29 C 71/2025 - 76

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 102 542 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 596,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 17 444,36 Kč - se zákonným úrokem z prodlení z částky 87 445 Kč ve výši 10 % p. a. od 1. 11. 2020 do 26. 1. 2021 ve výši 2 113,25 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 87 258,54 Kč ve výši 10 % p. a. od 27. 1. 2021 do 24. 2. 2021 ve výši 702,92 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 86 527,18 Kč ve výši 10 % p. a. od 25. 2. 2021 do 26. 3. 2021 ve výši 721,06 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 85 794,62 Kč ve výši 10 % p. a. od 27. 3. 2021 do 4. 5. 2021 ve výši 929,44 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 85 007,24 Kč ve výši 10 % p. a. od 5. 5. 2021 do 19. 5. 2021 ve výši 354,20 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 84 291,90 Kč ve výši 10 % p. a. od 20. 5. 2021 do 22. 6. 2021 ve výši 796,09 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 83 641,06 Kč ve výši 10 % p. a. od 23. 6. 2021 do 26. 7. 2021 ve výši 789,94 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 82 902,43 Kč ve výši 10 % p. a. od 27. 7. 2021 do 18. 8. 2021 ve výši 529,65 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 82 162,10 Kč ve výši 10 % p. a. od 19. 8. 2021 do 21. 9. 2021 ve výši 775,98 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 81 422,99 Kč ve výši 10 % p. a. od 22. 9. 2021 do 1. 11. 2021 ve výši 927,32 Kč - se zákonným úrokem z prodlení z částky 80 633,67 Kč ve výši 10 % p. a. od 2. 11. 2021 do 23. 11. 2021 ve výši 492,76 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 79 895,04 Kč ve výši 10 % p. a. od 24. 11. 2021 do 23. 12. 2021 ve výši 665,79 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 79 131,91 Kč ve výši 10 % p. a. od 24. 12. 2021 do 19. 1. 2022 ve výši 593,49 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 78 248,49 Kč ve výši 10 % p. a. od 20. 1. 2022 do 21. 2. 2022 ve výši 717,28 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 77 389,81 Kč ve výši 10 % p. a. od 22. 2. 2022 do 21. 3. 2022 ve výši 601,92 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 76 584,97 Kč ve výši 10 % p. a. od 22. 3. 2022 do 25. 4. 2022 ve výši 744,58 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 75 771,39 Kč ve výši 10 % p. a. od 26. 4. 2022 do 18. 5. 2022 ve výši 484,09 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 74 970,91 Kč ve výši 10 % p. a. od 19. 5. 2022 do 21. 6. 2022 ve výši 708,06 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 74 098,16 Kč ve výši 10 % p. a. od 22. 6. 2022 do 22. 7. 2022 ve výši 638,07 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 73 238,75 Kč ve výši 10 % p. a. od 23. 7. 2022 do 31. 8. 2022 ve výši 813,76 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 450,40 Kč ve výši 10 % p. a. od 1. 9. 2022 do 11. 10. 2022 ve výši 825,13 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 260,74 Kč ve výši 10 % p. a. od 12. 10. 2022 do 25. 11. 2022 ve výši 903,26 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 72 035,07 Kč ve výši 10 % p. a. od 26. 11. 2022 do 9. 1. 2023 ve výši 900,44 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 71 981,95 Kč ve výši 10 % p. a. od 10. 1. 2023 do 30. 1. 2023 ve výši 419,89 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 71 583,71 Kč ve výši 10 % p. a. od 31. 1. 2023 do 28. 2. 2023 ve výši 576,65 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 71 451,64 Kč ve výši 10 % p. a. od 1. 3. 2023 do 14. 4. 2023 ve výši 893,15 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 665,84 Kč ve výši 10 % p. a. od 15. 4. 2023 do 22. 5. 2023 ve výši 745,92 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 156,40 Kč ve výši 10 % p. a. od 23. 5. 2023 do 12. 7. 2023 ve výši 993,88 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 69 322,94 Kč ve výši 10 % p. a. od 13. 7. 2023 do 24. 7. 2023 ve výši 231,08 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 088,33 Kč ve výši 10 % p. a. od 25. 7. 2023 do 4. 9. 2023 ve výši 794,36 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 041,64 Kč ve výši 10 % p. a. od 5. 9. 2023 do zaplacení, - pohledávku ve výši 34 501 Kč, - úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,89 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 28. 5. 2020 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,89 % p. a. z částky 70 000 Kč od 28. 5. 2020 do 14. 4. 2023 ve výši 186 309,20 Kč, - úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,89 % p. a. z částky 69 966,86 Kč od 15. 4. 2023 do 22. 5. 2023 ve výši 6 726,76 Kč, - úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,89 % p. a. z částky 69 457,42 Kč od 23. 5. 2023 do 12. 7. 2023 ve výši 8 962,23 Kč, - úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,89 % p. a. z částky 68 623,96 Kč od 13. 7. 2023 do 24. 7. 2023 ve výši 2 083,44 Kč, - úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,89 % p. a. z částky 67 389,35 Kč od 25. 7. 2023 do 4. 9. 2023 ve výši 7 161 Kč, - úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,89 % p. a. z částky 67 342,66 Kč od 5. 9. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 5. 2020 dosáhne částky 330 451 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 27. 