověď byla odůvodněna hrubým porušováním povinností nájemce (jak je popsáno výše), které bylo žalovanému vyčítáno, avšak nedošlo k nápravě a neustále toto hrubé porušování pokračovalo. Vzhledem k uvedenému dal žalobce v souladu s ust. § 2288 odst. 1 písm. a) zákona 89/2012 Sb. žalovanému výpověď z nájmu bytu s tříměsíční výpovědní dobou, která začíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co byla žalovanému výpověď doručena. Žalovaný byl ve výpovědi výslovně upozorněn na možnost podat námitky a navrhnout soudu přezkum oprávněnosti výpovědi. Současně byl žalovaný upozorněn na povinnost předat byt žalobci v poslední den výpovědní lhůty. Výpověď si žalovaný nepřevzal, ačkoliv mu bylo uložení zásilky na poště řádně oznámeno. Dle judikatury NS ČR (např 26 Cdo 2734/2012) zásilky s hmotněprávním jednáním je třeba považovat za doručené okamžikem, kdy se adresát měl možnost s jejich obsahem seznámit a nikoliv okamžikem, kdy byl adresát„ ochoten“ tak opravdu učinit. Ve smyslu výše uvedeného pak NS ČR uzavřel, že zásilka s výpovědí z nájmu bytu se dostala do sféry dispozice nájemce již dnem, kdy byl poštou vyrozuměn, že si ji může vyzvednout. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl o uložení zásilky s výpovědí vyrozuměn dne 22. 5. 2018, byla výpověď tímto dnem žalovanému doručena a právo nájmu bytu dle nájemní smlouvy tak žalovanému zaniklo dne 31. 8. 2018. Námitky proti předmětné výpovědi ani žalobu na určení neplatnosti výpovědi žalovaný nepodal. I přes skutečnost zániku nájmu bytu žalovaný byt žalobci neodevzdal.

2. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě důrazně ohradil proti nepravdivým tvrzením žalobce, který uvádí, že se z bytu žalovaného šíří nepřiměřený zápach, čímž má docházet k obtěžování ostatních uživatelů domu [adresa] (dále jen„ dům“) imisemi. Žalovaný popřel, že by svojí osobní potřebu konal v bytě a takové exkrementy vynášel sporadicky, jak tvrdí žalobce. Žalovaný pro svoji potřebu využívá WC, které se nachází na chodbě (pavlači) domu. Žalobce však pod záminkou rekonstrukce na předmětném WC odpojil vodu. Za takovéto situace je tedy žalovaný nucen pro splachování WC používat výhradně vlastní vodu, kterou si za tím účelem donese. Žalovaný má za to, že takovéto šikanózní jednání ze strany žalobce je v rozporu se zákonem, když tento dlouhodobě udržuje dané WC v nefunkčním stavu, aby přiměl žalovaného se z domu odstěhovat. Pokud tedy žalobce sám udržuje neprovozuschopné WC, a to po delší dobu, je v rozporu s dobrými mravy, aby obviňoval žalovaného ze šíření zápachu v domě a takovéto obvinění používal coby výpovědní důvod. Pokud by měl žalobce skutečný problém se zápachem v domě, jak se snaží v žalobě předestřít, tak by jistě zajistil bezodkladnou opravu WC, aby jakékoliv šíření případného zápachu v domě omezil či zcela vyloučil. Místo toho však takový stav udržuje. Žalovaný proto poukázal na ust. § 6 odst. 2 občanského zákoníku, který uvádí, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalovaný pro úplnost uvedl, že má u bytu tzv. dvojité dveře, a proto je velmi nepravděpodobné, že by se mohl šířit zápach po domě z jeho bytu. Žalovaný má dále za to, že se ho žalobce pouze snaží účelově vystěhovat z bytu, aby mohl jeho byt pronajmout někomu jinému, kdo bude platit vyšší nájem než žalovaný. Jelikož žalovaný bydlí v daném domě již od roku 1978, platí na dnešní poměry nízké nájemné, konkrétně částku ve výši 5 289 Kč, což žalobce nese nelibě, a toto je dle žalovaného pravé jádro sporu. Žalovaný zdůrazňuje, že je bezúhonný, žije spořádaně, neporušuje své povinnosti a nemá žádné dluhy na nájemném. Žalovaný dále namítl, že mu nebyla řádně doručena výzva k upuštění od hrubého porušování povinností nájemce ze dne 27. 2. 2018, ani výpověď ze dne 16. 5. 2018, neboť nebyl žalovaný v době doručování daných zásilek přítomen v domě, když pomáhal svému známému [anonymizováno]. [příjmení] vyklízet nemovitost po jeho zemřelém otci v [obec] [anonymizováno] [obec], kde i přespával. Za takové situace se daná výzva ani výpověď nedostala do faktické sféry adresáta – žalovaného, ten se s ní nemohl z objektivních důvodů seznámit, a proto nelze považovat výzvu ani výpověď za řádně doručenou. Žalovaný v minulosti nebyl žalobcem vyzýván k upuštění od jím tvrzeného hrubého porušování povinností nájemce a není vědom, že by nějaké své povinnosti vůči žalobci porušoval, tím spíše tvrzené imise zápachu. Aby byl naplněn výpovědní důvod dle ust. § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, muselo by se jednat s přihlédnutím k judikatuře o dlouhodobé či velmi intenzivní porušování povinností nájemce, což zde není naplněno, tím spíše, pokud mezi výzvou a výpovědí je období cca 2,5 měsíce. V tomto období navíc žalovaný v předmětném bytě a domě převážně nepobýval, nemohl tedy ani tvrzené imise působit (viz judikatura Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 26 Cdo 4004/2008). V daném případě není prokázána ze strany žalobce jak vážnost následku, délka tak i opětování, a proto i z tohoto důvodu nelze k výpovědi žalobce přihlížet, přičemž výpovědní důvody je nutné vykládat restriktivním způsobem ve prospěch slabší strany, kterým je nájemce. K zaslané výzvě a výpovědi nelze přihlížet i z toho důvodu, že nebyly učiněny k tomu zmocněnou osobou. Ač ve výzvě i výpovědi právní zástupce žalobce uvádí, že jedná v zastoupení za žalobce, tak žalovaný namítá, že k danému jednání nebyla přiložena kopie předmětné plná moc, v daném případě navíc i substituční plná moc advokátky Mgr. [jméno] [příjmení]. Za takovéto situace tedy údajný zmocněnec neosvědčil, že je oprávněn za zmocnitele skutečně jednat, tím spíše pokud se jedná o písemné právní jednání, které rovněž vyžaduje plnou moc ve stejné formě. Založená plná moc advokáta je datována až v roce 2019, tedy v jiném roce, než byla údajně zaslána výzva a výpověď.

3. Vzájemným návrhem ze dne 10. 12. 2019 žalovaný uplatnil návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi žalobce, přičemž v tomto návrhu zopakoval svoji argumentaci totožně, jak byla uvedena ve vyjádření v žalobě.

4. Žalobce v replice nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že by mu nebyla řádně doručena výzva k upuštění od hrubého porušování povinností nájemce, jakož ani výpověď z nájmu bytu. Tvrzení žalovaného, že se v období od doručování výzvy žalobce adresované žalovanému k upuštění od hrubého porušování povinností nájemce do doručování výpovědi z nájmu bytu, nenacházel v bytě, je dle žalobce zcela a ryze účelové. Je s podivem, že se žalovaný nacházel mimo byt vždy od prvního dne, kdy žalobce odeslal výzvu k upuštění porušování povinností nájemce, resp. prvního dne odeslání výpovědi, do posledního dne, kdy byly tyto zásilky vráceny zpět žalobci jako nedoručené. Vedle toho z předloženého potvrzení nikterak nevyplývá, že by se průběžně žalovaný do bytu nevracel. Účelovost tvrzení žalovaného rovněž vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaný o žádné své dlouhodobé nepřítomnosti žalobce neinformoval, ačkoliv je k tomu dle ust. § 2269 obč. zák. povinen. Zároveň je u žalovaného zcela běžné, že si zásilky nevyzvedává. V období od odeslání výzvy k upuštění od hrubého porušování povinností nájemce do podání výpovědi z nájmu nedošlo k žádnému zmírnění zápachu šířícího se z bytu žalovaného, z uvedeného důvodu byl žalobce nucen přistoupit k výpovědi z nájmu bytu. Žalobce je tedy přesvědčen o účelovosti tvrzení žalovaného o nepřítomnosti v bytě, aby se vyhnul důsledkům spojených s doručením výpovědí z nájmu bytu. Vzájemný návrh žalovaného ze dne 10. 12. 2019 na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu je opožděný, když nebyla dodržena zákonem stanovena prekluzivní 2 měsíční lhůta. Na nedodržení uvedené lhůty nic nemění to, že žalovaný požádal o ustanovení právního zástupce. Prodlužování prekluzivní lhůty takovým způsobem je nepřípustné, když každý, kdo nemá právní vzdělání, by mohl argumentovat nutností zajistit si právního zástupce a tím si prodlužovat zákonnou lhůtu pro podání námitek k výpovědi z nájmu bytu vč. návrhu na přezkum, zda je výpověď oprávněná. K důvodům výpovědi z nájmu žalobce uvedl, že obtěžování zápachem fekálií z bytu žalovaného dochází již řadu let (min. od roku 2014, kdy žalobce nabyl dům od [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]) a je již neúnosná, přičemž se nejedná o zápach z WC, které je na pavlači, ale přímo z bytu žalovaného, který žalovaný nevětrá okny, ale do společné chodby otevřením vchodových dveří od bytu. Nejedná se tudíž o situaci, která by trvala pár měsíců, jak se snaží tvrdit žalovaný. Hygienické návyky žalovaného jsou bohužel nedostatečné, což dokládá i roční spotřeba vody (v roce 2017 – 1,9 m3, v roce 2018 - 1,5 m3, v roce 2019 - 1,3 m3), která odpovídá maximálně tak vaření kávy či čaje. Žalovaný se nemyje, nesplachuje WC, a to ani manuálně, místo toaletního papírů používá noviny a hadry, které již několikrát ucpaly odpad, který vytekl jinému nájemci do bytu, když odstranění způsobené škody stálo žalobce 50 000 Kč. Žalovaný je dlouhodobě problémovým nájemcem a neplatičem, který byl z tohoto důvodu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] rovněž vyloučen z možnosti privatizace bytu formou členství v nově zakládaném bytovém družstvu žalobce. Co se týče námitky žalovaného ohledně nefunkčního WC, žalovaný se nikdy u žalobce a ani u správce domu [právnická osoba] na nefunkčnost splachování WC nestěžoval. V říjnu roku 2016 se v domě instalovaly měřiče vody, což bylo vyžadováno zákonem. Žalovaný odmítl instalaci měřiče s tím, že za vodu použitou na splachování WC platit nebude. Aby tedy nedocházelo k neoprávněnému odběru vody, bylo se souhlasem žalovaného přistoupeno k dočasnému zaslepení stoupačky. Nad to žalobce zdůrazňuje, že obtěžující zápach fekálií se nešíří z WC na pavlači ale z bytu žalovaného a jednak uvedený problém zde byl i před zaslepením stoupačky a jeho intenzita si nikterak nezměnila. Namítaná nefunkčnost WC, která se nachází mimo byt na pavlači domu, tudíž nemá žádný vliv na to, že se zápach fekálií šíří z bytu žalovaného, kde se žádné WC nenachází. Závěrem žalobce uvedl, že dne 17. 1. 2018 řádně zmocnil JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, k podání výzvy adresované žalovanému k upuštění od hrubého porušování povinností nájemce, jakož i k výpovědi z nájmu bytu žalovaného, když ten následně udělil ve stejném rozsahu substituci Mgr. [jméno] [příjmení], advokátce. Jak výzva, tak i výpověď byly tedy učiněny k tomu zmocněnou osobou. Závěrem žalobce vyloučil nařknutí žalovaného o šikanózním jednání za účelem získání bytu žalovaného, jelikož žalovaný hradí velice nízké nájemné. K tomu, aby žalobce z předmětného bytu získal vyšší nájemné, nepotřebuje přistupovat k výpovědi z nájmu. Dle článku III. odst. 4 nájemní smlouvy je žalobce oprávněn nájemné žalovanému zvýšit na výši nájemného obvyklou v místě a čase pro srovnatelný byt.

5. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, není-li výslovně uvedeno jinak, že žalobce je vlastníkem budovy [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu na příslušném listu vlastnictví pro obec Praha, katastrální území Karlín, adresou [adresa], [PSČ] [obec a číslo], v němž se nachází mj. byt [číslo] (původně označený jako byt [číslo]), jehož se žalovaný stal nájemcem na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi Městskou částí [obec a číslo] jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem dne 5. 4. 2004. Nájemní poměr vznikl dnem 1. 7. 1999 na dobu neurčitou. Z Výstrahy pronajímatele, výzvy k upuštění od hrubého porušování povinnosti nájemce ze dne 27. 2. 2018 má soud za zjištěné, že touto upozornila Mgr. [jméno] [příjmení], advokát, i.s JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, žalovaného, že ze strany žalovaného jako nájemce bytu dochází dlouhodobě (léta) k hrubému porušování základních hygienických zásad, což je již pro ostatní uživatele domu neúnosné. Hrubé porušování základních hygienických zásad je spatřováno zejména v tom, že pro vykonávání své osobní potřeby žalobce nevyužívá WC, ale vykonává jí přímo v bytě, přičemž moč se stolicí vynáší do WC pouze sporadicky. Toto jednání následně vede k hrubému obtěžování ostatních uživatelů domu pachy šířícími se z bytu nad míru přiměřenou poměrům, jakož i reálně hrozícím zamořením prostor domu různými parazity. Touto cestou byl žalobce důrazně vyzván k tomu, aby pro svou osobní potřebu využíval výlučně k tomu určené WC. Bude-li žalobce ve svém výše uvedeném jednání i nadále pokračovat, může být nájemní vztah k bytu ukončen v souladu s ust. § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. Zásilka s předmětnou výzvou byla podána na poště dne 27. 2. 2018, jak má soud za zjištěné z kopie obálky zásilky. Uložení předmětné zásilky [anonymizováno] pro nezastižení žalovaného bylo žalovanému oznámeno dne 1. 3. 2018; zásilka byla vrácena zpět odesílateli dne 20. 3. 2018 pro její nevyzvednutí ve stanovené době žalobcem; tyto skutečnosti má soud za prokázané ze Sledování zásilek – Česká pošta, s.p. Z výpovědi z nájmu bytu ze dne 16. 5. 2018 má soud za zjištěné, že touto dala Mgr. [jméno] [příjmení], advokát, i.s JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, žalovanému výpověď z nájmu předmětného bytu, ve které uvedla, že ze strany žalovaného nedošlo k jakékoliv nápravě a hrubé porušování povinností nájemce, které mu bylo vyčítáno, neustále pokračuje, a proto mu byla dána v souladu s ust. § 2288 odst. 1 písm. a) zákona 89/2012 Sb. výpověď z nájmu bytu s tříměsíční výpovědní dobou, která začíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co byla výpověď doručena. Nájem bytu končí v poslední den výpovědní lhůty a byt je povinen předat pronajímateli nejpozději v poslední den trvání nájmu, tj. v poslední den výpovědní lhůty. Zároveň byl žalovaný poučen o právu proti této výpovědi podat písemné námitky a navrhnout soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, a to do dvou měsíců od doručení výpovědi. Zásilka s předmětnou výpovědí byla podána na poště dne 17. 5. 2018, jak má soud za zjištěné z kopie obálky zásilky. Uložení předmětné zásilky [anonymizováno] pro nezastižení žalovaného bylo žalovanému oznámeno dne 22. 5. 2018; zásilka byla vrácena zpět odesílateli dne 11. 6. 2018 pro její nevyzvednutí ve stanovené době žalobcem; tyto skutečnosti má soud za prokázané ze Sledování zásilek – Česká pošta, s.p. [příjmení] [příjmení] moci ze dne 17. 1. 2018 udělené žalobcem jako zmocnitelem JUDr. [jméno] [příjmení], advokátovi, jako zmocněnci má soud za prokázané, že byl JUDr. [jméno] [příjmení], advokát, oprávněn zastupovat žalobce ve věci porušování povinností nájemce bytu [číslo] situovaného v domě [adresa], jež je součástí pozemku pare. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu na příslušném listu vlastnictví pro obec Praha, katastrální území Karlín, adresou [adresa], [PSČ] [obec a číslo], tj. pana [celé jméno žalovaného], jakož i k případnému ukončení nájemního vztahu s tímto nájemcem a ke všem úkonům a jednáním s tím souvisejícím. Ze Substituční plné moci ze dne 22. 1. 2018 udělené JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem, Mgr. [jméno] [příjmení], advokátovi, má soud za prokázané, že byla Mgr. [jméno] [příjmení], advokát, oprávněna zastupovat JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, ve věci porušování povinností nájemce bytu [číslo] situovaného v domě [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu na příslušném listu vlastnictví pro obec Praha, katastrální území Karlín, adresou [adresa], [PSČ] [obec a číslo], tj. pana [celé jméno žalovaného], jakož i k případnému ukončení nájemního vztahu s tímto nájemcem a ke všem úkonům a jednáním s tím souvisejícím. Z Čestného prohlášení pana [jméno] [příjmení], [datum narození], ze dne 4. 12. 2019 má soud za zjištěné, že jmenovaný tímto čestně prohlásil, že žalovaný pobýval v období od 27. 2. 2018 do 20. 3. 2018 a dále v období od 17. 5. 2018 do 11. 6. 2018 v domě v [adresa], který patřil otci [jméno] [příjmení]. Zde žalovaný pomáhal s prací na zahradě a s přípravou dřeva na zimní období. Z dalších provedených důkazů již žádné podstatné skutečnosti pro posouzení věci zjištěny nebyly, není-li v zájmu přehlednosti a srozumitelnosti odůvodnění rozsudku dále uvedeno výslovně jinak.

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

7. Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

8. Podle § 2281 odst. 1 písm. a) o.z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu.

9. Podle § 2286 odst. 1 o.z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.

10. Podle § 2286 odst. 2 o.z. vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

11. Podle § 2290 o.z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

12. Podle § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

13. K přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu je nezbytné, aby návrh k tomuto přezkumu byl k soudu podán ve lhůtě uvedené ve výše citovaném § 2290 o.z., tedy do dvou měsíců ode dne, kdy výpověď nájemníkovi bytu došla. Tato lhůta je lhůtou prekluzivní, tedy po uplynutí této lhůty již nájemce právo žádat soud o přezkoumání výpovědi nemá. Současně jde o lhůtu hmotněprávní, tzn., že v poslední den lhůty již musí být návrh soudu podán, nepostačí jeho předání k přepravě provozovateli poštovních služeb. Zmešká-li nájemce lhůtu, nemůže již následně zpochybňovat oprávněnost výpovědi, tedy existenci výpovědního důvodu. Oprávněnost výpovědi se presumuje. Okamžik, kdy nájemci výpověď„ došla“, tudíž, od kterého se počítá dvouměsíční lhůta pro podání návrhu, je konstantní judikaturou setrvale vykládán jako okamžik, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta.

14. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vyložil, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů (jakým je i výpověď z nájmu bytu) v režimu občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 – dále„ obč. zák.“) předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§ 45 odst. 1 obč. zák.). Slovní spojení„ dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004). K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil také v rozhodnutích ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009, a ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 268/2011, v nichž rovněž dovodil, že občanský zákoník nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresné hmotněprávní úkony. Není proto důvod bránit se tomu, aby se výklad uvedený shora vztahoval i na ni.

15. S předestřenými právními názory se Nejvyšší soud ztotožnil i v poměrech právní úpravy obsažené od 1. 1. 2014 v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Povaha výpovědi z nájmu bytu jakožto adresného jednostranného hmotněprávního jednání totiž zůstala nedotčena a i nadále platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě v okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (§ 570 odst. 1 o. z.) - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 26 Cdo 198/2017, ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3716/2018.

16. V projednávané věci pak soud optikou shora zastávaného výkladu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že výpověď z nájmu bytu byla žalovanému doručena dne 22. 5. 2018, kdy bylo žalovanému oznámeno uložení zásilky obsahující výpověď z nájmu bytu. Námitka žalovaného, že se v uvedený den, resp. v období 17. 5. 2018 do 11. 6. 2018, v místě (trvalého) bydliště nezdržoval, není relevantní. K doručení zásilky by nedošlo pouze v případě, kdy by žalovaný neměl objektivní příležitost se s obsahem zásilky seznámit. Nepřítomnost žalovaného v místě bydliště však nelze podřadit pod absenci objektivní příležitosti seznámit se s obsahem zásilky, neboť se dle náhledu soudu jedná o nemožnost seznámit se s obsahem zásilky subjektivní, kdy bylo pouze na žalovaném, jak vyřeší situaci doručování zásilek do místa svého bydliště, kdy po delší dobu v místě svého bydliště nebude přítomen (např. zajištění dosílky, plná moc jiné osobě pro převzetí zásilek apod.). Dlouhodobější absenci žalovaného v místě svého bydliště nelze klást k tíži žalobce a dovozovat z ní nedoručení zásilky žalovanému, neboť tímto způsobem by mohlo dojít k situaci, kdy by žalovaný byl po většinu roku, popř. celý rok mimo místo svého bydliště, a tudíž by de facto nemohlo nikdy dojít k řádnému doručení zásilky obsahující výpověď z nájmu bytu, a právo pronajímatele dát výpověď z nájmu bytu by se stalo nerealizovatelným.

17. Soud dále neshledal neplatnost výpovědi z nájmu bytu za situace, kdy byla dána Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem, při absenci plné moci a substituční moci v zásilce obsahující výpověď z nájmu bytu. Soudní judikatura i obecně uznávaná komentářová literatura jsou zajedno v názoru, že při zastoupení na základě plné moci je třeba rozlišovat mezi dohodou o plné moci a samotnou plnou mocí. Dohoda o plné moci (zmocnění) neboli dohoda o zastoupení je smlouva mezi zmocnitelem a zmocněncem, kterou se zmocněnec zavazuje zastupovat zmocnitele v dohodnutém rozsahu, popřípadě za dohodnutých podmínek. Uzavřením této dohody (typově např. smlouvy příkazní či mandátní) vzniká vnitřní právní vztah zastoupení mezi zmocnitelem a zmocněncem. Plná moc je jednostranný právní úkon zmocnitele, určený (adresovaný) třetí osobě (osobám), v němž zmocnitel prohlašuje, že si zvolil zmocněnce, aby ho v rozsahu uvedeném v této plné moci zastupoval; plná moc z hlediska obsahu právního úkonu osvědčuje, resp. deklaruje navenek, že mezi zmocnitelem a zmocněncem existuje smluvní právní vztah zastoupení, vzniklý na základě dohody o zmocnění (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1007/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1997, pod číslem 36, dále již shora zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, a Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář.

2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 302 s., dále jen„ Komentář“). Z výše uvedeného vyplývá, že pokud v zásilce obsahující výpověď z nájmu bytu nebyla přiložena plná moc a substituční plná moc, neznamená to, že předmětné zmocnění neexistovalo, a že výpověď z nájmu bytu byla dána osobou k tomu neoprávněnou, a že je z tohoto důvodu neplatná. Naopak bylo provedenými listinnými důkazy – plnou mocí a substituční plnou mocí (které byly vystaveny před dáním výpovědi z nájmu bytu), prokázáno, že jak JUDr. [jméno] [příjmení], advokát, tak rovněž Mgr. [jméno] [příjmení], advokát, byli žalobcem zmocněni mj. ve věci porušování povinností nájemce bytu [číslo] situovaného v domě [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u [stát. instituce] na příslušném listu vlastnictví pro [územní celek], [katastrální uzemí], adresou [adresa], [PSČ] [obec a číslo], tj. pana [celé jméno žalovaného], jakož i k případnému ukončení nájemního vztahu s tímto nájemcem a ke všem úkonům a jednáním s tím souvisejícím. Oba výše uvedení tak byli oprávněni za žalobce ukončit nájemní vztah s žalovaným, tudíž i k dání výpovědi z nájmu bytu žalovanému.

18. Soud tak uzavírá, že žalobce platně vypověděl předmětnou nájemní smlouvu výpovědí z nájmu bytu datovanou dne 16. 5. 2018, která byla žalovanému doručena dne 22. 5. 2018. Pokud žalovaný podal návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi až v prosinci 2019, stalo se tak po uplynutí dvouměsíční prekluzivní lhůty pro podání tohoto návrhu dle § 2290 o.z., z čehož vyplývá, že v daném případě již nelze soudně oprávněnost výpovědi z nájmu bytu přezkoumat. Proto soud vzájemný návrh žalovaného na přezkoumání oprávněnosti výpovědi ve výroku II. rozsudku zamítl. Pro nadbytečnost pak soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování výslechem ostatních nájemníků daného domu k prokázání situace v předmětném domě.

19. Od prvního dne kalendářního měsíce poté, co výpověď došla žalovanému, tj. od 1. 6. 2018 počala běžet 3 měsíční výpovědní doba. Ke skončení nájmu bytu tak došlo dne 1. 9. 2018. Od tohoto okamžiku užívá žalovaný předmětný byt bez právního důvodu a žalobce se tak oprávněně v souladu s § 1040 odst. 1 o.z. domáhá jeho vyklizení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a citovaná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto soud ve výroku I. uložil žalovanému povinnost předmětný byt vyklidit. Ke splnění povinnosti uložené výrokem I. rozsudku, tj. vyklizení bytu stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu 3 měsíců, a to s přihlédnutím k věku žalovaného, jeho finanční a sociální situaci a současnému epidemiologickému stavu (onemocnění COVID-19).

20. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle § 150 o.s.ř., když soud úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, přičemž důvody hodné zvláštního zřetele spočívají právě v nepříznivé finanční situaci žalovaného, která byla soudu žalovaným řádně doložena.