5. 2025, ve znění doplnění ze dne 17. 6. 2025, domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 102 542 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 20. 2. 2020 úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 5 737 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 95,89 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu v celkové výši 499 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 26. 5. 2020 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 86 746,02 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ode dne 1. 11. 2020, až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se dále domáhá žalobou zaplacení úroku ve výši 95,89 % ročně, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně získala dne 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru; - z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru /smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 20. 2. 2020, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 275 376 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 737 Kč, přičemž ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 95,89 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy, jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou; - z předsmluvního formuláře a souhlasu s kopírováním a uchováváním OP včetně kopie OP žalovaného, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 20. 2. 2020 standardní informace o spotřebitelském úvěru a on udělil souhlas s pořízením kopie svého OP; - z prohlášení klienta, že dne 20. 2. 2020 žalovaný mimo jiné stvrdil svým podpisem, že se seznámil se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědom, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní; že nemá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku; - z hodnocení klienta, že žalovaný je svobodný, s nikým nežije, ke dni 20. 2. 2020 měl žalovaný příjem 21 000 Kč ze zaměstnání, jeho výdaje činily celkem 7 867 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 3 410 Kč, za splátky [Jméno žalobkyně]. je to 1 807 Kč a za bydlení v družstevním bytě 2 650 Kč; žalovaný byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru u společnosti [právnická osoba].; - z karty klienta, že žalovaný nehradil splátky úvěru řádně ani včas, opakovaně byl o zaplacení upomínán, uhradil celkem 19 403,36 Kč a celkem zbývá podle žalobkyně doplatit 481 127,49 Kč; - z oznámení o schválení úvěru, že žalobkyně přípisem ze dne 24. 2. 2020 oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] a došlo tak k jejímu uzavření za předjednaných podmínek; dle splátkového kalendáře bylo žalovanému v souvislosti se smlouvou o úvěru předepsáno 48 měsíčních splátek po 5 737 Kč a tyto listiny byly žalovanému odeslány a dne 26. 2. 2020 doručeny do vlastních rukou; - z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaný úvěr čerpal ve výši 70 000 Kč dne 21. 2. 2020 pod VS [var. symbol]; - z výzvy k zaplacení ze dne 22. 4. 2020 a z oznámení o prodlení s výzvou k zaplacení ze dne 26. 5. 2020, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; - z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván přípisem ze dne 7. 5. 2025 k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, jak tato byla uplatněna žalobou, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy, která byla odeslána dne 7. 5. 2025; - z pracovní smlouvy žalovaného, že tato byla uzavřená se spol. [právnická osoba]. dne 26. 8. 2019, a to na dobu určitou do 31. 7. 2020, na pozici administrativního pracovníka a místem výkonu práce je [Anonymizováno]; - z potvrzení ČS a.s. o příchozích úhradách od spol. [právnická osoba]. na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu], že dne 18. 12. 2019 byla žalovanému připsána na jeho účet částka 28 571 Kč a dne 20. 1. 2020 částka ve výši 18 071 Kč, - z výpisu údajů žalovaného z NRKI, že tomuto bylo přiděleno skóre 218, což odpovídá Kategorii I., jde o nízké body, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán; - z výpisu záznamů z registru SOLUS, že ke dni 19. 2. 2020 nebyl žalovaný evidován jako dlužník po splatnosti.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 2. 2020 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut dne 21. 2. 2020 úvěr ve výši 70 000 Kč. Tento se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 5 737 Kč, spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 95,89 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu v celkové výši 499 Kč. Žalovaný doložil žalobkyni průměrný příjem 21 000 Kč ze zaměstnání, jeho výdaje činily celkem 7 867 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 3 410 Kč, za splátky [Jméno žalobkyně]. je to 1 807 Kč a za bydlení v družstevním bytě 2 650 Kč. Žalovaný byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru u společnosti [právnická osoba]. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, opakovaně byl o zaplacení upomínán, uhradil dílčími platbami částku 19 403,36 Kč a celkem zbývá podle údajů žalobkyně doplatit 481 127,49 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 26. 5. 2020 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 86 746,02 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění, datovanou i odeslanou dne 7. 5. 2025, žalovaný nereagoval.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

17. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

18. V předmětném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to mimo jiné rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, a to s negativním výsledkem. Dále žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil žalobkyni zdroj svých příjmů, včetně jejich výše (pracovní smlouva a čistý příjem za dva měsíce byl doložen) a rovněž výši výdajů (měsíční výdaje měly činit 7 867 Kč). Podle elektronických výpisů z bankovního účtu žalovaného činila čistá mzda od spol. [právnická osoba]., zaslaná na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu], dne 18. 12. 2019 částku 28 571 Kč a dne 20. 1. 2020 částku ve výši 18 071 Kč. Žalobkyně současně v rámci hodnocení klienta uvedla, že tento je svobodný, s nikým nežije a jeho výdaje činí celkem 7 867 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 3 410 Kč, dále za splátky [Jméno žalobkyně]. je to 1 807 Kč a za bydlení v družstevním bytě 2 650 Kč. Jiné výdaje zde uvedeny nejsou. Přestože žalovaný uvedl, že bydlí v družstevním bytě, a to sám, tvrdí náklady na bydlení ve výši pouze 2 650 Kč měsíčně, což však není podloženo žádnou nájemní či jinou obdobnou smlouvou, případně dohodou. Žalovaný také neuvedl žádné další výdaje nad rámec shora uvedených, přestože zcela jistě vynakládá prostředky také za dopravu do zaměstnání, mobilní telefon a disponuje také emilovou adresou, tedy lze předpokládat i náklady na internetové připojení či data v mobilu. Žalobkyně se v rámci hodnocení klienta zabývala pouze příjmem žalovaného ze zaměstnání, aniž by si nechala předložit výpisy z účtu žalovaného, ze kterých by byla zřejmá bilance tohoto účtu, tedy, zda tzv. není žalovaný v mínusu, jakož i pohyby na jeho účtu /skutečné příjmy a výdaje/. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, ošacení, mobilní telefon, příp. jiných pravidelných výdajích a tyto nějakým způsobem i ověřila (předložení dokladů o výdajích žalovaného žalobkyně ani netvrdila). Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

19. Soud se nad rámec výše uvedeného zjištění neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru mezi účastníky pro nedostatek zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zabýval také otázkou výše sjednané sazby úroků ve smlouvě ze dne 20. 2. 2020, kdy dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Ujednaná výše úroku 95,89 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). V daném případě sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a sjednanou výši úroků je třeba považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je přitom podstatná sjednaná výše úroků v úvěrové smlouvě.

20. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava občanského zákoníku totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná [srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha. C. H. Beck 2014. strana 2060 až 2064]. Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, ani dalších poplatků či sankcí, nárok nemá.

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatné. Závěr o absolutní neplatnosti je dle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného zápůjčního úroku, která je z uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.

22. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

23. Z provedených důkazů bylo v řízení bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnutý úvěr celkem uhradil částku ve výši 19 403,36 Kč, žalobkyni tak lze přiznat právo na zaplacení toliko částky 50 596,64 Kč jako rozdílu mezi původní jistinou (70 000 Kč) a zaplacenou částkou.

24. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny zápůjček žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

25. Soud tedy zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné původní jistiny úvěru ponížené o zaplacenou částku ve výši 19 403,36 Kč, tj. částky 50 596,64 Kč, a to v obvyklé pariční třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jak je shora uvedeno (výrok I. rozsudku). V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku, pokut a poplatků. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žaloba byla převážně zamítnuta a procesně více úspěšným účastníkem byl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení